Chrudim – Začátkem loňského prosince si obyvatelé města mohli připomenout výročí stavby, která výrazným způsobem změnila jejich dosavadní život. Od 11. prosince roku 2006 byla do zkušebního provozu předána Široká ulice se slavným „jezdeckým schodištěm“.

Moc velká sláva to před deseti lety ale nebyla. Firma, jež ulici rekonstruovala, nestihla předání v termínu stanoveném smlouvou a radnice jí proto „napařila“ penále. To tehdy činilo pět tisíc korun za den. K předání mělo totiž dojít již prvního prosince. Nakonec se zde stavebníci „realizovali“ ještě několik následujících dní, protože zanechali v centru mnoho nedodělků. Samotná kolaudace proběhla až v květnu příštího roku.

[[img:chrn_fullwidth:1816:Pěší zonou se Široká ulice stává pravidelně během místní letní pouti.  Foto: Chrudimské noviny]]

Tehdejší místostarosta města Petr Řezníček (SNK – ED) nešetřil na zvolené řešení architekta Romana Kouckého slovy chvály. „Vnímám takto upravenou Širokou ulici jako nádhernou pěší zónu. Bude to perfektní, až na tohle samospráva města jednou přijde. Toto řešení je velmi elegantní,“ řekl současný starosta města Řezníček. Schodiště zde vzniklo především proto, aby došlo k ulidnění dopravy a řidiči nepořádali v Široké ulici závody. Právě to se totiž v minulosti dělo, když povrch tvořil asfalt. Radnice později experimentovala i s jednosměrným provozem, ale ani ten se neosvědčil.

[[img:chrn_fullwidth:14486:Asfalt nahradily kostky a schody.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Současná podoba Široké ulice má však celou řadu odpůrců. Nejhalasněji proti jezdeckému schodišti bojuje dobrovolný hasič Daniel Seifert. Nevynechá jediné příležitosti, aby si na „jezdecké schodiště“ nepřisadil a doufá, že dojde k jeho zrušení. Nic takového však vedení města nemá v úmyslu, protože stanovený účel schody plní – doprava v okolí Resselova náměstí je klidnější a přejít silnici v Široké ulici není pro chodce žádný problém. Rovněž obavy o narušení statiky domů stojících v rušné třídě spojující náměstí a „podhradí“, se nepotvrdily.  

Chrudim - Jan Zajíc bezesporu patří k sportovním osobnostem našeho regionu, jakožto organizátor sportovních běhů je hlavním strůjcem populárních závodů pořádaných Klubem rekreačních běžců Chrudim.

Známe Vás především jako organizátora běžeckých akcí na Chrudimsku a v jejím okolí. Jaký máte ale vztah k běhu? Jste i aktivním běžcem?

To je dlouhá historie. Jako rekreační běžec jsem začínal sportovat už někdy v osmdesátých letech minulého století. Mým cílem bylo postavit se na start tehdy velice populárního Běhu osvobození Pardubice-Chrudim-Pardubice, což se mi prvně zadařilo v roce 1986. Pak už jsem běhu „propadl“ úplně, docela se mi i dařilo, můj běžecký vrchol přišel brzy, už v roce 1989. Tehdy jsem ve svých 36 letech vytvořil většinu svých osobních rekordů a nesporně vrcholem byl pro mě 1. říjen 1989, kdy jsem v Košicích při 59. ročníku Mezinárodního maratónu mieru zaběhl čas 2:47:31.

Účastnil jsem se v té době prakticky všech běhů ve východočeském regionu a pochopitelně i Velké ceny Monaka organizované Klubem rekreačních běžců Chrudim. Tehdy jsem ovšem ještě netušil, že se jednou stanu jedním z jeho členů a že se budu podílet na organizaci jeho akcí. Do KRBu jsem pak vstoupil až někdy na začátku devadesátých let, kdy běžecké hnutí bylo v přechodné krizi, a brzy jsem se z běžce pomalu přeorientoval na rozhodčího a organizátora.

