Chrudim – Rekonstrukce kanalizace pod Palackého třídou stále nekončí. Práce na opravách starého potrubí postupují dle plánu, komplikací pro řidiči i obyvatele města přibývají. S koncem srpna přichází další nemilé omezení – mimo provoz bude celá poliklinika.

Kompletní uzavření budovy Polikliniky I (nové polikliniky), začíná 21. srpna a končit by mělo 30. srpna. Většina zdejších lékařů své pacienty na změny upozornila předem a někteří nabízí i náhradní ordinační hodiny.

[[img:chrn_fullwidth:14954:]]

Doktor Jiří Hradec tak bude pro akutní případy k dispozici ve své ordinaci v Seči, a sice 29. srpna od sedmi do 12 hodin. Doktorka Barbora Doležalová pak 30. srpna ordinuje ve své ordinaci v Heřmanově Městci od osmi do tří.

[[img:chrn_fullwidth:14957:]]

Alergologická ambulance doktorky Marie Konrádové je zcela mimo provoz. Po dobu odstávky lékařka odkazuje na praktického lékaře a interní příjmové oddělení chrudimské nemocnice. Gastroenterologická ambulance doktorky Ludmily Paulů a doktora Ondřeje Lukáše je mimo provoz též. Bližší informace lze získat na telefonu 724 308 738. Svého lékaře Jozefa Čavojce na urologické ambulanci pacienti také nezastihnou. Kardiologická ambulance Martina Machytky v termínu 21. srpna až 30. srpna rovněž nefunguje. Bližší informace lékař podá na čísle 605 339 666. Radiodiagnostika bude prováděna v budově staré polikliniky a laboratoř má provizorně fungovat v přízemí budovy FIT centra. Těhotné maminky si na ultrazvuk musí počkat až do doby, kdy bude poliklinika opět připojena na kanalizaci a stejně tak pacienti plicní ambulance. Ti však mohou volat pro bližší informace na číslo 606 736 510. Zubařka Iveta Hrubešová provoz ambulance také přerušuje a stejně i Barbora Zelená, která provádí dentální hygienu.  

Nedávno jsem se zastavil v Sázavě. Je tomu více než čtyřicet let, co jsme sjížděli s vodáckým oddílem Sázavu a zde nás přepadla prudká bouřka. Museli jsme se utábořit a hlavně rychle připravit dětem teplé a vydatné jídlo. Tábořiště vpravo nad jezem je dnes již zrušeno. Škoda, na jezu byla velice příjemná propust, kde se dalo nedaleko tábora cvičit. Jak sjíždění, tak přejezdy proudu, nebo plavání s vestou. Většina propustí byla pro vodáky vítaným zpestřením při sjíždění řek. Pro Sázavu v jejím středním toku to platí dvojnásob.

Tábořiště nad jezem je zrušeno. Stojí tam dům, prý majitele současného tábořiště na ostrově, pár set metrů pod jezem na levém břehu. Je tam několik chat, hřiště a kurty. Uprostřed ohrada a v ní několik černých koziček. Před chatami naleštění miláčci. Nějak mi tam chyběly vodácké stany. Chvíli jsem pozoroval hemžení při příjezdu vodáckých skupin. Viditelně znervózněli, proč je tam nějaký dědek okukuje. Představil jsem se skladníkovi, nevím jak jinak ho nazvat, který přebíral materiál a lodě. Když zjistil, že jsem starý vysloužilý vodák, znatelně se mu ulevilo. Okamžitě informoval šéfa na Šternberku, odkud většinou skupiny vyplouvají. Jsou to dvoudenní víkendovky, které se ubytovávají v Ratajích. Konečně mi došlo, proč se skupiny vodáků v promočených tričkách potulují po městě Sázavě a hledají ubytovnu. Asi proto, že v současnosti jsou stany spíše výjimka.

