Chrudim – Sportovní hala na Tyršově náměstí patřila dlouhá léta Sokolům. Tělocvičná jednota však hospodaří s tak maličkým rozpočtem, že na opravy monstrózního sportovního svatostánku v něm zkrátka nezbývaly prostředky. Halu proto převedla na město, přičemž si v darovací smlouvě stanovila několik podmínek.

Halu Sokolové na město převedli po nekončících tahanicích před devíti, respektive deseti lety. Předání zanedbaného majetku totiž poněkud zkomplikovalo tehdejší pražské vedení tělocvičné jednoty. Jednou z podmínek předání městu mělo být ponechání hřiště za halou původnímu účelu.

[[img:chrn_fullwidth:15051:Koncepce chybí, chytneme se stébla.  Foto: Chrudimské noviny]]

Současné vedení města přitom v některých zdejších tiskovinách potvrdilo informaci Chrudimských novin. Hřiště chce využívat jako parkoviště. Dokonce snad chystá úpravy ve Sladkovského ulici, aby do „parkoviště“ mohla auta pohodlněji najíždět. Na děravost tohoto projektu „spíchnutého horkou jehlou“ upozornil na posledním jednání sportovní komise rady města starosta zdejšího Sokola Jan Resler. Dle jeho předpokladu, je využívání plochy za halou v rozporu s darovací smlouvou mezi TJ Sokol Chrudim a Městem Chrudim.

Odbor dopravy má na „triku“ místostarosta Pavel Štěpánek (Piráti).

Chrudim – Když zaprší, objeví se na ulicích, logicky, kaluže. Tu menší, onde větší, mnohde voda poněkud zákeřně ukryje výmoly v silnici a řidiči mají o „zábavu“ postaráno. Koncem minulého týdne však přívalové deště zkomplikovaly život docela jinému druhu lidí.

Podchod v ulici Čs. armády zná nejspíše každý, kdo někdy zamířil k Ploché dráze, nebo, častěji, k místnímu „gymplu“. Podchod je sám o sobě místo poněkud nevábně vhlížející, s povalujícími se odpadky a „vyzdobenými“ stěnami. V jedné části podchodu je jakýsi kanálek, který však bývá zanášen nepořádkem.

[[img:chrn_fullwidth:15793:]]

Právě tento kanálek v minulém týdnu ukázal své „kvality“. Dlouhodobě ucpaná rýna v podchodu totiž po deštích umožnila vznik malé laguny. Laguny, kterou bez gumáků na nohách nešlo zdolat. Obětavý občan sice zavolal městskou policii, která slíbila kontaktovat technické služby, druhý den ráno – po objevení obří kaluže, však studenti Gymnázia Josefa Ressela museli přelézat koleje, aby se do školy vůbec dostali.

Přitom stačí tak málo, a sice pravidelná údržba.

Chrudim – Chrudimské noviny před dvěma lety přinesly informaci, která mnohé obyvatele města nepotěšila, jiní ji kvitovali s povděkem. Nový majitel takzvaného „Pippichova domu“ v Poděbradově ulici, K2 invest Milana Kušty, se připravoval na demolici zanedbané nemovitosti. Do dnešního dne však dům stojí. Jak je to možné?

Důvodem k odložení demolice byly nekončící stížnosti majitelky sousedního domu, Marie Týmalové. Ta měla obavy, že odstraňování „Pippichova domu“ naruší statiku jejího obydlí a ve spolupráci se znalci a zmocněnými zástupci doslova „bombardovala“ jak místní Stavební odbor MěÚ Chrudim, tak jeho krajské nadřízené pracoviště.

Celý obsah sporu Týmalové s K2 investem je nesmírně komplikovaný, zájemci najdou jeho shrnutí na 11 stránkách přiloženého dokumentu pod textem.

Odbor majetkový, stavebního řádu a investic Krajského úřadu Pardubice v těchto dnech potvrdil rozhodnutí chrudimského stavebního odboru, v němž byla demolice povolena. Stalo se tak poté, co definitivně zamítl poslední odvolání Marie Týmalové. Toto rozhodnutí úředníků má být definitivní.

Příloha: 

34422_2019_rozhodnuti.pdf

Chrudim – Pro někoho byla ztráta Kopanického mlýna nenahraditelnou. Údajně šlo o unikátní historickou památku, která neměla být odstraněna. Doslova se prý nabízelo využití jako „brownfield“. Realita je však, jak už to mnohdy bývá, poněkud odlišná.

