Chrudim – Projednávání Desatera problémů města sice dávno skončilo a započne zase za rok, přesto se opět vynořil dotazník, v němž mohou Chrudimáci ty nejpalčivější z palčivých otázek označit a následně odeslat manažerce Šárce Trunečkové. Ta s nimi pak naloží podle nejlepšího vědomí a svědomí.

Jak již poznamenal architekt Vlasta Koupal, není v Chrudimi nejspíše závažnější problém, než přestěhování skateparku. Potvrdit, nebo vyvrátit tuto teorii teď může každý, kdo se v desateru „najde“ a vybere z něj to, co ho skutečně trápí. Označit v seznamu lze hned dvě položky. Výsledky přijdou sečíst a určeny budou ty s největším počtem hlasů. Vzhledem k výsledku loňského Desatera problémů města se však může zdát jakákoliv aktivita v této oblasti zcela zbytečná. Opak má být podle Šárky Trunečkové pravdou. Pokud snad „vyhrají“ třeba body F a J, slibuje úřednice a městská zastupitelka Trunečková napnout všechny síly k tomu, aby došlo k výstavbě parkovacího domu na Moravově zahradě a cyklostezka na Podhůru se brzy skvěla v polích u letiště.

Dotazník obsahuje příloha pod textem a zájemci ho mohou buď vytisknout a odevzdat třeba v Informačním centru na Resselově náměstí, Mateřské škole Dr. Malíka a v Centru sociálních služeb a pomoci v Soukenické ulici. Samozřejmostí je též možnost poslat vyplněný dotazník přímo Šárce Trunečkové na mail do 26 dubna.

Příloha: 

_anketni_listek_desatero_2017.doc

Chrudim – Diskuse o podobě a především ocenění osobností města trvá už roky. Bezradnost, s níž radnice k udělování těchto cen každoročně přistupuje, letos vrcholí. Ocenění Jarmila Chládka, který si jistě zasluhuje stát se Osobností města Chrudim je v pořádku. Pokud by k němu došlo před dvěma lety, kdy Chládek ještě žil.

Chrudimáky, kteří by si zasloužili ocenit tímto sporným vyznamenáním, navrhují členové komisí rady města. Letos dorazila pouze jedna nominace. Skutečně městu chybí osobnosti, jež si za svou práci a přínos zaslouží vyzdvihnout?

Unikátní Základní škola Dr. Jana Malíka a její ředitel Zdeněk Brož, nezdolná Jitka Hlaváčová, majitel vzorně opraveného historického domu na Resselově náměstí Martin Molnár, jednatel spolku Hurá na výlet Tomáš Martínek, degustátor pálenek Petr Šlosar, restaurátor Zdeněk Šmahel, malíř Ivan Baborák, výtvarník a muzikant Jiří Sáva. To je jen několik jmen osobností, které Chrudim tak či onak proslavily, přesto se jim ocenění nedostalo. Čeká snad radnice, až také nebudou mezi živými?

Chrudim – Poslední události, jež měly za výsledek úhyn většiny rybek v jezírku městského parku, nastartovaly i diskuse daleko hlubší. Lidé se začínají ptát, jaká je vlastně koncepce celého parku, jenž v minulých letech prošel výraznou revitalizací.

Zmizely proto některé údajně přestárlé stromy, objevily se nové keře. V parku postupně vyrůstá i jakýsi koutek pro nejmenší. Posledním přírůstkem zde jsou dřevění koníci. Ještě před koníky však vznikla i „prolézačka“ určená spíše teenagerům. Město slibuje i další úpravy, diskutérům na sociálních sítích by přitom stačilo pečovat o prvky, jež si návštěvníci parku oblíbili. Mezi ně nepatří jen rybičky v jezírku, ale třeba i docela obyčejné cestičky.

