Kým jsou pro nás svatí bratři Konstantin a Metoděj? Pokládat tuto otázku národu, jenž se hrdě hlásí ke svému titulu „nejateističtější národ Evropy“, zdá se čirým bláznovstvím.

Někdo si možná vzpomene a v mysli mu vytanou střípky školních znalostí - jednalo se o dva soluňské rodné bratry, kteří přinesli do našich zemí křesťanství. Překvapivě pravděpodobně nebyli čistokrevnými Slovany, ačkoli v okolí jejich rodné Soluně, se významná menšina našich příbuzných nacházela. Spekuluje se maximálně o matce, která snad slovanský původ opravdu měla. Právě tato zkušenost jim později bude ku prospěchu, když sestaví hlaholici a staroslověnštinu.

Křesťanství před jejich příchodem na Velkou Moravu už dávno v našich krajích dávno zapustilo kořeny. Nešlo však o jeho východní, ale západní odnož. Ta se vyznačovala především bohoslužbami v latině. Na pozvání knížete Rostislava však byli vysláni naši staří známí. Proč? Asi proto, že se kníže chtěl vymanit z nadvlády Francké říše na západě. V té době však byl moc malým pánem...

Přestože se česká kotlina už v době jejich příchodu hemžila kostelíky, pohanství stále ještě vládlo a nikdy vlastně naši zem neopustilo. Přesvědčil se o tom mnohem později i svatý Vojtěch, který opustil království hned několikrát. Důvodem byly příšerné mravy obyvatel, i samotného vládce.

Naše „ateistická“ země disponuje podivuhodným počtem mučedníků. Nejsme nikterak velcí, nebo významní, přesto u nás náboženská otázka byla vždy tématem číslo jedna. Důkazem může být i sobotní mistr Jan Hus, jehož světská moc upálila v Kostnici. Mistr Jan byl zajímavý člověk. Podle svědectví současníků malý, obtloustlý, proplešatělý mužíček, jemuž se nelíbil úpadek mravů druhých i sebe samého. Vždy se neubráním sarkastickému úsměvu, když sleduji sochy asketických tvarů, které mají právě tohoto katolického kněze zpodobňovat. Vypadal totiž skutečně spíše jako Jirka Paroubek. Jednalo se také o velkého ctitele Panny Marie, což dnešní husité jen neradi slyší. Jejich „církev“ totiž vznikla až se vznikem První republiky a s Husem mají společné maximálně jméno.

Jan Hus toužil po očistě veřejného a především církevního života tak mocně, že neváhal hledat inspiraci u pobloudilých kacířů. Jaký to rozdíl, oproti Františkovi z Assisi! Víte o tom, že jednou z hlavních myšlenek, kterou propagoval, byla i teze, v níž tvrdil, že těžký hříšník okamžitě po spáchání hříchu ztrácí svůj úřad. Král, nebo úředník na berňáku, to je jedno. Důsledky takového myšlení uvedeného do praxe, jsou děsivé. Nikdy byste si nemohli být jistí, že to, co jste vyřídili na úřadě, nebo u policie, je vlastně platné, protože úředník třeba den před tím někomu zalhal, nebo něco ukradl.

Koncilu v Kostnici to samozřejmě došlo také, tudíž zoufale mistra Jana žádal, aby odvolal. Jenže ten byl klasická, tvrdá česká palice, takže samozřejmě neodvolal. Nu a poté už tento pozdně středověký anarchista skončil na hranici. Což si dovolím nehodnotit.

Po jeho smrti se české země dostaly na samotné civilizační dno. Vraždy, žhářství, krádeže, znásilňování, blasfemie. Řádění těch i oněch nebralo konce. Otec vlasti, Karel IV., by zaplakal.

Možná už zde se podařilo zasadit kouzelnou fazoli, která vyrostla do svých pozdějších obludných rozměrů a zadusila vše, co jiným národům bylo oporou. Komunisté dodělali to, co husité načali. Dnes už jen sklízíme plody. Stačí se podívat do libovolné diskuse o navracení majetku církvi, nebo článku o tom, jak nějaký zlý kněz zneužíval děti. Obé by bylo na další, dlouhatánský článek, ale v kostce se dá říci, že Češi za pár let konzumu ztratili schopnost informace kriticky třídit a přebírat jen ty ověřené.

Jak tedy oslavíme Cyrila s Metodějem a mistra Jana? Pojedeme k vodě, nebo si o jejich životech najdeme něco na netu, přečteme knížku? Známe svou minulost a dokážeme být patřičně hrdí na ty, kdo byli naší krve a dokázali položit život pro pravdu, která je něčím víc, než jen dočasným míněním většiny? Vývoj ve společnosti svědčí spíše pro smutné konstatování, že na úkor svatých a úctyhodných mužů a žen, vyzdvihujeme politiky pochybné pověsti, televizní hvězdičky a podivné šoumeny.  Cyrilometodějské výročí by nemělo zapadnout a každému, kdo se nad osudy soluňských bratří zamyslí, upřímně děkuji. 

Chrudim - Rekonstrukce ulice Na Sádkách, která probíhala od loňského května ve dvou etapách, je nyní u konce. Navazovala v těchto místech na nově vybudovanou kanalizaci a plyn. Za tu dobu zde byla mimo jiné zrekonstruována opěrná zeď náhonu, zhotoveny nové přístupy k vodě, vyčištěno dno náhonu a přes náhon položeny nové lávky k nemovitostem. Odstraněn byl i původní asfaltový kryt okolní vozovky, který nahradila stylová dlažba, jež sem historicky patří.

Ve druhé etapě rekonstruované ulice byly položeny rovněž konstrukční vrstvy komunikací a chodníků, instalováno nové veřejné osvětlení, zábradlí na opěrné zdi náhonu, nové stavidlo u „Katovny“, dále zde bylo vybudováno máchadlo a osazeno pítko.

[[img:chrn_fullwidth:4573:Pítko a část historické dlažby.  Foto: Chrudimské noviny]]

Od Vodárenského náměstí je použita pro kryt komunikace mozaiková žulová dlažba, pro zamezení vjezdu vozidel je pak osazena dvěma zahrazovacími sloupky, čímž dochází ke zklidnění celé ulice. V části předpokládaného pojezdu vozidel je kryt proveden ze žulové dlažby. Od křižovatky s ulicí Koželužská, kde žulová dlažba končí, se nově zrekonstruovala asfaltobetonovým krytem část Koželužské ulice, byla tu zhotovena čtyři parkovací místa z betonové zámkové dlažby a chodník ze zámkové dlažby.

[[img:chrn_fullwidth:4575:Chrudimské Hradčany.  Foto: Chrudimské noviny]]

Kolem čísla popisného 129 a malého náměstíčka s pítkem je provedena dlažba ze žulových odseků, dokládající historičnost tohoto území. Zajímavostí je, že při hloubení komunikace byly nalezeny zhruba tři metry čtvereční ucelené původní valounové dlažby zhruba z 19. století. Tyto valouny jsou nyní osazeny v kruhu kolem pítka, čímž historická část graduje. Pítko a veřejné osvětlení zosobňuje moderní jednoduchý design a tím i nenásilnou formou podtrhuje střet dnešní doby v historickém území. Za povšimnutí stojí také pískovcové máchadlo s původní očištěnou základovou deskou hned naproti pítku přes náhon. Z pískovce jsou provedeny také všechny přístupy k vodě.

