Nezávislý kandidát do Senátu David Kasal si pořádně naběhl, když během předvolební kampaně uspořádal tiskovku, na které hřímal, že je chrudimská radnice lhostejná k životům a zdraví obyvatel Píšťov kvůli údajně nekvalitní vodě v místních studních. Učinil tak bez toho, aniž by předložil kvalifikovaný rozbor zdejší vody a opíral se pouze o stížnost šéfky píšťovského osadního výboru. Není proto divu, že ho tento politický amatérismus dohnal jako bumerang.

Chrudimská radnice totiž nelenovala a v reakci na to zadala u odborné firmy rozbory vzorků vody z Píšťov. A světe div se! Zdejší voda je překvapivě kvalitní a pokud vykazuje nějaký obsah dusíkatých látek, tak jen proto, že se někteří místní obyvatelé nestarají o svoje zdroje pitné vody tak, jak by měli, včetně předsedkyně osadního výboru a stěžovatelky Hudečkové. Tomu se říká studená sprcha.

Radnice má tedy svědomí čisté, a Kasal s Hudečkovou z ostudy kabát. Otázkou je, zda si to vůbec uvědomují, protože to, co předvedli, není žádné slibované ozdravení politiky, nýbrž starý známý populismus, s kterým ještě nikdo nikdy žádnou díru do světa neudělal.

Investice do chrudimského Bronxu, jak se přezdívá Revoluční a Rooseveltově ulici, a dalším místům mezi Palackého třídou a železniční tratí, je zatím největší v historii Chrudimě. Město si kvůli ní muselo vzít 120milionový revolvingový úvěr, který bude splácet až do roku 2028, tedy do doby, kdy už mezi námi celá řada současných politiků nebude.

V této souvislosti je nutné si uvědomit, že radnice a celé zastupitelstvo napříč všemi politickými stranami zvedlo v roce 2008 pro tento obří úvěr ruku s vědomím, že odsud budou postupně vystěhováni všichni nepřizpůsobiví občané, kteří neplní nájemní smlouvy nebo ničí zdejší městský majetek. Za opačné situace by totiž nemělo vůbec smysl nechat tak velké peníze "vybydlet" těmi, kteří se řídí pravidlem: "Po nás potopa!" A skutečně - většina nepřizpůsobivých odsud začala krátce na to mizet. Město si na ně totiž došláplo a využívalo k tomu všechny dostupné zákonné prostředky včetně strážníků, městských kamer, terénních pracovníků i krajních možností vystěhování z bytů. Situace v Bronxu se poté rapidně zlepšila.

A nyní? Investice postupně nabírá konkrétní podobu, důkazem čehož je právě zrekonstruovaný vnitroblok v Revoluční ulici za šest milionů. Obyvatelům Chrudimě musí při tomto pohledu na ještě donedávna zruinované temné zákoutí plné asociálů, jež se teď proměnilo do krásy, zaplesat srdíčko radostí. Tak razantní je to proměna k lepšímu. Takřka každý soudný člověk musí uznat, že se taková investice, byť velká, vyplatí. Chrudim konečně disponuje kvalitním bydlením pro své občany v samotném centru města a nikoli jen v okrajových sídlištích.

[[img:chrn_fullwidth:2852:Nevrátí se Bronx po pár letech do své původní podoby?  Foto: Chrudimské noviny]]

Za touto investicí se však skrývá jedno velké ale... Jestliže město investuje tak masivní sumu do svého majetku, který není schopno ochránit, jsou to vyhozené peníze. Jak jinak si tedy vysvětlit nedávné dočasné uzavření zdejší služebny městských strážníků, nebo slova starosty Řezníčka při slavnostním stříhání pásky v uvedeném vnitrobloku. Prohlásit totiž: "Teď už jen zbývá se zeptat, jak dlouho vydrží v tomto zrekonstruovaném stavu." Od starosty je to signál, který veřejnost vnímá tak, že si město v této oblasti příliš nevěří, na zlepšení zdejší situace rezignovalo a nechá tuto investici nejspíš promarnit. Co je platné, že je teď Bronx za velké peníze novější a barevnější, když zůstane dál nejproblémovější čtvrtí ve městě. Co je platné, když tu budeme zakrátko sčítat velké škody...  

