Chrudim - Přestože poplatky za psy patří ve městě k nejvyšším v České republice, dostává se majitelům čtyřnohých miláčků prapodivné návratnosti peněz, které do městské kasy nasypou. Dávnou minulostí jsou totiž nejen papírové sáčky na psí exkrementy.

Papírové pytlíky s integrovanou lopatkou, které visely u každého z košů, jež jsou určeny na psí „hovínka“, zmizely. Radnici se zdálo, že jsou příliš často likvidovány bavící se mládeží nebo opilci vracejícími se z nočních „pijatik“. Sáčky rozházené po ulicích dávaly vedení města za pravdu, že tudy cesta opravdu nevede.

Město se proto rozhodlo každému, kdo zaplatí za psa poplatek 600 Kč, respektive 1300 korun, věnovat prostřednictvím informačního centra na Resselově náměstí igelitové náhrady papírových sáčků. Kritické hlasy však tvrdí, že za ne zrovna malé peníze se dostává pramálo „muziky“. Igelitových pytlíků dostane takový majitel psa zhruba tolik, jako by jeho nejlepší přítel vytvářel hromádku pouze jednou denně.

[[gal:11815]]

Nevyslyšeny zůstaly také hlasy, které požadovaly vybudování psího hřiště, přestože právě tento způsob venčení psů se ve většině moderních měst běžně provozuje. K jeho vybudování stačí ohrazený plácek s pískem a několika kameny. Ročně se přitom na poplatcích za psy vybere částka, která atakuje milion korun, z níž většina míří do městského útulku pro opuštěná zvířata.

Jedním z mála míst, kde měli „pejskaři“ možnost vyvenčit své kamarády a dopřát jim tak trošku pohybu, je park Střelnice. Právě zde mohlo vzniknout psí hřiště, protože se tu nachází několik překážek a cvičebních prvků pro psy, na nichž se třeba pravidelně prohání čtvernožci v rámci soutěže „Chrudimský pejsek“. Stav překážek je ale tristní. Několik let na ně nikdo nesáhl a uvolněné prkno na lávce hrozí zraněním psí packy. V přímé péči o majitele psů, kteří tvoří výraznou menšinu žijící ve městě, tedy radnice opět selhává a návratnost daně ze psa zůstává v nedohlednu.

Chrudim - Malecká ulice je dlouhodobě pro celou řadu řidičů zkouškou trpělivosti a také kvality tlumičů jejich aut. Povrch zde totiž připomíná minimálně překážkovou dráhu pro terénní motorky a nyní k řadě výmolů přibyla další překážka.

Své zkušenosti s vozovkou v Malecké ulici popisuje Štěpán Kincl. „Ve vozovce v Malecké ulici, kousek od zastávky U Kapličky, jsou už asi dva měsíce dvě poměrně velké a ledabyle zasypané díry po zemních pracích. Nechápu, proč trvá tak dlouho tyto díry zalít asfaltem. Vytvářejí se tu nebezpečné dopravní situace, protože řidiči, kteří to tady znají, jezdí raději v protisměru. Ti, kdo tudy jedou poprvé, na poslední chvíli ostře brzdí a nebezpečně kličkují. Denně tudy jezdím a jsem toho svědkem. Celkově je tato ulice tak nějak neuspořádáná a povrch velmi nerovný. Zajímalo by mne, zda město neuvažuje o rekonstrukci povrchu nebo alespoň o vyznačení parkovacích pruhů na jedné straně vozovky,“ říká Štěpán Kincl, jemuž se příliš nezdají též auta parkující po obou stranách nepřehledné silnice.

[[gal:11803]]

Šéf Odboru dopravy MěÚ Chrudim Martin Klimek má po ruce jako vždy pohotovou a fundovanou odpověď. Město zde podle všeho nenese na situaci žádnou odpovědnost. „V Malecké ulici se jedná o zásah do silnice z důvodu stavby plynovodní přípojky pro přilehlý rodinný dům. Podle vyjádření žadatele mělo dojít ke komplikacím při výstavbě přípojky mezi stavebníkem a plynovodní společností. Termín dokončení je 20. září letošního roku. Silnice sama je ve vlastnictví Pardubického kraje, v majetkové správě Správy a údržby silnic Pardubického kraje. Její rekonstrukce tak není na městu Chrudim. Pokud se však naplní předpoklady, tak by měl VaK Chrudim v roce 2017 provést rozsáhlou rekonstrukci kanalizace v celé délce ulice. Pak by došlo i k opravě povrchu silnice,“ uzavírá nadějnou vyhlídkou Martin Klimek.

