Chrudim - Resselovo náměstí bude v úterý 18. září patřit všem, kdo vyznávají zdravý životní styl, nebo už jen mají dost dopékaných chlebů z hypermarketů. Ekocentrum Paleta zde totiž pořádá od devíti hodin BIO jarmark.

Na něm můžete vidět, ochutnat a nakoupit zeleninu a ovoce od ekologických pěstitelů převážně z východočeského regionu, sýry, uherák i klobásky, pečivo, cereální výrobky, mošty, čaje a koření, čaj, kávu, kakao a čokoládu z férového obchodu Fair Trade, přírodní certifikovanou kosmetiku, ekologické prací a čistící prostředky, moderní prací plenky a další ekologicky příznivé zboží.

Po celý den pro vás bude připraven i bohatý doprovodný program. Divadelní a hudební vystoupení budou střídat moderované vstupy s prodejci a zástupci kontrolní organizace KEZ Chrudim o ekologickém zemědělství. O kvalitě a bezpečnosti bioproduktů, s myšlenkou Férového obchodu Fair Trade vás ve svém info stanu seznámí zástupci organizace NaZemi. 

V dílničkách si budete moci vlastnoručně vyzkoušet dojení, mlácení a mletí obilí, předení a tkaní. A samozřejmě nebudou chybět ani soutěže o ceny. 

Od devíti do pěti se vystřídá třeba Divadlo Víti Marčíka pro mateřské školy, hudební vystoupení kapel a zmiňované rozhovory se zástupci Fair Trade obchodů, jejichž podporu zastupitelstvo v březnu odmítlo.  

Bohatý program se bohužel kryje s pracovní dobou mnoha zaměstnaných rodičů, takže dětem nezbývá, než se spolehnout na učitelky ve školce. 

Chrudim - O Míšovi Tereskovi, velkém fandovi pardubických hokejistů a chrudimských fotbalistů, kterému sudičky nadělily dětskou mozkovou obrnu, jsme už psali. Malý sportovec má (i díky nadační sbírce fotbalistů MFK Chrudim) za sebou pobyt v rehabilitačním zařízení Adeli, a teď ho čeká operace očí a začala mu jeho milovaná hokejové sezóna.

Míša se vrátil z Piešťan, mohl byste nám neznalým říci, co přesně tam dělal? 

„Jde o rehabilitační zařízení, které ve svých úspěších nemá obdoby a jehož služeb využívá snad celá Evropa, zejména Italové, Němci a Rusové. V tomto centru využívají speciálního obleku, který byl vyvinut pro kosmonauty na cvičení ve stavu beztíže. Oblek tělo fixuje do správné pozice a současně zapojuje maximum svalových částí. Pro potřebné pokroky je však potřeba pobyt absolvovat opakovaně, což je problém, jelikož jeden 14denní pobyt vyjde na 75 tisíc korun bez ubytování a stravy.

Míša pobyt zvládl úžasně, byť se na konci druhého týdne už projevila únava, i tak vydržel až do konce. A to rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. Pobyt tam znamenal začátek procedur a cvičení v 7.30 a konec ve 14.30 hodin. Podle doktorů došlo k uvolnění v kloubech v rozmezí 5 až 10°, což je obrovský pokrok. Teď jen nepolevit a makat dál.“

[[img:chrn_fullwidth:1935:Oblek nejen pro kosmonauty. ]] 

Od lidí, kteří vás znají, vím, že jste neustále kladně naladěn. Proto se nemohu nezeptat na osobní otázku. Jak to děláte, že si dokážete udržet optimismus?

„Ani nevím, ale s nadsázkou tvrdím, že tu hru, co s námi hraje ten nahoře, dohrajeme do vítězného konce. Tak proč ne s úsměvem.“

A jaké je to z pozice otce bojovat se synovou obrnou?

„Asi jako byste chtěl sám vychovat olympionika. Musíte mu věnovat celý život, maximum času, prostředků a přitom vůbec netušíte, jestli se na olympiádu nebo aspoň krajský přebor dostane.

