Chrudim - Věžních hodin je ve městě několik. Jedny, ty nejznámější, pravidelně ohlašují čas z věží kostela Nanebevzetí Panny Marie. Dalšími se pyšní stará radnice, jiné najde pozorný chodec ve štítu domu v Břetislavově ulici. Ne všechny však fungují, což by se v případě věžních hodin kostela svaté Kateřiny mělo brzy změnit.

„Doufám, že do konce srpna budou opraveny hodiny tohoto našeho kostela. Hodinář ing. Šmerda, který je před lety sestavil, zemřel a práci po něm převzal jeho syn,“ říká chrudimský arciděkan Jiří Heblt. „Kontaktovali jsme jej a po konzultaci s ekonomickou a pastorační radou jsme vybrali z navržených variant opravdu tu nejvhodnější. Rozpočet na znovu zprovoznění hodin je 68 tisíc korun, z nichž sponzorské dary pokryjí 58 tisíc. Další finance by mohly pokrýt sbírky přímo v kostele. Ty se uskuteční při mších svatých 21. srpna. V samotném kostele svaté Kateřiny je pro tento účel umístěna pokladnička,“ přibližuje náklady na opravu hodin Heblt.

[[img:chrn_fullwidth:13874:]]

Kostel svaté Kateřiny původně sloužil jako špitální a přiléhal k němu stísněný hřbitov. Jeho počátky patrně sahají do druhé poloviny 14. století. Povýšení kostela ze špitálního na farní (první zmínka o faře z roku 1461) zřejmě iniciovalo přestavbu presbytáře a budování lodi zhruba kolem poloviny 15. století. K dalším stavebním změnám docházelo i po roce 1500, a to zhruba ve dvou fázích: mezi léty 1516 – 1536, jak dokládá nápis na empoře, a následně od roku 1536 do roku 1550. Kostel původně také disponoval stanovitou střechou, jež se podobala střeše chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Ta však vzala za své při požáru v roce 1850. Ve věži rovně chybí zvony zrekvírované v minulosti na válečné účely. 

Chrudim - Salvátorská pouť, která před týdnem skončila, má nehezkou dohru. Jedna z návštěvnic si totiž všimla již tradičního utrpení malých poníků, kteří u Divadla Karla Pippicha pravidelně vozí děti a trápení jednoho z těchto zvířat natočila. Zveřejnila i petici, která by měla tuto pochybnou atrakci zarazit.

„Náhodou při cestě na záchod jsem uviděla trpícího koníka vozícího děti. Po upozornění majitele poníků, kterým je Robert Berousek z Nového Bydžova, se mi pan majitel vysmál,“ popisuje svou zkušenost s jedním ze „světských“ Vanda Petrovicová. Na videu, které natočila, je jasně vidět to, co znají snad všichni návštěvníci chrudimské pouti. Koníkovi se na tvrdé dlažbě nechce jít dál. Evidentně frustrované zvíře však majitel nutí pokračovat. Nikdo z přihlížejících trápení živého tvora neřeší.

Po zveřejnění videa na facebooku se majitel poníků Robert Berousek příliš nerozmýšlel a na jeho autorku podal trestní oznámení. Negativní reklama by mu zřejmě mohla zhatit byznys. Údajným týráním poníků na poutích a v cirkusech se čas od času zainteresovaní lidé zabývají. Dokonce se najdou i nadšenci, kteří takto trápená zvířata vykupují a následně jim dopřávají život na pastvě. Protože však případů neubývá a státní instituce nezasahují, jedná se o boj s větrnými mlýny.  

Tak jsem si přehrál reportáž o Škrovádu. V České TV si se skloňováním nedělají problémy. Protože jsem měl před vernisáží ve Svratce, odmítal jsem paní reportérce rozhovor, ale nakonec jsem po přeložení termínu svolil. Česká TV opět nezklamala. Z celého rozhovoru vám odvysílají jednu větu. Abych jim nekřivdil, tak mě dvě. Každopádně po reportáži člověk vypadá ještě větší hlupák než ve skutečnosti. Proto jsem si připravil několik bodů, které by mohly v reportáži zaznít.