Chrudim - Zanedbaná parcela v Soukenické se den ode dne mění. Mizí plevel, navážku bagr rozhrnuje po pozemku, dělníci se opírají o lopaty. Majitel si vzal žádost odboru životního prostředí MěÚ opravdu k srdci.

Chrudimáky teď zajímá, co se bude s nevábným prostorem dál dít. Jedni navrhují obchod, do něhož by měli klienti nedalekého domova s pečovatelskou službou pohodlný přístup, druzí by pak místo kopřiv rádi viděli prolézačky a houpačky pro děti. Další cokoliv, jen ne kavárnu, kterými je prý Chrudim momentálně zahlcena.

[[img:chrn_fullwidth:2851:Co bude stát na parcele za divadlem v Soukenické ulici?]]

V této souvislosti se proslýchá několik zajímavých informací. Ta první se týká naštvanosti majitele parcely Petra Dufka, kterého úprava pozemku doposud stála přes 40 tisíc korun a s pracemi na parcele není ještě zdaleka konec.

Druhá informace, o níž si štěbetají vrabci na střeše, se týká osudu nezastavěné plochy. Město se prý snaží dotlačit majitele k jejímu prodeji. Na tom není zdánlivě nic divného. Důvodem má ale být také zájem jistého chrudimského lékaře, který po lukrativním místě prahne už dlouhá léta. Není totiž nic lepšího, než ordinace kousek od místa plného potenciálních pacientů. Všichni dobře vědí, že senioři a čekárna u doktora jsou nerozdělitelné pojmy.

Pardubice - Vládu Pardubického kraje bude v příštích čtyřech letech tvořit koalice ČSSD, Zemanovců a Koalice pro Pardubický kraj (KDU-ČSL, SNK-ED a Nezávislí), které budou krýt záda komunisté. Potvrdil to lídr sociální demokracie a příští hejtman Martin Netolický.

Nová koalice bude mít v krajském zastupitelstvu pohodlnou většinu, neboť bude disponovat 25 hlasy z celkových pětačtyřiceti. V devítičlenné radě potom zasedne pět sociálních demokratů, tři zástupci Koalice pro Pardubický kraj a jeden Zemanovec. Komunisté obsadí dvě placené funkce předsedů výborů zastupitelstva.

Hejtmanem se má stát Martin Netolický, jeho prvním náměstkem Roman Línek. Zemanovcům by zase měla připadnout funkce radního zdopovědného pro dopravu, o kterou se uchází jejich lídr a dlouholetý šéf Svazu odborářů služeb a dopravy Jaromír Dušek.

[[img:chrn_fullwidth:2848:Smlouvu podepsali Roman Línek, Martin Netolický a Zdeněk Štengl.]]

Koaliční strany o tom podepsaly v úterý memorandum o spolupráci, jež předchází koaliční dohodě, která by měla být podepsána v příštím týdnu. Ta bude mimo jiné pamatovat i na opoziční strany, zejména na KSČM, která vedle předsednictví ve dvou výborech zastupitelstva dostane i jednu funkci místopředsedy. Na ODS připadne předsednictví v jednom výboru a pozice dvou místopředsedů. Ustavující zastupitelstvo je nyní svoláno na pátek 2. listopadu, kde bude zvolen hejtman, jeho dva náměstkové a členové rady.

Příloha: 

Memorandum o koaliční spolupráci

Chrudim/Píšťovy - Velký rozruch vzbudil před časem článek Chrudimských novin, který byl věnován zpochybňované kvalitě vody v Píšťovech. V současnosti jsou už ale k dispozici rozbory vzorků, které ukazují na možné příčiny znečištění studen v této místní části.

Nejhalasněji kritizuje problémy s kvalitou zdejší vody předsedkyně píšťovského osadního výboru Eva Hudečková. Podle ní jsou studny plné zvýšených koncentrací železa, manganu, vápníku, síry a dokonce i páchnoucího sirovodíku.   

Jejího nářku si dokonce všiml i neúspěšný kandidát na senátora David Kasal (Nez.), který kvůli tomu svolal tiskovou konferenci, kde se před přítomnými novináři pohoršoval nad laxním přístupem chrudimské radnice. Tu mimo jiné obvinil z toho, že je lhostejná k životům a zdraví obyvatel Píšťov.