[[img:chrn_fullwidth:4574:Neupravený povrch je už minulostí.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Ten, kdo pamatuje ulici Na Sádkách posledních let, bude mile překvapen. Tato lokalita rozhodně stojí za malou procházku,“ nabádá k prohlídce nově zrekonstruovaného místa starosta Petr Řezníček (SNK-ED). Celá oprava přitom vyšla městskou pokladnu na více než třináct a půl milionu korun.

Chrudim - Volby do městských zastupitelstev se neúprosně blíží. Už za rok bude vrcholit předvolební kampaň a někteří chrudimští zastupitelé nechtějí ztrácet čas. Jedním z nich je i Roman Málek (Koalice pro Chrudim), proslulý neutuchající kritikou současného vedení radnice, odkud byl před rokem pro ostré názorové rozepře se starostou Petrem Řezníčkem (SNK-ED) vypoklonkován.

A je to právě Málek, kdo první nahodil udičku do rozbouřených vod chrudimské komunální politiky, když označil nynějšího prvního místostarostu Miroslava Tejkla (ČSSD) za budoucího možného starostu města s ohledem na současné vysoké volební preference sociální demokracie, která tradičně sbírá hodně bodů i v Chrudimi. Stalo se tak v okamžiku, kdy Málek vyzval současného starostu Řezníčka k omluvě Tejklovi za to, že ho posměšně oslovuje před městskými úředníky přezdívkou šmoula. Není totiž žádným tajemstvím, že měl Málek v době, kdy byl také jedním z místostarostů, nejblíže právě k Tejklovi.

Tomáš Vondráček už prý nepřichází v úvahu
Nadbíhá snad Roman Málek Tejklovi tím, že bojuje v zastupitelstvu za jeho čest? A proč je právě Tejkl podle něj jedním z horkých kandidátů na funkci starosty města, když se ještě před nedávnem hovořilo v ČSSD třeba o bývalém řediteli chrudimské nemocnice Tomáši Vondráčkovi jako o lídrovi příští kandidátky? "Obávám se, že v současné době je stav už takový, že Vondráček nepřichází v úvahu. Domnívám se, že jedním z důvodů je i to, kde teď Tomáš Vondráček bydlí," říká tajemně Málek. Obdobné informace má i naše redakce, které důvěryhodný zdroj prozradil, že se nyní o Tejklovi jako o lídrovi příští komunální kandidátky ČSSD vážně uvažuje, zatímco druhý sociální demokrat ve vedení radnice - neuvolněný místostarosta Jaroslav Trávníček, by mu měl ustoupit stejně jako ambiciózní poslanec Jan Chvojka, který udržuje blízký kontakt s dalším neuvolněným místostarostou Janem Čechlovským (ODS). Bohužel, Miroslav Tejkl se nám na dané téma zatím nevyjádřil.

Taktika "známých tváří" vychází dokonale - zajišťuje křeslo na radnici
Je ale zřejmé, že Málkův atak byl namířen především proti Řezníčkovi, který sice na radnici zastupuje z pohledu politiky trpasličí SNK-ED, avšak má pověst neodstřelitelného dinosaura, jehož životnost se datuje už od roku 1990. Za tu dobu si tento dvaašedesátiletý matador dokázal totiž velmi dobře podchytit nejen chrudimské voliče při nejrůznějších společenských příležitostech, ale především poskládat dobře vlastní kandidátku z lidí, které postupně přivedl do vedoucích funkcí na radnici. Tato taktika "známých tváří" funguje zatím dokonale, protože Řezníčkovi vcelku pohodlně přináší už přes dvacet let dostatek hlasů k tomu, že na něj pokaždé zbyde minimálně židle místostarosty. 

Zvláštní hantýrka mezi radními - medvěd, šmoula a lesní zvířátka
Ostatní strany stejně jako Řezníček s tím kalkulují i teď, a to je Málkovi trnem v oku. Proto nevynechá jedinou příležitost k tomu, aby nezpochybnil jakékoliv Řezníčkovo rozhodnutí a usnadnil tak Tejklovi cestu do čela radnice. Využívá k tomu nejen svůj neotřelý přístup z pozice opozičního zastupitele, ale i stále více nespokojených hlasů, podle nichž nemá už Řezníček městu co přinést. A tak přestože nařkl Řezníčka, že tituluje Tejkla posměšně šmoulou, sám označuje Řezníčka za medvěda - prý proto, že udržuje městské úředníky (podle Málka lesní zvířátka) ve strachu a obavách z možného postihu či vyhazovu z práce. Na dotaz, jestli tohle bude poslední Řezníčkovo volební období, jak Málek naznačuje, zastupitel místo odpovědi zavtipkuje. „Jestli (ne)skončí, záleží na něm. Možná, jak někteří říkají, i na jeho ženě :-),“ poukazuje s úsměvem Málek na údajnou starostovu "motivaci".

[[img:chrn_fullwidth:2764:Bude takto vypadat předvolební koalice Romana Málka?  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Rezolutní Trávníčkovo odmítání Řezníčka
Koalice pro Chrudim, vedená Romanem Málkem, dokázala po posledních komunálních volbách vytvořit takřka od základu novou koaliční frontu s pomocí nových volebních subjektů. Vedle podpory ČSSD v čele s Jaroslavem Trávníčkem přetáhla na svou stranu především Věci veřejné, zastoupené tehdy Davidem Kasalem, Stranu svobodných občanů s dřívějším lídrem Eduardem Beránkem a TOP 09, za kterou nejhlasitěji vystupovala Vladislava Michalová. Tato parta původně s Petrem Řezníčkem do koalice vůbec nepočítala, stejně jako s ODS či Volbou pro město. Nakonec jí ale nezbylo, než s Řezníčkem se skřípěním zubů vyjednávat. Jenže ten nechtěl nic menšího než křeslo starosty, a tak první ustavující schůze nově zvoleného zastupitelstva poprvé v novodobé historii Chrudimě neskončila volbou prvního muže na radnici. Především proto, že lídr sociální demokracie Trávníček Řezníčka jako budoucího starostu rezolutně odmítal. 

Místo práce se intrikovalo, až se rozpadla koalice
Následující složitá jednání vyústila nakonec v kompromis, pokud neměly volby skončit blamáží. Trávníček odstoupil z nabízené funkce prvního místostarosty a přenechal tento post svému kolegovi Tejklovi. Tím byla otevřena cesta k velmi vratké a početně nezvykle zastoupené koalice v čele s Řezníčkem, který si mohl po dvaceti letech usilovného čekání konečně navléci na krk starostenský řetěz. Poprvé v novodobé historii také nevedla město ODS, která přešla do opozice. Za této situace se stále zřetelněji profilovaly na radnici vedle umírněného Tejkla dvě osoby, Málek s Řezníčkem, u nichž bylo zřejmé, že nemohou spolu dlouho spolupracovat a střety mezi nimi nabíraly na razanci. A tak se místo práce na radnici spíše taktizovalo, intrikovalo a vedla se skrytá válka mezi politiky, až se postupně schylovalo k rozpadu početné koalice. Situace nakonec dospěla do bodu - buď Řezníček nebo Málek.

Utajené námluvy při tradiční Jízdě králů
Mezitím z koalice vystoupila Strana svobodných občanů, vedená Petrem Lichtenbergem, který vystřídal v městské radě vážně nemocného Eduarda Beránka. Svobodní se totiž podle svého vyjádření nechtěli podílet na dalším zadlužování města, což prý nemohli ze své pozice a jediného mandátu v radě nijak ovlivnit. V zákulisí se už přitom schylovalo k boji a úplnému rozpadu koalice. Chrudimské noviny v té době jako první přinesly zprávu, že ve slováckém Vlčnově probíhají při tradiční Jízdě králů utajené námluvy mezi Řezníčkem a bývalým starostou Janem Čechlovským o nové koalici bez Málka, Kasala a Michalové, zato překvapivě s Trávníčkem, jehož sociální demokracii došla s Málkem trpělivost.

