Praha - Přesně před dvěma lety dosáhl chrudimský stolní tenista David Půlpán fantastického úspěchu v britském Stoke Mandeville, letos své výkony dokázal zopakovat na „domácí“ půdě v Praze a ze Světových her handicapované mládeže do 23 let si odvezl zlatou a stříbrnou medaili!

Přesně rok po úspěchu ve Stoke Mandeville (více o turnaji si připomeňte zde) se od 29.6-3.7. 2016 uskutečnily v Praze Světové hry handicapované mládeže do 23 let. Na věhlasné akci probíhala řada sportů, konkrétně disciplíny z atletiky, plavání, šermu vozíčkářů a především stolního tenisu, kde bylo výrazné chrudimské zastoupení.

[[img:chrn_fullwidth:13722:Česká výprava na světových hrách v roce 2016]]

Velkou výhodou pro Davida Půlpána byl fakt „domácího“ prostředí a to doslova, protože v areálu Stadionu mládeže DDM hl. m. Prahy se nachází klub "zdravých" stolních tenistů SF SKK El Niňo Praha, kde v současné době trénuje a také hraje zápasy. Odchovanec chrudimského klubu KST Linea Chrudim zde obhajoval zlatou medaili ve družstvech a stříbrnou medaili v jednotlivcích z IWAS U23 World Games Stoke Mandeville 2014.

Světových her v Praze se zúčastnilo 26 hráčů a hráček z celého světa, mezi kterými zaznamenal chrudimský vyslanec famózní výsledky. V jednotlivcích ve své kategorii handicapu vybojoval 1. místo a stal se tak mistrem světa do 23 let! Následně mezi jednotlivci bez rozdílu handicapu obsadil 2. místo a ve družstvech společně s chorvatským spoluhráčem Pavao Jožičem obhájil 1. místo ze Stoke Mandeville!

[[img:chrn_fullwidth:13724:Mistr světa David Půlpán při závěrečném focení]]

V obou kategoriích u jednotlivců musel David Půlpán skousnout pouze jedinou porážku, kdy až ve finále nestačil na Bunpota Sillapakonga v poměru 0:3, ve družstvech se s Chorvatem Jožičem dokázali vypořádat s rumunskou i italsko-kuvajtskou dvojicí. „Ve finále jsem Sillapangovi vzdoroval pouze v prvním setu, který jsem prohrál 11:13 na míčky, ostatní sety si už Thajec pohlídal a vyhrál s přehledem 3:0, nutno konstatovat, že soupeř byl herně o úroveň výše a jednalo by se o velké překvapení, kdybych zvítězil,“ popsal sám aktér turnaje svoji jedinou porážku ve finále.

„Podařilo se mi obhájit 1. místo ve družstvech ze Stoke Mandeville 2014, tentokrát ke zlaté cestě dopomohl a stal se její nedílnou součástí skvělý parťák a super hráč Pavao Jožič! Tímto bych mu ještě jednou rád poděkoval, že byl ochoten se mnou spojit síly, které vyústily ve velký úspěch,“ spokojeně hodnotí celé pražské působení David Půlpán.

Vzhledem ke svému věku (Davidu Půlpánovi je v současnosti 22 let, pozn. red.) se této akce zúčastnil nadějný stolní tenista naposledy, nyní je připraven sbírat úspěchy mezi dospělými!

[[img:chrn_fullwidth:13723:Vítězný pár kategorie družstev - David Půlpán a Pavao Jožič! ]]

Výsledky Davida Půlpána (IWAS U23 World Games Praha 2016):

jednotlivci podle rozdělení handicapu

David Půlpán (Česká republika) – Ali Alsane (Kuvajt) 3:0

David Půlpán (Česká republika) – Daniel Ionita (Rumusnko) 3:0

jednotlivci bez rozdělení handicapu

1. kolo – David Půlpán (Česká republika) – Parinya Punkaew (Thajsko) 3:0

čtvrtfinále – David Půlpán (Česká republika) – Matteo Orsim (Itálie) 3:1

semifinále – David Půlpán (Česká republika) – Pavao Jožič (Chorvatsko) 3:0

finále – David Půlpán (Česká republika) – Bunpot Sillapakong (Thajsko) 0:3

kategorie družstev

semifinále – Půlpán (ČR)/Jožič (Chorvatsko) – Ionita/Tepeleu (oba Rumunsko) 2:1 na zápasy

finále – Půlpán (ČR)/Jožič (Chorvatsko) – Cordua (Itálie)/Alsanea (Kuvajt) 2:1 na zápasy