[[img:chrn_fullwidth:2745:Píšťovy.  Foto: Chrudimské noviny]] 

Starosta Petr Řezníček (SNK-ED) však v reakci na to Hudečkové, obyvatelům Píšťov i Kasalovi vzkázal, že na vině bude nejspíš neodborná péče o místní zdroje vody a doporučil jim pravidelnou údržbu vrtů. Jak se nyní ukazuje, měl pravdu. Dokazují to výsledky rozborů, které radnici dodala firma Ekomonitor. "Rozbory ukazují překvapivě nízký obsah dusíkatých látek, což je vzhledem k intenzivnímu zemědělskému využívání okolních pozemků poměrně překvapivé,“ uvádí starosta.

„Konkrétně rozbor vzorku ze studny Evy Hudečkové ukazuje na možnou neodbornou péči o vrt. Půda v okolí se totiž vyznačuje sníženou filtrací vody a do zdroje se také nejspíše dostává povrchová voda. Zvýšená koncentrace sirovodíku je pak způsobena chybnou aplikací chemických prostředků,“ cituje Řezníček z výsledků laboratorních testů.

Vyšší zastoupení železa je v této lokalitě podle odborné firmy normální. Také mangan je zde zastoupen v běžných koncentracích. Je tedy nyní na obyvatelích Píšťov, jak se k oficiálním výsledkům rozborů vody postaví a nakolik uvedou svoje studny do pořádku. A jestli neúspěšný politik Kasal věděl, o čem mluví, o tom nechť si čtenář udělá už úsudek sám. 

Chrudim - Přeměna obytné čtvrti v sousedství nádraží, která utrpěla nejvíce v posledních dvaceti letech pod náporem nepřizpůsobivých občanů, dospěla do další fáze - k slavnostnímu předání opraveného vnitrobloku domů v Revoluční ulici. Jde o součást historicky největší investice města do svého majetku, kterou odsouhlasilo zastupitelstvo v minulém volebním období.

„Rekonstrukce vnitrobloku v Revoluční ulici je součástí integrovaného plánu rozvoje města,“ zdůrazňuje chrudimský starosta Petr Řezníček (SNK-ED), podle kterého vyšla město tato investice s pomocí evropských fondů na šest milionů korun. Stavební zakázku přitom realizovala společnost Strabag, která ji vysoutěžila ve výběrovém řízení.

A právě tato firma se musela v průběhu zdejších stavebních prací potýkat s některými místními nenechavci, kteří si dělali zálusk na zpeněžení uskladněného materiálu. "Strabagu patří dík za to, že zde vedle dobře odvedené práce plnil také výchovnou funkci. Jeho pracovníci museli totiž místním obyvatelům několikrát zdůraznit, že materiály určené k rekonstrukci domů nejsou volně rozebíratelné k tomu, aby mohly být následně zpeněženy ve sběrných surovinách," nevynechal starosta ve své slavnostní řeči zmínku o problematické situaci, která panuje v tomto sídlišti.

"Domnívám se, že zde vznikl hezký kousek města. Teď už jen zbývá se zeptat, jak dlouho vydrží v tomto zrekonstruovaném stavu,“ uzavírá Petr Řezníček.

[[gal:2841]]  

Chrudim - Muzeum hostilo před pár dny veletrh středních škol, který všem názorně ukázal, proč tato historická budova potřebuje nutně ke kongresové turistice další parkovací místa. Že je situace dál neudržitelná, dosvědčili jak zájemci o studium, tak i jejich rodiče. Parkovat totiž museli všude, kde se dalo - dokonce i pod sochou chrudimského rodáka Josefa Ressela, přestože riskovali "tučnou" pokutu.

Diskuze o nedostatečném počtu parkovacích míst v okolí chrudimského Muzea se přitom vede už dlouhá léta, avšak naráží na překážku, kterou vytváří několikačlenné občanské sdružení MaChr - za Chrudim malebnou, vedené učitelem "zušky" Richardem Herbstem, jenž se nedokáže smířit s odstraněním nefunkčního reliktu bývalého letního kina, a svými aktivitami se snaží radnici křečovitě zabránit v odstranění tohoto silně prodělečného podniku.

