Chrudim – Město každoročně s jistými rozpaky uděluje hned několik cen, kterými chce odměnit některé ze svých výrazných osobností. Pravidelně se v této souvislosti objevují jména osob dávno, či nedávno zesnulých, čas od času i dosud žijících. Nejinak je tomu letos.

Krátkou zprávičku o jednom z letošních nominantů Chrudimské noviny již přinesly. Do zastupitelstva proto v pondělí 25. března vstoupí příběh Oldřicha Chlebouna, obnovitele a bývalého ředitele zdejší Střední zdravotnické školy. Chleboun se narodil v roce 1940 a zemřel před osmi lety.

Druhým nominovaným na Osobnost města Chrudim je zdejší doyen a nestor ochránců přírody, všem Chrudimákům dobře známý, Václav Cibulka. Bývalý hajný a do dnešních dnů vášnivý milovník všeho živého Cibulka se narodil v roce 1933 ve vesničce Příluka u Nových Hradů a celý svůj život spojil faunou i flórou české přírody. V roce 1979 v Československé republice vznikl Český svaz ochránců přírody a v Chrudimi vznikla jeho první okresní organizace, do které nastoupil. Založil a vedl stanici mladých přírodovědců, kteří se starali o lokalitu Habrov (nyní přírodní rezervace). V roce 1991 založil klub ochránců SPR Habrov. Mezi úspěchy této organizace pod jeho vedením bylo i iniciování dalšího chráněného území v centru Chrudimě – Ptačí ostrovy. Spoluzaložil Zelený dům Chrudim, z. s. Je členem Českého svazu zahrádkářského Chrudim i členem České společnosti ornitologické - pobočky východočeské (prosadil se zejména v mapování labutí).

Chrudim – Bydlení v centru města přináší nesporné výhody, má však i mnohé nevýhody. Parkování rezidentů řeší třeba podzemní parkoviště pod Balustrádou, nákup základních potravin už však může být problém. Přesto byty v okolí Resselova náměstí přibývají. Nově třeba v budově „Majáku“.

O neúspěšném prodeji nemovitosti, jež dlouhá léta sloužila policistům a chtělo ji do svého majetku získat město, Chrudimské noviny již informovaly. Zázemí strážníků městské polici, které tu mělo vzniknout, se nakonec „nekonalo“ a muži zákona na něj čekají do dnešních dní. Maják koupil soukromník s jasným cílem – vybudovat tu byty.

[[img:chrn_fullwidth:15736:]]

A to se mu, podle všeho, podařilo. Rekonstrukce nemovitosti probíhala v minulých letech, začátkem jara 2019 je již možné najít inzeráty nabízející bytové jednotky ke koupi. Za 69 m² 2+kk zájemce zaplatí tři a půl milionu korun.

Chrudim – Avizovanou proměnu budovy bývalé pobočky městské knihovny v Topolské ulici mnozí doslova obrečeli. Z domku má být prodejna textilu. Město však se změnou využití, nebo dokonce demolicí nemovitosti počítalo již delší dobu. Čtenáři, kteří si sem zvykli chodit pro knihy, však možná získají náhradu. A nebude daleko. 

Městská knihovna má hned několik poboček, protože ne každý si může dopřát luxus docházení do její „mateřské“ budovy ve Filištínské ulici. Především senioři vítají třeba odnož knihovny v sídlišti U Stadionu a seniorům také nejvíce vadilo zrušení knihovničky v Topolské ulici.

[[img:chrn_fullwidth:15735:]]

Vedení radnice teď zadalo městskému architektu Marku Janatkovi práce na zpracování společné dokumentace pro územní rozhodnutí a stavební povolení na stavbu zbrusu nové knihovny v Topolské ulici. Dům by měl stát na parcele číslo 2415/41, a sice mezi „Bowling Barem Stromovka“ a domem, v němž sídlí „Print.cz“ s „Domácími potřebami“. Hodnota práce, kterou městský architekt pro město odvede, je 180 tisíc korun a hotová má být do 30. června letošního roku.

Příloha: 

knihovna_v_ulici_topolska.doc

Chrudim – Každý rok se tato situace opakuje. Specializované firmy, nebo sami zaměstnanci zdejších technických služeb se začátkem jara pouští do „úprav“ stromů rostoucích ve městě. Mnody však svými necitlivými a podle všeho i zbytečnými zásahy stromy pomalu „vraždí“. Mnohé dřeviny jejich péči nepřežijí.