Chrudim/Pardubice - Okresní soud v Pardubicích rozhodl ve prospěch ženy, která byla v roce 2008 operována v Nemocnici Chrudim a po zákroku jí kvůli přerušení nervu ochrnula levá ruka. Soud zároveň Nemocnicím Pardubického kraje, pod které zdejší nemocnice spadá, nařídil vyplatit ženě odškodné ve výši dvou milionů korun. To se ale nemocnici nelíbí.

Nemocnice Pardubického kraje po vynesení verdiktu svoji odpovědnost za poškození zdraví uvedené pacientky uznala. Současně si ale ponechala lhůtu na rozmyšlenou, pokud jde o výši odškodného a navrhuje jeho snížení zhruba o milion korun. Není tedy vyloučeno, že se poškozená žena bude muset o finanční újmu, která jí nepovedeným zákrokem vznikla, dál soudit. „Je nám to velice líto. V průběhu soudního řízení jsme ale poškozené po dohodě s pojistitelem navrhli náhradu škody v částce blížící se milionu korun," říká tiskový mluvčí Nemocnice Pardubického kraje Dušan Korel. Právní zástupce pacientky však nabízenou sumu odmítl a soud poté rozhodl zhruba o dvojnásobné cifře, která by měla poškozenou ženu uspokojit. „Nemocnice nyní zváží další postup,“ naznačuje mluvčí Korel další možnosti, kudy se může kauza do budoucna vyvíjet.

Chrudim - Práce na stavbě první části obchvatu města postupují podle plánu a dá se tedy očekávat, že do konce letošního roku dojde k jejímu otevření. Na zbytek obchvatu si však budou motoristé i obyvatelé města počkat ještě minimálně tři roky.

Obchvat města od začátku stavby provázela celá řada nejasností a záhad, z nichž jednou byl třeba záhadně mizící a opět se objevující sjezd u místní části Medlešice. Tato komunikace, která měla umožnit řidičům vyhnout se zdlouhavému objíždění půlky města Dašickou ulicí, totiž ze stavební dokumentace zmizela, aniž by kdokoliv ze zúčastněných tušil, jak k tomu vlastně došlo. Díky neúnavnému úsilí neuvolněného místostarosty Jaroslava Trávníčka (ČSSD) se však podařilo jednáním s investorem stavby, kterým je Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), sjezd u Medlešic do projektu vrátit. O této kauze jako první informovaly k nelibosti některých místních politiků právě Chrudimské noviny.

V současnosti se to se sjezdem má tak, že na místě bude jen sjezd od Pardubic, který po nějaký čas zůstane zavřený a čekají ho úpravy. Stavbaři prý navíc nyní projektují celou křižovatku. Tedy sjezd a nájezd, jak směrem na Pardubice, tak i zpět na Chrudim. Ten zde už fakticky není třeba. 

V současné době silničáři fnišují se stavbou první části obchvatu, která obkrouží čát města právě od zmiňovaných Medlešic a napojí se u kruhového objezdu u obchodního domu Kaufland. Koncem září, přesněji 21. den v měsíci, však začne celá řada dopravních omezení, která ještě „zahustí“ dopravu na příjezdové silnici do města. V tento den by mělo podle informací, které poskytlo ŘSD, dojít k částečné uzavírce silnice I/37 od křižovatky u Dražkovic po křižovatku u Medlešic. Projíždět by se po silnici mělo jen jedním pruhem. Tato částečná uzavírka skončí 19. října a vystřídá ji uzavírka úplná, která potrvá až do 2. listopadu. Důvodem uzavírky je napojování stávající komunikace na obchvat města. Objízdná trasa by měla být značena známými oranžovými dopravními značkami.

