Blog Aktuálně.cz - „Těšte se na opravdový holocaust“ je již hezkou řádku let populárním heslem islámských demonstrací v západních velkoměstech, vedle podobných důmyslností jako „Svobodo, jdi do pekla“, „Islám ovládne svět“, „Usekávejte hlavy těm, kdo islám urážejí“ nebo „Zabíjejte židy pro mír“.

Dlouho se nad nimi svět shovívavě usmíval jako na fantazii rozzlobených puberťáků. Málokoho napadlo, že holocaust by se mohl nevztahovat na Židy, nýbrž tentokrát na křesťany. Perzekuce křesťanů v islámských zemích dosahuje šíře a intenzity hrozící odstartovat největší humanitární katastrofu naší doby.

Nejnaléhavější tragédií posledních několika měsíců je Sýrie, kam za poslední dva roky uprchl téměř milion (dvě třetiny) křesťanů z Iráku před masivní islámskou perzekucí. Jsou jich další dva miliony. Valí se na ně postupující povstání proti Asádovi, jehož režim křesťany chránil. Povstalecké jednotky, které ovládli džihádisté a alkajdisté, křesťany vyhánějí po tisících, město po městě a vesnici po vesnici, jak je obsazují.

Křesťanský západ fandí jejich pronásledovatelům proti jejich ochráncům, které zas podporuje bizarní kombinace Iránu, Ruska a Číny.

Dalších deset milionů křesťanů viněných z kolaborace s Mubarakem, sekularisty a levicí, vázne v Egyptě, kde vítězství Muslimského bratrstva v parlamentních i prezidentských volbách povzbudilo muslimy k otevřené perzekuci. Jeho trvalým politickým programem j je „Alláh je náš cíl, Korán je náš zákon, Prorok je náš vůdce, džihád je naše cesta a smrt v boji za Alláha je naše nejvyšší touha.“ Z Egypta uprchlo přes sto tisíc křesťanů a exodus pokračuje přes netečné vlády a církve, po Baracka Husseina Obamu, který spěchal novému egyptskému islamistickému prezidentovi popřát k vítězství.

Většině lidí byl kdysi holokaust lhostejný, netýkal se jich, rušil je z pohody a nestrannosti. Až nakonec dorazil i na jejich práh a týkal se všech. Totéž může platit o křesťanech. Protože nemylme se, ono by nás to opět mohlo všechny jednou dostihnout.

Bruselská džihádistická organizce „Sharia4Belgium“ už Belgičanům radí, že když se jim islám nelíbí, ať se z Belgie vystěhují. A Belgie, to už je zatraceně blízko. Najde se tu ještě někdo s neokoralou duší, kdo by věděl, jak pomoci zachránit pár tisíc sirotků?

Benjamin Kuras, Blog Aktuálně.cz

YouTube - Milton Friedman - jeden z nejvýznamnějších ekonomických liberálů, jehož rodiče pocházeli z Podkarpatské Rusi, se narodil právě před sto lety, 31. července 1912. 

Byl zakladatelem doktríny "Laissez-faire" (nechte nás konat), která se stala heslem klasického liberalismu. Ta vyjadřuje hlavní ekonomickou zásadu, aby hospodářskému dění byla ponechána volnost a aby zejména stát do něj nezasahoval nebo se maximálně omezil na arbitra a tvůrce pravidel, jejichž dodržování by od ekonomických subjektů vymáhal. Friedman bojoval proti "sociálnímu státu", rozhazovačné fiskální politice a vysokým daním. Nobelovu cenu za ekonomii získal v roce 1976 za výsledky v oblasti analýzy spotřeby, historie a teorie peněz. Zemřel 16. listopadu 2006 ve věku 94 let.

Podívejte se na video s Miltonem Friedmanem, ve kterem přednáší na své oblíbené téma vládních sociálních programů.

České titulky najdete pod tlačítkem CC a vybráním čestiny ve volbě Přeložit titulky.
 

Internet/Barcelona - Šel  jsem po ulici v Barceloně a najednou jsem objevil strašlivou pravdu - Evropa zemřela v Osvětimi...

Zabili jsme šest milionů Židů a nahradili je 20 miliony muslimů. V Osvětimi jsme spálili kulturu, myšlení, tvořivost, talent. Zničili jsme vybrané lidi, opravdu vybrané,  protože to byli skvělí a úžasní lidé, kteří  změnili svět. Podíl těchto lidí se projevuje ve všech  oblastech života:  vědě, umění, mezinárodním obchodu a především jako svědomím světa. To jsou lidé, které jsme spálili.

A pod záminkou  tolerance a protože jsme chtěli dokázat sami sobě, že jsme byli vyléčení z choroby rasismu, jsme otevřeli  brány 20milionům muslimů, rase která nám  přinesla hloupost a nevědomost, náboženský  extremismus a nedostatek tolerance, kriminality a chudoby, vzhledem k neochotě pracovat a podporovat jejich rodiny s  hrdostí. Tato rasa vyhazovala (do povětří) naše vlaky, zvrátila naše, krásná španělská, města do  třetího světa, kde se topí ve špíně a kriminalitě. Tito lidé se uzavírají v apartmánech, které dostávají zdarma  od vlády a plánují vraždu a zničení jejich naivních hostitelů.

[[img:chrn_fullwidth:1752:Islám ve světě.]]

A tak se trápíme, že jsme vyměnili,  kulturně rozvinuté,  prostředí za fanatické nenávisti, tvůrčí dovednost za destruktivní  schopnosti  a inteligenci za zaostalost a pověry.

Vyměnili jsme snahu o mír Židů Evropy a jejich talent k budování lepší budoucnosti pro své děti, jejich rezolutnost lpět na životě, protože život  je svatý...  za ty, kteří usilují o smrt, nejen pro sebe, ale i pro nás, naše děti a jejich děti. Jaká hrozná chyba byla udělena ubohé Evropě.

Globální islámské populace je přibližně 1,2 miliardy, to je jedna miliarda dvě, stě milionů nebo 20% světové populace.

Kolik Nobelových cen jim  bylo uděleno:

Literatura:

1988 - Najib Mahfooz

Mír:

1978 - Mohamed Anwar El-Sadat

1990 - Elias James Corey

1994 - Yaser Arafat:

1999 - Ahmed Zewai

Ekonomika:

(nula)

Fyzika:

(nula)

Medicína:

1960 - Peter Brian Medawar

1998 - Ferid Mourad

CELKEM: 7 (sedm)

[[img:chrn_fullwidth:1753:Albert Einstein, nejznámnější židovský učenec.]]

