Chrudim - Úklid spadaného listí zaměstnává v současnosti pracovníky Technických služeb (TS) Chrudim. Starají se mimo jiné také o park Střelnice, kde ale zvolili bohužel neortodoxní přístup k úklidu Zdravého města. Redakci na to upozornil pozorný čtenář Chrudimských novin, který byl odměněn stokorunou.

Na území Chrudimě se podle ředitele TS Zdeňka Koláře sesbírá během podzimu přes sto tun spadaného listí. Plocha, kterou musí pracovníci uklidit, přitom dosahuje 25 hektarů. Jde o parky, parčíky a nejrůznější zákoutí, která je nutné zbavit této spadané nádhery.

V parku Střelnice však zvolili muži s traktůrky a fukary prazvláštní metodu úklidu. Několik pracovníků „vyzbrojených“ vysavači na motorový pohon tady nejprve projde budoucí trasu traktůrků a listí odfouká od kmenů stromů. Kdo někdy sekačkou sbíral listí, ví, proč se to dělá - mechanizace totiž nemůže zajet až přímo ke stromům.

Bohužel si při této činnosti pánové z TS ulehčují práci. Velká část listí totiž končí jejich přispěním v líně tekoucím náhonu. Děje se tak úmyslně, náhoda je vyloučena. Smrdutá voda, ostuda města, havraní ráj - to vše jsou názvy, které tato část Chrudimky dostává. Zápach a trus černých ptáků se nejspíš někomu zdá málo, a tak ke všem těmto nelibým závanům přidá i puch tlejícího listí. Co potom udělá rozkládající se masa dávné chlouby stromů ve strouze deroucí se skrze nanesené bahno, netřeba zdůrazňovat.

[[gal:3126]]

Chrudim - Státní okresní archiv, sídlící ve Filištínské ulici, je budovou, která v nejednom obyvateli města budí respekt a pocit něčeho tajuplného či záhadného. Shromažďují se tu vzpomínky, staré zaprášené spisy i dávná tajemství. Jak se ale žije člověku, který celý tento kolos nese na svých bedrech? Jaký je vlastně ředitel Státního okresního archivu v Chrudimi Ivo Šulc?

Drobného brýlatého člověka s fotoaparátem zná snad každý návštěvník kulturních akcí v Chrudimi. Moc toho sice nenamluví, zato pilně fotí a filmuje. O to zajímavější jsou pak okamžiky, když začne mluvit, nebo ze svých fotek a filmů sestaví knihy nebo přednášky. Přesně takový je Ivo Šulc.

[[img:chrn_fullwidth:3095:Ivo Šulc ve své pracovně.  Foto: Chrudimské noviny]]

Jak se člověk dostane k práci v archivu?

Nevím, jak ostatní, ale moje cesta byla docela přímá. Už od dětství mne fascinovala historie a miloval jsem dějepis. V osmé třídě na základní škole jsem přesně věděl, že chci pracovat v prostředí starých spisů a archiválií. Po gymnáziu jsem pak studoval český jazyk a historii v Olomouci a po ukončení těchto mých studií shodou okolností vzniklo místo v okresním archivu, na něž jsem byl k 15. srpnu 1994 přijat. Od ledna 1999 působím ve funkci ředitele.

Takže pocházíte z Chrudimě?

Kdepak, jsem typická „náplava.“ :-) Narodil jsem se v Ústí nad Labem, ale od druhé třídy žiji zde, v Chrudimi.

Je tedy asi zbytečné ptát se, jak jste se svou prací spokojen?

Opravdu patřím mezi ty šťastlivce, dá-li se to tak říci, kterým je práce zároveň i koníčkem. Skutečně mne moc baví.

Žije se vám v našem městě dobře?

Ano, žije. Myslím, že Chrudim není město, které by bylo nějak výrazněji poznamenáno negativními jevy, které naši společnost tak často provázejí.

[[img:chrn_fullwidth:3090:Ivo Šulc na vernisáži výstavy Chrudimských patriotů o záměru výstavby obchvatu města ve vestibulu Divadla Karla Pippicha.  Foto: Chrudimské noviny]]

Dává vám vaše práce nadhled nad vším tím naším hemžením?

To opravdu dává, protože mám tu čest dotýkat se dějin a mimo jiné psát městskou kroniku, dobře při tom vidím, že se lidé za ta dlouhá staletí nemění. Trápí nás podobné problémy a řešíme stejné starosti jako naši předkové před stovkami let. Opravdu se mění jen kulisy, hra v divadle zůstává však stejná, mohu-li to tak říci.

To je zajímavý poznatek, mnozí politici by vám ho jistě záviděli.

To nevím. Lidé nejsou obecně z historie příliš poučitelní.

Preferujete vy sám nějakou konkrétní historickou etapu?

