Chrudim - Výstavba nových bytů ve městě byla v uplynulém roce prakticky jen v rukou soukromých investorů. Jedním z nich je i chrudimský developer Milan Kušta, který za uvedené období dokázal postavit celkem 156 nových bytových jednotek.

„Nejvíce bytů jsme v loňském roce nepostavili v Chrudimi, ale v Kolíně," upřesňuje Milan Kušta. "Právě tam vznikla bez desíti stovka nových příležitostí pro vlastní bydlení. V samotné Chrudimi jsme jich postavili 66,“ dodává místní podnikatel.

Mnohé radnice přitom na výstavbu bytů, či dokonce rodinných domků rezignovaly, chrudimská nevyjímaje.  „V současné době města prakticky do bytové výstavby neinvestují. Výjimkou není ani Chrudim a myslím, že je to správný trend. Samosprávy mají dost starostí s tím, aby udržely a renovovaly stávající bytový fond, který byl dlouhodobě zanedbáván,“ připomíná Kušta osudy zanedbaných městských domů, o nichž jsme vás už několikrát informovali.

O Milanu Kuštovi je známo, že už celé roky čeká na příležitost postavit celou novou bytovou čtvrť na chrudimském Skřivánku. Neustálé „handrkování“ politiků v Chrudimi a odkládání již schváleného projektu má však za následek, že své záměry Kušta raději uskutečňuje jinde. Doma je totiž prorokem jen málokdo. „Problém vidím zejména v tom, že některá města, mezi něž patří i Chrudim, neinvestují do infrastruktury pro nové projekty, ani nepodporují soukromé investice,“ poukazuje závěrem Milan Kušta ze svého pohledu na největší slabinu chrudimské radnice. 

Chrudim - Bývalá oblíbená ředitelka Mateřské školy Svatopluka Čecha Iva Malinová je definitivně zbavena všech obvinění. Radnice tak neuspěla se svou stížností na státním zastupitelství proti předchozímu osvobozujícímu verdiktu policejního vyšetřovatele, který už dříve neshledal v počínání Malinové žádné porušení zákona. Ke stejnému závěru dospěla Policie ČR i podruhé, přestože byla podrobena z podnětu vedení města dohledu státního zástupce.

"Policejní vyšetřovatel v případu nic nového nezjistil a tak spis zůstává dál odložen," uvádí pro Chrudimské noviny tiskový mluvčí republikové policie Jiří Tesař. V praxi to znamená, že všechna dosavadní obvinění radnice vůči Ivě Malinové byla z pohledu trestního zákona lichá a je proto možné, že byla tato mimořádně úspěšná a mezi občany města oblíbená pedagožka profesně poškozena. Ostatně, většina rodičů dětí, které Iva Malinová pomáhala vychovávat, je o tom přesvědčena od samotného počátku, kdy radnice začala o případu zveřejňovat první informace.

Nejdůrazněji dali o sobě v této spojitosti občané města vědět v rámci tzv. Týdne neklidu, který vyvrcholil jejich shromážděním pod okny chrudimské radnice na Resselově náměstí, aby veřejně Ivu Malinovou podpořili. Přišla jich sem více než stovka. Z radnice bohužel nenašel tehdy odvahu hájit svoji pravdu nikdo.

Kdo se vloupal do ředitelny a napsal potom anonym?
A jak vlastně kauza vznikla? Všechno odstartoval anonym, který bývalou ředitelku udal z nehospodárnosti. Z dopisu bylo zřejmé, že ho psal někdo z podřízených Ivy Malinové, který se předtím musel vloupat do ředitelny, aby podklady pro napsání anonymního udání získal. "Když jsem se dozvěděla, že někdo od nás vnikl do ředitelny, aby se dostal do osobních listů, byla to pro mne veliká bolest. Okamžitě jsem proto podepsala rezignaci, protože jsem svoje spolupracovníky považovala do té doby za svoji rodinu," vzpomíná dnes už bývalá ředitelka.

Anonym byl podle všeho odplatou za to, že Malinová musela kvůli nedostatku peněz v rozpočtu mateřinky snížit o něco učitelkám mzdy, pokud nechtěla některou z nich propustit nebo snížit počet postižených dětí, které navštěvovaly školku. Kdyby se totiž handicapovaných dětí zbavila, potíže se mzdami učitelek by nenastaly. Ředitelka se však spoléhala na to, že peníze v průběhu roku někde sežene a dorovná učitelkám mzdy na odměnách. K tomu už ale nedošlo, protože anonym byl rychlejší.