Díky tomu, že máme zdravou dceru, je pro nás porovnání jednoduché - co ukážete dceři jednou a ona to dokáže pak udělat sama, tak u Míši jsou to stovky opakování, aby byl alespoň náznak samostatné části pohybu. Třikrát denně cvičíte, posilujete, rehabilitujete, a i když si hraje, tak ho rovnáte a pozičně upravujete, aby měl tělo ve správné pozici. Obrovským problémem u obrny je totiž spasmus, který vám sám deformuje tělo a s kterým právě protahováním, cvičením, injekcemi a operacemi bojujete.“

Operace, injekce, bílé pláště, pach lyzolu, dlouhé chodby a s tím spojené nepříjemné zážitky. Jak zvládáte Míšu stále motivovat, aby ještě vydržel?

„Jak jste zmínil na úvodu této otázky, Míša se od svého narození pohybuje hodně v prostředí bílých plášťů, které bohužel málokdy přicházely v míru. A většinou po něm chtěly něco, co on v tu chvíli nechtěl. Počínaje cvičením,injekcemi a všemožnými vyšetřeními konče. Z toho všeho byly asi nejhorší aplikace botoxu, kdy musel vydržet i 12 vpichů do svalů během dvou minut.

Naštěstí je v našem případě motivace jednoduchá - vše, co je spojeno se sportem, je pro Míšu motor. A hlavní motor - extraliga hokeje - právě začal běžet naplno. Díky tomu zvládá nekonečný koloběh cvičení, posilování a rehabilitace. Upřímně, je však smutné, že čas, který většina dětí tráví zlobením, tak on propotí pod rukama mé ženy. Já se mu to snažím kompenzovat vším, co dělají zdravé děti. Ať je to lyžování, cyklistika, nebo adrenalinové zážitky typu bobových drah, motokár, čtyřkolek a maximální vyblbnutí na vozíku. Manželka tvrdí, že jsem blázen, ale kdybyste viděl tu radost v jeho očích, pochopil byste, proč to člověk dělá.“

[[img:chrn_fullwidth:1948:"Já se mu to snažím kompenzovat maximálním vyblbnutím na vozíku."]] 

Kde se u něj vzala ta fascinace sportem, hokejem konkrétně?

„Na vině bude nejspíš dědeček a jeho permanentka na hokej. Jednou, to byly Míšovi dva roky, děda nemohl a já šel s Míšou místo něj. Pak už se to nedalo zastavit a trvá dodnes. Zpočátku zápas vydržel sledovat tak dvě třetiny, ale od čtyř let si přeje prodloužení a nejlépe s nájezdy na branku nakonec. Samozřejmě proto, abychom byli na stadionu co nejdéle. Musí se ale jednat o vítězné nájezdy Pardubic. 

Letos se díky pardubickým Mustangům, což je tým sledge hokeje, dostane i na led, na pro něj upravené sledge sedačce. Uvidíme, jak zvládne bruslení a časem i opravdový, byť jen vozíčkářský hokej. Míša je obecně fascinován jakýmkoliv sportem. Nedávno dokonce absolvoval svůj první závod na speciální tříkolce v rámci akce Kolo pro život a jako táta musím přiznat, že jsem byl maximálně hrdý na to, co dokázal. To jsou okamžiky a chvíle, které nám dodávají sílu pro to, abychom to vše, zejména psychicky zvládli.“

[[img:chrn_fullwidth:1949:Lyžování je taky velká legrace.]] 

Je těžké hledat podporu u druhých?

„Rozdělil bych to do dvou skupin. První je pomoc na srdci. Za tu vděčíme suprově fungující rodině a neskutečným nejbližším přátelům, kteří dokáží být maximální podporou na duši. Druhá je materiální, která je, bohužel, v boji s DMO někdy hodně důležitá. Za tu vděčím své práci, sponzorům a dárcům, kterým není osud Míši lhostejný a kteří se nám snaží příspěvky přes nadaci Luna pomoci. Málokdo by si asi dokázal představit, že takový maximální boj s obrnou vás stojí kolem 200 tisíc korun ročně. Viditelné pokroky, které Míša dělá, stojí za všechny vynaložené prostředky.“

Máte kontakty i na další rodiny, které vychovávají děti postižené obrnou?

„Samozřejmě. Býval jsem kdysi odpůrcem všech těch facebooků a dalších sociálních sítí. Dnes jsem svůj názor radikálně změnil. Právě díky facebooku je komunikace s dalšími lidmi bojujícími s dětskou obrnou opravdu snadná. Předáváme si informace, které bychom jinak pracně získávali v terénu. Zejména o zkušenostech s doktory, operacemi, sociálními potřebami.