[[img:chrn_fullwidth:12772:]]

„Chodil jsem přes park denně po jeho rekonstrukci do práce. Ty rostliny, co se tam vysázely, přes léto nikdo ani nezalil. Polovina jich uschla. Jediné, co se dělalo, bylo sekání trávy a vykácení několika stromů. Mimochodem, dříve v parku bylo pár chodníku asfaltovaných a zbytek tvořila antuka. Po rekonstrukci sem nějaký chytrák nechal navézt prapodivný sajrajt na cestičky, takže za mokra tam je nejlepší jít v holinkách,“ říká jeden z kritiků koncepce městského parku.

[[img:chrn_fullwidth:12933:]]

A zmiňované rybky? „Je pravda, že spodní vody klesají. Ale na to se mohlo pamatovat při rekonstrukci parku. Za ty miliony, co revitalizace stála, se město mohlo alespoň pokusit udělat vrty a v noci, kdy je elektřina levnější, částečně doplnit vodu do jezírka. Takto je z něj přes léto jen páchnoucí louže,“ uzavírá diskutér.  

Chrudim – S velkou slávou oznámilo vedení Chrudimské besedy, že sice nemusí, ale přistupuje k elektronické evidenci tržeb (EET). Už od počátku se však zdálo, že tento krok je spíše hašením požáru nespokojenosti živnostníků ve městě. Oni se registrovat musí, městská firma nikoliv.

V prosinci loňského roku tak šéf Odboru regionálního rozvoje Petr Kopecký pustil do médií vděčnou informaci – restaurace v Muzeu sama a dobrovolně k EET přistoupí, živnostníci proto nemusí mít obavy, že by jim snad v tomto podniku rostla nějakým způsobem zvýhodněná konkurence. I přesto, že zde provozovatel samozřejmě neplatí nájem.

Po vypuštění zmiňované zprávy se však začaly objevovat i informace poněkud odlišné. Restaurace v Muzeu sice terminály k registraci tržeb vlastní, ale příliš nevyužívá. Prázdné gesto Chrudimské besedy teď potvrzuje i jeden z návštěvníků plesu konaného v budově Muzea. Redakce jeho jméno zná, ale identitu čtenáře ponechává v anonymitě. „Před časem bylo uveřejněno jak se Restaurace Muzeum přidá dobrovolně k EET. Účtenka, kterou jsme zde dostali, je tak nějak číselprázdná. Sice mají nakoupeny terminály, které sem tam i využijí, ale to je jen příležitostně. Někde tato investice leží zcela nepovšimnuta, zvláště pak na provizorních stáncích,“ uvádí návštěvník plesu.

[[img:chrn_halfwidth:14621:]]

Prapodivné zacházení s EET však není jediným „hříchem“ personálu restaurace. Přestože sem pravidelně chodí na obědy politické a úřednické špičky, kvalita služeb zamrzla v osmdesátých letech minulého století. „Ještě jedna věc stojí za zmínku, pokud se rozhodnete využít pohostinství Muzea. Nechlazené nápoje se zde podávají z bedýnek, teplý alkohol přímo z poličky o kávě nelze hovořit. Překapánek hodinu odpočívající, se už ani kávou nazvat nedá. Tak repre sál máme a tak mizerné služby, které jsou snad ještě horší než ve čtvrté cenové bez větráku. V samotné restauraci při 100% obsazenosti Muzea pobíhali dva číšníci, takže jsme nechtěně strávili vetší část plesu tam s jedním drinkem. Někteří odcházeli i bez placení, protože zkrátka nepřišli na ples sedět,“ uzavírá jeden z čtenářů Chrudimských novin popisem služeb restaurace v Muzeu.  

Chrudim – Je tomu rok, co firma K2 invest místního podnikatele Milana Kušty koupila zanedbaný dům v Poděbradově ulici. Stalo se tak poté, co o historickou nemovitost ztratil zájem Martin Málek z nedalekých Slatiňan. V jaké situaci se „Pippichův dům“ nachází nyní?

„Plánujeme budovu zbourat. V současné době žádáme o demoliční výměr. Poté dojde k výstavbě nového domu, v němž se budou nacházet obchody a kanceláře. V posledním podlaží by se mohly objevit byty,“ říká Milan Kušta.