Školní inspekce, finanční odbor města, krajský úřad - kontrola za kontrolou...
A co následovalo? Anonymem se začala zabývat městská rada, která na Malinovou poslala školní inspekci. Odstoupivší ředitelka se však úspěšně hájila a nikdo jí neprokázal zpronevěru, natož osobní obohacení na úkor mateřinky, o kterém psal anonym. Malinová ale v této souvislosti připustila, že se mohla občas dopustit organizačního či metodického pochybení, které například spočívalo v nedostatečné kontrole včasnosti plateb z účtu na účet. Tedy záležitosti, která je běžná v řadě úřadů a institucí.

Ale co se nestalo. Do kontroly hospodaření v MŠ Svatopluka Čecha se vedle školní inspekce zapojil vzápětí i finanční odbor města a z podnětu radnice nečekaně také krajský úřad, konkrétně jeho kontrolní oddělení, které zde mělo shledat 46 pochybení na úrovni porušení zákona o účetnictví a finanční kontrole. A byl to právě šéf tohoto oddělení, Michal Woff, který měl poprvé na veřejnosti prohlásit, že se mohla Malinová na úkor mateřské školy obohatit. Nejprve se takto angažoval na schůzce s rodiči, z nichž někteří odmítli poslouchat jeho argumenty a na protest odešli. Vzápětí jeho informace v místních novinách přivodila zdravotní kolaps Ivy Malinové, která kvůli tomu skončila v nemocnici.

Nejprve trestní oznámení a pak stížnost na policii. Proč taková zarputilost?
To ale nebyl zdaleka konec. Radnice na základě zprávy kontrolního oddělení krajského úřadu podala na Ivu Malinovou trestní oznámení, kterým se od loňského února poměrně obšírně zabývala republiková policie. Ta ale takřka po roce důkladného zkoumání celého spisu neshledala v konání bývalé ředitelky MŠ Svatopluka Čecha žádný úmyslný ani nedbalostní trestný čin, natož snahu se na úkor mateřinky nějak obohatit. Jenže radnice s tím nesouhlasila, a tak si na postup policie stěžovala u státního zastupitelství. Údajně na základě vlastního právního rozboru, který si nechalo město za tímto účelem vyhotovit.

"Vše nebylo prošetřeno tak, jak mělo," uvedl tehdy neuvolněný místostarosta a poslanec Jan Čechlovský (ODS), kterého městská rada pověřila, aby se postaral o využití opravného prostředku a na policii si jménem města stěžoval. Podle něj tehdy městská rada dospěla k závěru, že Iva Malinová způsobila v uvedené mateřince blíže nespecifikovanou škodu. "Není to, a ode mne už vůbec ne, žádná vendeta ani výmluva, je to konstatování. Řešili jsme to spolu s kolegy a proto jsme odvolání podali, aby nevznikla v zastupitelstvu nebo někde jinde debata o tom, že jsme měli takové kroky učinit," zdůvodňoval stížnost radnice Čechlovský.

Na jedné straně osvobození, na druhé zlomený člověk...
Jenže závěr Policie ČR nyní hovoří jasně - Iva Malinová si ničeho nezákonného nedopustila. Ještě před tím ale stihl místostarosta Čechlovský slíbit, že bude radnice tento finální verdikt respektovat. To však ukáží až příští dny. Každopádně stojí na konci této kauzy osvobozující závěr policejního vyšetřovatele, na druhé však varovný obrázek profesně i psychicky zlomeného člověka, který odvedl pro naše město a jeho nejmenší obyvatele neocenitelné služby. "Odpouštět se má, ale bolest zůstane," vzkázala naposledy všem zainteresovaným Iva Malinová, jedna z nejoblíbenějších ředitelek v novodobé historii Chrudimě, která do poslední chvíle věřila, že na ni její město nezapomene a nenechá ji napospas tak dlouhému "mučení". Bohužel, zastání od nikoho z odpovědných se nakonec nedočkala.

Chrudim - Ruiny bývalého chrudimského pivovaru u výpadovky na Slatiňany nelze přehlédnout. Vypínají se tu jako smutné memento kdysi prosperujícího podniku, který zásoboval město a okolí nejen pivem, ale dával především obživu místním lidem. Jeho trosky neunikly pozornosti učitelce z chrudimské SOŠ SOU Aleně Janákové, která mapuje osudy pivovarů v České republice.