Ale až do dneška stále zůstávám i aktivním sportovcem, i když jsem v posledních letech postupně přešel z běhů na sportovní chůzi, k té mě přivedl můj syn Jakub, mimo jiné dvojnásobný mistr ČR v chůzi na 50 km. Jsem členem a hlavně pak funkcionářem atletického Klubu Hvězda Pardubice, za jehož B-tým mužů stále sbírám body v chodeckých závodech v atletické lize.

Nejvíce mě ale zaměstnává právě organizace atletických akcí jak ve Hvězdě Pardubice, tak i v KRBu Chrudim a pochopitelně rozhodcovská činnost, pro niž mám tu nejvyšší kvalifikaci Českého atletického svazu.

[[img:chrn_fullwidth:14466:Kromě pořádání běžeckých závodů se Jan Zajíc věnuje běhu i aktivně ]]

Asi nejznámějším a nejpopulárnějším během jsou tradiční Malé ceny na Monaku. Jejich počet se vyšplhal již na 327, což je nepředstavitelné číslo. Kdy a za jakým účelem vznikly?

Pardubičtí běžci pořádali v době, o níž hovořím jako o svých běžeckých začátcích v předchozí otázce, tzv. Kondiční a kontrolní běhy na Kuňku od pardubického koupaliště na tento majestátní vrchol Polabí a zpět do Pardubic. Tyto běhy se staly inspirací pro KRB, aby něco podobného pořádal pravidelně na trati, na níž se konávala Velká cena Monaka. Ta se běhala pravidelně v říjnu počínaje rokem 1980 na lesní trati na kopci Hůra, tehdy ještě ovšem se startem a cílem u restaurace Kometa a měla délku necelých 9,5 km. První Malá cena Monaka se odběhla v dubnu 1990, já sám jsem na startu MCM stanul hned při první repríze tohoto běhu 20. června 1990 a podařilo se mi tehdy dokonce zvítězit. Pak se mi to povedlo na původní trati ještě desetkrát, to byly časy! Od Komety se běhalo až do března roku 1997, od dubna tohoto roku jsme pak našli nové zázemí v lesní restauraci MONACO u Slatiňan a 23.4.1997 se pak poprvé vyběhlo na desetikilometrovou trať při 87. MCM odtud. Takže Malé ceny mají tradici trvající už 28 let, na současné trati se pak běhá už dvacátým rokem. Původně se Malé ceny konaly každý měsíc 13 x do roka (v prosinci totiž bývaly vždy dvě), postupem času se ale jejich počet mírně redukoval. Pořadatelský sbor spolu se závodem totiž neodvratně stárne a mladí nástupci se moc mezi naše řady nehrnou. Na tento rok jich má KRB v programu naplánováno devět. To tedy byla cesta, díky níž jsme se dostali až k onomu číslu 327 uspořádaných Malých cen Monaka.

Proč vlastně byly jako destinace závodu vybrány lesní okruhy na Monaku?

Odpověď na tuto otázku je vlastně obsažena už v předchozím odstavci. Malé ceny Monaka kopírují bezezbytku trať Velké ceny Monaka, která se jako hlavní KRBácká akce pořádá obvykle třetí říjnovou neděli. Na rozdíl od Velké ceny se (kromě květnové Janderovské MCM) ale nevyhlašuje pořadí, závodí se pouze o body do celkového ročního pořadí a také o co nejlepší osobní časy. Přitom traťové rekordy Malých cen a Velké ceny jsou vedeny odděleně.

[[img:chrn_fullwidth:14469:Tradiční závod na Monaku se těší z velké popularity]]

Jak se daný závod během své existence vyvinul? Je vidět, že zájem o něj roste?

