Naše krásné město se může pochlubit mnoha nádhernými památkami. Tu vykukuje regotizované baroko, které původně skutečně bylo gotikou, onde nacházíme stavby typické pro devatenácté století a podzim Rakousko - Uherské monarchie. O Chrudimi se dá hovořit, jako o „městě kostelů“. Jen si je schválně někdy spočítejte. Jeden z nich už dokonce nestojí, protože jeho místo zabrala Komerční banka.

Nádhera bývalého hřbitovního kostela svatého Michaela Archanděla okouzlí každého, kdo do Zieglerových sadů vstoupí. Ladná věžička osazená zvonem se vypíná k nebi uprostřed sladce vonících lip. Jen ptáci svým koncertem ruší letní podvečer a zem dýchá teplem, které celý den přijímala od zlatého kotouče mizícího za siluetou arciděkanského kostela. Idyla bývalého hřbitova je takřka dokonalá. Milosrdná tma totiž zakrývá i to, co jindy řve do oázy přírody, rozkládající se jen ždibíček od Resselova náměstí a chlouby města - Muzea barokních soch. Kostel totiž jako by následoval nebožtíky, kteří kdysi dávno v jeho útrobách pohlíželi z otevřených rakví mrtvýma očima a hledali spásu. Michalský svatostánek trpí. Mnohý se možná už ani nepozastaví u jeho zdí, které zdobí unikáty náhrobních kamenů dávných Chrudimáků, jejichž jména zná snad už jen matrika pana faráře, nebo počítač pracovníků archivu.

Kameny, svědčící o zbožnosti a umu našich předků, se rozhodli „vylepšit“ snad samotní potomci těch, kdo pod nimi kdysi odpočívali. Klikiháky, perverzní obrazce, vulgární texty, ale také rozlézající se zelený mech a mokré zdivo. To vše najde milovník umění, který se snad zastaví a náhrobky si prohlédne. Kostel trpí. Jeho prvním hřebem jsou samozřejmě teenageři, kteří tak rádi sprejem zdobí jeho stěny, náhrobky. Druhým, daleko větším hřebíkem do rakve, je však dlouhodobý nezájem těch, kteří jsou zvoleni na svá místa proto, aby prostředí, v němž se jejich voliči pohybují, bylo přívětivé, krásné a samozřejmě zdravé.

[[img:chrn_fullwidth:4610:Po roce žádná změna.  Foto: Chrudimské noviny]]

Choroby jsou různého druhu. Závažnější, než ty, postihující tělo, jsou nemoci mysli. A nemocná společnost potřebuje léčbu. Potřebuje vidět, že karcinom, kterým devastace unikátní památky nepochybně je, najde svého lékaře, jenž ho okamžitě odstraní. Pošle pracovníky, aby posprejované zdi očistili a natřeli speciální substancí, která pozdější odstraňování barev novodobých "umělců" usnadní. Lékař nesmí čekat na konečné stádium nemoci. Dobře ví, jak důležitá je prevence, správná životospráva. Stejně i starosta, jehož žena se na facebooku rozčiluje, co že si to mládežníci zase dovolili, musí umět předcházet výstřelkům, ničícím životní prostředí nás všech. Prostředí totiž determinuje chování člověka. A ten, kdo žije obklopen kulturním barbarstvím, barbarem se za čas stane.

Kostel svatého Michaela roky žaluje na nečinnost těch, kteří by z podstaty své profese nečinní být neměli. Jelikož jejich cítění zneuctěný chrám nezraňuje, nabízí se otázka - nestali se už sami barbary, s nimiž by měli bojovat?

Jak vypadal kostel před rokem? Podívejte se zde.  Jak vypadá dnes? Běžte se podívat...

[[gal:4615]]

Chrudim - Týraná fenka Rosi, jejíž příběh vzbudil velký ohlas, se připravuje na adopci novým majitelem. Po operaci, při níž jí byly odstraněny kožní laloky na krku, se má dobře a brzy bude připravena k opuštění útulku. Peníze z "její" sbírky však pomáhají psíkům po celé České republice. 

„Dne 10. června Rosi podstoupila chirurgický zákrok – odstranění kožních laloků na spodní straně krku. Operace probíhala v celkové anestezii. Provedeno bylo odpreparování kůže v místě přebytečných kožních laloků, revize podkoží a odstranění nežádoucí tkáně. Kožní laloky byly ohraničeny hlubokými jizvami, v místech, kde byla fenka přiškrcena kabely. Tyto jizvy nebylo možné odstranit. Došlo k odstranění dvou laloků mezi těmito dvěmi jizvami,“ uvádí ve své zprávě veterinářka Markéta Hašlová.

[[img:chrn_fullwidth:3699:Nebohá fenka po odstranění obojku, který jí ubíral životní energii.  Foto: Jindřich Balous]]

Sbírka, kterou uspořádali pracovníci chrudimského útulku a našla velkou odezvu mezi veřejností, vynesla více, než  740 tisíc korun. Středisku výcviku vodicích psů Sons ČR byl v minulých dnech zaslán finanční dar deset tisíc korun, který bude využit na kastrace fenek. Útulku Broumov poslal chrudimský útulek tři tisíce na léčbu fenky Melissy s poraněným krkem. Peníze však pomáhají i jinde, protože tak vysokou částku si léčba Rosi nevyžádá.