Jsem „novověkář“, takže mám zálibu v druhé polovině 19. století a také v soudobých dějinách. Rád se ale dívám na věci komplexně.

[[img:chrn_fullwidth:3096:Ivo Šulc a hasič? Kdepak...  Foto: Chrudimské noviny]]

Takže vaše oblíbená historická postava se bude nejspíš rekrutovat z osobností žijících v nedávno minulé době...

Ano. Oblíbil jsem si Jaroslava Peška, který působil jako ředitel chrudimských městských úřadů a zemřel relativně nedávno - v 60. letech minulého století. Máme v archivu několik jeho deníků, poznámek, které si dlouhá léta vedl. Jednalo se o mimořádnou osobnost s obrovským rozhledem jak v kultuře, tak v umění či politice. Jeho osobní komentáře k některým historickým událostem jsou opravdu jedinečné. Přitom si ale dokázal udržet zdravý odstup, což se dnes už moc nevidí. Některé z jeho poznámek však zatím nelze zveřejnit, protože se stále týkají ještě žijících lidí. Setkání s Peškem by mě určitě nesmírně potěšilo a obohatilo.

A jaké je vaše přání do budoucna?

Možná to bude znít jako klišé, ale opravdu bych si přál zdraví, mír, slušnost ve vztazích mezi lidmi a žádné katastrofální změny. Obávám se totiž, že naše civilizace je velmi zranitelná. Obecně jsem ale spokojený člověk, který dělá práci, kterou vždycky dělat chtěl.

Děkuji za rozhovor.

Chrudim - Koncem měsíce listopadu se začínáme pomalu připravovat na blížící se Vánoce. Přestože nás čeká ještě celý advent, Kateřinské posvícení neomylně signalizuje, že jsou nejoblíbenější svátky za chvilku tady.

Je to tak. Už za týden v neděli 2. prosince začne fialový advent a čekání na Vánoce, narození Ježíše Krista. Přesto je dobré se vším počkat na ten správný čas. Nenechat se znechutit stále časnější vánoční výzdobou v obchodech, koledami v reproduktorech nákupních center je pravé umění. Uspěchaná doba sice přeje uspěchaným řešením, ale zkusme trošku zvolnit a ponořit se do mystické předvánoční doby.

Svatá Kateřina, která slaví svůj svátek v neděli, byla podle dávné tradice nesmírně moudrou mladou slečnou, která se za pomoci poustevníka obrátila na křesťanství. V jedné učené rozmluvě prý dokonce hravě přeargumentovala padesát pohanských filosofů. Kdepak moudrost, ta se nezískává se šedinami! A protože máme v našem krásném městě kostel právě Kateřině zasvěcený, koná se v sobotu 24. listopadu Kateřinské posvícení. Poslední vyražení si z kopýtka před adventní dobou pokání a odříkání. Od 9 do 12 hodin si tak na Resselově náměstí můžete zakoupit něco z pravých zabijačkových pochoutek - snad se nebude opakovat loňská nekonečná fronta.

[[img:chrn_fullwidth:3098:A takto svatá Kateřina skončila svůj pozemský život.]]

Tutéž sobotu 24. listopadu jistě potěší nejmenší Chrudimáčky program v Divadle Karla Pippicha. Od 10 hodin na ně čeká Podzimní dračí pohádka. Dospělejší doprovod si přitom může prohlédnout výstavu Chrudimských patriotů ve vestibulu zmiňovaného kulturního stánku.

Nesmím zapomenout také na oblíbené výstavy v Zahradnictví Blehovsko. Už tuto sobotu 24. listopadu se můžete nechat inspirovat a něco hezkého si samozřejmě také koupit.

V neděli 25. listopadu pokračují v Divadle Karla Pippicha loutková představení. Třeba ve tři hodiny odpoledne se můžete přijít pobavit s bajkami, které jistě budou poučné i pro nás, kteří jinak loutky považujeme za kratochvíli nejmenších.

Legendární stavebnici Merkur pak představuje výstava v Regionálním muzeu v Chrudimi.

Jestliže stále ještě nemáte nakoupené dárky, určitě se nestresujte. Ze všech stran se na vás jistě budou valit nejrůznější „výhodné“ nabídky toho, co bezpodmínečně musíme mít. Sám to znám moc dobře, ačkoli reklamou se nenechávám ovlivnit prakticky vůbec. Dárky pro vaše nejbližší najdete snadno. Stačí zapojit do rozhodování i srdce, ne jen chladný kalkul a vyřvávání zelených pidimužíků známých z obrazovek. Opravdovým dárkem může být totiž klidně poslední model mobilu, nebo tabletu stejně dobře, jako pletené ponožky dělané po večerech s láskou. Nezapomínejme na to.

