Olser.blog.idnes.cz - Pan premiér Petr Nečas je liška podšitá, s náběhem na chování řeznického psa. Hraje si na spravedlivého podle socialistického hesla: Padni, komu padni, přitom je však jako na obrtlíku. Rázně odvolaný ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil podle Nečase prý požadoval v době šetření zvýšení rozpočtu pro svůj rezort. Že by další postižený v Den památky obětí komunismu...?

"To by mělo rozkladný účinek na ostatní ministry. Nemohu připustit privilegované zacházení a jinak přistupovat k ministrům za ODS. Nevěřím, že by Pospíšil zvládl rozpočet pro zbytek roku i přípravu rozpočtu na příští rok bez žádostí o navýšení," řekl Nečas. Takže, najednou je Nečas férový chlap, co rozdává rány všem stejně. Odeesák neodeesák. Ovšem, pokud se jedná o Alexandra Vondru z ODS, bil se za něj jako lev. Dnes už je ve vládě z původních ministrů posledním.

A kolik to stálo Nečase úsilí. Nedávno tvrdil, že ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) hrubým způsobem ovlivňuje vyšetřování případu firmy Promopro, která získala spornou zakázku v době českého předsednictví EU. Rozčílil Nečase tím, že umožnil vyšetřovatelům finančně-analytického útvaru (FAÚ) svého ministerstva o kauze hovořit. Jeden za dvacet, druhý bez dvou za osmnáct...

"Není ani vyšetřovatel, ani soudce a na výroky, co je a není trestným činem, by měl být velmi opatrný," prohlásil Nečas a do krve hájil svého stranického kolegu Alexandra Vondru, který byl v době českého předsednictví EU vicepremiérem právě pro evropskou problematiku a způsobil škodu pro český stát ve výši 388 356 677,57 korun. Celkem přitom stát zaplatil firmě ProMoPro, kterou v roce 2008 vybral bez výběrového řízení, 525 milionů korun.

Zloděj křičí, chyťte zloděje. V polovině předsednictví, tedy již v době, kdy byla vláda premiéra Mirka Topolánka v demisi, žádal Vondra o navýšení rozpočtu na akce v rámci předsednictví. Přišel za správcem pokladny Miroslavem Kalouskem s tím, že chybí téměř 400 miliónů korun. Kalousek navýšení o 371 miliónů bez mrknutí oka odkýval a následně ho schválila i trojkoalice.

To jsou mi paradoxy, pane premiére. Vyrazit po šesti letech nejlepšího ministra. V případě kauzy Pospíšil se jednalo jen o hypotetickou miliardu pro rezort spravedlnosti, což byla podle Nečase částka, která by mohla demoralizovat ostatní členy vlády, a chtěli by také peníze… Komické zdůvodnění. Je v podstatě jedno, co za mrva smrdí v tom Augiášově chlévě, zda jde o boj Pospíšil-Rampula, povýšení Bradáčové či miliarda sem, miliarda tam.

Podstatné je, že jednou jde o to, dělat, že se hraje o objektivní přístup ke všem stejně, privilegovaný či nikoli, jindy je to rvačka o firmu ODS. Hlavně, že farizejsky tvrdíte, jak nikomu nenadržovat. Jednou je super důležitá teprve požadovaná miliarda, jindy jsou zase stovky skoro tutově ukradených milionů brnkačka. Opět mě potěšilo, že jsem se trefil v názvu své knížky politických blogů: „Lžete, pane ministře. Ne, to vy lžete, pane poslanče…" Zkrátka, šlo o odstranění ministra spravedlnosti Pospíšila. Co se za tím skrývá, to je pouze v principu chování řeznického psa...

Inu, jen aby na to své pokrytectví, nespravedlnost a nečestnost nedoplatil sám premiér Nečas, jenž má sekretářku, co dře jako kůň… Ale pozor: Mnohdy se stalo, že nejeden takový valach byl vypřažen už v půlce brodu… Lháři se lidem většinou eklují...

Zdroj: olser.blog.idnes.cz

Okamura blog, Praha - Odvolání ministra Pospíšila bude pro mnohé symbolem boje o státní zastupitelství a boje o lepší právo. Výjimečně souhlasím s premiérem - jde o boj dvou klanů o to, kdo bude co a jak ovlivňovat, a tím si držet i mocenskou pozici.

To, že odchází pan Pospíšil, neznamená nic jiného, než že z vlády odchází emisar jednoho z mocenských klanů uvnitř ODS, klanu pana Jurečka. Přikládat tomu jakoukoli morální rovinu nemá smysl, protože v téhle partě je morálka absolutní popelka.

Co je největší problém české justice?

V každém případě je dobře, že Pospíšil, byť po neuvěřitelně dlouhé agónii, odchází. Jde totiž o to, že zásadním problémem české justice byli vždy ve své podstatě ministři spravedlnosti. Lidé malí, bez vize, svázaní s profesní lobby, lidé bez schopnosti nadhledu, pohledu na celek a bez vůle a touhy měnit systém k lepšímu.
Nemohu mít za zlé, že zákonodárci či jednotliví ministři se upínají k jednotlivostem, ke konkrétním zákonům a jejich prostřednictvím si slibují změny k lepšímu. Ministr spravedlnosti by ovšem měl mít pohled širší. A hlubší. Jednotlivé zákony jsou houby platné bez vymahatelnosti, bez odpovědnosti za jejich naplňování, bez sankcí a samozřejmě bez morálnosti celého justičního i vládního aparátu, bez etické, morální podstaty celé legislativy.
Navzdory mediálním mýtům, navzdory hlouposti, neschopnosti mnoha jiných ministrů spravedlnosti, je dnes už bývalý pan ministr Pospíšil vrcholem neschopnosti, hlouposti i všehoschopnosti v tom nejhorším slova smyslu. Systém práva už tak morálně slabý, vychýlený k nespravedlnosti, lámal a pokřivoval k absolutním zvěrstvům.
Nejsmutnější je, že právnické obci to zčásti vyhovuje, protože komplikované a špatné zákony přináší kauzy a byznys a ta část, která to vidí z většiny mlčí, aby ji zbylé stádo nevyvrhlo.

