Lídr občanské iniciativy se senátorem se hádají, kdo komu ukradl myšlenku na zrušení změn času. Jeden o druhém teď tvrdí, že to byli právě oni, kdo s tím přišli jako první. Nezbývá tedy, než vyvést oba pány - Jaroslava Pospíšila z občanské iniciativy "Pouze jeden čas" a senátora za KDU-ČSL Petra Šilara, z jejich omylu. Duch svatý totiž neosvítil ani jednoho z nich, aby přišli se spásnou myšlenkou na zastavení nesmyslných a zdraví škodlivých zásahů do biorytmu člověka, k nimž dochází dvakrát do roka v souvislosti se změnou času. Vzato jejich terminologií, oba vykradli myšlenkově své předchůdce, kteří se veřejně angažovali za zrušení letního času a veřejnost je považovala ve své době takřka za blázny.

Vzpomeňme třeba na sobětušského pekaře Stanislava Pecku, který jako první v této zemi udělal z letního času politické téma a od 90. let minulého století s ním neúnavně vstupoval na kolbiště téměř všech předvolebních klání, včetně volby prezidenta. Lidovci Šilarovi by to mohl například připomenout bývalý chrudimský senátor za KDU-ČSL Petr Pithart, který se s nebožtíkem Peckou několikrát osobně setkal a usmíval se nad jeho četnou korespondencí s vrcholnými orgány Evropské unie, které nabádal k tomu, aby letní čas pro jeho škodlivost zrušily. Leč nebyl nikdy vyslyšen, nejspíš pro svoji až naivní upřímnost, přestože měl na své straně stále více příznivců, především ale odborných argumentů, které rozkrývaly negativní dopady hýbání s časem na lidský organismus.

Doba mezitím ale pokročila o notný kus dopředu a debata o změnách času pronikla po nekonečném zesměšňování také na českou parlamentní půdu. A nezbývá, než říct, konečně! A to díky již zmíněnému senátoru Šilarovi, který neudělal nic jiného, než že oprášil letitý bod volebního programu pekaře Pecky a uvádí ho postupnými kroky do života tak, aby měl šanci ovlivnit rozhodování europoslanců, kteří jako jediní mohou změny času plošně v zemích EU zrušit. Například Rusko už se k tomuto kroku odhodlalo a zavedlo prezidentským výnosem celoročně jednotný čas - ten letní. Proto je za dané situace kontraproduktivní se dohadovat o autorství myšlenky na zrušení změn času, protože to může v důsledku onu dobrou myšlenku vrátit čas do normálních kolejí ohrozit. Čím déle totiž potrvá tato technokratická agónie, která škodí člověku, tím větší daň si na zdraví lidí vybere. A tím je řečeno naprosto vše - nejde tu vůbec o ego jednotlivců, nýbrž o zdraví nás všech, pánové Pospíšile a Šilare. Bylo by dobré si to alespoň uvědomit.

Chrudim - Po letech účasti v soutěži Historické město roku Chrudim konečně bodovala. Ve čtvrtek 17. dubna si totiž odvezla ze slavnostního vyhlášení vítězů v Praze cenu za prvenství. S výhrou se pojí také odměna ve výši jednoho milionu korun.

Mimo peněz získal starosta Petr Řezníček (SNK-ED) další roztomilou skleněnou trofej, která přijde vystavit společně s cenami, jež si vedení města odvezlo například ze soutěže LivCom Awards a dalších. Podle vyjádření Řezníčka Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, které ceny uděluje, ocenilo nejen nákladnou opravu bývalého kostela svatého Josefa, v němž vzniklo Muzeum barokních soch, ale také samotné Klášterní zahrady. Stalo se tak přesto, že samotný projekt provázely nemalé porodní bolesti a došlo zde i k několika změnám, jež zapříčinily i pokutu udělenou Regionální radou Severovýchod.

