Celá republika smutní. Lépe řečeno, měla by smutnit. Čtyři mladé životy si vyžádala nehoda, která ukončila závod natuňěných aut na moravském Slovácku. Čtyři mladé dívky už nikdy nepřijdou domů, jejich blízcí je nikdy nepohladí po vlasech.

Proč?

Protože si pár zbohatlíků potřebuje dokázat, že na to mají. Potřebují ze sebe dostat agresivitu, vyplavit adrenalin, zažít pocit moci nad nespoutanou sílou nadupaného auta.

Jistě, najde se dost pánů, kteří budou obhajovat posádku, jež nezvládla svůj vůz. Bude se snažit argumentovat ve prospěch větříčku, který fouknul a tunový kolos se poroučel tam, kam neměl. Naprosto bez citu obviní holky, co se postavily tam, kam nejspíše neměly. Jako by sami neměli dcery v podobném věku, jako by zapomněli na vlastní mládí, nezkušenost, naivitu.

Proč si pánové ze zabijácké mašiny nezašli radši na střelnici, kde by zažili vzrušení daleko větší a ublížit mohli maximálně sobě, nikdo se už asi nedozví. Čtyři mrtvé však svědčí proti nim a jako memento je budou budit ze spánku "spravedlivých" advokátů až do konce života. Vzít cizí život není jen tak. I sebelepší lhář nepřesvědčí sám sebe, že za to vlastně nemůže.

[[img:chrn_fullwidth:3062:Rallye Železné hory a jeho diváci]]

Proč o tom ale mluvím? Bystřejší už možná tuší. Podobná akce se koná i v Chrudimi a zasahuje do okolních vesniček Železných hor. Ano, Rallye Železné hory se jezdí přímo u nás za humny. Jen shodou šťastných okolností nedošlo k nehodě, která by měla za následek čtyři bílé rakve.

Opravdu chceme riskovat životy našich nejbližších a spoléhat na pořadatele závodů a jejich ujišťování o bezpečnosti? Skutečně věříme řidičům těchto aut pochybné kvality, že své stroje zvládnou? Jsou snad silnice třetích a nižších tříd dimenzované na rychlosti přesahující sto kilometrů za hodinu?

Odpověz si sám, milý čtenáři, spanilá čtenářko. Obyvatelé Nivnice a Lopeníku své odpovědi už našli.

Chrudim/Stolany - Malou vesničku, ležící jen několik málo kilometrů od Chrudimi, zná asi každý. Jen málokdo ale tuší, že zde „vládne“ starostka, která je nejenom oblíbená, ale které se také práce dost daří. V poslední době se obci například povedlo oživit rybník zarostlý puškvorcem a vybudovat z něj oázu klidu v samotném centru obce.

Starostka Stolan Petra Stará je energická dáma. První, co vás překvapí, když zaklepete na dveře její kanceláře v budově místní školy a školky, je miniaturní psí hlídač. Nejprve výhrůžně vrčí, ale po chvilce už se nechá i pohladit. To když zjistí, že panička se na nově příchozího usmívá a ochotně nabízí židli k sednutí.

[[img:chrn_fullwidth:3058:Dráček před obecním úřadem a starostka, která mu vdechla život.  Foto: Chrudimské noviny]]

Začneme ne od lesa, ale od rybníka. Jak náročné bylo vybudovat ze staré a bahnem zanesené nádrže reprezentativní rybník, na který by byli jeho stavitelé opět hrdí?

Snadné to nebylo, ale podařilo se. Rybník se musel odbahnit, opravily se a zpevnily hráze, vybudovala laguna pro obojživelníky, průcezná hrázka, která zadržuje splavenou zeminu z okolních pozemků, obnovil se původní biotop. To znamená, že třeba kapry v rybníce teď nenajdete. V podmínkách dotace, kterou poskytovala Evropská unie prostřednictvím Operačního programu životní prostředí totiž byla jasná podmínka, že rybník nebude využíván ke komerčním účelům.

To je zajímavá podmínka, co to znamená v praxi?

V praxi to znamená, že zatím pouze sekáme trávu na březích a na ostrově. Do vnitřního života rostlin a živočichů, kteří žijí ve vodě, nijak nezasahujeme.

[[img:chrn_fullwidth:3054:Rybník skrývá spoustu malebných zákoutí.  Foto: Chrudimské noviny]]

Takže už nikdy nebudete moci chovat kapry a pořádat třeba tradiční výlovy?