Chrudimské noviny o prapodivné údržbě zeleně v nejrůznějších částech města již několikrát informovaly. Prakticky zlikvidována byla třeba alej v Nerudově ulici, zmlazovací řez dal poslední ránu z milosti i stromům na náměstíčku u vodárny. 

[[gal:15734]]

„V Chrudimi se bez rozmyslu řeže všechno a jde o léta pěstovaný sport. Nastoupí partička z technických služeb či nasmlouvané pomocné síly a už to frčí. Začala éra zkracování, začala každoroční frizúra nezbedných dřevin. A tak se každoročně znásilňují řezem naprosto nesmyslně i kultivary stromů, které jsou vypěstovány přímo pro uliční prostory, náměstí a drobný veřejný prostor. Na náměstí a jinde v ulicích se řeže Acer platanoides Globosum, tedy kulovitý kultivar javoru mléče, vyšlechtěný zahradníkem van Houttem už někdy roku 1873 v Belgii. Umělci pilek a nůžek každoročně ubohé stromy neustále zdokonalují k obrazu svému. Stačí opustit náměstí a už tu máme další przněné stromy, tentokrát jde o Prunus fruticosa Globosa - třešeň křovitou, která se roubuje na kmínek, aby vytvořila kulovitou korunu. I tyto stromy, či lépe řečeno léta pěstované kultivary pro ulice, nesmějí uniknout takzvané odborné péči města a je nutno je zkrátit pěkně na ježka. V chrudimských ulicích lze potkat rovněž kultivary hlohu obecného Crataegus laevigata, které je rovněž každoročně nutno řezat . A tak po Chrudimi už léta běhá střihoruký Edward ( nebo nějaký jiný Johnny Depp ze zdejších technických služeb nebo jiná umělecká partička střihačů. Možná se jen venku učí holiči, než si otevřou své kadeřnictví a svým uměním oblaží hlavičky paní, dam a dívek,“ komentuje tuto prapodivnou péči a především absenci koncepce rozvoje zeleně ve městě Vlasta Koupal.

Chrudim – Nedokončená diskutabilní rekonstrukce, absentující podzemní parkoviště, dlouhotrvající spory. Kauzu Hotelu Bohemia zná asi každý obyvatel města, Chrudimské noviny o ní vydaly sérii článků. Nová radniční koalice chce s energií nového koštěte „gordický uzel“ rozetnout a zakonzervované dílo posunout k finální realizaci.

Hotel Romania je odborníky hodnocen jako architektonicky zdařilá stavba z dob budování socialismu. Možná i proto byl součástí městské památkové zóny bez možnosti větších stavebních zásahů. Hotel absolvoval ne příliš úspěšnou privatizaci místním podnikatelem Zdeňkem Šarounem a přejmenován na hotel Bohemia.

[[img:chrn_fullwidth:15730:]]

Po krachu Šarounova podnikání hotel koupila společnost HOMA HOLDING. Před několika lety ovládl tuto firmu Excalibur Army s ambiciózním projektem rozšíření hotelu a vybudování kongresových prostor za přispění státní dotace více než 40 milionů korun. Rozsah uvažovaných investic však převyšoval dokonce částku 100 milionů korun.

[[img:chrn_fullwidth:14600:]]

Součástí rozšíření hotelu mělo být i podzemní parkoviště před samotným hotelem. Na pozemcích, které jsou ve vlastnictví města. Město Chrudim se navíc smlouvou zavázalo, že na výstavbu přispěje částkou 1,5 milionu korun, kterou investor použije na přeložení sítí. Tuto přeložku budování podzemního parkoviště pro zhruba 110 vozů umožní.

[[img:chrn_fullwidth:14605:]]

Zásah policie, obvinění investora i dodavatelské firmy METROSTAV z pokusu o dotační podvod pak tok peněz zastavil. To se stalo v okamžiku, kdy začíná být jasné, že je hotel architektonicky patrně nenávratně poškozen. Původní dvě budovy spojil nevkusný skleněný tunel, nad menší hmotou bývalé cukrárny U Myšáka vyrostlo další podlaží pro pokoje. Vnitřní pasáž objektu byla zcela zrušena. Mimo proskleného sálu nad původní restaurací hlavní budovu nově „ozdobil“ také prosklený výtah. Před hotelem, na městském pozemku, je vybagrovaná díra pro budoucí garáže.