Jeden za všechny a všichni za jednoho?
Jenže právě Málkovci se teď snaží s ČSSD zase sblížit a spoléhají se na podporu TOP 09. Počítá se nejspíš i s podporou Svobodných. O Kasalovi se zatím neví, koho bude příště zastupovat, protože už se k Věcem veřejným nehlásí a označuje se jako Nezávislý. Každopádně k němu má Málek velmi blízko a na schůzích zastupitelstva spolu vystupují téměř jako dvojčata mluvící jedním hlasem. Nezahálí ale podle všeho ani druhá strana, která se chystá podle zatím neověřených zpráv tuto opoziční skupinu nenápadně demontovat. Zájem má především o spojenectví s TOP 09 a má prý už nadbíhat Michalové. V zákulisí se rovněž hovoří o kontaktech mezi Řezníčkem a druhou nejvýraznější osobností Koalice pro Chrudim - Jiřím Hradcem, kteří by mohli oprášit svoje dřívější spojenectví. Vcelku nečekaná je i poslední spolupráce mezi Málkem a Čechlovským, kteří se nechávají spolu vidět. Že by testování budoucí možné spolupráce v rámci široké koalice?

[[img:chrn_fullwidth:4567:Stará nenávist zapomenuta, ambice opět spojují.  Foto: archiv Chrudimských novin]]

Jedna velká rodina aneb Široká koalice
O té se přitom hovoří stále častěji jako o pragmatickém řešení budoucího obsazení radnice a urovnání současného napětí mezi některými chrudimskými politiky. "K předvolebním a povolebním koalicím nemám v současné době potřebu se vyjadřovat. Jistě to chápete," nechce zatím odhalit svoji taktiku Roman Málek. Už jednou překvapil, když dal dohromady svoji volební stranu s ČSSD, VV, TOP 09 a Svobodnými. Jenže teď po této velké rodině nejspíš pošilhávají i SNK-ED a ODS, které nechtějí zůstat stranou stejně jako prvně jmenované subjekty. Jestli ale bude muset někdo z kola ven, ukáže až září 2014. Faktorů, které však mohou do té doby zamíchat osudím, bude ještě hodně - například volební výsledky ČSSD a ODS v parlamentních volbách, tedy dvou tradičních chrudimských stran, které podle toho, jestli uspějí nebo propadnou, jistě ovlivní i rozhodování voličů v Chrudimi. V parlamentních volbách může zazářit i některý nový subjekt - jako naposledy Věci veřejné, a tak se můžeme dočkat v komunálních volbách ještě překvapení, s kterým nemusí počítat nikdo ze současných stratégů zdejší politiky, a bude pak jedno, jestli si zrovna říkají medvěde, šmoulo nebo krakene, či potichu chystají širokou koalici.

Chrudim/Praha - Odvolaný šéf odboru rodiny a dávkových systémů na ministerstvu práce a sociálních věcí Miloslav Macela (KDU-ČSL) se v článku Chrudimských novin pokusil vyvrátit obvinění, která na jeho adresu zazněla v materiálech zpravodajského serveru iDnes. Aby dodal svým slovům váhu, doložil, že se nemohl na úkor státu nijak obohatit.

Ministerský úředník Miloslav Macela byl totiž pražskou MfDnes obviněn, že v pracovní době pořádá semináře, za které si nechává platit. Macela se proto pokusil vyvrátit tvrzení novinářů odkazem na dovolenou, kterou si prý pokaždé v takových případech důsledně vybíral, avšak nebylo mu to i přes mnohé žádosti umožněno. Nejspíš se to nehodilo autorům do koncepce skandalizujícího článku.

„Bylo by možné uveřejnit fotokopii dovolenky pana Macely na uvedený den? V tuto chvíli se jedná jen o tvrzení proti tvrzení a celá situace pana Macelu, kterého si osobně velmi vážím, velmi znevěrohodňuje,“ upozorňoval na slabé místo úředníkovy obhajoby diskutér pod článkem s nickem DavidOp. Miloslav Macela na jeho žádost okamžitě reagoval a dokument zaslal na adresu reakce Chrudimských novin. Prohlédnout si ho můžete opět v příloze pod textem.

Příloha: 

kopie_zadosti_o_dovolenou.pdf

Chrudim - Děti jásají, rodiče už tolik ne, prázdniny jsou zkrátka tady. Léto budiž pochváleno a s ním i čas prázdninových radovánek, přezrálých třešní, dlouhých večerů a táborů. Co ale dělat, když se nemůžete „urvat“ z práce a přesto si o prodlouženém víkendu chcete něco zajímavého užit? Odpověď je prostá - číst mé tipy!

Dnes, tedy ve čtvrtek 4. července, končí v Chrudimi festival, který přilákal spousty loutkářů a milovníků dřevěných herců. Nesmutněte, ještě pár představení je v plánu i dnes.

Zítra oslavíme svaté bratry Cyrila a Metoděje. Šiřitele křesťanství a geniální lingvisty. Minimálně Konstantin - Cyril byl opravdu unikátní člověk, jehož životní osudy by vydaly na knihu. Letos si připomínáme už 1150. výročí příchodu obou věrozvěstů na Velkou Moravu.

Ve čtvrtek také začíná zajímavá výstava v Regionálním muzeu, která představí různé typy žehliček, jež byly u nás používány především v 19. a 20. století. A to jak žehličky, které se nahřívaly na zdroji tepla, popřípadě se nahřálo vnitřní železné jádro, tak i žehličky s vlastním zdrojem tepla - na dřevěné uhlí, líh, plyn, či elektřinu. K vidění budou také další doplňky, jako kamínka k nahřívání těžkých krejčovských žehliček, žehlicí prkno, prkna na žehlení rukávů, stojánky pod žehličky a předměty užívané k mandlování prádla v měšťanském i lidovém prostředí. Předměty pocházejí ze sbírek krajských muzeí. Dámám lze jen doporučit návštěvu, aby se přesvědčily, že naše babičky a prababičky musely často mít svaly jako jistý bývalý guvernér Kalifornie :-).

Druhý ročník výstavy denivek - proslulých trvalek, které v nesčetném množství kultivarů zaplavily svět, je opět pořádán na nádvoří zámku ve Slatiňanech. Pestrá škála velikostí, barev a tvarů květů nezná üž hranic - každým rokem totiž přibývají nové a nové kultivary. "Denivkoví jazykové" tvrdí, že je nyní na světě přes 100 tisíc kultivarů těchto nádherných a přitom velmi nenáročných rostlin. Prodejní výstava představuje příjemnou esenci z tohoto počtu - kultivary atraktivní a zároveň osvědčené. A to jak od zahraničních, tak od českých šlechtitelů. Výstava potrvá až do 14. července.

Od pátku 5. července do neděle sedmého se koná v Luži tradiční pouť. Věřící zamíří za Pannou Marií do chrámu na Chlumku, ti ostatní si zaplatí kačery na lužském náměstí. V sobotu a neděli se můžete těšit na stánkový prodej, takže oblíbené močáky i langoše bude možné pojídat doslova po vagonech.

