Seč - Zdejší radnice nechala odstřihnout od kanalizační jímky restauraci U Krbu a několik chatek v areálu kempu Na Pláži, které provozuje Ladislav Vambera. Stalo se tak přesto, že má tento provozovatel vypouštění odpadu do kanalizace prostřednictvím uvedené jímky smluvně ošetřeno.

Vše se událo poté, co radnice nechala opravit jímku, do které tečou splašky z celého areálu kempu, a přívod k pronajaté části dala zaslepit. Rozhodl o tom šéf Technických služeb Seč Milan Cyprian, který však nebyl schopen svoje nenadálé rozhodnutí nijak vysvětlit.

Tím ale trable provozovatele Vambery zdaleka neskončily. Vzhledem k tomu, že se odpad z toalet v jeho chatkách a restauraci začal vinou zaslepené jímky vracet zase zpátky, byl nucen si objednat fekální vůz, aby plnou jímku vyvezl. Ale i tady narazil na odpor města, protože se traktor s cisternou do areálu přes recepci nedostal. Správci městského kempu Janu Zikmundovi se totiž údajně zdála být tato souprava vyvážející fekálie podezřelá a mohla prý ohrozit hygienu, pořádek a čistotu v kempu. 

Svévolný krok učinil přesto, že má souprava platnou technickou prohlídku a její provozovatel už několik let platnou živnost. Zikmundovi nakonec proto nezbylo, než traktor s cisternou do areálu pustit, protože nemá oprávnění rozhodovat o tom, jestli je vozidlo způsobilé provozu. Současně připustil, že tak jednal pod nátlakem radnice, která je s Vamberou ve sporu.

[[img:chrn_fullwidth:4701:Brána s recepcí Autokempu Seč Pláž. Reprofoto: Chrudimské noviny.]]

Ladislav Vambera se nyní bude dožadovat svých práv prostřednictvím soudu. Jeho advokátka Tereza Jelínková považuje totiž smlouvu, která Vamberovi umožňuje napojení jímky na kanalizaci, za platnou a bude se chtět domáhat po městu náhrady vzniklé škody. "Jsem přesvědčena, že jde o snahu mého klienta podnikatelsky zlikvidovat," míní advokátka. Vambera nyní složil u soudu povinný poplatek 50 tisíc korun za předběžné opatření a bude chtět zpátky po radnici ušlý zisk. Starosta Seče Marcel Vojtěch (Sečská lilie) se zatím k problému nevyjádřil.

Chrudim - Podivné cenové relace několika zásuvek a dřezů v Domě na půli cesty nedají spát opozičnímu zastupiteli Romanu Málkovi (Koalice pro Chrudim). Zdají se mu totiž přemrštěné a žádá proto od města vysvětlení, proč za ně utrácí tak velké peníze. Radnice však oponuje a tvrdí, že je Málek nepozorný, protože prý neumí pracovat s podklady určenými pro městské zastupitele.

Za spornými náklady stojí totiž změna v projektu Domu na půli cesty, která nepochází z hlav městských úředníků, nýbrž od poskytovatele zdejších sociálních služeb - Centra J. J. Pestalozziho, který si vyžádal drobnou technickou úpravu, jež má zabezpečit doplnění dřezů v dílně, v níž klienti provozují ruční práce, a dále instalaci třífázové zásuvky v prádelně.

Prý podezřele vysoké ceny zásuvek a umyvadel
Celková výše uvedených nákladů se bude pohybovat asi kolem 70 tisíc korun, což přijde Málkovi podezřelé. Podle jeho názoru má třeba zásuvka cenu maximálně několika stokorun a pár umyvadel také nestojí desetitisíce. „Je vidět, jak se hospodaří s veřejnými penězi. Nikoho to netrápí,“ kroutí Málek hlavou nad cenovou politikou města.

Jaká je tedy realita? Nelze totiž očekávat, že by Málek sledoval jen zájmy města, aniž by hnal vodu na svůj politický mlýn. Podle informací, které má redakce Chrudimských novin k dispozici, se tato doměnka vzápětí potvrdila, protože si Málek nejspíš neprostudoval řádně podklady, které má jako městský zastupitel k dispozici. Alespoň to tvrdí tisková mluvčí chrudimské radnice Sylva Drašnarová.