V době, kdy dojde k úplné uzavírce silnice spojující Chrudim a Pardubice, by již měla být průjezdná Dašická ulice, tedy takzvaná „zadní cesta“ do města, takže bude možné využít této zkratky a vyhnout se tak dopravním omezením u Medlešic. 

Chrudim - S blížícím se podzimem doba „obleženého“ města zdaleka nekončí. Stávající uzavírky se protahují a nové přibývají. Jednou z mála pozitivních informací je zmizení dopravních značek „Stůj, dej přednost v jízdě“ u železničního přejezdu v ulici Obce Ležáků.

Úplá uzavírka Družstevní ulice v lokalitě pod místní hasičskou zbrojnicí začala v pondělí 7. září a skončit by měla 30. září. Důvodem je výstavba vodovodu a kanalizace, tedy akce, která v těchto místech probíhá už delší dobu a postupně uzavírala všechny ulice v okolí Družstevní. Objízdné trasy jsou jasné. Jak osobní auta, tak autobusy budou využívat především objížďky Topolskou a Maleckou ulicí. Linky městské hromadné dopravy číslo 2, 3 a 33 se proto přesunou právě do Topolské ulice.

Další uzavírka je podstatně nepříjemnější. Od 14. září do 11. října by měla být zcela neprůjezdná silnice spojující Chrudim a Sobětuchy. Nepoužitelná bude rovněž křižovatka v Sobětuchách. Jedná se o místo se známou dopravní značkou „Stůj, dej přednost v jízdě“. Objízdná trasa pro veškerou dopravu jedoucí z Chrudimi do Stolan a dalších vesnic za Sobětuchy a pro dopravu směřující do místní části Vrcha je vedena po silnici přes Markovice. Tady na křižovatce odbočí vozidla jedoucí do místní části Vrcha, do Bylan a dále po silnici přes Lány do Morašic, Stolan, Janovic a dalších obcí.

Objízdná trasa pro linkovou autobusovou dopravu a pro dopravu mířící do Sobětuch je vedena ulicí Obce Ležáků na okružní křižovatku „U Guláška“, za železničním přejezdem odbočí na silnici do Sečské ulice a dále bude pokračovat směrem na Sobětuchy. Po dobu uzavírky bude v Sobětuchách obsluhována linkovými autobusy pouze autobusová zastávka „Sobětuchy“, autobusové zastávky „Sobětuchy, Vrcha“, „Sobětuchy, Vrcha, host.“ a „Sobětuchy, Pouchobrady“ obsluhovány nebudou.

Do 31. října je také uzavřena velká část ulice Čs. armády a ve stejném termínu by také měla skončit uzavírka Dašické ulice. Zde její otevření pozdržely mimo jiné archeologické vykopávky.   

Chrudim - Alibistická akce nerozhodných místních politiků nebo snaha o nalezení optimálního řešení situace na Resselově náměstí? Městští radní si teď schválili uspořádání workshopu architektů, z něhož by měla vzejít budoucí podoba centra města.

Architekti by se měli sejít už v říjnu a jednat o podobě centra města. Radnice tak chce alespoň formálně dostát slibu, z nějž plyne, že řešení potřebuje celé okolí Resselova náměstí a ne jen sportovní hala, jejíž plánovanou rekonstrukci město v současnosti odložilo na neurčito. Důvodem měl být jednak nedostatek peněz na nákladnou přestavbu, tak i chybějící koncepce rozvoje nejbližšího okolí. Ze šuplíku se tak opět podařilo vytáhnout pozapomenutý projekt stavby hotelu v místech parčíku na Resselově náměstí. Právě zde v minulosti stával dům, který celé náměstí uzavíral. Místo současné proluky měl zaujmout hotel. Ten by přitom postavil podnikatel Milan Kušta, jemuž se podařilo zrekonstruovat a přestavět třeba nedaleký bývalý katastrální úřad na bytový dům.