„Rosi se po odstranění laloků cítí dobře. Je stále veselá, miluje lidskou společnost a vymýšlí lumpárny. Samozřejmě se velice těší na jídlo a neodmítne žádný pamlsek. Začátkem července byla fenka očkována a po měsíci ji čeká ještě přeočkování. Prosíme všechny zájemce o adopci fenečky Rosi, aby nás kontaktovali na e-mail: utulek@tschrudim.cz nebo na telefonních číslech 734 796 370, 734 796 371,“ říká pracovnice útulku Denisa Škvrňová.

S novým majitelem se na Rosi snad konečně usměje štěstí. Po životě s tyranem, který jí uvázal kolem krku drát, jenž později zarostl nebohému zvířeti do masa, si zaslouží hodného páníčka. Život za mřížemi útulku totiž také není pro čtyřnohé přátele to pravé. Chcete ji? 

Ministryně práce a sociálních věcí v demisi (!) Ludmila Müllerová odvolala v pátek 28. června z funkce ředitele odboru rodiny MPSV Miloslava Macelu.

MF DNES v pondělí 1. července v článcích redaktorky Jany Blažkové výše zmíněné odvolání odůvodnila a zkusila již bývalého ředitele Macelu mediálně zlikvidovat.

Oficiální stanovisko ministryně není k dispozici. Mohl bych vycházet z některých jejích citací ve výše zmiňovaných článcích, ale citacím uváděným redaktorkou Blažkovou dlouhodobě nevěřím.

Protože kdyby ano, pak důvody, že ministryně (v té demisi) a ředitel odboru „měli rozdílné názory na to, jak je novela zákona (o sociálně právní ochraně dětí) nastavena, a navíc toho bylo víc …“, jsou beztak směšné.

Skoro by se chtělo říci, že „nastavení“ se v poslední době stalo poměrně oblíbeným důvodem pro odvolávání z funkcí. Za „špatně nastavené procesy“ byl ministryní kultury Alenou Hanákovou náhle odvolán oblíbený ředitel Národního divadla Ondřej Černý, a teď se „nastavení“ (vládního návrhu novely zákona) stalo osudným řediteli Macelovi.

Směšná záminka, objednávka, nebo nějaký „vnitřní obchod“, možná vzpomínka na „lidovecké způsoby“ … nebo od každého něco.

A teď k těm článkům.

Nelze než konstatovat, že tak nějak došlo ke zvláštní shodě náhod. Paní redaktorka Blažková (v titulku má, že se mj. dlouhodobě věnuje problematice ohrožených dětí, ale spíše by tam mělo být, že dlouhodobě hájí stanovisko Fondu ohrožených dětí, tedy organizace od začátku se urputně bránící všem větším změnám v dosud zaběhnutém systému péče o ohrožené děti) se jistě zcela náhodou a jistě z ryzího profesního zájmu objeví 25. června 2013 na školícím semináři, kde pro pořádající agenturu přednášel Miloslav Macela. Spočítá tam chlebíčky, naměří počet pronajatých metrů zasedačky, a pak odkráčí napsat otvírací článek na titulní stránku s vylíčením průběhu semináře málem podobnému předváděcí akci ze Šmejdů. Hlavní zápletku postaví na vyfabulovaném melouchu v pracovní době (neboť pan ředitel Macela prokázal, že měl 25. června řádně, nikoliv údajně nahlášenou dovolenou). Ze zjevně marginálního počtu přednášek za honorář vyrobí tunel, že i jinak stejným médiem hojně zmiňovaní tzv. pražští kmotři musí blednout závistí nad prohnaností úředníka, který si po večerech potutelně píše zákon výhradně k vlastnímu obohacení. Tak nějak pěkně připraveno, protože co kdyby toho Macelu náhodou odvolali. Tomu se říká investigativní nos! Kdo nevěří, ať tam běží …

Něco mi to sakra připomíná. Je-li potřeba se někoho zbavit, tak ho jednoduše necháme odvolat, a to by v tom byl čert, aby se nějaké ty „důkazy“, že rozhodně činíme ve jménu (naší) pravdy, dříve či později nenašly …

Řadu měsíců jsem se spolupodílel na tvorbě zákona o sociálně právní ochraně dětí a jako zpravodaj projednávané novely cítím povinnost se vyjádřit k některým záměrně vypouštěným zjednodušením nebo lžím (mimochodem, 16. listopadu loňského roku jsem reagoval na jiné zkreslené informace od stejné redaktorky, což je k dohledání na těchto webových stránkách). Novela zákona zcela jistě vyvolala silné emoce u zastánců dosud praktikované péče a provozovatelů (či zaměstnanců) takových zařízení. Novela určitě neprocházela legislativním procesem úplně hladce – nejdříve ji vracel Senát (naprosto dle očekávání), vrátil ji i pan prezident s emotivním hodnocením jako novely „kruté a surové“ (přičemž z úcty k Václavu Klausovi nebudu spekulovat o autorství jeho zdůvodnění). Podvakrát přitom sněmovna novelu opakovaně schválila, a to navíc i hlasy několika opozičních poslanců, což u vrácených zákonů podobného zaměření, nebývá vždy pravidlem.