Případná demolice domu, v němž žil Karel Pippich, není v rozporu s tím, co od potenciálního kupce požadoval původní vlastník – Město Chrudim. Podmínkou však bylo, že na nové stavbě zůstane zachována pamětní deska, jež připomíná právě Karla Pippicha. Ten  Od roku 1874 působil jako advokát v Chrudimi. Zapojil se zde do kulturního života; mimo jiné zvýšil úroveň místního ochotnického divadla a pěveckého spolku, uspořádal vystoupení předních umělců a jeho zásluhou získalo město přezdívku „Athény východních Čech“. Působil i v sokolském hnutí (1885 starosta chrudimského Sokola, 1887 náměstek starosty východočeské župy, 1889 člen výboru České obce sokolské, 1896 starosta východočeské župy). Dlouhodobě zasedal v chrudimském zastupitelstvu a městské radě, tři volební období byl rovněž poslancem českého sněmu za mladočeskou stranu. Příležitostně psal divadelní hry a básně. Na celostátní úrovni byl oceňován jako příklad venkovského intelektuála, který obětavě provádí drobnou práci pro národ. Současníci oceňovali i jeho řečnické schopnosti a politickou odvahu; na rozdíl od řady jiných politiků se například nebál chodit na dělnické schůze a dokázal tam slušně, ale důrazně oponovat demagogům a marxistům.

Karel Pippich zemřel v roce 1921 a byl pohřben na hřbitově U svatého Kříže.  

Chrudim - „Včera bylo pozdě,“ tak obvykle reagují oslovení návštěvníci krytého bazénu na informaci, že se Sportovní areály Města Chrudim po letech rozhodly modernizovat odemykání a zamykání skříněk. 

Kolik tato „legrace“ bude stát? Modernizace skříněk, respektive mechanismu, jenž je odemyká, by měla sportoviště přijít na zhruba půl milionu korun. Dalších šest set tisíc nasype město prostřednictvím dotace do vylepšení zdejšího wellness. Samotné odemykání a zamykání skříňky s osobními věcmi bude probíhat prostřednictvím čipu, který každý z návštěvníků krytého bazénu získá po zaplacení vstupu. Obě dotace však po doporučení rady města musí ještě schválit zastupitelstvo.

Sportovní areály Města Chrudim jsou sice společností s ručením omezeným, ale bez peněz plynoucích z radnice, by se jen těžko uživily. Letošní dotace na provoz například atakuje částku 19 milionů korun. K ní pak musí šéf sportovišť Luděk Marousek připočítat i 500 tisíc jako dotaci na nájem. Od města si však letos vyprosil i 100 tisíc na nákup osobního auta, 600 tisíc na nákup náklaďáku a 200 tisíc, jimiž zafinancuje nákup UV lampy do dětského bazénu. Celkový rozpočet sportovišť pro letošek tvoří částka 20 milionů a čtyři sta tisíc korun. Vloni to bylo 17 milionů devět set tisíc.

Chrudim/Pardubice - Dva nové ředitele bude mít od příštího měsíce Nemocnice Pardubického kraje (NPK). Dojde tím k zeštíhlení managementu. Dosud mělo všech pět nemocnic zapojených do holdingu svého ředitele, nově budou pouze dva, jeden pro Pardubickou a Chrudimskou nemocnici a jeden pro Litomyšlskou, Svitavskou a Orlickoústeckou nemocnici. Ve funkci však zůstává i generální ředitel Tomáš Gottvald. 

Pardubice a Chrudim povede bývalá primátorka Pardubic Štěpánka Fraňková. Hodlá mimo jiné usilovat o rozšíření Pardubické nemocnice o další specializovaná pracoviště a o vybudování centra laparoskopické chirurgie v Chrudimi. „Jsem přesvědčena, že v první řadě je třeba využít důvěry, kterou zaměstnanci mají ke svým přímým nadřízeným. Je nutné je daleko intenzivněji zapojit do fungování nemocnic a hledat s nimi nová řešení,“ říká Štěpánka Fraňková.