A není to jen o zkušenostech. Mezi komunitou funguje i bazar věcí, prodáte věci které již nepotřebujete a jiné pak pořídíte úplně za jiný peníz.Jen opět takový vlastní příklad. Kvalitní kočárek, který vám musí vydržet podle příspěvku minimálně pět let, stál 50 tisíc (+10 tisíc za základní věci, jako je zimní fusak, bočnice stříšky a taška na madlo). Pojišťovna vám na něj dá 24 tisíc korun. Pak jste za každou ušetřenou korunu vděčni.

Navíc tyto kanály umožňují tolik potřebnou medializaci.“

[[img:chrn_fullwidth:1947:Kola pro život.]] 

A co Míšu v dohledné době čeká ?

„Teď má před sebou už druhou operaci očí a po ní si konečně dopřeje taky pár měsíců doma. Na jaře, pokud vše zvládneme, další koloběh lázní a rádi bychom také absolvovali další Adeli.“

Existuje lékař, kterému byste zvlášť chtěl poděkovat?

„Potkali jsme jich už opravdu hodně, ale největší dík patří doktoru Stanislavu Severovi, což je Míšův neurolog z Nového Města na Moravě. Spolupracoval i s Václavem Vojtou, který byl tvůrcem světoznámé Vojtovy metody. Vojtova metoda je soubor rehabilitačních cvičení určených právě pro malé pacienty postižené touto nemocí. A druhým je doktor Pavel Smetana, který Míšovi vloni operoval nožičky.“

Děkuji za rozhovor.

O Míšovi se můžete dozvědět rovněž na jeho webových stránkách www.obrna.eu.

Radnice si u mě v poslední době "šplhla" hned třikrát. Za prvé snahou vyjednat odvoz kontaminové zeminy z bývalé Transporty jinudy než centrem města. Za druhé neschválením provozování čističky tekutých odpadů v Májově. A za třetí záměrem prodat chátrající dům čp. 81 v Poděbradově ulici. Všechny tyto kroky budou pro Chrudim přínosem.

Je tu však hned několik ale. A to dotáhnout tyto věci do úspěšného konce. Vzpomeňme například na příslib místostarosty Tejkla z jara letošního roku, když se vypravil s metrem v ruce na sídliště U Stadionu, aby si spočítal, kolik by stálo prodloužení místních parkovišť zhruba o půl metru, aby auta nemusela stát na trávě a strážníci nemuseli jejich majitele co chvíli pokutovat. Přestože by podle jeho hrubého propočtu vyšla úprava každého takového místa jen asi na 60 tisíc korun, uběhlo půl roku a stále se tu nic neděje. A co teprve zoufalý stav renesančních náhrobků na kostele sv. Michaela? Tady by stačilo svést dešťovou vodu asi o 10 centimetrů dál od obvodového zdiva kostela, avšak čeká se nepochopitelně na celkovou rekonstrukci zdejšího parku, k níž možná dojde s ohledem na prázdnou kasu města až za několik let. Do té doby může být ze vzácných pískovcových náhrobků chrudimských osobností jen drolící se hmota.

Samostatnou kapitolu pak tvoří správa městských objektů a jejich případný prodej, který se prozatím pokaždé minul účinkem. Varujícím příkladem je vleklý prodej Charvátovy vily v Hniličkově ulici, kde byla hned na začátku "přepálena" cena, což se nyní podepisuje na zhoršujícím se stavu tohoto objektu, který tak ztrácí na ceně a nový majitel se tudíž bude hledat nejspíš hodně dlouho.

Přál bych si proto, aby se záměry proměnily v činy. Aby úředníci radnice vyvinuli dostatečné úsilí k tomu, aby nám funící náklaďáky s bahnem "nezasvinily" s odpuštěním půlku města, aby politici z vedení radnice odolali tlaku a finančním nabídkám lobbistů zastupujících rakouskou firmu AVE, která k nám chce svážet tekutý svinčík ze sousedních krajů, a aby se z chrudimské radnice stal konečně uvážlivý hospodář, který nebude jako doposud jen přihlížet, jak jeho budovy hyzdí ulice města, ale promění je v živý organismus naší krásné Chrudimi.