Jak by se nám žilo krásně, kdyby všechny věci fungovaly tak, jak mají. Auta by jezdila věčně bez oprav, sluníčko by hřálo tak akorát, káva by nepálila, a úředníci by se na nás usmívali. Jenže takhle náš svět nefunguje. Autu praskne hlava válce a peníze letí oknem, sluníčko nehřeje, nebo hřeje moc, a kafe je buď moc horké nebo studené. Ne, nebojte, na úředníky jsem nezapomněl. A hned vysvětlím proč.

Před pár dny jsem napsal článek o tom, jak se několik uvědomělých a odpovědných lidí snaží zachránit stavební komisi, která není místem k „lizu“, nýbrž výzvou k tvrdé práci pro druhé, tedy pro nás. Žádal jsem nejprve o informace šéfa stavební komise Pilného, který sice slíbil odpovědět, ale pak na svůj slib nejspíš zapomněl. Hned potom jsem kontaktoval tiskovou mluvčí radnice Drašnarovou, a ta nereagovala pro jistotu vůbec. Tak proč tam sedí? Od čeho má městský úřad vůbec svoji mluvčí? Pro okrasu? Ne - je tu mimo jiné k dispozici pro občany, novináře a média. To ale asi v Chrudimi neplatí. Po této anabázi mi tedy nezbylo, než čerpat potřebné informace z oficiálních stránek města (viz. snímek níže).

A co se nestalo! Nejprve jsem obdržel mailem jedovatou poznámku od předsedy komise Pilného ve stylu: "To se vám moc nepovedlo." A konfrontoval v souvislosti s uveřejněným článkem rozporuplné údaje, které jsem použil z aktuálních zpráv radnice s těmi svými. Mimo jiné také poznamenal, že jeden z členů komise - pan Balcar, zemřel. To ale není všechno. Obdobně jízlivá poznámka o úmrtí pana Balcara přistála poté i v komentáři pod článkem. Zeptám se tedy oprávněně, kdo za tuto dezinformaci může? Podle všech reakcí chudák redaktor, protože neví, kdo před rokem z členů stavební komise zemřel... 

[[img:chrn_fullwidth:3097:Printscrean aktuálních stránek Města Chrudim. Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Za tuto nepřesnost v článku se pochopitelně čtenářům omlouvám a posílám opravdu upřímnou soustrast všem pozůstalým pana Balcara. Řekněme si ale zcela jasně a narovinu, že byl v tomto případě neprávem plísněn někdo, kdo nedostal z příslušných míst odpovědi na své otázky a z titulu redaktora registrovaného média vyčerpal všechny možnosti, jak informace získat. Nakonec je použil z "aktuálních" zpráv na webu města Chrudim a vyplísnil kvůli nim za absence člověka, který se i při nejlepší vůli jednání stavební komise účastnit nemohl, protože před rokem zemřel. Jeho jméno přesto dál visí na webu města a je zde uváděn jako aktivní člen stavební komise městské rady. Proto se ještě jednou všem pozůstalým omlouvám, přestože by se měl na tomto místě omlouvat úplně nikdo jiný.

Chrudim - Mobilní operátor Vodafone se chce v příštím roce zbavit necelých dvou stovek svých zaměstnanců, které hodlá převést pod partnerskou firmu. S dalšími, kteří mají uzavřenou pracovní smlouvu na dobu určitou, už pracovní úvazek dál neprodlouží. Uvedla to tisková mluvčí Vodafone Adéla Konopková.

Podle ní neznamenají ale chystané změny propouštění. Už dříve totiž ohlásil její kolega Miroslav Čepický záměr tohoto mobilního operátora postoupit část služeb chrudimského zákaznického call centra externí firmě, a to i včetně některých svých zaměstnanců. A tento okamžik právě nastal.

Vodafone hodlá partnerskou firmu vybrat v lednu a do konce března 2013 k ní převést celkem 170 svých pracovníků, kteří budou sice dál pro tohoto mobilního operátora v Chrudimi pracovat, ale už pod jiným zaměstnavatelem. Ten bude vázán několikaletou smlouvou ke spolupráci s firmou Vodafone a k závazku, že bude sídlit ve stejné budově jako zákaznické call centrum v areálu bývalé Transporty.

Podle Konopkové se bude Vodafone snažit vyjednat s novou partnerskou firmou svým dosavadním zaměstnancům pracovní podmínky srovnatelné s těmi současnými. Upozorňuje ale současně, že některým zaměstnancům s původní pracovní smlouvou na dobu určitou nemusí být už smlouva obnovena.

Společnost Vodafone tak svým krokem naplňuje prohlášení, které vydala letos na jaře, a v němž avizovala snahu docílit úspor prostřednictvím snížení počtu svých zaměstnanců v Chrudimi. Doposud jich tu zaměstnává asi osm set, což pro ni znamená velkou finanční zátěž.