[[img:chrn_fullwidth:5067:Podle porotců soutěže o Historické město roku není v současné době v České republice krásnější město než právě Chrudim.  Foto: Chrudimské noviny]]

Porotci ocenili, že podle jejich názoru není žádný z historických domů ve špatném stavu. Zda se k nim dostaly i fotografie neudržovaných domů v Široké a Štěpánkově ulici, jejichž vlastníkem je právě město, zůstává ale otázkou. Faktem však je, že peníze získané společně s první cenou půjdou opět do opravy a údržby památek. Za deset milionů přijde například opravit neudržovaná hradba u Zlaté stezky, římskokatolické arciděkanství pak dostane od města půl milionu korun na rekonstrukci kostela Nanebevzetí Panny Marie, granty určené k financování údržby historických domů získají i někteří soukromí vlastníci.

Chrudim - Rozkopaná Škroupova ulice jen pár metrů od železničního přejezdu budí nemalé vášně. Poté, co si na uzavřenou silnici stěžoval majitel zdejší pizzerie, jemuž prý utíkají rita, a také profesorka gymnázia, která přišla o oblíbenou zkratku v ulici U Vápenky, přichází teď další stížnost od jednoho z řidičů. Podle jeho názoru je ulice uzavřena zbytečně.

„Silnice je úplně uzavřena a přitom v současné době firma pracuje a nějaký čas ještě pracovat bude pouze na zhruba třech metrech šířky komunikace. Myslím si, že v 21. století by šlo uzávěru řešit vzhledem k potřebám obyvatel města daleko operativněji. Proč nevyužít třeba dočasně semafory? Je mi ale zcela jasné, že do plánovaného konce opravy kanalizace se úplné uzavření Škroupovy ulice bude muset stejně provést,“ popisuje své pocity z uzavřené Škroupovy ulice Chrudimák, který se představil jen jako Josef. Už od zahájení prací se však řidiči s dočasnými dopravními značkami dokázali vypořádat po svém a přes nekompromisní přístup pracovníků stavební firmy do rozkopané komunikace najížděli. Doufali totiž, že se jim přece jen podaří proklouznout a ušetří si tak dlouhou objížďku přes Sobětuchy.

[[img:chrn_fullwidth:7435:Práce ve Škroupově ulici se rozbíhaly pomalu a řidiči se snažili projet za každou cenu.  Foto: Chrudimské noviny]]

Své o tom dobře ví Soňa Pecháčková z odboru dopravy a komunikací MěÚ Chrudim. „Práce se na začátku stavby rozbíhaly trochu pomaleji, protože se na stavbě objevil nějaký problém, o němž mají povědomí pracovníci Vodovodů a kanalizací, kteří mají práce ve Škroupově ulici na starosti,“ vysvětluje zdržení Pecháčková. „Kvůli pomalému rozjezdu stavby bylo následně upraveno i dopravní značení a umožněn průjezd z ulice U Vápenky přes ulici Škroupovu směrem na Sobětuchy. Tato dočasná úprava však trvala do neděle a poté byl průjezd Škroupovou ulicí tímto směrem uzavřen a otevřen průjezd do ulice U Vápenky přes železniční přejezd,“ dodává Soňa Pecháčková. Oblíbená zkratka vedoucí přes Skřivánek je tak podle městské úřednice opět v provozu.

Chrudim - Výstava Jana Knapa, která v současnosti probíhá v chrudimské Galerii Art, je v mnohém výjimečná. Nejde jen o to, že se výtvarník a světoběžník Jan Knap narodil kdysi v Chrudimi. Jeho obrazy působí totiž jako zjevení v době, kdy mnohým umělcům stačí namalovat čáru a inkasují za ni miliony.

Mnohokrát padlo slovo normální. Právě tento výraz asi nejlépe charakterizuje tvorbu Jana Knapa. Přestože je rodilý Chrudimák, nikdy zde vlastně nežil. Prošel za svůj život však mnoho měst a zemí. Nebyla to jen Brazílie či Spojené státy americké, ale i Německo s jeho Akademií výtvarných umění v Düsseldorfu. Po revoluci se však Knap vrátil domů do Čech, kde tvoří, avšak vystavuje nejen u nás, ale po celém světě.