To snad časem ano. V podmínkách poskytnutí dotace stojí, že dva roky se musí nechat biotop bez zásahu, bez rybí osádky. Příští rok na podzim by se mělo na setkání zástupců obce Stolany, Agentury ochrany přírody a místních rybářů stanovit, jakým způsobem se může rybník obhospodařovat, jaké ryby a v jakém množství do rybníka osadit, abychom neporušili podmínky dotace. Uvažujeme, že rybník nebudeme pronajímat, ale pouze ho dáme do správy.

Jak se smiřovali místní s tím, že rybník už není zabahněný „kačák“?

Je jasné, že někteří to nesli ne zrovna snadno. Člověk je na něco zvyklý a najednou starostka začne měnit staré a zaběhnuté věci :-) Dnes je v rybníce neskutečně průzračně čistá voda, ale také značné množství vodních rostlin, což opravdu nebývalo.

[[img:chrn_fullwidth:3053:Rejdiště žab a čolků.  Foto: Chrudimské noviny]]

Mohu se zeptat, jste původem místní?

To opravdu nejsem. Narodila jsem se v Chrudimi a do Stolan jsem se v roce 1994 přivdala. Když jsem byla na mateřské dovolené, krátila jsem si dlouhou chvíli psaním kroniky. Když jsem pak sháněla informace o životě v obci, spolupracovala jsem samozřejmě i s bývalým starostou Bohumírem Přibylem.

A to už byl jen krůček k starostenské židli...

Spíš pořádný krok. V roce 2002 jsem byla na kandidátce spíš do počtu, ale po volbách se ukázalo, že jsem vyhrála. Protože jsem ale neměla dost zkušeností, rozhodli jsme se, že budu působit jako uvolněná místostarostka. V ten okamžik začala opravdová škola a mohu jen říci, že bývalý pan starosta Přibyl mi opravdu moc pomohl. Díky němu jsem se naučila „jak se to dělá“.

Ne každý snese, aby mu „šéfovala“ žena, jak jste na tom ve Stolanech?

Ohlasy jsou opravdu jen pozitivní. Samozřejmě, nikdo se nemůže zavděčit všem, určitě to znáte, ale obec opravdu drží pohromadě. Na nějaký úřad si tu nehrajeme, takže lidé mohou přijít kdykoli a budu-li moci, ráda jim pomůžu. Dokonce mě ředitelka místní školky navrhla na starostku roku, což mě opravdu moc potěšilo.

Baví vás ještě práce ve vedení obce?

Baví a moc. Za ty roky, co tu jsem, mi Stolany hodně přirostly k srdci. Mám to štěstí, že mohu pracovat jako uvolněná starostka, což v menších obcích nebývá moc zvykem. Mám tak šanci sehnat víc informací, více peněz pro obec, mám i větší volnost. Hodně mi třeba pomohl dnes už bývalý senátor Petr Pithart. Díky jeho radám se nám podařilo vybudovat kanalizaci, ale i výše zmiňovanou revitalizaci rybníka. Někdy mi práce a všechny moje další aktivity sice trošku přerůstají přes hlavu, alespoň ale vím, že žiju a ne jen přežívám.

[[img:chrn_fullwidth:3052:Ostrůvek zabydlely kachny.  Foto: Chrudimské noviny]]

Satelitní městečka u vás nenajdeme?

S největší pravděpodobností ne. Pokud by tu někdo chtěl stavět něco nového, tak máme přesně stanovené podmínky, jak má takový dům vypadat - typické venkovské stavení, žádné „podnikatelské baroko.“

Co byste si nejvíce přála do budoucna?

Určitě bych chtěla, aby se základní škola udržela v provozu co nejdéle. Ve Stolanech máme malotřídku. Školka je přeplněná, ale ve škole máme jen 11 dětí. Ne každému totiž tento způsob výuky vyhovuje. Přitom je třída vybavená novými počítači nebo multifunkční tabulí. Kdyby se do budoucna povedlo také zrekonstruovat místní komunikace, veřejné osvětlení a postavit chodníky, bylo by to fajn.

Takže když se vás na závěr zeptám, jestli byste do toho šla znova, odpověď je asi jasná...

Je. Určitě bych neváhala a šla. Dnes vím, že jsem se tehdy rozhodla správně.

Děkuji za rozhovor.