Je ale lží, že by se zákon o sociálně právní ochraně dětí tlačil sněmovnou bez jakékoli diskuse s odbornou veřejností a rigidně odmítal vstřebávat náměty. Od února 2012, kdy začal být zákon projednáván v prvním čtení, jsme byli konfrontováni s velkým množstvím stanovisek, připomínek, argumentů, e-mailů, dopisů či osobních setkání se zastánci i odpůrci zmiňované předlohy zákona. Hned na začátku jsme prodloužili čas na projednávání zákona, tento byl projednán celkem ve třech výborech, v jedné komisi, v několika podvýborech, proběhl nespočet kulatých stolů, diskusí, seminářů nebo konferencí k danému tématu. Jenom na plénu sněmovny byl zákon projednáván několik hodina a zaznělo k němu více jak 50 příspěvků. Do původní vládní předlohy byly zapracovány a posléze i schváleny desítky pozměňovacích návrhů, které byly často reakcí na diskutované připomínky.

Rušení klokánků ani zánik kojeneckých ústavů novela zákona nenavrhovala, jakkoliv se to někdo snaží opakovaně říkat či psát. Je proto řečnickou otázkou, zda není jednou ze skutečných záminek pro hysterii fakt, že schváleným zákonem se mj. stanovily standardy kvality péče, kvalifikační nároky na zaměstnance nebo maximální kapacity zařízení nebo podobná přísnější, leč transparentní pravidla …

Čili, cui bono? A kdo vlastně škodí ohroženým dětem? Poslanci a tvůrci zákona? Nebo autoři překrucovaných informací ve svých bulvárních článcích? Odpověď hledejte sami …

Závěrem se vrátím k samotné osobě Miloslava Macely.

Přiznávám, že se známe téměř patnáct let, protože jsme ze stejného města a v určitých časových etapách jsme spolupracovali, a to jak politicky, tak odborně. To pro pořádek.

Od začátku tohoto (sněmovního) volebního období jsme úzce spolupracovali na problematice nejen samotného zákona o sociálně právní ochraně dětí, ale problematice péče o ohrožené děti vůbec.

Nad zákonem i dalšími návrhy jsme strávili bezpočet hodin.

Viděl jsem fotokopii dovolenky Miloslava Macely na den 25. června 2013.

Četl jsem jeho stanovisko k již zmiňovaným „senzačním“ článkům a je mi jasné, že ho MF DNES ani jeho internetová mutace nezveřejní, protože se to nejspíš nehodí.

Věřím mu.

Neumím víc, než mu tímto komentářem symbolicky vyjádřit podporu. A protestovat …

Ještě jednou, cui bono? A kdo a co vlastně škodí ohroženým dětem?

Jeden z mých kolegů to komentoval lakonicky: „čím slušnější a pracovitější člověk, tím rychlejší a exekutivnější poprava“.

Prasárna!

Jan Čechlovský, poslanec a neuvolněný místostarosta Chrudimi

Zdroj: http://www.jancechlovsky.cz/

Chrudim - První směna po prodlouženém víkendu nezačala dobře pro posádku vozu Technických služeb, který vyváží odpadkové koše na Novém městě. V Michalském parku se multikáře podařilo zbourat jeden ze sloupků tvořících vstupní bránu do této oázy zeleně.

Těsně před tři čtvrtě na osm ráno se v Michalském parku pohybovalo jen několik pejskařů venčících své miláčky na bývalém hřbitově, nebo chodců mířících za svými pracovními povinnostmi. Po klikatících se cestičkách však uhánělo i malé nákladní auto Technických služeb. Dva muži, sedící uvnitř, chvíli, co chvíli zastavovali a vysypávali koše do korby.

[[img:chrn_fullwidth:4583:Nezbývá, než nevěřícně hledět.  Foto: Chrudimské noviny]]

Když se však mladší z nich, který zápasil s volantem, snažil vyjet úzkou bránou do Sladkovského ulice, rohem kontejneru, do nějž míří obsahy košů, zachytil o jeden z pískovcových sloupků. Všiml si toho a zacouval. Následně přidal plyn a při pohybu vpřed už se sloupek poroučel k zemi. Jen shodou šťastných náhod neskončil rozlomený na dva kusy.

[[img:chrn_fullwidth:4584:Naštěstí se nezlomil.  Foto: Chrudimské noviny]]

Po chvilce nešťastného postávání a telefonátu nadřízeným, se pracovníci chrudimských Technických služeb vydali znovu na trasu. Podaří se zničenou bránu opravit dřív, než někomu padne úhledný pískovec do oka a zmizí v nenávratnu?  

Kým jsou pro nás svatí bratři Konstantin a Metoděj? Pokládat tuto otázku národu, jenž se hrdě hlásí ke svému titulu „nejateističtější národ Evropy“, zdá se čirým bláznovstvím.

Někdo si možná vzpomene a v mysli mu vytanou střípky školních znalostí - jednalo se o dva soluňské rodné bratry, kteří přinesli do našich zemí křesťanství. Překvapivě pravděpodobně nebyli čistokrevnými Slovany, ačkoli v okolí jejich rodné Soluně, se významná menšina našich příbuzných nacházela. Spekuluje se maximálně o matce, která snad slovanský původ opravdu měla. Právě tato zkušenost jim později bude ku prospěchu, když sestaví hlaholici a staroslověnštinu.

Křesťanství před jejich příchodem na Velkou Moravu už dávno v našich krajích dávno zapustilo kořeny. Nešlo však o jeho východní, ale západní odnož. Ta se vyznačovala především bohoslužbami v latině. Na pozvání knížete Rostislava však byli vysláni naši staří známí. Proč? Asi proto, že se kníže chtěl vymanit z nadvlády Francké říše na západě. V té době však byl moc malým pánem...

