Ležáky si připomněly 75 let od okamžiku, kdy zaplály ohně, zazněly výstřely a z osady u Miřetic zbyly trosky, z vojáků se stali vrazi a ze dvou dětí sirotci.

Je to už dávno. Dávno od události, která změnila srdce Chrudimska, celé České republiky. Dnešní generace mladých s chytrými telefony v ruce se na Ležáky dívá asi stejnou optikou, jako na bitvu na Bílé hoře, objevení Ameriky, vládu komunistů. Patří minulosti, protože dnes už v Německu nevládne žádný Adolf Hitler a hrdinství Čechů, kteří vyřídili jednou pro vždy Heydricha, se redukovalo na „hrdinné“, facebookové hádanice.

A přece. I Hitler byl zvolen v demokratických volbách, chceme-li věřit tomu, že moderní doba skutečně přináší volby bez manipulací, lží a výmyslů.

I dnes se u nás blíží k téměř absolutní moci strana jednoho muže. Muže, jenž si jistě bez uzardění řekne o podporu další strany, jíž je demokracie na obtíž. Západ je zděšen, intelektuálové bijí na poplach, většinová populace s radostí přijímá další regulace a štvavé kampaně. Tu proti živnostníkům, jindy kuřákům. Rozděl a panuj stále platí.

Andrej Babiš není Hitler. Neumí svými projevy strhnout masy k fanatismu. Jeho projev je mdlý a viditelně se za ním skrývá tým poradců, kteří za nemalé finance svého bosse naplní bonmoty, frázemi a demagogickými žvásty, jež chce většina oprávněně naštvaných voličů slyšet.

Adolf Hitler napsal svou knihu ve fešáckém kriminále, Andreji Babišovi ji napsali najatí pisálci. Hitler ve svém spisku představil vizi budoucnosti a minulosti tak, jak ji on chápe. Vizi natolik šílenou, že intelektuálové té doby odmítali připustit uvedení těchto myšlenek v život.

Andrej Babiš ve „své“ knize přináší sentence, jejichž pravý opak pak mnohdy v reálném životě činí. Je dokonale nevypočitatelný.

Andrej Babiš ukazuje, jak většina společnosti, jež ve volbách hravě převálcuje intelektuální menšinu, mileráda vymění svobodu mustanga za opratě, bičík a plný žlab farmáře. Větší část našich spoluobčanů netouží po svobodě a z ní plynoucí zodpovědnosti za své životy. Touží po jistotách a tvrdém vůdci, který všem těm „špatným“ konečně ukáže spravedlivý hněv pracující třídy…

Nepoučili jsme se a budeme proto nuceni si některé minulé chyby našich předků zopakovat.