Chrudim - Plovárna, jež v minulosti prošla tolik diskutovanou rekonstrukcí, v současné době ve švech rozhodně nepraská. Na vině není momentální ochlazení, protože začátek července byl až extrémně teplý. Na vině jsou odlišné preference převážně mladé generace.

Nižší návštěvnost oproti loňskému roku přiznal v médiích i šéf městských sportovišť Luděk Marousek. Fotky, které pořídily Chrudimské noviny, jeho slova potvrzují. Koupaliště návštěvníky příliš netáhne. Na místě si totiž pořádně nezaplavou, skokanský můstek také chybí. Užít si vody v nerezových vanách, tak přicházejí především lidé středního věku a senioři hlídající vnoučata. Mladá generace podle všeho dává přednost koupání v některém z okolních písníků, nebo zatopených lomů.

[[img:chrn_fullwidth:13700:Trošku se tu nudím.  Foto: Chrudimské noviny]]

Návštěvníky plovárny nenaláká ani mizerná nabídka služeb přímo na koupališti a vstupné 60 korun rovněž nepatří mezi nejnižší. Z doplňkových atrakcí lze jmenovat hřiště pro vodní fotbálek a plážový volejbal. Komu je koupaliště vlastně určeno? Ozývají se totiž hlasy, že nákladně zrekonstruovaný areál připomíná spíše zakonzervovaný evropský projekt, jenž nechává především mládež bez povšimnutí.

Naproti tomu koupaliště ve Slatiňanech si na návštěvnost všech ročníků stěžovat nemůže. Přestože je proslulé chladnější vodou, disponuje plnohodnotným venkovním bazénem, v němž se dá udělat víc, než pět temp a také přírodě bližším prostředím. Velká část Chrudimáků proto sedlá své bicykly a vyráží cyklostezkou podél řeky až do Slatiňan. 

[[gal:13720]]

Chrudim - Rodný dům Jana Nepomuka Štěpánka, slavného chrudimského rodáka, prochází rekonstrukcí. Vzniknout by v něm měl denní stacionář pro klienty chrudimského hospice. Trávit svůj čas by v historickém domě v centru města měli především onkologičtí pacienti a jejich rodiny.

„Krátce po návratu z Anglie v roce 2012 jsme začali promýšlet, jak realizovat svou rozšířenou vizi - vybudovat denní centrum se stacionářem pro nemocné v závěru života. Naskytla se možnost velmi výhodné koupě původně gotického řadového domu ve Štěpánkově ulici číslo popisné 89 v centru Chrudimi. Dům jsme v létě 2012 koupili. Projektantem rekonstrukce se stal Ateliér 02 z Havlíčkova Brodu. V současné době již opravy a úpravy probíhají a zahájení provozu by mělo být letos. Tentokrát nejsme závislí na dotacích a grantech, k financování využijeme vlastní rezervní fond vytvořený od zahájení provozu lůžkového hospice. Doufáme však v trvající přízeň sponzorů – dárců, kteří nyní podporují hospic a které těší, stejně jako nás z hospice, že se mohou podílet na dobrém díle. Elektrárna Opatovice nám třeba přispěla sto sedmdesáti tisíci,“ uvádí k opravám domu ve Štěpánkově ulici webové stránky hospice u Ploché dráhy.