Chrudim - Čtyřnásobná tragédie v rallye soutěži na Slovácku pobouřila veřejné mínění a rozdělila českou společnost na dva nesmiřitelné tábory - odpůrce a příznivce těchto automobilových závodů. Jaká je tedy jejich budoucnost na Chrudimsku?

Dá se říct, že nejistá. Ještě před osudnou tragédií na Slovácku se proti Rallye Železné hory, která se pořádá na Chrudimsku, postavilo už v létě několik zdejších obcí - Nasavrky, Hradiště, Miřetice a Krupín, jejichž občané sepsali proti konání tohoto závodu dokonce protestní petice. Vadí jim zejména nadměrný hluk soutěžních aut, výfukové plyny, rozbité cesty a četné silniční uzavírky, které omezují jejich pohyb po místních komunikacích.

Například starosta Miřetic Jaroslav Chour odhaduje, že jeho obec bude na Rallye Železné hory doplácet z obecního rozpočtu řádově statisíce korun, protože bude muset dát do pořádku zdevastované obecní silnice. "Následná údržba po závodu ze strany pořadatelů, spočívající pouze v navazení štěrku a jeho uhrabání, je nedostačující. Proto budu proti, aby tato rallye vedla v roce 2013 přes Miřetice a další naše místní části," říká rezolutně starosta. Průjezd centrem si nepřejí ani Nasavrky nebo nedaleké Hradiště.

Podobnou zkušenost s letošní Rallye Železné hory má i Chrudim, kde se před závodem konal na Resselově náměstí sraz posádek soutěžních aut. Jeden z účastníků tady v zeleném mitsubishi otočil svoje "vytuněné" auto na plný plyn a zanechal po sobě k údivu strážníků na dlažbě historického náměstí černé pogumované kolo. Aby toho nebylo málo, byl k strážníkům arogantní, odmítl jim předložit doklady a nakonec jim i ujel. Přestože se případem poničené dlažby zabývala městská policie, která dodatečně zjistila totožnost tohoto neurvalce, radnice, kde tehdy veškeré podniky tohoto druhu zastřešoval z titulu své funkce dřívější místostarosta Roman Málek (Koalice pro Chrudim), přešla incident mlčením.

[[img:chrn_fullwidth:3068:Kde jsou diváci před "nadupanými" auty opravdu v bezpečí?  Foto: Chrudimské noviny]]

Zatímco tedy v Chrudimi strkají před problematickou přítomností soutěžních aut v historickém centru hlavy do písku, v Miřeticích se už kvůli tomu sešlo zastupitelstvo. "Projednali jsme petici se stížností občanů místních částí Krupín a Krupínské Paseky, kterou rallye projíždělo, a následně jsme doporučili starostovi, aby oznámil pořadateli, že obec nesouhlasí s navržením trasy automobilové rallye po katastru obce Miřetice v roce 2013," potvrzuje Chrudimským novinám miřetická místostarostka Jarmila Alinčová. Jak dodává, tento nesouhlas byl už postoupen pořadateli rallye Marku Šimíkovi a stejně tak všem, kteří mají s touto soutěží co do činění - odbor dopravy MěÚ Chrudim, Správa a údržba silnic Pardubického kraje, Policie ČR, Územní odbor v Chrudimi, Město Hlinsko a obce Bojanov, Ctětín, Liboměřice, Křižanovice a sousední Žumberk.

To, že soutěžní auta ničí životní prostředí a vybavenost obcí, není ale jedinou starostí zdejších obyvatel. Všichni mají v živé paměti především skutečnost, že jen v letošním roce zemřelo při rallye soutěžích v České republice sedm lidí - naposledy na Uherskohradišťsku čtyři mladé dívky, a tři podniky musely být už kvůli tomu letos předčasně ukončeny. Tento argument jen umocnil odmítavé stanovisko několika obcí na Chrudimsku, které teď obchází strach z toho, že se Rallye Železné hory příští rok zase prožene jejich obydlenými lokalitami.

Za všechny hlasy hovoří mladá maminka Kristýna Michková z Nasavrk. "V poslední době mají závodníci rallye dost závažných nehod, bohužel i se smutným koncem. Měli by si proto udělat jednu dráhu někde uprostřed polí a řádně ji zabezpečit, určitě ne ale v obydlených částech obcí. I když je člověk sebelepší řidič, budoucnost předvídat neumí a stát se pak může cokoli. Jako sport bych ale rallye nezakazovala, každému se totiž líbí něco jiného," míní mladá maminka.