„Je to s podivem, ale k osudu areálu chrudimského pivovaru mne dovedlo zpracovávání tématu biotechnologie. Pivovarů v českých zemích byla spousta, a vím, že nelze všechny bývalé místní dominanty uchovat. Zkoumáním podkladů jsem ale nalezla paralely v osudech pivovarů v Dalešicích, kde se točily Postřižiny, a toho místního,“ říká Janáková.

[[img:chrn_fullwidth:4209:Chrudimské pivo bylo věhlasné.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Pivovar v Dalešicích byl totiž ještě nedávno ve stavu, který připomínal stav toho chrudimského. „Zaskočil mne současný stav areálu chrudimského pivovaru. Ten se chlubil výrobou piv - výčepní 10° a 12° Březňák, 12° černý Granát, což byla lékařsky doporučená specialita, a staročeský dvousladový chrudimský 15° Salvator, který prý svou chutí předčil veškerá konkurenční piva. Zdejší sklepy jsou navíc pozoruhodné a jistě by zasloužily záchranu,“ konstatuje Janáková.

[[img:chrn_fullwidth:4207:Dalešické sklepy před rekonstrukcí.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

„V době filmování Postřižin se už v Dalešicích pivo nevařilo, výroba byla ale obnovena po revoluci. I když byly objekty silně poškozeny, noví majitelé areál citlivě zrekonstruovali a přidruženými aktivitami, jako je hotel, muzeum a kulturní akce, zvýšili jeho ekonomickou výtěžnost. Zachovali i ráz budov, z nichž je část dokonce památkově chráněna. Úžasné jsou pak sklepy, které jsou nyní využívané jako restaurační prostory,“ popisuje Janáková šťastnější osud Dalešického pivovaru.

[[img:chrn_fullwidth:4208:... a po rekonstukci.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

„Někdy jde o silnou osobnost, tahouna, který se vezme za svůj nějaký cíl. Například pivovar v blízkých Medlešicích postavil po revoluci na nohy syn předválečného majitele, Adolf Zeman. Po profesním životě, který strávil vařením piva na čtyřech kontinentech, se vrátil do vlasti a jako sedmdesátník rozjel ještě tento minipivovar,“ zamýšlí se učitelka. Naproti tomu majitel místní ruiny, Milan Jiruška, o rekonstrukci zajímavé technické památky nejevil zájem od začátku. Už v době, kdy nemovitost od konkurzního správce koupil, zcela rezignoval na jakoukoliv snahu o její záchranu. Podařilo se mu pouze na přilehlých pozemcích vybudovat domov důchodců, jehož výstavbu však provázely nemalé problémy, a který není do současné doby ještě zcela dokončen. Doposud fungují jen jeho vybrané části, které povolil stavební úřad po dlouhých průtazích zkolaudovat.

Areál bývalého chrudimského pivovaru byl tak dlouhá léta vystaven nájezdům vandalů či sběračů barevných kovů, a unikátní sklepy se vzápětí staly i domovem bezdomovců. V současnosti je celý objekt zralý na demolici. Zda to byl úmyslný záměr, se lze dnes jen dohadovat. „Snad se objekt původního chrudimského pivovaru dočká také svého využití, aniž by muselo dojít k celkové demolici. V Dalešicích se to podařilo. Ve věnném městě českých královen se snad rovněž najde způsob, který by respektoval odkaz našich předků, jenž byl navíc účelný. Nově promýšlet průmyslové dědictví je totiž v celém světě aktuální téma. Je tu mimo jiné prostor pro kulturní akce různého druhu, dá se zde vybudovat aktivní součást odpočinkové oblasti kolem řeky Chrudimky, nebo reprezentativní či malometrážní byty - to je jen několik málo nápadů, které oslovují možné investory. Platilo by totéž i pro areál chrudimského pivovaru?“ ptá se závěrem Alena Janáková. 