Nejde jen o zásuvky a dřezy, ale i o další náklady s tím spojené
Jak dodává, ve skutečnosti přijdou totiž nakoupit dva nerezové dvoudřezy mycího stolu o rozměrech 120 x 60 centimetrů za 30 tisíc korun. Dvoudřezy se musí samozřejmě napojit na vodovod a opad, a je třeba „umyvadla“ osadit baterií, což město přijde na dalších 15 tisíc. Cena zmiňované zásuvky je skutečně dvě stě korun, zato kabely a montáže přijdou městskou pokladnu na tři tisíce.

„Vyvolané práce, pokládání nové dlažby a izolace si vyžádají částku kolem čtyř a půl tisíce korun. Bourání by pak mělo stát osm tisíc,“ vyjmenovává veškeré náklady mluvčí radnice, které je třeba doplnit ještě o DPH, na které město odvede celých devět tisíc korun. Změna projektu se tak skutečně pohybuje kolem uváděných sedmdesáti tisíc Kč. „Nejde tedy pouze o počet nakupovaných dřezů a zásuvek. Do celkové částky se započítává mnohem větší množství položek,“ uzavírá Sylva Drašnarová.

Chrudim - Zanedbaný zelený pruh znemožňující řidičům jedoucím ze sídliště Na Větrníku bezpečný vjezd na hlavní silnici mezi Chrudimí a místní částí Topol po několika urgencích Chrudimských novin konečně zmizel. V současnosti jsou totiž zdejší vysoké traviny posekané a šóférům se tak žije o poznání lépe.

Přestože se nakonec Technické služby Chrudim uvolily a poslaly své pracovníky s křovinořezy pokořit zdejší nepoddajnou zeleň, neobešla se záležitost bez zajímavých detailů. Jeden z místních obyvatel, Michal Jinoch, se totiž už nemohl na životy ohrožující rozbujelé bodláky dívat a chopil se kosy sám, protože doufal, že svou vlastní aktivitou pohne k aktivitě i zodpovědné osoby, které sem vyšlou četu se sekačkami, aby se o městský pozemek postarala tak, jak z titulu své funkce má.

[[img:chrn_fullwidth:4690:Nezbylo, než se chopit kosy sám.  Foto: Chrudimské noviny]]

Jinochovy předpoklady se skutečně naplnily a sotva padlo pár prvních bodláků pod břitem kosy k zemi, objevilo se na místě nečekaně vozidlo Technických služeb. Z něj hbitě vystoupili pánové s vyžínači a pustili se do díla. Michala Jinocha nakonec stála akce jeho kosu, kterou na přerostlých travinách zničil.

[[img:chrn_fullwidth:4691:Překvapení - po několika urgencích dorazily i Technické služby Chrudim.  Foto: Chrudimské noviny]]

Nedobrou zkušenost s prací firmy, která chrudimské radnici zajišťuje sekání trávy v sídlištích, má i pravidelná čtenářka Chrudimských novin Šárka Vajnerová. „Parčík v Topolské ulici vedle prodejny Albert byl posekán hned druhý den po zveřejnění článku v Chrudimských novinách. Na jednu stranu město reaguje velmi rychle, na druhou si z nás dělá legraci,“ konstatuje Vajnerová.

„V parčíku totiž tráva posekána byla, ale stalo se tak pouze na některých místech. Většina této zeleně, stejně jako kopřivy, byla ponechána v hojné vrstvě na zemi, takže díky střídavým dešťům a teplu v uvedené době časem silně zapáchala. Některá místa, kam se sekačka nedostane, byla ponechána netknutá,“ zlobí se Šárka Vajnerová.

[[img:chrn_fullwidth:4692:"Ostrůvky" s neposekanou trávou jsou patrné na mnoha místech v Chrudimi.  Foto: Šárka Vajnerová]]

Právě tato podivná praxe se v poslední době rozmáhá prakticky na všech větších sídlištích. Tráva je posekána jen někde a navíc je ponechána na zemi, kde po několika dnech začne zahnívat. Zápach se pak šíří otevřenými okny do domů, maminky musí věnovat zvýšenou pozornost svým dětem hrajícím si na zelených plochách.

V předchozích letech přitom firmy trávu sbíraly a odvážely. Důvody, proč tomu tak dnes není, lze jen vytušit. Z vysvětlení, kterého se Chrudimským novinám dostalo, totiž plyne, že letošní „úroda“ zeleně je opravdu mimořádná. Finance, které jsou vyčleněny na její údržbu tak jednoduše nestačí a sekáči svou práci nedělají tak, jak by měli. 

Chrudim/Slatiňany - Když vyslovíte „ski fanatic“, mnohý čtenář se asi zalekne. Velká část rodičů, dětí a sportovních nadšenců, však doslova zastříhá ušima a vědoucně pokýve hlavou. Jak by také ne, když jim člověk, který se za tímto netradičním výrazem skrývá, umožnil prožít spoustu hezkých chvil. Martin Dostál se za svou lásku ke sportu a dětskému úsměvu totiž vůbec nestydí.