Přestože se česká kotlina už v době jejich příchodu hemžila kostelíky, pohanství stále ještě vládlo a nikdy vlastně naši zem neopustilo. Přesvědčil se o tom mnohem později i svatý Vojtěch, který opustil království hned několikrát. Důvodem byly příšerné mravy obyvatel, i samotného vládce.

Naše „ateistická“ země disponuje podivuhodným počtem mučedníků. Nejsme nikterak velcí, nebo významní, přesto u nás náboženská otázka byla vždy tématem číslo jedna. Důkazem může být i sobotní mistr Jan Hus, jehož světská moc upálila v Kostnici. Mistr Jan byl zajímavý člověk. Podle svědectví současníků malý, obtloustlý, proplešatělý mužíček, jemuž se nelíbil úpadek mravů druhých i sebe samého. Vždy se neubráním sarkastickému úsměvu, když sleduji sochy asketických tvarů, které mají právě tohoto katolického kněze zpodobňovat. Vypadal totiž skutečně spíše jako Jirka Paroubek. Jednalo se také o velkého ctitele Panny Marie, což dnešní husité jen neradi slyší. Jejich „církev“ totiž vznikla až se vznikem První republiky a s Husem mají společné maximálně jméno.

Jan Hus toužil po očistě veřejného a především církevního života tak mocně, že neváhal hledat inspiraci u pobloudilých kacířů. Jaký to rozdíl, oproti Františkovi z Assisi! Víte o tom, že jednou z hlavních myšlenek, kterou propagoval, byla i teze, v níž tvrdil, že těžký hříšník okamžitě po spáchání hříchu ztrácí svůj úřad. Král, nebo úředník na berňáku, to je jedno. Důsledky takového myšlení uvedeného do praxe, jsou děsivé. Nikdy byste si nemohli být jistí, že to, co jste vyřídili na úřadě, nebo u policie, je vlastně platné, protože úředník třeba den před tím někomu zalhal, nebo něco ukradl.

Koncilu v Kostnici to samozřejmě došlo také, tudíž zoufale mistra Jana žádal, aby odvolal. Jenže ten byl klasická, tvrdá česká palice, takže samozřejmě neodvolal. Nu a poté už tento pozdně středověký anarchista skončil na hranici. Což si dovolím nehodnotit.

Po jeho smrti se české země dostaly na samotné civilizační dno. Vraždy, žhářství, krádeže, znásilňování, blasfemie. Řádění těch i oněch nebralo konce. Otec vlasti, Karel IV., by zaplakal.

Možná už zde se podařilo zasadit kouzelnou fazoli, která vyrostla do svých pozdějších obludných rozměrů a zadusila vše, co jiným národům bylo oporou. Komunisté dodělali to, co husité načali. Dnes už jen sklízíme plody. Stačí se podívat do libovolné diskuse o navracení majetku církvi, nebo článku o tom, jak nějaký zlý kněz zneužíval děti. Obé by bylo na další, dlouhatánský článek, ale v kostce se dá říci, že Češi za pár let konzumu ztratili schopnost informace kriticky třídit a přebírat jen ty ověřené.

Jak tedy oslavíme Cyrila s Metodějem a mistra Jana? Pojedeme k vodě, nebo si o jejich životech najdeme něco na netu, přečteme knížku? Známe svou minulost a dokážeme být patřičně hrdí na ty, kdo byli naší krve a dokázali položit život pro pravdu, která je něčím víc, než jen dočasným míněním většiny? Vývoj ve společnosti svědčí spíše pro smutné konstatování, že na úkor svatých a úctyhodných mužů a žen, vyzdvihujeme politiky pochybné pověsti, televizní hvězdičky a podivné šoumeny.  Cyrilometodějské výročí by nemělo zapadnout a každému, kdo se nad osudy soluňských bratří zamyslí, upřímně děkuji. 

Chrudim - Rekonstrukce ulice Na Sádkách, která probíhala od loňského května ve dvou etapách, je nyní u konce. Navazovala v těchto místech na nově vybudovanou kanalizaci a plyn. Za tu dobu zde byla mimo jiné zrekonstruována opěrná zeď náhonu, zhotoveny nové přístupy k vodě, vyčištěno dno náhonu a přes náhon položeny nové lávky k nemovitostem. Odstraněn byl i původní asfaltový kryt okolní vozovky, který nahradila stylová dlažba, jež sem historicky patří.

Ve druhé etapě rekonstruované ulice byly položeny rovněž konstrukční vrstvy komunikací a chodníků, instalováno nové veřejné osvětlení, zábradlí na opěrné zdi náhonu, nové stavidlo u „Katovny“, dále zde bylo vybudováno máchadlo a osazeno pítko.

[[img:chrn_fullwidth:4573:Pítko a část historické dlažby.  Foto: Chrudimské noviny]]

Od Vodárenského náměstí je použita pro kryt komunikace mozaiková žulová dlažba, pro zamezení vjezdu vozidel je pak osazena dvěma zahrazovacími sloupky, čímž dochází ke zklidnění celé ulice. V části předpokládaného pojezdu vozidel je kryt proveden ze žulové dlažby. Od křižovatky s ulicí Koželužská, kde žulová dlažba končí, se nově zrekonstruovala asfaltobetonovým krytem část Koželužské ulice, byla tu zhotovena čtyři parkovací místa z betonové zámkové dlažby a chodník ze zámkové dlažby.

