Chrudim - Nenápadné sbližování dvou rozdílných měst, české třiadvacetitisícové Chrudimi a chorvatského města Motovunu s osmi sty stálými obyvateli, má hluboké kořeny. Před téměř dvěma sty lety města propojil chrudimský rodák Josef Ressel, během uplynulého víkendu návštěva a příprava spolupráce pro další období.

„Během pobytu zástupců Motovunu v čele se starostou Tomislavem Pahovićem jsme hovořili především o oblastech, které můžeme v rámci rovnovážného partnerství realizovat. Myslím, že velmi reálné se jeví mimo jiné vytvoření kalendáře města Chrudim pro rok 2018 z fotografií motovunských fotografů, kteří by pobývali po určitou dobu v Chrudimi, a naopak,“ řekl starosta Chrudimi Petr Řezníček (SNK - ED).

[[img:chrn_fullwidth:13947:Chorvatům se v Chrudimi líbilo.  Foto: Město Chrudim]]

O víkendu Motovunské čekal pestrý program. Zúčastnili se chrudimským městských slavností Obžinky, navštívili rekreační lesy na Podhůře a fandili i běžcům v průběhu závodu Chrudimská desítka. K výměně zkušeností a navázání spolupráce došlo mezi fotokluby.

„Může se jevit, že města jsou úplně jiné kategorie, ale na druhou stranu se mohou značně obohatit. Existuje tu možnost výměny dětí a mládeže, ale třeba také zapojení motovounských vinařů do vinařských akcí v Chrudimi,“ vyjmenovává některé výstupy ze společného jednání předseda zahraniční komise rady města a neuvolněný místostarosta Roman Málek (Koalice pro Chrudim).

Nenápadné sbližování se však Chrudim nevěnuje jen na mezinárodní úrovni. Téměř bez povšimnutí proběhla také návštěva zástupců jihomoravského Znojma. Ti si prohlédli třeba Muzeum barokních soch a nadšeni byli též z 3D modelu, který je v něm umístěn. Prozatím se jedná o první krůčky, ale i ty se podle všeho počítají. Znojmo by mohlo chrudimským být inspirací třeba v pěstování okurek stejně, jako je Motovun inspirací ve vinařské tradici.

Chrudim - Nelze se zavděčit všem. O této staré a dobře známé pravdě se opět přesvědčil šéf městských sportovišť Luděk Marousek. Na jedné straně si totiž lidé stěžují na oslňující veřejné osvětlení u krytého zimního stadionu, na straně druhé vadí rodičům malých hokejistů tma za kluzištěm.

Tma jako v pytli je za zimním stadionem často již ve čtyři hodiny a děti přitom rády využívají zkratku od „brusláku“ do ulice Dr. Milady Horákové. Rodiče sportovců tak upozorňují město, že by bylo na místě dostavět lampy veřejného osvětlení.

[[img:chrn_fullwidth:6319:]]

Luděk Marousek je tak teď jako v kleštích a vysvětluje, proč se zde jen obtížně hledá kompromis. „Minulý rok jsme instalovali led světlo na zimním stadionu, aby bylo na uvedené stezce vidět. V lednu si obyvatelka ze sídliště U Stadionu stěžovala, že jí světlo svítí do oken ložnice a dětského pokoje. Z tohoto důvodu se světlo sklonilo, aby tolik neoslňovalo, a časovač světlo vypíná ve 22 hodin,“ říká Marousek. Zadotuje radnice rodičům nákup čelovek pro jejich potomky tak, aby všichni byli spokojeni?

Chrudim - Ve dnech 7. a 8. října se konají volby do Zastupitelstva Pardubického kraje, stejně jako se konají volby do zastupitelstev krajů v ostatních obcích České republiky. Město teď zoufale hledá členy volebních komisí.

Zájemce o tuto brigádu má nárok na odměnu, která se pohybuje kolem tisíce korun pro běžného člena a patnácti stovek pro předsedu komise. Přihlásit se lze obratem do 7. září pracovnicím zajišťujícím volby na telefonních číslech 469 657 200 nebo mobil 731 682 989 (Eva Doležalová), 469 657 203 nebo mobil 731 611 464 (Renata Mašterová), případně na e-mailových adresách eva.dolezalova@chrudim-city.cz, renata.masterova@chrudim-city.cz .