[[gal:13719]]

Samotný hospic vznikl u Ploché dráhy v roce 2009. Část financí na jeho výstavbu shánělo občanské sdružení Smíření prostřednictvím sbírek, do nichž tehdy přispěli jak jednotlivci, tak třeba politické strany. Nejvíce nákladů však pokryly dotace. Zaměstnanci a hlavní autoři projektu hospicové péče v České republice kategoricky odmítají jakékoliv snahy o legalizaci údajné „euthanázie“ a nestydí se za křesťanskou orientaci svého díla. Svou víru však nikomu nevnucují a přijímají příchozí bez rozdílu. Samotný hospic je převážně určen pro pacienty s pokročilým nevyléčitelným onemocněním, kteří se pro závažnost svých příznaků nemohou léčit doma. Nejčastěji se jedná o postupující nádorové onemocnění.

Chrudim - Ve dnech 14. až 16. července Chrudimská beseda na chvíli zprovozní Městské kino, aby nabídla ochutnávku filmů z karlovarského festivalu. Minipřehlídku uvede zábavná francouzská komedie Líná zátoka odehrávající se v nádherně nasnímaných exteriérech severní Francie.

Ve čtvrtek 14. července ve 20 hodin se promítá francouzská komedie Líná zátoka. Režisér Bruno Dumont před dvěma lety rozesmál karlovarské publikum svou minisérií Malej Quinquin. Nyní po uvedení v soutěži na festivalu v Cannes vstupuje do kin se svou zdivočelou komedií a retro detektivkou v jednom. Líná zátoka představí slavné herce: Juliette Binoche, Valeria Bruni Tedeschi a další ve velmi neotřelých hereckých polohách. 

Divák, který se rozhodne sledovat pár dní ze života kovbojů na brazilském venkově, mimochodem se vším, co se dá, si užije v pátek 15. července, kdy je na programu drama Neonový býk. Nepředstavujte si téma býčích zápasů! Tohle býčí rodeo je spíš o tom, jak podrazit někomu nohy. Pohledný kovboj Iremar, tanečnice Galega a její malá dcera Cacá žijí v divokém a smyslném světě brazilského rodea. Domovem provizorní rodiny je náklaďák, ve kterém převážejí býky na další štace. Skrz prach a pot z tvrdé práce probleskují sny o budoucnosti, barevné a zářivé jako mytický Neonový býk. 

K divácky nejlépe hodnoceným filmům patří dojemný, zábavný až výstřední snímek Tohle je náš svět v hlavní roli s Viggo Mortensenem. Tragikomický střet s reálným světem početné rodiny žijící v kanadské divočině uvidíte v sobotu 16. července od 20 hodin.

A jelikož k festivalům patří i mimořádně lákavé jídlo, pořadatelé propagují oplatky, becherovku, steaky z jelena a pivo Karel, tak se necháme překvapit.

Chrudim - Základní školu v ulici Dr. Jana Malíka zná ve městě asi každý. Někdo se může počítat mezi její absolventy, jiný v ní nechává vzdělávat své potomky, další zcela a kompletně odmítá model vzdělávání, jež nastavil ředitel školy Zdeněk Brož se svým pedagogickým sborem. Malík je zkrátka unikát.

Ve středu 29. června se v jídelně školy konalo rozloučení s žáky devátých tříd. Koná se každý rok a každý rok se trošku liší od těch předchozích. Zaplněná jídelna v parném letním dni nedala zapomenout, že v „Malíkovi“ se i tyto výjimečné chvíle nesou v trochu jiném duchu, než ve školách jiných.

[[img:chrn_fullwidth:13598:Žáci devátých tříd, rodiče a učitelé se společně loučili se školním rokem. Foto: Chrudimské noviny]]

Fotografie za doprovodu emotivní hudby střídala vtipná videa, která „deváťáci“ vytvořili, na jevišti se objevili třídní učitelé Roman Anýž a Ivana Brožová. Třídní hovořili o letech strávených s dětmi, které se jako mávnutím kouzelného proutku proměnily v embrya dospělých. Protože jako „malí dospělí“ absolventi Malíka skutečně působí. Jsou sebevědomí, nedělá jim problém diskutovat s o dekády staršími lidmi, mají svůj názor a ten dokáží s patřičným důrazem prosadit. Možná právě tato schopnost vychovat z dětí plnohodnotné lidské bytosti bez komplexů, je trnem v oku některým kritikům vzdělávání na Základní škole Dr. Malíka.