[[gal:2187]]

Průběžné hlasování čtenářů Chrudimských novin - zda prodat nebo rekonstruovat zanedbané městské objekty, vyznívá zatím těsně ve prospěch jejich pravidelné údržby. Je to zároveň i odpověď na nedávný vynucený prodej zdevastovaného domu v Poděbradově ulici, který se "pyšní" pamětní deskou jednoho z nejvýznamnějších chrudimských rodáků, Karla Pippicha, který se tu narodil. A proč vynucený prodej? Oprýskaný objekt dělal už hezkou řádku let Chrudimi pořádnou ostudu, protože je tzv. "hned na ráně" při příjezdu do města. A jelikož se do něj dlouhá desetiletí příliš neinvestovalo, hrozilo, že vznikne na frekventované ulici z historického domu za čas ruina.

Společnost je tedy v této otázce rozdělena. Jen těsná většina je pro pravidelnou údržbu a rekonstrukci městských objektů, zbývající necelá polovina pro jejich prodej. Dohromady je však svedl, aniž si to možná uvědomují, společný záměr - domy opravit a vrátit je zpět jejich plnohodnotnému účelu. Nelze totiž předpokládat, že by se o ně kupci, narozdíl od radnice, nestarali a nechali je jako město svému osudu. Takových příkladů je bohužel celá řada. Stačí se rozhlédnout po městských domech na Palackého třídě, v Široké ulici, v Čs. partyzánů nebo na Žižkově náměstí. Mnohdy hanba pohledět, jak tyto objekty zpustly.

Ať už tedy máme v Chrudimi Desatera, Zdravá města a jiné pseudoprojekty, jejichž podíl na rozvoji města je přinejmenším hodně diskutabilní, je třeba ze všeho nejdříve "ozdravit" městské domy, které svým vzhledem doslova žalují na svého hospodáře (město), jak je nechává trestuhodně ležet ladem. A čím déle jejich údržbu odkládá, tím více bude jejich rekonstrukce městskou pokladnu stát a tím více vynucených prodejů městského majetku začne postupně přibývat. Jde o život na dluh, který se městem šíří jak plíživá kontrarevoluce. A dokud si to radnice neuvědomí, bude ve správě městského majetku tahat vždy za ten kratší konec provazu, přestože ji občané vybízejí, aby jej urychleně dala zase do pořádku.

Chrudim - Do budovy městského úřadu v Pardubické ulici vtrhla v pátek nečekaně protikorupční policie. Podle informací, které máme zatím k dispozici, prohlédli policisté v budově radnice několik kanceláří.

Pokusili jsme se pro bližší informace kontaktovat tajemníka MěÚ Františka Chmelíka, ten už ale bohužel nebyl krátce po poledni k zastižení. V samotné tajemníkově kanceláři však tvrdí, že o ničem neví. Také republiková policie v Chrudimi neměla k zásahu svých kolegů z protikorupčního útvaru žádné informace. "Tyto informace nemáme k dispozici a ani je nemůžeme komentovat. Je třeba o ně požádat přímo protikorupční policii," říká tiskový mluvčí chrudimské policie Jiří Tesař.

Podle informací, které jsme obdrželi, prohlížela protikorupční policie vedle městského úřadu i kanceláře Regionální rady Severovýchod, která rozděluje evropské dotace, a dále kanceláře chrudimského hotelu Bohemia. Právě tam zachytil pohotový čtenář policisty, kteří přicházeli k hotelu v civilu a během několika okamžiků se na jejich oblečení objevily nápisy "Policie". O co přesně se v hotelu zajímali, se zatím neví. Podrobnosti zjišťujeme. Sledujte průběžně rubriku Krimi.

[[img:chrn_fullwidth:4198:Nenápadná dvojice přichází k hotelu Bohemia.  Foto: archiv Chrudimských novin]]

[[img:chrn_fullwidth:4199:Dvojice se během chvíle změnila v policisty protikorupčního útvaru.  Foto: archiv Chrudimských novin]]

Chrudim - Centrum města jako by zažívalo invazi obchodů s obnošeným šatstvem, obecně známých jako „second hand“ nebo hovorově „sekáč“. Jak je možné, že se uživí hned několik prodejců se stejným obchodním artiklem v nejbližším okolí Resselova náměstí?