[[img:chrn_fullwidth:8853:  Foto: Chrudimské noviny]]

Zájemci musí uvést jméno a příjmení, rodné číslo, trvalé bydliště a telefonický kontakt zájemce. Pozor, zájemce o členství ve volební komisi města Chrudimi nesmí být kandidátem pro volby do Zastupitelstva Pardubického kraje a musí být zletilý.

Členy okrskových volebních komisí sice nejdříve delegují volební strany a až na neobsazená místa může jmenovat členy z řad zájemců starosta města. Vzhledem k předběžným informacím volebních stran předpokládáme umístění všech zájemců o práci ve volebních komisích. O vašem umístění do volební komise budete informováni nejpozději do 13. září 2016, neboť již 16. září 2016 se koná první zasedání okrskových volebních komisí.

Chrudim - Soukenická ulice je známou trasou, přes níž si celá řada šoférů zkracuje cestu. Proč taky ne, strážník je v nedohlednu, strach z polapení trvá jen několik vteřin. A lidé se proto ptají, zda městská police na kontroly nerezignovala zcela.

Má vůbec smysl, vyžadovat zde zákaz vjezdu, když ho řidiči soustavně porušují? Proč se tudy vlastně nesmí jezdit, když by to celá řadě ulic dozajista odlehčilo? Namátkou lze jmenovat třeba Palackého třídu. Strážci pořádku jsou ale nekompromisní a z podstaty jejich profese jim ani nepřísluší filosovat nad důvody zákazů. Jsou vykonavateli vůle vládnoucích politických špiček a úředníků, kteří o těchto zákazech rozhodli.

[[img:chrn_fullwidth:280:Jezdit tudy smí třeba auta Centra sociálních služeb a pomoci.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Co se týká dopravní situace v Soukenické ulici a častého porušování dopravního značení, musím se stěžovateli naprosto souhlasit. Není však pravdou, že by strážníci dohled nad dodržováním pravidel silničního provozu v uvedené ulici zanedbávali, nebo se jí několik let přímo vyhýbali,“ říká zástupce vrchního strážníka Pavel Hromádko.

[[img:chrn_fullwidth:277:Zkratka je to lákavá.  Foto: Chrudimské noviny]]

„V Soukenické ulici, stejně jako v jiných částech města, probíhají kontroly ze strany strážníků většinou v nepravidelných intervalech, ale probíhají. Dokonce by se dalo říci, že často. Pravděpodobně by lidé byli překvapeni, kolikrát zde strážníci během pochůzkové činnosti řeší dopravní přestupky a kolik pokut zde bylo v minulosti uloženo řidičům za porušení dopravního značení. A to včetně zmíněného zákazu vjezdu. Stejně je tomu i v nočních hodinách, kdy se autohlídka, která zde zaregistruje projíždějící automobil, dotazuje jeho řidiče na důvod vjezdu do Soukenické ulice. I přes veškerou snahu se nám ale nedaří porušování dopravního značení ze strany řidičů zcela eliminovat. V této naší činnosti budeme i nadále pokračovat, aby k páchání dopravních přestupků nedocházelo,“ uzavírá strážník. Nebylo by proto lepší průjezd alespoň v nočních hodinách, kdy nehrozí zranění školáků, osobním autům povolit?

Chrudim/USA - Nejstarší mezinárodní soutěž v seskocích padákem s kulatým vrchlíkem – Leapfest se tentokrát v USA odehrála na záčátku letošního srpna za účasti českých výsadkářů z Chrudimi. Ti se této soutěže zúčastnili jako první Češi v historii a určitě si v ní nevedli špatně.