Pospíšil trumfl všechny kmotry

S plnou vážností prohlašuji, že Pospíšil nadělal více zla, než desítky Janoušků, Pitrů nebo Jurečků. Je právem každého byznysmena lobovat za svůj byznys. Je povinností ministra spravedlnosti bojovat za rovnováhu právního systému, za spravedlnost. Ano za spravedlnost, byť je to cíl právně neuchopitelný. Právo tu není pro zákon a paragrafy, ale jen a jedině pro dosažení maximální míry spravedlnosti.

To, že vládne korupce a kmotři je jednoznačně díky nefunkčnosti právního systému.
Navíc pan ministr Pospíšil už druhé funkční období usilovně prosazuje systémovou podporu zločinu.
Tak jako Klaus úmyslně ignoroval návrhy na pojistky proti tunelování fondů na počátku devadesátých let, tak stejně dnes Pospíšil vědomě Klausem a Kočárníkem později zavedené pojistky ruší a mění či se pokouší měnit ostatní zákony tak, aby šlo majetek ukrást a kradené zlegalizovat a zároveň, aby se ztížila možnost motivovat případné spolupachatele ke svědectví.

Vše lze lehce doložit na jednotlivých navrhovaných paragrafech z Pospíšilovy dílny.
Jistě - zákony nejsou z Pospíšilovy hlavy - píše je za něj tým právnických lobbistů v čele s panem Eliášem - jenže odpovědnost ministra nelze tím nijak sejmout.
Viz pokusy o novely Obchodního a občanského zákoníku či nový trestní a korporátní kodex - vypuštění pojistky proti tunelování a navazující návrh ustanovení občanského zákona, kde Pospíšil navrhoval, aby kradený majetek nabytý v "dobré víře" nešel - ano čtete dobře - NEŠEL vrátit zpět původnímu majiteli. A samozřejmě zrušení účinné lítosti u korupce a absolutní negace institutu korunního svědka v případě korupce nebo pokus o zákaz odposlechů v korupčních kauzách.

Výše popsané je jen část zvěrstev, za které by patřil Pospíšil ne na ministerstvo, ale na Bory. Protože jde skutečně o cílený útok na právní systém a jeho likvidace ve prospěch organizovaného zločinu - nikoli toho filmového, ale toho skutečného - tedy síti politiků a kšeftařů parazitujících na děravých či úmyslně špatných zákonech a na nefunkčním justičním systému. A to jsem ještě ani nezmínil stav českého soudnictví, které by si také zasluhovalo důkladnou reformu, jelikož v současnosti nemá kvůli protichůdným rozsudkům při stejných důkazech, justičním omylům, opilým soudcům či různým průtahům důvěru české veřejnosti.

Parťák exekutorů

Občas čteme pochvalné glosy, že Pospíšil reaguje na exekutorské excesy. To je opravdu dobrý vtip. Anebo vzato vážně, lež. O exekučních excesech mluví neziskovky už léta a občas i média. To, že vláda dnes přijala některé mnou a mými kolegy navrhované změny je sakra zpozdilé a přichází to až po gruntovní mediální masáži.
Už téměř před více dvěma lety jsme začali lobovat za jedny poplatky z více dluhů u jednoho věřitele a dlužníka a o snížení odměn pro exekutory za marginální dluhy. Principem vymáhání dluhů totiž je uspokojení věřitele, nikoli zničení dlužníka a uspokojení exekutora.

Pospíšil naše návrhy přetvořil tak, aby mediálně zabraly a zároveň dlužníkům nepomohly. Poloviční poplatky se totiž dle jeho návrhu budou vztahovat jen na dluh, který dlužník do daného termínu uhradí - jenže ze zákona k uhrazení nesmí použít zablokované peníze z účtu, prodat zablokovaný majetek ani si půjčit a ručit zablokovaným majetkem.
Takže na slevu dosáhne málokdo a kupodivu ani ten, kdo by jinak s placením problém neměl. Cílem opět je maximální likvidace dlužníka, maximalizace zisku pro exekutora a nulový efekt pro věřitele.Tomu je totiž úplně jedno z jakých peněz se dluh uhradí i kolik dostane exekutor. Chce jen zpět své peníze.

Spravedlnost nade vše

Spisovatel J.N. Večerníček kdysi před lety žádal tehdejšího kandidáta na ministra spravedlnosti Pospíšila o spolupráci nad řešením justičních omylů a zločinů.
Ministerský kandidát vzkázal po asistentovi, že nemá na justiční omyly čas, protože se blíží volební kampaň.
Neumím si představit lepší reklamu pro kandidáta na ministra spravedlnosti něž osvobození nevinně odsouzených ( a dopadení skutečných pachatelů). Ministr spravedlnosti, který tohle nechápe a necítí, nemá na ministerstvu co dělat.
A abych nezapomněl - i já se přidávám k dlouhodobé výzvě ať pan ministr předloží svou utajovanou tuším že rigorozní práci k expertíze. Slíbil to už před dvěma lety a stále ta práce nikde.

"Práce" ministrů spravedlnosti je tou příslovečnou kapkou, která mě přivedla k názoru, že partajnický adept, bez jakékoli vize a touhy pracovat na změnách k lepšímu, nemá na ministerském postu co dělat.
Vláda, správa veřejných věcí nesmí být trafika, honorář za hlasy stranické kliky. Je to skutečně zodpovědná manažerská, tvůrčí a vizionářská práce pro lidi typu Bati nebo Steva Jobse.

Dokud to nepochopíme, budeme se v krizích morálních i ekonomických utápět cyklicky dál a dál.
To není proklamace ale fakt - za současnou světovou krizí nejsou nějaké nezvratné ekonomické faktory, ale prosté korupční a nemorální propojení politiků a lobbistů v americké vládě.