Po dokončení současné úpravy návsi vyšel v novinách článek o největším srocení značek ve střední Evropě. Projekt byl dokonce vyhodnocen jako nejlepší v kraji. Projekty se vybírají podle nějakého zvláštního klíče. Většinou zvítězí ten nejblbější a nejdražší. Pokud vůbec nějaká soutěž je. Při slavnostním otevření se plácalo po ramenech a rozdávali desetitisícové odměny. Předpokládám, že odměny šly na charitu, jak je zvykem.

Autor tohoto veledíla pravděpodobně v životě ve Škrovádě nebyl, jinak by si musel všimnout, že je postaven na skále. První domy se zde stavěly bez základů přímo na skálu. Sklepy a studny se sekaly přes zimu, kdy nebylo tolik práce. Místo, aby autor rekonstrukce náměstí zdůraznil toto specifikum, zatáhl sem typicky městské prvky a třešinky živořící uprostřed návsí, jsou jen třešničkou na dortu.

[[img:chrn_fullwidth:13858:Ve Škrovádě mají novou atrakci. Ale spíš k pláči, než k pobavení. Foto: Chrudimské noviny]]

Po letech se do své vesnice vrací člověk, který zde prožil mládí. Místo návsi je parkoviště. Náves, kde o posvícení stály houpačky a kde se lidé scházeli třeba na lampionovém průvodu, se zlikvidovala. Pan Velendorf nevěří svým očím a napíše článek, kterého si všimne paní reportérka z ČT. Najednou se po letech vracíme k nejlepšímu projektu v kraji. V době kdy se již část vozovky rozpadá. Pokud vám to připomíná pohádku o Císařových nových šatech, kde až dítě řeklo císař je nahý, tak se nemýlíte.

Pan Velendorf se diví. Lidé, to vám tahle necitlivost nevadí? Ale vadí, i když někomu se současná úprava líbí. Nesmíme zapomínat, že původní obyvatelé Škrovádu, pokud ještě žijí, se nechají spočítat na prstech. Těch si nikdo neváží a hlavně mají starost, jak vyjít se svým směšným důchodem, ze kterého mnohdy přispívají svým potomkům. Přicházejí noví lidé, většinou z měst. Ani ne z měst, jako spíš ze sídlišť. Tam se lidé neznají ani v domě. Kdo z nich vyrůstal někde na náměstí? Dnes se lidé ve Škrovádu ani všichni neznají, nezdraví se. Ráno sednou do aut a večer se vracejí k televizi. Vesnice je nezajímá. Neváží si toho, co zde zanechali předcházející generace.

Co asi zbude po nich? To opravdu chceme zanechat příštím generacím vesnice bez návsí, města bez náměstí bez veřejného prostoru, který je zde od středověku. A pokud nějaký zbude, tak ho zacpeme auty.

Že se dá udělat cesta bez betonových obrubníků, které se používají na dálnicích, se můžeme přesvědčit o několik stovek metrů po proudu Chrudimky. Na asfalt navazuje trávník, na něm podle potřeby zaparkuje auto. Všichni se sem vejdou. Jak maminy s kočárky, tak pejskaři s cyklisty. To vše bez pruhů a značek. A to v létě je zde provoz poměrně značný na plovárnu a stadion.

Docela mě mrzí, že naši zelení, kteří bědují nad každou zašlápnutou žabičkou, již dávno neprotestují nad zbytečným značením. Jakou ekologickou zátěž přinese pro naši planetu výroba každé z těchto značek? Samozřejmě, že celá záležitost za chvíli vyšumí a zjistí se, že je všechno dle norem a v naprostém pořádku. Byrokracie nabobtnala do obludných rozměrů, státní dluh roste a občané se zase dělí na my a oni.

Chrudim/Svídnice/Skalka/Slatiňany - Oprava povrchu silnice, který již od konce července testuje trpělivost řidičů, probíhá klasickým způsobem. V pracovní době se zde dělnici dvakrát nepřetrhnou. Navíc je prý doba, po níž pracují, povážlivě krátká na to, o jak významný úsek se jedná.