Ve velmi ostré konkurenci 59 týmů z devíti zemí světa se totiž pětičlenné družstvo poskládané z vojáků 43. výsadkového praporu Chrudim umístilo na hezkém 15. místě. Leapfest pořádala Národní garda státu Rhode Island, a koná se každoročně už od roku 1982. „Na rozdíl od našeho Airborne Triathlonu jde sice jen o seskoky na přesnost, ale třeba americké padáky MC-6 jsme viděli poprvé a soutěž má odlišná pravidla. Bylo to pro nás nezvyklé, ale ostudu jsme rozhodně neudělali. Chtěli jsme se umístit v první třetině tabulky a to se povedlo,“ hodnotí nedávný úspěch zástupce velitele 43. výsadkového praporu v Chrudimi major Ivo Zelinka.

[[gal:13917]]

Čeští výsadkáři sice také používají řiditelné padáky, ale ty se v mnoha věcech liší od typu, který byl k dispozici při soutěži. „Naše padáky mají vyšší nosnost a jsou univerzální – dají se použít jako řiditelné i neřiditelné. Typ MC-6 je třeba řídit od prvního okamžiku po vyskočení z letadla,“ vysvětluje rozdíly major Zelinka. „Řada soutěžících tyto padáky běžně používá při své každodenní práci. Pro nás to byl určitý handicap, se kterým jsme se museli vyrovnat,“ shrnul major Zelinka.

Každý soutěžní tým měl pět mužů – čtyři, kteří skákali, a jednoho záložníka. Čtveřice vyskočila z vrtulníku CH-47 Chinook, který se vznášel necelých 457 metrů (1500 stop) nad zemí vždy najednou a jejich úkolem bylo přistát co nejblíže k jednomu ze tří křížů umístěných na středové ose doskokové plochy. Samozřejmě, v co nejkratším čase. Ten, kdo přistál blíže, to také logicky dříve stihl. Rozhodčí měřili každému parašutistovi čas od jeho přistání do doteku libovolného kříže. Výsledný čas byl součtem časů všech členů týmů během osmi soutěžních seskoků. Byl jeden seznamovací, jeden soutěžní a jeden závěrečný (pro udělování výsadkových odznaků – US i zahraničních).

Při porušení bezpečnosti, ztrátě materiálu, přistání mimo doskokovou plochu nebo neprovedení parakotoulu se trestala 300 vteřinami navíc. Chrudimští výsadkáři dosáhli na skvělé umístění s časem 188,45 sekund.

Foto: Archiv 43. výsadkového mechanizovaného praporu

Chrudim - Do diskuse o parkování v lokalitě Na Šancích, respektive Na Větrníku, se teď zapojil i člen komise rozvoje a výstavby rady města Chrudim Michal Tereska. Řešení, které by mohlo ulehčit obyvatelům zmiňovaných lokalit je překvapivě jednoduché a sám Tereska ho má promyšlené prakticky do všech detailů. Jmenuje se parkovací dům.

Dlouhá léta jsou parkovací domy předmětem předvolebních slibů většiny zdejších stran účastnících se lokální politické scény a také absurdního mlčení v okamžiku, kdy volby skončí. Několikrát se také hovořilo o místech, kde by tyto domy mohly stát. Nejčastěji se skloňuje proluka mezi bloky domů v Husově ulici a pověstná Moravova zahrada u sportovní haly na Tyršově náměstí. Michal Tereska však pro řešení neuspokojivého stavu parkování Na Šancích navrhuje pozemek, na němž se částečně nachází parkoviště v Topolské ulici.

[[img:chrn_fullwidth:13906:]]

„Dle mé představy by měl být parkovací dům koncipován jako jednotlivá stání – možno i formou drátěných kojí podobně, jako tomu je u garáží v nedalekém kopci. Jednotlivá patra by chránila web kamera, k jejímuž přenosu by měl každý majitel stání samozřejmě přístup třeba přes mobil. Čipové karty pro vjezd jsou dnes již také samozřejmostí,“ říká Tereska. Počet parkovacích míst by se ze současných zhruba sedmdesáti zvedl na zhruba 180 míst. „Dům by měl dvě patra a přízemí s tím, že na střeše by mohlo nějakou formou být umožněno volné parkování, zbytek by si zájemci zaplatili. Vycházím z toho, že koupě garáže ve městě přijde na zhruba 150 tisíc. Jedna drátěná kóje by vyšla na odhadem 200 tisíc. Vnitroblok sídliště by se proměnil v rezidenční parkoviště za poplatek s tím, že třeba na hodinu by zde bylo umožněno parkování zdarma. To by vyřešilo případný problém návštěv. Příklad si můžeme vzít z nedalekého Hradce Králové,“ vysvětluje svůj nápad Michal Tereska.