[[img:chrn_fullwidth:4575:Chrudimské Hradčany.  Foto: Chrudimské noviny]]

Kolem čísla popisného 129 a malého náměstíčka s pítkem je provedena dlažba ze žulových odseků, dokládající historičnost tohoto území. Zajímavostí je, že při hloubení komunikace byly nalezeny zhruba tři metry čtvereční ucelené původní valounové dlažby zhruba z 19. století. Tyto valouny jsou nyní osazeny v kruhu kolem pítka, čímž historická část graduje. Pítko a veřejné osvětlení zosobňuje moderní jednoduchý design a tím i nenásilnou formou podtrhuje střet dnešní doby v historickém území. Za povšimnutí stojí také pískovcové máchadlo s původní očištěnou základovou deskou hned naproti pítku přes náhon. Z pískovce jsou provedeny také všechny přístupy k vodě.

[[img:chrn_fullwidth:4574:Neupravený povrch je už minulostí.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Ten, kdo pamatuje ulici Na Sádkách posledních let, bude mile překvapen. Tato lokalita rozhodně stojí za malou procházku,“ nabádá k prohlídce nově zrekonstruovaného místa starosta Petr Řezníček (SNK-ED). Celá oprava přitom vyšla městskou pokladnu na více než třináct a půl milionu korun.

Chrudim - Volby do městských zastupitelstev se neúprosně blíží. Už za rok bude vrcholit předvolební kampaň a někteří chrudimští zastupitelé nechtějí ztrácet čas. Jedním z nich je i Roman Málek (Koalice pro Chrudim), proslulý neutuchající kritikou současného vedení radnice, odkud byl před rokem pro ostré názorové rozepře se starostou Petrem Řezníčkem (SNK-ED) vypoklonkován.

A je to právě Málek, kdo první nahodil udičku do rozbouřených vod chrudimské komunální politiky, když označil nynějšího prvního místostarostu Miroslava Tejkla (ČSSD) za budoucího možného starostu města s ohledem na současné vysoké volební preference sociální demokracie, která tradičně sbírá hodně bodů i v Chrudimi. Stalo se tak v okamžiku, kdy Málek vyzval současného starostu Řezníčka k omluvě Tejklovi za to, že ho posměšně oslovuje před městskými úředníky přezdívkou šmoula. Není totiž žádným tajemstvím, že měl Málek v době, kdy byl také jedním z místostarostů, nejblíže právě k Tejklovi.

Tomáš Vondráček už prý nepřichází v úvahu
Nadbíhá snad Roman Málek Tejklovi tím, že bojuje v zastupitelstvu za jeho čest? A proč je právě Tejkl podle něj jedním z horkých kandidátů na funkci starosty města, když se ještě před nedávnem hovořilo v ČSSD třeba o bývalém řediteli chrudimské nemocnice Tomáši Vondráčkovi jako o lídrovi příští kandidátky? "Obávám se, že v současné době je stav už takový, že Vondráček nepřichází v úvahu. Domnívám se, že jedním z důvodů je i to, kde teď Tomáš Vondráček bydlí," říká tajemně Málek. Obdobné informace má i naše redakce, které důvěryhodný zdroj prozradil, že se nyní o Tejklovi jako o lídrovi příští komunální kandidátky ČSSD vážně uvažuje, zatímco druhý sociální demokrat ve vedení radnice - neuvolněný místostarosta Jaroslav Trávníček, by mu měl ustoupit stejně jako ambiciózní poslanec Jan Chvojka, který udržuje blízký kontakt s dalším neuvolněným místostarostou Janem Čechlovským (ODS). Bohužel, Miroslav Tejkl se nám na dané téma zatím nevyjádřil.

Taktika "známých tváří" vychází dokonale - zajišťuje křeslo na radnici
Je ale zřejmé, že Málkův atak byl namířen především proti Řezníčkovi, který sice na radnici zastupuje z pohledu politiky trpasličí SNK-ED, avšak má pověst neodstřelitelného dinosaura, jehož životnost se datuje už od roku 1990. Za tu dobu si tento dvaašedesátiletý matador dokázal totiž velmi dobře podchytit nejen chrudimské voliče při nejrůznějších společenských příležitostech, ale především poskládat dobře vlastní kandidátku z lidí, které postupně přivedl do vedoucích funkcí na radnici. Tato taktika "známých tváří" funguje zatím dokonale, protože Řezníčkovi vcelku pohodlně přináší už přes dvacet let dostatek hlasů k tomu, že na něj pokaždé zbyde minimálně židle místostarosty. 

Zvláštní hantýrka mezi radními - medvěd, šmoula a lesní zvířátka
Ostatní strany stejně jako Řezníček s tím kalkulují i teď, a to je Málkovi trnem v oku. Proto nevynechá jedinou příležitost k tomu, aby nezpochybnil jakékoliv Řezníčkovo rozhodnutí a usnadnil tak Tejklovi cestu do čela radnice. Využívá k tomu nejen svůj neotřelý přístup z pozice opozičního zastupitele, ale i stále více nespokojených hlasů, podle nichž nemá už Řezníček městu co přinést. A tak přestože nařkl Řezníčka, že tituluje Tejkla posměšně šmoulou, sám označuje Řezníčka za medvěda - prý proto, že udržuje městské úředníky (podle Málka lesní zvířátka) ve strachu a obavách z možného postihu či vyhazovu z práce. Na dotaz, jestli tohle bude poslední Řezníčkovo volební období, jak Málek naznačuje, zastupitel místo odpovědi zavtipkuje. „Jestli (ne)skončí, záleží na něm. Možná, jak někteří říkají, i na jeho ženě :-),“ poukazuje s úsměvem Málek na údajnou starostovu "motivaci".