Myslet si, že politici krizi vyřeší je směšné - oni jsou její příčinou. Ti světoví i ti čeští. Ministr Pospíšil patřil k těm, po nichž škody budeme napravovat ještě dlouho.

Zdroj: okamura.blog.idnes.cz 

David Karásek, blog.idnes.cz - V minulých dnech proběhly internetem dvě zprávy, které vzbudily pozornost (nejen) střelecké veřejnosti. První z nich se objevila včera a týkala se německé neonacistické skupiny, která jezdila trénovat střelbu sem do Čech.

Přešel jsem to celkem lhostejně, i když nácky dost nesnáším – uznávám ale, že ve svobodné zemi má každý právo dělat cokoli, co mu zákon nezakazuje, bez ohledu na politické názory. Zaujal mne ale komentář : „(Mluvčí frakce Zelených) Tausendfreundová má informace, že při střelbě v Česku používali členové organizace terče v podobě lidských postav“. To v Německu zákon zakazuje – i obranné disciplíny se střílí do jakýchsi protažených osmiúhelníků. U nás to zakázané není, a na terče se zobrazením člověka u nás občas střílí nejen němečtí neonacisté, ale i normální Němci, normální Češi, normální Angličané, a vůbec skoro každý, koho baví střelba a má dost mozku na to, aby chápal rozdíl mezi papírovým terčem a živým člověkem. Přesto ale odpůrci držení zbraní často tvrdí, že střelba na terče zobrazující nebo připomínající člověka vyvolává znecitlivění a odbourává zábrany vůči střílení na lidi.

Druhá zpráva přišla z Holandska. Tam se ministr bezpečnosti a spravedlnosti rozhodl zakázat všechny střelecké disciplíny, při kterých se měří čas a střelec se během střelby pohybuje nebo se kryje, protože to prý je bojový trénink a mohli by se na něm cvičit magoři typu Breivika. Sportovní střelci se takovému označení brání a tvrdí, že jde o sportovní střelbu.

Asi vás to překvapí, ale myslím si, že v obou případech mají odpůrci pravdu. Dynamické disciplíny opravdu jsou bojový výcvik, a používání terčů zobrazujících člověka má skutečně za následek odbourání zábran střílet na lidi. Jen to nefunguje úplně tak, jak si odpůrci obvykle představují.

Nejdříve k těm terčům. Abyste byli trochu v obraze, jak takové dynamické disciplíny vypadají: nejdříve se vymyslí situace, jako třeba „jste přepadeni v průchodu“. Pak se na střelnici rozestavějí zástěny simulující daný prostor, a samozřejmě také terče – na ty, které představují útočníky, je přilepený obrázek nože, pistole nebo jiné zbraně, zatímco terče představující rukojmí, kolemjdoucí atd. zůstanou neoznačené.

Střelec pak má za úkol v co nejkratším čase účinně zasáhnout všechny terče představující útočníky, zatímco ostatní terče mají samozřejmě zůstat nezasažené. Odbourává takový trénink zábrany? Jistě. Střelec si pomalu ukládá do podvědomí, že je v pořádku vystřelit na člověka – pokud je to člověk ozbrojený a nebezpečný. Zároveň si ale vštěpuje, že musí dávat pozor, aby ostatní lidi nezasáhl ani nedopatřením.

Jak vypadají reálné výsledky takového „znecitlivování“? Mohu zde snad posloužit jako příklad, protože už jsem se jednou do takové situace dostal. Při zasahování proti agresivnímu opilci dotyčný řekl „já tě zastřelím“ a sáhl na místo, kde se obvykle nosí zbraň. V tom okamžiku jako by nastartoval autopilot – pistoli jsem v ten moment měl napůl venku z pouzdra a soustředil jsem se na rozpoznání, zda v té ruce opravdu bude zbraň, až ji vytáhne. V té chvíli jsem opravdu necítil žádné zábrany. Celá situace se zúžila na: bude tam zbraň – střílím, nebude tam – nestřílím. Nebyla, tak jsem pustil pistoli zpátky do pouzdra. Je nemorální v takové situaci nemít zábrany stisknout spoušť a vystřelit na člověka? Neřekl bych. Mně úplně stačí, že moje zábrany střílet maminky s dětmi na procházce nebo toulavé kočky v parku zůstaly nedotčené.

To by byla odpověď na otázku „k čemu civilista potřebuje bojový trénink?“ I civilistovi se prostě občas hodí. Já si ale dovolím tu otázku ještě otočit: proč by vlastně civilista neměl mít bojový trénink? V Holandsku to zdůvodňují tím, že by to dalo zneužít. Nenapadá mne zákaz, který by se takto nedal odůvodnit. Spíš než o lidech, kteří takový výcvik podstupují, takové zákony vypovídají o státu, ve kterém ti lidé žijí.

V Holandsku je takový člověk považován a priori za nebezpečného – ne proto, že by něco provedl nebo provést chtěl, ale už tím, že by mohl, protože to umí. V Německu je zakázáno střílet na terče zobrazující člověka – německá vláda zřejmě nepředpokládá, že by řadový Němec měl dost rozumu, aby pochopil rozdíl mezi tréninkem a skutečným použitím zbraně proti člověku. U nás naopak platí, že schopnost nebo dovednost ještě sama o sobě není zločinem. Dále se předpokládá, že normální člověk je na dostatečné rozumové a morální úrovni, aby věděl, jak má s takovými schopnostmi a dovednostmi nakládat, a za případná zneužití je volán k odpovědnosti pouze pachatel.

Nenechme si to zmrvit politickou korektností

„Základním zdrojem chyb a nespravedlnosti jsou falešné představy o užitečnosti. Například zákonodárce s falešnými představami o užitečnosti je ten, který považuje zvláštní okolnosti za podstatnější než běžné, který raději využívá sentimentu lidstva, než by ho vedl, který se opováží říci rozumu „Budiž otrokem“, který obětuje tisíc skutečných výhod kvůli strachu z vymyšlené či podružné nepříjemnosti; který by lidem odebral oheň ze strachu, aby se nespálili, a vodu ze strachu, aby se neutopili; a který nezná jiný způsob, jak zabránit zlu, než jeho zničení.