V úterý 9. srpna v 17 hodin se na stavbě silnice nepohyboval jediný dělník a šoféři museli v kopci pod Skalkou čekat dlouhé desítky minut, protože dopravu řídil semafor. Informace, kudy se cestě s dopravním omezením vyhnout, by nenašel ani Sherlock Holmes, protože zkrátka žádné neexistují. Možnou objížďku přes Ochoz, Podlíšťany, Loučky, Vížky a Lukavici totiž opět komplikuje matoucí dopravní značení, jež řidičům neumožňuje opravovaný most v Podlíšťanech objet přes Obořici.

[[gal:13850]]

Délka vyfrézované úseku se nyní počítá na kilometry. Zatímco od Slatiňan se dá poměrně pohodlně cestovat až k odbočce na Lukavici, dál už to tak snadné není. Nový povrch v místech, kde se nacházely nejen vyjeté koleje, ale také celá řada pomníčků řidičům, kteří na „Císařské silnici“ zkoušeli možnosti svého stroje, položí cestáři do 18. října.  

Chrudim/Škrovád - Nesmyslně umístěných značek na návsi ve Škrovádu si teď všimla i „velká média“. Reportáž o dopravním paskvilu v pátek 5. srpna odvysílala Česká televize a nyní nastává čas, aby zodpovědné osoby zaujaly k celé kauze odpovídající stanovisko – značky musí zmizet.

Jako první o dopravní situaci ve Škrovádě informoval spolupracovník Chrudimských novin Tomáš Velendorf a patřičně ji i popsal v článku, jenž atakoval dva tisíce přečtení. Velendorf v něm upozorňuje na umístění dopravních značek v místech, kde je nikdo nebude sledovat. Na návsi se jich nachází zbytečně moc a venkovskou atmosféru Škrovádu nejen hyzdí, ale i připojují k místům, která jsou dopravním značením doslova zaplevelena. V důsledku se značkami nikdo neřídí a tím pozbývají smysl. Cena jednoho takového stojanu se značnou se pohybuje kolem tří tisíc korun a dá se tak říci, že ve Škrovádě se promrhaly desítky tisíc korun naprosto zbytečně.

[[gal:13842]]

V uvedené reportáži o kauze hovoří i známý malíř Jaroslav Koreček, jemuž se samozřejmě značení také nezamlouvá. Hlavní ideový „motor“ škrovádského okrašlovacího spolku zde přitom v minulosti vysázel celou řadu stromů a bojoval i proti špatně navržené silnici vedoucí kolem jeho domu.

Starosta Slatiňan Ivan Jeník (SNK – ED) zkouší zodpovědnost za nesmyslně umístěné značky přehodit na chrudimské úředníky, ale faktem zůstává, že jen slabý starosta si nedokáže zjednat patřičný respekt a vyjednat takové úpravy, které jsou ve prospěch škrovádských obyvatel a ne všemocné byrokracie. Situaci a ztrátu důvěry svých voličů z řad těchto lidí může ještě zvrátit kategorickým „bouchnutím do stolu“. Nyní tedy zbývá čekat na okamžik, kdy značky ze škrovádské návsi zmizí. Chrudimské noviny budou celou kauzu i nadále sledovat.

Chrudim - Opravy střechy kostela Nanebevzetí Panny Marie, nejvýraznější dominanty centra města letos pokračují v mimořádném stylu. Místní katolické farnosti se podařilo získat příslib výjimečných finančních prostředků ve formě dotací, které pomohou zafinancovat rekonstrukci jak střešního pláště, tak především krovů.

Přestože farnost se chystá investovat do vícero svatostánků, které má ve správě, je to právě pokračující oprava střechy, kdo si vyžádá největší objem financí. „Ve výběrovém řízení byla s nejnižší cenou zvolena firma Pario. Jedná se o částku dosahující téměř k šesti milionům korun,“ uvádí chrudimský arciděkan Jiří Heblt. „Prosili jsme na všech stranách a přestože celou částku na dotacích nezískáme, máme přislíbeny čtyři miliony korun. Celou situaci navíc poněkud zkomplikoval fakt, že výrobce tašek letos s jejich výrobou končí, bylo proto nutné zajisti akutně zásobu na celou opravu střechy hlavní lodě a případné budoucí vysprávky,“ říká arciděkan. Celá oprava střechy se však dokončí až příští rok, protože letos zkrátka finance stačit nebudou.