Chrudim - Blížící se víkend je jistě důvodem k radosti. Kdyby však připadlo "posvátné" datum 17. listopadu na pátek nebo pondělí, měli by Češi více důvodů k jásotu. Vítejte u dalších víkendových tipů, snad se mi podaří vás inspirovat i tentokrát.

Ano, je tomu tak. Už celých 23 let žijeme ve svobodě a demokracii. Té naší, české. Můžeme si svobodně říkat, co se nám zlíbí a dělat také skoro vše. V sobotu 17. 11. si připomeneme Den boje studentů za svobodu a demokracii. Významné datum, které právě studenti oslaví tím, že nemusí do školy. Kam se ale vydat?

[[img:chrn_fullwidth:3061:Kolik vám bylo? Já chodil do první třídy...]] 

V Hlinsku v hospodě u svatého Huberta nebo nedaleko ve Svobodných Hamrech v Hamerské krčmě Jonáš, i na mnoha dalších místech, můžete zakousnout svůj chrup hned do několika druhů zvěřiny. Hody, které hospody a restaurace připravily v době, která je známá právě nejrůznějšími naháňkami a hony, stojí opravdu za to. Ne každému sice specifická chuť zvěřiny dělá dobře, ale každý by měl alespoň jednou za život ochutnat kančí medailonky, i ten, kdo nevyznává víru „proroka“ Mohameda. Pro ty, kdo dávají přednost domácímu prasátku, mám recept na kořeněný, vařený bůček.

Pokud se opravdu vydáte směrem na Hlinsko, nenechte si ujít jedinečnou výstavu, kterou město v srdci Železných hor pořádá. Jmenuje se Hlinecké medové dny a koná se v novoučkém Multifunkčním centru. Nejen, že zde budete moci od pátku 16. do neděle 18. listopadu nakoupit vše, co s týká pracovitého sociálního hmyzu, ale děti si tu budou moci také zasoutěžit a vyhrát něco sladkého. Otevřeno je v pátek od osmi do 17 hodin, v sobotu a v neděli od devíti do 16 hodin. Určitě se tady potkáme, protože včelky mám rád a výrobky z medu rovněž. Nejen medovinu.

[[img:chrn_fullwidth:1696:Jejich píle by nám mohla být inspirací. Foto: Chrudimské noviny]]

Příznivci folku a country jistě poctí svou návštěvou Slatiňanského vrabčáka v sobotu 17. listopadu od 15 hodin v sokolovně. Vstupenky je možné zakoupit přímo na místě, cena činí 150 korun pro dospělého.

Jestliže zůstanete v Chrudimi, můžete se opět vydat s potomstvem na pohádku, která je nejklasičtější ze všech. Jeníček s Mařenkou si to rozdají o život s ježibabou v sobotu 17. listopadu v Muzeu loutkářských kultur ve tři hodiny odpoledne. Možná bude i nějaký ten perníček!

Příjemný melancholický listopad, milí čtenáři. Nezapomeňte, že rána jsou už chladná a spolu s Limonádovým Joem si přibalte také teplé prádlo. V lednu mi budete blahořečit.

Včelám zdar!

Chrudim - Oprava nejmenší věžičky arciděkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie se chýlí ke konci. Dnes, 14. listopadu, arciděkan Jiří Heblt požehnal nový kříž, který bude zdobit její vrcholek.

O půl druhé odpoledne se sešlo několik zainteresovaných osob, dělníků a fotografů. Heblt nejprve pronesl před kostelem krátkou modlitbu a přečetl úryvek z Bible. Poté se krátce zamyslel nad symbolikou kříže a následně požehnal nově zhotovený kříž určený pro sanktusníkovou věž. Jedná se o věž, kterou od jara halilo lešení a pilné ruce dělníků odborné firmy vyměňovaly dožilou střešní krytinu. V současné době jsou už práce hotovy a zítra začne lešení mizet.

„Je symbolické, že v současnosti leží kříž tady před námi,“ říká arciděkan. „Za chvíli už ale bude vyzdvižen opět do výše. Obdobně jako Kristus byl nejprve ponížen a následně povýšen přitáhl všechny k sobě,“ doplňuje vzápětí Jiří Heblt.

[[img:chrn_fullwidth:3047:Je symbolické, že v současné době leží kříž tady před námi ... Foto: Chrudimské noviny]]

Po požehnání bylo přineseno pouzdro, které má být v následujících letech uloženo v kouli na vrcholku věže. Obsahuje nejrůznější tiskoviny, ale i fotografie z průběhu oprav. Jednou tak naši potomci uvidí, co se v roce 2012 v Chrudimi dělo.