Této povahy jsou i zákony zakazující nošení zbraní, které odzbrojí pouze ty, kteří nejsou nakloněni páchání zločinu, kterému má zákon zabránit. Lze předpokládat, že ti, kdož mají odvahu porušit nejsvatější pravidla lidskosti a nejdůležitější části zákona, budou brát ohled na podružnější a vymyšlená omezení, které lze tak snadno porušit s výrazně menším postihem? Nezbavuje snad vymáhání takového zákona poddaného té osobní svobody, která je tak drahá lidstvu i moudrému zákonodárci, a nepodrobuje nevinného všem nepřípustným okolnostem, které by měly padnout pouze na viníka? Zajisté to činí situaci horší pro napadeného a lepší pro útočníka, a spíše to napomáhá vraždám než jim zabraňuje, neboť k napadení neozbrojené osoby je třeba méně odvahy než k napadení ozbrojeného.“

- Cesare Beccaria, zakladatel kriminologie, v knize O zločinech a trestech

Zdroj: David Karásek, blog.idnes.cz

Jsou myšlenky, které nestárnou. Přečtěte si "Desatero dobrého starosty", které se učili žáci za první republiky v učebnici Občanské nauky pro školy měšťanské z r. 1936.

1. Důvěra občanů tě postavila do čela obce. Být prvním občanem v obci je velké vyznamenání. Slib sám sobě na svou čest a svědomí, že tuto důvěru nezklameš!

2. Jsi starostou nejen těch občanů, kteří tě volili, ale i těch, kteří tě nevolili. Buď proto ke všem stejně vlídný a spravedlivý.

3. Stejně tak nerozlišuj při vykonávání svého čestného úřadu příslušníky různých politických stran, máš v nich spatřovat jen a jen občany.

4. Vynasnaž se podle sil a možností obce usnadnit život starým a chudým a práce neschopným příslušníkům obce.

5. Podporuj všechno, co napomáhá školství v obci. Nic lepšího nemůžeme přát svým dětem, ovšem kromě zdraví, než dobré vzdělání.

6. Nezapomínej na obecní knihovnu, která poskytuje ušlechtilou zábavu a vzdělání občanům.

7. Máš být upřímným přítelem všeho, co obec zkrášluje, zvelebuje a zlepšuje její zdravotní úroveň. Zasadit strom na správné místo znamená vykonat dobrý skutek.

8. Vynasnaž si osvojit si co nejdříve nejdůležitější právní a zákonné předpisy, abys nezapomněl nic, co by mohlo sloužit obci ku prospěchu.

9. Obecní majetek spravuj a nakládej s ním opatrněji a úzkostlivěji než se svým vlastním majetkem. Když prohospodaříš svůj majetek, bude to Tvoje škoda, ale když promrháš obecní, ztratíš čest.

10. Dávej obci pěkný příklad nejenom dobrého starosty, ale také řádného občana v soukromém životě. Jediný tichý příklad mívá větší cenu než spousta řečí a velké kázání!

Co to je takzvaná politická korektnost? V praxi to je pravidlo politiků a médií neříkat nepříjemné pravdy. Důležitá je společenská nezávadnost. Úmysl je dobrý, intelektuálové mají pocit, že tak zmírní pnutí ve společnosti. Jenže dobré úmysly často opravdu vedou do pekla.

Pokud dnes roste podpora takzvaných extrémistů, pak je to tím, že jako jedni z mála říkají nahlas to, co si většina z nás myslí. Bez včasné diagnózy nejde léčit - řekl by lékař a hledat nápravu, když úmyslně přehlížím příčiny, je nemožné. V případě českých "extrémistů" pak rozhodně nejsou řešením zákazy. Svoboda projevu je pro každého - byť by ten člověk říkal sebevětší blbost. Řešením je otevřená a věcná diskuze, bez nálepkování a shazování diskutujících.

Otázkou také je ochota příčiny hledat. Spousta takzvaně obecně prospěšných lidskoprávních organizací žije právě z toho, že tyto problémy existují. Jejich likvidace by existenčně ohrozila i je. V České republice jsou největším "multikulturním" problémem zřejmě Romové. Ať mi odpustí ti, kterých se to netýká, ale velká část je prostě pro společnost obrovská přítěž. Podívejte se do věznic, kojeneckých ústavů nebo dětských domovů - každý hned pozná, že Romů tu je násobně víc, než by odpovídalo jejich podílu oproti bílé většině. Počet Romů ve společnosti roste, ale úměrně tomu se nezvyšuje jejich podíl na tvorbě společného bohatství. Naopak. A to drtivou část veřejnost štve. Oprávněně. Tohle je problém. A je to problém i těch pracujících a slušných Romů.

Ještě na počátku devatenáctého století se Češi styděli mluvit na veřejnosti česky a Čech byl totéž co lokaj nebo služka. Teprve Němci inspirované národní obrození začalo postupně Čechy nutit, aby sami hledali důstojné místo ve společnost jako Češi. Ostatně - pamatujete, jak po revoluci v německých a rakouských obchodech visely cedulky "Češi nekrást!"? Byl to rasismus? Ne. Jen přirozená reakce na české zloděje. Dnes už německé obchody české zákazníky vítají s nadšením a v češtině jsou už úplně jiné cedulky. To, že Cikán je dnes vnímané hanlivě, to není vina ani neonacistů ani Čechů ani Turků. To je v prvé řadě hanba Cikánů. Jejich dlouhá staletí pěstovaný životní styl a životní hodnoty chtěj nechtěj kolidují a kolidovaly s hodnotami ve všech civilizovaných zemích. V Japonsku mě považovali za méněcenného pro můj moravskokorejskojaponský původ. Naštěstí mě tam nedostali do rukou žádní "lidskoprávníci". Jen táta s mámou mně vysvětlili, že důležité je, co po člověku zůstane, co udělá pro společnost a ne to, jak vypadá. Moje odlišnost se mi stala motivem k práci - ano jsem jiný a chci vám ukázat, že jsem ne stejný, ale pokusím se být lepší.