[[img:chrn_fullwidth:13832:]]

Momentálně již probíhá na střeše i pod střechou čilý ruch. „Nejprve byla postavena lešenová věž a visuté lešení, odstranit přišel měděný plech, na půdě začali pracovat tesaři. Zejména spodní partie krovu jsou v žalostném stavu, přesto doufáme, že podaří letošní opravu provést v plánovaném rozsahu a vše bude vyúčtováno ke spokojenosti všech stran,“ doplňuje Jiří Heblt.

[[gal:13833]]

Změny se dějí i v interiéru kostela. V minulých dnech získala farnost darem nové koberce, vylepšení se dočkal i rozhlas. V budoucnosti plánuje arciděkan Heblt také sjednotit podušky v lavicích, pořídí také nové oltářní plátna. Nově se v kostele objevila třeba kadidelnice a do příštího roku se pokusí opravit i kostelní lavice. Zde je třeba i stanovisko památkářů, protože lavice jsou kulturní památkou. Provizorní obětní stůl by mohl nahradit kamenný oltář. „Jsme omezeni finančními prostředky, protože žádnou z těchto akcí nechci dělat na dluh. Budeme pořádat pravidelné sbírky a vybrané finanční prostředky použijeme na tyto účely,“ uzavírá arciděkan Heblt. 

Pokud se dá jmenovat věc, na níž jsou všichni místní patrioti náležitě pyšní, jde jednoznačně o charakteristické panorama města. Tomu nikdo neřekne jinak, než „Malé Hradčany“ a obsahuje kromě „minaretu“ Mydlářovského domu samozřejmě dvě věže kostela Nanebevzetí Panny Marie. Ne vždy je však pohled na toto panorama hezký.

[[img:chrn_fullwidth:275:]]

Toho, kdo přijížděl od Pardubic, již ze silnice u Medlešic vítalo dvojvěží arciděkanského chrámu. Situace se však postupně měnila. Nejprve přibyly „Havlovy prsty“ Na Větrníku, později se s výstavbou obchvatu města zjevila i „slavobrána“ přeložky horkovodu, jež utopila kostel v trubkách.

[[img:chrn_fullwidth:13799:]]

V nedávné minulosti využili prostory bývalého vojenského depa v Pardubické ulici podnikatelé a začali budovat své výrobní haly. Snad chtěli napodobit obrovitou stavbu sladovny, která také statečně zakrývá chrudimskou dominantu milou ne jen katolíkům. Obrovské haly se opět pustily do nerovného boje s kostelem a ten tiše kapituloval. Průmyslová zóna podle všeho musí být vidět a lidé vlastně ani příliš neprotestovali. Zvykli si, protože záplava nevkusných novostaveb a plastových truhlíků je postupně vychovala k netečnosti, v níž se zajímají jen o slevy v obchoďáku a večerní program v televizi. Estetické cítění je slovem takřka vulgárním.

[[img:chrn_fullwidth:13801:]]

V minulosti tomu však bylo jinak. Příjezdová trasa od Čáslavi a smutný Hotel Bohemia, jehož stavbu kdysi navrhla předsedkyně svazu rumunských architektů, je ukázkovým příkladem, jak lze respektovat výrazné dominanty města a citlivě začlenit i takové budovy, jako je přímořský hotel ve východních Čechách.

[[img:chrn_fullwidth:13821:]]

Někdy to zkrátka jde...

[[gal:13822]]

Ve čtvrtek, těsně po šesté hodině večerní se nad chrudimským náměstím zvedlo hejno jinak ospale posedávajících holubů. Zkušení mazáci mezi nimi již vědí, že až do neděle budou moci na chrudimské náměstí koukat leda z věží chrudimského kostela. Malí Chrudimáci několik týdnů dávají dohromady peníze od babiček a vesničané z okolí se zase těší, že se v bývalém okresním městě trochu povyrazí. Pro jiné Chrudimáky, hlavně z centra, je první srpnový týden znamením pro naplánování dovolené u moře či na chalupě.