Starosta města Petr Řezníček (SNK-ED) však "zmrtvýchvstání" socialistického "leťáku" neplánuje. A to přesto, že se MaChr snaží vytrvale pořádáním bleších trhů, koncertů, diskoték a workshopů ukázat na budoucí možné využití zastrčeného areálu v centru města. Pomýšlí rovněž na zachování promítání filmů na zdejším zastaralém plátně. Sdružení tedy zorganizovalo petici, pod kterou se údajně podepsalo už 1200 lidí, je ale otázkou, zda by tito lidé někdy letní kino zaplnili, když jeho návštěvnost čítala v posledním roce jeho fungování v průměru asi pětadvacet lidí na jedno filmové představení. Toho je si starosta dobře vědom, a odmítá proto investovat milionové částky do modernizace zastaralého zařízení, které není vybaveno k promítání současné filmové produkce.

Ať je pravda na straně starosty nebo občanského sdružení MaChr - za Chrudim malebnou, jisté je, že je parkování v okolí Muzea tristní. Veletrh středních škol totiž ukázal na všechny jeho slabiny - Lázeňská ulice byla plná aut, chodci se tu brodili blátem a museli přitom uskakovat před projíždějícími auty. Socha Josefa Ressela, pod kterou se nikdo neodváží za celý rok zaparkovat, byla doslova v obležení plechových nádher, jejichž majitele nestačili strážníci pokutovat, a konečně rozzlobení návštěvníci veletrhu spílali Chrudimským zato, jak nedokonale jsou na akce takového typu připraveni.

A to ještě nedorazila zima s plesovou sezónou, která už klepe na dveře. Ve sněhové břečce a drahých róbách totiž zaparkují jen ti rychlejší a šťastnější, zatímco pár nadšenců bude dál obdivovat prázdné letní kino, které už dávno dosloužilo.

[[gal:2785]] 

Druhé kolo senátních voleb na Chrudimsku byla neskutečná nuda. Lidé to vyjádřili svojí účastí, lépe řečeno neúčastí ve volebních místnostech a dali tak politikům jasně na srozuměnou, že jejich práci nepovažují v Senátu až tolik za důležitou. Ostatně, lze to částečně přičíst na vrub i končícímu Petru Pithartovi, kterému se za dvanáct let ve funkci senátora, předsedy a místopředsedy Senátu nepodařilo veřejnost přesvědčit, že je Senát opravdu potřeba, jak to mnohokrát na veřejnosti sliboval. Nutno ale dodat, že je to za současné politické konstelace takřka nadlidský úkol.

Petr Pithart je člověk nadmíru vzdělaný a svým založením hotový filosof. Dokáže nad věcmi opravdu hloubat a kvalifikovaně o nich pohovořit. Setkal jsem se také s tím, že umí přiznat chybu, což se u politika cení obzvlášť. Když je to třeba, projeví se v něm i jeho lidství. Vzpomeňme třeba na jeho angažovanost v řadě dobročinných projektů včetně adresné pomoci lidem na Chrudimsku. V kultuře a umění je pak zběhlý natolik, jako málokdo z místních politiků. Svým intelektem je předbíhá o celou jednu koňskou délku. Tohle vše bude bezesporu veřejnému životu v Chrudimi chybět.

Ptáte se proč? V osobě 65letého Jana Veleby a ostatních jeho protikandidátů přichází totiž úplně jiná garnitura politiků. Někteří přišli tzv. "z ulice" bez většího politického a duchovního rozhledu, pro další byl Senát dokonce jen vysněnou metou nového finančního zajištění. Celkově byla pak nabídka zdejších kandidátů pro mnohé voliče zklamáním. Žádný z nich totiž nevyčníval tak, jako předtím Petr Pithart, a nebylo takřka z čeho volit. Po druhém kole už vůbec ne, nebýt toho, že si Škaryd vyjednal veřejně podporu komunistů, čímž si pod sebou ve větších městech podřezal větev.