[[img:chrn_fullwidth:13907:]]

Financovat výstavbu by mělo podle Teresky město a byla by to také místní radnice, kdo by později parkovací dům provozoval. „Soukromník by na tom vždy chtěl vydělat. Návratnost takového projektu, jenž by byl provázen změnou ve vnitrobloku sídliště, je odhadem deset let. Nejedná se proto v žádném případě o projekt na jedno volební období,“ doplňuje Tereska. Kolem stavby by zůstalo zachováno volné parkování a k němu by mohly přibýt i plochy nacházející se u výjezdu na Větrník. „Další parkovací místa by mohla přinést změna ulice Družstevní – známý prudký kopec od Restaurace Na Kopci – v jednosměrku. Pak by se zde mohlo objevit parkování oboustranné podélné parkování. Samozřejmě je třeba předem prověřit šířkový profil vozovky, zda se sem auta vejdou,“ popisuje další možnosti parkovacích ploch Michal Tereska.

[[gal:13908]]

Anketa, kterou v souvislosti s diskusí o parkování Na Šancích a Na Větrníku vypsaly Chrudimské noviny dopadla vcelku vyrovnaně. Ve městě se nachází zhruba stejně velké tábory těch, kdo by si parkování zaplatili a těch, kdo nechtějí vydat ze svého rozpočtu ani korunu. „Výsledky ankety mě nepřekvapují. V Chrudimi jsou lidé, kteří by své drahé miláčky chtěli mít ochráněny před nenechavci, počasím nebo, v této lokalitě, i záplavou. Na druhou stranu se najdou i ti, kdo auto berou jako samozřejmost a opomíjejí fakt , že parkovat před vchodem do domu už samozřejmost není. Ti se pak budou zlobit, jakmile jim toto pohodlí někdo změní nebo nedej Bože zpoplatní. Fuj takové radnici. Proto roky plynou a nic se nemění,“ uzavírá Michal Tereska.  

Chrudim - Každý, kdo si chce pronajmout něco z majetku města, měl by se připravit na celou řadu podmínek, z nichž možná promile bude schopen uspokojivě dodržet. Rada města teď schválila pronájem části Klášterních zahrad chrudimské společnosti People agency, která zde chce pořádat hip hop festival.

Cena za pronájem pozemků v rozmezí 16. září až 17. září je vcelku lidová – čtyřiadvacet tisíc korun. Podmínky pronájmu zabírají dvě strany A4 a lze v nich najít třeba povinnost mít na telefonu strážníky, kteří okamžitě zasáhnou, pokud by se snad udály nějaké přestupky, ničení zeleně a vybavení Klášterních zahrad. Nájemce také po skončení akce areál uklidí, protože technické služby mají momentálně na práci něco jiného. Koše, energie a záchodky si zajistí tanečníci rovněž na vlastní náklady. Pravidelné kontrole majitele, tedy města, se však přesto nevyhnou. Zvýšenou pozornost by proto měli hip hopeři věnovat trávníkům a zarostlým cestičkám. Jejich případné poškození musí odstranit před tím, než pozemky opět předají městu. Bude to však práce nadlidská, protože zájemci již atakují organizátory s dotazy, zda bude možnost v Klášterních zahradách stanovat. Jak obvykle vypadá pozemek, jímž prošla noha účastníka festivalu, je přitom všeobecně známo.

Lidé bydlící v centru města by se pro změnu měli připravit na decibely linoucí se z reproduktorů. Organizátoři prezentují první ročník ChruFestu jako „Fesťák v centru Chrudimě“. Nehodí se však pro tyto hudební produkce spíše hřiště v Janderově, nebo Plochá dráha?

Na ChruFestu vystoupí Majk Spirit, Patrik "Rytmus" Vrbovský , Marpo, PSH - Peneři Strýčka Homeboye, Azurit Kingdom a další. Cena vstupenek se pohybuje kolem čtyř stovek korun.  