[[gal:11798]]

Kušta před deseti lety dokonce uspořádal architektonickou soutěž, z níž mimo jiné vzešel i známý „balík slámy“. Tedy moderní budova, která vyvolala u veřejnosti zděšení. Na Resselovo náměstí se prý vůbec nehodila. Radnice nakonec celý projekt uspala, ale v současnosti se k němu chce vrátit. Důvody tohoto rozhodnutí lze však jen domýšlet, protože město nemá peníze na opravu chodníků v lokalitě Nového města a jen s obtížemi by tak mohlo financovat třeba nákladnou přeložku komunikace, která vede přes Resselovo náměstí. Právě překládka silnice blíže k budově fary a Obchodního centra Balustráda je další z možností, jež se opět objevila na stole. Samotný Kušta je však k záměru radnice skeptický a se „zelenou“, která by mu umožnila hotel postavit, příliš nepočítá.  

Když zemřou na jednom místě za posledních pět let tři lidé, dva jsou těžce zraněni a dojde tady celkem k dvaadvaceti karambolům, něco to signalizuje. Především to, že je zde něco špatně a že je zapotřebí změn, aby se situace obrátila k lepšímu. Řeč je pochopitelně o silnici I/37 mezi Chrudimí a Slatiňany, kterou lemuje hned několik odboček - k zahrádkářské kolonii za kasárnami, která se pozvolna mění v obytnou čvrť, další směřuje do místní části Píšťovy, které jsou kombinací obytné zóny s průmyslovou, a konečně třetí odbočka míří k bývalému areálu ZZN, který poskytuje už na území Slatiňan zázemí několika firmám včetně betonárky a nově tady vzniká také sídliště řadovek. Tohle vše je signálem pozvolného prorůstání obou aglomerací, takže je zřejmé, že tudy nelze pádit autem nebo na motorce devadesátkou, či, jak jsme mnohdy svědky, ještě větší rychlostí, aniž by se to obešlo bez obětí na životech, těžkých zranění a lidského utrpení.

Živelnost nebo mantinely?

Už proto se neztotožňuji s názory, které se přimlouvají za zachování devadesátky v těchto místech, přestože některé úseky silnice svádí k daleko vyšší rychlosti, a přiznám se bez mučení, že nejsem v tomto výjimkou, protože žijeme v uspěchané době, čas jsou peníze a každá minuta navíc se hodí. A právě v tom spočívají asi nejsilnější protiargumenty odpůrců dopravních omezení, jež mají za cíl tuto živelnost silničního provozu zkrotit a uvést do určitých mantinelů, což se některým spěchajícím motoristům samozřejmě nelíbí. Jenže bezpečnost silničního provozu není o tom, jestli se někomu líbí nebo nelíbí použitá dopravní omezení, ale především o ochraně životů a zdraví lidí. To bezesporu. Jsou instalována tam, kde selhávají všechny zábrany motoristů sundat nohu z plynu, přestože to situace vážně vyžaduje.

Všechno trvá neskutečně dlouho

A přesně takovým místem je úsek silnice I/37 u Píšťov, který se proměnil v posledních letech doslova v polní lazaret s několika tragickými případy na konci. Proto mě udivují názory, které kategoricky odmítají jakékoliv úpravy zdejší silnice vedoucí k větší bezpečnosti lidí, stejně jako mne nemile překvapuje těžkopádnost, s jakou se daří uvádět již zmíněná bezpečnostní opatření do života, natož očekávat nějaký nadhled a předvídavost kompetentních osob, jež zasáhnou zpravidla až ve chvíli, kdy statistické tabulky vybočí z běžného průměru a je několikanásobně zaplaceno daní nejvyšší - tedy lidským životem. I pak to ale ještě trvá neskutečně dlouho, než se vyřídí veškeré formality, zajistí peníze a připraví projekty, pokud k tomu existuje nějaká vůle. Do té doby dalším tragédiím nic nezabrání.

Vůle k nápravě existuje, ale...