Výstup na střechu kostela trval chviličku. Na podlážce lešení pracovníci firmy zaletovali pouzdro s dokumenty a vložili ho do připravené koule. Umístění kříže jim dalo trošku zabrat, ale i to se nakonec podařilo. Podaří se jednou znovu zavěsit do prázdného příbytku zvony? Kdo ví. Vůle by byla, ale jak už to tak bývá, scházejí peníze.

[[gal:3025]]

„Reklamy není nikdy dost“ - tímto heslem se pravděpodobně řídí pracovníci MM realit. Jejich typické plakátky zvoucí nové kolegy do príma týmu realitních makléřů, najde pozorný občan našeho krásného města prakticky všude. Tu se smějí MM na plotě u školy, onde rozplácnutý plakát na zábradlí.

Co s tím?

Vzít do ruky kudličku a zahalen nocí řezat plastikové úponky nezničitelné byliny - černé reklamy?

Možná by to bylo řešením. Takový snaživec však riskuje minimálně nakládačku od pracovníků firem, jimž není hloupé využívat k umístění reklamy prostory, které nejsou jejich a nezaplatit. Bedlivé oko člověka, který tyto ohyzdné příšery umísťuje totiž nespí. Jinak si nelze vysvětlit bleskurychlé nahrazení zničených reklamních poutačů novými poté, co si ty staré vzal vítr, rozzuřený občan nebo ďas.

[[img:chrn_fullwidth:3021:Nápaditá reklama na parkovišti před nemocnicí. Foto: Chrudimské noviny.]]

Mimořádnou nápaditostí se jistě může chlubit i ten, kdo vymyslel reklamu v podobě přívěsného vozíku za osobní automobil. Jednou stojí na Resselově náměstí, kde se vysmívá oknům městského úřadu, za chvilku před nemocnicí láká nemocné k prodeji střechy nad hlavou. Občane zírej, jak jsme dobří! Dobří v čem? V prodeji nemovitostí, nebo v obcházení zákonů a vyhlášek?

Prostředí prý určuje chování člověka. Žiji-li ve nevkusu, začnu se brzy nevkusně i chovat. Nakolik je však možné bojovat s „větrnými mlýny“ černého výlepu v prostředí satelitních městeček a podnikatelského baroka, ví jen Bůh.

Chrudim - Černému výlepu reklamních poutačů jsme se věnovali už několikrát. Přestože po posledním článku na toto téma MěÚ Chrudim prostřednictvím svých úředníků zakročil, načerno vylepené plakáty z města nemizí. Naopak se zdá, že jich přibývá.

Cesta k chrudimským hypermarketům připomíná cestu začarovanou zemí plnou roztodivných obrázků. Zábradlí hyzdí reklamní poutače na zaručeně nejvýhodnější půjčky, realitní kanceláře, nábytek a samozřejmě také vymahače dluhů. Obskurnost postmoderní společnosti se tu ukazuje v plné nahotě.

Podařilo se nám zastihnout i pracovníka firmy Profi Credit, který pilně připevňoval reklamní plachtu nabízející půjčky pro všechny věkové kategorie. Obrovský plakát jistě žádný nákupuchtivý zákazník u semaforu nepřehlédne.

[[img:chrn_fullwidth:3022:Líbí se vám?  Foto: Chrudimské noviny]] 

Stačí se pak projít ulicí Slovenského národního povstání směrem k nemocnici a pozornému chodci nepřestane přecházet zrak z množství plakátů a reklam. U nemocnice pak čeká třešnička na dortu v podobě vozíku za auto, na němž se skví reklama známých MM realit. Hříšníka, který už přes prsty jednou dostal. Přesně před měsícem byli makléři na koberečku MěÚ Chrudim, kde museli slíbit, že nepovolená a hlavně nezaplacená reklama umístěná na majetku města zmizí. Skutečně se tak stalo a centrum Chrudimě rázem prokouklo. Že ale za rohem vyhřezla další várka neplacené reklamy, zřejmě v té době nikoho ze zúčastněných netrápilo.

Důkazem jsou fotografie, které jsme pořídili dnes ráno.

Podaří se i tentokrát vyburcovat úředníky, v jejichž kompetenci je bdít nad reklamou v našem městě? Zmizí ohyzdné plakáty i tentokrát a pilný pracovník městského úřadu se dočká potlesku? Nezbývá, než doufat.