[[img:chrn_fullwidth:14598:]]

Vlastník společnosti HOMA HOLDING zanedlouho svůj podíl převedl na nového majitele s nejasnými plány. Hotel je údajně na prodej, ale současný majitel se nemá k dokončení rekonstrukce a stavbu se navíc snaží zlevnit tím, že nehodlá dostát svému závazku a vybudovat podzemní parking. Vhodnou záminkou je objev archeologa Jana Frolíka týkající se údajné židovské mikve. Archeolog Frolík je v Chrudimi znám již z minulosti. Objevil údajně nejstarší dochovaný sklípek pod budovou Balustrády, nebo fajfky při opravě chrudimských hradeb. Jiní ovšem o jeho nálezu pochybují. Prý se mohlo jednat i o vybavení pro barvení látek, neboť židé v té době Chrudim neobývali.

[[img:chrn_fullwidth:15729:]]

Tento objev, ať už se jedná o cokoliv, není hlavní překážkou dokončení podzemního parkoviště. Tou je nechuť stávajícího majitele, dostát svému závazku a do podzemního parkoviště investovat. Město Chrudim šest let bez úspěchu vyjednává, jak dál. Jeho pozice je mizerná, protože si uzavřelo smlouvy, které sice zavazovaly majitele hotelu k zahájení prací do dvou let, ale nějak se ve smlouvách zapomnělo, kdy má být dílo dokončeno. Čas běží a díra před hotelem dále hyzdí město.

[[img:chrn_fullwidth:5164:]]

Nová radnice se s vervou jí vlastní pustila do vyřešení vzniklého problému. S podobnou vervou se do věci před lety pustil i současný městský zastupitel, tehdejší místostarosta Roman Málek (Koalice pro Chrudim). Dostalo se mu velké publicity, ale úspěch veškerý žádný.

[[img:chrn_fullwidth:14601:]]

Mezitím majitel hotelu tu a tam vypouští skandální informaci - z hotelu bude ubytovna. Chce tak popohnat a přesvědčit majitele pozemku, tedy Město Chrudim, že není třeba do podzemních garáží investovat a bude stačit parkoviště povrchové. To však zatím ani nová radnice nepřipouští. Nikdo se nezamýšlí nad tím, že i původní plán podzemního parkoviště byl málo ambiciózní a na místě by podle kvalifikovaných odhadů bylo možné umístit až 180 parkovacích stání. Nyní se hraje o čas. Vedení města chce ukázat občanům svou akceschopnost a hledá řešení. Je prý na stole následující varianta: soukromník parking postaví a město si od něj část koupí. To ale nemůže být míněno vážně, protože bez veřejné soutěže není možné takovou akci, podle stávající legislativy, uskutečnit. Pokud tedy radní netouží okusit atmosféru vazební věznice.

[[img:chrn_fullwidth:14847:Pouze nadzemní parking je už ze hry.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Čistým řešením by bylo nevýhodnou smlouvu ukončit a parkovací dům postavit buď v režii města, nebo na základě soutěže soukromým investorem. K tomu je ale třeba i vůle stávajícího majitele hotelu. Ta by se mohla objevit. Nechat roky ležet ladem objekt, který se navíc musí nákladně udržovat, totiž není sen žádného investora. Dokonce ani toho, který spekuluje.

Chrudim – Jak již Chrudimské noviny uvedly, radnici se podařil husarský kousek. Po letech, kdy bývalé vedení města jen těžko hledalo zájemce o pronájem bývalé knihovny v Topolské ulici, je tento na světě. Zanedbanou nemovitost získá nájemkyně Liběna Jeníčková, která tu chce provozovat obchod s textilem.

Město teď zveřejnilo nájemní smlouvu. V ní je jasně stanoven záměr využití budovy, která dříve sloužil jako knihovna a samozřejmě též prodejna. Smlouva se uzavírá na dobu neurčitou a překvapivě neobsahuje dodatek, který zmiňoval jeden z diskutérů pod původním článkem. Douška o „předkupním právu“ zde chybí.