Chrudim - Rozvrtaný a v současné době také zakonzervovaný Hotel Bohemia, jenž připomíná zakletý zámek z pohádky o Růžence, opět upoutal pozornost celostátních médií. V minulém týdnu se tak kauzou zabýval redaktor České televize Vlastimil Weiner.

Ve zpravodajském pořadu Události v regionech Česká televize zopakovala, proč je hotel zakonzervovaný a nefunkční. Kauza je obyvatelům města dostatečně známá, protože Chrudimské noviny se tématem obšírně zabývaly v celé sérii článků. V samotném pořadu pak vystoupil za chrudimskou veřejnost místní galerista Luboš Jelínek, jenž zopakoval několik málo známých a opomíjených souvislostí, které se doposud nepodařilo vedení města spolehlivě vysvětlit.

[[img:chrn_fullwidth:13887:Vlastimil Weiner opět v Chrudimi.  Foto: Chrudimské noviny]]

Jedná se především o nedostatečně ohlídané finance, které radnice vydala z městské kasy na přeložku sítí, aniž by měla smluvně pojištěné záruky a případné sankce, pokud by snad stavba nepokračovala. Navíc stavební firma rozestavěla parkoviště na městských pozemcích, ale už nedošlo k jeho dokončení. V současné době na místě bývalého parkoviště zeje stavební jáma a městské pozemky jsou znehodnoceny. Kam se poděla parkovací místa?

Znehodnoceny však nebyly jen samotné pozemky zarůstající plevelem, ale i samotná budova hotelu. Hotel projektovala předsedkyně svazu rumunských architektů, která ve svém projektu plně respektovala okolní stavby a také dálkové pohledy na město. Právě tato harmonie byla nevzhlednými přístavbami porušena a objevily se proto úvahy, zda město při vydávání stavebního povolení neporušilo vlastní regulační plán.

[[img:chrn_fullwidth:12857:Nic se tu neděje a jen tak dít nebude.  Foto: Chrudimské noviny]]

Starosta města Petr Řezníček (SNK - ED) pak zopakoval starou ohranou písničku, podle níž prý radnice nemá v rukávu žádné trumfy, jimiž by majitele hotelu donutila rekonstrukci dotáhnout do konce. 

Samotné „čachry“ s penězi při rekonstrukci Hotelu Bohemia se sice podařilo policistům dotlačit před soud, žádné výraznější změny, nebo snad snaha o dokončení projektu se prozatím neudály. Vedení radnice pak tvrdí, že nemá žádné páky, jak majitele donutit rekonstrukci dokončit. Městské peníze tak podle všeho pohltila černá díra a výsledky této nerozvážné investice jen tak vidět nebudou.  

Městská policie to nemá lehké. Občané ji většinou svorně nesnáší, protože mu v jeho očích jen rozdávají parkovačky a zabývají se takovými „malichernostmi“, jakými jsou odchyt psů a koček, řízení dopravy, krocení opilců. Jedná se ale opravdu o podružnosti?

Můj praděda byl prvorepublikový četník, kterého po válce vyhodili, protože nechtěl vstoupit do vznikající Veřejné bezpečnosti. Četníci přitom měli specifické poslání – fungovali obvykle na venkově a každý takový muž v uniformě perfektně znal své okolí, lidi v rajónu žijící. Četnictvo a policie byly dvě oddělené složky. Stačí vzpomenout na slavný seriál Četnické humoresky, četníci se objevili i v Dobrém vojákovi Švejkovi. Zde si Hašek neodpustil karikaturu K und K četnictva, přesto nelze zapomenout hlášku velitele stanice v Putimi: „My dobře víme, že váš syn je pytlák“. Znali své lidi a lidé znali je. Není právě toto jedním z nedostatků současné městské policie? Znají své „zákazníky“?