Jak sami vidíte, milí čtenáři, těch "ale" je příliš a ke každému cíli vede dlouhá cesta. Uvidíme tedy za čas, jak si chrudimská radnice povede a zda se už naučila dotahovat věci do zdárného konce.

Chrudim - Neslavně historickou situaci zažívá dnes i Chrudim. Přesně ve 20 hodin a jednu minutu začali  pracovníci jednoho z nejmenovaných chrudimských supermarketů schovávat z regálů na pokyn "shora" lahve s tvrdým alkoholem.

Opatření začalo platit zhruba 30 minut poté, co ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) vyhlásil v celoplošných médiích na základě rozhodnutí české vlády totální prohibici na lihoviny, obsahující více než 20 procent alkoholu. V tu chvíli spěchali někteří zákazníci k jedinému místu, aby se na poslední chvíli zásobili vodkou, rumem nebo slivovicí.

Takovou možnost měli ale jen chvíli. Jakmile udeřila první minuta po dvacáté hodině, byl s nákupy lihovin konec. Pracovníci obchodu začali urychleně vyklízet lahve s tvrdým alkoholem z regálů do přepravek a odvážet je do skladu. Smůlu měli i ti, kteří nestihli včas projít pokladnami. Také jim byl po 20. hodině odebrán tvrdý alkohol z nákupních košíků. 

[[img:chrn_fullwidth:1943:Všechny lahve s tvrdým alkoholem putovaly do přepravek a pak do skladu. Foto: Chrudimské noviny]]

Vláda by mohla mít alespoň trochu radost, kdyby se dozvěděla, jak chrudimští občané reagují na vyhlášení prohibice prostřednictvím médií. V chrudimské kavárně Picollo v Rybičkově ulici personál zareagoval okamžitě a ihned po vyhlášení prohibice přestal tvrdý alkohol nabízet. Náladu v útulné kavárně to ovšem nikomu nezkazilo, vína je v kavárně dost a hosté se nenechali historickou událostí rušit.

[[img:chrn_fullwidth:1940:V kavárně Picollo panuje i přes vyhlášení prohibice dobrá nálada. Foto: Chrudimské noviny]]

Chrudim tak poprvé v dějinách zažívá pochybnou zkušennost prohibice. Takovou, jakou zažili například Američané ve 20. letech minulého století nebo Rusové za vlády Michaila Gorbačova v druhé polovině 80. let. Mimochodem, ani jedno z opatření se tehdy nesetkalo s úspěchem. Doufejme, že česká prohibice bude mít pozitivní výsledky.

[[img:chrn_fullwidth:1945:Policie v Chrudimi během večera procházela všechny restaurace a bary a informovala personál o zákazu podávání alkoholických nápojů nad 20 procent alkoholu. Foto: Chrudimské noviny]]

Chrudim - Radní města nedoporučí zastupitelstvu schválit uzavření smlouvy o poskytnutí dotace chrudimskému futsalovému klubu Era-Pack na pořádání UEFA Futsal Cupu. Sportovci tak přijdou o 200 tisíc korun a jsou z přístupu radních rozladěni. Tvrdí, že byli s radnicí na zajištění a podpoře turnaje předem domluveni.

Peníze měly být použity na pokrytí technických a organizačních nákladů, jež mají vzniknout v souvislosti s chystaným mezinárodním turnajem UEFA Futsal Cup - Main Round v Chrudimi. Důvodem, proč se ale radní rozhodli turnaj finančně nepodpořit, je fakt, že město nedisponuje dostatečným množstvím volných peněz, z nichž by mohlo turnaji veřejnou podporu nad rámec schváleného rozpočtu poskytnout. Samotný klub už přitom obdržel letos dotaci 300 tisíc Kč.

[[img:chrn_fullwidth:1933:S trofejemi se fotí každý rád.]] 

Prezident futsalového ERA-PACKu Chrudim František Tichý je z rozhodnutí rady překvapen. „Měli jsme s vedením města dohodu, že se v tomto roce pokusíme získat pořadatelství jedné ze skupin UEFA Futsal Cupu pro Chrudim, protože to mimo jiné dobře zapadalo i do projektu Chrudim město sportu, který letos v našem městě probíhá,“ říká Tichý. „Udělali jsme vše pro to, abychom pořadatelství získali, což rozhodně nebyl lehký úkol, ale nakonec jsme ho zvládli úspěšně,“ dodává prezident klubu.