[[img:chrn_fullwidth:4580:Kostel na Chlumku je perlou baroka.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Také na Košumberku to bude žít. Od pátku do soboty se tu můžete těšit na šermíře, ukázku řemesel, historický tanec a samozřejmě i na ukázku bojového výcviku. Který kluk, libovolného stáří, by neměl rád mečíky, kroužkové košile a pořádně velkou kbelcovou přilbu na hlavě?

Hradní slavnosti se konají rovněž na Rychmburku v neděli 7. července. Program zahájí úvodním slovem ředitelka Marie Zelenková, následovat bude pohádka Princ Jaromil. Dále zde vystoupí klienti domova na hradě Rychmburk s hudebním pásmem „Písničky, které neodvál čas“. Poté zábavu rozproudí skupina Gri-gri, jež zahraje rytmy vycházející z tvorby západní Afriky. Hradní slavnosti zakončí divadelní spolek Heyduk s písničkovým pásmem „Hašlerovek“. Součástí programu bude i ukázka zdobení a prodej perníčků. V průběhu celého odpoledne pak bude otevřena výstava prací klientů s názvem „Proměny přírody“, a to v hradním sklepení. Zde najdete i podrobně popsanou historii hradu Rychmburk. Za prohlédnutí stojí rovněž zahrady okolo hradu. Půjde o unikátní příležitost prohlédnout si jinak nedostupné prostory.

Doporučenou knihou na závěr je tentokrát Lékař umírajícího času od jednoho z mých nejmilejších spisovatelů - Vladimíra Körnera. Někteří z vás, milí čtenáři, možná budou znát i vynikající seriál s Petrem Čepkem v hlavní roli doktora Jessenia. Máte-li tedy rádi historické „körnerovky“, určitě zkuste i tuto.

Příjemné léto! 

Chrudim - Od začátku března probíhají na budoucím staveništi podzemních garáží před hotelem Bohemia archeologické práce. Původně přitom stály v těchto místech dvě skupiny domů. Zdejší osídlení je však mnohem starší. Archeologové pod vedením Jana Frolíka našli totiž před Bohemkou dokonce stopy po pravěkých obyvatelích Jánského předměstí, nebo keramiku z 10. století.

„Nejstarší dochovaná písemná zpráva se vztahuje k domu číslo popisné 38. V roce 1708 prodala chrudimská obec zdejší pusté místo - pro vystavění nějakého domku - Jiřímu Pokornému. Ten získal pozemek pro svou dceru Annu Kudrnkovou, provdanou Píšovou,“ říká archeolog Jan Frolík. „Archeologický výzkum zatím odhalil část půdorysu tohoto domu. Další práce se soustředí na jeho podobu před požárem v roce 1850, kterou můžeme určit podle ohořelého zdiva. Této etapě předcházely ještě dvě starší stavební fáze. Předběžně se zdá, že nejstarší stavba tu byla postavena již v 16. století, čili nejméně o 120 let dříve, než zjišťujeme z písemných zpráv,“ popisuje Frolík překvapivé nálezy archeologů.

[[img:chrn_fullwidth:4536:Pozůstatek jednoho z domů.  Foto: Chrudimské noviny]]

Tím ale překvapení nekončí. „Největším překvapením je nález keramiky ze 14. století, ukazující, že tato část Jánského předměstí byla využívána již od tohoto období. Také další nalezené objekty - dvě odpadní jímky a pec, dokládají, že písemně doložené zástavbě předcházely starší objekty, které však stály mimo zkoumanou plochu. Zajímavostí je také objevení úvozu, kterým ústila cesta z Husovy ulice do silnice na Čáslav. Výrazným terénním předělem je vrstva spáleniště z roku 1850,“ vysvětluje Jan Frolík, jak vypadala tvář chrudimského „podhradí“ před staletími. Původně se totiž vůbec žádné starší osídlení v těchto místech nepředpokládalo.

[[img:chrn_fullwidth:4534:Nálezy přijdou vybagrovat.  Foto: Chrudimské noviny]]

Skutečnou raritou je pak odkrytí sídliště pravěkých zemědělců. „Archeologický výzkum překvapivě nalezl pozůstatky pravěkého sídliště nejstarších zemědělců. Jednalo se o lid závěrečného stupně kultury s lineární keramikou, takzvaný šárecký stupeň, což nás přenáší do doby opravdu vzdálené - zhruba pět tisíc let před naším letopočtem,“ neskrývá své překvapení archeolog.

[[img:chrn_fullwidth:4535:Dlouhý dům - podobný stavěli i někteří Indiáni.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Obytné stavby měly podobu dlouhého domu, obdélné stavby s nosnou kůlovou konstrukcí byly uvnitř přepážkami rozděleny na několik místností. Dřevěná konstrukce byla omazána hlínou, které sloužila jako izolace. Hlína byla získávána z jam vykopaných podél stěn. Jeden takový dům i se stavebními jámami je právě zkoumán. Sídliště této kultury přitom nacházíme výhradně na sprašovém podkladu. Nález před hotelem představuje výjimku, protože spraš zde chybí. Pro výběr místa pro sídliště museli mít tehdejší obyvatelé nějaký zvláštní důvod, který zatím neznáme,“ krčí rameny Frolík.

„Dalším překvapením je nález keramiky z devátého až desétého století. Zřejmě se jedná o stopu zatím neznámého sídliště v zázemí hradiště, které tehdy již existovalo na místě historického centra Chrudimi,“ uzavírá krátký exkurz do hlubokého dávnověku archeolog Frolík. Souputníkům slavnějšího hledače starých památek Indiany Jonese už na pátrání nezbývá moc času. Začátkem července, konkrétně čtvrtého, by totiž měli staveniště předat investorovi, který zde vybuduje podzemní garáže. 

Chrudim - Oba chrudimští poslanci Jan Čechlovský (ODS) a Jan Chvojka (ČSSD) se neshodnou, zda mají být v souvislosti se současnou vládní krizí vypsány předčasné parlamentní volby, či nikoli. Zatímco mladý sociální demokrat Chvojka tvrdí, že by předčasné volby byly asi nejlepším řešením, Čechlovský v narážce na jmenování Jiřího Rusnoka premiérem upozorňuje, že se parlamentní demokracie v České republice mění v prezidentskou autokracii Miloše Zemana. 

"Nejlepším řešením by asi byly předčasné volby. Nicméně budou, nebo nebudou? To nedovedu odhadnout,“ krčí rameny Chvojka, který zažívá jako politický benjamínek vládní krizi poprvé v životě. Čechlovský je na tom sice stejně, ale narozdíl od Chvojky má alespoň zkušenosti z komunální politiky a odhaduje, že dojde daleko pravděpodobněji k déletrvající politické krizi než k předčasným volbám. "Spíš než předčasné volby nás čeká déletrvající politická krize se všemi negativními důsledky. Náklady na konání předčasných voleb nejsou určující výhradou, protože demokracie něco stojí, ale ústavní důvod pro ně nevidím. Mandát této koalice, která má stále většinu ve Sněmovně, končí totiž příští rok v květnu. Hlavní střet se však nyní odehrává o pojetí státu - zda bude zachován parlamentarismus, nebo se posuneme k prezidentské autokracii," namítá Čechlovský.

[[img:chrn_halfwidth:1886:Poslanec Jan Chvojka.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

A jak Chvojka s Čechlovským hodnotí vznik dosavadní krize a její další vývoj? "Zneužívání vojenských složek pro soukromé účely, ať už politiky nebo na ně navázanými lidmi, tak to tu za 23 let po Listopadu ještě nebylo. Rusnokova úřednická vláda bude jistě lepší než ta dobíhající - pravicová. Nicméne se domnívám, že se prezident pohybuje na hraně Ústavy. Poprvé totiž jmenoval premiérem někoho, kdo nemá většinu a nejspíš ani jakoukoliv menšinu v Poslanecké sněmovně,“ míní mladý sociální demokrat.