[[img:chrn_fullwidth:14988:Propust na Sázavě, kresba Jaroslav Koreček]]

Dnešní lodě jsou takřka nerozbitné. Podle toho se s nimi také zachází. Již se nelepí, ale výjimečně sváří. Každá firma má jinou barvu. Tak se po našich řekách pohybují konvoje lodí žlutých, červených, zelených a dalších barev. Ptal jsem se skladníka, proč jim při půjčení alespoň neukáží, jak se správně drží pádlo, nebo jaké jsou základní záběry. Někdy z té úrovně bolí oči. Opáčil, že není zájem a tvrdil, že to vodáci všechno umí. Proč tedy při sjezdu propustí pouští v hrůze pádla a  chytají se bordů, nechápu. Oči vytřeštěné a na konci proudu jdou ke dnu.

Vždy je pádlo na vodě jediná opora vodáka. Dnes ale není na nic čas. Bohužel se již zřídka vidí kontra záběr a běžně se přehazuje pádlo k udržení směru. Řeky se tolik nemění, mění se vybavení. Staří vodáci jezdili na dřevěných kánoích a kajaky byly potaženy pogumovaným plátnem. Kdyby na nich jezdili jako současní vodáci, končili by na první propusti. Jen tak pro zajímavost, kolik z vás ví, a to bez podíváni se na internet, co je koníčkování?

Tak jde život na vodě dál. Ti, co jezdili na vodu za romantikou, pomalu mizí. Těm současným to takhle stačí.

Chrudim – Druhé největší město Pardubického kraje se může krom krásného historického centra pochlubit i celou řadou výrazných osobností, které se zde buď narodily, nebo mají k východočeským Athénám specifický vztah. Připomenout jednu z nich si lze v sobotu 19. srpna, kdy bude plukovníku Jaroslavu Kudláčkovi odhalena pamětní deska.

Nyní plukovník, za Druhé světové války však podporučík Jaroslav Kudláček se narodil 9. prosince 1919 v Chrudimi. Stal se pilotem v rámci akce 1 000 nových pilotů. Do řad čs. letectva ve Velké Británii. Z protektorátu se dostává přes Polsko, Rumunsko, Egypt a Francii. Po dalším výcviku v Kanadě je zařazen k 311. čs. bombardovací peruti Pobřežního velitelství RAF. 

Jako kapitán čtyřmotorového letounu Liberator provedl se svou posádkou řadu hlídkových letů nad Biskajským zálivem i nad Severním mořem. Jako jediný Čechoslovák napadl ponorku akustickými torpédy. Útok provedl 11. února 1945 v noci za hustého sněžení při letu ve velmi malé výšce. Poslední let s navrátilci z Velké Británie se mu však stal osudným. Jeho letadlo havarovalo a zahynula celá jeho posádka, včetně cestujících. Pohřben je v anglickém Brookwoodu.

„S myšlenkou na připomínku plk. Kudláčka přišla občanská iniciativa Tmavomodří, jež pečuje o odkaz československých letců působících v RAF. Nebylo o čem dlouze přemýšlet, snad jen o vhodném místě pro pamětní desku,“ říká starosta Petr Řezníček (SNK - ED). „Společně jsme vytipovali několik míst, nejvhodnější se ukázala budova základní školy v Husově ulici. Tuto školu totiž Jaroslav Kudláček jako dítě školou povinné navštěvoval,“ dodává místostarosta Jaroslav Trávníček (ČSSD) s tím, že pamětní desku lze najít mezi okny v průčelí budovy školy při pohledu z Fibichovy ulice. Tedy právě v místech, kudy budoucí pilot RAF vcházel do tehdejší chlapecké obecné školy.

Obřad odhalení pamětní desky se uskuteční v sobotu 19. srpna v 11 hodin právě u budovy základní školy v Husově ulici. Ve čtvrt na dvanáct se po chrudimském nebi prožene Radim Vojta se stíhačkou Spitfire, na nichž českoslovenští letci v Anglii také sloužili. Poté přistane na místním letišti a zájemci si mohou unikátní letadlo prohlédnout.