„Bude nám chybět hlavně škola. Skvělá patra a kamarádi, učitelé, kteří nám nebránili projevit svůj názor, přestože nás učili dát tomu názoru správnou formu. Diskuse, výuka, pravidelné výjezdy do přírody. Škola pro nás byla taková druhá rodina, po níž se nám bude stýskat,“ shodují se ve svém názoru na uplynulých devět let dvě slečny, nyní již absolventky Karolína Kučerová a Markéta Hromádková.

[[img:chrn_fullwidth:13604:Karolína a Markéta. Pomůže jim základka dr. Malíka na cestě životem? Foto: Chrudimské noviny]]

I ony cítí určitou nejistotu z cesty, kterou právě nastupují, protože je jim jasné, že bezpečné prostředí a přátelský přístup učitelů z jejich základní školy nebude na všech středních školách samozřejmostí. Právě některé místní střední školy mají s dětmi z „Malíka“ problém a dávaly jim za jejich odlišnost patřičně do těla. I to se ale v posledních letech mění.

Jednou z budoucích studentek pardubického gymnázia v Mozartově ulici je i Natálie Šafářová. Sebevědomá blondýnka, jíž by málokdo hádal patnáct let.

[[img:chrn_fullwidth:13609:Natálka se budoucnosti nebojí. A proč by měla? Foto: Chrudimské noviny]]

„Se svým projektem jsem se dostala až na akademii věd. Věnován byl protahování, cvičení. Ráda bych časem napsala třeba i knížku. Rozhodně si myslím, že nás škola na život připravila perfektně. Naučili jsme se psát všemi deseti, skvělá byla výuka angličtiny, dějepisu. Nebojíme se říci svůj názor, máme vyšší sebevědomí,“ říká dnes již bývalá žačka Základní školy Dr. Malíka. V budoucnu by se ráda věnovala buď psychologii, nebo zubařině. Kdo z dětí po základní škole ví, čím by chtěl být?

Duchovním otcem, motorem školy a také dobrým přítelem svých žáků, je již čtvrt století Zdeněk Brož. Učitel, který se hned z počátku existence školy za vodojemem stal i jejím ředitelem. „Za těch pětadvacet let mohu konečně říci, že okolí Malíka přijalo. Klacky pod nohy, které nám z nejrůznějších stran házeli ti, kdo nám nepřáli, jsme se naučili překračovat,“ říká Brož. Od počátku přitom vsadil na změnu vztahů ve škole a smysluplnost toho, co se v ní děje. Každý, kdo nepřijal filosofii školy a neztotožnil se s partnerským přístupem k žákům a rodičům, se se školou dříve, či později rozloučil.

[[img:chrn_fullwidth:13613:Ředitel Zdeněk Brož: Chalupu nemám, místo ní mám školu. Foto: Chrudimské noviny]]

„Nové kolegy vybíráme jednoduše. Samozřejmostí je pohovor a už tam se obvykle ukáže, jestli ten který člověk mezi nás zapadne. Mám na to asi nos. Po úvodním rozhovoru bereme potenciálního kolegu nebo kolegyni do třídy a necháme je dvacet minut učit,“ přibližuje neortodoxní přístup ředitel. Mnozí to nezvládli, ale někteří se nenechali rozhodit a děti dokázali zaujmout. „Později za mnou přišly děti ze třídy a samy řekly, zda je budoucí učitel zaujal. Pokud se jim kantor zamlouval a i já byl spokojen, domluvili jsme se na spolupráci.“

[[img:chrn_fullwidth:13607:Dnešní deváťáci si věří. Výsledky přijímaček na střední školy to potvrzují. Foto: Chrudimské noviny ]]

Pedagogické fakulty považuje Zdeněk Brož mnohdy za pedagogické skanzeny. Budoucí učitelé se na nich neučí, jak smysluplně učit. Navíc je mnohdy vzdělávají pedagogové, kteří sami nikdy za katedrou nestáli. Mladí lidé se tak ještě více vzdalují reálnému životu a dětem nemohou mnoho předat, nejsou pro ně osobností ani autoritou. Reforma školství, která je podle Brože nezbytná, tak musí začít právě na vysokých školách pro pedagogy. A do toho se nejspíše žádný ministr nepustí.