Původní budova mlýna zde skutečně stála dlouhá staletí. Historické prameny její vznik datují až do 14. století. V souvislosti s průmyslovou revolucí však zdejším podnikatelům v oblasti mlynářství dávno nepostačovala kapacita staré „hrkačky“, takže došlo na demolici. Koncem 19. století zde proto staví budovou zbrusu novou. Provoz tohoto moderního zařízení však záhy končí, a sice kolem roku 1930. Domů tohoto stáří je ve městě celá řada a celá řada jich také byla odstraněna. Namátkou třeba podstatně starší barokní statky v dnešní Novoměstské ulici, které se rozkládaly v místech, kde později podle návrhu architekta Josefa Kopečného vyrostly známé bílé bytovky.

[[img:chrn_fullwidth:15791:]]

Jak šel čas, bývalý mlýn začal sloužit jako skladiště a následně v jeho okolí vyrostla známá „Fickova dýhárna“. Rodina Fickových areál po revoluci získala zpět do svého vlastnictví, aby ho poté prodala firmě K2 invest Milana Kušty. Developer Kušta zde, po demolici všech historicky bezcenných objektů, začal stavět nové a moderní bydlení.

[[img:chrn_fullwidth:15684:]]

Paradoxní se v této souvislosti jeví boj současného vedení radnice proti Kuštovým plánům. Sama radnice totiž žádnou koncepci rozvoje bydlení nemá a to dokonce ani v oblasti, která by měla být především Pirátům vlastní – jde o výstavbu sociálních bytů. Nyní se pod Kopanicí připravuje stavba druhé etapy, která urbanisticky dotváří území bývalého výrobního areálu do koncepčního celku.

Chrudim - Přes sedmdesát chrudimských občanů se sešlo v pondělí, 13. května na další protestní demonstraci pod sochou Jana Husa v Chrudimi. Hlavní organizátor Petr Bajgar, zástupce protestní kampaně Milion chvilek, přednesl úvodní projev a pozval i další hosty.

Na demonstraci za ochranu demokracie a práva přišlo třikrát více chrudimských občanů než minule. Před demonstrujícími vystoupili i další řečníci, mezi nimi například Nora Gregorová, která přečetla výňatky z pražského projevu psychiatra Radka Honzáka. Výbuch souhlasného smíchu pak nastal, když odcitovala Honzákův bonmot: "Pravidlo demokracie říká, že pokud budou dva vlci a jehně hlasovat, co bude k večeři, má mít jehně revolver". Dalším řečníkem byl Václav Blábolil, který se netajil svým pocitem, že premiér Babiš může být napojený na KGB. Organizátoři protestu potom přečetli hlavní požadavky :

1) Demise Marie Benešové
2) Vláda se zaručí, že neodvolá Nejvyššího státního zástupce. 
3) Zaručí se tím, že přijme a naplní SEDM POJISTEK pro nezávislost justice.

Během slunečného podvečera zaznělo i několik písní a pozvánka na další demonstraci, tentokrát 21. května na Staroměstské náměstí v Praze.

Chrudim – Revitalizace náhonu v Parku Střelnice je prý u konce. Snad odlehlost celého místa, kde přes den hledají vítanou zelenou oázu především maminky s dětmi a senioři, snad nové a neotestované vybavení. Faktem posledních dní každopádně zůstává řádění vandalů v korytech řeky, která město nákladně uvedlo do přijatelného stavu.

Radnice na toto téma dokonce vyprodukovala tiskovou zprávu, kterou převzala většina médií bez viditelných úprav a uzardění. „Městská policie Chrudim eviduje již několik upozornění na ničení právě dokončených terénních úprav bezprostředního okolí náhonu, i v náhonu samotném. Podle městské policie se lidé baví tím, že balvany kolem břehů odvalují či hází do tůní, přemisťují šlapáky, jež slouží k překonání toku, a různě narušují břehy,“ uvádí v „tiskovce“ mluvčí města Aleš Prokopec.

[[img:chrn_fullwidth:15787:]]

Řešení, které městská policie, potažmo zdejší politici nabízejí, je z poličky represivních opatření. Není divu, především Piráti a ANO 2011 si notují třeba v instalování radarů měřících rychlost, proč by se tedy neshodli také v instalaci fotopasti v Parku Střelnice. Právě fotopast se sem chystá vedení města umístit.