Nikoli Čechové, Moravané, ale sami Cikáni musí začít bojovat o své uznání jako národa, který může být společnosti prospěšný a který bude úctyhodný. Staří Cikáni bývali skvělí koláři, muzikanti nebo kováři. Jak to, že dnes nevíme o jediném romském uměleckém kováři? Proč ve filharmonii není jediný Rom? Pokud takový je, proč své řemeslo nepropaguje, nepřitahuje další romské žáky, proč nevystavuje na tržištích nebo uměleckých výstavách? Čest výjimkám, jako jsou světově uznávaní muzikanti ze svitavského Točkolotoče. Pokud se tu a tam doslechnu o populárních Romech, tak je to boxer nebo polský mistr v kickboxu. Bojová umění jsou dobrá pro vlastní relax, ale stěží nahradí smysluplnou práci pro společnost. Nenahradí tvorbu kultury rovnocenné s těmi ostatními. Včerejší svět i ten dnešní v civilizovaných zemích byl a bude světem práce. Na tomto poli je třeba, aby Romové začali vynikat a vydobyli si uznání. Náš svět je světem techniky, kultury a vzdělání. I na tomhle poli musí mít Romové ambici vyniknout. Ale není to nutné. Dobrý cikánský zedník mi bude vždy milejší a veřejnosti prospěšnější, než bílý zloděj s vysokou.

V téhle souvislosti mám ještě jednu připomínku. O Dělnické straně píšeme, že je extrémistická, ale čím doopravdy? V čem je například extrémní názor, že Cikáni by si měli založit vlastní stát a že Česká republika by měla podpořit jejich vystěhovalectví do země, odkud pochází jejich prapředci? Téměř všechny evropské vlády podporovaly založení Izraele a Židé sami o něj usilovali. Naopak sionisté bývali a jsou považováni za extrémisty. Je to samozřejmě dané tím, že Židé jsou národem knihy a mají už od starověku opravdu vysoké ambice.

Abychom nepsali jen o jedné minoritě - jednou z těch dnes opravdu diskriminovaných menšin v u nás jsou muži. Není to vtip. Politická korektnost všechny nutí tvářit se, že ženy jsou ve všem stejné a v mnoha věcech daleko výkonnější a lepší než muži, ale muži je utlačují. Přiznám svůj obdiv ženám, které tuhle pozitivní diskriminaci odmítají. Nejhanebnějším příkladem je české soudnictví. Těžko říct, zda je to tím, že na soudech je většina soudců žen, ale statistickým faktem je, že drtivá většina dětí jde do péče matek. Ve světě se při rovnocenném postavení partnerů automaticky nařizuje střídavá péče. Dítě chtěj nechtěj totiž vždycky má rodiče dva - mámu i tátu. Když chybí jeden, tak je to pro člověka obvykle doživotní psychický průšvih. Vím, o čem mluvím, jsem bohužel rozvedený, ale o syna se s ženou staráme dnes a denně společně. Neumím si představit, že by to bylo jinak. Zaplať pámbůh.

Tady se dostáváme k rodině. Bez dětí se neobejdeme. Někdo na ty důchody totiž vydělat musí. Bez ohledu na sexuální rovnoprávnost, stát musí proto rodinu propagovat. Mám na mysli rodinu plnohodnotnou - tedy rodinu s dětmi a s tátou a mámou. Ne proto, že jsem křesťan, ale prostě proto, že jinak tady za pár let nebudeme. Dvě lesbičky ani dva homosexuálové prostě z tohoto pohledu plnohodnotná rodina nejsou a být nemohou. Homosexuální pár bohužel děti nezplodí, ale důchod bude potřebovat taky. Proti homosexuálům v zásadě nic nemám, v médiích jich pracuje mnoho a mám mezi nimi přátele. Ale rodina v tom pravém slova smyslu, to je táta máma, babička a dědeček, strejda a teta. Dvě holky s dítětem mohou být fajn rodina, ale tátu prckovi nenahradí. Dá se žít s jednou rukou, ale netvrďte mi proboha, že vám druhá nebude chybět.

Rodina s dětmi a budoucnost dětí je motiv, aby lidé položili za svou zemi život. To je to, co nám dnes tak chybí (a třeba muslimům přebývá). Je to motiv starat se o věci veřejné, protože to, jaký vybudujeme stát, tak v takovém státě naše děti budou žít. Je to silný motiv pracovat lépe a bojovat proti zlu. Zlu, jakým je například ostudná politická korektnost.

Tomio Okamura, blog.idnes.cz

Praha - V pořadu Marka Ebena na plovárně vyprávěl o víně Prof. MUDr. Milan Šamánek, DrSc., F.E.S.C., pediatr specializující se na obor kardiologie. Podívejte se na klíčovou část pořadu ...

Brusel/Praha - Evropa trestá Česko za korupci - kvůli rozkradeným dotacím platí Česku jeden ze 24 fondů. V normální zemi by musela vláda po takovémto fiasku okamžitě odstoupit a president vyhlásit předčasné volby, pokud ne rovnou výjimečný stav země. Za této situace jsou chování a postoje premiéra Nečase a presidenta Klause naprosto skandální, nezodpovědné, neodpustitelné a hraničící s vlastizradou!

Podle informací internetového deníku Insider zjistila kontrola Evropského účetního dvora závažná pochybení v auditních zprávách o způsobech čerpání evropských dotací v ČR. Auditním orgánem je v ČR specializovaný útvar na ministerstvu financí.