Globální  Židovské populace je přibližně 14.000.000, tj.  čtrnáct milionů nebo 0,02% světové populace. Ti přijali následující Nobelovy ceny:

Literatura:

1910 - Paul Heyse

1927 - Henri Bergsonsternak

1966 - Shmuel Yosef Agnon

1966 - Nelly Sachs

1976 - Saul Bellow

1978 - Isaac Bashevis Singer

1981 - Elias Canetti

1987 - Joseph Brodsky

1991 - Nadine Gordimer světa

Mír:

1911 - Alfred Fried

1911 - Tobias Michael Carel Asser

1968 - René Cassin

1973 - Henry Kissinger

1978 - Menachem Begin

1986 - Elie Wiesel

1994 - Šimon Peres

1994 - Yitzhak Rabin

Fyzika:

1905 - Adolf von Baeyer

1906 - Henri Moissan

1907 - Albert Abraham Michelson

1908 - Gabriel Lippmann

1910 - Otto Wallach

1915 - Richard Willstaetter

1918 - Fritz Haber

1921 - Albert Einstein

1922 - Niels Bohr

1925 - James Franck

1925 - Gustav Hertz

1943 - Gustav Stern

1943 - George Charles de Hevesy

1944 - Isidor Rabi Issac

1952 - Felix Bloch

1954 - Max Born

1958 - Igor Tamm

1959 - Emilio Segre

1960 - Donald A. Glaser

1961 - Robert Hofstadter

1961 - Melvin Calvin

1962 - Lev Davidovič Landau

1962 - Max Ferdinand Perutz

1965 - Richard Phillips Feynman

1965 - Julian Schwinger

1969 - Murray Gell-Mann

1971 - Dennis Gabor

1972 - William Howard Stein

1973 - Brian David Josephson

1975 - Benjamin Mottleson

1976 - Burton Richter

1977 - Ilya Prigogine

1978 - Arno Allan Penzias

1978 - Peter L Kapitza

1979 - Stephen Weinberg

1979 - Sheldon Glashow

1979 - Herbert Charles Brown

1980 - Paul Berg

1980 - Walter Gilbert

1981 - Roald Hoffmann

1982 - Aaron Klug

1985 - Albert A. Hauptman

1985 - Jerome Karle

1986 - Dudley R. Herschbach

1988 - Robert Huber

1988 - Leon Lederman

1988 - Melvin Schwartz

1988 - Jack Steinberger

1989 - Sidney Altman

1990 - Jerome Friedman

1992 - Rudolf Marcus

1995 - Martin Perl

2000 - Alan J. Heeger

Ekonomika:

1970 - Paul Anthony Samuelson

1971 - Simon Kuznets

1972 - Kenneth Joseph Arrow

1975 - Leonid Kantorovich

1976 - Milton Friedman

1978 - Herbert A. Simon

1980 - Lawrence Robert Klein

1985 - Franco Modigliani

1987 - Robert M. Solow

1990 - Harry Markowitz

1990 - Merton Miller

1992 - Gary Becker

1993 - Robert Fogel

Medicína:

1908 - Elie Metchnikoff

1908 - Paul Erlich

1914 - Robert Barany

1922 - Otto Meyerhof

1930 - Karl Landsteiner

1931 - Otto Warburg

1936 - Otto Loewi

1944 - Joseph Erlanger

1944 - Herbert Spencer Gasser

1945 - Ernst Boris Chain

1946 - Hermann Joseph Muller

1950 - Tadeáše Reichstein

1952 - Selman Abraham Waksman

1953 - Hans Krebs

1953 - Fritz Albert Lipmann

1958 - Joshua Lederberg

1959 - Arthur Kornberg

1964 - Konrad Bloch

1965 - Francois Jacob

1965 - Andre Lwoff

1967 - George Wald

1968 - W. Marshall Nirenberg

1969 - Salvador Luria

1970 - Julius Axelrod

1970 - Sir Bernard Katz

1972 - Gerald Edelman Maurice

1975 - Howard Martin Temin

1976 - Baruch S. Blumberg

1977 - Roselyn Sussman Yalow

1978 - Daniel Nathans

1980 - Baruj Benacerraf

1984 - Cesar Milstein

1985 - Mi Chae l Stuart Brown

1985 - Joseph L. Goldstein

1986 - Stanley Cohen [a Rita Levi-Montalcini]

1988 - Gertrude Elion

1989 - Harold Varmus

1991 - Erwin Neher

1991 - Bert Sakmann

1993 - Richard J. Roberts

1993 - Phillip Sharp

1994 - Alfred Gilman

1995 - Edward B. Lewis

1996 - Lu RoseIacovino

CELKEM: 129

Židé nepodporují "vymývání mozků" svým  dětem ve vojenských výcvikových táborech,  ani je neučí, jak vyhodit sebe samé "do povětří" a způsobit maximální smrt Židům a jiným, kteří nejsou muslimové.  Židé neunášejí letadla, ani nezabíjejí  sportovce na olympijských hrách a  ani se "nevyhazují do povětří" v německých restauracích. Není jediný Žid, který zničil kostel. Není jediný Žid, který demonstruje zabíjením lidí. Židé neobchodují s otroky, ani nemají vůdce vyzývající k džihádu a smrti všem nevěřícím.

Možná, že by muslimové ve světě, měli zvážit a zapojit se do standardního vzdělávání a méně by měli obviňovat Židy za všechny své problémy. Muslimové by se měli ptát, "co mohou udělat  pro  lidstvo", aby měli právo požadovat respekt ostatního lidstva.

Bez ohledu na své  pocity o krizi mezi Izraelem a Palestinou a arabskými sousedy, i když si myslíte, že je vina na straně Izraele, následující dvě věty skutečně hovoří za vše: "Pokud by Arabové složili zbraně dnes, neexistovalo by žádné další násilí. Pokud by Židé odložili své zbraně dnes, neexistoval by už Izrael."

[[img:chrn_fullwidth:1750:Ženy v izraelské armádě]]

Generál Eisenhower nás varoval, že je věcí historie, že když vrchní velitel spojeneckých sil generál Dwight Eisenhower objevil oběti táborů smrti, nařídil, aby bylo, "toto všechno" vyfotografováno a aby byli Němci, z okolních vesnic, prováděni koncentračními tábory. Proto, aby si uvědomili, co jejich lídři způsobili a bylo jim nařízeno,  že se musí zúčastnit pohřbívání mrtvých. Udělal to proto, jak řekl slovy asi v tomto smyslu: "To vše musíte nafilmovat, vyfotografovat, napsat o  tom záznamy a hlavně  k tomu získat svědky - protože někde na cestě dějin někdo vstane a řekne, že  se to nikdy nestalo. "

V poslední době se ve Velké Británii diskutovalo, zda by se měl odstranit holocaust z jejich školních osnov, protože to "uráží" muslimskou populaci, která tvrdí, že k tomu nikdy  nedošlo.