Nebezpečná hra rozehraná v zákulisí?
Poslanec ODS vidí pro změnu za aférou nebezpečnou hru, kterou někdo v zákulisí na účet premiéra v demisi Nečase rozehrál. "Petra Nečase je mi lidsky upřímně líto. Doplatil na někým rozehranou nebezpečnou hru, a já jsem přesvědčen, že čas ukáže, že jeho období vlády, i v sepjetí koaličního obojku nutných kompromisů, bylo pro naši zemi prospěšné. Prezident republiky teď v zásadě činí přesně v duchu jím opakované mantry o jeho nejsilnějším mandátu v této zemi. Úřednická vláda odborníků je pak protimluvem hned po zveřejnění jmen prvních čtyř aspirantů. Designovaný premiér Jiří Rusnok, konající medvědí službu, se pohybuje v limitovaném prostoru mezi loajalitou k Miloši Zemanovi a vědomím nemožnosti nalézt většinu pro vyslovení důvěry své vládě v Poslanecké sněmovně,“ konstatuje chrudimský neuvolněný místostarosta.

[[img:chrn_halfwidth:3687:Poslanec Jan Čechlovský.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Přímá volba prezidenta? Už nikdy!
Oba poslanci se však shodují v jednom - pro přímou volbu prezidenta by už nikdy ruku nezvedli, protože nebylo podle nich moudré ji zavést. Připouštějí totiž, že se tak trochu vymkla politikům z rukou. „Přímá volba je nesmysl. Bohužel, politici, mne nevyjímaje, rozhodovali pod tlakem médií. Přímá volba se jednoduše nehodí do našeho ústavního systému. Dnes už bych pro ni nehlasoval,“ říká rezolutně Chvojka. A Čechlovský jde ještě dál. "Je to typický příklad, kdy se populisticky vyhoví nějaké poptávce. Pro zákon o přímé volbě prezidenta jsem hlasoval nohama jako člen koaliční strany, která tento bod měla v koaliční smlouvě. Nevymlouvám se, tak funguje politika, v něčem koaličním partnerům ustoupíte, abyste uhájili jiné vlastní priority," nastiňuje praxi kompromisu poslanec ODS. "Vůbec to není prozření z následného chování přímo zvoleného prezidenta. Miloš Zeman mě ničím nepřekvapil. Dělá jen to, co jsme mu umožnili. A zkouší, jak hodně lze ohýbat ústavní zvyklosti. Kdo si myslel, že se těší na kladení věnců a stříhání pásek, musel být opravdu naivní,“ dodává Čechlovský na adresu prezidenta Zemana.

Čím se budou dál živit? Chvojka má jasno, Čechlovský mlží
Chvojku s Čechlovským katapultovala shodně do poslaneckých lavic přízeň voličů, kteří je vykroužkovali z nevolitelných na volitelná místa. Tedy také taková malá obdoba přímé volby jako projev rebelie proti anonymním kandidátkám velkých politických stran, které oba poslanci reprezentují. Mnohé proto zajímá, čím se budou živit v případě, že svůj comeback do poslaneckých lavic v příštích volbách nezopakují. Chvojka má už pro takový případ jasno, Čechlovský zatím mlží. „Pokud se nedostanu do Sněmovny, tak se budu živit tím, čím jsem se živil před ní. Jsem právník,“ tvrdí bez obalu Jan Chvojka. „Po každých volbách se část zákonodárců obmění, což je přirozené a pro politiku zdravé. Ptáte-li se mne osobně na moje plány, tak musím odpovědět, že to v tuto chvíli neřeším,“ odpovídá mnohoznačně Jan Čechlovský.

Chrudim/Praha - Ministryně práce a sociálních věcí v demisi Ludmila Müllerová (TOP 09) odvolala z funkce ředitele odboru rodiny a dávkových systémů Miloslava Macelu (KDU-ČSL), který je autorem progresivní novely zákona o sociálněprávní ochraně dětí. Právě kvůli tomuto zákonu, který Macela sepsal, bylo nutné proškolit 1900 pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí, přičemž některá tato školení prováděl tento úředník pro soukromé firmy a nechal si za to podle médií platit.

Za problematické, zejména v etické rovině, označila Macelovo chování organizace Transparency International, podle které by měl státní úředník školit ostatní úředníky zdarma a v rámci svého zaměstnání. S tím však Macela nesouhlasí a tvrdí, že v rámci ministerstva školil prý úředníky vždy zdarma, stejně jako dělá řadu věcí zdarma pro neziskový sektor. Školení pro soukromé firmy prováděl podle vlastního vyjádření jen výjimečně a pokaždé v rámci řádné dovolené.

"Neměl jsem šanci nepravdivé údaje vyvrátit," tvrdí Macela
Redakce MfDnes ale podle všeho Macelovy kroky sledovala a zjistila, že dotyčný prováděl v úterý 25. června údajně v pracovní době školení pro soukromou agenturu Aliaves, za které si měl nechat zaplatit. MfDnes vypátrala, že uvedená agentura vybrala za úterní šestihodinovou akci dohromady 21 tisíc korun, kolik ale činila Macelova odměna, nechtěla prý ředitelka agentury Lucie Galbová prozradit. Podle zdroje redakce činí však v takových případech odměny lektorů za hodinu tisíc korun a výše. Pokud jde ale o zvlášť žádané odborníky, za kterého je Miloslav Macela jako spoluautor zákona všeobecně považován, bývají zpravidla mnohem vyšší.

Miloslav Macela se však proti tvrzením MfDnes a iDnes ostře ohrazuje a tvrdí, že prováděl školení během řádné dovolené a že nový zákon nepsal jen proto, aby si rozšířil výdělečnou činnost. „Článek je koncipován tak, že jsem v pracovní době vykonával výdělečnou činnost, nebo dokonce, že celý zákon vznikl jen proto, abych ho mohl následně školit. Na uvedený seminář (stejně jako vždy předtím) jsem měl řádně schválenou dovolenou. Ministerstvo práce a sociálních věcí používá ke schvalování dovolených elektronický systém, takže lze prokázat, že o dovolenou jsem požádal předem a byla mi předem schválena,“ usvědčuje Macela novináře ze zveřejnění nepravdivých údajů. „Mohu vám nabídnout dopis, který jsem zaslal šéfredaktorovi iDnes. Pokoušel jsem své stanovisko zveřejnit rovněž přímo na webu idnes.cz, ale bohužel má registrace opravňující ke vstupu do diskuse nebyla ani po několika hodinách autorizována,“ popisuje Macela svoji marnou snahu reagovat na kompromitující článek.

Úspěšná kariéra do doby, než sebral sociálním ústavům živnost
Miloslav Macela začal svoji úřednickou kariéru na začátku 90. let minulého století jako tajemník Městského úřadu v Chrudimi, kam si ho přivedl tehdejší starosta Jiří Nový (ODS, později US-DEU, nyní Strana svobodných občanů). Ve funkci tajemníka se velmi rychle osvědčil a záhy se vypracoval na respektovaného komunálního politika v barvách KDU-ČSL, za kterou usedl v městské radě. Později byl zvolen za lidovce v rámci Koalice pro Pardubický kraj také členem krajské rady, kde byl zodpovědný za sociální věci a neziskový sektor. Odsud vedla jeho cesta právě na ministerstvo práce a sociálních věcí, kde se pustil do takřka revolučního díla, když položil na lopatky k nelibosti některých sociálních pracovníků termín sociálněprávní ochrany dětí, pocházející z roku 1952, a přišel s nápadem, jak co nejvíce snížit podle vzoru vyspělých zemí na Západě počet dětí umístěných v ústavech.