Kontrola Evropského účetního dvora například zjistila, že v dopravních projektech za rok 2011 bylo chybně rozděleno 41,82 % z celkové částky.

Otázkou samozřejmě zůstává to, zda šlo pouze o zfušované projekty, anebo v tom hrály svou roli i jiné motivy. Čerstvá kauza ze středních Čech svádí k různým úvahám, přičemž je zřejmé, že to v jiných krajích a resortech mohlo být při nejmenším dosti obdobné. Stačí jen ukázat prstem. Není divu, že se Petr Nečas vracel tento týden z Bruselu poněkud zpocený a docela viditelně vystresovaný. (Pan prezident mezitím v USA např. poučoval Německo o energetické koncepci a působil tak skoro jako lobbista ČEZ a PPF, přičemž neopomenul opět poslat celou EU do horoucích pekel.)

Zvyšováním daní a škrtáním všeho možného se státní rozpočet na příští rok nezachrání. A nedokáže to ani premiér a ani suverén Kalousek. Nejde jen o zmařené evropské dotace. Důvodem je i neschopnost vybrat daně., ale i chybně nastavené proporce a priority, chybějící rozvojové strategie atd. Ke stabilizaci veřejných rozpočtů nepřispívá ani plýtvání a podivné hospodaření mnoha státních institucí a firem s majoritní účastí státu. Směs nekompetentnosti a nemravnosti při správě země sráží Česko do kolen.

Naši vládcové píší katastrofické scénáře v přímém přenosu. Jmenný seznam spoluviníků by byl pěkně dlouhý.

Asi by nám prospěla malá islandská očistná lázeň anebo alespoň estonská pokora a kázeň. Dnešní systém- nesystém je nejen nefunkční, ale i hrozivě demotivující. Deklarovaná demokracie má jen fasádní a účelově selektivní podobu. Snižuje to již tak nízkou míru sounáležitosti občanů a daňových poplatníků se svou zemí. Výsledkem je nejen vyvádění daňových odvodů do daňových rájů, ale i rozšiřující se prostor šedé ekonomiky a v neposlední řadě i emigrace schopných jedinců. A to vše již nejde ničím kamuflovat. Řeč čísel je neúprosná.

Řešením může být jenom zásadní změna systému, výměna garnitury a důsledná veřejná kontrola státní moci. Má to však jednu podmínku – musí k tomu být hrdí, sebevědomí a odvážní občané. Náprava dnešní mizérie však bude během na dlouhou trať. Krom toho začíná být oprávněně nahněvaná a netrpělivá veřejnost náchylná k radikálním výzvám, což je orná půda pro extrémisty všeho druhu.

Sečteno a podtrženo – již nám svítí všechny červené kontrolky.

Jan Šinágl

Praha - V návaznosti na úsporná opatření, která začalo generální ředitelství HZS ČR realizovat již v loňském roce, přistoupil generální ředitel plk. Ing. Drahoslav Ryba k dalšímu kroku, radikálnímu snížení řídících pracovníků v celém HZS ČR.
 
Vyrovnání se s finančními škrty v rozpočtu nelze bez snižování počtů příslušníků a občanských zaměstnanců ve sboru. Proto do konce letošního roku dojde ke snížení počtu zaměstnanců o 300 míst.
 
Ruku v ruce s tímto zásahem do početních stavů jde i změna organizační struktury, kterou se rozhodlo vedení HZS ČR zásadně zjednodušit.

Nejpozději k 1. 1. 2013 dojde ke zrušení celé jedné řídící úrovně, konkrétně zrušení ředitelů odborů krajů a k následnému snížení počtu jednotlivých oddělení.
 
Hasičský záchranný sbor tak již bude mít vedoucí pracovníky pouze ve třech úrovních místo ve čtyřech, jak tomu bylo doposud.
 
V praxi to bude vypadat tak, že v každém ze 14ti krajů zůstane pouze krajský ředitel, jeho náměstci a dále vedoucí oddělení.
 
Toto opatření dopadne celkem na 80 ředitelů odborů v celé České republice a vedení HZS ČR si od tohoto kroku slibuje další finanční úspory.
 
Ve svých funkcích zůstanou pouze ředitelů územních odborů, kteří mají na starosti jednotlivé stanice a jejich velitele v dané lokalitě, a jejichž zrušení by výrazně zasáhlo do akceschopnosti jednotek v souvislosti s plošným pokrytím.
 
Stávající vedoucí oddělení se stanou řadovými příslušníky, sníží se jim hodnostní označení a nebude jim náležet ani příplatek za vedení. Mnohá oddělení se sloučí.

Dále se pak budou v rámci těchto oddělení pečlivě hledat personální rezervy a pozice, které by se mohly dublovat.
 
Návrh byl již představen zástupcům odborů a bude předložen ke schválení ministrovi vnitra.
 
„Přistupuji k tomuto opatření nerad, protože se stejně, jako mnohá další, která jsme nuceni realizovat v důsledku sníženého rozpočtu, promítne do zhoršení kvality námi poskytovaných služeb.

Věřím ale, že bude ze strany vedení ministerstva vnitra i vlády ČR vnímáno jako snaha, která má pomoci ušetřit sboru další finance.

Chceme tak ukázat, že nesedíme se založenýma rukama, ale aktivně hledáme cesty, jak se s touto nelehkou situací vypořádat,“ říká generální ředitel HZS ČR, plk. Ing. Drahoslav Ryba

Zdroj: www.hzscr.cz

Týn nad Vltavou - Jmenuji se Zdeněk Majzlík, je mi 66 let a podle zákonů České republiky a Evropské unie jsem drogový dealer, kterému neustále hrozí zatčení a odsouzení k mnohaletému vězení.

Je tak tomu proto, že sháním a pěstuji pro svou dceru konopí s vyšším obsahem THC, než povoluje zákon.