[[img:chrn_fullwidth:3083:Silná auta s policejním majáčkem a krásné ženy - to je svět bývalého místostarosty Romana Málka.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Otázníky rovněž vyvolává technický stav některých soutěžních vozidel. Přestože prý procházejí několika přísnými technickými kontrolami, ne zrovna málo jich letos na Resselově náměstí nedokázalo vůbec odstartovat a musely tak závod nakonec vynechat. A tak je budoucnost tohoto sportu, jak na Chrudimsku, tak i v celé České republice, krajně nejistá. Internetem nyní koluje petice žádající okamžitý zákaz rallye závodů, současně ale také další petice, která je podporuje. Rozhodnutí tak bude nejspíš ležet na členech místních samospráv a samotných občanech, jejichž bydlišti rychlá, a jak se ukazuje, někdy i nezvladatelná závodní auta každoročně projíždějí. Odmítavá reakce několika obcí na Chrudimsku nyní ukazuje, že jim v našem regionu pšenka nejspíš nepokvete.

V posledních měsících se v České republice řeší stále intenzivněji problém nevěrohodnosti velké i malé komunální politiky. Mnozí přicházejí s recepty, jak z morální krize ven, avšak takřka nikdo z těchto mluvčí zatím nepojmenoval příčiny tohoto marasmu. Nebylo by proto na škodu se na úvod zamyslet, kde se vlastně rodí politici, kteří v současnosti vytvářejí tzv. velkou politiku a zasahují stále více do našich životů a domácností. Většina z nich totiž přišla z venkovských radnic a zastupitelstev, tedy z komunální politiky, která je nám nejblíž. Lidé pak nejraději volí na radnice někoho, koho dobře znají a všichni víme, že to jsou zpravidla učitelé nebo lékaři. Zaměřme se proto na ně a ptejme, jakou roli zde hrají.  

Tak například v zastupitelstvu Chrudimě sedí nyní z personálu chrudimské nemocnice její ředitel Tomáš Vondráček (ČSSD), dále primář dětského oddělení David Kasal (Věci veřejné), či zdravotní sestra Vladislava Michalová (TOP 09). Vedle nich tu jsou také dětská lékařka Věra Ždímalová (SNK-ED), obvodní lékař Viliam Kopecký (Koalice pro Chrudim) a další obvoďák Jiří Hradec (Koalice pro Chrudim). Šest ze sedmadvaceti - dohromady tedy tvoří stejnou sílu jako v Chrudimi vítězná sociální demokracie. Zeptám se - není to v poměru k ostatním profesím příliš? Nepodléháme při volbách klamné iluzi, že je předepsaný acylpyrin na chřipku stejně účinný i na neduhy komunální politiky? Myslíte si, že je to pro město a chod radnice zdravý jev?

Kdo z nich skutečně rozumí řízení velkého kolektivu, rozpočtovým pravidlům ve stovkách milionů korun, kanalizaci, školství, infrastruktuře, dopravní obslužnosti, kultuře, památkové péči, bezpečnostní situaci - zkrátka manažerskému řízení? Jako jediný se tomu přibližuje z povahy zastávané funkce ředitel nemocnice Vondráček. U všech ostatních je to velmi diskutabilní. Znám situace ze zastupitelstva, kdy sem někteří z jmenovaných dobíhají na poslední chvíli a ještě nepřipravení, protože mají své práce někdy až nad hlavu. Nedivme se, nad čím někdy v zastupitelstvu přemýšlí, když ještě před chvílí třeba naslouchali steskům nemocné babičky nebo několik hodin stáli nad pacientem na operačním sále. Nesou za zdraví a životy svých pacientů velkou zodpovědnost a v tom je jejich role nezpochybnitelná. 

[[img:chrn_fullwidth:3074:U operačního stolu to začíná.]]

Co to v důsledku znamená? Především nahodilá rozhodnutí silně ovlivněná názorem politických šéfů těchto zastupitelů (lékařů). Není divu, vždyť se v profesním životě všichni bez rozdílu na něco úzce specializují a namísto všeobecného rozhledu plní jen funkci jakési vějičky, lákající voliče na kandidátku určitého lídra nebo politické strany. A kupodivu to už více než dvacet let v Chrudimi prochází - lidé svoje lékaře, kteří je kurýrují, ze sentimentu a vděčnosti volí, zatímco političtí lídři si ve finále mnou nad "svými" volebními výsledky ruce. 

Chápu, že jsem svým názorem někomu sáhl na jeho modlu, ale je třeba o těchto věcech začít veřejně diskutovat, jinak se městské zastupitelstvo zvrhne v jakési plénum zasloužilých osobností, plnících funkci loutek svých lídrů, namísto manažersky uvažujícího výkvětu tohoto města. Nebo snad patří při vší úctě někdo z výše jmenovaných k tomu nejlepšímu, co manažérský svět v Chrudimi nabízí? Obávám se, že nikoli. Opravdu špičkových manažerů otlučených tvrdou praxí je v chrudimském zastupitelstvu jako šafránu.