[[img:chrn_fullwidth:7544:Jan Knap se sice v Chrudimi narodil, nikdy zde ale vlastně nežil. Město se mu však líbí.  Foto: Chrudimské noviny]]

Poté, co v Americe před lety konvertoval ke katolické víře, stal se z Jana Knapa přesvědčený křesťan. "Byl jsem nějaký čas v zen budhistickém klášteře. Nebylo to však někde ve východní Asii nebo dokonce Tibetu, ale přímo v USA. Tam se provádí zvláštní druhy meditace, kdy vlastně určený čas sedíte v pozici lotosového květu a po zaznění gongu pro změnu musíte chodit. Jsou lidé, kteří to nezvládnou a pomátnou se, pokud ale dokážete ovládnout svoje myšlenky, své vnitřní já, dokážete fantastické věci. Například objevíte myšlenky, které se vám honily hlavou před týdny, měsíci. Tam jsem měl na starosti přikládání do kamen. Vkládal jsem do kotle dlouhá polena a jeden den jsem najednou věděl, že tady moje cesta končí. Že už se nemám kam dál posunout. Sebral jsem se a šel pryč,“ popisuje Jan Knap svoji zkušenost s východním náboženstvím.

„Začal jsem hledat, kam nasměrovat svoje kroky, četl jsem známou knížku Chaloupka strýčka Toma a zkusil najít kostel. První, ten nejstarší, co jsem našel, byl nádherná, dřevěná stavba. Vešel jsem dovnitř a tam bylo několik pingpongových stolů a černoši na nich hráli pinec. Bylo mi jasné, že tohle není to místo, které hledám. Teprve v kostele svatého Jana Nepomuckého jsem narazil na české kněze, kteří mi moc pomohli. Nu, a když jsem poté byl křtěn, za kmotra mi šel jeden italský portýr, z něhož jsme si celou dobu dělali jen legraci. Žádného jiného katolíka jsem totiž neznal,“ usmívá se malíř.

[[img:chrn_fullwidth:7547:Zleva farář Václav Vacek, Jan Knap a redaktor Chrudimských novin Jakub Valenta při vernisáži Knapových obrazů v Galerii Art.  Foto: Chrudimské noviny]]

A protože se mu do rukou dostala i literatura, kterou vydávala Česká křesťanská akademie v Římě, přišel samozřejmě do styku i s českými katolíky v Itálii. „Přijeď a zkus to, napsal mi jednou monsignore Karel Vrána, který vedl český seminář pro budoucí kněze v Římě. Do Nepomucena jsem se vydal prozkoumat, zda mě Bůh opravdu nevolá ke kněžství. Zůstal jsem zde dva roky a studoval teologii. Po dvou letech si mě zavolal spirituál semináře, pozdější kardinál Tomáš Špidlík a řekl mi, abych studia zanechal. Trochu mě to překvapilo, protože všechno jsem se snažil dělat na sto procent. A to byla, podle Špidlíka, ta chyba. Nebyla to však žádná tragédie, protože několik dnů před tím mi přišla pozvánka z Německa a já tak mohl odcestovat za Gerhardem Richterem, který představuje pro mnohé moderní umělce mentora. Přesto dnes musím říci, že mě toho moc nenaučil,“ směje se Jan Knap.

Gerhard Richter totiž představuje malířský styl, který je Knapovi cizí. „Před každou prací se snažím modlit, ale ne vždy si vzpomenu. Když mi to poté během malování dojde, rychle se to snažím dohnat. Věřím, že i skrze práci umělce se může do světa dostat něco z krásy, kterou pro nás katolíky symbolizuje samotný Bůh. Nevím, jestli se to přímo týká i mých prací, ale snažím se zachycovat i biblické motivy a především náměty z rodinného života. Protože právě rodina je dnes ohroženým druhem. Snažím se lidem svými obrazy posloužit. Ano, umělec by měl být služebníkem. Nakolik já chápu poselství Spasitele, je důležité nést svůj kříž spolu s ním. A i když často padáme a nemůžeme dál, on je příkladem, že se vstát vždycky dá a pokračovat se musí. Důležité je nemalomyslnět, nepoddávat se smutku, bolesti ze ztráty. Já sám jsem, díky Bohu, o své víře, pro niž jsem se rozhodnul, nikdy nepochyboval. Je to určitě dar. Především v době, která si na zpochybňování prakticky všeho tolik zakládá. Pro člověka je dnes snazší vyměnit partnera stejně jako auto. Mnoho lidí už ani neumí udržovat normální mezilidské vztahy, stále víc a víc osamělých a opuštěných je důkazem odlidštění, které nelze nespojit s odklonem od katolické víry a s ní související morálky,“ vysvětluje Knap.