Z rozhodnutí radních je ale zřejmé, že finanční dotaci, která měla sloužit k pokrytí části nákladů na pořádání UEFA Futsal Cupu, nedoporučí. „Nerozumím tomu,“ přiznává Tichý. „Chrudimští diváci minulý týden zaplnili halu, byli nadšení. A teď se dozvíme, že navzdory předchozím dohodám je rada města proti udělení dotace našemu klubu,“ konstatuje prezident futsalového ERA-PACKu.

Prezident klubu, jehož popularita překračuje hranice města, neví, co dál. Původní dohoda o spolupráci s radnicí totiž byla daleko širší. „Domlouvali jsme se, že v rámci akce Chrudim, město sportu, se pokusíme kromě pořadatelství evropského poháru získat pro sebe i co nejvíce televizních přenosů z domácích utkání, abychom i tímto způsobem město zviditelnili. Hned příští týden splníme i tento závazek,“ upozorňuje na utkání, které Česká televize přinese příští sobotu z chrudimské haly.

„Stejně tak jsme začali připravovat na konec roku mezinárodní turnaj Mitropa Cup, na který už máme rozjednané kvalitní týmy. A tak nevím, jestli máme tuto akci pořádat nebo ne, protože i tady jsme měli od města slib, že nás podpoří,“ podotýká smutně František Tichý.

Přesto ale nepřestává doufat. „Rada města sice naší žádost nedoporučila, já ale přesto doufám, že nás městské zastupitelstvo podpoří. Děláme toho nejen pro sportovce, ale také pro občany města hodně. Minulý týden byli z našich zápasů nadšení. Proto věřím, že nakonec vše dobře dopadne a najdeme s městem společnou řeč,“ uzavírá zástupce špičkového futsalového klubu.

Chrudim - Víkend patřící chrudimským památkám, bramborám a dokonce i loveckým psům je už za dveřmi. Mraky se snad do té doby protrhají a slunce opět vysvitne. Víkendové tipy jsou tu.

První velkou akcí, která se na Chrudimáky chystá, je už tradiční Den otevřených dveří památek.  Kdo minulý víkend nasměroval své kroky do blízkých Pardubic, může v sobotu porovnávat, které z měst je na tom s památkovou péčí lépe. Osobně si nenechám ujít návštěvu nově zrekonstruovaného Muzea loutkářských kultur.

A v renesančním domě Mydlářů ještě zůstaneme. Tutéž sobotu totiž uvedené muzeum oslaví 40 let své existence. Vernisáž výstavy Alois Tománek - Pavel Kalfus: Společně, každý svou cestou začne v šest a v osm na Žižkově náměstí se můžeme těšit z divadelního představení souboru Teart Lalek Arlekin z Lodže na motivy J. R. R. Tolkiena Silmarillion. Milovníkům anglického pana profesora (tedy i mně), lze jen doporučit!

V neděli zazpívá v deset hodin dopoledne Slavoj na arkádách v „Břetislavce“ a pak už se rozproudí program trvající do půl osmé večer. Podrobnosti najdete na přiloženém videu.

V jednu odpoledne začne první ročník akce, kterou organizuje chrudimská nemocnice. Festival „Nemocnice lidem“  láká do zahrad na Martina Maxu, Petru Černockou, Michala Hudčeka a zábavu pro děti na celý den. Vstupné 150 korun za dospělého, děti do 10 let a handicapovaní zdarma. Co řeknou hluku pacienti? Těžko říct. Vzpomínám na značky, které kdysi zakazovaly autům v blízkosti nemocnic troubit...

Nejmenší Chrudimáčky by mohla potěšit výstava, kterou nabízí podkrovní prostory růžového domu čísla popisného 561 v hlineckém Betlémě. Příběh dřevěné panenky - není jen výstava o hračce našich babiček a prababiček. V herním koutku si můžete s dřevěnými hračkami zahrát divadlo na motivy místních pověstí, složit si dřevěné puzzle, zanotovat písničku s muzikálními hračkami, vytvořit si dřevěné autíčko podle vlastní fantazie a poté se na něm projet a mnoho dalšího. Otevřeno je denně od půl deváté do čtyř.