Města nepatřila četníkům, ale městské policii. V ní sloužili muži se statusem policistů, ne strážníků. Podle mého názoru právě fakt, že jsme se po revoluci k tomuto zavedenému a fungujícímu (četnictvo a policie vedle sebe existují třeba ve Francii, Itálii) systému nevrátili, je jedním z důvodů, proč si strážníci městské policie často tak obtížně hledají své místo na slunci a dostávají celou řadu nelichotivých přízvisek. Pravdou však také je, že medvědí službu jim mnohdy dělají ti, kdo je veřejně hájí, protože jejich slovník připomíná spíše pravidelné klienty pardubické záchytky, než distinguované a asertivní muže v uniformě. Ti si totiž dozajista zaslouží úctu, kterou jim ani zaprodanost jejich předchůdců ve službách komunistické totalitě nemohla vzít.

[[img:chrn_fullwidth:9654:]]

Člověk musí cítit skutečné povolání k práci strážníka. Peněz moc nemá, služby jsou od nevidím do nevidím, úcta veřejnosti pramalá. V uniformě je v létě vedro, v zimě zima, jak říká vrchní strážmistr Arazim. Přesto se stále najdou muži i ženy, kteří do toho jdou. Patří jim uznání, když už se slovem „úcta“ mají mnozí v současné době individualistů a všeználků problém.

Zkusme si na chvilku představit, že by strážníci v Chrudimi nebyli. Co by se změnilo? Mnohé – státních policistů je stále málo a lovit opilce, chytat psy a kočky, rozdávat parkovačky, řídit dopravu, provádět pravidelné obchůzky, domlouvat hlučícím mládežníkům na to nemají ani čas, ani prostředky a už vůbec ne personál. Městská policie je potřeba. Jedinou výtku k jejich práci přece jen mám. Zaslouží si lepší PR. Nové internetové stránky jsou fajn, ale opravdu nestačí. Točte videa, noste na uniformě minikamery, anonymizujte záznamy a vkládejte na net. Lidé chtějí vidět vaši práci.

[[img:chrn_halfwidth:13884:Vrchní strážmistr František Řezníček.  Foto: Archiv Jakuba Valenty]]

Sám za sebe si myslím, že zprávy v chlívečku „Krimi“, které píšu tak, jak je píšu, jsou psány stylem výše zmiňovaných humoresek. Všichni je milujeme, všichni se u nich bavíme a smějeme. Dokonce i sami strážníci, protože dobře vědí, že od dob První republiky se až tak moc nezměnilo. Zkusme proto brát život více s nadhledem a ne tolik vážně. Strážníci to umí, jak svědčí časté zmínky o pouhé domluvě tam, kde by přísný diskutér dávno sázel pokuty. 

Chrudim - Hřbitov u svatého Václava není jen jedním z nejméně opečovávaných míst posledního odpočinku ve městě, ale také nekropolí, která se pyšní jedním málo lichotivým prvenstvím. Část jeho zdi byla v minulosti rozebrána a zmizela neznámo kam.

„Před několika lety se tato část hřbitovní zdi měla rekonstruovat a pískovcové bloky zmizely do základů nedalekých domů,“ tvrdí jeden dobře informovaný zdroj, jehož jméno redakce zná, ale z pochopitelných důvodů nebude uvádět. Na místo se tak kameny nikdy nevrátily a ani v současné době to nevypadá na změnu. U hřbitovů je prakticky pravidlem, že jejich obvodové zdi jsou tvořeny masivním plotem z kamenných bloků. Výjimku představuje třeba urnový háj hřbitova U Kříže.

[[img:chrn_fullwidth:13883:Kde jsou, kdepak jsou...  Foto: Chrudimské noviny]]

Informace o tom, kam zmizely pískovcové bloky z obvodové zdi hřbitova U Václava, nemá ani místní radnice. „Hřbitov U Sv. Václava paří římskokatolické církvi a město, respektive technické služby ho pouze spravují a udržují. Záznamy o tom, kdy nebo proč zmizela zeď u hřbitova v té části, kde je dnes plot, nelze na městském úřadu nalézt,“ uvádí k dotazu mluvčí radnice Sylva Drašnarová. Samotná farnost v současné době opravu zdi neplánuje, plně ji totiž zaměstnává oprava kostelů. Najdou se pamětníci, kteří spekulace o „znárodnění“ pískovcových části zdi potvrdí?