[[img:chrn_fullwidth:7546:Knapovy obrazy se vyznačují normalitou a neobvyklou líbezností.  Foto: Chrudimské noviny]]

Nelze nezmínit ani malířův postoj k současnému papeži. „Papež František je mi opravdu blízký. Bližší než jeho předchůdce, který byl na můj vkus příliš velký introvert a intelektuál. František se naopak snaží hovořit jazykem mladých a přiblížit k těm nejchudším. Myslím, že taková svědectví víry dnešní doba potřebuje. Četl jsem nedávno jeho knihu kázání a byl jsem nadšen. Obecně myslím, že dnes lidé málo čtou a neumí si vybírat. Svého času jsem přečetl i známý román Aloise Jiráska Temno. A to už jsem byl katolíkem. Opravdu netuším, co na něm zrovna katolíci vidí špatného, protože mně přijde jako nádherný příběh o lásce a obětování. Ochota k oběti taky mnoha lidem v dnešní době schází,“ glosuje Jan Knap nad osobou současného římského pontifika.

„Moje současná práce to jsou vlastně úplně poslední otevřené dveře, za nimiž jsem už nic nečekal. Pozorný pozorovatel si může všimnout velkého vlivu, který na moji práci má tvorba čínských malířů. Moc je totiž obdivuji. Dostala se mi do ruky kdysi kniha čínských pohádek plná ilustrací a naprosto mi učarovala. Snažím se tak na svých obrazech kombinovat realistické malířství, které u nás snad skoro vymizelo a něco málo právě z čínské inspirace. A podle toho, že vlastně většina mých obrazů je malovaná na zakázku, se zdá, že lidem se má práce asi líbí. Prý pro ně představuje určitý návrat k normálu. Normální, reálné malbě,“ uzavírá Chrudimák Jan Knap.

Chrudim - Stav chodníků ve městě je dlouhodobě neutěšený. Své o tom vědí i studenti, kteří den co den procházejí Olbrachtovou ulicí. Právě zde měla oprava povrchu rozbité cesty pro chodce začít už v loňském roce, avšak nestalo se tak.

A to i přesto, že investiční technik MěÚ Chrudim Miroslav Beránek sliboval provést opravu rozbitého chodníku do 30. srpna 2013. Další školní rok tak opět končí a znovu se zde nic neděje. A místním to vadí. „V odpovědi na stížnost na havarijní stav chodníku v ulici Olbrachtova od gymnázia k SPŠS a dále k Čáslavské ulici informoval technik odboru investic Beránek, že tento chodník, po kterém denně prochází stovky studentů z nádraží do středních škol, bude osazen novou zámkovou dlažbou do 30. 8. 2013. Protože havarijní stav dodnes trvá, nebo se spíše stále zhoršuje, zajímalo by mne, kdy dojde k slibované opravě,“ zlobí se občan Pavel Vladyka.

[[gal:7508]]

Miroslav Beránek se však místo omluvy zmohl pouze na suché konstatování a opětovný slib. „Chodník z betonové dlažby v Olbrachtově ulici bude opraven do konce letošního května,“ tvrdí investiční technik. Fotografie s provedenými opravami, pokud je město opravdu zhotoví, najdete v červnu v Chrudimských novinách.

Chrudim - Prodloužený víkend je před námi, děti si užívají dalších prázdnin a slunce už zase vykukuje zpoza mraků. Co všechno se bude o Velikonocích dít na Chrudimsku, se podívám v dalších víkendových tipech.