Přijela totiž slavná staročeská pouť, jejíž tradice sahá daleko do 18. století. Tenkrát se jí říkalo Salvátorská a byla zasvěcena samotnému Ježíši Kristu. Na jeho zázračný obraz v chrámu Nanebevzetí Panny Marie lákala Chrudim poutníky z poloviny Čech a pro chrudimské řemeslníky a obchodníky to byla příležitost, jak si vylepšit příjem do rodinné kasy. Již od pradávna se v Chrudimi prodávaly proslavené močáky, místní nabízeli své výrobky, malíři dokonce malovali kopie obrazu sv. Salvátora k prodeji, občas byl k zaslechnutí flašinetář hrající oblíbené odrhovačky a pamětníci dokonce vyprávějí, že na pouti se objevoval i stan, kde promotér předváděl drezůru blech.

Dnes jsou blechy k vidění leda na začátku školního roku, obchodníci nabízejí žluto-fialové formaldehydové hračky z Číny a místo pouťových odrhovaček se na poutníky valí z několikasetwattových reproduktorů techno.

Sobotní počasí ale bude pouti přát, slavné močáky atak hotdogů zatím ustály a makrela u sportovní haly je dobrý důvod, proč se prodrat přes davy lidí až na samý okraj celé poutě. V neděli ráno zase slabší jedinci doplní svým dětem vydrancované peněženky, a přesto večer budou světští přepočítávat své tržby se slovy, že je to rok od roku horší.

A potom u poloprázdných stánků si pár nostalgiků bude u piva vyprávět, že chrudimská pouť je pořád stejná. Tatínkové prohlásí, že příští rok je na centrifugu už nikdo nedostane a v pondělí si v novinách prohlédneme fotky neznámých krasavic od Jindřicha Balouse. Holubi opět usednou na svá místa a opálení chalupáři se vrátí do svých domovů s košíky plnými hub a malin.

No řekněte, není ta pouť krásná? 

Chrudim - Město disponuje dvěma hřbitovy, na nichž je možné ukládat nebožtíky k poslednímu odpočinku. Tím větším je hřbitov U Kříže, menším a trošku pozapomenutým hřbitov U Václava. U Kříže se letos konalo odhalení informačních tabulí, opravují se hrobky významných zesnulých. Chrudimské noviny zajímalo, čekají-li podobné akce i hřbitov U Václava.

Komornější atmosféra pod korunami prastarých lip a také absence houkajících vlaků, taková je atmosféra na hřbitově u vodojemu v Novoměstské ulici. Leží zde celá řada známých osobností, spousta hrobů je evidována jako kulturní památka České republiky. Dostane i tento hřbitov své informační tabule, dočkají se zanedbané hroby opravy?

[[img:chrn_fullwidth:13146:Krásných náhrobků je tu stejně...  Foto: Chrudimské noviny]]

„Historická a letopisecká komise se otázkou informačních tabulí na hřbitově u Václava a dalšími opravami hrobů významných osobností pravidelně zabývá. Letos byly osazeny tabule U Kříže a v plánu je obdobné řešení i U Václava,“ říká tisková mluvčí chrudimské radnice Sylva Drašnarová. „Pro realizaci této akce je třeba, aby komise na svém jednání dala konkrétní návrhy řešení tohoto problému a zároveň stanovila požadavky do rozpočtu na příští rok.“ Opravovat zanedbané hroby není pro město právě jednoduché, protože ne všechny jsou v jeho vlastnictví. A získat takový hrob do majetku města trvá mnohdy roky, stojí mnoho úsilí. Přesto i takové kroky se snaží radnice podnikat a unikátní památky zachraňovat.