V prvních letech, kdy se ještě běhalo od Komety, byla účast skromná, většinou tak v rozmezí 10 – 20 závodníků, ale byly také Malé ceny, kdy startovali i jen 4 běžci. Přesun na MONACO znamenal zásadní obrat, účast mnohonásobně narostla, za což patří dík i majitelům restaurace, kteří nám nezištně po celou dobu poskytovali a i nadále poskytují zázemí, a to i při mnohých štědrovečerních Malých cenách. Počet startujících se pravidelně pohybuje mezi stovkou a dvěma sty závodníků. Na „Monako“ začali jezdit hlavně orientační běžci, kterým byla trať jakoby „ušita na míru“, ale i mnozí vrcholoví atleti, reprezentanti ČR a mistři republiky a dokonce i olympionici. Například traťový rekord Malých cen Monaka dnes drží česká jednička v bězích do vrchu, úspěšný reprezentant Jan Janů z pardubické Hvězdy časem 32:04. Ale běhají u nás i naprostí amatéři, kteří si obvykle napřed mohou vyzkoušet menší 3,6 km dlouhý okruh, a pak se později vydají i na náročnou „desítku“. A jsme moc rádi, že mezi naše příznivce a pravidelné účastníky patří i chrudimský Dětský domov se školou v Chrudimi.

Můžete nám nastínit, jak si závody na Monaku nebo Novoroční běh Josefa Poupěte vedou například na republikové úrovni? Dají se nazvat populárními závody?

Naším cílem v žádném případě není masovost za každou cenu, a ani nechceme konkurovat jiným běžeckým akcím, co se počtu účastníků týká. Chceme jen zůstat pořadateli „normálních“ běhů pro nejširší veřejnost, navíc za symbolické startovné, kdy každý běžec soupeří hlavně sám se svým nejlepším časem a se svými soupeři v příslušné věkové kategorii bez zbytečných „okras“ typických pro mnohé monstrózní akce, kterých se v poslední době vyrojilo víc než dost. Přesto si myslím, že máme poměrně široký okruh příznivců, kteří se k nám pravidelně vracejí, někteří každý měsíc, jiní jen občas, ale všichni určitě rádi.

Myslíte, že se dočkáme doby, kdy třeba na Monacký maraton zavítá někdo ze zahraničí, třeba ze známých maratonských, běžeckých bašt?

Monacký maratón, to je také zvláštní kapitola. Rozhodně to není trať, na níž by se daly zaběhnout úžasné časy, natož osobní rekordy. Je to spíš zkouška odolnosti každého, kdo se na jeho start vůbec odváží postavit. Prostě běh pro monacké tvrďáky. Pořádat tento extrémní běh napadlo bývalého vynikajícího běžce Vláďu Čumpelíka a organizace se ujal spolu s Marcelou Holinkovou. Stejně jako u ostatních akcí KRBu není ani u Monackého maratónu cílem přivést na start nějakou „hvězdu“, ale připravit něco skutečně neobvyklého pro milovníky našich běhů. Přesto i na Monackém maratónu jsme se potkali s takovými veličinami jako je reprezentant triatlet Petr Vabroušek, který startoval před čtyřmi lety, ale doběhl tehdy až jako druhý. To byla spíše výjimka, tento běh je skutečně pouze pro monacké „srdcaře“.

[[img:chrn_fullwidth:14468:]]

V Chrudimi je veden KRB, neboli Klub rekreačních běžců. Je o účast v tomto oddílu v Chrudimi zájem? Co přesně je jeho činností?

Činnost Klubu rekreačních běžců Chrudim, z.s. se zaměřuje zejména na pořádání běžeckých akcí pro širokou veřejnost, a to jak pro běžce výkonnostní a rekreační, tak i pro špičkové vrcholové sportovce, reprezentanty ČR. KRB organizuje každoročně pravidelně téměř víc jak desítku závodů počínaje hned Novým rokem a konče až prosincovou Malou cenou Monaka. Akce KRBu jsou trvale zařazeny do oficiální Termínovky běhů v České republice a některé z nich jsou i součástí celoročních běžeckých seriálů konaných v pardubickém regionu (Velká cena Východních Čech v bězích, ISCAREX pohár).

Máme víc jak třicítku členů, ale nejsme v žádném případě uzavřeným spolkem, naopak máme zájem o každého, kdo se chce podílet na naší činnosti, ať už bude pomáhat jakýmkoli způsobem při přípravě a organizaci našich akcí, nebo bude hájit naše barvy na nejrůznějších sportovních podnicích. Máte-li kdokoli zájem, neváhejte a přijďte mezi nás.