Čemu se tedy vlastně věnujete?

Začnu trochu zeširoka. V Olomouci jsem vystudoval fakultu tělovýchovy a skutečně jsem i krátký čas učil tělocvik. Moc mě ale bavily nejrůznější kurzy, školy v přírodě. Začal jsem tedy uvažovat o tom, že bych se věnoval jen tomu, co mě baví nejvíc - bezprostřední práci s dětmi. Mám moc rád lyže a lyžování, od malička jsem aktivní sportovec, takže bylo jasné, čemu se budu věnovat. A to už byl jen krůček k založení lyžařské a snowboardové školy a později dětské outdoorové organizace

Nejprve jsme začali výukou lyžování a snowboardingu pro veřejnost, později jsme začali spolupracovat s mateřskými a základními školami, pořádáme pro děti z mateřských a základních škol v zimě kurzy lyžování, na jaře a na podzim cyklokurzy. Letošní rok začínáme i s pořádáním škol a školek v přírodě a letošní prázdniny jsme poprvé uspořádaly příměstský tábor ve dvou cyklech na dvou místech (Slatiňany a Ždírec nad Doubravou). Program nemáme jen pro děti, ale i pro dospělé. Krom vzdělávání instruktorů lyžování a snowboardingu na námi pořádaných akreditovaných kurzech, děláme i sportovní a teambuildingové programy pro firmy a větší skupiny.

Takže jste profesí vlastně kantor?

Ano. Jsem učitel. Právě učitelská průprava mi v práci hodně pomáhá. Naučil jsem se, jak druhé učit :-)

[[img:chrn_fullwidth:4629:Martin Dostál.  Foto: Chrudimské noviny]]

Proč vás baví pracovat dětmi?

Děti jsou bezprostřední. Nic vám nezatají a nedokáží se přetvařovat. Moc rád pozoruji jejich pokroky i hledání místa ve společnosti vrstevníků. Právě dětská bezelstnost je asi tím hlavním důvodem, proč je mi práce s nimi příjemná.

Je těžké udržet jejich pozornost?

Vůbec ne. Stačí být jen trochu důvtipný a kreativní. Rozhodně je to v našem případě lehčí, než situace kantorů ve škole. Jejich práce si mimochodem moc vážím, aby to snad nevyznělo neuctivě. Já jsem měl vždy radši práci v terénu a tam už se potkávám s dětmi, které mají o náš program zájem. Proto je udržení jejich pozornosti asi snazší. 

[[img:chrn_fullwidth:4647:Děti si tábory užívají.  Foto: Chrudimské noviny]]

Je obtížné shánět finance? Kupovat kola, zajišťovat ubytování a další nezbytnosti, to nemůže být laciné.

Možná je to překvapivé, ale jsme zcela soběstační. Kola jsme třeba kupovali za naše peníze. Žádnou dotaci jsme nedostali. Je sice pravda, že jsme Pardubický kraj požádali o příspěvek doslova za pět minut dvanáct, takže by jeho schválení bylo snad zázrak, ale to mi moc nevadí. Zastávám názor, že by si každý podnikatelský záměr měl být schopen na sebe vydělat. Dotace působí nerovnováhu na trhu. Klasickým příkladem jsou pak ceny. Je jasné, že se nikdy nedostaneme na cenovou nabídku těch, kdo dotace přijímají ve velkém. Projekt jednoduše musí fungovat dlouhodobě, nelze chtít výsledky hned a teď. Čas ukáže, nakolik je životaschopný.

Myslíte si, že máte přirozenou autoritu? Několikrát jste tu okřiknul vaše svěřence lezoucí všude možně a bylo rázem ticho. Dokážete si u dětí zjednat respekt?

K přirozené autoritě by se asi musel vyjádřit někdo jiný. Sám o sobě to říci mohu jen obtížně. Děti spíš vycítí, že to s nimi myslím dobře, i když na ně občas musím houknout. Na některé děti bohužel ani houknutí ani přirozená autorita neplatí, ale těch není mnoho, jsou to spíše výjimky. Výhodou u práce s dětmi je to, že každá vaše chyba je nekompromisně potrestaná a děti to moc dobře vědí že vy jste tu chybu udělal.

[[img:chrn_fullwidth:4637:Vždy s úsměvem.  Foto: Chrudimské noviny]]

Kde berete motivaci? Musí být hodně náročné zvládnout „stádečko“ různorodých osobností.