[[img:chrn_fullwidth:2764:Bude takto vypadat předvolební koalice Romana Málka?  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Rezolutní Trávníčkovo odmítání Řezníčka
Koalice pro Chrudim, vedená Romanem Málkem, dokázala po posledních komunálních volbách vytvořit takřka od základu novou koaliční frontu s pomocí nových volebních subjektů. Vedle podpory ČSSD v čele s Jaroslavem Trávníčkem přetáhla na svou stranu především Věci veřejné, zastoupené tehdy Davidem Kasalem, Stranu svobodných občanů s dřívějším lídrem Eduardem Beránkem a TOP 09, za kterou nejhlasitěji vystupovala Vladislava Michalová. Tato parta původně s Petrem Řezníčkem do koalice vůbec nepočítala, stejně jako s ODS či Volbou pro město. Nakonec jí ale nezbylo, než s Řezníčkem se skřípěním zubů vyjednávat. Jenže ten nechtěl nic menšího než křeslo starosty, a tak první ustavující schůze nově zvoleného zastupitelstva poprvé v novodobé historii Chrudimě neskončila volbou prvního muže na radnici. Především proto, že lídr sociální demokracie Trávníček Řezníčka jako budoucího starostu rezolutně odmítal. 

Místo práce se intrikovalo, až se rozpadla koalice
Následující složitá jednání vyústila nakonec v kompromis, pokud neměly volby skončit blamáží. Trávníček odstoupil z nabízené funkce prvního místostarosty a přenechal tento post svému kolegovi Tejklovi. Tím byla otevřena cesta k velmi vratké a početně nezvykle zastoupené koalice v čele s Řezníčkem, který si mohl po dvaceti letech usilovného čekání konečně navléci na krk starostenský řetěz. Poprvé v novodobé historii také nevedla město ODS, která přešla do opozice. Za této situace se stále zřetelněji profilovaly na radnici vedle umírněného Tejkla dvě osoby, Málek s Řezníčkem, u nichž bylo zřejmé, že nemohou spolu dlouho spolupracovat a střety mezi nimi nabíraly na razanci. A tak se místo práce na radnici spíše taktizovalo, intrikovalo a vedla se skrytá válka mezi politiky, až se postupně schylovalo k rozpadu početné koalice. Situace nakonec dospěla do bodu - buď Řezníček nebo Málek.

Utajené námluvy při tradiční Jízdě králů
Mezitím z koalice vystoupila Strana svobodných občanů, vedená Petrem Lichtenbergem, který vystřídal v městské radě vážně nemocného Eduarda Beránka. Svobodní se totiž podle svého vyjádření nechtěli podílet na dalším zadlužování města, což prý nemohli ze své pozice a jediného mandátu v radě nijak ovlivnit. V zákulisí se už přitom schylovalo k boji a úplnému rozpadu koalice. Chrudimské noviny v té době jako první přinesly zprávu, že ve slováckém Vlčnově probíhají při tradiční Jízdě králů utajené námluvy mezi Řezníčkem a bývalým starostou Janem Čechlovským o nové koalici bez Málka, Kasala a Michalové, zato překvapivě s Trávníčkem, jehož sociální demokracii došla s Málkem trpělivost.

Jeden za všechny a všichni za jednoho?
Jenže právě Málkovci se teď snaží s ČSSD zase sblížit a spoléhají se na podporu TOP 09. Počítá se nejspíš i s podporou Svobodných. O Kasalovi se zatím neví, koho bude příště zastupovat, protože už se k Věcem veřejným nehlásí a označuje se jako Nezávislý. Každopádně k němu má Málek velmi blízko a na schůzích zastupitelstva spolu vystupují téměř jako dvojčata mluvící jedním hlasem. Nezahálí ale podle všeho ani druhá strana, která se chystá podle zatím neověřených zpráv tuto opoziční skupinu nenápadně demontovat. Zájem má především o spojenectví s TOP 09 a má prý už nadbíhat Michalové. V zákulisí se rovněž hovoří o kontaktech mezi Řezníčkem a druhou nejvýraznější osobností Koalice pro Chrudim - Jiřím Hradcem, kteří by mohli oprášit svoje dřívější spojenectví. Vcelku nečekaná je i poslední spolupráce mezi Málkem a Čechlovským, kteří se nechávají spolu vidět. Že by testování budoucí možné spolupráce v rámci široké koalice?

[[img:chrn_fullwidth:4567:Stará nenávist zapomenuta, ambice opět spojují.  Foto: archiv Chrudimských novin]]

Jedna velká rodina aneb Široká koalice
O té se přitom hovoří stále častěji jako o pragmatickém řešení budoucího obsazení radnice a urovnání současného napětí mezi některými chrudimskými politiky. "K předvolebním a povolebním koalicím nemám v současné době potřebu se vyjadřovat. Jistě to chápete," nechce zatím odhalit svoji taktiku Roman Málek. Už jednou překvapil, když dal dohromady svoji volební stranu s ČSSD, VV, TOP 09 a Svobodnými. Jenže teď po této velké rodině nejspíš pošilhávají i SNK-ED a ODS, které nechtějí zůstat stranou stejně jako prvně jmenované subjekty. Jestli ale bude muset někdo z kola ven, ukáže až září 2014. Faktorů, které však mohou do té doby zamíchat osudím, bude ještě hodně - například volební výsledky ČSSD a ODS v parlamentních volbách, tedy dvou tradičních chrudimských stran, které podle toho, jestli uspějí nebo propadnou, jistě ovlivní i rozhodování voličů v Chrudimi. V parlamentních volbách může zazářit i některý nový subjekt - jako naposledy Věci veřejné, a tak se můžeme dočkat v komunálních volbách ještě překvapení, s kterým nemusí počítat nikdo ze současných stratégů zdejší politiky, a bude pak jedno, jestli si zrovna říkají medvěde, šmoulo nebo krakene, či potichu chystají širokou koalici.