Dnes, ve čtvrtek, si věřící lidé připomínají den, kdy Kristus Pán slavil poslední večeři se svými apoštoly. Tradičně by mělo být konzumováno něco zeleného, nebo alespoň přidána třeba pažitka do polévky. Mnohé pivovary taky vaří speciální, velikonoční pivo, které mívá zelenou barvu. Zítra přijde na řadu Velký pátek. Právě v pátek byl Kristus ukřižován, aby pak v neděli, respektive v noci ze soboty na neděli slavně vstal z mrtvých. Svátky, které jsou před námi, jsou tradičně křesťany považovány za ty nejdůležitější, protože právě svou smrtí spasitel vykoupil ty, kdo v něj věří z věčné smrti a zatracení, kterému propadlo lidské pokolení vinou neposlušnosti Adama a Evy v ráji. Ti neposlechli Stvořitele a jedli zakázané ovoce ze stromu poznání. Všechny následující dny až do neděle jsou ještě dny postní, takže se nejí maso a člověk by se neměl přecpávat. Velikonoční obřady v kostelech jsou působivou demonstrací víry, naděje a především lásky těch, kteří si říkají „křesťané“ a zvolili si cestu následování Krista i v bolestech a nesení kříže. Já sám pak v sobotu opět zamířím do Prahy, protože křtěna bude tentokráte moje slečna. Je vždycky radost vidět, když se pro víru v Božího syna rozhodne dospělý člověk.

Velikonoce na Veselém Kopci, program plný starých zvyků a řemesel, začíná ve skanzenu nedaleko Hlinska v sobotu 19. dubna a končí samozřejmě v pondělí. Ve slatiňanském zámku bude víkend pro změnu ve znamení Dne památek. Začíná se v sobotu o půl jedenácté dopoledne a končí v neděli o půl třetí odpoledne. V pátek 18. dubna také končí velikonoční soutěž pro děti v knihovně města Slatiňany. Celý měsíc mohli malí umělci tvořit nejrůznější výrobky související s Velikonocemi a teď už jen zbývá vybrat ty nejkrásnější kousky.

Pašije na Drachtince budou provedeny v pátek 18. dubna v Domově seniorů ode tří hodin odpoledne, což je tradičně uváděná doba, v níž zemřel Ježíš Kristus na kříži.

Obec Střemošice s podporou MAS Skutečsko, Košumbersko a Chrastecko pořádá v neděli 20. dubna tradiční velikonoční věneček. Program bude začínat v 10 hodin dopoledne stavěním májky. Od 15 hodin je na řadě odpolední část, která obnáší průvod družiček a mládenců po návsi s doprovodným programem na sále za doprovodu Šeucovanky. Nu, a velikonoční párty se koná v neděli od osmi večer v hospodě v Ochozi. Obec Bítovany, Sbor dobrovolných hasičů Bítovany a Zálesák Zaječice vás srdečně zvou na Velikonoční zábavu. K tanci a poslechu hraje Rytmus Karla Habala. Těšit se můžete na pestrý velikonoční program. Kdy? V sobotu 19. dubna od osmi večer. Ve stejnou dobu se v Hostinci U Pilařů v Nasavrkách koná Pomlázková zábava. Velikonoční trhy si můžete projít v neděli v Seči. Od 11 do 18 hodin.

Knížku vám tentokrát nedoporučím žádnou. Pro změnu to bude film a to film, který svého času vyvolal nemalé kontroverze. Umučení Krista, které natočil Mel Gibson, je mnohými odmítáno jako příliš krvavé a plytké. Myslím si opak. Připomíná mi barokní kázání a baroko mám nadmíru rád. Slyšel jsem kdysi hovořit dnes už zesnulého biskupa Jaroslava Škarvadu, který těm, kdo tvrdili, že film je příliš násilnický, říkal toto: „Přátelé, je pravda, že ve filmu je zobrazeno násilí, ale nemylme se, skutečnost byla ještě daleko horší.“

Hezké Velikonoce a samozřejmě též bohatou pomlázku, milí čtenáři!

Chrudim - Nová Základní škola Na Rovině, která si v lednu odbyla svoji premiéru při zápisu dětí do prvních tříd, měla v našem městě vzniknout pouze jako odloučené pracoviště. Velký zájem rodičů a jejich potomků nakonec ale donutil zřizovatele tento záměr přehodnotit.