Největší motivací jsou pro mě spokojené děti a samozřejmě i jejich rodiče. Kdyby se neosvědčily naše zimní programy, určitě bychom se v létě nepouštěli do příměstských táborů a cyklokurzů. Velkou podporou je mi i vlastní rodina. Mám opravdu velké štěstí, protože rodina mě podporuje a vycházíme velice dobře.

Kdo vám tedy nejvíce pomáhá?

Je to velké množství lidí. Spolupracovníků, ale i zmiňované rodiny. Velkou oporou je mi i má přítelkyně, bez níž bych všechny starosti zvládal jen těžko. V posledních dnech se navíc snažíme vylepšit a aktualizovat internetové stánky, v plném proudu jsou i příměstské tábory, takže rodinné zázemí je pro mne opravdu důležité.

Máte nějaké konkrétní sny a plány do budoucna?

Těch je! Určitě se nebudu zlobit, pokud se podaří udržet všechny současné programy v nabídce a budou zájemci využívány. Klasickým snem všech, kdo dělají něco pro děti je, aby jeho bývalí svěřenci někdy v hodně vzdálené budoucnosti přivedli i svoje děti, aby se k nám rádi vraceli. V letošním roce začínáme pořádat programy pro školy a školky v přírodě. Jde o zajištění ubytování, stravy, dopravy a programu včetně animátorů pro školy a pro mateřské školy. Máme už rozjednané některé lokality v Pardubickém kraji a na Vysočině.

Při studiu aplikované tělesné výchovy mě zaujala problematika lyžování zdravotně postižených. Proto bych moc rád tuto nabídku ještě rozšířil. Lyžařští instruktoři totiž musí umět naučit lyžovat kohokoliv. Ne jen lidi zdravé, ale i postižené, kteří mají zájem. Letos jsme pořádali na sjezdovce v Hlinsku akci Den na monoski, mohli vyzkoušet jízdu na monoski jak osoby se zdravotním postižením, tak i kdokoli z široké veřejnosti. Ohlas byl obrovský, takže v dalších sezónách se určitě budeme ubírat i tímto směrem.

Plánujeme rozšíření nabídky zimních lyžařských kurzů pro školky a školy, teambuilding na lyžích, rozšíření příměstských táborů a rozšíření nabídky cyklokurzů pro MŠ a první stupeň ZŠ, rádi bychom začali nabízet i kurzy in-line bruslení.To je výhled na zbytek tohoto roku a začátek následujícího kalendářního roku.

Děkuji za rozhovor.

[[gal:4688]]

Další fotografie z příměstského tábora si můžete prohlédnout ve Fotogalerii.

Chrudim - Stav mnohých pískovišť ve městě není dvakrát utěšený. Povalují se v nich nedopalky od cigaret, často si i toulavá kočka odskočí vykonat potřebu. Maminky s dětmi pak jen trnou hrůzou, když sledují, v čem si jejich děti často musí hrát. Jedno takové „pískoviště hrůzy“ se nachází i na sídlišti ve Stromovce.

„Zdá se mi to nebo je skutečně pískoviště ve Stromovce v Topolské ulici záměrně ničeno a znečišťováno? Po celé Chrudimi i okolí je mnoho hřišť a pískovišť, ale to, co za poslední dva roky děti a jejich rodiče potkává zde už hraničí se slovem nechutnost,“ zlobí se jedna z maminek Šárka Vajnerová.

A skutečně. Stačí se k nevábně vyhlížejícímu písku přiblížit a pečlivý pozorovatel napočítá desítky „típnutých“ cigaret, odložené boty, nebo obaly od nápojů. Spousta nedopalků je zahrabána i v samotném písku. Podle všeho, má stav pískoviště na svědomí partička mládežníků, kteří si na toto místo uprostřed zeleně, chodí ukrátit dlouhou chvíli kouřením a pitím. „Jeden muž ze vchodu číslo 747, stejně jako někteří chrudimští rodiče, písek pravidelně uklízí, vytrhávají plevel, ale není to zbytečné? Když se bezohledné znečišťování místa pro dětské hry denně opakuje,“popisuje péči o dětské hřišťátko Vajnerová. „Je škoda, že tak příjemné místo nestojí mladým chrudimským obyvatelům za trochu respektu,“ uzavírá Šárka Vajnerová.

Dočká se pískoviště v Topolské ulici podobné revitalizace, jako třeba dětské hřiště na sídlišti U Stadionu?