V sobotu a neděli se také myslivci chystají prověřit, co se naučili jejich čtyřnozí pomocníci. Všestranné zkoušky ohařů a ostatních plemen pořádají zelení mužíčci z Chrasti a Rosic u Chrasti. Na těchto zkouškách ohaři dokazují svou univerzálnost. Jedná se o takovou velkou psí maturitu.

 [[img:chrn_fullwidth:1932:Český fousek - naše jediné plemeno ohaře - věk štěněcí.]]

Začátek je stanoven na brzké ráno. Přesný čas znají jen zasvěcení, ale obvykle se troubí kolem osmé. Přijeďte se tedy do Rosic u Chrasti podívat na psy, jejichž prvním a posledním úkolem rozhodně není být vykrmeným dýchavičným nebožákem, který sotva udělá pár kroků na dvoreček za domem.

Chrudim - Jeden z domů, které vlastní město, bude co nevidět na prodej. Městská rada totiž doporučuje zastupitelstvu schválit záměr prodat dům číslo popisné 81 v Poděbradově ulici.

Objekt, který se honosí pamětní deskou, sdělující kolemjdoucím, že zde žil významný chrudimský občan Karel Pippich, je dlouhodobě v neutěšeném stavu. Přesto by za něj radnice ráda získala minimálně 2,7 milionu korun.

Úsilí, které před necelým půl rokem sliboval místostarosta Miroslav Tejkl (ČSSD), tak bude korunováno úspěchem. Samozřejmě jen v tom případě, že se najde kupec, který zvítězí ve výběrovém řízení. Jednou z jeho podmínek je závazek bezplatného umístění zmiňované pamětní desky na fasádu domu.

Poslední dva nájemníci pak budou vystěhováni.

Složení skupiny, která by se měla zabývat otevíráním obálek účastníků řízení a následnému vyhodnocení, budou schvalovat na svém zasedání 24. září zastupitelé města.

Chrudim - Počáteční nadšení, které projevil v červnu první místostarosta Miroslav Tejkl (ČSSD) nad úmyslem německé firmy Freudenberg Immobilien management GmbH postavit v průmyslové zóně svůj provoz, je rázem pryč. Německý investor nyní od záměru ustoupil.

Důvodem, proč Němci svoji výrobu v Chrudimi nepostaví, není lehké navýšení ceny pozemků ze strany města, ale prosté změny ve vedení a jiná strategie této společnosti. „Ve firmě proběhly personální změny a nové vedení od svého záměru ustoupilo,“uvádí viditelně zklamaný místostarosta.

Německá firma, která se zabývá výrobou automobilových komponentů z kaučuku a dalších materiálů, chtěla za více než 14 miliónů korun koupit v chrudimské průmyslové zóně pozemky a co nevidět tu začít s výrobou. Její zástupci se dokonce vypravili na dlouho cestu až do Chrudimi, aby zde na vlastní oči sledovali schvalovací proces, kterým se zabývalo zastupitelstvo na svém 12. zasedání. Nyní je už vše jinak a peníze za prodej pozemků tak budou v městské kase chybět.

Chrudim - Radní města nesouhlasí s tím, aby rakouská firma AVE CZ vybudovala v Májově v lokalitě čističky odpadních vod zařízení na odstraňování tekutých odpadů.

Umístění linky, která by čistila třeba lapoly - odpady původem z benzínových pump, nebo tekuté nečistoty z kadeřnických provozů, bylo podmíněno souhlasem města. To ale provoz, který by zatížil komunikace dalšími cisternami, rozhodně odmítá.

Podle starosty Petra Řezníčka (SNK-ED) jsou důvody, proč rada nesouhlasila, hned tři. „V první řadě jde opravdu o zvýšení provozu těžké techniky na inkriminovaných komunikacích. Přes 40 tun odpadu denně znamená čtyři až sedm cisteren, a to je opravdu hodně,“ vysvětluje starosta jeden z důvodů, proč byla firma AVE odmítnuta.

Dalším kamenem úrazu je fakt, že ze samotné Chrudimi by bylo odpadů minimálně. Do Májova by se tak sjížděly cisterny z širokého okolí - z části Středočeského kraje, Hradeckého a samozřejmě Pardubického.