A tak tu máme nového senátora, velkochovatele prasat Velebu. Těžko odhadnout, zda bylo v jeho případě zvoleno větší či menší zlo. Každopádně se nám Veleba stačil už představit na televizní obrazovce a během několika málo vystoupení ukázal, že je v argumentaci stejně zarputilý jako hnědý proužek v trenýrkách. Snoubí se v něm tvrdost prasečkáře z Vysočiny, kterému změna režimu dopomohla k majetku, a letitého ředitele státního statku, kterého si člověk umí klidně představit bouchat pěstí do řečnického pultíku s rudou pěticípou hvězdou. Nechci mu však křivdit, teprve až čas odhalí, nakolik je nebo není pro náš region i město prospěšný. Jisté je ale jedno - s odchodem Pitharta odchází z Chrudimi zároveň i vyspělá politická kultura, která prohrála boj s představou plného žaludku většiny kandidátů i voličů. A s takovým soupeřem se bojuje jen velmi těžko.

Chrudim - Petra Pitharta (KDU-ČSL) vystřídá po třech volebních obdobích ve funkci senátora v obvodu 44 (Chrudimsko a Havlíčkobrodsko) nezávislý kandidát a prezident Agrární komory ČR Jan Veleba. Rozhodlo o tom sobotní sčítání hlasů druhého kola senátních voleb, v nichž Veleba porazil jediného svého vyzývatele, sociálního demokrata Tomáše Škaryda.

Velebovi k tomu nyní stačilo 13.500 hlasů (59,73%), zatímco Škaryd posbíral jen 9.100 hlasů (40,26%). Účast voličů byla přitom velmi mizivá. Zúčastnilo se jich pouze 19,85 procenta oprávněných osob v obou bývalých okresech. Přestože Veleba není místní a pochází z Vysočiny, kde také dlouhodobě působí, volilo ho paradoxně více lidí v Chrudimi (2.129) než v Havlíčkově Brodě (1.704). Veleba si vedl dobře také v dalších dvou velkých městech - v Hlinsku obdržel 1.163 hlasů a v Chotěboři 1.039, tedy jen o 100 hlasů méně než Škaryd, který je bývalým chotěbořským starostou.

A kdo je vlastně Jan Veleba? Narodil se 25. srpna 1947 v Novém Městě na Moravě, je ženatý a má tři děti. V roce 1970 ukončil Vysokou školu zemědělskou v Brně (nynější Mendelovu univerzitu v Brně), Provozně ekonomickou fakultu, obor mechanizace zemědělství. Později - v roce 1983, absolvoval také Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor sociologie - pedagogika. Vedle toho absolvoval i několik studijních cest a odborných stáží v zahraničí, například v USA, Kanadě, Izraeli a Číně. Je také autorem několika odborných publikací: Amerika a její zemědělství (1993), Mléčné farmy USA a Kanady (1994), Izrael a jeho zemědělství (1995).

Profesně pracoval od roku 1970, s přestávkou let 1976 - 1982, kdy vedl školní statek ve Velkém Meziříčí, ve Státním statku Křižanov, a to až do roku 1989. Nejprve působil ve funkci technicko-hospodářského pracovníka, později jako ředitel podniku. Od roku 1992 je spolumajitelem a jednatelem firmy JHYB s.r.o. Jakubovický dvůr, která se specializuje na chov a šlechtění prasat. V letech 1992 - 2003 byl tajemníkem Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů, 19. ledna 2003 byl zvolen předsedou tohoto sdružení až do března 2005, kdy byl zvolen prezidentem Agrární komory České republiky, kde působí doposud. V letech 2007 - 2011 byl viceprezidentem COPA (Výbor profesních zemědělských organizací v EU). Od roku 1997 byl členem předsednictva Českomoravské agrární konfederace a předsedou představenstva Centroodbyt - národní odbytové družstvo. Od května 2007 vede dozorčí radu Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu.

Politicky se Jan Veleba začal angažovat ve Straně venkova, kterou spoluzakládal a za kterou neúspěšně kandidoval do krajského zastupitelstva v kraji Vysočina. Ze strany nakonec v roce 2002 vystoupil. Poté v roce 2010 neúspěšně kandidoval jako nepartijní za ČSSD ve Velkém Meziříčí. Uspěl až letos v senátních volbách jako nezávislý kandidát, který se "proslavil" billboardy podél cest na balících slámy, aby tak obešel složitý schvalovací proces úředníků, a také tím, že ze všech deseti kandidátů utratil za svoji předvolební kampaň nejvíce peněz - zhruba milion korun.