Foto: Šárka Vajnerová

[[gal:4626]]

Chrudim - Léto máme v plném proudu a většina z nás si vybírá dovolenou. Má tedy vůbec cenu dělat nějaké víkendové tipy? Určitě má! Ne každý si totiž dlouhé volno může dovolit, takže jistě i ten dvoudenní oddech, rád uvítá. Kam se tedy vydat?

Hned v pátek 12. července vás zve Martin Langr na svůj koncert do restaurace Neuperský dvůr. Přijďte strávit pohodový letní večer s nejkrásnějšími kousky rockové, populární, bluesové či reggae a další hudby v osobitém podání Martina Langra s doprovodem jeho akustické kytary.

I v letošním roce připravil hlinecký fotoklub ve spolupráci se Souborem lidových staveb Vysočina výstavu fotografií. V minulém roce mohli návštěvníci posoudit, jak se fotografům podařilo zachytit atmosféru Vysočiny. Hlavním tématem letošní výstavy jsou stromy ve všech podobách. Fotografie vystavují: Monika Mundilová, Petra Plisková, Pavlína Hovorková, Přemysl Černý, Radovan Hampejs, Ivo Lána, Jaroslav Kopřiva, Petr Pavlík, Josef Zdražil a Jaroslav Prodělal. Výstava se probíhá v domku číslo popisné 178 v památkové rezervaci Betlém v době od druhého července do prvního září .

V sobotu 13. července se uskuteční 11. ročník folkového festivalu na hradě Lichnice. V letošním roce se na vás těší například Petr Bende a kapely: Hop - Trop, Nezmaři, Wyrton, EpyDeMye a mnohé další. Je pro vás připraven také stálý dětský výtvarný koutek a samozřejmě bohaté občerstvení. Zahájení už o půl jedné.

V osm hodin večer stejný den jste zváni do letního kina na hrad Košumberk.všechny zve do letního kina na hrad Košumberk. Promítat se bude Balada pro banditu. Romantický muzikál režiséra Vladimíra Síse. Hrají: Miroslav Donutil, Petr Malač, Iva Bittová, Blanka Rudová, František Derfler. Občerstvení je zajištěno.

Sbor dobrovolných hasičů v Horním Bradle slaví v sobotu 13. už 120 let od svého založení. Program začne o půl druhé odpoledne.

Sbor dobrovolných hasičů pořádá ve Lhotě u Chroustovic tradiční Lhoteckou pouť v sobotu 13. července. Letos ve vojenském stylu. Začíná se v osm hodin ráno a i vaše ratolesti si přijdou na své.  Pro děti je totiž připravena trampolína, plavba na raftu, jízda na koni a sladké odměny. V průběhu tématického dětského dne bude ke shlédnutí nové vozidlo HZS Skuteč a historické vozidlo HZS Topol.

A co v neděli? V neděli vyražte na houby. Tvrdí se sice, že moc nerostou, ale sám jsem v týdnu našel spoustu lišek ve Slavické oboře. A taková lišková polévka...té se nic nevyrovná.

Hezký víkend, milí čtenáři.

Naše krásné město se může pochlubit mnoha nádhernými památkami. Tu vykukuje regotizované baroko, které původně skutečně bylo gotikou, onde nacházíme stavby typické pro devatenácté století a podzim Rakousko - Uherské monarchie. O Chrudimi se dá hovořit, jako o „městě kostelů“. Jen si je schválně někdy spočítejte. Jeden z nich už dokonce nestojí, protože jeho místo zabrala Komerční banka.

Nádhera bývalého hřbitovního kostela svatého Michaela Archanděla okouzlí každého, kdo do Zieglerových sadů vstoupí. Ladná věžička osazená zvonem se vypíná k nebi uprostřed sladce vonících lip. Jen ptáci svým koncertem ruší letní podvečer a zem dýchá teplem, které celý den přijímala od zlatého kotouče mizícího za siluetou arciděkanského kostela. Idyla bývalého hřbitova je takřka dokonalá. Milosrdná tma totiž zakrývá i to, co jindy řve do oázy přírody, rozkládající se jen ždibíček od Resselova náměstí a chlouby města - Muzea barokních soch. Kostel totiž jako by následoval nebožtíky, kteří kdysi dávno v jeho útrobách pohlíželi z otevřených rakví mrtvýma očima a hledali spásu. Michalský svatostánek trpí. Mnohý se možná už ani nepozastaví u jeho zdí, které zdobí unikáty náhrobních kamenů dávných Chrudimáků, jejichž jména zná snad už jen matrika pana faráře, nebo počítač pracovníků archivu.