Původní záměr, kterým bylo odloučené pracoviště školy Na Rovině, se tak změnil. Na podzim se v Chrudimi otevře „plnotučná“ základní škola a přibude k ní ještě škola mateřská. Podmínku, kterou je maximálně 60 žáků, provozovatel podle všeho splní. Přestože se jedná o velmi malé číslo a u „normální“ školy by takový počet žáků obsadil jen dva ročníky, zde jde o počet běžný. Všichni žáci se totiž učí společně v jedné velké jednotřídce.

První škola, podle jejíhož vzoru je zakládána ta chrudimská, vznikla před čtyřmi lety v nedalekých Lázních Bohdaneč. Specializuje se na netradiční formy výuky, přijímá i děti do domácího vzdělávání. Přestože je zřizovatelem školy občanské sdružení Na Rovině, město musí prostřednictvím svých radních vyslovit s provozováním této školy souhlas. To se stalo na minulém zasedání městské rady a třízení školy tak už nic nebrání v cestě.

Chrudim - Městští radní na svém posledním jednání, jež se konalo minulý týden, mimo jiné odhlasovali také odměny ředitelům a ředitelkám základních a mateřských škol, jejichž provozovatelem je město Chrudim. Několik důvodů k radosti může mít třeba ředitelka MŠ Svatopluka Čecha Radka Melicherová, která dostane odměn hned několik.

Právě tato učitelka, která převzala vedení školky v ulici Svatopluka Čecha po oblíbené ředitelce Ivě Malinové, dostane od města řádnou odměnu ve výši deset tisíc korun. Na tom není nic tak zvláštního, protože stejnou částku spolu s ní obdrží třeba ředitelky mateřských škol v ulici Na Valech, Strojařů, nebo šéfka školky U Stadionu. Melicherová si však z rozhodnutí městských radních na účet připíše ještě dalších pět tisíc, což už je odměna mimořádná. Za co jsou tyto peníze? Podle informací ze zdrojů blízkých vedení radnice se jedná o ocenění Melicherové za výsledky, jimiž se může pyšnit po kontrole školky Českou školní inspekcí. Konkrétně jde o to, že prý mateřinka perfektně naplňuje svůj vzdělávací program.

Tím však „Vánoce“ v MŠ Svatopluka Čecha nekončí. Dalších deset tisíc by měla Melicherová dostat za organizaci okresního kola přehlídky mateřských škol, která se uskutečnila letos 20. března. Vedle této nadílky se jeví mimořádná odměna pro ředitele ZŠ U Stadionu za spolupráci s Fakultou tělesné výchovy Univerzity Palackého v Olomouci jako almužna. Šéf chrudimské sportovky Jindřich Vyhnánek totiž kromě řádné odměny ve výši 15 tisíc korun získá za svou ochotu spolupracovat s univerzitou pouhých pět tisíc korun. Všechny tyto peníze pocházejí z prostředků škol a školek a jejich vyplacení by nemělo mít vliv na rozpočet města.

Chrudim - Počet městských zastupitelů, kteří rozhodují na svých pravidelných zasedáních o směřování města a schvalují třeba rozpočet, bude po podzimních volbách stejný jako doposud. Shodla se na tom současná městská rada.

Stejně jako po minulých volbách ani po těch podzimních se totiž současný počet zastupitelů nezvýší. Přestože podle zákona může mít město o velikosti Chrudimě od 15 do 35 členů zastupitelstva, shodli se městští radní na počtu sedmadvaceti, který tak zůstává dlouhé roky nezměněn. Souhlasit s tímto stávajícím stavem však musí i samotní zastupitelé města. Stane se tak nejpozději 85 dnů před komunálními volbami, které by letos mohly pořádně zamíchat nejen počty zastupitelů z jednotlivých stran, ale i samotným obsazením lavic ve velké zasedací místnosti městského úřadu.