Foto: archiv Jana Zajíce

Chrudim – K překvapení mnohých řidičů i chodců, dorazila v lednu zima i do druhého největšího města Pardubického kraje. Sněžení a silný vítr udělal především ze silnic v okolí Chrudimě neprůjezdné vozovky, zatímco ve městě si chodci stěžovali na neprohrnuté chodníky.

Nejvíce kritická byla ve středu 4. ledna situace na takzvané „Císařské silnici“, jež spojuje město Slatiňany s Nasavrky. Od Skalky totiž stála souvislá řada kamionů a v pozdních odpoledních hodinách zde policie pro jistotu silnici kompletně uzavřela. Řidiči museli volit objížďku přes Lukavici a Podlíšťany. Také zde se však tvořily sněhové jazyky a v podvečer v Loučkách stála řada nepojízdných aut. Ta se později pohnula a objížďka byla i nadále použitelná.

[[img:chrn_fullwidth:14461:Kočský kopec byl plný nepojízdných kamionů.  Foto: Jindřich Balous]]

Většina ostatních silnici v okolí města byla s velkou opatrností sjízdná, potíže nastaly na vozovce první třídy do obce Kočí, kde hasiči několik hodin odstraňovali souvislou vrstvu uježděného sněhu. Ve večerních hodinách také zaplatil životem třiatřicetiletý řidič vozu BMW na silnici mezi místní částí Vlčnov a Orel. Řidička ve škodovce zde nepřizpůsobila rychlost jízdy stavu vozovky a mladého muže, jenž zapadl s autem do příkopu, přimáčkla svou oktávkou. Muž později v sanitce umírá.

[[img:chrn_fullwidth:6591:Technika vyjela do ulic.  Foto: Chrudimské noviny ]]

V samotném městě byly vozovky ošetřeny většinou vzorně, technické služby nestíhaly pouze úklid chodníků. Část majitelů domů však je zvyklá na udržování pořádku před svou nemovitostí a sníh z chodníků odklidila. O zbytek se v průběhu dne postarali zaměstnanci zmiňované firmy.

[[img:chrn_fullwidth:3595:S úklidem chodníků technické služby nepospíchaly.  Foto: Chrudimské noviny]]

Čtvrteční ráno přineslo další sněhovou nadílku, avšak silničáři přes noc nezaháleli. Podle informací z různých částí Chrudimska se zdá, že všechny silnice jsou průjezdné se zvýšenou opatrností. Silný vítr sice poněkud utichl, ale i nadále se tvoří sněhové jazyky.  

Chrudim – Nový rok již tradičně přivítal ve městě ohňostroj. Ten se však nekoná o půlnoci 31. prosince, ale až následující den odpoledne. Radnice argumentuje ve prospěch tohoto termínu lepší dostupností pro všechny, kdo mají o světelnou show zájem. Ne všem se ale střílení rachejtlí líbí.

Primárně se s hlukem a světelnými záblesky těžko smiřují především majitelé psů. Jejich svěřenci totiž disponují sluchem, který je několikanásobně citlivější, než lidský a veškeré detonace tak registruje v daleko intenzivnější míře, než člověk. Občas dokonce některý ze psů i uhyne. Prapodivný vděk města za poplatky, které „pejskaři“ odvádějí rok co rok do městské kasy. Daně ze psů přitom patří v Chrudimi k jedněm ze nejvyšších v rámci celé České republiky. Ohňostroj se přitom dá dělat i tak, aby hluk neprodukoval.

[[img:chrn_fullwidth:14452:Kritiky si najde i mimořádný zážitek v podobě novoročního ohňostroje.  Foto: Chrudimské noviny]]

Marie Mikanová Malá, známá místní floristka a zahradnice, však připomíná, že za peníze z ohňostroje mohla radnice pozvednout úroveň výzdoby města. „Krásná lidová veselice. Škoda, že za ty desetitisíce město nemůže třeba kvést celou sezónu a ne 10 minut. Menší Přelouč má krásné letní výsadby, Pardubice taktéž. U nás není nic,“ říká Mikanová. Pozitivní ohlasy však převažují, což dokazuje i množství sdílení a „lajků“ u fotky ohňostroje nad městem na facebookovém profilu Chrudimských novin.