[[img:chrn_fullwidth:4191:Jeden vedle druhého, často jen přes ulici.  Foto: Chrudimské noviny]]

Podnikání v této lokalitě je přitom dost specifické a ne každý je schopný unést vysoké provozní náklady. Proto odsud postupně mizí obchůdky s alkoholem, humorem, restaurace a jejich místa obsazují prodejci oděvů. Jako by jich nebylo dost. „Nakupuju v sekáči proto, že zde za dobré peníze seženu to, co jinde stojí mnohem víc,“ říká zákaznice krámku v Břetislavově ulici Petra Jirásková. „Oproti zboží u Vietnamců je oblečení sice obnošené, ale daleko kvalitnější,“ upřesňuje, proč dává přednost obnošenému šatstvu.

[[img:chrn_fullwidth:4192:Že by konkurence?  Foto: Chrudimské noviny]]

Slova Petry Jiráskové potvrzuje i prodavačka ze Štěpánkovy ulice. „Nechodí k nám rozhodně jen nižší sociální vrstvy, které mají hluboko do kapsy. Nakupují tu i normální lidé. Proč? Asi proto, že ceny jsou nižší než u konkurence v Široké ulici a nosit obnošené kalhoty nebo sako je dnes spíše móda než ostuda,“ vysvětluje jedna z prodavaček.

[[img:chrn_fullwidth:4193:Ani Podsíň neunikla levnému šatstvu.  Foto: Chrudimské noviny]]

S tím se však neztotožňuje Jiří Malý, který místní „sekáče“ obchází obloukem. „Tam mě nikdo nedostane. Nemohl bych na sebe vzít něco, co už přede mnou měl na sobě kdo ví jaký člověk. Nakupuju jinde a rozhodně oblečení, které je nové,“ argumentuje v neprospěch second handů.

[[img:chrn_fullwidth:4190:Za ty peníze, nekupte to!  Foto: Chrudimské noviny]]

Rozmach, který obchody s obnošeným šatstvem v centru města v poslední době zaznamenaly, nasvědčuje, že jsou zisky jejich majitelů nejspíš dobré. Mnozí navíc vydělávají na prosté snaze druhých, kteří nevědí, jak se nepotřebného šatstva zbavit. Po městech tak firmy provozující "sekáče" v podobě rozmístěných speciálních kontejnerů pod zástěrkou třídění odpadu, a ani Chrudim není v tomto ohledu výjimkou. Spousta "vytříděného odpadu" se tak vrací znovu do prodeje. 

[[img:chrn_fullwidth:4189:Dva vedle sebe.  Foto: Chrudimské noviny]]

A co si myslíte o záplavě "sekáčů" vy, naši čtenáři? Má sloužit tříděný odpad komerčnímu využití nebo spíše dobročinnosti a charitě? Pokud máte k tomuto tématu nějaký svůj postřeh, můžete jej napsat do diskuze pod článkem. 

Obchůdky s tabákovými listy vyrostly jako houby po dešti. Na nezájem zákazníků si nemohou stěžovat a lidé je berou doslova útokem. Jak by taky ne, když zde mají možnost nakoupit oblíbenou drogu za cenu, která je opravdu směšná. Ze všech stran slyšíme, jak ekonomika vázne a lidé nechtějí utrácet. V krámcích s nezdaněným a neprocleným tabákem to však neplatí. Čím to bude? Odpověď je jasná - nižší cenou. A co způsobuje, že je cena nižší? Právě absence nákladů, které tvoří clo a nesmyslně vysoká daň.

Sám o tom něco vím. Nedávno jsem si objednával boty z USA, které u nás nejsou k sehnání. Bez cla vyšly na nějaké tři tisíce korun. Jedná se o vysoké, kožené, lovecké holínky. Náš milý stát však neváhal a prostřednictvím celní správy mi napařil clo, které původně slušnou cenu zvedlo o další dva tisíce. Tabák je na tom ještě hůř, o benzínu raději ani nemluvím. Jejich zdanění je obrovské. Stát si mastí kapsu, daně rostou do astronomických výšek, lidé se bojí utrácet. Přitom příklad krámků s nezdaněným tabákem dokazuje, že pokud je cena rozumná, člověk za své oblíbené zboží rád zaplatí.

Oživila by se ekonomika, kdyby se některá skutečně pravicová vláda rozhodla snížit daně a tím i cenu zboží a služeb? Kdyby se zrušily nesmyslné daně z nemovitostí, či darovací? Kdyby lidem stát nechal víc peněz pro vlastní potřebu? Podle mého názoru zcela jistě. Jenže spojení „snížit daně“, je v dnešní době takřka sprostým slovem. Naopak slyšíme různá doporučení - tu z Bruselu, onde z levicových kuloárů, že živnostníky je třeba ještě víc přidusit a zdanění jim zvýšit. Dokud tady budou tisíce natažených rukou, které čekají na sociální dávky a strany si jejich vyplácením budou doslova kupovat hlasy ve volbách, nic se nezmění. Snad jen fronty na úřadech práce budou stále delší. 