Z kuloárů už delší čas prosakují informace o horkém favoritovi na místo starosty, kterým by se měl podle všeho stát současný první místostarosta Miroslav Tejkl (ČSSD). Ten by tak dostal příležitost oplatit povýšené jednání současnému starostovi Petru Řezníčkovi (SNK-ED), jenž neváhal svého kolegu ve vedení města častovat přezdívkami, z nichž „šmoula“ byla údajně ta nejméně hanlivá. Samotný Tejkl prý však bere Řezníčkovy útoky zatím s nadhledem.

Je také možné, že se nakonec bude smát někdo třetí v řadě. Podle zatím neověřených zpráv se proslýchá, že by se mohl do zastupitelstva i na radnici vrátit bývalý přednosta chrudimského okresního úřadu a krajský radní Ondřej Kudrnáč v barvách některé z nových stran, které se momentálně vezou na vlně voličské přízně. Tento bývalý člen ODA a městský zastupitel Volby pro město není údajně ve Dvoře Králové nad Labem, kde vykonává funkci tajemníka tamního městského úřadu, příliš spokojen, a mohl by se tak vrátit domů do Chrudimi, kde dlouhodobě patřil mezi nejvlivnější politiky a mimo jiné i mezi vůdčí osobnosti tzv. sametové revoluce v našem městě.

Chrudim - Čas od času město přikryje jako mrak nepříjemný zápach. Jednou jsou to zemědělci, kteří hnojí svá pole močůvkou, jindy zase slepičárna v Dašické ulici vyvážející slepičí výkaly. Vítr pak tento zápach zanese nad město a některým Chrudimákům z toho bývá někdy pořádně "šoufl". Dá se vůbec s tímto problémem něco dělat?

Šéfka odboru ekologie a životního prostředí MěÚ Chrudim Dana Fraňková tvrdí, že příliš možností, jak určit míru, kdy je v míře zápachu překročena stanovená mez, město nemá. „V současné době neexistují objektivní technické metody, jak stanovit přípustnou míru obtěžování zápachem a její překročení. Emisní limity pro pachové látky byly totiž zrušeny,“ krčí rameny úřednice Fraňková. Přesto obecně platí, že velké chovy mají povinnost zpracovávat své plány výroby. Tedy i informace o tom, co a kdy budou dělat třeba právě s kejdou a močůvkou, jež však nejsou považovány za odpad, ale hnojivo. Pokud by tedy měl některý obyvatel města pocit, že byla v míře zápachu překročena únosná mez a producentem nevábné vůně je jeden z velkochovatelů v okolí, může si stěžovat na krajském úřadě, případně u České inspekce životního prostředí.

[[img:chrn_fullwidth:5006:Jen kousek od "slavobrány" z trubek horkovodu se rozkládá chrudimský provoz společnosti VEMA a velkochov drůbeže.  Foto: Chrudimské noviny]]

S chovateli, jejichž provoz vyprodukuje do pěti tun amoniaku ročně, (právě čpavek je totiž primárním zdrojem nepříjemného odéru), potom jedná samotné město. I zde se ale jen obtížně zjišťuje míra překročení něčeho tak subjektivního, jako je obtěžování zápachem. „Je samozřejmě možné si původce zápachu pozvat a zjišťovat, zda jeho zdroj není v porušování třeba předpisů veterinárních, hygienických, nebo jestli takový zemědělec chybně nenakládá s odpady,“ vysvětluje Dana Fraňková.

[[img:chrn_fullwidth:2632:Pole obklopují Chrudim ze všech stran.  Foto: Chrudimské noviny]]

Ne každý je ale ze zápachu šířícího se občas městem nešťastný. Například Daniel Seifert tvrdí, že něco takového naopak může obyvatelům města jen prospět. A osm dalších lidí, kteří jeho názoru na facebookovém profilu Chrudimských novin dali „palec nahoru“, s ním souhlasí. „Buďme rádi, že alespoň vítr dá městským dětem čuchnout k vesnici. Někteří neví, ani jak vypadá zemědělské zvíře, natož, že se produkty od nich dají dál zužitkovat,“ míní Seifert. Chrudimákům tak nezbývá, než se obrnit trpělivostí a přežít ne příliš častou „vůni“ vesnice v městských ulicích. Samotní zemědělci totiž kejdu, hnůj a močůvku jen tak používat jako hnojivo nepřestanou.