[[img:chrn_fullwidth:13606:Spokojený ředitel, vděčný žák a pyšný táta. Foto: Chrudimské noviny]]

„Z různých stran slyšíme kritiku naší školy, která nám vytýká údajný nedostatek kázně. Přitom opak je pravdou. I u nás máme jasně a pevně stanovený řád a psaná i nepsaná pravidla, jimiž se kantoři a žáci řídí. A právě to je jeden z důvodů, proč ve škole máme naprosté minimum kázeňských přestupků,“ vyvrací námitky Brož. Mnoho učitelů ve školách tak podle všeho jen těžce nese orientaci školy na partnerský přístup a svobodné vyjadřování názorů dětí. Se sebevědomým dítětem si dokáže poradit málokdo. Na Malíkovi se to však daří. I proto, že sám Zdeněk Brož nejde formou restrikcí a „zupáckého“ vyžadování pravidel. I důrazné námitky dokáže předkládat slušně a věcně tak, aby neurážely. A to jak ve vztahu k dětem, tak kolegům se sboru.

[[img:chrn_fullwidth:13600:Dnešní deváťačky ... Foto: Chrudimské noviny]]

Forem vzdělávání je přitom mnoho druhů. Waldorfská škola, vzdělávání podle Marie Montessori, Daltonské vyučování a pak také forma, kterou zvolil Zdeněk Brož. Mnozí rodiče si však ani z bohaté nabídky nedokážou vybrat a volí proto domácí výuku. „U nás žádné takové rodiče nemáme. Osobně jejich přístup chápu a považuji ho za selhání školství. Nedokáže nabídnout variantu, která by takovým rodičům vyhovovala. I proto je třeba radikální změna v samotném principu. Když Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, nebylo kde brát, proto často učili vojenští vysloužilci. A tento přístup plný často bezduchého biflování a drilu u nás stále přetrvává. Stačí se jen zamyslet třeba nad tím, proč kantoři nutí děti na začátku hodiny vstávat. Nepřipomíná to vojenský nástup?“ klade otázky Zdeněk Brož. Ředitel Základní školy Dr. Malíka často opakuje známé pravidlo, z nějž plyne, že prostředí vychovává, determinuje chování. Když se učitelé k žákům chovají slušně, chovají se poté žáci slušně k učitelům. Vyžaduje to často ale komplexní nasazení a ne jen odříkat přípravy a pak „zaplout“ do kabinetu na kávu. Děti na Malíkovi za svými kantory chodí i s osobními problémy, mnohdy svým třídním i tykají. Do těchto vztahů však ředitel příliš nezasahuje. Nepřekročí-li školní řád, je na pedagozích, jakou formu přístupu ke svým svěřencům zvolí.

[[img:chrn_fullwidth:13599:Pánům to v oblecích taky slušelo. Foto: Chrudimské noviny]]

„Od počátku jsem chtěl, aby dětem škola minimálně nevadila, když už ji nebudou přímo milovat. A ono se to daří. Příjemná atmosféra, bezpečné prostředí, důraz na důležité a vypuštění přežilého – nepodstatného, přináší své plody,“ opisuje zásadu formulovanou svatým Augustinem Zdeněk Brož: „V podstatných věcech jednotu, ve sporných svobodu, a ve všech lásku.“ Je to právě vztah k dětem a jejich seberealizaci, co stále pohání ředitele Základní školy Dr. Malíka. Jak sám říká, má to štěstí, že i své koníčky se mu podařilo implementovat do vzdělávacího programu školy. „Děti tak jezdí pravidelně na výukové semináře do přírody, učí se lyžovat, sjíždět řeky,věnují se cykloturistice i pěší turistice. Samotná škola se mi tak stala koníčkem. Ráno jsem ve škole první a většinou ji také poslední opouštím. Jsem zde často i o prázdninách, kdy na chodbách panuje úžasný klid. Po týdenní účasti na kurzu se žáky pracuji často ve škole i v sobotu a v neděli. To dítě, které se před pětadvaceti lety narodilo, mi sice přineslo šediny, ale mám ho rád pořád stejně. Nikdy bych neměnil,“ usmívá se Brož.