Kameny, svědčící o zbožnosti a umu našich předků, se rozhodli „vylepšit“ snad samotní potomci těch, kdo pod nimi kdysi odpočívali. Klikiháky, perverzní obrazce, vulgární texty, ale také rozlézající se zelený mech a mokré zdivo. To vše najde milovník umění, který se snad zastaví a náhrobky si prohlédne. Kostel trpí. Jeho prvním hřebem jsou samozřejmě teenageři, kteří tak rádi sprejem zdobí jeho stěny, náhrobky. Druhým, daleko větším hřebíkem do rakve, je však dlouhodobý nezájem těch, kteří jsou zvoleni na svá místa proto, aby prostředí, v němž se jejich voliči pohybují, bylo přívětivé, krásné a samozřejmě zdravé.

[[img:chrn_fullwidth:4610:Po roce žádná změna.  Foto: Chrudimské noviny]]

Choroby jsou různého druhu. Závažnější, než ty, postihující tělo, jsou nemoci mysli. A nemocná společnost potřebuje léčbu. Potřebuje vidět, že karcinom, kterým devastace unikátní památky nepochybně je, najde svého lékaře, jenž ho okamžitě odstraní. Pošle pracovníky, aby posprejované zdi očistili a natřeli speciální substancí, která pozdější odstraňování barev novodobých "umělců" usnadní. Lékař nesmí čekat na konečné stádium nemoci. Dobře ví, jak důležitá je prevence, správná životospráva. Stejně i starosta, jehož žena se na facebooku rozčiluje, co že si to mládežníci zase dovolili, musí umět předcházet výstřelkům, ničícím životní prostředí nás všech. Prostředí totiž determinuje chování člověka. A ten, kdo žije obklopen kulturním barbarstvím, barbarem se za čas stane.

Kostel svatého Michaela roky žaluje na nečinnost těch, kteří by z podstaty své profese nečinní být neměli. Jelikož jejich cítění zneuctěný chrám nezraňuje, nabízí se otázka - nestali se už sami barbary, s nimiž by měli bojovat?

Jak vypadal kostel před rokem? Podívejte se zde.  Jak vypadá dnes? Běžte se podívat...

[[gal:4615]]

Chrudim - Týraná fenka Rosi, jejíž příběh vzbudil velký ohlas, se připravuje na adopci novým majitelem. Po operaci, při níž jí byly odstraněny kožní laloky na krku, se má dobře a brzy bude připravena k opuštění útulku. Peníze z "její" sbírky však pomáhají psíkům po celé České republice. 

„Dne 10. června Rosi podstoupila chirurgický zákrok – odstranění kožních laloků na spodní straně krku. Operace probíhala v celkové anestezii. Provedeno bylo odpreparování kůže v místě přebytečných kožních laloků, revize podkoží a odstranění nežádoucí tkáně. Kožní laloky byly ohraničeny hlubokými jizvami, v místech, kde byla fenka přiškrcena kabely. Tyto jizvy nebylo možné odstranit. Došlo k odstranění dvou laloků mezi těmito dvěmi jizvami,“ uvádí ve své zprávě veterinářka Markéta Hašlová.

[[img:chrn_fullwidth:3699:Nebohá fenka po odstranění obojku, který jí ubíral životní energii.  Foto: Jindřich Balous]]

Sbírka, kterou uspořádali pracovníci chrudimského útulku a našla velkou odezvu mezi veřejností, vynesla více, než  740 tisíc korun. Středisku výcviku vodicích psů Sons ČR byl v minulých dnech zaslán finanční dar deset tisíc korun, který bude využit na kastrace fenek. Útulku Broumov poslal chrudimský útulek tři tisíce na léčbu fenky Melissy s poraněným krkem. Peníze však pomáhají i jinde, protože tak vysokou částku si léčba Rosi nevyžádá.

„Rosi se po odstranění laloků cítí dobře. Je stále veselá, miluje lidskou společnost a vymýšlí lumpárny. Samozřejmě se velice těší na jídlo a neodmítne žádný pamlsek. Začátkem července byla fenka očkována a po měsíci ji čeká ještě přeočkování. Prosíme všechny zájemce o adopci fenečky Rosi, aby nás kontaktovali na e-mail: utulek@tschrudim.cz nebo na telefonních číslech 734 796 370, 734 796 371,“ říká pracovnice útulku Denisa Škvrňová.