Právě tady lze hledat prvopočátky nynější kauzy, která vyústila v Macelovo odvolání pod záminkou jeho přivýdělku na školeních. Miloslav Macela totiž z pozice ředitele odboru rodiny a dávkových systémů připravil svou progresivní koncepcí o živobytí řadu sociálních zařízení, jejichž roli mají do budoucna převzít rodiny pěstounů. Tuto skutečnost se pochopitelně snaží někteří zainteresovaní lidé zastavit, a to i prostřednictvím politiků, a tak je nanejvýš zřejmé, že odněkud musel vzejít impuls k Macelově skandalizaci, jenž využil současné zvýšené společenské poptávky po "hlavách" nepoctivých ministerských úředníků. Zatím totiž není jasné, kdo dal redaktorce MfDnes tip na úterní školení, kterého se zúčastnila, aby mohla napsat o Macelovi skandální "otvírák" na titulní stranu stejnojmenných novin.

Zmařila ministryně v demisi slibně rozjetou koncepci?
Tak jako tak ministryně Müllerová odvolala Miloslava Macelu z funkce především kvůli jejich rozdílným názorům na podobu a nastavení novely zákona o sociálněprávní ochraně dětí, a přestože je v demisi, slibně rozjetou koncepci, která vrací Českou republiku v ochraně dětí mezi vyspělé země světa, svým rozhodnutím minimálně pozdržela, ne-li úplně zastavila. Zda to bylo na něčí objednávku nebo pod tlakem událostí, se už lze jen dohadovat. Miloslav Macela, i přestože byl odvolán z ředitelské funkce, zůstává i nadále úředníkem ministerstva práce a sociálních věcí.

Celý text Macelova vysvětlujícího dopisu si můžete přečíst v příloze pod textem článku.

Příloha: 

miloslav_macela_-_reakce.doc

Chrudim - Volba členů kontrolního a finančního výboru opět neproběhla hladce, protože jeden z navržených kandidátů nebyl ani na dva pokusy zvolen. Šlo o Petra Lockera (Koalice pro Chrudim), který dopadl naprosto stejně jako před ním Josef Lebduška (Svobodní). Oba byli přitom navrženi svými stranami do kontrolního výboru, kde se uvolnilo místo po Aleši Korejtkovi (Svobodní), jenž požádal o uvolnění. Zajímalo nás, proč se najednou tak urputně v zastupitelstvu bojuje o místo v kontrolním výboru? Něco takového tu nebývalo dlouhá léta zvykem.

„Myslím si, že se radniční koalice obává řádné kontroly své činnosti. Mému tvrzení odpovídá fakt, že už dvakrát její zastupitelé zamítli schválit do kontrolního výboru našeho nominanta, Josefa Lebdušku,“ říká lídr Svobodných Petr Lichtenberg. Jak dodává, Lebduška měl přitom pro tuto funkci všechny předpoklady - vzdělání i zkušenosti. "Zcela jistě by ji nevykonával formálně stejně jako před ním Aleš Korejtko, který byl také spolu s doktorem Hradcem poslední, kdo vůbec provedl nějakou kontrolu. Uskutečnila se už před více než rokem, konkrétně 18. ledna 2012,“ upozorňuje Lichtenberg na skutečnost, že vedení radnice už nějaký čas nepodléhá prakticky žádné kontrole.

Musí vybraný kandidát vyhovovat radniční koalici?
Svobodné rovněž zaráží fakt, že radniční koalice nerespektovala obvyklé pravidlo, podle kterého by měl jejich odstoupivšího zástupce Korejtka nahradit v kontrolním výboru další člen této strany. "Skutečnost je bohužel jiná. Z postupu radniční koalice je patrné, že není věcí strany, koho nominuje, ale že musí vybraný kandidát především vyhovovat radniční koalici. Nejspíš podle pravidla, že dotyčný nebude vůbec nic kontrolovat," zlobí se nad politikou současného vedení chrudimské radnice zastupitel Lichtenberg.

Do kontrolního výboru byl nakonec zvolen zástupce TOP 09 Michal Kálecký, který za tuto stranu také kandidoval v posledních komunálních volbách v Chrudimi. Žije však ve Slatiňanech a podniká v oblasti elektronického obchodování, energetiky, působí též aktivně na energetických trzích. Nyní tedy zaujme místo po Aleši Korejtkovi ze Strany svobodných občanů. "Michal Kálecký pravděpodobně naplňuje podle radniční koalice ideální stav v kontrolním výboru a je pro ni ideálnější než náš kandidát. Nezbývá tedy, než věřit, že bude mít dostatek schopností a energie k tomu, aby vykonával svoji funkci aktivně a nikoli jen formálně. K tomu mu přeji hodně štěstí a odvahy," dodává lídr Svobodných.

Po Josefu Lebduškovi byl nepřijatelný také Petr Locker
Ani volba členů finančního výboru nebyla procházkou růžovým sadem. Podobnými problémy prošla totiž v tomto případě jako Strana svobodných občanů také Koalice pro Chrudim. Obě tyto strany přitom ještě loni tvořily spolu s dalšími původní radniční koalici, která vzešla z posledních komunálních voleb, a jejich kandidáti jsou teď podle všeho na indexu. Stejně jako byl nepřijatelný v předchozím případě Josef Lebduška, tak nyní vystavili zastupitelé jasné ne majiteli známé restaurace U Slejšků na Resselově náměstí, Petru Lockerovi z Koalice pro Chrudim.

[[img:chrn_fullwidth:402:Petr Locker si o tom myslí své.  Foto: Chrudimské noviny]]

Locker tak podle všeho doplatil na svoji kontroverzní pověst a většina zastupitelů proto považuje jeho účast v některém z výborů zastupitelstva za nevhodnou. Předtím už se podobně vyjádřili na adresu druhého neúspěšného kandidáta Lebdušky například chrudimští sociální demokraté, kteří jej dokonce označili za extremistu. Koalice pro Chrudim, vedená bývalým místostarostou Romanem Málkem, bude tedy muset přijít s jiným, vhodnějším kandidátem, protože má v současnosti finanční výbor pouze deset členů a v sudém počtu výbory zasedat nemohou. My si jen připomeňme, že Locker byl neúspěšně nominován už podruhé.

Ze Zemanovce Řezníčkovec?
S poměrně překvapivým kandidátem do finančního výboru přišlo Řezníčkovo SNK-ED, které nominovalo Lubomíra Motyčku, jenž se v posledních komunálních volbách neúspěšně snažil proniknout do městského zastupitelstva ze čtvrtého místa kandidátky Strany práv občanů - zemanovci (SPOZ). Nepomohla mu tehdy ani samostatná kampaň, v níž se prezentoval sloganem: "Zachránil jsem Evonu, zachráním i Chrudim." Motyčka totiž v roce 2010 koupil tento skomírající textilní podnik, když se souběžně s tím přestěhoval z Pardubic do Chrudimi. Radniční koalice jeho kandidaturu prohlasovala a Motyčka tak zasedne ve finančním výboru městského zastupitelstva.