[[img:chrn_fullwidth:372:]]

Ústí nad Orlicí, Svitavy a Litomyšl bude řídit bývalý ministr zdravotnictví Tomáš Julínek. Jedním z jeho cílů je optimalizovat náklady a centralizovat drahé provozy, u nichž je potřeba počítat s většími investicemi a vyššími nároky na počet personálu. „Chci nastolit prostředí, které umožní co nejlepší spolupráci lékařů a zdravotníků všech tří nemocnic,“ uvedl dále Tomáš Julínek.

[[img:chrn_fullwidth:5063:]]

Hlavním cílem zeštíhlení managementu nebyla úspora, ale lepší řízení daných zařízení vzhledem k nové strategii, která by měla zlepšit jejich spolupráci při poskytování zdravotní péče. „Před novými řediteli je spousta práce, záhy se s nimi setkáme, abychom si upřesnili jednotlivé úkoly, věřím, že vybraní kandidáti budou posilou pro tým Nemocnice Pardubického kraje. Očekávám, že se s plnou vervou pustí do práce na nové strategii tak, aby i budoucnu byla zajištěna kvalitní a dostupná zdravotní péče v celém regionu,“ dodává generální ředitel NPK Tomáš Gottvald.

Český rozhlas - Pivo bez účtenky, členské příspěvky a komorní atmosféra. Tak ve zkratce vypadají tzv. klubové pivnice, které na vesnicích i ve městech nahrazují klasické hospody. Nevztahuje se na ně elektronická evidence tržeb (EET) ani zákaz kouření, který začne platit letos v květnu. Jen Klub labužnických pohodářů má přes 7000 členů sdružených v 62 klubovnách po celém Česku.

„Dříve se k nám ročně přidávalo kolem pěti nových spolků. Předloni to bylo asi 12 spolků, letos to jsou už desítky,“ řekla pro Zpravodajský web Českého rozhlasu předsedkyně Klubu labužnických pohodářů Dagmar Krylová. Spolek původem z Vrbky v Posázaví založila před 11 lety. 

Pouze přejmenovat hospodu na soukromý klub ale nestačí. S prosbou o radu se na ni proto obrací hospodští z vesnic i měst.  

„Labužnickou klubovnu“ tak mají třeba v Horním Bradlu, Rejčkově, Sušici, Třebíči, ale také ve Vyškově, Chomutově nebo v Ostravě. Zájemcům Krylová pomáhá se stanovami i vyřízením zápisu spolku u rejstříkových soudů. 

Jedním z důvodů je často právě zavedení elektronické evidence tržeb. „Obrátili se na mě teď například z vedlejší vesnice, kde trvale žije okolo 64 lidí. Nic moc tam není, je to taková zapadlá vesnička. Chtěli tam mít hospodu oficiálně, ale neudrželi to. Takže se z toho stala klubovna a členy jsou všichni z vesnice,“ popsala Krylová. 

Dagmar Krylová, předsedkyně Klubu labužnických pohodářů

Spolky šipkařů, šachistů, kolařů… 

Pro založení nové klubovny je podle šéfky klubu nutné doložit nějaký společný zájem. Stačí prý i takové klasické hospodské aktivity, jako jsou hra kulečníku nebo házení šipek. Fungují ale i spolky ochotníků, šachistů, kolařů, tanečníků nebo turistů. 

„Je to hodně rozvětvené. Máme i historický spolek, který pořádá různé přednášky a debatuje o historických tématech, jako například o Karlu IV. Dobré je také dělat něco pro vesnici, pořádat třeba soutěže pro děti,“ vysvětluje zakladatelka spolku.  

Vedle toho se v klubovnách čepuje pivo a nechybí ani občerstvení. „To se často donese z domu. Jeden připraví chlebíčky, druhý třeba zákusky. A co si nakoupíme, to zkonzumujeme. Koupíme si třeba prase, opečeme si ho a u toho vypijeme sud piva. Když je zima, zalezeme do klubovny a zahrajeme si nějaké hry,“ pokračovala Krylová. 

Členské příspěvky i průkazka 

Aby se člověk mohl stát členem spolku, musí souhlasit s klubovými stanovami a zavázat se k jejich dodržování. V některých případech se platí i členský příspěvek. Například klub trampů v Třebíči od svých asi 130 členů vybírá měsíčně příspěvek 20 korun. 