A právě nad tím bychom se měli příště zamyslet jak my voliči, tak politické strany, které v drtivé většině mnoho špičkových manažerů, kteří poznali svět, jsou morálně nepokřivení, řídili efektivně velké kolektivy lidí, jsou ve svých oborech uznávanými osobnostmi nebo za ně hovoří nadprůměrné pracovní výsledky, zatím nenabízí. Pokud v to nepočítáme vedoucí různých městských odborů a úředníky, kteří jsou zvyklí žít výhradně v prostředí příspěvkového hospodářství a mají v krvi pouze dotační systém podpor z (našich) veřejných peněz. 

Stejné je to i s lékaři. Proto až se příště dočteme, že je chrudimská nemocnice největším adeptem v kraji na zrušení, nedovolme další invazi jejího personálu na radnici. Ti dobří si totiž uplatnění ve svém resortu vždy najdou, zatímco ty ostatní můžeme klidně podezírat, že si jen hledají na radnici náhradní zdroj obživy. V momentě, kdy je ve společnosti až akutní poptávka po funkční politice, by jejich volba znamenala asi totéž, jako kdybychom nahlas vyřkli, že se nám ven ze začarovaného kruhu vůbec nechce a že nám vlastně zatuchlý smrádek našeho města a způsob jeho řízení vyhovuje.

Jenže z mého pohledu jde o již dávno prošlý recept - volit lidi, kteří jdou výhradně za kariérou, společenským postavením a penězi, a kteří se řídí heslem: "V politice sice nemusíš nic umět, ale dosáhneš na neomezené zdroje." Chtějme proto o jednotlivých kandidátech vědět, co se za jejich životopisy doopravdy skrývá, včetně jejich soukromého života - zda náhodou někdo z nich nemá čtyři levobočky, více rozpadlých manželství či partnerských vztahů, sklony k alkoholismu nebo přehnanému narcismu, nedokáže se sám uživit, nebo má nadměrnou spotřebu peněz, apod. Nebo naopak dobře řídí firmu, úřad či svěřenou funkci, stará se vzorně o svou rodinu, a vedle toho se třeba ještě stihne angažovat ve prospěch sportu, kultury či města, a jde o tzv. renesančního člověka, jenž nezná úkol, který by nezvládl. Už to o člověku a jeho předpokladech mnohé vypovídá. 

[[img:chrn_fullwidth:3078:V obecním zastupitelstvu pokračuje.]]

Nespoléhejme se proto na anonymní stranické kandidátky, zpracované mnohdy najatými reklamními agenturami, které dokáží i z velmi průměrného kandidáta vyloudit profesionální úsměv a dojem úspěšného člověka, a také na vějičky, k nimž se propůjčují třeba i nevědomě již zmínění lékaři. Tyto "mucholapky" voličských hlasů nejsou někdy ničím jiným než výtahem k osobní politické moci a finančnímu prospěchu některých politických lídrů, kteří k tomu mají dobře vyvinutý čuch. A lidé tohle podvědomě cítí, proto už dávno rezignovali na veřejné schůze zastupitelstva, z nichž se postupem času stal úzký debatní kroužek a "líheň" nejrůznějších kandidátů do vyšších pater politiky, naposledy do Senátu, namísto otevřené arény občanských názorů.

Změna je tedy na nás - sami politici ji neudělají, protože jim komorní prostředí bez lidí na schůzích, kde se rozhoduje o všem podstatném, naprosto vyhovuje. A novináře aby tu člověk pohledal... Veřejná kontrola takřka žádná. Není potom divu, že se k nám z těchto schůzí dostávají zprávy, které jsou takřka ve stoprocentní režii radnice, jež si navíc osobuje právo jak v ruské gubernii, komu informací poskytne víc a komu méně. 

A právě z těchto zdánlivě malých žabomyších válek, za kterými stojí konkrétní lidé, vzniká velký český průšvih - který se nejprve projevil při volbách kroužkovací revoltou a hned poté faktickým vítězstvím komunistů a mizivou volební účastí. Co přijde dál? Nastane konec demokracie? Dostane se, nedej bože, ke kormidlu nějaký diktátor? Populista? Lidé chtějí pořádek, transparentnost, dostat za mříže všechny zloděje a tuneláře veřejných rozpočtů, a nejlépe i nějaké politiky. Uvědomují si to lidé napříč celým spektrem všech samospráv? Za jak dlouho se přesune správa věcí veřejných z poloprázdných místností na zaplněná náměstí? Doba tomu jejich přičiněním výrazně nazrává.

[[img:chrn_fullwidth:3076:A v této neprůhledné drahé legislativní spleti to končí. Někteří voliči toho mají už plné zuby.]]