Krajské nemocnice se trápí už řadu let a neustále generují obrovské dluhy. Zdá se, jako by šlo o bezedné nádoby, které, ať už je spravují pravicové nebo levicové vlády, se nedokázaly vymanit ze zaběhnutého předlistopadového klišé. Vím, že psát bez obalu o chrudimské nemocnici a dalších je asi tak stejné, jako sedět na sudu se střelným prachem a zapalovat k němu doutnák, jenže chceme-li kvalitní lékařskou péči, a já věřím, že všichni chceme, je nutné tohle tabuizované téma co nejrychleji otevřít a dát věci rychle zase do pořádku.

Posvátné je zdraví, nikoli nemocnice
Už nyní je nadmíru jasné, že to politici neumí a hned vysvětlím proč. Používají totiž nemocnici před voliči jako jakési zaklínadlo, posvátnou mantru, která je nedotknutelná. Jenže to je hluboký omyl, protože posvátné je pouze lidské zdraví, nikoli nemovitosti, nemocniční vybavení či zastaralý model myšlení, který není schopen pružně reagovat na stále častější podněty zvenčí. To vše dohromady totiž vytváří jakýsi trychtýř, kterým protéká neuvěřitelné množství peněz a promrhané lidské energie. Jste opravdu přesvědčeni, že se dá na tak vratkých základech úspěšně léčit lidské tělo a lidská duše? Odpovězte si, prosím, každý sám. Já budu zatím pokračovat.

Stejně jako spolu souvisí tělo a duše, tak spolu souvisí i vynaložené peníze a energie. To je i případ krajských nemocnic včetně té v Chrudimi. Před listopadem 1989 neměla příliš valnou pověst, protože to byla prostě průměrná okresní nemocnice, která především zaměstnávala obrovský zdravotnický personál a v duchu tehdejší "ochrany národního zdraví" si vynucovala poslušnost svých pacientů a jejich příbuzných i blízkých. Ostatně jako většina zdravotnických zařízení na českém venkově. To ani nemluvím o takřka drastických poměrech v chrudimské LDN naproti Rozhledně, kam se nezřídka vozili těsně po operacích v místní nemocnici umřít pacienti pouze se zasponkovanými břichy v obrovských bolestech. Jedinou úlevou před smrtí jim byly tehdy vysoké dávky morfia.

Namísto transformace dojení peněz
A přesně tohle dědictví nám spadlo po převratu do klína - socialistické zdravotnictví, které zjevně potřebovalo transformovat ve prospěch lidského zdraví, nikoli v zájmu udržení všech pracovních pozic v nemocnici či oddělení, která vedle sebe v této zemi fungují co dvacet kilometrů, aniž by byla všechna potřeba. Jenže co se nestalo. Do těchto zařízení se začaly bez ohledu na skutečné potřeby pacientů pumpovat obrovské peníze - to když politici zjistili, že se mohou na tyto finance bezpracně přisát jak na matčin cecík a dojit státní rozpočet prostřednictvím výběrových řízení. A tak se stavělo, nakupovalo, modernizovalo, stříhaly se slavnostně pásky, zatímco ne všechny investice byly nutné, a tak desátky padaly do kapes těch, kteří o zakázkách rozhodovali, a ve zdravotnictví pomalu docházely peníze.

Zákonitě, protože ufinancovat veškerý aparát a ještě ho zatížit tak masivními investicemi může snad jen sebevrah. Jenže vidina snadno vydělaných peněz byla silnější, a to bez ohledu na to, nakolik efektivně nemocnice pracují. Pak vznikly kraje a stát jim zadlužené nemocnice předal do správy. Mezi nimi i tu v Chrudimi, která mezitím prošla velkými stavebními úpravami a objemově se zdvojnásobila. Kraj už byl sice o něco obezřetnější, protože zjistil, že jsou nemocnice pro jeho rozpočet přeci jen velké sousto, ale s žádnou revolucí, pokud jde o efektivní hospodaření ruku v ruce s péčí o pacienty, za celou dobu nepřišel. Až nyní, pod tlakem obrovitých dluhů, které se celá ta léta nabalovaly jak sněhová koule, začal nahlas hovořit o manažerském řízení, pokud nechce, aby jeho nemocnice zbankrotovaly.

Populistická písnička politiků "Kupředu levá, zpátky ni krok!"
V reakci na to znovu zazněla ona notoricky známá populární (populistická) písnička našich politiků ve stylu: "Žádné oddělení v nemocnici nedáme!" Je však nutné si uvědomit, že tak činí ve vlastním zájmu, nikoli v zájmu skutečné péče o pacienty a jejich zdraví. Spoléhají se totiž na neinformovanost o poměrech v chrudimské nemocnici, protože jim jde ve skutečnosti o voličské hlasy a další čtyřletý mandát v teple na radnici. Jejich voliči jsou proto permanentně ve jménu falešného patriotství udržováni ve strachu, že přijdou o svoji lékařskou péči - ať už zrušením některých oddělení a jejich převedením do Pardubic, nebo, nedej bože, privatizací nemocnice, jež prý bude pro lidi finančně nedostupná.

Obojí je samozřejmě nesmysl. Vždyť například všichni obvodní lékaři jsou soukromníci a také si je můžeme bez problémů dovolit. Zdejší politici, ať už koaliční nebo opoziční, tak v podstatě prodlužují dlouhotrvající agónii, která v horším případě skončí bankrotem, v tom lepším, dalším vystavováním zdejších pacientů průměrnosti, jež vychází z nouze, která je v nemocnici patrná takřka na každém kroku. Tzn., že i nadále žijí v klamných myšlenkových vzorcích, kdy upřednostňují zachování budov, zdravotnického vybavení, pracovních míst, či vlastní prospěch před zdravím člověka, které trpí v zařízení, jež mu není schopné zabezpečit tu nejlepší možnou péči.

Zdrcující obrázek zdravotnického zařízení
Do chrudimské nemocnice jsem vstoupil po dlouhém čase před týdnem, a to, co jsem tam viděl, bylo ve srovnání s jinými zdravotnickými zařízeními zdrcující. Nemohoucí pacienti na chodbách, čekající poloodění v leže dlouhé minuty mezi procházejícími lidmi na vyšetření nebo na převoz - od 80. let minulého století naprosto stejné poznávací znamení chrudimské nemocnice. Jak nedůstojné člověka, který si na tuto "péči" šetří celý život. A co teprve, když jsem vešel do jednoho z pokojů přeplněného pacienty. První, co člověka uhodí do tváře, je nedýchatelno, pronikavý zápach a skladba "ubytovaných" pacientů. Někteří se přišli léčit, další bohužel zemřít. A tak zatímco jedni chtějí spát, druzí křičí bolestí. Inu, ticho léčí. Musí to být strašlivý nápor na psychiku ocitnout se v takovém prostředí a upoutaný na lůžko.

Ještě pikantnější jsou prý zdejší léčebné postupy. Upozorňuji ale, že je mám pouze z doslechu. Přijde mi však neuvěřitelné, že se u jednoho člověka dokáže vystřídat za tři dny až osm doktorů a každý stanoví zcela jiný způsob léčby, který popírá ten předchozí a hned ten následující vrací zase vše do stavu, který naordinoval první lékař. A tak se obvazuje, potom rozvazuje, a zase obvazuje, jak kdo sestřičkám zrovna přikáže. Nedivím se proto nedůvěřivosti některých pacientů, kteří v takových případech podepisují revers a hledají jinou, kvalitnější nemocnici. Tolik můj nejčerstvější zážitek.