Chrudim – O dožilém centru sídliště U Stadionu bylo napsáno i namluveno dost. Rozpraskaný asfalt, uhnívající lavičky, opuštěné prostory po krámcích ale také nově vznikající kavárny. Radnice již v dubnu sdělila radostnou informaci – částečná rekonstrukce tohoto reliktu socialismu začne již letos.

A protože sliby vedení města plní – pokud tedy nejde třeba o zakopání horkovodu U Stadionu, dojde nyní na akci. Firma Š&T Chrudim Zdeňka Tláskala se pustí nejprve do kompletního odstranění zídky a zeminy v záhonu. Na novou základovou konstrukci pak dělníci umístí betonové sedáky Ledge a vnitřek vzniklého obdélníku přijde opět zasypat zeminou a osadit zelení. Práce musí být zhotoveny dle technické studie, kterou vypracoval městský architekt Marek Janatka v červnu letošního roku. Studii však radnice veřejnosti nepředstavila, nenamáhala se ani s veřejnou diskusí na toto téma.

[[gal:14745]]

Zdeněk Tláskal si za svou práci naúčtuje maximálně 241 tisíc korun a hotovo musí být do 2. října letošního roku. Šikovné ruce stavařů by však potřeboval celý prostor centra sídliště U Stadionu. Radnice má dokonce v „šuplíku“ hotovou studii kompletní rekonstrukce největšího chrudimského sídliště a to včetně zmiňovaného zakopání horkovodních trubek. Přesto v současné době dojde k rekonstrukci podle návrhu architekta Janatky, nikoli Miroslava Jelínka, který původní studii v roce 2011 zpracoval. Roli hrají samozřejmě peníze.

Vodácký puťák býval vyvrcholením celoroční činnosti oddílu, nebo skupiny, která se vodě věnovala. Bývala léta, kdy jsme začínali tábory začátkem léta a hlavně prázdnin. Stávalo se nám, že prvních několik dnů propršelo a udržet tábor a hlavně děti týden v suchu, není tak jednoduché. Proto, že mi vždy pomáhali starší odchovanci, instruktoři, těm jsem rád věnoval svoji radu do života. Zkuste si se svojí nastávající sjet nějakou řeku, a když bude k tomu ještě týden pršet, tím lépe. V takových podmínkách se každý člověk odhalí do morku kosti. Přiznám se, že takových, které to vydrží, bych spočítal na prstech jedné ruky. Samozřejmě mě nikdo neposlechl. Za pravdu mi dávali, až mnohem později.

[[img:chrn_fullwidth:14983:Na vodě, akvarel, Jaroslav Koreček]]

Termín puťáku se nakonec ustálil na začátek srpna, ale to je právě Chrudimská pouť. To bývalo pro někoho hodně těžké rozhodnutí, oželet pouť. Ale tak už to v životě chodí. To byl ale ten nejmenší problém. Začalo to přípravou lodí. Zajistit jejich dopravu. Tenkrát se ještě posílaly vlakem s velkým předstihem, aby byly na místě včas. K tomu společné jízdenky, to také nebylo jednoduché, ale to není jednoduché ani nyní. Skloubit dovolené. Sehnat lékaře, který to vůbec vydrží a ještě z toho má radost. Připravit jídelníček a zajistit tábořiště. Nahlásit vše Hygieně, která hlavně puťáky ráda kontrolovala. Málokdy se jí podařilo tábor, na který vyrazili najít, a tak  zkontrolovali na koho zrovna narazili. To měl doktor někdy docela problém. Ono mu úplně stačilo uhlídat zdraví dětí. A to je vyšetřoval nějaký čas před samotným puťákem, abychom nevyjeli s nějakým marodem. Připravit program výletu do okolí, aby děti vůbec věděly, kudy putují. Když se vše podařilo ve zdraví, lodě vydržely, musela se zajistit doprava zpět. 