[[img:chrn_fullwidth:13608:Poslední fotka s panem učitelem. Bylo to krásný ... Foto: Chrudimské noviny]]

Největší odměnou pak jsou žáci, kteří již mají sami své děti a ty potom zasedají do lavic na Malíkovi. A takových žáků stále přibývá. Absolventi spolu s kantory tvoří zvláštní komunitu, vyznačující se až rodinnou atmosférou. „Úkolem školy je ukazovat dětem, v čem jsou dobré. Proto máme takové množství volitelných předmětů a seminářů. Učitelé nesmí děti zatracovat, ale spíše je doprovázet na jejich cestě. Nám se to daří. Především díky vynikajícímu kolektivu, jenž své žáky chápe a má je rád. Až jednou odejdu – do důchodu mám dva roky – věřím v pokračování nastaveného kurzu. Sám se poté do školy už nevrátím,“ říká Zdeněk Brož. Komu pomyslné žezlo předá? To nechává ředitel Brož bez odpovědi. Z jeho úsměvu je však patrné, že případní nástupci už možná dnes chodí po chodbách Základní školy Dr. Malíka v Chrudimi. Ale kdo ví?!

[[gal:13693]]

Chrudim - Kdo vlastně chodí na představení konající se v rámci festivalu Loutkářská Chrudim? Vzhledem k tomu, že celý festival je určen amatérským loutkářům a část místní veřejnosti proto celý festival ignoruje a považuje ho za akci určenou primárně loutkářům, rozhodly se Chrudimské noviny nafotit účastníky několika představení.

[[img:chrn_fullwidth:13597:Dávno pryč jsou doby, kdy byly loutkářky skryty za černou látkou. A dle návštěvnosti to loutkářskému světu prospívá. Foto: Chrudimské noviny]]

Součástí festivalu jsou i odborné semináře a diskuse, v nichž lektoři loutkářům přibližují techniky divadelních představení a samozřejmě také výrobu loutek. Právě tyto akce mohou řadě zájemců o divadlo potvrzovat teorii o zdánlivém odosobnění celého „podniku“. Město se sice snaží zachraňovat přízeň veřejnosti koncerty, ale prý se mu to moc nedaří. Fotogalerie vložená níže však dokazuje, jak dalece se tito kritici mýlí. Děti a jejich rodiče si na Loutkářskou Chrudim svou cestu bez problémů najdou.

[[gal:13592]]

Chrudim - Místní prapor výsadkářů opouští jejich velitel. Nejedná se o žádné „zběhnutí“ do civilu, ale povýšení a změnu působiště. Podplukovník Robert Dziak je k prvnímu srpnu povýšen na plukovníka a odebere se na mezinárodní velitelství v americkém Norfolku.

Paragáni si pro svého velitele připravili rozloučení, kdy ani sám podplukovník Dziak netušil, co všechno ho vlastně čeká. Až k domu pro něj přijeli v historickém terénním autě, aby ho následně centrem Pardubic odvezli na tamější letiště. Zde už na Roberta Dziaka čekalo letadlo, z nejž později nad chrudimským letištěm vyskočil a předvedl, že ani vysoká důstojnická hodnost z něj neudělala kancelářskou myš. Na místě z rukou Zdeňka Koláře, jenž chrudimským výsadkářům také svého času velel, převzal pamětní medaili. Jméno Dziakova nástupce prozatím armáda nezveřejnila.

Výsadkový prapor Chrudim je lehký výsadkový prapor typu komando, přičemž v Armádě České republiky je jedinou jednotkou tohoto typu. Prapor představuje hlavní expediční sílu Armády České republiky s vysokou mobilitou. Je předurčen k plnění taktických úkolů na území ČR i mimo něj a to samostatně nebo v rámci národního i aliančního uskupení sil. V boji je určen k eliminaci schopností protivníka zejména rychlým manévrem a vedením pohyblivé a rozhodné činnosti při různých druzích operací, za každého počasí a v jakémkoliv terénu a k vedení boje v hloubce sestavy nepřítele.  

