Dvě po sobě jdoucí povodně v sídlišti Na Šancích provázely poměrně velké emoce. Na jedné straně naštvaní obyvatelé zatopených domů a majitelé utopených aut, na straně druhé nezvykle ostrá nařčení starosty Řezníčka na adresu společnosti Oseva Agri Chrudim, potažmo Agrofertu a Andreje Babiše, kteří nyní Osevu vlastní, že nerespektují dohodnutá pravidla, že nebudou na polích nad sídlištěm pěstovat kukuřici anebo jiné plodiny s nízkou zádržností vody. Jakmile ale voda opadla, opadly i vášně a ze skříní začali pomalu vypadávat kostlivci, kteří ledacos občanům města objasnili - zejména, proč se za dlouhých devět let nepohnulo zabezpečení sídliště Na Šancích před vodou takřka ani o píď dopředu.

Abych ale nebyl nespravedlivý, město přeci jen stihlo něco udělat - po poradě s odborníky zadalo studii protipovodňového poldru a zaneslo ho do územního plánu. Zastavilo se však v momentě, kdy si nevědělo rady s požadavky vlastníků dotčených pozemků, kteří je chtěli prodat pouze vcelku a za tržní ceny. Zpevnilo také betonem svah přilehlý k parkovišti mezi bytovými domy, aby se zemina spolu s vodou nedostávala do domů a zaparkovaných vozidel, jak ale letošní záplavy ukázaly, ani tato zeď tomu nedokáže zabránit. A pak tu byla ještě ona ústní dohoda s vedením firmy Oseva Agri, jejíž neplnění starosta tolik kritizoval. Problém však spočívá v tom, že se k ní nikdo až na starostu nehlásil a dokonce se ji ani nepodařilo nikomu dohledat. A i kdyby snad existovala, neměla podle odborníků povahu smluvního závazku, na základě kterého by poškození mohli uplatňovat vzniklou škodu.

Město podle zastupitele Františka Pilného nepožádalo za celých devět příslušné orgány ani o protierozní omezení na polích sousedících se sídlištěm, ačkoliv mohlo. V praxi by to tedy znamenalo, že kdyby město se svou žádostí uspělo, nemohla by tu být vyseta kukuřice ani další plodiny s nízkou zádržností vody. Jenže k ničemu takovému nedošlo. Stejně tak nebyla za celou dobu zkapacitněna zdejší nedostačující kanalizace, která nestačí odvádět přívalový déšť z dosahu bytové zástavby. Město je přitom nejvýznamějším akcionářem ve společnosti Vodovody a kanalizace Chrudim a mohlo takovou iniciativu už dávno prosadit, ale přichází s tím až nyní, kdy bylo sídliště Na Šancích podrobeno další těžké zkoušce. Proto považoval zastupitel Pilný následné slovní útoky starosty Řezníčka na Agrofert a jeho majitele Babiše za trapné a vyjádřil nad touto reakcí hluboké osobní zklamání. Vyzval naopak vedení města k větší aktivitě v sídlišti Na Šancích a spolupráci napříč všemi politickými stranami.

Z toho všeho je tedy patrné, že uplynulých devět let město ve vztahu k sídlišti Na Šancích a jeho obyvatelům tzv. "prokaučovalo" a nehledalo další možná řešení, jak riziku přívalové vody zabránit anebo jej alespoň výrazně omezit. Mohlo se na tento problém, který je zjevný a není k němu nutné svolávat ani pořádat setkání s občany, zaměřit třeba v rámci projektů Zdravé město a Místní agenda 21. Vždyť plíseň po velké vodě v roce 2006 je na bytových domech zřejmá ještě dnes. Už proto sem mělo směřovat zvýšené úsilí městských úředníků a nikoli se dál opájet cenami ze soutěží, kterých jsou v této zemi i v zahraničí tisíce, jsou postradatelné a nemají na chod města prakticky žádný dopad vyjma oněch ocenění, za která, jak někdo těsně po povodni trefně poznamenal, sídliště neochráníme. Patrná je i absence manažerů ve vedení města, kteří se umějí chovat v tržním prostředí a umí vyjednat podmínky obchodní transakce jako v případě polí nad ohroženým sídlištěm. Naštěstí nebral nikdo v Agrofertu ani v Osevě starostův útok osobně a firma převzala vstřícně otěže tohoto obchodu na sebe, aby městu pomohla výstavbu poldru urychlit. Dokonce i město se probralo a začalo zvažovat další kroky, na které se za celých devět let nedostalo. Škoda jen, že přicházejí až v době, kdy se sídliště Na Šancích vzpamatovává z dalšího šoku, který mu mezitím uštědřila příroda.