Mojí dceři je 45 let. Od svých 27 let je postižena nemocí, zvanou roztroušená skleróza. Tato nemoc u ní způsobuje, že její tělo bylo v permanentních, velmi bolestivých křečích. Přestaly jí pracovat střeva. Trpěla obrovskými zácpami, kvůli kterým dvakrát skončila až na jednotce intenzivní péče.  Ztratila chuť k jídlu a zhubla na 38 kg. Sama se nedokáže pohybovat a je trvale odkázána na invalidní vozík. Pomoc svých blízkých potřebuje na každou i tu nejbanálnější činnost, u které si zdravý člověk vůbec neuvědomuje, že ji vykonává.  Musel jí být operativně zřízen trvalý vývod z močového měchýře. Propadala obrovským depresím, ztratila zájem o okolní svět a soustředila se jenom na to, jak se všech svých problémů zbavit. Chtěla ukončit svůj život. Oficiálně uznané léky jí byly ordinovány ve stále větších dávkách. Přesto postupně ztrácely svou účinnost.

Pak jí bylo odbornou lékařkou doporučeno, aby zkusila užívat konopí ve formě marihuany.

Po vykouření jediné marihuanové cigarety se veškeré křeče v jejím těle uvolnily. Po týdenním přidávání drcené marihuany do každého jídla se nejdříve zmírnily a pak zcela ustoupily zácpy. Ustoupily také ty nejhorší deprese a ona se opět začala zajímat o okolní svět. Dávky kortikoidů a cytostatik jí bylo konečně možné snížit. Během roku se její váha zvýšila na 42 kg. Konopí sice nezpůsobí, že by se moje dcera uzdravila.  Způsobuje ale to, že i pro ni se její život stává snesitelným.

Přestože jí užívání konopí takto pomohlo a pomáhá, tak dle zákonů České republiky a Evropské unie je stále uživatelem zakázané návykové látky a je mocnými v této zemi označována za feťáka.

Podle statistických odhadů je v České republice čtrnáct až osmnáct tisíc pacientů s touto nemocí.

Každý z nich, kdo se rozhodne, že již nechce snášet ty kruté podmínky, které tato nemoc přináší, se dostává na černou listinu mocných tohoto státu a Evropské unie a riskuje vysoké pokuty a soudní stíhání.

Každý z rodinných příslušníků či přátel, který se rozhodne takto postiženým lidem pomoci a konopí jim sežene či vypěstuje, riskuje vysoké pokuty, soudy a mnohaletá věznění.

Tato perzekuce přitom nemá racionální podklad. Bylo zcela nezpochybnitelně prokázáno, že návykovost na marihuaně je stejně vysoká, jako návykovost na čokoládě. Proč tedy není konzumace čokolády zakázána a můžeme ji kupovat i těm nejmenším dětem? Bylo zcela nezpochybnitelně prokázáno,  že zdravotní a společenská nebezpečnost užívání marihuany je řádově nižší, než je tomu u užívání tabáku a alkoholu.

Jak je tedy možné, že kterýkoliv dospělý člověk v tomto státě si v kterémkoliv obchodě s potravinami může koupit celé balíky cigaret a může kouřit kde chce a kolik chce. A jediná nepříjemnost, která takového člověka při tom obtěžuje je farizejský nápis na každé krabičce s cigaretami o tom, že kouření způsobuje rakovinu.

A jak je tedy možné, že si kdokoliv v České republice a v Evropské unii  může kdekoliv koupit celé hektolitry alkoholu a může se zpíjet až do němoty?

Jestliže se kdokoliv v těchto zemích prokouří až k rakovině nebo se upije bezmála až k smrti, tak pro něj nepřijede policie, aby jej vsadila do vězení, ale přijede pro něj sanitka, odveze jej do nemocnice a tam mu bude poskytnuta bezplatná odborná péče.

Čím se provinily tisíce nemocných lidí postižených roztroušenou sklerózou, Parkinsonovou nemocí, Alzheimerovou chorobou, rakovinou, glaukomem, Crohnovou chorobou, migrénou a já nevím čím ještě, že na ně mocní toho našeho světa mohou posílat své mocenské složky, aby jim tuto léčivku ukradli a dál je všemožně perzekuovali ?

Já sám marihuanu neužívám. A jsem proti tomu, aby k marihuaně měli volný přístup nezletilí. Stejně tak, jak nesouhlasím s tím, aby nezletilí měli volný přístup k tabáku a k alkoholu.

Jakým právem si ale někdo osobuje právo rozhodovat o tom, jestli smím svou dceru léčit bylinou, která jí prokazatelně pomáhá.

A jakým právem si někdo osobuje právo rozhodovat o tom, že si smím přivozovat rakovinu kouřením tabáku, že se smím upíjet k smrti alkoholem, ale že nesmím ke své relaxaci použít konopí.

Moje dcera pro to, aby znovu neupadla do křečových stavů, musí denně vykouřit čtyři až pět marihuanových cigaret, tzv. jointů. Nikdy z toho nebyla v psychotickém stavu. I po vykouření této cigarety hovoří zcela normálně, nemá ve tváři připitomělý úsměv a chová se zcela racionálně. Pro to, aby podpořila funkci svých střev, si musí do každého jídla přidat asi jednu polévkovou lžíci drceného konopí. Opět to nemá žádné nežádoucí účinky. Denně tedy moje dcera spotřebuje asi tři a půl až pět gramů této byliny.

Mocní tohoto světa svou restriktivní politikou způsobili, že tato bylina se dá sehnat jen na černém trhu a její cena se pohybuje okolo 30  € za 5g. Měsíčně by tedy musela za tuto látku vydat až 900 euro. To je asi 22.500.- Kč. Invalidní důchod mojí dcery je ale pouze 7.000.- Kč. Já i moje žena jsme starobní důchodci a důchod nám právě tak stačí k přežívání. Proto jí konopí musím pěstovat já sám a jen případné nenadálé výpadky nahrazovat jeho kupováním. Každý rok musím zasadit 25 až 30 rostlin. Jejich vytříděním mi pak pro dceru zůstane 20 až 25 rostlin. Již za 6 rostlin se ale jde do vězení. Pokud se mocným tohoto našeho světa povede mne odhalit, já půjdu do vězení a z mojí dcery se opět stane křečemi zkroucená a bolestí řvoucí lidská troska.