[[img:chrn_fullwidth:1749:Holocaust na Ukrajině v době 2. světové války.]]

Tento text je psán na památku 6 milionům Židů, 20 milionům Rusů, 10 milionům křesťanů a 1900 katolických kněží, kteří byli zavražděni,  znásilněni, upáleni, vyhladověni, biti, ponižováni a (na nich prováděny) experimenty", zatímco německý národ klopil  oči k zemi. Nyní, více než kdy jindy, Irán a jiné arabské země, tvrdí, že holocaust je "mýtus", je nezbytné zajistit, aby svět nikdy nezapomněl.

Kolik let to uplyne, než se dozvíme, že útok na Světové obchodní centrum se "nikdy NESTAL", protože to uráží některé muslimy ve Spojených státech?

Sebastian Vilar Rodrigez, 15.1. 2008

Praha - Hysterie ministra financí v posledních týdnech je na místě. Dochází k revolučnímu zlomu, po kterém stále silněji občané volají dvacet let. Policie a státní zástupci začínají vyšetřovat zločiny nejvyšších vládních funkcionářů.

Jednotliví policisté měli čas od času odvahu šetřit korupci a rozkrádání veřejných peněz, ale prakticky se vždy šetření podařilo zastavit - pokynem státního zástupce nebo odebráním případu nebo párkrát i zrušením celých oddělení specializovaných na finanční kriminalitu.

Po naštvaných občanech se přidali naštvaní milionáři a dnes se k odporu k establishmentu přidal i jeden z nejsilnějších pilířů jejich moci - policie. Je zřejmé, že mnoha přemnoha politikům a úředníkům zvoní umíráček. Vyšetřování Parkanové neohrožuje jen ji. V celém případu figurují lidé spojení s expremiérem Topolánkem a lidé pana Kalouska. Je nemyslitelné, aby machinace na ministerstvu prováděli ne bez jejich vědomí, ale bez jejich příkazu.

Od letadel CASA bychom se dostali k dalším kauzám spojeným s pány Dalíkem, Topolánkem a Kalouskem - už by tu nebyly prošustrované a rozkradené stamiliony, ale miliardy.

Buď a nebo. Jsou dvě varianty - policie svou práci dokončí a prokáže odpovědnost odpovědných za nepopiratelné škody na našem společném majetku. Nebo se nechá zase zastrašit a ovlivnit.

To, co je zásadní, je, že dnes, pevně věřím, celá země, všichni slušní občané stojí za policisty. Nejen morálně, ale doufám, že se vším všudy, vším co máme po ruce.

Netvrdím, že všichni politici jsou zloději a gauneři. Jenže problém je v tom, že ti slušní stále mlčí, a tím gaunery podporují. Stejně tak jako dlouho mlčící veřejnost.

A prapodivně, selektivně informující média. Kdo z novinářů si všiml rostoucího sbližování exministra spravedlnosti s ministrem financí. Účelové spojení, které směřovalo k jedinému - ty zastavíš tohle a já zase tohle. O kauze Vidnava, která spojuje paní Bradáčovou a Pospíšila se zmanipulovanou veřejnou zakázkou a prokazatelnou škodou, jejíž šetření podle dostupných informací na finančně analytickém úřadu zarazil sám ministr Kalousek.

Kdo z novinářů si všiml, že vládní strany si zvolily „svého“ šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu. NKÚ je zrovna orgán, který má a měl by mít pravomoc důsledně šetřit hospodárné utrácení našich peněz. Tento úřad by samozřejmě měl mít pravomoc kontrolovat všechny organizace, které hospodaří s veřejnými penězi - tedy i obce a státní firmy, a co je důležité, měl by vyvozovat z kontrol zásadní důsledky. Řešením není pokuta organizaci, protože tu zaplatíme my, poškození občané, ale pokuty a tresty zodpovědným osobám a samozřejmě automatické předávání sporných výsledků kontrol policii, případně finančně analytickému úřadu k došetření trestní odpovědnosti.

Pochopitelně, tady se naskýtá otázka, nakolik je nutné, aby šéfa NKÚ jmenovali politici, které pak bude kontrolovat. Volba prezidenta NKÚ by měla být transparentnější a volené osoby absolutně nezávislé na politicích. Stávající praxe totiž je, že i NKÚ, tak jako jiné státní orgány, jsou odkladištěm vysloužilých politiků. NKÚ mi připadne dost důležitý orgán na to, aby byl jen výnosnou trafikou pro partu ze Sněmovny.

Je třeba stanovit pro veřejné funkcionáře - od starosty přes hejtmana až po ministra - zákonnou povinnost spravovat svěřený majetek s péčí řádného hospodáře. Tady je totiž ona právní klička, na které se pan Kalousek točí. Paní Parkanová se totiž podle stávajících zákonů nemohla dopustit trestného činu - neporušila totiž žádnou zákonem danou povinnost. Je to na zvracení, ale zřejmě má pravdu. Žádný zákon prý neurčuje povinnost spravovat veřejný majetek řádně a hospodárně. Přiznám, že já bych někoho zavřel už i za tuhle zcela úmyslnou mezeru v zákoně. Správci majetku soukromých společností totiž v obchodním zákoníku tuto povinnost mají. Kdo a proč zapomněl na ministry?

Opakují své volání po osobní hmotné a trestní odpovědnosti každého, kdo nakládá s veřejným majetkem. A bude rázem po tlačence na ministerské posty.

Jmenování nového policejního prezidenta Lessyho skutečně pomohlo odstřihnout Langerovy lidi od moci a nastartovalo nevídané změny. Parta plukovníků začala dělat svou práci.

Mějme ale na mysli, že bez Vás, bez nás, bez občanů, kteří budou za nimi stát a podpoří je proti nátlaku z nejvyšších míst, toho sami moc nezmohou. My všichni musíme trvat na tom, aby policie dělala to, co dělá bez kompromisů. Aby jim v tom pomáhalo i státní zastupitelství, aby i soudy rychle a efektivně soudily závažné korupční kauzy. Aby i politikům došlo, že přišel čas, kdy každý z nich se bude zodpovídat za svou práci. A věřím, že nejen ve volbách, ale mnozí i před soudem.

Zdroj: okamura.blog.idnes.cz 

Policie se drží hodně zpátky. To jsem si řekl, když jsem si přečetl vyjádření Martina Bartáka, které reaguje na dokumenty zveřejněné na iDnes a na svědectví podplukovníka Karla Daňhela.