S novým majitelem se na Rosi snad konečně usměje štěstí. Po životě s tyranem, který jí uvázal kolem krku drát, jenž později zarostl nebohému zvířeti do masa, si zaslouží hodného páníčka. Život za mřížemi útulku totiž také není pro čtyřnohé přátele to pravé. Chcete ji? 

Ministryně práce a sociálních věcí v demisi (!) Ludmila Müllerová odvolala v pátek 28. června z funkce ředitele odboru rodiny MPSV Miloslava Macelu.

MF DNES v pondělí 1. července v článcích redaktorky Jany Blažkové výše zmíněné odvolání odůvodnila a zkusila již bývalého ředitele Macelu mediálně zlikvidovat.

Oficiální stanovisko ministryně není k dispozici. Mohl bych vycházet z některých jejích citací ve výše zmiňovaných článcích, ale citacím uváděným redaktorkou Blažkovou dlouhodobě nevěřím.

Protože kdyby ano, pak důvody, že ministryně (v té demisi) a ředitel odboru „měli rozdílné názory na to, jak je novela zákona (o sociálně právní ochraně dětí) nastavena, a navíc toho bylo víc …“, jsou beztak směšné.

Skoro by se chtělo říci, že „nastavení“ se v poslední době stalo poměrně oblíbeným důvodem pro odvolávání z funkcí. Za „špatně nastavené procesy“ byl ministryní kultury Alenou Hanákovou náhle odvolán oblíbený ředitel Národního divadla Ondřej Černý, a teď se „nastavení“ (vládního návrhu novely zákona) stalo osudným řediteli Macelovi.

Směšná záminka, objednávka, nebo nějaký „vnitřní obchod“, možná vzpomínka na „lidovecké způsoby“ … nebo od každého něco.

A teď k těm článkům.

Nelze než konstatovat, že tak nějak došlo ke zvláštní shodě náhod. Paní redaktorka Blažková (v titulku má, že se mj. dlouhodobě věnuje problematice ohrožených dětí, ale spíše by tam mělo být, že dlouhodobě hájí stanovisko Fondu ohrožených dětí, tedy organizace od začátku se urputně bránící všem větším změnám v dosud zaběhnutém systému péče o ohrožené děti) se jistě zcela náhodou a jistě z ryzího profesního zájmu objeví 25. června 2013 na školícím semináři, kde pro pořádající agenturu přednášel Miloslav Macela. Spočítá tam chlebíčky, naměří počet pronajatých metrů zasedačky, a pak odkráčí napsat otvírací článek na titulní stránku s vylíčením průběhu semináře málem podobnému předváděcí akci ze Šmejdů. Hlavní zápletku postaví na vyfabulovaném melouchu v pracovní době (neboť pan ředitel Macela prokázal, že měl 25. června řádně, nikoliv údajně nahlášenou dovolenou). Ze zjevně marginálního počtu přednášek za honorář vyrobí tunel, že i jinak stejným médiem hojně zmiňovaní tzv. pražští kmotři musí blednout závistí nad prohnaností úředníka, který si po večerech potutelně píše zákon výhradně k vlastnímu obohacení. Tak nějak pěkně připraveno, protože co kdyby toho Macelu náhodou odvolali. Tomu se říká investigativní nos! Kdo nevěří, ať tam běží …

Něco mi to sakra připomíná. Je-li potřeba se někoho zbavit, tak ho jednoduše necháme odvolat, a to by v tom byl čert, aby se nějaké ty „důkazy“, že rozhodně činíme ve jménu (naší) pravdy, dříve či později nenašly …

Řadu měsíců jsem se spolupodílel na tvorbě zákona o sociálně právní ochraně dětí a jako zpravodaj projednávané novely cítím povinnost se vyjádřit k některým záměrně vypouštěným zjednodušením nebo lžím (mimochodem, 16. listopadu loňského roku jsem reagoval na jiné zkreslené informace od stejné redaktorky, což je k dohledání na těchto webových stránkách). Novela zákona zcela jistě vyvolala silné emoce u zastánců dosud praktikované péče a provozovatelů (či zaměstnanců) takových zařízení. Novela určitě neprocházela legislativním procesem úplně hladce – nejdříve ji vracel Senát (naprosto dle očekávání), vrátil ji i pan prezident s emotivním hodnocením jako novely „kruté a surové“ (přičemž z úcty k Václavu Klausovi nebudu spekulovat o autorství jeho zdůvodnění). Podvakrát přitom sněmovna novelu opakovaně schválila, a to navíc i hlasy několika opozičních poslanců, což u vrácených zákonů podobného zaměření, nebývá vždy pravidlem.