Aktuálně.cz - Občanské je hlídat jednak sám sebe, jednak stát jako rozpínavou moc. Hlídat lidi, jako je Babiš; ministra financí, který vlastní Agrofert.

Chrudim – Jako každý rok, i v roce 2016 si ředitelé organizací, které zřizuje místní radnice, přišli na mimořádné odměny. Výjimečný finanční obnos, jehož výši však město tají, získají jak šéfové škol a školek, tak třeba i Chrudimské besedy a městské knihovny.

Nakolik je odměna mimořádnou, když ji vedoucí pracovníci získávají pravidelně rok co rok, to rada města, která peníze schvaluje, pochopitelně neřeší. Ředitelky mateřských škol Lada Kalinová, Radka Melicherová, Helena Marunová společně s řediteli základních škol Martinem Vykydalem, Jaroslavem Víškem a Zdeňkem Brožem si za svou nelehkou práci v džungli paragrafů a nařízení výjimečnou odměnu jistě zaslouží.

[[img:chrn_fullwidth:2638:]]

Diskutabilní je však odměna u šéfa Chrudimské besedy Jiřího Kadeřávka. Chrudimskou besedou řízená restaurace v Muzeu sice pravidelně hostí politické špičky města a dobrovolně přistoupila k vedení elektronické evidence tržeb, ale celá její podstata budí rozpaky. Sídlí totiž v městských prostorách a podle všeho neplatí nájem. Vytváří tak nezdravou konkurenci všem místním hospodským, kteří nájem platit musí. Přestože hospoda prý dobrovolně registruje své tržby elektronickou cestou, povinné účtenky podle zkušenosti několika hostů vystavuje namátkově a jen někomu.

[[img:chrn_fullwidth:11370:Ve vinárně se naposledy jednalo o letním kině.  Foto: Chrudimské noviny]]

Kritické hlasy na adresu Chrudimské besedy se však netýkají pouze samotné restaurace. Na základě smlouvy o výpůjčce získala Chrudimská beseda i prostory unikátní vinárny pod budovou Muzea. Víno zde však nenalévá a počty otevření sklepů s vinárnou by se daly spočítat na prstech ruky nešikovného truhláře. Vkusná vinárna přitom ve městě citelně chybí.  

Chrudim – Snad každý obyvatel města, který někdy zavítá do té jeho části „nad hradbami“, zná kříž umístěný na rozcestí ulic Václavské a Vlčnovské. V současné době však tento historický svědek zbožnosti předků na svém místě chybí.

Není to přitom tak dávno, co prošel částečnou opravou korpus, který se na kříži nachází. Obnoveny byly barvy a Kristus tak opět připomínal svůj lidský vzor. U kříže se pravidelně objevovaly jak květiny, tak zapálené svíčky. Byl také místem setkávání. Nyní je ale pryč.

[[img:chrn_fullwidth:14450:]]

„Kříž se před časem zlomil zřejmě náporem větru - dole byl úplně shnilý, dřevo bylo zasazeno přímo do země. Místo nejdřív zabezpečila městská policie a poté byl kříž odvezen na prozatímní uložení do technických služeb. Bylo to nutné jednak z bezpečnostních důvodů, ale chtěli jsme samozřejmě zabránit jeho ještě většímu poškození nebo zcizení. Kříž dosud není majetkem města a o jeho dalším osudu se jedná,“ říká vedoucí Odboru školství, kultury, sportu a památkové péče MěÚ Chrudim Jana Stehlíková. Najde se v rozpočtu částka, která umožní jeho návrat na tradiční místo na Novém městě?  