Vůle napravit tento nelichotivý stav tu podle všeho existuje. Důkazem jsou čerstvá prohlášení Ředitelství silnic a dálnic i Odboru dopravy dopravy MěÚ Chrudim, která avizují připravenost k zahájení realizace některých úprav na tomto nebezpečném silničním úseku v příštím roce. Má jít především o zpomalovací ostrůvky v obou směrech, nové odbočovací pruhy a snížení maximální povolené rychlosti z 90 na 70 kilometrů v hodině. Dovolím si však poznamenat, že se ještě zapomnělo na chodce a cyklisty. To právě oni jsou zde nejvíce na ráně a právě oni zde nejvíce riskují svoje životy, pokud se vydají tímto směrem. Některým přitom ani nic jiného nezbývá, protože tady bydlí. Na to se rádo a často zapomíná. Stejně jako se nepamatuje na potřeby podnikatelských subjektů, které potřebují, aby se jejich zaměstnanci mohli dopravit bezpečně do práce. Některé ze zdejších firem přitom patří mezi významné zaměstnavatele a působí jich tu hned několik. Je proto vůči nim nespravedlivé, když jsou zmiňovány pouze v souvislosti s tím, kolik peněz nasypou ze svých daní do městského rozpočtu, zatímco na druhé straně jsou firmy nuceny o své potřeby vcelku složitě a někdy i nákladně usilovat.

Kdo je nejohroženější druh u Píšťov?

Aby tedy byla bezpečnostní opatření na silnici mezi Chrudimí a Slatiňany komplexní, je nutné přemýšlet také o podélné trase pro pěší a cyklisty a nevymlouvat se na existenci trasy podél řeky Chrudimky, která má spíše turistický charakter a není schopna uspokojit potřeby obyvatel obydlené zahrádkářské kolonie na chrudimské straně a nově vznikající obytné zóny před areálem bývalého ZZN ve Slatiňanech, protože k nim nevede. Vedle toho by nová trasa přispěla vedle této obslužnosti i k rozšíření jinak chudé sítě místních cyklostezek a bylo by možné se po ní dostat přímo ke slatiňanskému hřebčínu a dál k lesům u Monaka. Mám zato, že by byla za dané situace prospěšnější a frekventovanější než budoucí cyklostrasa na Podhůru, která figuruje v plánech města i přes svoji poměrně značnou nákladnost hned na prvním místě. Nejohroženějším druhem u Píšťov jsou totiž podle statistik co do následků právě chodci a cyklisté a teprve až za nimi motoristé. Tedy o důvod víc začít mezi prorůstajícími aglomeracemi obou měst o tomto dalším důležitém a nezbytném prvku, jakým cyklotrasa je, vážně přemýšlet a podnikat kroky k jejímu co nejrychlejšímu postavení. Do té doby nebudou klidně spát ani místní lidé, ani odpovědní politici a úředníci, pokud si však o nich nedělám až příliš velké iluze...

Chrudim - Na zdánlivě nesmyslnou dopravní značku si už delší dobu stěžují někteří cyklisté. V Radoušově ulici nelze totiž přehlédnout tabulku, která přikazuje lidem jedoucím na kole sesednout a přes lávku bicykl převést.

Dopravní značka tak prý zbytečně zdržuje dopravu na jízdním kole, protože řada Chrudimáků zdejší cyklostezku využívá jako snadnou zkratku. Umístění dopravní značky proto nechápou a přijde jim zbytečná. Důvodem, proč zde tabulka přikazuje sesednutí z kola, však není případné ohrožení chodců nebo maminek s kočárky. Příčina je daleko prozaičtější.

[[gal:11794]]

„Důvodem, proč se město rozhodlo umístit zde dopravní značku, která nutí cyklisty sesednout a kolo převést, je fakt, že lávku tvoří prkna, která k sobě přímo nedoléhají. Snadno se tak může stát, že se cyklistovi dostane přední kolo do mezery mezi prkny a cesta skončí karambolem,“ vysvětloval důvod existence této značky šéf Odboru dopravy MěÚ Chrudim Martin Klimek při setkání se zástupci ochránců přírody a klubu českých turistů při jednání o budoucnosti cyklostezek ve městě. Nejde tedy o samoúčelnou „buzeraci“, ale o prevenci zranění a dopravních nehod.  

Chrudim - Ve čtvrtek 10. září v 17 hodin otevře Galerie Art na Resselově náměstí slavnostní vernisáží výstavu sochařského díla evropsky uznávaného umělce Jana Koblasy. Výstava, nazvaná Monumentální miniatury, představuje ukázky z umělcovy rozsáhlé sochařské tvorby. Umělcův projev v komorních sochách a plastikách čerpá z nejrůznějších podnětů s úmyslem vyjádřit podstatu věcí a jevů. Autor není v Chrudimi zastoupen poprvé, galerie v roce 2008 představila tři stovky jeho grafických listů.