Chrudim/Praha - Odvolaný šéf odboru rodiny a dávkových systémů na ministerstvu práce a sociálních věcí Miloslav Macela (KDU-ČSL) se v článku Chrudimských novin pokusil vyvrátit obvinění, která na jeho adresu zazněla v materiálech zpravodajského serveru iDnes. Aby dodal svým slovům váhu, doložil, že se nemohl na úkor státu nijak obohatit.

Ministerský úředník Miloslav Macela byl totiž pražskou MfDnes obviněn, že v pracovní době pořádá semináře, za které si nechává platit. Macela se proto pokusil vyvrátit tvrzení novinářů odkazem na dovolenou, kterou si prý pokaždé v takových případech důsledně vybíral, avšak nebylo mu to i přes mnohé žádosti umožněno. Nejspíš se to nehodilo autorům do koncepce skandalizujícího článku.

„Bylo by možné uveřejnit fotokopii dovolenky pana Macely na uvedený den? V tuto chvíli se jedná jen o tvrzení proti tvrzení a celá situace pana Macelu, kterého si osobně velmi vážím, velmi znevěrohodňuje,“ upozorňoval na slabé místo úředníkovy obhajoby diskutér pod článkem s nickem DavidOp. Miloslav Macela na jeho žádost okamžitě reagoval a dokument zaslal na adresu reakce Chrudimských novin. Prohlédnout si ho můžete opět v příloze pod textem.

Příloha: 

kopie_zadosti_o_dovolenou.pdf

Chrudim - Děti jásají, rodiče už tolik ne, prázdniny jsou zkrátka tady. Léto budiž pochváleno a s ním i čas prázdninových radovánek, přezrálých třešní, dlouhých večerů a táborů. Co ale dělat, když se nemůžete „urvat“ z práce a přesto si o prodlouženém víkendu chcete něco zajímavého užit? Odpověď je prostá - číst mé tipy!

Dnes, tedy ve čtvrtek 4. července, končí v Chrudimi festival, který přilákal spousty loutkářů a milovníků dřevěných herců. Nesmutněte, ještě pár představení je v plánu i dnes.

Zítra oslavíme svaté bratry Cyrila a Metoděje. Šiřitele křesťanství a geniální lingvisty. Minimálně Konstantin - Cyril byl opravdu unikátní člověk, jehož životní osudy by vydaly na knihu. Letos si připomínáme už 1150. výročí příchodu obou věrozvěstů na Velkou Moravu.

Ve čtvrtek také začíná zajímavá výstava v Regionálním muzeu, která představí různé typy žehliček, jež byly u nás používány především v 19. a 20. století. A to jak žehličky, které se nahřívaly na zdroji tepla, popřípadě se nahřálo vnitřní železné jádro, tak i žehličky s vlastním zdrojem tepla - na dřevěné uhlí, líh, plyn, či elektřinu. K vidění budou také další doplňky, jako kamínka k nahřívání těžkých krejčovských žehliček, žehlicí prkno, prkna na žehlení rukávů, stojánky pod žehličky a předměty užívané k mandlování prádla v měšťanském i lidovém prostředí. Předměty pocházejí ze sbírek krajských muzeí. Dámám lze jen doporučit návštěvu, aby se přesvědčily, že naše babičky a prababičky musely často mít svaly jako jistý bývalý guvernér Kalifornie :-).

Druhý ročník výstavy denivek - proslulých trvalek, které v nesčetném množství kultivarů zaplavily svět, je opět pořádán na nádvoří zámku ve Slatiňanech. Pestrá škála velikostí, barev a tvarů květů nezná üž hranic - každým rokem totiž přibývají nové a nové kultivary. "Denivkoví jazykové" tvrdí, že je nyní na světě přes 100 tisíc kultivarů těchto nádherných a přitom velmi nenáročných rostlin. Prodejní výstava představuje příjemnou esenci z tohoto počtu - kultivary atraktivní a zároveň osvědčené. A to jak od zahraničních, tak od českých šlechtitelů. Výstava potrvá až do 14. července.

Od pátku 5. července do neděle sedmého se koná v Luži tradiční pouť. Věřící zamíří za Pannou Marií do chrámu na Chlumku, ti ostatní si zaplatí kačery na lužském náměstí. V sobotu a neděli se můžete těšit na stánkový prodej, takže oblíbené močáky i langoše bude možné pojídat doslova po vagonech.

[[img:chrn_fullwidth:4580:Kostel na Chlumku je perlou baroka.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Také na Košumberku to bude žít. Od pátku do soboty se tu můžete těšit na šermíře, ukázku řemesel, historický tanec a samozřejmě i na ukázku bojového výcviku. Který kluk, libovolného stáří, by neměl rád mečíky, kroužkové košile a pořádně velkou kbelcovou přilbu na hlavě?