Strážnici prý sice zintenzivnili obchůzky po parku, na místě však nemohou být věčně. Fotopast se v minulosti osvědčila při případě dopadení a usvědčení zlodějů na hřbitově u svatého Kříže.

Foto: Jindřich Balous

Chrudim – Uzavírky a dopravní omezení, která trápí nejen Chrudimáky, ale i přespolní, opět nechaly vyhřeznou dávnému problému. Řidiči jen s minimální ochotou využívají oficiálních objížděk a se známou vynalézavostí volí jiné trasy. Třeba tu píšťovskou.

Zkratku přes tuto místní část přitom šoféři nevyužívají poprvé. Už před třemi lety tudy objížděli neustále ucpanou ulici Obce Ležáků. V těchto dnech je pro změnu neprůjezdná část Václavské ulice na Vlčí hoře, takže příjezdové trasy ze Slatiňan do Chrudimě jsou značně zredukovány. Výsledkem jsou fronty v ulici Obce Ležáků a zkracování cesty přes Píšťovy.

[[img:chrn_fullwidth:15782:]]

Na svém posledním jednání toto téma otevřeli i členové dopravní komise rady města. Někteří obyvatelé Píšťov si totiž „komisařům“ stěžovali, že přes lokalitu se zahušťuje tranzit aut, přestože se místní komunikace nacházejí v pěší zóně, kam je omezený vjezd. Situaci je prý potřeba řešit. Členové komise o tomto problému diskutovali s tím, že bude nutné zorganizovat setkání s občany a probrat s nimi vhodné řešení. Nabízí se například zaslepení u železničního přejezdu, nebo změna dopravního značení na zákaz jízdy mimo dopravní obsluhy.

Četné dotazy čtenářů „Chrudimské trilogie“ na to, co bude dál, mne nutí prozradit svůj nový záměr s vědomím, že slibované dílo občas nemusí splnit očekávání. Zatím snad postačí alespoň malá ukázka toho, co se chystá. Hlavním „hrdinou“ další knížky by měla být ona krásná modravá stuha, která zdobí Chrudim při pohledu ze severní strany.   

Železné hory jsou známou rekreační oblastí, jejíž přírodní krásy a tvary modeluje „stříbrná“ řeka Chrudimka s několika přehradami, hrady a dalšími zajímavostmi.

Nejsou to pravé hory, spíš jen vrchovina. Byly však přitažlivou oblastí pro malíře-krajináře, studnicí poznání pro geology, přírodovědce a ochranáře, jsou rájem chatařů, rybářů, jachtařů...Vyšlo o nich už dost publikací, které zachycují jejich krásu. Avšak -  tyto malé hory jsou také bydlištěm domácích obyvatel, rodištěm některých  významných osobností, v jejichž dílech najdeme stopy prostředí, odkud pocházejí.

Zpěv ptactva, šumění lesů, bzukot včel a jiných zvuků dávají tušit, že je tu ještě něco, co vytváří duši tohoto kouzelného kraje, který přirostl k srdci mnohým z nás. O tom by měla být nová knížka provázená ilustracemi Aleny Šinkové.

Malá ukázka z 1. kapitoly:

 V zajetí Železných hor

Pronikavé zaskřípění brzd, prudký smyk vozidla, zaklení řidiče. To znají asi všichni, kteří se se svými auty pohybují po rušných ulicích ve větších městech v době dopravní špičky. Uvedené zaskřípění fabie však bylo něco mimořádného, protože se odehrálo na opuštěné  venkovské silnici v podmračeném zimním podvečeru.  Zima, sníh a prudký vítr zřejmě odrazovaly většinu obyvatel Železných hor od cestování. Vyjížděl jen ten, kdo neodkladně musel, nebo kdo podcenil rozmary počasí. Ostatně, jaké rozmary, vždyť uvedené povětrnostní jevy patřily k ročnímu období a k době, již nazýváme adventním časem.    