Jan Koblasa se narodil v roce 1932 v Táboře v rodině profesionálního hudebníka. Rodina se odstěhovala na konci roku 1945 do Teplic. Zde Jan Koblasa navštěvoval LŠU a divadelní a výtvarný kroužek. Na teplickém gymnáziu i později během studia na Akademii výtvarných umění se věnoval modelování portrétů. Jako nesporný talent získával ocenění školy, cenu na výstavě mladých sochařů ve Vídni a po absolvování i tvůrčí stipendium. V protikladu ke školním úkolům, kde převažovala realistická tvorba, jeho volné portréty odrážely trvalý pocit osobního ohrožení tehdejším stalinistickým režimem a měly silně existenciální podtext. Od realistických portrétů rychle směřoval k zjednodušení tvaru a přechodně až k abstrakci. Po ukončení studia se Koblasa věnoval pouze malbě a grafice a k sochařské práci, tentokrát ve dřevě, se vrátil roku 1962.

La Traviata, bronz. Foto Galerie Art

Zlom v jeho osobním i uměleckém životě nastává v květnu 1968, kdy odjíždí do Německa na pracovní pobyt a tvoří sochy pro autorskou výstavu v Kielu v rámci Kielerwoche a pro následující výstavu v Hamburku. Odtud podniká prázdninový výlet do Itálie, zde jej zastihne zpráva o okupaci Československa.

Návrat do Prahy odkládá na neurčito a snaží se nalézt možnosti práce v Itálii. Vrací se k modelaci v sériích soch, jimiž se snažil vyrovnat s traumatem emigrace. Častým tématem je divadlo. Díla vznikala v prudkém impulzivním zápasu s hmotou o nový expresivní tvar - od řezání, sekání, vrtání a práci s dláty až po závěrečnou očistu ohněm a moření. V intenzivním soustředění tak v následujících letech vznikly cykly figurálních plastik inspirované biblickými motivy. Od konce 70. let zkoumal autor meze abstraktního zobrazení v sérii minimalistických stél.

Jan Koblasa je neuvěřitelně pracovitý sochař. Kreslí, seká, modeluje, vybírá dřevo nebo kámen, opracovává materiál, převáží ho, diskutuje se zadavateli prací do veřejného prostoru, přemlouvá jejich architekty, chodí po výstavách, vyučuje sochařství v Kielu, navrhuje kostýmy a masky pro divadlo, studuje místa vybraná pro sochy. Jan Koblasa není jen sochař, ale i malíř, kreslíř, grafik, básník, spisovatel, scénograf a hudebník žijící od roku 1968 v zahraničí.

Chrudim - Jak už zmínili někteří z diskutérů pod článkem v Chrudimských novinách, propadající se vozovka v Topolské ulici je po roce nezájmu konečně opravena. Objevila se zde totiž po vyfrézování vozovky asfaltová záplata, pod níž zmizela silnice, kterou podemlela voda z kanalizace.

Radnice tak vyslyšela připomínky místních obyvatel, kteří často se strachem přejížděli po nestabilním příjezdu k parkovišti, na němž odstavují své plechové miláčky. Jak moc kvalitní práci odvedli silničáři, ukáže až větší průtrž mračen, která zdejší dešťovou kanalizaci opět zaplní. Už teď po prvních zářijových deštích ale někteří místní obyvatelé poukazují na to, že se v místě uvedené záplaty tvoří velká kaluž vody, která odsud odtéká jen velmi pomalu.

[[gal:11790]]

Samotné parkoviště v sídlišti Na Šancích a v sousedství Hradištní ulice začíná ale v mnohém připomínat vrakoviště. Nachází se na něm totiž hned několik aut, která zde jejich majitelé evidentně ponechali osudu a dál se o ně nestarají. Podle všeho jde i o vozidla, které v létě vyplavila voda z polí a jejich vlastníci teď nemají prostředky na nutnou opravu nebo odtah.