Jakým způsobem se politici dobrali k nalezení nájemkyně, není přesto jasné. Radnice mlčí, jak se ostatně stalo po volbách jejím nedobrým zvykem. Faktem zůstává, že Liběna Jeničková musí domek do řádného stavu uvést na své náklady a žádné „extra“ výhody jí z toho prozatím neplynou. Nájemné je stanoveno na 28 935 korun za rok.

Chrudim – Tanečního mistra Aleše Nováka zná ve městě nejspíše každý. Rukama mu prošlo několik generací Chrudimáků nejrůznějšího věku. Učil a stále učí tančit děti i dospělé. Součástí jeho hodin jsou samozřejmě též lekce společenského chování. Příliš taktu v jednání s Alešem Novákem však současné vedení města neprojevilo.

Aleš Novák je muž pevných zásad, což se projevilo i v průběhu úplně prvního jednání městského zastupitelstva. Na něm byl do funkce starosty města zvolen František Pilný (ANO 2011). Novák ve svém emotivním projevu na samém konci jednání politiků vyslovil obavy z vlády Hnutí ANO 2011 a mizející svobody.

Závěr únorového jednání městského zastupitelstva pro změnu patřil stížnosti učitelky Mariky Komárkové na údajně poddimenzované taneční kurzy pro mládež. Město reagovalo pohotově. Bohužel, v této své aktivitě podle všeho obešlo právě Aleše Nováka, který dlouhá léta lekce tance a společenského chování vedl. Oba vypsané kurzy teď proto povede Martin Dytrt.

„Po letech zkušeností si troufám říci, že jsem již našel způsob, jak s mládeží pracovat a předat jim základy nejen taneční, ale také slušného a společenského chování. To jsem měl v plánu i v následujícím roce. Nejprve vše probíhalo tradičním způsobem. Byl jsem osloven Chrudimskou besedou a začátkem ledna 2019 jsem potvrdil termíny lekcí i vedení tanečních kurzů podzim 2019. Tyto informace byly zveřejněny v únorovém Chrudimském zpravodaji a původně i na webových stránkách chrudimsobe.cz. Tím jsem považoval jednání o tanečních kurzech 2019 za uzavřené,“ uvádí ve svém prohlášení ke kauze „taneční“ Aleš Novák.

„O prvním březnovém víkendu však nastal velmi rychlý sled následujících událostí. V pátek 1. března v odpoledních hodinách telefonát od Jiřího Kadeřávka, v sobotu ráno článek v novinách, v neděli během dne několik telefonátů opět s ředitelem Chrudimské besedy, jejichž výsledkem bylo mé odmítnutí účastnit se vedení kurzů z důvodu způsobu jednání města vůči mé osobě,“ říká Novák. Situace eskalovala a tanečnímu mistru nezbylo, než trvat na svém.

Kompletní vyjádření Aleše Nováka obsahuje příloha pod textem.

Příloha: 

vyjadreni_alese_novaka.doc

Chrudim – Bezodpadový obchod s názvem „Vratné lahve“ si před několika měsíci otevřel v Radoušově ulici mladý pár Marek s Lucií. Záměrně o svém obchodu říkají, že je spíše bezodpadový než bezobalový. Kvalitní potraviny si totiž zakoupíte v obalu, ne však jednorázovém, plastovém, ale ve skleněných lahvích, které jsou vratné. Co vedlo Marka Lukesle a Lucii Doležalovou k tomu otevřít takto specifický obchůdek a jaký je jejich příběh?

Markovi nechybí podnikatelské zkušenosti, má už totiž jednu firmu v oboru finančnictví. A protože se o bezodpadovou tématiku zajímá delší dobu, není divu, že se mu v hlavě zrodil další podnikatelský plán. Dostal nápad, jak lidem dodávat kvalitní potraviny s použitím co nejmenšího množství obalového odpadu. „Původní myšlenka se týkala pouze rozvozu bezobalových potravin ve skleněných lahvích. S Luckou jsme si vytyčili směr, kterým bychom se chtěli ubírat a odjeli společně na Maltu. Tam se nám podařilo celý nápad detailněji promyslet. Došlo i na plánování, jak náš projekt uvést v život. Oslovili jsme desítky dodavatelů. Už z Malty jsme vlastně udělali první velkoobchodní objednávku potravin,“ vzpomíná na začátky nového podnikání.