Vozidlo, které bylo nuceno náhle zastavit a v důsledku smyku stanulo napříč silnicí, byl osobní vůz, jehož řidič pohotově reagoval na překážku, která se mu postavila do cesty. „Tak to teda...“ procedil skrz zuby a pokusil se vystoupit z vozidla. Jeho slova nedávající příliš smysl patřila k nečekané situaci, jinak nikomu, protože žádný  spolujezdec uvnitř neseděl. Řidiči se bez potíží podařilo vystoupit z auta a obhlížel situaci. Jemu ani vozidlu se nic nestalo, světla svítila, motor běžel. Takže vlastně o tolik nešlo. Jen na silnici byla nečekaná překážka. Padlý smrk ležící napříč silnicí jako oběť větrnému počasí, které ovládalo už od poledne celé Železné hory. K večeru vítr ještě zesílil, takže nebylo divu, že zasáhl okraj lesa při silnici k Hrbokovu.   

Ilustrace: Alena Šinková

Řidič si stáhl pečlivě lyžařskou čepici přes uši, když se do něj vítr opřel celou svou silou a přemýšlel, co dál. Nic lepšího mě nemohlo potkat, dalo by se vyčíst z ironické myšlenky, která se navenek projevila unaveným povzdechem. Měl zřejmě naspěch, ale díky tomu, že silnici pokrýval čerstvý mokrý sníh, snažil se dodržet patřičnou rychlost.

Docela hezká kombinace, uvažoval. Prudký vítr, mokrý sníh, špatná viditelnost. Obhlížel překážku. Větve vyvráceného smrku čněly do výše a zakrývaly výhled jako živá lesní opona. Kmen byl dost silný a vytvářel pro dopravu důkladnou překážku, která byla bez cizí pomoci nepřekonatelná.

Snad někdo pojede, uvažoval řidič, ale není jisté, zda by ve dvou lesního velikána odvalili z cesty. Světla vozidla nechal rozsvícená, aby byl jeho vůz viditelný. Byla tu také možnost obrátit se a vydat jinou cestou. Snažil se vozidlo vymanévrovat a obrátit jej na zpáteční cestu.

Jenže nastala další potíž. Kola klouzala po čerstvém sněhu a bylo nebezpečí, že vozidlo na úzké sinici skončí v příkopu. Což by byla nejhorší varianta, jak se odsud dostat. Zkusí nejprve vzít na pomoc mobil a oznámit překážku na silnici. Koho volat? Asi hasiče a policii.

Vstoupil do vozu, kde bylo dosud díky klimatizaci prostředí daleko příjemnější než venku. Vytočil patřičná čísla, ale brzy zjistil, že v tomto místě není signál. Nedalo se zavolat nikam, ani jeho přátelům. Vystoupil z vozu, ale ani tady nebyl s mobilem úspěšný. Ostrý vítr mu bránil vzdálit se více od vozidla. Vrátil se a uvažoval. Nezbývalo než čekat, že se někdo na silnici objeví.

Uvězněn v Železných horách, dralo se mu do mysli. V místech, která tolik miloval, kde strávil svá mladá léta, kde prožil mnoho nezapomenutelných příběhů. V místech, kde potkal svou první lásku, kde v létě užíval u vody zářivé paprsky letního sluníčka, kde zimu trávil na lyžích, kde hledal přírodní krásy i sám sebe.

Tyhle hory nedosahovaly závratných výšek, podle geomorfologů to byla jen vrchovina, jejíž výškové rozdíly se však horskému terénu přibližovaly. Jemu však přirostly k srdci natolik, že ho teď pohltily do své náruče. Seděl a čekal.

Po chvíli se mu v hlavě začaly vynořovat myšlenky a vzpomínky na události, které uvízly v jeho paměti. Prožíval tady krásné časy i s hudební skupinou, s níž objížděl zámky, kostely i hospody s písničkami z Chrudimska a Železných hor. Je to možné, že od té doby už uplynulo dvacet let? Hudební skupina se po čase rozešla, ale on se stal za ta léta sbormistrem pěveckého sboru, který teď čekal na jeho – teď už opožděný – příjezd, aby přiblížili obecenstvu advent – čas písní, radosti a očekávání nejhezčích svátků v roce. Proč se vůbec vydal sám v takový čas a nevyrazil na koncert v nasavrckém zámku o něco dříve? Snad to ještě stihne včas, doufal v duchu. Zatím nezbývá než přitopit si v autě a čekat.

Chrudim – Sociální bydlení je velkým tématem, které hýbe částí veřejnosti. Diskusi svým způsobem odstartoval pražský primátor, který dokonce přišel s několika netradičními řešeními. Málokdo ví, že vláda napumpuje do oblasti „sociálního bydlení“ obrovské finance. Je na jejich čerpání druhé největší město Pardubického kraje připraveno?