Je ale lží, že by se zákon o sociálně právní ochraně dětí tlačil sněmovnou bez jakékoli diskuse s odbornou veřejností a rigidně odmítal vstřebávat náměty. Od února 2012, kdy začal být zákon projednáván v prvním čtení, jsme byli konfrontováni s velkým množstvím stanovisek, připomínek, argumentů, e-mailů, dopisů či osobních setkání se zastánci i odpůrci zmiňované předlohy zákona. Hned na začátku jsme prodloužili čas na projednávání zákona, tento byl projednán celkem ve třech výborech, v jedné komisi, v několika podvýborech, proběhl nespočet kulatých stolů, diskusí, seminářů nebo konferencí k danému tématu. Jenom na plénu sněmovny byl zákon projednáván několik hodina a zaznělo k němu více jak 50 příspěvků. Do původní vládní předlohy byly zapracovány a posléze i schváleny desítky pozměňovacích návrhů, které byly často reakcí na diskutované připomínky.

Rušení klokánků ani zánik kojeneckých ústavů novela zákona nenavrhovala, jakkoliv se to někdo snaží opakovaně říkat či psát. Je proto řečnickou otázkou, zda není jednou ze skutečných záminek pro hysterii fakt, že schváleným zákonem se mj. stanovily standardy kvality péče, kvalifikační nároky na zaměstnance nebo maximální kapacity zařízení nebo podobná přísnější, leč transparentní pravidla …

Čili, cui bono? A kdo vlastně škodí ohroženým dětem? Poslanci a tvůrci zákona? Nebo autoři překrucovaných informací ve svých bulvárních článcích? Odpověď hledejte sami …

Závěrem se vrátím k samotné osobě Miloslava Macely.

Přiznávám, že se známe téměř patnáct let, protože jsme ze stejného města a v určitých časových etapách jsme spolupracovali, a to jak politicky, tak odborně. To pro pořádek.

Od začátku tohoto (sněmovního) volebního období jsme úzce spolupracovali na problematice nejen samotného zákona o sociálně právní ochraně dětí, ale problematice péče o ohrožené děti vůbec.

Nad zákonem i dalšími návrhy jsme strávili bezpočet hodin.

Viděl jsem fotokopii dovolenky Miloslava Macely na den 25. června 2013.

Četl jsem jeho stanovisko k již zmiňovaným „senzačním“ článkům a je mi jasné, že ho MF DNES ani jeho internetová mutace nezveřejní, protože se to nejspíš nehodí.

Věřím mu.

Neumím víc, než mu tímto komentářem symbolicky vyjádřit podporu. A protestovat …

Ještě jednou, cui bono? A kdo a co vlastně škodí ohroženým dětem?

Jeden z mých kolegů to komentoval lakonicky: „čím slušnější a pracovitější člověk, tím rychlejší a exekutivnější poprava“.

Prasárna!

Jan Čechlovský, poslanec a neuvolněný místostarosta Chrudimi

Zdroj: http://www.jancechlovsky.cz/

Chrudim - První směna po prodlouženém víkendu nezačala dobře pro posádku vozu Technických služeb, který vyváží odpadkové koše na Novém městě. V Michalském parku se multikáře podařilo zbourat jeden ze sloupků tvořících vstupní bránu do této oázy zeleně.

Těsně před tři čtvrtě na osm ráno se v Michalském parku pohybovalo jen několik pejskařů venčících své miláčky na bývalém hřbitově, nebo chodců mířících za svými pracovními povinnostmi. Po klikatících se cestičkách však uhánělo i malé nákladní auto Technických služeb. Dva muži, sedící uvnitř, chvíli, co chvíli zastavovali a vysypávali koše do korby.

[[img:chrn_fullwidth:4583:Nezbývá, než nevěřícně hledět.  Foto: Chrudimské noviny]]

Když se však mladší z nich, který zápasil s volantem, snažil vyjet úzkou bránou do Sladkovského ulice, rohem kontejneru, do nějž míří obsahy košů, zachytil o jeden z pískovcových sloupků. Všiml si toho a zacouval. Následně přidal plyn a při pohybu vpřed už se sloupek poroučel k zemi. Jen shodou šťastných náhod neskončil rozlomený na dva kusy.

[[img:chrn_fullwidth:4584:Naštěstí se nezlomil.  Foto: Chrudimské noviny]]

Po chvilce nešťastného postávání a telefonátu nadřízeným, se pracovníci chrudimských Technických služeb vydali znovu na trasu. Podaří se zničenou bránu opravit dřív, než někomu padne úhledný pískovec do oka a zmizí v nenávratnu?