Ano, Kalousek má pravdu. Deset roků tady byla zaběhnutá praxe, kdy nějaká nátlaková falanga spojená se stranickými bosy protlačovala bez rizika své korupční zájmy, pohříchu většinou z vysokých postů na ministerstvech. S využitím služební subordinace pacifikovali případné odpůrce nevýhodných zakázek. Zařizovali, aby k ministrovi nebo do vlády už šly doklady, které jen potvrzovaly zinscenovaný záměr nákupu od vybraného dodavatele. Pokud ministr nebyl bílý kůň jako Parkanová, sice o tom dobře věděl, ale byl z obliga.

U zbrojních zakázek to bylo o to jednodušší, že byla zavedena praxe, že tyto nákupy nelze ocenit. Když se náhodou jednalo o dopravní letadlo, bylo jednoduché přikoupit nějaký doplněk, třeba pasivní ochranný systém, který pomohl zakázku zdražit a nadto formálně vyjmout z cenových srovnání. Tak to bylo u letadel Casa, ale podobně i u modernizovaných tanků T-72, které byly dovybaveny italským systémem Galileo. Tak se generovaly negativní miliardy.

U letadel Casa tento zbrojní systém ani dosud nefunguje a tanky jsou takovým anachronismem pro účely naší armády, že jsme je už dávno měli prodat do třetího světa jako všichni ostatní. A další zbrojní zakázky (Gripeny, Pandury, vozy Tatra) byly sjednávány obdobně, tudíž stejně nevýhodně a natolik podezřele, že vyšetřování probíhala dokonce v cizích zemích (za nezájmu našich orgánů).

Odborná stanoviska armády se nebrala v potaz nebo se pod nátlakem upravovala. Ministr se kryl těmito „stanovisky“ a vláda pak svým kolektivním rozhodnutím z ministra odpovědnost sňala úplně. Ale miliardové škody zůstaly, stejně jako se neztratily peníze. Tedy ztratily se ze státního účtu a někde se musela jejich část zase vynořit.

Je to legální? Vždyť strůjci těchto kšeftů vykřikují, že všechno bylo formálně v pořádku. Je to ale podstatné? Stát byl nesmyslnými nákupy připraven o částky, které pak chybějí třeba v důchodovém a zdravotním systému. Tady je také jeden ze zdrojů našeho státního dluhu, na který nám „zodpovědný“ Kalousek posílá složenky. No, zodpovědný je, ale nikoliv ve významu starostlivého hospodáře.

Zůstaňme ilustrativně u letadel Casa. Je na to třeba jít z opačného konce: Potřebujeme tato letadla? Mají odpovídající dolet? Mají potřebnou přepravní kapacitu? Mohou nahradit letadla An-26? Mají požadovanou spolehlivost a kvalitní servis? Byla cenově nejvýhodnější? Dnes už každé malé dítě ví, že pětkrát nikoliv.

Kdo za to může? Mohou se zodpovědní politici a jejich nohsledi a kumpáni schovávat za politická rozhodnutí v takovýchto do očí bijících případech, které poškozují české občany na dlouhá desetiletí? I díky policejním plukovníkům tato tabu padla.

Bylo už načase. Nejde jen o zbrojní zakázky. Podobně se mrhá i v jiných rezortech, vždy z veřejných peněz. Jen namátkou si připomeňme zrušený systém IZIP, státní maturity či předražený Drábkův software. Ale mohli bychom pokračovat. Náklady členství v EU raději ponechme stranou. Pak bychom se dostali k číslům, která nám objasní, z čeho pramení nedostatek peněz na nejdůležitější funkce státu a kde se vzalo dramatické zadlužení České republiky.

Nikdo za nic nemůže? Já když poslouchám kejhající husy typu Kalouska a M. Bartáka, o vinících jasno mám. A připadá mi, že policejní plukovníci se stále ještě docela flákají.

A poznámka nakonec. Od komentátorů v hlavních denících jsem si přečetl obavy, aby se nerozpadl politický systém a vedení státu opravdu nezůstalo na nikým nevolených policistech a státních zástupcích. Tak zaprvé, ten zlodějský systém sám podkopal svou legitimitu. Nikoho nevolíme, aby beztrestně kradl. A zadruhé, stále ještě nikdo neruší třetí oporu demokratického systému, tedy – věřme tomu – nezávislé soudy. A už je nejvyšší čas, aby začaly rozhodovat nejen o drobných zlodějích, ale také o miliardových defraudantech.

Zdroj: streit.blog.idnes.cz 

Olser.blog.idnes.cz - Pan premiér Petr Nečas je liška podšitá, s náběhem na chování řeznického psa. Hraje si na spravedlivého podle socialistického hesla: Padni, komu padni, přitom je však jako na obrtlíku. Rázně odvolaný ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil podle Nečase prý požadoval v době šetření zvýšení rozpočtu pro svůj rezort. Že by další postižený v Den památky obětí komunismu...?

"To by mělo rozkladný účinek na ostatní ministry. Nemohu připustit privilegované zacházení a jinak přistupovat k ministrům za ODS. Nevěřím, že by Pospíšil zvládl rozpočet pro zbytek roku i přípravu rozpočtu na příští rok bez žádostí o navýšení," řekl Nečas. Takže, najednou je Nečas férový chlap, co rozdává rány všem stejně. Odeesák neodeesák. Ovšem, pokud se jedná o Alexandra Vondru z ODS, bil se za něj jako lev. Dnes už je ve vládě z původních ministrů posledním.

A kolik to stálo Nečase úsilí. Nedávno tvrdil, že ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) hrubým způsobem ovlivňuje vyšetřování případu firmy Promopro, která získala spornou zakázku v době českého předsednictví EU. Rozčílil Nečase tím, že umožnil vyšetřovatelům finančně-analytického útvaru (FAÚ) svého ministerstva o kauze hovořit. Jeden za dvacet, druhý bez dvou za osmnáct...

"Není ani vyšetřovatel, ani soudce a na výroky, co je a není trestným činem, by měl být velmi opatrný," prohlásil Nečas a do krve hájil svého stranického kolegu Alexandra Vondru, který byl v době českého předsednictví EU vicepremiérem právě pro evropskou problematiku a způsobil škodu pro český stát ve výši 388 356 677,57 korun. Celkem přitom stát zaplatil firmě ProMoPro, kterou v roce 2008 vybral bez výběrového řízení, 525 milionů korun.