[[img:chrn_fullwidth:15717:]]

Nejdříve se Markovi a Lucce podařilo spustit web s možností rozvozu potravin ve vratných sklenicích, i když to sami nazvali spíše počátečním přátelským testovacím modelem. Po několika měsících otevřeli i skutečnou prodejnu. „Na začátku netušíme, že se sami staneme výrobci a úplně se vzdáme nasypávání potravin, které je pro bezobalový obchod typické. Nakonec zákazníkům nabízíme potraviny tak, aby téměř vůbec nemuseli měnit své nákupní návyky,“ komentuje Marek postupný vývoj a budování prodejny.

Jak tedy prodejna Vratné lahve funguje?

„V podstatě je to stejné jako s vratnými lahvemi od piva. Zákazník přijde do obchodu, kde si nakoupí suroviny zabalené ve skleněných lahvích. Ty jsou zálohované. Zálohu mu pak vrátíme, nebo ji odečteme při dalším nákupu,“ popisuje Marek systém prodejny.

[[img:chrn_fullwidth:15723:]]

Marek s Lucií se zaměřili především na kvalitu potravin. Tu dokonce vnímají jako o něco důležitější faktor než bezodpadovost. Ta je však v těsném závěsu. „Téměř všechny potraviny, které nabízíme, jsou v bio kvalitě. Přesto to v obchodě nikde nezveřejňujeme velkými nápisy na cedulích. Nechceme, aby BIO byla značka. Byli bychom rádi, kdyby se lidé sami zajímali a přemýšleli nad tím, jaké jsou potraviny, které konzumují a odkud pocházejí,“ říká Marek. Lucie k tomu dodává: „Ceny našich potravin nejsou vyšší. Jsou srovnatelné s cenami bio potravin, které můžete běžně zakoupit v supermarketech.“

[[img:chrn_fullwidth:15721:]]

Zajímalo nás, jestli je možné v takovém obchůdku pořídit vše potřebné pro vybavení spižírny, nebo je člověk nucen nakupovat nějaké další potraviny i v běžných supermarketech. Marek reaguje pohotově: „Spižírnu u nás jistě zákazník vybaví. Běžně lze v našem obchodě nakoupit v podstatě vše, co potřebujete pro výrobu zdravých pokrmů. Konvenční potraviny však v našem obchodě nenajdete, protože se je ani nesnažíme dávat do nabídky. Zastáváme názor, že je lepší méně, ale ve špičkové kvalitě. Stanovili jsme si proto nějaký standard, který chceme dodržovat.“ Lucie dodává: „Vidíme to sami na sobě. Do běžných supermarketů v podstatě nechodíme a vystačíme si s tím, co máme v obchodě. Ale jsou určité potraviny, které jsme bezobalově nesehnali, a proto je do nabídky nezařazujeme. I když je máme rádi, třeba tofu.“

[[img:chrn_fullwidth:15718:]]

A jak je to s regionálními potravinami? „Lidé se na to ptají často, rádi by nakupovali české výrobky. Protože je pro nás důležitá kvalita, nemůžeme prodávat jen regionální produkty, neměli bychom pak co dát do nabídky. U nás se, bohužel, téměř vše chemicky ošetřuje,“ reaguje Marek.

[[img:chrn_fullwidth:15433:]]

Provozuje-li někdo takovýto obchod a e-shop, nabízí se otázka, jak moc věří, že lze společnost naučit žít ekologicky. Dokáže jednotlivec něco změnit? „Určitě k tomu jako jednotlivec mohu přispět. Jsem však přesvědčen, že se to lidstvo z pudu sebezáchovy naučí samo. Nebo je možné, že ne a příroda řekne konec. Na planetě pak zavládne klid,“ odpovídá Marek na otázku s úsměvem. A dodává: „Věřím, že regulace mají smysl a to jak odspoda, tak z shora. Osobně nemám za cíl měnit svět. Chci dělat věci tak, aby mi bylo dobře.“

[[img:chrn_fullwidth:15432:]]

V poslední době se velice často mluví i píše o takzvaném zero waste stylu života. Tedy o životě s téměř nulovou produkcí odpadu. Většinou se takovým nadšencům podaří svůj roční odpad vtěsnat do půllitrové zavařovací sklenice. Přestože se Marek i Lucie snaží ve svém životě minimalizovat množství odpadu, sami zero waste životním stylem nežijí. Lucie k tématu říká: „Pro mě je důležité se z toho příliš nehroutit, zároveň se však množství odpadu snažit co nejvíce minimalizovat. Během vybavování obchodu jsem se dostala do fáze, kdy mi bylo těžko z toho, že budujeme bezobalový obchod a nábytek nám přivezli zabalený celý do plastu. Hmoždinky do zdi byly z plastu, a tak dále. Člověk však nemůže být v tomto ohledu příliš křečovitý, jinak by se zbláznil.“