Hradní slavnosti se konají rovněž na Rychmburku v neděli 7. července. Program zahájí úvodním slovem ředitelka Marie Zelenková, následovat bude pohádka Princ Jaromil. Dále zde vystoupí klienti domova na hradě Rychmburk s hudebním pásmem „Písničky, které neodvál čas“. Poté zábavu rozproudí skupina Gri-gri, jež zahraje rytmy vycházející z tvorby západní Afriky. Hradní slavnosti zakončí divadelní spolek Heyduk s písničkovým pásmem „Hašlerovek“. Součástí programu bude i ukázka zdobení a prodej perníčků. V průběhu celého odpoledne pak bude otevřena výstava prací klientů s názvem „Proměny přírody“, a to v hradním sklepení. Zde najdete i podrobně popsanou historii hradu Rychmburk. Za prohlédnutí stojí rovněž zahrady okolo hradu. Půjde o unikátní příležitost prohlédnout si jinak nedostupné prostory.

Doporučenou knihou na závěr je tentokrát Lékař umírajícího času od jednoho z mých nejmilejších spisovatelů - Vladimíra Körnera. Někteří z vás, milí čtenáři, možná budou znát i vynikající seriál s Petrem Čepkem v hlavní roli doktora Jessenia. Máte-li tedy rádi historické „körnerovky“, určitě zkuste i tuto.

Příjemné léto! 

Chrudim - Od začátku března probíhají na budoucím staveništi podzemních garáží před hotelem Bohemia archeologické práce. Původně přitom stály v těchto místech dvě skupiny domů. Zdejší osídlení je však mnohem starší. Archeologové pod vedením Jana Frolíka našli totiž před Bohemkou dokonce stopy po pravěkých obyvatelích Jánského předměstí, nebo keramiku z 10. století.

„Nejstarší dochovaná písemná zpráva se vztahuje k domu číslo popisné 38. V roce 1708 prodala chrudimská obec zdejší pusté místo - pro vystavění nějakého domku - Jiřímu Pokornému. Ten získal pozemek pro svou dceru Annu Kudrnkovou, provdanou Píšovou,“ říká archeolog Jan Frolík. „Archeologický výzkum zatím odhalil část půdorysu tohoto domu. Další práce se soustředí na jeho podobu před požárem v roce 1850, kterou můžeme určit podle ohořelého zdiva. Této etapě předcházely ještě dvě starší stavební fáze. Předběžně se zdá, že nejstarší stavba tu byla postavena již v 16. století, čili nejméně o 120 let dříve, než zjišťujeme z písemných zpráv,“ popisuje Frolík překvapivé nálezy archeologů.

[[img:chrn_fullwidth:4536:Pozůstatek jednoho z domů.  Foto: Chrudimské noviny]]

Tím ale překvapení nekončí. „Největším překvapením je nález keramiky ze 14. století, ukazující, že tato část Jánského předměstí byla využívána již od tohoto období. Také další nalezené objekty - dvě odpadní jímky a pec, dokládají, že písemně doložené zástavbě předcházely starší objekty, které však stály mimo zkoumanou plochu. Zajímavostí je také objevení úvozu, kterým ústila cesta z Husovy ulice do silnice na Čáslav. Výrazným terénním předělem je vrstva spáleniště z roku 1850,“ vysvětluje Jan Frolík, jak vypadala tvář chrudimského „podhradí“ před staletími. Původně se totiž vůbec žádné starší osídlení v těchto místech nepředpokládalo.

[[img:chrn_fullwidth:4534:Nálezy přijdou vybagrovat.  Foto: Chrudimské noviny]]

Skutečnou raritou je pak odkrytí sídliště pravěkých zemědělců. „Archeologický výzkum překvapivě nalezl pozůstatky pravěkého sídliště nejstarších zemědělců. Jednalo se o lid závěrečného stupně kultury s lineární keramikou, takzvaný šárecký stupeň, což nás přenáší do doby opravdu vzdálené - zhruba pět tisíc let před naším letopočtem,“ neskrývá své překvapení archeolog.

[[img:chrn_fullwidth:4535:Dlouhý dům - podobný stavěli i někteří Indiáni.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Obytné stavby měly podobu dlouhého domu, obdélné stavby s nosnou kůlovou konstrukcí byly uvnitř přepážkami rozděleny na několik místností. Dřevěná konstrukce byla omazána hlínou, které sloužila jako izolace. Hlína byla získávána z jam vykopaných podél stěn. Jeden takový dům i se stavebními jámami je právě zkoumán. Sídliště této kultury přitom nacházíme výhradně na sprašovém podkladu. Nález před hotelem představuje výjimku, protože spraš zde chybí. Pro výběr místa pro sídliště museli mít tehdejší obyvatelé nějaký zvláštní důvod, který zatím neznáme,“ krčí rameny Frolík.

„Dalším překvapením je nález keramiky z devátého až desétého století. Zřejmě se jedná o stopu zatím neznámého sídliště v zázemí hradiště, které tehdy již existovalo na místě historického centra Chrudimi,“ uzavírá krátký exkurz do hlubokého dávnověku archeolog Frolík. Souputníkům slavnějšího hledače starých památek Indiany Jonese už na pátrání nezbývá moc času. Začátkem července, konkrétně čtvrtého, by totiž měli staveniště předat investorovi, který zde vybuduje podzemní garáže.