Zloděj křičí, chyťte zloděje. V polovině předsednictví, tedy již v době, kdy byla vláda premiéra Mirka Topolánka v demisi, žádal Vondra o navýšení rozpočtu na akce v rámci předsednictví. Přišel za správcem pokladny Miroslavem Kalouskem s tím, že chybí téměř 400 miliónů korun. Kalousek navýšení o 371 miliónů bez mrknutí oka odkýval a následně ho schválila i trojkoalice.

To jsou mi paradoxy, pane premiére. Vyrazit po šesti letech nejlepšího ministra. V případě kauzy Pospíšil se jednalo jen o hypotetickou miliardu pro rezort spravedlnosti, což byla podle Nečase částka, která by mohla demoralizovat ostatní členy vlády, a chtěli by také peníze… Komické zdůvodnění. Je v podstatě jedno, co za mrva smrdí v tom Augiášově chlévě, zda jde o boj Pospíšil-Rampula, povýšení Bradáčové či miliarda sem, miliarda tam.

Podstatné je, že jednou jde o to, dělat, že se hraje o objektivní přístup ke všem stejně, privilegovaný či nikoli, jindy je to rvačka o firmu ODS. Hlavně, že farizejsky tvrdíte, jak nikomu nenadržovat. Jednou je super důležitá teprve požadovaná miliarda, jindy jsou zase stovky skoro tutově ukradených milionů brnkačka. Opět mě potěšilo, že jsem se trefil v názvu své knížky politických blogů: „Lžete, pane ministře. Ne, to vy lžete, pane poslanče…" Zkrátka, šlo o odstranění ministra spravedlnosti Pospíšila. Co se za tím skrývá, to je pouze v principu chování řeznického psa...

Inu, jen aby na to své pokrytectví, nespravedlnost a nečestnost nedoplatil sám premiér Nečas, jenž má sekretářku, co dře jako kůň… Ale pozor: Mnohdy se stalo, že nejeden takový valach byl vypřažen už v půlce brodu… Lháři se lidem většinou eklují...

Zdroj: olser.blog.idnes.cz

Okamura blog, Praha - Odvolání ministra Pospíšila bude pro mnohé symbolem boje o státní zastupitelství a boje o lepší právo. Výjimečně souhlasím s premiérem - jde o boj dvou klanů o to, kdo bude co a jak ovlivňovat, a tím si držet i mocenskou pozici.

To, že odchází pan Pospíšil, neznamená nic jiného, než že z vlády odchází emisar jednoho z mocenských klanů uvnitř ODS, klanu pana Jurečka. Přikládat tomu jakoukoli morální rovinu nemá smysl, protože v téhle partě je morálka absolutní popelka.

Co je největší problém české justice?

V každém případě je dobře, že Pospíšil, byť po neuvěřitelně dlouhé agónii, odchází. Jde totiž o to, že zásadním problémem české justice byli vždy ve své podstatě ministři spravedlnosti. Lidé malí, bez vize, svázaní s profesní lobby, lidé bez schopnosti nadhledu, pohledu na celek a bez vůle a touhy měnit systém k lepšímu.
Nemohu mít za zlé, že zákonodárci či jednotliví ministři se upínají k jednotlivostem, ke konkrétním zákonům a jejich prostřednictvím si slibují změny k lepšímu. Ministr spravedlnosti by ovšem měl mít pohled širší. A hlubší. Jednotlivé zákony jsou houby platné bez vymahatelnosti, bez odpovědnosti za jejich naplňování, bez sankcí a samozřejmě bez morálnosti celého justičního i vládního aparátu, bez etické, morální podstaty celé legislativy.
Navzdory mediálním mýtům, navzdory hlouposti, neschopnosti mnoha jiných ministrů spravedlnosti, je dnes už bývalý pan ministr Pospíšil vrcholem neschopnosti, hlouposti i všehoschopnosti v tom nejhorším slova smyslu. Systém práva už tak morálně slabý, vychýlený k nespravedlnosti, lámal a pokřivoval k absolutním zvěrstvům.
Nejsmutnější je, že právnické obci to zčásti vyhovuje, protože komplikované a špatné zákony přináší kauzy a byznys a ta část, která to vidí z většiny mlčí, aby ji zbylé stádo nevyvrhlo.

Pospíšil trumfl všechny kmotry

S plnou vážností prohlašuji, že Pospíšil nadělal více zla, než desítky Janoušků, Pitrů nebo Jurečků. Je právem každého byznysmena lobovat za svůj byznys. Je povinností ministra spravedlnosti bojovat za rovnováhu právního systému, za spravedlnost. Ano za spravedlnost, byť je to cíl právně neuchopitelný. Právo tu není pro zákon a paragrafy, ale jen a jedině pro dosažení maximální míry spravedlnosti.

To, že vládne korupce a kmotři je jednoznačně díky nefunkčnosti právního systému.
Navíc pan ministr Pospíšil už druhé funkční období usilovně prosazuje systémovou podporu zločinu.
Tak jako Klaus úmyslně ignoroval návrhy na pojistky proti tunelování fondů na počátku devadesátých let, tak stejně dnes Pospíšil vědomě Klausem a Kočárníkem později zavedené pojistky ruší a mění či se pokouší měnit ostatní zákony tak, aby šlo majetek ukrást a kradené zlegalizovat a zároveň, aby se ztížila možnost motivovat případné spolupachatele ke svědectví.

Vše lze lehce doložit na jednotlivých navrhovaných paragrafech z Pospíšilovy dílny.
Jistě - zákony nejsou z Pospíšilovy hlavy - píše je za něj tým právnických lobbistů v čele s panem Eliášem - jenže odpovědnost ministra nelze tím nijak sejmout.
Viz pokusy o novely Obchodního a občanského zákoníku či nový trestní a korporátní kodex - vypuštění pojistky proti tunelování a navazující návrh ustanovení občanského zákona, kde Pospíšil navrhoval, aby kradený majetek nabytý v "dobré víře" nešel - ano čtete dobře - NEŠEL vrátit zpět původnímu majiteli. A samozřejmě zrušení účinné lítosti u korupce a absolutní negace institutu korunního svědka v případě korupce nebo pokus o zákaz odposlechů v korupčních kauzách.

Výše popsané je jen část zvěrstev, za které by patřil Pospíšil ne na ministerstvo, ale na Bory. Protože jde skutečně o cílený útok na právní systém a jeho likvidace ve prospěch organizovaného zločinu - nikoli toho filmového, ale toho skutečného - tedy síti politiků a kšeftařů parazitujících na děravých či úmyslně špatných zákonech a na nefunkčním justičním systému. A to jsem ještě ani nezmínil stav českého soudnictví, které by si také zasluhovalo důkladnou reformu, jelikož v současnosti nemá kvůli protichůdným rozsudkům při stejných důkazech, justičním omylům, opilým soudcům či různým průtahům důvěru české veřejnosti.