[[img:chrn_fullwidth:15430:]]

O kvalitní potraviny se začali Marek s Lucií zajímat i ze zdravotních důvodů. Lucie měla v minulosti problémy s trávením a těžko snášela celou řadu běžných potravin. Včetně těch, které obsahují lepek. „Když jsem se začala o svůj zdravotní stav více zajímat, dočetla jsem se, že je nutné jíst co nejméně potravin, které jsou chemicky ošetřeny. Od té doby, co jím převážně bio potraviny, se mi zdravotní stav velice zlepšil. Už mi nedělá problém ani chléb. Ovšem jen pokud je kváskový a upečený z čerstvě namleté žitné mouky,“ vysvětluje Lucie.

[[img:chrn_fullwidth:15434:]]

Kam se budou ubírat další kroky této nadšené mladé dvojice? O svých plánech Marek říká: „Míříme v podstatě mnohem dál. Tento obchod je vlastně projekt nula, kde si vše zkoušíme. V plánu je opravdu kvalitní e-shop se vším všudy, který bude zásobovat celou republiku. Také bychom rádi pozvali všechny nadšence případně zvědavce na otevření naší pardubické prodejny spojené s ochutnávkami a dalším překvapením již za dva týdny, v pátek 15. března.“

[[img:chrn_fullwidth:15722:]]

Nadšení pro věc, osobní, laskavý přístup a poctivost osloví nejednoho zákazníka. Kvalitu i originalitu oceňuje čím dál více lidí a my přejeme Lucii i Markovi úspěch v dalších krocích jejich podnikání.

Chrudim – Druhé řádné jednání městského zastupitelstva začalo v pondělí 25. února za obvyklých podmínek. Ve čtyři hodiny přivítal starosta města František Pilný (ANO 2011) své kolegy na schůzi, která měla trvat dvě a půl hodiny. Žádné větší „krizové“ momenty nepřinesla.

Nejprve starosta seznámil zastupitele s doplněním programu o bod, který dostali tzv. „na stůl“. Šlo o oznámení rezignace Romana Málka (Koalice pro Chrudim) na členství ve finančním výboru zastupitelstva města. Za Málka byl později na toto místo zvolen lidovec František Jelínek.

[[img:chrn_fullwidth:15624:]]

Následovalo tradiční schvalování programu a též přednáška šéfky Finančního odboru MěÚ Chrudim Hany Vránové o rozpočtovém opatření. Bývalý starosta Petr Řezníček (SNK – ED) chtěl vědět, proč radnice přesouvá částku určenou na opravu střechy domu číslo popisné 44 ve Fortenské ulici na rekonstrukci Popperovy hrobky. Tato akce totiž spolkne zhruba 1.7 milionu korun a město na ni zoufale shání peníze. Podle místostarosty Petra Lichtenberga (Chrudimáci) je důvodem přesunu financí uvažovaný prodej domu ve Fortenské ulici a politici do něj proto už dále nechtějí investovat. Díry v rozpočtu tedy nová koalice láta tím nejhorším možným způsobem – prodejem majetku.

Další „zastávkou“ bylo samozřejmě rokování o změně v odměňování radních, zastupitelů a třeba také členů komisí rady a výborů zastupitelstva. Předkladatel, místostarosta Aleš Nunvář (Piráti), argumentoval ve prospěch této změny údajným narovnáním podmínek mezi běžnými občany – členy komisí a městskými zastupiteli. Své připomínky k materiálu „ventiloval“ i zastupitel Jiří Hradec (Koalice pro Chrudim), podle nějž tento pirátský návrh naopak diskriminuje právě městské zastupitele. Kompletní materiál Pirátů o navržených a později také schválených úpravách lze najít zde.