Proč se to vlastně všechno dělalo? To pochopí jen ten, který to zažil. Denně stavět a balit stan. Vařit na ohni, v lepším případě na vařiči. Večery s kytarou u ohně. Někdy noční hry. Na konci puťáku nesměla chybět Benátecká noc, na tu se všichni připravovali již před táborem. Nesmím zapomenout ne křtění nováčků.

Dnes se mnohé změnilo. Ale takový je vývoj. Jak se jezdí voda v současnosti, to se dozvíte příště.

Chrudim – Rekreační lesy jsou oblíbeným cílem turistů ať už místních nebo přespolních. I proto by radnice ráda měla v ruce nějaký materiál, který by přinášel vizi jejich rozvoje do budoucích let. Všichni Chrudimáci například znají nekončící diskusi o cyklostezce směřující z města na Podhůru. Právě taková studie teď vznikne.

Technickou studii rozvoje Rekreačních lesů Chrudim – Podhůra vypracuje společnost s ručením omezením VISIO architekta Marka Janatky. Městský architekt Janatka si za tuto akci naúčtuje 94 tisíc korun a hotova by měla být do 30. září letošního roku. Na kontě má architekt Marek Janatka také studii proveditelnosti stavby sportovní haly V Průhonech.

[[img:chrn_fullwidth:14331:]]

„Předmětem studie je podchycení stávajícího stavu vybavení rekreačních lesů, zakreslení skutečného stavu všech staveb, popsat životnost staveb - datum dokončení, kým a za kolik, životnost) a návrh obnovy a další výstavby (dále plánované stavby). Do studie budou zakresleny vyprojektované stavby (vzdělávací a návštěvnické centrum, včetně parkoviště, rekonstrukce příjezdové komunikace od autobusové zastávky, smíšená pěší a cyklistická stezka z Chrudimi, stavební úpravy skládky). Studie bude též řešit sjednocení mobiliáře (přístřešky, lavičky, rozcestníky, značení, tabule) a návrh jeho provedení (popis, výkresy). Součástí studie je i návrh orientačního systému rekreačních lesů. Obsahovat bude zejména technický popis, koordinační situace a odhad nákladů,“ uvádí v zadání radnice.

Nakolik je tato studie nutná a potřebná, zda ji skutečně musí za extra částku vypracovávat městský architekt pobírající od města plat, je předmětem k diskusi. Samotným městským lesům by nejvíce pomohlo, pokud by technické služby rozmístily vedle mlatových cest odpadkové koše a ty pravidelně vyvážely. Nepořádku mezi smrčky je zde totiž požehnaně. 

Příloha: 

ovisiolesy.pdf

Chrudim – Více než týden si řidiči zvykají na změny uzavírek Palackého třídy i souvisejících ulic. Nebyla by to ale Chrudim, aby se tu nenašlo dost těch, kteří podrobí kritice dopravní značení a postěžují si na jeho nedostatečnost.

Všechna místní periodika se věnují rekonstrukci kanalizace pod Palackého třídou v podstatě celé léto. Tam, kde snad radnice nedostatečně informuje, zastoupí ji pozorný občan kontaktující novináře. Přesto někteří řidiči nejen že mají problémy s pochopením smyslu dopravního značení, ale dokonce ho ignorují a snaží se přes uzavřené úseky dostat.

[[img:chrn_fullwidth:14978:]]

Situace na Palackého třídě se tak poněkud zahušťuje a lidem dochází trpělivost. Část z nich svaluje vinu za údajně nedostatečné značení objížděk na město. Úředníci zodpovědní za tuto akci naopak tvrdí, že vše je v nejlepším pořádku. Kde je pravda?

[[img:chrn_fullwidth:14982:]]

„Dopravní značení uzavírek a objížděk je provedeno dle platných předpisů a odsouhlaseno Policií ČR; umístěné dopravní značení bylo společně s PČR zkontrolováno a drobně doplněno tam, kde vznikaly nejasnosti,“ říká šéf Odboru dopravy MěÚ Chrudim Martin Klimek.