Parťák exekutorů

Občas čteme pochvalné glosy, že Pospíšil reaguje na exekutorské excesy. To je opravdu dobrý vtip. Anebo vzato vážně, lež. O exekučních excesech mluví neziskovky už léta a občas i média. To, že vláda dnes přijala některé mnou a mými kolegy navrhované změny je sakra zpozdilé a přichází to až po gruntovní mediální masáži.
Už téměř před více dvěma lety jsme začali lobovat za jedny poplatky z více dluhů u jednoho věřitele a dlužníka a o snížení odměn pro exekutory za marginální dluhy. Principem vymáhání dluhů totiž je uspokojení věřitele, nikoli zničení dlužníka a uspokojení exekutora.

Pospíšil naše návrhy přetvořil tak, aby mediálně zabraly a zároveň dlužníkům nepomohly. Poloviční poplatky se totiž dle jeho návrhu budou vztahovat jen na dluh, který dlužník do daného termínu uhradí - jenže ze zákona k uhrazení nesmí použít zablokované peníze z účtu, prodat zablokovaný majetek ani si půjčit a ručit zablokovaným majetkem.
Takže na slevu dosáhne málokdo a kupodivu ani ten, kdo by jinak s placením problém neměl. Cílem opět je maximální likvidace dlužníka, maximalizace zisku pro exekutora a nulový efekt pro věřitele.Tomu je totiž úplně jedno z jakých peněz se dluh uhradí i kolik dostane exekutor. Chce jen zpět své peníze.

Spravedlnost nade vše

Spisovatel J.N. Večerníček kdysi před lety žádal tehdejšího kandidáta na ministra spravedlnosti Pospíšila o spolupráci nad řešením justičních omylů a zločinů.
Ministerský kandidát vzkázal po asistentovi, že nemá na justiční omyly čas, protože se blíží volební kampaň.
Neumím si představit lepší reklamu pro kandidáta na ministra spravedlnosti něž osvobození nevinně odsouzených ( a dopadení skutečných pachatelů). Ministr spravedlnosti, který tohle nechápe a necítí, nemá na ministerstvu co dělat.
A abych nezapomněl - i já se přidávám k dlouhodobé výzvě ať pan ministr předloží svou utajovanou tuším že rigorozní práci k expertíze. Slíbil to už před dvěma lety a stále ta práce nikde.

"Práce" ministrů spravedlnosti je tou příslovečnou kapkou, která mě přivedla k názoru, že partajnický adept, bez jakékoli vize a touhy pracovat na změnách k lepšímu, nemá na ministerském postu co dělat.
Vláda, správa veřejných věcí nesmí být trafika, honorář za hlasy stranické kliky. Je to skutečně zodpovědná manažerská, tvůrčí a vizionářská práce pro lidi typu Bati nebo Steva Jobse.

Dokud to nepochopíme, budeme se v krizích morálních i ekonomických utápět cyklicky dál a dál.
To není proklamace ale fakt - za současnou světovou krizí nejsou nějaké nezvratné ekonomické faktory, ale prosté korupční a nemorální propojení politiků a lobbistů v americké vládě.

Myslet si, že politici krizi vyřeší je směšné - oni jsou její příčinou. Ti světoví i ti čeští. Ministr Pospíšil patřil k těm, po nichž škody budeme napravovat ještě dlouho.

Zdroj: okamura.blog.idnes.cz 

David Karásek, blog.idnes.cz - V minulých dnech proběhly internetem dvě zprávy, které vzbudily pozornost (nejen) střelecké veřejnosti. První z nich se objevila včera a týkala se německé neonacistické skupiny, která jezdila trénovat střelbu sem do Čech.

Přešel jsem to celkem lhostejně, i když nácky dost nesnáším – uznávám ale, že ve svobodné zemi má každý právo dělat cokoli, co mu zákon nezakazuje, bez ohledu na politické názory. Zaujal mne ale komentář : „(Mluvčí frakce Zelených) Tausendfreundová má informace, že při střelbě v Česku používali členové organizace terče v podobě lidských postav“. To v Německu zákon zakazuje – i obranné disciplíny se střílí do jakýchsi protažených osmiúhelníků. U nás to zakázané není, a na terče se zobrazením člověka u nás občas střílí nejen němečtí neonacisté, ale i normální Němci, normální Češi, normální Angličané, a vůbec skoro každý, koho baví střelba a má dost mozku na to, aby chápal rozdíl mezi papírovým terčem a živým člověkem. Přesto ale odpůrci držení zbraní často tvrdí, že střelba na terče zobrazující nebo připomínající člověka vyvolává znecitlivění a odbourává zábrany vůči střílení na lidi.

Druhá zpráva přišla z Holandska. Tam se ministr bezpečnosti a spravedlnosti rozhodl zakázat všechny střelecké disciplíny, při kterých se měří čas a střelec se během střelby pohybuje nebo se kryje, protože to prý je bojový trénink a mohli by se na něm cvičit magoři typu Breivika. Sportovní střelci se takovému označení brání a tvrdí, že jde o sportovní střelbu.

Asi vás to překvapí, ale myslím si, že v obou případech mají odpůrci pravdu. Dynamické disciplíny opravdu jsou bojový výcvik, a používání terčů zobrazujících člověka má skutečně za následek odbourání zábran střílet na lidi. Jen to nefunguje úplně tak, jak si odpůrci obvykle představují.

Nejdříve k těm terčům. Abyste byli trochu v obraze, jak takové dynamické disciplíny vypadají: nejdříve se vymyslí situace, jako třeba „jste přepadeni v průchodu“. Pak se na střelnici rozestavějí zástěny simulující daný prostor, a samozřejmě také terče – na ty, které představují útočníky, je přilepený obrázek nože, pistole nebo jiné zbraně, zatímco terče představující rukojmí, kolemjdoucí atd. zůstanou neoznačené.

Střelec pak má za úkol v co nejkratším čase účinně zasáhnout všechny terče představující útočníky, zatímco ostatní terče mají samozřejmě zůstat nezasažené. Odbourává takový trénink zábrany? Jistě. Střelec si pomalu ukládá do podvědomí, že je v pořádku vystřelit na člověka – pokud je to člověk ozbrojený a nebezpečný. Zároveň si ale vštěpuje, že musí dávat pozor, aby ostatní lidi nezasáhl ani nedopatřením.