Úsměvné historky, kterou jsou však k pláči
Mám i úsměvnější historku, která je však spíše k pláči, protože se doopravdy přihodila. Jeden můj kamarád si nechal v chrudimské nemocnici vyšetřit bolavé varle. Lékařka mu zde po krátkém vyšetření řekla, že mu jej musí uříznout a hned mu vypsala termín operace. Přišel proto za mnou o radu. Na můj dotaz, jak vyšetření probíhalo, řekl, že pohmatem. Poradil jsem mu proto, ať nepanikaří a vyhledá důkladnější vyšetření. Objednal se tedy do Sanopsu v Hradci Králové a přijel odsud doslova nadšený. Bylo vidět, že mu spadl kámen ze srdce. Varle totiž nebylo vůbec nutné odoperovat, protože měl na něm jen drobnou křečovou žilku, která při styku s okrajem trenýrek občas zabolela. Šlo tedy jen o kosmetickou vadu, která nevyžadovala okamžitý zákrok. A tak si nechal kamarád tuto žilku asi po roce odstranit. Co je však důležitější, nežil po celý ten čas ve strachu, jako když se vrátil z naší nemocnice.

Také náš kolega Jelínek učinil s chrudimskou nemocnicí osobní zkušenost poté, co prodělal ledvinový záchvat. Jeden lékař mu poradil, jak ledvinové kameny co nejjednodušším způsobem uvolnit - chodit po schodech a co nejvíce přitom dopadat na paty. A tak začal v nemocnici poctivě trénovat. Vydrželo mu to však jen do doby, než ho ze schodů vykázala zdravotní sestra s tím, že má ležet a že potřebuje oddělení, kde byl hospitalizován, hned uzamknout. Jaké bylo pak jeho překvapení, když zjistil pravý důvod zamykání. Sestřička si totiž chtěla v klidu zakouřit a nechtěla, aby ji někdo nachytal se zapálenou cigaretou v tmavé místnosti mezi pytly s prádlem, kde ji vzápětí načapal. A aby to nevypadalo jako náhoda, hned druhý den se kolega Jelínek musel zastat nemohoucího dědy, který se počůral v posteli a pětadvacetiletá sestřička na něj křičela jak na malého uličníka.

Máme se dál zadlužovat, aby vše zůstalo při starém?
Takhle bych mohl pokračovat donekonečna, a tak se raději zeptám. Je tohle doopravdy ona péče o zdraví, po které tolik voláme a za kterou tak horlivě orodují chrudimští politici? Má cenu se dál horentně zadlužovat jen proto, aby zůstalo vše při starém? Vím, že je tímto doutnák od sudu se střelným prachem už dávno odpálen, protože mnozí budou křičet - ať už populisticky nebo z neznalosti věci - "nemocnici nedáme," nelze ale stále strkat před tímto letitým problémem hlavu do písku, nýbrž věc jednou pro vždy uspokojivě vyřešit.

Ze všeho nejdříve je potřeba změnit hodnotová měřítka ve vztahu k chrudimské nemocnici. Kraj nyní začal správně rozplétat vazbu vynaložených peněz a energie, kterými se až dosud v obou případech nezvykle šrádá. Tento trend je i přes výkřiky z chrudimské radnice o nedotknutelnosti nemocnice dál neudržitelný a musí se proto postupnými kroky optimalizovat, jinak se zhroutí jak Sovětský svaz za éry Gorbačova. Zapomeňme tedy na resuscitaci socialistického inženýrství, které namalovalo nemocnici v každém větším městě, protože pak by dělali všichni úplně všechno a vlastně by nedělali nic. A přesně to je i případ nemocnice v Chrudimi, která trpí tím, že poskytuje takřka všechny služby a výkony, na které si vzpomenete. Problém ale spočívá v tom, že jen málokterý zdejší obor lze považovat za špičkový, což úplné uzdravení těla i duše vyžaduje.

Změňte přístup k pacientům, k sobě a místo politikaření uzdravujte
Ruku v ruce s tím je třeba také zásadně změnit přístup k pacientům, od shora až dolů. Nemocnice má být totiž místem klidu, smíření a láskyplné péče o pacienta, který je tím pověstným středobodem vesmíru, nikoli nemocniční personál a jeho představení, jak jsme zvyklí běžně vídat. Tento zásadní omyl a nepochopení svého poslání totiž dělá ze služebníků, kteří složili Hippokratovu přísahu, v posledních dvaceti letech jakési pofidérní VIP osobnosti či politiky, kteří pak nemají pro jiné povinnosti čas věnovat se naplno svým pacientům, natož se dál sebevzdělávat a zvyšovat svoji odbornost a specializaci, a tím v konečném důsledku zvyšovat i kvalitu chrudimské nemocnice. Pacienti sami by si měli uvědomit, že když jim odevzdají ve volbách svůj hlas, o to méně času jim potom budou věnovat, a o to průměrnější bude poskytovaná péče v nemocnici. Vždyť kolik politiků vzešlo v poslední době právě z chrudimské nemocnice? Myslím, že by obsadili přinejmenším malý autobus. Říkám proto: "Vraťte se do nemocnice a dělejte dobře svoji práci, ať nás přesvědčíte, že si ji opravdu zasloužíte." Nelze sedět na dvou židlích.

Když je nemocnice nemocná, nemůže ani uzdravovat. Tato pravda přidělává vrásky na čele těm, kteří chtějí nemocným lidem skutečně pomáhat, a možná si také uvědomují neudržitelnost současného stavu naší nemocnice, který se blíží kómatu. Nejenže mrhá finančními a lidskými zdroji podle šedesát let zkostnatělého vzorce, a strhává tak krajskou ekonomiku ke dnu, avšak co je horší, sklouzává do šedého průměru, protože nelze na malém městě ufinancovat tolik špičkových oborů najednou, a nelze všem pacientům poskytovat špičkovou - tedy odpovídající péči. Pokud se tedy nezačne tento začarovaný kruh bez emocí rozplétat, nečekejme nějaké zlepšení, spíš naopak - další propad úrovně poskytovaných služeb podle hesla "za málo peněz málo muziky" anebo "kde nic není, ani smrt nebere" či "smrad, ale teplíčko".

Přemýšlejte, ale s chladnou hlavou...
Nemocnice má být vlídná, ochraňující, plná laskavostí, má to být oáza uzdravující tělo i duši. A co vidíme? Nervozitu, spěch, mnohde dosluhující zařízení a podmínky připomínající polní lazaret. Přitom lze být už za pětatřicet minut jízdy autem v zařízení, kde se budete cítit opravdu bezpečně a pod dohledem špičkových odborníků. Chce to jen málo - zvyknout si na běžný standard, který funguje všude ve světě, tj. že se za zdravím a kvalitní péčí dojíždí. A právě jednou z těchto zastávek se může stát i chrudimská nemocnice, pokud se zaměří na to, co jí jde nejlépe a tyto služby ještě více rozvine. Potom si ji lidé rádi vyhledají stejně jako třeba nyní chrudimskou porodnici. Udržovat však v umělém spánku molocha, s kterým máme teď v Chrudimi co do činění, je cesta do pekel. Ohrožuje nejen naše kapsy, ale především naše zdraví. A pokud někdo tvrdí opak, pak je to jen jeho sobecký zájem. Zkuste, prosím, nad tímto horkým tématem alespoň chvíli s chladnou hlavou popřemýšlet a třeba najdeme body, na nichž bude možné se shodnout. A napiště, jak to cítíte. Už to může někdy znamenat první krok k nápravě. Děkuji, že jste dočetli až sem a mír s vámi se všemi :-).