[[gal:3014]]

Chrudim/Medlešice/Slatiňany - Na zbrusu nové ubytování se mohou těšit klienti slatiňanského Domova sociálních služeb. Bude se jednat o zcela nový trend v poskytování sociální péče, která by měla co nejvíce připomínat běžné domácí prostředí. Jeden z nových domků by měl vyrůst i v Medlešicích, vesničce tvořící část Chrudimě.

Domov sociálních služeb (DSS) Slatiňany byl vybrán jako jedno ze čtyř zařízení v České republice do předpilotní (nulté) fáze takzvaného „projektu transformace pobytových sociálních služeb“. Tento projekt představuje například proces změny řízení a financování, místa i formy poskytování sociálních služeb tak, aby výsledným stavem byla péče o klienty v běžných životních podmínkách. Podobný trend, běžný v celé západní Evropě, by do budoucna měly převzít třeba i domy s pečovatelskou službou, nebo domovy důchodců. Monstrózním projektům typu „Domov seniorů“, který vzniká u bývalého pivovaru v Chrudimi, už totiž dávno odzvonilo.

Nových dvojdomků bude v bývalém pardubickém a chrudimském okrese postaveno hned dvanáct a měly by se nacházet do vzdálenosti 18 kilometrů od současného sídla DSS ve Slatiňanech. V domcích bude poskytována sociální služba „domov pro osoby se zdravotním postižením“. Každý baráček by měl obsahovat dvě zcela samostatné domácnosti. Jedná se tedy vlastně o dvojdomky typu „bungalov". Jedna domácnost pojme až 6 klientů, mnohdy vozíčkářů, bezbariérový přístup je samozřejmostí. Pro klienty se chystá pochopitelně odpovídající péče, kterou budou i nadále poskytovat zaměstnanci DSS Slatiňany, a to většinou formou třísměnného provozu.

[[img:chrn_fullwidth:2975:Vizualizace bungalovu pro klienty DSS Slatiňany.]] 

Jeden z nových domků, který by se měl stát domovem pro 12 klientů, plánuje kraj vystavět i v městské části Chrudim - Medlešice. Protože ale k vybranému pozemku vede komunikace, jež má nejlepší roky už dávno za sebou, rozhodla se rada města doporučit zastupitelstvu schválení smlouvy o poskytnutí účelové dotace, která by zajistila financování rekonstrukce zanedbané silnice. Prostředky na dotaci půjdou z rozpočtu Pardubického kraje. Klienti by se měli do nových domovů nastěhovat do září roku 2014.

Chrudim - Rok fungování útulku pro opuštěné psy a kočky v Sečské ulici vybízí k bilancování. Zatímco ředitel Technických služeb (TS) Chrudim Zdeněk Kolář hodnotí uplynulý rok v psím útulku jako úspěšný, nabízí se několik otazníků, které uvádějí nadšení ředitele do zcela jiné roviny.

O podivných praktikách, které provázejí umísťování zvířat do chrudimského útulku, jsme už psali. Z článku vyplynulo ponaučení, že si zaměstnanci TS s provozním řádem příliš starostí nedělají, protože nad nimi Kolář drží nejspíš ochrannou ruku. Ptáte se proč? Nařízení, které sám navrhnul, není totiž třeba respektovat.

[[img:chrn_fullwidth:3006:Na čipování nejsou peníze? Foto: Chrudimské noviny]]

V článku 7 bod 7 provozního řádu (viz. příloha níže) najdeme mimo jiné ustanovení o tom, že veterinář má za povinnost zvířata po vyřazení z karantény značkovat čipem nebo tetováním, pokud tak nejsou již označena. Toto ustanovení provozního řádu se podle zdroje blízkého vedení TS však nedodržuje kvůli nedostatku financí, které na pokrytí těchto úkonů nestačí.

Neochota města uvolňovat peníze na tyto úkony byla však známá už v době, kdy Kolář provozní řád psího útulku sestavoval. Výtvor ředitele TS zřejmě nikdo nečetl, protože ho městští radní vzápětí schválili, ale dál se jím už něřídili. Radnice totiž žádné finance na čipování zvířat tomuto zařízení neposkytla.

Na daný problém upozornila tehdejší veterinářka útulku a zmiňovaný bod 7 se proto měl po zaběhnutí útulku vypustit. Úprava znění provozního řádu se nakonec uskutečnila letos 25. dubna a výsledkem je, že podmínka označovaní psů v něm zůstala zakotvena...