[[img:chrn_fullwidth:15688:]]

Zdravé město a jeho agenda, je „dítětem“ Petra Řezníčka (SNK – ED). Jen těžko tedy bývalý starosta nesl, když došlo na jednání o osobě, která bude Město Chrudim v tomto podniku zastupovat. Po zásadních změnách, jež přinesly poslední komunální volby, mělo dojít i zde na nahrazení Řezníčka Pilným. Není proto divu, že setrvání politického matadora na tomto postu navrhla jeho stranická kolegyně Šárka Trunečková. Vládnoucí koalice je však mocnější a František Pilný tak teď může s chutí přebírat diplomy, nebo projekt svou pasivitou kompletně „zaříznout“.

Překvapivé argumentační „přestřelky“ vyprovokovali diktátoři Klement Gottwald a Josif Stalin. Na základě návrhu Pirátů jim chtěla radnice odebrat čestné občanství. Po přednášce místostarosty Pavla Štěpánka (Piráti), jež přibližovala na vraždy bohatý život obou politiků, nemohl nereagovat komunista Jaroslav Moučka. Obsah jeho řeči bylo možno odhadnout předem. Proti odebírání čestné pocty se však postavili i členové ODS Pavel Kobetič a Jan Čechlovský. Kobetič odcitoval článek novináře Karla Steigerwalda. O Gottwaldovi a Stalinovi totiž v této souvislosti politici již jednali před několika lety a občanství jim neodebrali. Čechlovský zase připomněl polovičatost řešení, protože v seznamu čestných občanů zůstávají i další kreatury.

Městské lesy po souhlasu politiků získají dotaci, dojde rovněž ke směně pozemků mezi městem a státem. Zastupitelé také rozhodli o úplatném nabytí kanalizace Vestec – Medlešice.

V předposledním bodu, jenž se zdál být pouhou informací o činnosti rady města, došla řeč na odměny ředitelů městských organizací. Jeden z nich, konkrétně jde o Jiřího Kadeřávka, šéfa Chrudimské besedy, totiž odměněn nebyl. Petr Řezníček se tomuto rozhodnutí radních neocenit těžkou práci špičkového manažera podivoval, protože prý existují pravidla, podle nichž jsou tyto finanční odměny rozdíleny pravidelně a bez diskusí.

V závěrečné volné rozpravě z řad veřejnosti vystoupila Marika Komárková, středoškolská učitelka, která nešetřila kritikou fungování Chrudimské besedy v souvislosti s pořádáním „tanečních“. Jednalo se o náhodný vstup, nebo jen dobře načasované „divadlo? Faktem zůstává, že současná vládnoucí koalice jde Kadeřávkovi po krku dlouhodobě a zmíněné problémy s odměnou a připomínky k organizaci „tanečních“, mohou být jen dalším dílem skládačky ústící v Kadeřávkovo nahrazení jinou, loajálnější osobou.

Mandarinková izba v podání Bratislavského hudebního divadla, zahájila jarní sezonu skupiny B v Pipichově divadle. Francouzský dramatik Robert Thomas umístil svoji hru do Pařížského hotýlku. Hotelová postel tvořila střed scény. Nad ní byla mohutná japonérie. Pod skalnatým pohořím bylo několik pomerančovníků. Vše ve stylu secese. Stolek a bar jen dokresloval hotelovou atmosféru. Scéna byla stavěná na mnohem menší jeviště, než je v Chrudimi.

Hra se skládá z několika samostatných příběhů. Tato roztříštěnost nebyla na závadu. Samozřejmě, že většina divaček šla především na Mároše. Nezklamal, nepřehrával a táhl celé představení. Zuzana Tlučková mu znamenitě sekundovala a v některých chvílích se mu i vyrovnala. Možná byla i lepší.

Pavol Topoľský spolehlivě dokázal hlediště vždy rozesmát. Bibiana Ondrejková to měla těžké a hlavně neměla tolik prostoru. Na hercích bylo vidět těch patnáct let, co tuto hru hrají. Stále je to baví a některé chvíle si přímo užívají. Slovenský humor se mi zdál mnohem jemnější a hlavně se herci do děje nesnažili cpát za každou cenu současnou politiku jako některá pražská divadla. Mladší diváci asi v některých chvílích lovili slovenská slovíčka. Ti starší je sice znali, ale měli problém s ozvučením. To by se nechalo představení vytknout.

Při děkovačce věnoval Pavol Topoľský svoji květinu krásné divačce v první řadě. Bude to pro ni životní zážitek a hlediště gesto náležitě ocenilo. Byl to příjemný večer. V tom se všichni shodli.