Otázek je mnoho, ale řešení jediné. Ti, kdo v pětadvacetitisícovém městě osobně neznají Jirku, Petra, Davida nebo Honzu, a svého doktora vidí pouze jednou za rok v ordinaci, by měli vyrazit na nejbližší veřejnou schůzi zastupitelstva a začít se jich ptát na věci, které jsou jim nesrozumitelné a jde v nich přitom o poměrně velké peníze. A ptát se také na jejich návratnost a sledovat při tom připravenost a reakce jednotlivých zastupitelů, jejich odbornost, případně, zda tu jsou jen do počtu. Kontrola může být těm zaneprázdněným zprostředkována i přímým přenosem po internetu, což by po letech mohlo být konečně první účinné síto, kterým by někteří politici prošli a další zkrátka neprošli. Najednou by se ukázalo, kdo je onou vějičkou a kdo opravdovým lídrem, kterého stojí za to příště volit. 

A jsme na úplném začátku, kde a jak se naši politici rodí a odkud stoupají do vyšších pater české politiky. Prozatím se tak děje ve skrze anonymně, ale takhle bychom je měli pěkně na očích. Musíme však chtít. Klíč leží jen v nás samotných a v našich činech - nikoli v řečech a nadávkách u piva. Čím dříve k takovému kroku naše politiky donutíme, tím rychleji se krok za krokem dostaneme z bludného kruhu ven. Pamatujte, že věci můžeme měnit jen tehdy, když se změníme my sami.

Chrudim - Stavební komise radnice "oslaví" brzy rok své nefunkčnosti. Její členové se totiž prakticky nescházejí a netvoří tak výstupy, kterými by se měli řídit radní města. Těm tak chybí relevantní zdroj informací a jsou ve svých rozhodnutích nekompetentní.

Stavební komisi města tvoří v současnosti třináct lidí, protože původně čtrnáctičlenné složení oslabil před časem svou rezignací Jan Čechlovský (ODS). Nyní se však pravidelně schází pouze pět členů - předseda komise František Pilný, místopředseda Josef Kopečný, dále Michal Tereska, Václav Tajovský a Josef Zítko starší. Nepřítomnost dalších členů na jednáních je ale těžko pochopitelná.

Libor Šmíd, Josef Káles starší, Tomáš Netolický, Ján Kováčik, Jan Chvojka, Tomáš Liška a František Balcar své kolegy ignorují a svazují jim tak ruce v rozhodování. Komise je totiž kolektivní fakultativní orgán, který se ex lege usnáší většinou hlasů všech svých členů, tedy nikoli jen těch přítomných. Když tedy na schůzi přijde pouze pět lidí, usnesení z jejich jednání nemůže být žádné, což je i důvodem toho, proč se chrudimská stavební komise může „pochlubit“ posledním zápisem až ze dne 5. prosince 2011 !

Primárně je komise ze své činnosti odpovědna zřizovateli - tedy radě obce, nicméně ve věcech výkonu přenesené působnosti na svěřeném úseku odpovídá jinému orgánu, a to přímo starostovi města. Na náš dotaz, zda hodlá starosta Petr Řezníček (SNK-ED) „impotenci“ stavební komise nějak řešit, jsme od něj ale žádnou odpověď neobdrželi.

Podle zdrojů blízkých vedení radnice si totiž někteří členové stavební komise, kteří teď na práci v ní doslova „kašlou“, původně od tohoto členství slibovali, že se snadno dostanou k určitému druhu informací. Když ale zjistili, že je namísto zdrojování čeká dřina a nekonečná jednání, při kterých se budou muset vyrovnat s fundovanou problematikou a odborností, jejich nadšení pro věc rázem vyprchalo. Je proto nyní na starostovi a radě města, jak budou tohle lajdáctví, které blokuje práci radnice, dlouho tolerovat.

Chrudim otevřela v Sečské ulici zhruba před rokem nový psí útulek, který nahradil letité zařízení v parku Střelnice. Oproti tomu předchozímu je nápadný nezvykle vysokým počtem kotců podobně jako sousední objekt pro seniory v bývalém pivovaru. Tolik opuštěných psů a koček stejně jako důchodců v sousedství tu snad nikdy ani neubytují. První zařízení přitom zafinancovala městská kasa, druhé Evropská unie - sečteno, podtrženo - do obou objektů natekly peníze z veřejných prostředků.

O čem to vypovídá? V prvé řadě o nehospodárnosti těch, kteří dali těmto megalomanským stavbám zelenou. Nechci tady dopodrobna rozebírat sociální politiku kraje, státu, Evropské unie ani samotného Domova pro seniory, což by jistě vydalo na samostatný a poměrně obsáhlý materiál, zohledňující skutečné potřeby seniorů našeho regionu ve srovnání s "velkýma očima" tohoto podnikatelského záměru, chci ale především poukázat na nákladnost projektu nového psího útulku, na který všichni v Chrudimi doplácíme, zejména pak pejskaři ze svých daní.