[[img:chrn_fullwidth:13135:... jako zanedbaných.  Foto: Chrudimské noviny]]

Kolik financí je v rozpočtu určeno na hřbitovy? I na tuto otázku má tisková mluvčí odpověď. „Odbor investic počítá v rozpočtu na rok 2016 v kapitole pohřebnictví na opravy oplocení a vstupů celkem se 100 tisíci korunami. V kapitole obnova místního kulturního povědomí čeká 55 tisíc na opravu hrobů významných osobností. Technické služby pak na údržbu hřbitovů vynakládají částku přes dva a půl milionu korun,“ uzavírá Drašnarová. 

[[gal:13806]]

Chrudim - Bydlení v paneláku se může někdy stát hodně nepříjemným. Dost často se najdou bezohlední sousedé, kteří svým jednáním ruší pohodu ostatních a nic nedají ani na domluvy a vlídné slovo. Městská i státní policie je často bezmocná a nezbývá, než se obrátit na soud.

Své o tom ví i Dana Havlíková, která bydlí v Husově ulici a má tu smůlu, že v přízemním bytě. Cokoliv se tak děje na lavičce před domem, reflektuje velmi citlivě. „Bydlím téměř 15 let v panelovém bytě v soukromém vlastnictví v Husově ulici,v přízemí. Nikdy jsme nemuseli řešit hluk a neustálý zápach cigaret v našem bytě. Situace se bohužel změnila po nastěhování určitých typů lidí. Mají pronajaté byty a neustále nás obtěžují hlukem a tím zmiňovaným zápachem z cigaret. Velkým problémem je lavička, která se nachází před vchodem. Na ní tito lidé stále posedávají. Již se jim neodvažuji nic říkat, protože mne ignorují. Nezbývá mi proto nic jiného, než si zavřít v tomto horku okna a čekat, až odejdou. Již několikrát jsme volali po 22 hodině městskou policii. Ale jak mám žít v pohodě, když musím řešit neustále nevychovanost druhých,“ ptá se Havlíková.

[[img:chrn_fullwidth:13278:]]

Potenciální přestupky má ve své gesci také Správní odbor MěÚ Chrudim a odbornicí na slovo vzatou je proto i jeho šéfka Eva Doležalová. „Podle ustanovení § 12 občanského zákoníku každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc. Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud. Z uvedeného vyplývá, že pokud se obyvatelka Husovy ulice domnívá, že hlučná mluva a zápach z cigaret od jejích sousedů působí v nepřiměřené míře, má právo obrátit se na soud s žalobou, v níž se bude domáhat, aby se sousedé určitého jednání zdrželi,“ říká Doležalová. Výsledek takového soudního jednání je však nejistý a táhnout se může dlouhé měsíce i roky. Stěžovatelka by se musela obrátit na chrudimský okresní soud s tím, že důkazní břemeno je na její straně. „Důkazní břemeno nese žalobce. To znamená, že by v případě podání žaloby byla paní Havlíková povinna soudu označit důkazy, na základě kterých by rozhodoval,“ upřesňuje Eva Doležalová.

[[img:chrn_fullwidth:13275:]]

Pokud se nepravosti před domem dějí v době takzvaného nočního klidu, mohly by spadat do kompetence zmiňované komise. „Za určitých podmínek by bylo možno spatřovat v popisovaném jednání znaky přestupkového jednání dle zákona o přestupcích, ale pouze v případě, pokud by sousedé byli hluční v době od 22 hodin do 06 hodin. Tato skutečnost by mohla naplnit skutkovou podstatu přestupku proti veřejnému pořádku dle ust. § 47 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, rušení nočního klidu. Řešení tohoto přestupku by pak náleželo do kompetence Komise k projednávání přestupků města Chrudim. K zahájení takového řízení je nezbytné, aby bylo možno v souladu se zákonem vymezit konkrétní zaviněné jednání fyzické osoby, které je jako skutek přesně vymezeno jednak osobou pachatele, ale také časem a místem jeho spáchání. Skutek je tedy vhodné co nejpřesněji určit a spolehlivě svědecky prokázat například sousedy, policisty nebo strážníky městské policie přivolanými na místo, nebo správnímu orgánu navrhnout jiné důkazní prostředky,“ radí správný postup šéfka správního odboru a nabízí i kontakt na pracovnice, které mají podobné případy v „malíku.