Není. Alespoň prozatím. I přesto, že tuto tématiku třeba Piráti velmi akcentují. Piráti, kteří mají ve vedení města dva své zástupce, a to dokonce na místech nejvyšších – místostarosty Aleše Nunváře a Pavla Štěpánka. Nunvář se Štěpánkem však žádný konkrétní projekt připravený neměli a němají. 

[[img:chrn_fullwidth:15741:]]

„Aktuálně je vypsána výzva, která kryje až sto procent nákladů na výstavbu sociálních bytů, ale o tom město v tuto chvíli neuvažuje, protože žádný takový projekt nemá připraven,“ odpovídá na dotaz Chrudimských novin tiskový mluvčí města Aleš Prokopec. Dále uvádí: „Město má ovšem velký bytový fond, kapacity pro koncepčnější práci v oblasti bytové politiky tedy jsou. V tuto chvíli je zadáno vytvoření Koncepce sociálního bydlení u odborníka v bytové oblasti Jana Sládka, PhD., jenž se několik let věnoval problematice dostupnosti bydlení na Akademii věd ČR."

[[img:chrn_fullwidth:15090:]]

„Koncepce vznikne nejen na základě již existující Vstupní analýzy v rámci vzdálené dílčí podpory města Chrudim, vytvořené Agenturou pro sociální začleňování, a Tematického výzkumu bydlení v Chrudimi, který pro Chrudim vytvořil výzkumný tým pod vedením PhDr. Hany Synkové z Univerzity Pardubice, ale také na základě dalšího vlastního sběru dat. Koncepce přinese městu příležitost k ucelené práci v oblasti bytové politiky do budoucna,“ říká Aleš Prokopec.

[[img:chrn_fullwidth:15092:]]

Předběžně se, dle tiskového mluvčího, rýsuje rozdělení bytů do tří základních kategorií:

1. sociální byty – dotované, s poskytováním sociálních služeb;

2. byty se sníženým nájemným – částečně budou sloužit sociální politice a částečně jako startovací byty, bez sociálních služeb;

3. komerční byty, kde se nájmy přiblíží běžnému komerčnímu nájmu.

[[img:chrn_fullwidth:15057:]]

„Podrobná koncepce by měla být zpracována do konce roku 2019, následně ji vedení města vyhodnotí a případně přistoupí k navržených opatřením,“ uzavírá tiskový mluvčí Aleš Prokopec.

Finance přislíbené vládou tak s největší pravděpodobností chrudimská radnice nechá odtéci jinam.

Chrudim – Takzvanou „spanilou jízdu“ několikahlavého stáda motorkářů nešlo v sobotu přehlédnout. Vyznavači jedné stopy se přihnali od Slatiňan, jejich řady však byly posíleny i kolegy z dalších částí republiky. Zaparkovali na Resselově náměstí, aby následně zamířili do kostela Nanebevzetí Panny Marie.

V kostele motorkáře čekal bojanovský farář a bývalý chrudimský kaplan Štefan Brinda. Uličku mezi lavicemi zcela zaplnily helmy, mnozí účastníci se dobře bavili při knězově kázání. Následovalo žehnání jednotlivých motorek. Vše tedy zdánlivě v pořádku. Až na jednu maličkost, kterou vystihl ve svém komentáři známý topolský sedlák, hasič, motorkář a milovník amerických aut, Honza Komárek.

„Kamarádi mám vás rád, ale musím říct svůj názor. Motožehnání začala před X lety mezi staršími ročníky našich kolegů, kteří jsou věřící. Dnes už je to jen šaškárna na předvádění se na veřejnosti, když přijedou stovky motorkářů, z nichž 90% v kostele nikdy nebyli, nejsou věřící, a dost často mají na špercích, nášivkách nebo tetováních dokonce satanistické symboly. Tito lidé si nechají požehnat od katolického faráře. Co k tomu dodat? Pokuste se nad tím zamyslet. Děkuji,“ píše na sociálních sítích Honza Komárek.

Kdo ví, třeba tento „folklor“ některým z drsných mužů na silných strojích pootevře jinak zdánlivě zavřená vrátka kostelních vrat a naučí církev vnímat i jinak, než jak ji prezentují mainstreamová média.