Chrudim - Pokud jste ještě nenavštívili Atrium café na Resselově náměstí 12, máte jedinečnou možnost navštívit tuto kavárnu ve středu 29. června v 18 hodin při příležitosti vernisáže výstavy Lucie Ernestové Cesta k sobě životem. Při pohledu na tvorbu této autorky si mnozí z nás uvědomí, že její inspirační obrázky pro malé i velké obdivují již léta. Hudební doprovod - Kiesse Nzamba.

Tvorba Lucie Ernestové odráží důležitá životní témata jako Naděje, Přijetí, Vnitřní svoboda, Strach a důvěra, Odvaha, Vyvážení, Soucit, Usmíření. Nabízí prostor k přemýšlení, sdílení zkušeností a důvěrnému rozhovoru. Vede nás k porozumění sobě a ke světu kolem nás. Poskytuje příležitost k mýšlení a nutí nás odpovídat na vlastní nevyslovené otázky. Obrázky jsou srozumitelné, laskavé a poetické, vlídné a inspirující.

Lucie Ernestová:

„Celý život se snažíme porozumět sobě a světu kolem nás. Často ale nemůžeme vystoupit z vlastních vzorců chování. Mnohdy si myslíme, že příčinou našeho neštěstí je okolní svět. Ale skutečnou příčinou nespokojenosti je to, jak ho vnímáme. Naše vztahy k lidem, věcem a hodnotám jsou základními principy určujícími naše štěstí.

Obrázky nám poskytují příležitost nastavit zrcadlo vlastním pocitům lépe než slova. Vnímání zrakem je přece o pár desítek miliónů let vyvinutější než porozumění textu. Smyslem obrázků je otevírat důležitá životní témata ve skupině, v rodině a především pro nás samotné.“

„Jsem nadšená, překvapená a šťastná, když slyším, jak mé obrázky pomáhají v životě různým lidem. Dává to doopravdový smysl  tomu, co dělám. Nej… nej… motto mého života považuji větu jeho svátosti Dalajlámy „Smyslem, života je být šťastný a užitečný.“

Inspirační obrázky na důležitá životní témata oslovují malé i velké. Jsou bezpochyby vhodným pomocníkem pro všechny moudré rodiče a učitele. Součástí výstavy jsou akvarelové vymalovánky, které vám uspíší cestu k vlastní tvořivosti.

Chrudim - Daň ze psů, jinými slovy „poplatky za psy“ patří ve městě k jedněm z nejvyšších v rámci celé České republiky. Radnice ročně vybere více než sedm set čtyřicet tisíc korun a „pejskaři“ se oprávněně ptají, co za své peníze odvedené do městské kasy dostanou zpět. Několik igelitových sáčků jim nestačí.

Chrudimské noviny již téma plateb za psy ve městě otevřely několikrát. Jako první také upozorňovaly na možnost vybudovat psí hřiště, kde by se čtyřnozí přátelé mohli proběhnout, vyvenčit a společně si pohrát. Radnice však na tyto návrhy podle všeho nikdy nereflektovala. Lidem však dochází trpělivost. Na volno pustit psa ve městě nesmí, protože to městská vyhláška zakazuje. Podobný zákaz platí i mimo město, kde volné pobíhání psů upravuje pro změnu zákon o myslivosti. Proč se tedy platí poplatky za psy, když za ně vlastně nic neputuje zpět k majitelům domestikovaných vlků? „Pokud město zavedlo místní poplatek ze psů, pak bych ráda věděla, na co jsou poplatky určeny a kde máme psy nechat vyběhat. Za psa řádně platím, psí exkrementy sbírám, tak bych chtěla něco za své peníze vidět. Proč se poplatky, a že to není jistě málo, nevyužijí na vybudování oploceného parku pro psy, jako jsou v zahraničí,“ ptá se Markéta Melínová.