„Ekonomický efekt z této akce by byl přitom mizivý. Nedokážu si představit, jak by AVE muselo změnit podmínky, aby z naší strany zazněl souhlas. Možná kdyby se podařilo vytvořit dostatečné množství pracovních míst,“ zamýšlí se Řezníček.

Firma hovoří o zisku pro město v řádech stovek tisíců, avšak zisky samotné firmy nezná nikdo. Zatím tedy z rozhodnutí rady města jedy do Chrudimě mířit nebudou.

Zhruba tak asi mnozí z nás uvítali znovu zakázaný vjezd nejen na Resselovo náměstí, ale v neděli i do mnoha dalších ulic. Proč bylo uzavřeno? Protože pánové a dámy na radnici usoudili, že není lepší kulisy pro pořádání akcí kulturních i sportovních, než morový sloup, arciděkanský chrám a stará radnice.

Jak jinak si lze vysvětlit, že úžasné oslavy 140. výročí založení sboru dobrovolných hasičů v Chrudimi a nově zaváděnou tradici Chrudimské vinařské desítky, umístili naši zvolení zástupci do samotného centra.

[[img:chrn_fullwidth:1898:Pravidelně uzavírané náměstí neprospívá oživení centra. Foto: Chrudimské noviny]]

Aby bylo rozuměno, nemám nic proti hasičům. Jeden můj kamarád, s nímž jsem nedávno dělal rozhovor, mezi ně patří. Opravdu moc si jejich práce vážím. Protože zachraňují nejen naše životy a majetky, ale i kulturu na vesnicích. Spolu s myslivci jsou asi opravdu jedinými, kdo pořádají plesy, zábavy a mladým lidem dávají smysl života. Hasiči, bratři a sestry, moje kritika nesměřuje na vás!

Sami jste si jistě všimli, že při sobotních ukázkách techniky nastal drobný zádrhel. Ano, hovořím o nesnázi, kterou působily proudy vody chrlené stříkačkami. Parní počínaje, motorovými konče. Samotný konferenciér byl vzteky rudý, když mu techniku pokropila sprška vody.

[[img:chrn_fullwidth:1899:Hasiči z celého okresu si to v Chrudimi užívali. Foto: Chrudimské noviny]]

Nebylo by lepší, kdyby se vaší bohulibé činnosti dostalo důstojnějších prostor? Prostor, kde by nic nebránilo pustit čerpadla na maximum? Co třeba Plochá dráha?

Dnes je to tu znovu. Už asi popáté za měsíc. Cožpak opravdu nikomu nedochází, že uzavřené centrum je pro obchodníky - restauratéry a cukráře vražedné? Chataři z Prahy i odjinud, kteří obývají své dočasné domovy v Železných horách, víkend co víkend jezdí do Chrudimě, aby si dopřáli vídeňskou kávu, pořádný oběd, pokochali se krásou města. Uvidí-li ale „zákaz“, otáčejí svá vozidla a mizí v lesích. Ten, kdo ostrouhá, jsou v důsledku majitelé výše zmiňovaných živností.

Ano, jistě, davy příznivců horských kol, SDH a běžců se kvapem řítí zachránit propad v tržbách cukráře a hospodského. A příště o kůzlátkách. Kdo jen trošku rozhodí sítě a poptá se dotčených, ví své.

Pokud se takto oživuje centrum města, tak Pán Bůh s námi. Žádné stovky a tisíce příznivců se totiž nekonají. Těch pár desítek lidí, většinou ani nejsou místní, opravdu oživí leda velké nic.

[[img:chrn_fullwidth:1890:Pár desítek běžců, diváci téměř žádní. Foto: Chrudimské noviny]]

Je jasné, že budu nařčen z nenávisti k těm i oněm. Že nesnáším hasiče, bikery, běžce, lidové tanečníky i to nebohé děťátko, které se tolik smálo mokrému panu starostovi.

Přátelé, tak to vůbec není!

Mám vás opravdu rád. Co ale nesnáším je, když Pussy Riot tancují v kostele, hasiči nemají kam pustit proudy vody a bikeři startují maraton Železnými horami v Chrudimi na náměstí...