Já jsem dospělý a svéprávný člověk a hluboce mne uráží, že si nějaká skupina mocných myslí, že jsou to jedině oni, kdo mi může nařídit, čím se mám léčit, čím se má léčit moje dospělá dcera.

Hluboce mne také uráží, že tatáž skupina polobohů může nařídit, že dospělí a prý svobodní lidé pro svou relaxaci mohou použít alkohol a tabák a to i přes jejich nebezpečnost, ale nesmí použít konopí, které se svou nebezpečností rovná čokoládě.

Jestliže jste dočetli až sem, mohl bych být spokojený, protože vím, že o tom, co jste četli, budete přemýšlet. Já si ale nemohu dovolit být skromný, proto se na Vás obracím ještě s prosbou. Prosím, pomozte mi. A pomozte mojí dceři. A vlastně nám všem. Tedy i sami sobě.

Víte, moje dcera až do svých 27 let byla naprosto normální člověk, se svými radostmi a běžnými, každodenními strastmi. Ráda lyžovala. Závodně tančila. A koncertně hrála na kytaru. A ani ona, ani nikdo z nás si nemyslel, že se to může nějak dramaticky změnit. Až do toho nenadálého, hloupého zakopnutí na rovné cestě, kde nebylo zakopnout o co. Tak se totiž tato nemoc ohlásila.

A toto se může kdykoliv stát u kohokoliv z nás. Může se to objevit u někoho, koho máte moc rádi. Může se to stát Vašemu dítěti. A pak to budete Vy, kdo bude v situaci, že budete prosit své známé s vysokými ploty kolem své zahrádky, aby Vám dovolili zasadit pár rostlin, které pomohou.

Prosím, pomozte. Já nechci po Vás peníze, ani jiné dary.

Prosím Vás ale, pošlete tento můj email dalším lidem. Svým příbuzným, přátelům a známým. A poproste je, ať i oni udělají totéž. Ať se o této perzekuci, kterou páchají mocní České republiky a dalších států Evropské unie na nemocných lidech, kteří nechtějí nic jiného, než se léčit tak, jak jsou oni přesvědčeni, že je pro ně dobré. A ať si také všichni uvědomí, jak nesvéprávné tvory z nás, údajně svobodných lidí, mocní tohoto našeho světa dělají.

A jestli budete chtít udělat ještě něco navíc, otevřete si webovou adresu:

www.lecebnekonopi.cz/petice/podepsat

kde probíhá podpisová akce za legalizaci léčebného konopí a připojte se. A pokud by i to pro Vás bylo málo, napište svému poslanci a senátorovi, ať se i oni nad tímto stavem zamyslí.

My skutečně nejsme nesvéprávné bytosti bez vlastního rozumu. Jsme dospělí, jsme rozumní a chceme být i svobodní.

Zdeněk Majzlík,  Týn nad Vltavou,  Česká republika

E-15.cz - Česká ekonomika se v prvním čtvrtletí zřejmě podle odhadů analytiků dostala z recese. Podle většiny ekonomů totiž v prvním čtvrtletí ekonomika ve srovnání s předchozím čtvrtletím stagnovala nebo mírně rostla. V recesi se přitom ekonomika považuje tehdy, když dvě čtvrtletí po sobě výkon ekonomiky klesá.

[[img:chrn_fullwidth:1119:Ekonomika v Česku mírně roste, zasloužil se o to také automobilový průmysl]]
Mezičtvrtletně hrubý domácí produkt ve třetím i čtvrtém čtvrtletí 2011 klesl podle Českého statistického úřadu o 0,1 procenta. V meziročním srovnání podle většiny odhadů ekonomika rovněž mírně stoupla, a to o 0,1 až 0,2 procenta. První odhad o vývoji ekonomiky v prvním čtvrtletí zveřejní Český statistický úřad v úterý 15. května.

„Předpokládám, že ekonomika stále balancuje na hranici recese. Nad vodou ji drží exportně orientovaný průmysl, zatímco stavebnictví a služby zůstávají i nadále v útlumu,“ uvedl analytik ČSOB Petr Dufek. Ekonomika podle něj stále nemůže spoléhat na domácí poptávku, kterou v případě domácností brzdí reálný propad příjmů a obavy z dalšího vývoje. „Ani investiční aktivita není nijak výrazná poté, co veřejný sektor omezil svoje investiční projekty a firmy raději s investicemi vyčkávají,“ dodal.

„Očekáváme, že HDP se v prvním čtvrtletí letošního roku zvýšil o 0,1 procenta mezičtvrtletně s rizikem spíše nahoru,“ uvedl analytik Komerční banky Jiří Škop. I podle analytika UniCredit Bank Pavla Sobíška se HDP v prvním čtvrtletí obrátil do meziročního růstu. „Růst HDP byl ovšem do značné míry důsledkem přestupného roku, který znamenal zvýšení spotřeby,“ dodal.

Mírný růst o 0,2 procenta mezičtvrtletně a o 0,3 procenta meziročně předpokládá díky vývoji exportu i analytik Raiffeisenbank Michal Brožka. „Data z posledních měsíců byla ovšem dost smíšená, přičemž se může objevit další revize předchozích čtvrtletí,“ upozornil.

Naopak mezičtvrtletní i meziroční mírný pokles ekonomiky očekává analytik Next Finance Vladimír Pikora. „Statistiky přinášejí za první kvartál velmi rozporuplnou informaci. Na jednu stranu vidíme, jak se zadýchává průmysl a jak je slabá domácí poptávka. Na druhou stranu ale čisté exporty letí strmě nahoru a jsou skoro dvojnásobné než ve stejném období loňského roku,“ uvedl.