[[img:chrn_fullwidth:3007:Budova útulku v Sečské ulici. Foto: Chrudimské noviny]]

Ředitel TS Kolář si přesně před týdnem během ročního bilancování provozu psího útulku přál, aby zařízení získalo více peněz na další dva zaměstnance. Jen tak je prý možné držet 24hodinové služby a zajistit stálou odchytovou pohotovost zvířat. Průměrný počet psů se přitom v chrudimském útulku pohybuje kolem deseti.

V blízkých Podlíšťanech se o přibližně stejný počet svěřenců stará jeden člověk. Podobné je to v psím útulku, který provozují Technické služby v Hradci Králové, avšak s tím rozdílem, že skoro 40 svěřenců tam opět bez problémů zvládá jediný zaměstnanec. Zato v chrudimské Sečské ulici jich dva pracovníci nezvládají ani deset.

Z poplatků za psy jde přitom ročně na účet psího útulku skoro 700 tisíc korun. Město pak na každého psa doplácí 70 až 80 korunami za den pobytu v tomto zařízení. Přesto se to zdá řediteli Kolářovi málo. Chtěl by víc, aby mohl zaměstnat více lidí. Nakolik je to žádost oprávněná a smysluplná, nechť si každý rozhodne sám. Uvedené příklady z okolních útulků však hovoří jasnou řečí. 

Příloha: 

provozni-rad-utulek.pdf

Chrudim - Společnost Homa Holding, která vlastní a provozuje největší chrudimský hotel Bohemia, "odpískala" na dalších pět let svůj záměr, postavit před hotelem dvoupodlažní parkovací dům se stovkou nových parkovacích míst. Současně s tím vzala dočasně za své i zamýšlená modernizace samotného hotelu.

Firma už svůj úmysl oznámila městu, od kterého získala v minulém volebním období k výstavbě podzemních garáží souhlas. Radnice si od tohoto kroku slibovala nové parkovací kapacity, zklidnění dopravy, urbanistické zakončení prostoru mezi Palackého třídou a Masarykovým náměstím v blízkosti kruhové křižovatky a především peníze za pronájem pozemků, na nichž mělo parkoviště vyrůst.

Mezi radnicí a společností Homa Holding nyní vznikla nová dohoda, která počítá s několikaletým odkladem celého záměru. Jak ale uvedl starosta města Petr Řezníček (SNK-ED), firma může se stavbou parkoviště před hotelem začít v podstatě kdykoli v dřívějším termínu.

Je všeobecně známo, že prostředí vychovává a poukazují na to i četné vědecké studie. A právě v tomto duchu zavedla před šesti lety chrudimská radnice kulturnější ráz trhů na Resselově náměstí. Vymýtila odsud asijské trhovce s nezdaněným zbožím a otevřela centrum města domácím výrobcům a pěstitelům. Ostatně tak jak tomu bylo vždy v historii. Aby radnice vyspělý kulturní dojem královského města ještě více umocnila, přišla spolu s Chrudimskou besedou i s tématickými jarmarky, na které byla radost se podívat.

Jenže stačilo pár měsíců a všechno bylo jinak. Pod zástěrkou českého podnikatele se na Resselovo náměstí vkradlo za přispění minulé městské rady zboží, které mělo s tím českým poctivým pramálo společného. Bundy, trika a kalhoty asijské provenience, vlající ostudně přímo pod okny radnice na prodejních stáncích, uvrhly město zpět do doby raného českého kapitalismu 90. let minulého století, kdy se ještě zboží prodávalo a to ke snědku smažilo přímo na chodníku. Také proto byla tehdy kolem nás vyšší kriminalita a vandalismus, protože takové primitivní prostředí člověka nepochybně formuje.

Je proto smutné číst od politika, který se ještě nedávno vydával za "svěží vítr" chrudimské radnice, že nemá s touto pochybnou podobou trhů žádný problém. Byl totiž jedním z radních, kteří se o návrat "starých dobrých časů" na Resselově náměstí významně zasadili a kteří tím připravili místním obchodníkům ne jedno nemilé překvapení. Je to jen malá ukázka toho, jaké divoké poměry nejspíš panovaly v minulé městské radě a jací "odborníci" spravovali tohle vyspělé kulturní město. Úroveň trhů totiž ukázala, že jaký trh - takový i politik.