[[img:chrn_fullwidth:3007:Dotují chrudimští pejskaři psí útulek? Foto: Chrudimské noviny.]]

Ze slov ředitele Technických služeb Chrudim Koláře, kterého zpovídal kolega Jakub Valenta, vyplývá, že už od počátku byl útulek stavěn jako ztrátový a na nohy ho prý může postavit snad jen psí hotel (pravda - za cenu požadavku Zdeňka Koláře na další dva zaměstnance, když už zde dva jsou, zatím co jinde zvládne stejnou práci jeden). Areál na to kapacitu bezesporu má, ale zůstává od svého otevření trestuhodně nevyužitý. Není proto divu, že na něj město přispívá ročně takřka 700 tisíci korunami, tedy většinou peněz, které vybere od chovatelů psů v Chrudimi. Bodejť by potom radnici zbývalo na praktické papírové sáčky, které byly dlouhá léta nezbytnou samozřejmostí při sběru psích výkalů v ulicích, a nestydí se pejskařům nabízet ke koupi igeliťáky, když jim předtím ještě stihla zvýšit daň.

Kde tedy leží "zakopaný pes"? Při projektování útulku se jaksi zapomnělo počítat s tím, že se nedaleko Chrudimi v Podlíšťanech u Slatiňan nachází zavedený útulek i s psím hotelem pod dohledem vyhlášeného veterináře. Narozdíl od toho chrudimského nežije z veřejných prostředků, nýbrž si s pomocí hodných dárců a sponzorů, mezi nimiž najdeme také dost spokojených Chrudimáků, dokáže na svůj provoz vydělat sám. Další dva poměrně velké psí útulky pak fungují v dosahu do deseti kilometrů od Chrudimi - v Heřmanově Městci a Pardubicích. Proto je pro mě nastolené megalomanství v Sečské ulici nepochopitelné. Namísto toho, aby byla zastaralá kapacita nahrazena prostě jen novou, modernější a na vhodnějším místě, a navyšovala se případně až se zvýšenou poptávkou, doplácíme na "socialistické inženýrství", které nejenže zeje občas prázdnotou, ale ještě pouští městskému rozpočtu žilou.

Celá republika smutní. Lépe řečeno, měla by smutnit. Čtyři mladé životy si vyžádala nehoda, která ukončila závod natuňěných aut na moravském Slovácku. Čtyři mladé dívky už nikdy nepřijdou domů, jejich blízcí je nikdy nepohladí po vlasech.

Proč?

Protože si pár zbohatlíků potřebuje dokázat, že na to mají. Potřebují ze sebe dostat agresivitu, vyplavit adrenalin, zažít pocit moci nad nespoutanou sílou nadupaného auta.

Jistě, najde se dost pánů, kteří budou obhajovat posádku, jež nezvládla svůj vůz. Bude se snažit argumentovat ve prospěch větříčku, který fouknul a tunový kolos se poroučel tam, kam neměl. Naprosto bez citu obviní holky, co se postavily tam, kam nejspíše neměly. Jako by sami neměli dcery v podobném věku, jako by zapomněli na vlastní mládí, nezkušenost, naivitu.

Proč si pánové ze zabijácké mašiny nezašli radši na střelnici, kde by zažili vzrušení daleko větší a ublížit mohli maximálně sobě, nikdo se už asi nedozví. Čtyři mrtvé však svědčí proti nim a jako memento je budou budit ze spánku "spravedlivých" advokátů až do konce života. Vzít cizí život není jen tak. I sebelepší lhář nepřesvědčí sám sebe, že za to vlastně nemůže.

[[img:chrn_fullwidth:3062:Rallye Železné hory a jeho diváci]]

Proč o tom ale mluvím? Bystřejší už možná tuší. Podobná akce se koná i v Chrudimi a zasahuje do okolních vesniček Železných hor. Ano, Rallye Železné hory se jezdí přímo u nás za humny. Jen shodou šťastných okolností nedošlo k nehodě, která by měla za následek čtyři bílé rakve.

Opravdu chceme riskovat životy našich nejbližších a spoléhat na pořadatele závodů a jejich ujišťování o bezpečnosti? Skutečně věříme řidičům těchto aut pochybné kvality, že své stroje zvládnou? Jsou snad silnice třetích a nižších tříd dimenzované na rychlosti přesahující sto kilometrů za hodinu?

Odpověz si sám, milý čtenáři, spanilá čtenářko. Obyvatelé Nivnice a Lopeníku své odpovědi už našli.