[[img:chrn_fullwidth:14977:]]

Časté stížnosti míří na údajně nedostupnou polikliniku. „K poliklinice jsou v současné době umožněny dva příjezdy - jeden z Fibichovy ulice - nyní s obousměrným provozem, druhý z Palackého třídy - v místě je stavbou udržováno štěrkové přemostění výkopu. Objízdná trasa je řádně vyznačena, umístění dopravních značek je průběžně kontrolováno,“ uvádí Klimek.

[[img:chrn_fullwidth:14980:]]

V minulém týdnu se však měl před uzavřeným úsekem otáčet dokonce autobus. Měl jeho řidič dost informací, nebo si myslel, že pro něj uzavírka neplatí? „Otáčení autobusu bylo bohužel zaviněno dopravcem, který nepředal informace prokazatelně sdělené dopravci Krajským úřadem Pardubického kraje, který uzavírku povoluje, řidiči autobusu. Umístěná dopravní značka Zákaz vjezdu je dostatečným značením, které řidiči zakazuje vjet do prostoru za značkou. Všichni řidiči by ji měli znát a řídit se jí,“ označuje viníka Martin Klimek.

[[img:chrn_fullwidth:14979:]]

„Další doplňková opatření v podobě směrových desek a pásek jsou umísťována kvůli neukázněným řidičům, kteří nerespektují žádné dopravní značení a přes všechna opatření najíždějí do stavby a to i přes chodníky, zeleň, odtahují umístěné dopravní značení, přetrhávají pásky, čímž ohrožují nejen sebe, ale i pracovníky stavby,“ uzavírá vedoucí odboru dopravy Martin Klimek.  

Praha/Chrudim - Ve věku 95 let v pondělí 7. srpna zemřel generálporučík Jaroslav Klemeš, hrdina a veterán druhé světové války. V únoru 1945 byl vysazen v okupovaném Československu v rámci Operace Platinum – Pewter, která. Spolu s kolegy působil za války v okolí Chrudimě. V roce 2016 obdržel nejvyšší státní ocenění, Řád Bílého lva. Kromě toho byl posledním žijícím výsadkářem vyslaným za války z Velké Británie do Československa.

„Dnes odpoledne nás pokojně ve věku 95 let opustil hrdina a veterán 2. sv. války generálporučík Jaroslav Klemeš. Čest jeho památce. Odešel nejen poslední žijící parašutista vysazený na území protektorátu, ale i dlouholetý patron armádních výsadkářů,“ sdělil včera ministr obrany Martin Stropnický (ANO 2011).

„V generálporučíku Klemešovi ztrácíme nejen vojáka – hrdinu a posledního z parašutistů vysazených za války na území tehdejšího protektorátu, ale především skvělého člověka, který nám všem byl až do posledních dnů příkladem. Čest jeho památce,“ vyjádřil hluboký zármutek náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Josef Bečvář.

Generálporučík Jaroslav Klemeš byl příslušníkem československého zahraničního odboje za druhé světové války. Narodil se 31. ledna 1922, bojoval ve Francii a Británii a v únoru 1945 byl vysazen jako radista skupiny Platinum-Pewter. V noci z 16. na 17. února 1945 přistál poblíž Nasavrk na Chrudimsku a z území protektorátu vysílal zprávy do Anglie. S vysílačkou Anna se zapojil i do pražského povstání.

Za své zásluhy Jaroslav Klemeš získal Československý válečný kříž a další ocenění. Za komunismu byl perzekuován, v roce 1968 a v roce 1990 rehabilitován. V roce 1997 mu byla udělena Medaile za hrdinství a loni v říjnu obdržel Řád Bílého lva. Často také navštěvoval chrudimské paragády, jejichž byl nepsaným patronem a doyenem.