Kdo tvrdí, že se netěší na dárečky k Vánocům, tak lže. Každý má radost i ze sebemenší pozornosti od svých blízkých nebo známých. Dostal jsem takovou malou krabičku plnou cukroví a dal jsem si ji pod stromeček. Samozřejmě jsem ji mohl sníst hned na Štědrý večer, ale rozhodl jsem si obsah vychutnat v klidu posledního dne svátků na Štěpána. Věřte, nebylo to lehké.

Přišlo Svatoštěpánské ponuré dopoledne. Uvařil jsem si lipový čaj na zapití, ale hlavně na vypláchnutí úst, jak jsem viděl při degustaci vín. Tam používají vodu, ale bylinkový čaj k cukroví se mi zdál vhodnější. Když do něho kápnete citron a trošku alkoholu, rozhodně nic nepokazíte.

Začnu tedy bábovičkou. Má čokoládovou polevu a uprostřed vévodí mandle. Jemňoučké těstíčko na pracny, ze kterého je bábovička upečená se vám téměř okamžitě rozplyne na jazyku. Marně se snažím poznat, co je v náplni. Bezpečně poznám jen ořechy. Vše překoná mandle, po ní následuje jemná chuť čokoládové polevy. Bábovička mizí, zřejmě jsem moc spěchal.

Slepovaná kolečka. Kdo by je neznal od našich babiček a maminek. Musejí však uležet. Ale hlavně se Vánoc dožít. Když se poprvé zakousnete, musejí trochu křupat, ne moc. Těsto jemnější než předcházející. Je také mnohem světlejší. Kolečka jsou slepena zavařeninou. Protože vrchní má uprostřed otvor, vidím, že je červená. Typuji jahodovou, podle barvy. Po ochutnání vím, že je to malinová. Ne však z malin, které máme na zahradě, tyhle jsou z prosluněné lesní paseky.

[[img:chrn_fullwidth:14449:Kuličky v košíčcích mi připadají jako baletky ... Kresba: Jaroslav Koreček]] 

Kuličky v košíčcích z bílého krepovaného papíru samozřejmě lákají nejvíce. Připadají mně jako baletky se svými sukénkami v Labutím jezeru. Jakoby se vznášely a byli něco víc než ostatní cukroví. Zkusím se podívat pod sukně té černé. Zprvu převládá chuť kokosu, v kterém je obalená. Poté hořká čokoláda, ale co je uvnitř, co spojuje ty lahodné chutě dohromady? Zkusím druhou baletku. Takovou mulatku. Kulička je obalená v kakau. Její jemné vyvážené chutě však vzápětí nenávratně mizí. Vanilkový rohlíček. Nesmí nikdy chybět a hlavně nesmí nikdy zklamat. Z čeho je tenhle se svojí harmonickou chutí si netroufnu vůbec odhadnout.

Nesmím zapomenout na takové malé, jakoby bramborové placičky, mající uprostřed košíček kandovaného ovoce. Zvláštní chuť, která se neustále připomíná.

Křupavé šátečky připomínající ty maličké svatební, jsou ještě vylepšeny kuličkou ze zvláštního hnědého těsta. A jsou další a další a možná ještě lepší.

Tyto drobounké lahodné výtvory ženských ruček jistě nechyběly na žádném stole. Že byly dlouho před vánočními svátky s láskou v každé rodině připravovány, vůbec nepochybuji. Věřím, že nikdo nezapomněl poděkovat. Věřte, je ještě čas. Já za ně děkuji Světlance.

Jeden den v roce se každý obyvatel údajně nejvíce ateistické země Evropy stane křesťanem. Ano, je to na Vánoce. Snad jen opravdový odpůrce svátků vonících jehličím, purpurou, cukrovím, tatínkovou dýmkou a smaženým kaprem od maminky, odmítne oslavit příchod Spasitele všeho lidstva. Dokonce i komunisté „trsají“ na vánočním večírku.