Chrudim - Těžařská firma South Oil oznámila, že chce prozkoumat takřka celé území východních Čech, jestli tu nenajde ložiska ropy nebo plynu. Jejímu zájmu neuniklo ani bezprostřední okolí Chrudimě a firma už proto požádala o povolení provést zde průzkum.

Zainteresovaní experti však tvrdí, že je to celé nesmysl, a že zde žádná ropa ani plyn není. "V tomto území prokazatelná ložiska plynu a ropy neexistují," namítá Vlastimila Dvořáková ze státní České geologické služby. Podle aktivistů, kteří dohlížejí na ochranu životního prostředí, jde ze strany těžařské firmy jen o záminku, protože prý ve skutečnosti potřebuje ověřit vhodnost podmínek pro těžbu břidlicového plynu, který se například v USA stal v poslední době zdrojem levné energie a výnosným artiklem pro tamní těžařské firmy.

O tom, zda bude průzkum firmě South Oil povolen, rozhoduje nyní ministerstvo životního prostředí, a do 31. května se k němu mohou vyjádřit i všechna dotčená města a obce.

Chrudim - Přelom května a června pravděpodobně celý proprší, to ale neznamená, že by oslavy Dne dětí libovolného stáří přišly v niveč. Pokud však přesto raději zalezete do peřin, doporučím vám opět, jak jinak, zajímavou knížku k ukrácení dlouhé chvíle.

Protože se ale blíží smutné výročí vypálení osady Ležáky, moje první pozvánka míří právě sem.
Národní kulturní památník Ležáky zve všechny v pátek 31. května od 18 hodin na Ležácký podvečer, jehož hostem bude herec Stanislav Zindulka. Večerem provází Jiří Vaníček, o klavírní doprovod se postará Marcel Javorček.

První oslava a první dětský den, na který vás zvu, se koná už v pátek 31. května od 16 hodin v Prosetíně. Místní hasiči ve spolupráci s obecním úřadem a sokoly vás srdečně zvou na odpoledne plné soutěží, zábavy a her. Nebude chybět ani trampolína, ukázka požárního útoku, projekce, hašení hořícího auta, pěna, či bohaté občerstvení.

V sobotu 1. června si nejen vaši potomci užijí plno zábavy také v Nasavrkách. Od jedné hodiny odpoledne do pěti se na ně chystá spousta soutěží, sladkostí a stále oblíbenější malování na obličej. Když nám pošlete fotky svých „zmalovaných“ ratolestí, rádi je uveřejníme.

Na dětský den zve i Babiččin dvoreček v Licibořicích, který se koná 1. června od 14 do 18 hodin. Připraveno je tu deset stanovišť se zábavnými úkoly, sladká odměna na konec, občerstvení a jízda na poníkovi. Doporučuje se sportovní oblečení a obuv.

[[img:chrn_fullwidth:4194:Babiččin dvoreček jistě neminete.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

I v Hlinsku patří už tradičně první červnová sobota dětem. Každoročně se tu konal Dětský den v areálu letního parketu Cihelka. Letos ve 14 hodin však čeká na všechny děti velká změna. Důležitou novinkou, kterou by měli vnímat především rodiče, je změna místa. Tento rok již nemusíte absolvovat pochodové cvičení až na odlehlou Cihelku do Blatna, neboť veškerá zábava se bude odehrávat v areálu u Domu dětí a mládeže a Multifunkčního centra. Čeká na vás kouzelná zahrada s pohádkovými postavičkami a pohádkovými úkoly, různé soutěže a hry o drobné ceny, a pro tancechtivé nakonec diskotéka. Nebude chybět osvěžující občerstvení ani pohodová nálada. V případě nepřízně počasí se akce přesouvá do prostor Multifunkčního centra.

Už dlouhých sto let zachraňují majetky a životy neohrožení krotitelé ohně ze Svídnice. Jak jinak oslavit toto unikátní výročí, než tím, co umí pánové a dámy z Floriánova cechu nejlépe. Od 14 hodin v sobotu prvního června se předvedou u rybníka v Lukách, co se ve své praxi naučili.