Jak vypadají reálné výsledky takového „znecitlivování“? Mohu zde snad posloužit jako příklad, protože už jsem se jednou do takové situace dostal. Při zasahování proti agresivnímu opilci dotyčný řekl „já tě zastřelím“ a sáhl na místo, kde se obvykle nosí zbraň. V tom okamžiku jako by nastartoval autopilot – pistoli jsem v ten moment měl napůl venku z pouzdra a soustředil jsem se na rozpoznání, zda v té ruce opravdu bude zbraň, až ji vytáhne. V té chvíli jsem opravdu necítil žádné zábrany. Celá situace se zúžila na: bude tam zbraň – střílím, nebude tam – nestřílím. Nebyla, tak jsem pustil pistoli zpátky do pouzdra. Je nemorální v takové situaci nemít zábrany stisknout spoušť a vystřelit na člověka? Neřekl bych. Mně úplně stačí, že moje zábrany střílet maminky s dětmi na procházce nebo toulavé kočky v parku zůstaly nedotčené.

To by byla odpověď na otázku „k čemu civilista potřebuje bojový trénink?“ I civilistovi se prostě občas hodí. Já si ale dovolím tu otázku ještě otočit: proč by vlastně civilista neměl mít bojový trénink? V Holandsku to zdůvodňují tím, že by to dalo zneužít. Nenapadá mne zákaz, který by se takto nedal odůvodnit. Spíš než o lidech, kteří takový výcvik podstupují, takové zákony vypovídají o státu, ve kterém ti lidé žijí.

V Holandsku je takový člověk považován a priori za nebezpečného – ne proto, že by něco provedl nebo provést chtěl, ale už tím, že by mohl, protože to umí. V Německu je zakázáno střílet na terče zobrazující člověka – německá vláda zřejmě nepředpokládá, že by řadový Němec měl dost rozumu, aby pochopil rozdíl mezi tréninkem a skutečným použitím zbraně proti člověku. U nás naopak platí, že schopnost nebo dovednost ještě sama o sobě není zločinem. Dále se předpokládá, že normální člověk je na dostatečné rozumové a morální úrovni, aby věděl, jak má s takovými schopnostmi a dovednostmi nakládat, a za případná zneužití je volán k odpovědnosti pouze pachatel.

Nenechme si to zmrvit politickou korektností

„Základním zdrojem chyb a nespravedlnosti jsou falešné představy o užitečnosti. Například zákonodárce s falešnými představami o užitečnosti je ten, který považuje zvláštní okolnosti za podstatnější než běžné, který raději využívá sentimentu lidstva, než by ho vedl, který se opováží říci rozumu „Budiž otrokem“, který obětuje tisíc skutečných výhod kvůli strachu z vymyšlené či podružné nepříjemnosti; který by lidem odebral oheň ze strachu, aby se nespálili, a vodu ze strachu, aby se neutopili; a který nezná jiný způsob, jak zabránit zlu, než jeho zničení.

Této povahy jsou i zákony zakazující nošení zbraní, které odzbrojí pouze ty, kteří nejsou nakloněni páchání zločinu, kterému má zákon zabránit. Lze předpokládat, že ti, kdož mají odvahu porušit nejsvatější pravidla lidskosti a nejdůležitější části zákona, budou brát ohled na podružnější a vymyšlená omezení, které lze tak snadno porušit s výrazně menším postihem? Nezbavuje snad vymáhání takového zákona poddaného té osobní svobody, která je tak drahá lidstvu i moudrému zákonodárci, a nepodrobuje nevinného všem nepřípustným okolnostem, které by měly padnout pouze na viníka? Zajisté to činí situaci horší pro napadeného a lepší pro útočníka, a spíše to napomáhá vraždám než jim zabraňuje, neboť k napadení neozbrojené osoby je třeba méně odvahy než k napadení ozbrojeného.“

- Cesare Beccaria, zakladatel kriminologie, v knize O zločinech a trestech

Zdroj: David Karásek, blog.idnes.cz

Jsou myšlenky, které nestárnou. Přečtěte si "Desatero dobrého starosty", které se učili žáci za první republiky v učebnici Občanské nauky pro školy měšťanské z r. 1936.

1. Důvěra občanů tě postavila do čela obce. Být prvním občanem v obci je velké vyznamenání. Slib sám sobě na svou čest a svědomí, že tuto důvěru nezklameš!

2. Jsi starostou nejen těch občanů, kteří tě volili, ale i těch, kteří tě nevolili. Buď proto ke všem stejně vlídný a spravedlivý.

3. Stejně tak nerozlišuj při vykonávání svého čestného úřadu příslušníky různých politických stran, máš v nich spatřovat jen a jen občany.

4. Vynasnaž se podle sil a možností obce usnadnit život starým a chudým a práce neschopným příslušníkům obce.

5. Podporuj všechno, co napomáhá školství v obci. Nic lepšího nemůžeme přát svým dětem, ovšem kromě zdraví, než dobré vzdělání.

6. Nezapomínej na obecní knihovnu, která poskytuje ušlechtilou zábavu a vzdělání občanům.

7. Máš být upřímným přítelem všeho, co obec zkrášluje, zvelebuje a zlepšuje její zdravotní úroveň. Zasadit strom na správné místo znamená vykonat dobrý skutek.

8. Vynasnaž si osvojit si co nejdříve nejdůležitější právní a zákonné předpisy, abys nezapomněl nic, co by mohlo sloužit obci ku prospěchu.

9. Obecní majetek spravuj a nakládej s ním opatrněji a úzkostlivěji než se svým vlastním majetkem. Když prohospodaříš svůj majetek, bude to Tvoje škoda, ale když promrháš obecní, ztratíš čest.

10. Dávej obci pěkný příklad nejenom dobrého starosty, ale také řádného občana v soukromém životě. Jediný tichý příklad mívá větší cenu než spousta řečí a velké kázání!

Co to je takzvaná politická korektnost? V praxi to je pravidlo politiků a médií neříkat nepříjemné pravdy. Důležitá je společenská nezávadnost. Úmysl je dobrý, intelektuálové mají pocit, že tak zmírní pnutí ve společnosti. Jenže dobré úmysly často opravdu vedou do pekla.

Pokud dnes roste podpora takzvaných extrémistů, pak je to tím, že jako jedni z mála říkají nahlas to, co si většina z nás myslí. Bez včasné diagnózy nejde léčit - řekl by lékař a hledat nápravu, když úmyslně přehlížím příčiny, je nemožné. V případě českých "extrémistů" pak rozhodně nejsou řešením zákazy. Svoboda projevu je pro každého - byť by ten člověk říkal sebevětší blbost. Řešením je otevřená a věcná diskuze, bez nálepkování a shazování diskutujících.