V minulosti se přitom hovořilo třeba o ploše v Parku Střelnice, kde se již několik „prolézaček“ pro psy nachází. Vzhledem k zákazu, který prosazuje Povodí Labe, však v těsné blízkosti vodního toku lze jen těžko budovat nějaké oplocení, nebo hřiště. Další variantou bylo hřiště v Janderově, které však má hned šest vlastníků a známá neschopnost úředníků vyjednat odkup pozemků, ani zde stavbu psího hřiště neumožní.

[[img:chrn_fullwidth:12681:Rozdávat zákazy venčení jde městu dobře. Ty ale za své peníze pejskaři nechtějí.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Co se týká poplatků - v roce 2015 bylo na poplatcích za psy vybráno celkem 741946 korun. Z této částky se útulku pro psy poskytlo 687903 korun, čištění města stálo 240 tisíc, náklady za sáčky na psí exkrementy činily 7652 korun, odchyty psů, ochranné pomůcky a vybavení pro městskou policii přišly na 36484 korun. Výdaje byly tedy v celkové výši 972039 korun,“ uvádí šéfka Finančního odboru MěÚ Chrudim Hana Vránová. Z čísel je tedy jasné, že místo největšího „konzumenta“ peněz ze „psích daní“ obsadil městský útulek.

[[img:chrn_fullwidth:3926:Tady to asi nepůjde, co takhle Plochá dráha?  Foto: Chrudimské noviny]]

Potíže při budování psího hřiště uvádí manažerka programu Zdravé město Šárka Trunečková. „Před časem se uskutečnilo veřejné jednání s majiteli psů, kde se kromě diskuse týkající se používání sáčků na sběr psích exkrementů, mluvilo také o vytvoření plochy pro volný pohyb psů. Bohužel na tomto setkání – kde bylo navrženo několik míst - nedošlo k jednotnému závěru mezi samotnými majiteli psů, kde by bylo nejlepší tuto plochu vybudovat a za jakých podmínek. Uvítáme proto návrhy lokalit, kde plochu vybudovat a také, jak na společné setkání pozvat co nejvíce majitelů psů. Jsme připraveni najít společné řešení,“ říká Trunečková, která podle všeho zapomněla, proč na svých místech politici a úředníci sedí. Je na nich, aby ve sporných případech rozhodli, když se lidé nedokáží mezi sebou dohodnout. V jiných případech jim to jde docela dobře. Kontaktovat Šárku Trunečkovou se svými nápady mohou zájemci zde. Úřednici lze proto doporučit využití facebooku města, nebo dokonce Chrudimského zpravodaje, který každý měsíc radostně očekávají obyvatelé východočeských Athén ve svých schránkách. 

Chrudim - Přestože horlivý verbální bojovník proti sjezdu z obchvatu města u Medlešic Michal Staněk (Koalice pro Chrudim) chyběl na posledním zasedání Dopravní komise Rady Města Chrudim, zbývající členové překvapivě projednali několik zajímavých bodů. Jedním z nich byla úprava parkování na Tyršově náměstí.

Členové komise se sešli již ve čtvrtek 9. června a patří tak suverénně menšině těch, kdo na svou službu veřejnosti nerezignovali a berou ji vážně. Předseda komise Alexandr Němec přítomné upozornil na často živelné parkování v lokalitě Tyršova náměstí, kde stojící auta zasahují nezřídka do Opletalovy ulice a na místě tak musí zasahovat městská police, která „horko těžko“ zjednává nápravu. Sotva strážníci zmizí z dohledu, řidiči opět odstaví své vozy, kam se jim zlíbí. Parkovací dům zde zkrátka citelně chybí.

 [[gal:13485]]

Němec proto navrhl, aby se zde objevilo vodorovné dopravní značení – známé čáry na silnici. To by mělo vymezovat průjezd před sportovní halou a plochu pro parkování. Předseda komise dále předložil ke zvážení, aby provoz na Tyršově náměstí byl upraven jako jednosměrný a podélné stání se změnilo na šikmé. Šéf Odboru dopravy MěÚ Chrudim Martin Klimek přítomné informoval o přípravě projektu, jenž se právě neutěšenou situací na „Tyršáku“ zabývá. Uveden v život by měl být ve druhém pololetí letošního roku.