Pokud však přesto bude pršet, kniha do ruky je nejlepším možným řešením dlouhé chvíle. Sám sice dočítám něco od Roberta Holdstocka (o něm třeba příště), přesto tentokrát doporučuji českého spisovatele Miloše Urbana a jeho Stín katedrály. Útlá knížečka s mimořádně vyvedenou grafickou stránkou, jaká se jen tak nevidí, vás chytne a nepustí. Bez mučení přiznávám, že pana Urbana neznám a nejsem jím najatý agent :-). Podtitul zní „Božská krimikomedie“ a odkaz na Dante Alighieriho je tu na místě. Kdo jeho originální dílko nečetl, bude mít zábavy o trošku méně, než pilný čtenář doporučené literatury. Zkuste a uvidíte. 

Chrudim - S krámky, které prodávají tabákové listy, jako by se v poslední době doslova roztrhl pytel. Jeden takový najdete i v Novoměstské ulici a o zákazníky tu prý rozhodně nouzi nemají.

Kilo neřezaných listů přitom stojí pět stovek, sto gramů 70 korun. Takové ceně nemůže konkurovat nikdo z běžných prodejců. Dovozce si může nasadit tak směšnou marži jen proto, že jeho obchodní artikl není zdaněn ani proclen. Prodává se jednoduše jako aromatický doplněk interiéru, hnojivo, nebo prostředek proti škůdcům. Zvuk drtičky, na níž si v kumbálku vedle prodejního pultu starší muž „upravuje“ zakoupené listy, však svědčí o zcela jiném využití tabákových listů. Většina zájemců ho jednoduše kouří.

[[img:chrn_fullwidth:4185:Obchůdek nelze přehlédnout.  Foto: Chrudimské noviny]]

V chrudimském krámku se prodává nejen tabák. Stoleček v rohu je také plný hnojiv a postřiků, krabice za pultem zase obsahují pelyněk, jitrocel a další léčivky. Narozdíl od té na zemi, v níž se zlatí tabák, jsou spíše plné. Tabák přitom pochází nejčastěji z Bulharska, nebo až z dalekého Pákistánu, a koupit si ho mohou samozřejmě i mladiství, kterým jinak zákon v nákupu tabákových výrobků zabraňuje.

„Celními orgány byl v několika případech zjištěn prodej tabákového výrobku, deklarovaného jako tabákové listy. Výrobek je údajně, podle vyjádření prodejců, určen k dekoračním účelům, případně k aromatizaci vzduchu, případně k jiným účelům (hnojení, hubení škůdců a podobně). Tyto tabákové výrobky, které jsou prodávány konečným spotřebitelům volně ložené, tzv. na váhu pod označením „tabákové listy“, jsou předmětem spotřební daně jako tabák ke kouření, přičemž spotřební daň ve výši 1635 korun za kilokram nebyla řádně přiznána a zaplacena, o čemž svědčí fakt, že tyto výrobky nejsou prodávány v jednotkovém balení a nejsou opatřeny povinnou tabákovou nálepkou. Na této povinnosti nic nemění ani deklarovaný účel použití,“ varuje Celní správa České republiky. Prodávající tak může dostat pokutu až padesát milionů, kupující dokonce milion. Fronta v chrudimském krámku však dokazuje, že to místním nijak nevadí.

[[img:chrn_fullwidth:4184:Tabák je nevalné kvality, lidem to ale stačí.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Nakupuju tady proto, že je to mnohem levnější, než kupovat celé cigarety jinde. Pokuty se nebojím,“ říká muž s kilovou taškou v ruce, který chce pochopitelně zůstat v anonymitě. „Klidně si přijďte listy nadrtit později. Teď je tam pán, který si přístroj zamluvil asi na dvacet minut,“ informuje nás ochotná prodavačka.

„Distribuci tabákových listů v Pardubickém kraji monitorujeme už od dubna. Informace o šetření u konkrétních subjektů však sdělit nemůžeme, neboť daňové řízení je neveřejné,“ říká tiskový mluvčí pardubických celníků Václav Kánský. V chrudimském krámku se přesto dveře netrhnou. Lidé však kupují jindy vysokou daní zatíženou komoditu v předtuše, že tento chvilkový "ráj" kuřáků nebude mít příliš dlouhého trvání.