Ve hvězdách & Lidový léčitel - Bylinkářství se v posledních sto letech stávalo postupně velmi rizikovou činností, které se kladou do cesty stále nové a nové překážky, vyplývající z nařízení, zákonů a prováděcích vyhlášek.

Moje prababička byla vyhlášenou bylinkářkou na Hané od začátku 20. století až do roku 1967, kdy ve třiadevadesáti letech zemřela. V období 1. republiky se jí pracovalo celkem dobře, dokonce spolupracovala s několika praktickými venkovskými lékaři. Po roce 1948 však musela svoji činnost vykonávat napůl tajně a zdarma, ale přitom chráněna, protože pomohla několika důležitým soudruhům nebo jejich manželkám. Pokud by ale žila nyní, tak by pravděpodobně seděla ve vězení nebo platila likvidační pokuty za nezákonnou činnost. Její práce byla přitom stále stejná - vyslechla příchozího, řádně si ho prohlédla, zeptala se na pár věcí a připravila ze svých zásob bylinkovou čajovou směs, vysvětlila, jak se bude připravovat, kdy je potřeba zase přijít na kontrolu a čeho je třeba se vystříhat.

Co by dnes dělala špatně? Všechno. Poskytovala by léčebnou péči, což jako nezdravotník nesmí. Co na tom, že by rady byly fundované a nemocným pomohly! Připravovala by na míru bylinkový čaj, který není nahlášen ministerstvu zdravotnictví a nemá tak náležitosti, které musí mít tzv. doplněk stravy. Dále by o čaji řekla, že nemocnému pomůže a vysvětlila by mu, co která bylinka v čaji dělá. Tím by opět porušila zákony, jednak proto, že by se namícháním takového pytlíku bylin stala potravinářskou výrobou, a také proto, že zákon říká, že doplněk stravy nesmí deklarovat léčebné účinky a o bylinkách lze prohlašovat pouze to, co bylo schváleno jedním specializovaným ústavem při Evropské unii. Z mého pohledu ústavem choromyslných. Úředníci tohoto ústavu sice odsouhlasili, že o meduňce mohu říkat, že má uklidňující účinky, neodsouhlasili ale její účinky diuretické a tak to podle zákona o meduňce říkat zároveň nesmím. Stejně jako nelze říkat o sušených švestkách, že pomáhají proti zácpě, protože podle úředníků onoho ústavu jde o tvrzení nedoložené. Opravdu ráda bych do onoho úředníka nacpala půl kila sušených švestek a sledovala, co to s ním - samozřejmě nedoloženě - udělá.

Pokud bychom chtěli bylinné směsi označovat jako léčivé, museli bychom je zaregistrovat u Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). A to je nemožné za dvou základnách důvodů. Ten první - registrace na SÚKL vyžaduje ohromné úsilí, nekonečné množství dotazníků a obrovské množství peněz, které žádný bylinkář nemá. Ten druhý, a z hlediska naší práce mnohem důležitější, je, že u mne žádný zákazník nedostane stejnou směs. I kdyby po sobě přišli tři pacienti a každý měl problém s nespavostí a stresem, vždy mu namíchám jinou směs, protože každý z nich potřebuje jiné složení jednotlivých ingrediencí, případně i jiné ingredience v závislosti na faktorech, jako je věk, pohlaví, délka nespavosti, typ nespavosti, vysoký tlak, sklon k migréně, rodinná anamnéza, užívané léky, další choroby, řízení auta atd.

Sečteno a podtrženo - tady nejde o ochranu spotřebitele. Tady jde o vítězství farmaceutické lobby. Děkujeme, nevážení zákonodárci. Jen tak dál. Šněrujte nás příkazy a zákazy, udělejte z Evropské unie totálně konkurence neschopnou oblast, kterou tak převálcují dříve nebo později všechny rozvojové země.

Mgr. Ilona Nápravníková, magistra farmacie a bylinkářka