Otázkou také je ochota příčiny hledat. Spousta takzvaně obecně prospěšných lidskoprávních organizací žije právě z toho, že tyto problémy existují. Jejich likvidace by existenčně ohrozila i je. V České republice jsou největším "multikulturním" problémem zřejmě Romové. Ať mi odpustí ti, kterých se to netýká, ale velká část je prostě pro společnost obrovská přítěž. Podívejte se do věznic, kojeneckých ústavů nebo dětských domovů - každý hned pozná, že Romů tu je násobně víc, než by odpovídalo jejich podílu oproti bílé většině. Počet Romů ve společnosti roste, ale úměrně tomu se nezvyšuje jejich podíl na tvorbě společného bohatství. Naopak. A to drtivou část veřejnost štve. Oprávněně. Tohle je problém. A je to problém i těch pracujících a slušných Romů.

Ještě na počátku devatenáctého století se Češi styděli mluvit na veřejnosti česky a Čech byl totéž co lokaj nebo služka. Teprve Němci inspirované národní obrození začalo postupně Čechy nutit, aby sami hledali důstojné místo ve společnost jako Češi. Ostatně - pamatujete, jak po revoluci v německých a rakouských obchodech visely cedulky "Češi nekrást!"? Byl to rasismus? Ne. Jen přirozená reakce na české zloděje. Dnes už německé obchody české zákazníky vítají s nadšením a v češtině jsou už úplně jiné cedulky. To, že Cikán je dnes vnímané hanlivě, to není vina ani neonacistů ani Čechů ani Turků. To je v prvé řadě hanba Cikánů. Jejich dlouhá staletí pěstovaný životní styl a životní hodnoty chtěj nechtěj kolidují a kolidovaly s hodnotami ve všech civilizovaných zemích. V Japonsku mě považovali za méněcenného pro můj moravskokorejskojaponský původ. Naštěstí mě tam nedostali do rukou žádní "lidskoprávníci". Jen táta s mámou mně vysvětlili, že důležité je, co po člověku zůstane, co udělá pro společnost a ne to, jak vypadá. Moje odlišnost se mi stala motivem k práci - ano jsem jiný a chci vám ukázat, že jsem ne stejný, ale pokusím se být lepší.

Nikoli Čechové, Moravané, ale sami Cikáni musí začít bojovat o své uznání jako národa, který může být společnosti prospěšný a který bude úctyhodný. Staří Cikáni bývali skvělí koláři, muzikanti nebo kováři. Jak to, že dnes nevíme o jediném romském uměleckém kováři? Proč ve filharmonii není jediný Rom? Pokud takový je, proč své řemeslo nepropaguje, nepřitahuje další romské žáky, proč nevystavuje na tržištích nebo uměleckých výstavách? Čest výjimkám, jako jsou světově uznávaní muzikanti ze svitavského Točkolotoče. Pokud se tu a tam doslechnu o populárních Romech, tak je to boxer nebo polský mistr v kickboxu. Bojová umění jsou dobrá pro vlastní relax, ale stěží nahradí smysluplnou práci pro společnost. Nenahradí tvorbu kultury rovnocenné s těmi ostatními. Včerejší svět i ten dnešní v civilizovaných zemích byl a bude světem práce. Na tomto poli je třeba, aby Romové začali vynikat a vydobyli si uznání. Náš svět je světem techniky, kultury a vzdělání. I na tomhle poli musí mít Romové ambici vyniknout. Ale není to nutné. Dobrý cikánský zedník mi bude vždy milejší a veřejnosti prospěšnější, než bílý zloděj s vysokou.

V téhle souvislosti mám ještě jednu připomínku. O Dělnické straně píšeme, že je extrémistická, ale čím doopravdy? V čem je například extrémní názor, že Cikáni by si měli založit vlastní stát a že Česká republika by měla podpořit jejich vystěhovalectví do země, odkud pochází jejich prapředci? Téměř všechny evropské vlády podporovaly založení Izraele a Židé sami o něj usilovali. Naopak sionisté bývali a jsou považováni za extrémisty. Je to samozřejmě dané tím, že Židé jsou národem knihy a mají už od starověku opravdu vysoké ambice.

Abychom nepsali jen o jedné minoritě - jednou z těch dnes opravdu diskriminovaných menšin v u nás jsou muži. Není to vtip. Politická korektnost všechny nutí tvářit se, že ženy jsou ve všem stejné a v mnoha věcech daleko výkonnější a lepší než muži, ale muži je utlačují. Přiznám svůj obdiv ženám, které tuhle pozitivní diskriminaci odmítají. Nejhanebnějším příkladem je české soudnictví. Těžko říct, zda je to tím, že na soudech je většina soudců žen, ale statistickým faktem je, že drtivá většina dětí jde do péče matek. Ve světě se při rovnocenném postavení partnerů automaticky nařizuje střídavá péče. Dítě chtěj nechtěj totiž vždycky má rodiče dva - mámu i tátu. Když chybí jeden, tak je to pro člověka obvykle doživotní psychický průšvih. Vím, o čem mluvím, jsem bohužel rozvedený, ale o syna se s ženou staráme dnes a denně společně. Neumím si představit, že by to bylo jinak. Zaplať pámbůh.

Tady se dostáváme k rodině. Bez dětí se neobejdeme. Někdo na ty důchody totiž vydělat musí. Bez ohledu na sexuální rovnoprávnost, stát musí proto rodinu propagovat. Mám na mysli rodinu plnohodnotnou - tedy rodinu s dětmi a s tátou a mámou. Ne proto, že jsem křesťan, ale prostě proto, že jinak tady za pár let nebudeme. Dvě lesbičky ani dva homosexuálové prostě z tohoto pohledu plnohodnotná rodina nejsou a být nemohou. Homosexuální pár bohužel děti nezplodí, ale důchod bude potřebovat taky. Proti homosexuálům v zásadě nic nemám, v médiích jich pracuje mnoho a mám mezi nimi přátele. Ale rodina v tom pravém slova smyslu, to je táta máma, babička a dědeček, strejda a teta. Dvě holky s dítětem mohou být fajn rodina, ale tátu prckovi nenahradí. Dá se žít s jednou rukou, ale netvrďte mi proboha, že vám druhá nebude chybět.

Rodina s dětmi a budoucnost dětí je motiv, aby lidé položili za svou zemi život. To je to, co nám dnes tak chybí (a třeba muslimům přebývá). Je to motiv starat se o věci veřejné, protože to, jaký vybudujeme stát, tak v takovém státě naše děti budou žít. Je to silný motiv pracovat lépe a bojovat proti zlu. Zlu, jakým je například ostudná politická korektnost.

Tomio Okamura, blog.idnes.cz