Klubovna u šesti strun v Třebíči

Zájmový spolek s oficiálním názvem Klubovna u šesti strun vznikl loni v dubnu a nahradil původní hostinec U Špinavýho cecka. Ten, kdo se však u vchodu neprokáže členskou průkazkou, se dovnitř nedostane. Členové se scházejí o víkendu, na pivo se skládají a pravidelně se i domlouvají, kdo bude ostatní obsluhovat. 

Důkladný je i nábor nových členů. „Zájemce musí odsouhlasit dvacetičlenné představenstvo klubu, pak se z něj stane čekatel a po roce, pokud není žadatel problémový, se stane členem klubu. Prostudovat musí stanovy, platit měsíčně dvacet korun a dostane zelenou průkazku,“ komentoval předseda třebíčského spolku Petr Augustin. 

Nekalá konkurence restauracím? 

Z desítek malých „hospod“ určených pouze pro registrované členy ale nemají radost provozovatelé restauračních a hospodských zařízení, kteří do povinnosti evidovat tržby spadli loni v prosinci. „Postupně nahrazují mnohde restaurace a jejich činnost je někdy ne zcela oficiální, čímž dochází mnohdy k nekalé konkurenci restauracím,“ uvedl prezident Asociace hotelů a restaurací Václav Stárek. 

Klubové pivnice současně podle Stárka fungují i v rámci Sokola, fotbalových klubů nebo hasičských kluboven. Počítá také s tím, že s blížícím se zákazem kouření v restauracích a hospodách počet obdobných zájmových klubů ještě vzroste. „Tento problém bude ještě narůstat po účinnosti protikuřáckého zákona, který je pro restaurace na venkově mnohde větším problémem než EET,“ doplnil. 

Přestože zájmové kluby a spolky nespadají do EET, v hledáčku finanční správy přesto jsou. Úřad y jejich případy podle mluvčí Petry Petlachové vyhodnocují individuálně: „Je nutné posoudit, zda je daný klub, nálevna či podobný provoz skutečně provozován jako nepodnikatelský. Pokud by se jednalo o účelové obcházení zákona, finanční správa toto rozhodně neponechá bez povšimnutí.“ 

Hospodští a restauratéři musí spolu s hoteliéry tržby evidovat od loňského prosince. Druhá vlna EET, kterou ministerstvo financí zavedlo jako svůj klíčový nástroj pro boj s finančními úniky, na podnikatele dopadne už 1. března. Tržby tak od středy bude muset nově evidovat 250 tisíc obchodníků. Podle finanční správy si autentizační údaje dosud vyzvedlo okolo 110 tisíc z nich. Zbytek podnikatelů do systému nevstoupí či se zapojí až postupně, což je případ sezonních obchodníků. 

Kristýna Novotná, Český rozhlas

Chrudim – Oživit Městský park, bývalé Leninovy sady se dá různě. Lze upravovat zeleň, vysazovat novou. Možné také je „vylepšit“ vybavení parku nejrůznějšími atrakcemi pro děti i odrostlejší mládež. Milovníci zlatých rybiček v rybníčku však nyní zapláčou. Většina rybek je mrtvá.

Nejde o žádné překvapení. Tuhá zima způsobila zamrznutí zbytků vody v jezírku a rybky měly minimální šanci přežít. Nezbyl jim žádný prostor, v němž by mohly zachránit své životy. Prakticky do jedné tak zaplatily životem. Zbylo jen pár přeživších jedinců.

[[gal:14619]]

Radnice však od ryb dává ruce pryč. Nebylo to město, kdo zde šupináče vysadil. Mezi lidmi se hovoří o dávné aktivitě jednoho z místních chovatelů, který už nevěděl, kam by pár zlatých rybek vypustil, zvolil tedy jezírko v Městském parku. Postupem času došlo k rozmnožení veselých obyvatel jezírka. Ti pak lákali především děti, které je rády krmily. Nyní nezbývá, než mrtvolky posbírat, než začnou zavánět. 