Nejspíše jsem to již psal v minulých letech, ale myslím, že stojí za zopakování – Vánoce jsou svátky naděje. Nejen té křesťanské ctnosti, kterou přesně definovali učení teologové a muži zběhlí ve výkladu Písma svatého. I ti, kdo nečtou svatého Tomáše Akvinského v originále, kolem sebe vidí, že svět stále trvá. Ano, letošek byl poznamenán dalšími útoky muslimských radikálů. V Berlíně dokonce měla zaplatit životem za liknavost politiků i Češka. Přesto stále žijeme své každodenní příběhy. Radujeme se, smutníme a bilancujeme. Kdy jindy, než na Vánoce? Možná i proto mnoho opuštěných lidských bytostí v této době volí odchod ze světa. Nemají nikoho. A přestoe i oni jsou milováni Stvořitelem a zvláště také jeho přesvatou Rodičkou.

„Svět umí být pěkně krutý, život mě poznamenal,“ slyšíme často z různých stran. Za tímto tvrzením se však často skrývá konkrétní neodpuštěný zlý skutek, nebo dokonce celá jejich série. A odpuštění přitom osvobozuje. Jak oběť, tak pachatele bezpráví. Vánoce jsou totiž i znamením odpuštění. A to dokonce odpuštění Všemohoucího lidem. Těm lidem, kteří měli kdysi v ráji vše a přesto neposlechli svého Boha, zradili jeho důvěru. Ten však ve své dobrotě poslal Syna, jenž svou smrtí člověka vykoupil a otevřel mu opět brány ráje. Právě tento Syn se pozítří narodí z Popelky Nazaretské. Bezbranné dítě ukrývá všemohoucího Boha. Dokonalý paradox křesťanství!

Přeji vám všem, kdo čtete celý rok mé řádky, abyste okusili odpuštění a sami dokázali odpouštět. Všichni jsme něčím vinni, všichni občas ublížíme jiným, sobě. Zkusme k Vánocům dát i dárek nejcennější, který je láska. A láska, jak říká zmiňovaný svatý Tomáš, není slepým citem. Láska je "chtění dobra druhému".

To přeji i já vám, milí čtenáři. 

Chrudim – Elektromobily, elektrobusy, elektrokola a elektrokoloběžky. Radnice teď skloňuje údajně ekologické dopravní prostředky na všech frontách. Úředníci testují elektrické auto a do úvahy v budoucnu přicházejí i autobusy na elektřinu. Jaký se v tom skrývá háček?

Šéf Odboru regionálního rozvoje MěÚ Chrudim Petr Kopecký komentuje v současnosti využívaný elektromobil lakonicky. „O nákupu vozu nebylo doposud rozhodnuto. Zda ČEZ či jiný subjekt v Chrudimi postaví dobíjecí stanici, jednáme. Konkrétní termín není znám,“ říká úředníky Kopecký.

[[img:chrn_fullwidth:14301:]]

Elektromobily a autobusy na elektřinu se v poslední době také intenzivně zabývají komise rady města. Konkrétně komise zdravého města a komise dopravní. První z nich svého času vypustila do éteru informaci, že v elektroautě by mohli jezdit strážníci. Jenže zde podle interních informací Šárka Trunečková a její kolegové narazili, protože právě městská policie sedlá ne právě staré Dacie a měnit je za nové vozy teď nepřichází v úvahu.

Také provozovatel městské hromadné dopravy, Arriva východní Čechy se do elektrobusů příliš nehrne. Ve středu 21. prosince byl totiž do provozu uveden další autobus, který rozhodně není poháněn elektřinou, ale starou dobrou naftou. Splňuje sice normu Euro 6 a je vybaven USB porty, ale do „čistého“ provozu autobusů spalujících zemní plyn, nebo poháněných elektromotory má stále daleko.

[[img:chrn_fullwidth:14446:Politické bodíky je třeba sbírat celoročně. Starosta u předávání nového autobusu.  Foto: Jindřich Balous]]

Vozidla jezdící na elektřinu mají celou řadu nevýhod. Jejich dojezd je zoufale malý, dobíjení zdlouhavé, životnost baterií nízká a pokud by si snad osádka chtěla v zimních měsících přitopit, nedojede prakticky z jedné strany města na druhé. Radnice podle všeho potichu řadí zpátečku a nákup elektromobilů si v době napjatého rozpočtu pořádně rozmyslí.