Chrudim – Zatímco členové některých komisí rady města se nescházejí prakticky vůbec, jiní ještě v posledních dnech měsíce června projednají nejdůležitější body, jež jim rozvoj města přináší. Ukázkovým příkladem svědomité docházky a zodpovědného rozhodování jsou členové komise pro mládež a sport. Na svém posledním setkání před prázdninami řešili i existenci další venkovní tělocvičny.

Členové komise se sešli již 26. června v zasedací místnosti AFK a na jejich jednání se dostalo hned několik zajímavých bodů. Sprotovci například doporučují vypracovat do konce roku 2017 projekt komplexu budov V Průhonech – o tomto tématu Chrudimské noviny již obšírně informovaly zde. Projekt by měl sloužit jako příprava na možnou dotaci v roce 2018, kterou snad poskytne sám stát. Urychlit by město mělo i diskusi o tomto nákladném stavebním díle a taky naplánovat přesné finanční zajištění. Bude i veřejná diskuse?

[[img:chrn_fullwidth:14853:]]

V této souvislosti došlo též na návrh zajistit větší úspory v provozu molocha na Tyršově náměstí, současné sportovní haly. V budoucnu tak nejspíše dojde na připojení haly k horkovodu, což má městu ušetřit peníze za topení.

[[gal:8592]]

Šestý bod z jednání komise pak udělá radost všem těm, kdo rádi moří své tělo na čerstvém vzduchu. Venkovní tělocvična, „dítě“ Daniela Schindlera, která už tři roky stojí před „Emilákem“, se skvěle osvědčila. Sporotovní komise proto doporučuje radním, aby zatlačili na pilu a prosadili stavbu dalšího takového zařízení. Pozemek poskytne město a starat se o ni budou lidé Luďka Marouska. 

Chrudim – Cyklisté nemají ve městě právě snadný život. Cyklostezky, které radnice dotáhla do finiše, napočítá takový kolař na prstech jedné ruky nešikovného truhláře. Zdravé město tuto veskrze prioritní záležitost ve svých prioritách zkrátka nemá. Jednou za takových cyklostezek je ta, jež spojuje město s vesničkou Vestec.

Tato stezka sice není určena pouze pro cyklisty, ale také pro chodce, majitelé bicyklů se po ní však prohánějí nejčastěji. Občas nějaký „hříšník“ zamíří na samotnou silnici, ale to je vlastně jen taková statistická odchylka od normálu. Nebo není?

Samotná cyklostezka totiž kousek za železničním přejezdem pokračuje ne právě přívětivě. Z asfaltu zde ční dvě zábrany, které nutí cyklistu přijíždějícího po silnici – přes přejezd stezka nevede – aby z kola sesedl, provedl ho mezi zábradlím a teprve potom pokračoval dále, kam ho jen kola ponesou. Mnozí ale raději pokračují dál plynule po silnici.

Smysl existence těchto zábran vysvětluje šéf Odboru dopravy MěÚ Chrudim Martin Klimek. „Na konci/začátku společné stezky pro cyklisty a chodce v Dašické ulici, u nyní budovaného objektu stavebnin, byla stezka ukončena zábradlím na základě požadavku správce železnice. Důvodem bylo zamezit možné neusměrněné jízdě cyklistů mimo prostor železničního přejezdu. Cyklista je tak nucen sesednout z kola. Bez umístění zábradlí by stezka končila v místě sjezdu do stavebnin. Jedná se o dočasné opatření do doby vybudování přejezdu pro cyklisty přes železniční trať. Do té doby je na konci stezky chodcům provizorně umožněn vstup na vozovku silnice. Projekt na přejezd cyklistů přes dráhu nyní připravuje odbor investic,“ osvětluje Klimek důvody, které město vedly k vybudování zábran.

[[img:chrn_fullwidth:12480:Zábrany tu stojí od uvedení cyklostezky do užívání.  Foto: Chrudimské noviny]]

Nutno ještě připomenout, že na dokončení cyklostezky není v letošním městském rozpočtu ani koruna, kolaři proto musí současný stav akceptovat a po svém se s ním vyrovnat.