V pondělí 27. února bylo Chrudimské Pippichově divadlo vyprodáno. Foyer divadla byl plný mladých lidí a taky nezvykle hlučný. Protože jsem vyloučil, že jde jen o znalce současné americké dramatické tvorby, zbývalo jediné. Divadlo vyprodala Trojanová.

Divadelní společnost Indigo přivezla komedii, kterou napsal Američan Neil LaBute, Tlustý prase. Jak se uvádí "současný příběh velké lásky". Co bychom chtěli více, než aby to bylo zamilovaný a sranda. Dana Hábová ji přeložila a režie se ujal Petr Mikeska. U nás tuto hru již uvedla divadla v Českých Budějovicích a na Kladně.
Do Chrudimi přijeli Jana Trojanová, Lilian Fischerová, Michael Vykus a Tomáš Novotný. Scéna byla sestavena z bílých a šedivých notně omlácených krychlí. Jako by nám chtěli umělci z Prahy naznačit, že na hraní v nějakém prdelákově to úplně stačí. Nevím, jak by se jim hrálo na otřískaném a špinavém jevišti, nemluvě o šatnách.

Zajímavá a působivá byla scéna, kdy všichni stojí s rozkročenýma nohama a za jejich zády je nasvícené pozadí. Sice to připomíná výjev ze Starců na chmelu, ale od té doby již uzrálo hodně chmelu a spoustu chmelnic zmizela, tak proč to neoprášit. Neustálé v šeru přestavování krychlí na další obraz se brzy okoukalo, zvláště když vyplňovalo značnou část samotné hry. Připomínalo mi to hemžení penťáků, když staví přes noc šapitó.

Protože nesleduji nekonečné ulice, růžové zahrady s ordinacemi - těm se pokud možno vyhýbám i mimo zahrady, byli pro mě oba herci příjemným překvapením. Však je také divačky náležitě oceňovali i během výstupů. Byla to směs jekotu, pískotu, kvičení ve vysokých tónech. Nejvíce však diváci oceňovali každé sprosté slovo. A že jich bylo. I staří mistři používali prdele jako šafránu. U těch chlapů se to snad snese. U bílých límečků je potřeba velké fantasie. Ale když začala Lilian, tak u ní to bylo přesvědčivé asi tak jako kdyby napomádovaný gajánek s kohoutem kurvoval a flusal na chodník před nádražím jako dlaždič. Přitom je krásná žena s dokonalou postavou, kterou předvedla v posledním výstupu a v plavkách. Myslím, že by si mohla zahrát princeznu hned zítra. Byl jsem poučen, že toto je nový moderní natura styl hraní. To mě tedy poser, co nás čeká, až se to pořádně rozjede. Už dnes musí divák vydržet hodně a to si to ještě platí. A ne málo. Však také nedaleko sedící předplatitelé  byli dost dlouho po skončení celí zkoprnělí.

Jana Trojanová se vrátila do domovského přístavu. Není to jednoduché před tolika známými tvářemi. Počáteční nervozitu překonala a roli rozehrála dokonale. Myslím, že by stálo za úvahu vykašlat se na nemožné vycpávky kalhot. Dokázala by to přesvědčivě zahrát i bez nich.

Vše skončilo velkým děkováním. Nepamatuji, že by někdo dostal tolik květin. Je to obrovská pocta. Jednu kytici přinesl také Čenda Jirásek, znalec a sběratel obrazů, včelař, který patří k naší špičce. Zahlédl jsem zalesknout se slzičku v jeho oku. Protože ho a jeho paní dlouhá léta znám, nedalo mi, abych se ho u šatny nezeptal. To je moje vnučka, odpověděl. Taky se mi mohl dávno pochlubit s takovou šikulou.

Když jsem si večer prohlížel divadelní program Indiga, vzpomněl jsem si na svojí tetu ze Lhoty, jak rozlévala prdelačku do konvic a rozdělovala jitrničky, které dělal strejda známý řezník. Uměl je znamenitě. Potom se výslužka roznášela sousedům. A proč? Nedivte se. Tlustý prase.