Top článek na hlavní stránce
Sněhová kalamita si u Vlčnova vyžádala lidský život
Chrudim – K překvapení mnohých řidičů i chodců, dorazila v lednu zima i do druhého největšího města Pardubického kraje. Sněžení a silný vítr udělal především ze silnic v okolí Chrudimě neprůjezdné vozovky, zatímco ve městě si chodci stěžovali na neprohrnuté chodníky.
Nejvíce kritická byla ve středu 4. ledna situace na takzvané „Císařské silnici“, jež spojuje město Slatiňany s Nasavrky. Od Skalky totiž stála souvislá řada kamionů a v pozdních odpoledních hodinách zde policie pro jistotu silnici kompletně uzavřela. Řidiči museli volit objížďku přes Lukavici a Podlíšťany. Také zde se však tvořily sněhové jazyky a v podvečer v Loučkách stála řada nepojízdných aut. Ta se později pohnula a objížďka byla i nadále použitelná.
[[img:chrn_fullwidth:14461:Kočský kopec byl plný nepojízdných kamionů. Foto: Jindřich Balous]]
Většina ostatních silnici v okolí města byla s velkou opatrností sjízdná, potíže nastaly na vozovce první třídy do obce Kočí, kde hasiči několik hodin odstraňovali souvislou vrstvu uježděného sněhu. Ve večerních hodinách také zaplatil životem třiatřicetiletý řidič vozu BMW na silnici mezi místní částí Vlčnov a Orel. Řidička ve škodovce zde nepřizpůsobila rychlost jízdy stavu vozovky a mladého muže, jenž zapadl s autem do příkopu, přimáčkla svou oktávkou. Muž později v sanitce umírá.
[[img:chrn_fullwidth:6591:Technika vyjela do ulic. Foto: Chrudimské noviny ]]
V samotném městě byly vozovky ošetřeny většinou vzorně, technické služby nestíhaly pouze úklid chodníků. Část majitelů domů však je zvyklá na udržování pořádku před svou nemovitostí a sníh z chodníků odklidila. O zbytek se v průběhu dne postarali zaměstnanci zmiňované firmy.
[[img:chrn_fullwidth:3595:S úklidem chodníků technické služby nepospíchaly. Foto: Chrudimské noviny]]
Čtvrteční ráno přineslo další sněhovou nadílku, avšak silničáři přes noc nezaháleli. Podle informací z různých částí Chrudimska se zdá, že všechny silnice jsou průjezdné se zvýšenou opatrností. Silný vítr sice poněkud utichl, ale i nadále se tvoří sněhové jazyky.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Číst dál
Zrušme novoroční ohňostroj!
Chrudim – Nový rok již tradičně přivítal ve městě ohňostroj. Ten se však nekoná o půlnoci 31. prosince, ale až následující den odpoledne. Radnice argumentuje ve prospěch tohoto termínu lepší dostupností pro všechny, kdo mají o světelnou show zájem. Ne všem se ale střílení rachejtlí líbí.
Primárně se s hlukem a světelnými záblesky těžko smiřují především majitelé psů. Jejich svěřenci totiž disponují sluchem, který je několikanásobně citlivější, než lidský a veškeré detonace tak registruje v daleko intenzivnější míře, než člověk. Občas dokonce některý ze psů i uhyne. Prapodivný vděk města za poplatky, které „pejskaři“ odvádějí rok co rok do městské kasy. Daně ze psů přitom patří v Chrudimi k jedněm ze nejvyšších v rámci celé České republiky. Ohňostroj se přitom dá dělat i tak, aby hluk neprodukoval.
[[img:chrn_fullwidth:14452:Kritiky si najde i mimořádný zážitek v podobě novoročního ohňostroje. Foto: Chrudimské noviny]]
Marie Mikanová Malá, známá místní floristka a zahradnice, však připomíná, že za peníze z ohňostroje mohla radnice pozvednout úroveň výzdoby města. „Krásná lidová veselice. Škoda, že za ty desetitisíce město nemůže třeba kvést celou sezónu a ne 10 minut. Menší Přelouč má krásné letní výsadby, Pardubice taktéž. U nás není nic,“ říká Mikanová. Pozitivní ohlasy však převažují, což dokazuje i množství sdílení a „lajků“ u fotky ohňostroje nad městem na facebookovém profilu Chrudimských novin.
Bonzování: Udal by Ježíš hostinského za účtenku? Řekl by: Kdo je bez viny, hoď první kamenem
Aktuálně.cz - Občanské je hlídat jednak sám sebe, jednak stát jako rozpínavou moc. Hlídat lidi, jako je Babiš; ministra financí, který vlastní Agrofert.
Hodně se mluví a píše o postavě roku, slovu roku, výroku roku, fenoménu roku. Země, která si prošla desítkami let komunistické totality krátce po nacistické okupaci, by za takový jev mohla považovat státní navádění k masivnímu udávání, státní usnadňování občanského práskání.
Rozjelo se to ve velkém, když vláda zavedla elektronickou evidenci tržeb (EET). Novinku Andreje Babiše. Šel tak daleko, že na stránkách daňového portálu elektronické služby Finanční správy ČR zřídil snadný bonzovací mechanismus. Stačí vyplnit formulář "nahlášení nevydané účtenky". Ten pak anonymní osoba odešle a finančáci si s ním už poradí. Během několika prvních dní se objevily stovky udání. (K EET se přihlásilo asi 40 tisíc subjektů, stovky jsou vysoká čísla.)
Jako určitý typ skrytého, „nevědomého“, cudného bonzu pak bude fungovat i účtenková loterie. Ochotný a chtivý zasilatel v ní prý bude moct vyhrát dokonce i auto; ročně moderní guru českého udávání Andrej Babiš coby ministr financí rozdá výhry za 65 milionů korun. Počet výher se bude pohybovat od dvaceti do třiceti tisícměsíčně.
Proč i tato loterie poslouží jako „práskačka“? Finance získají kontrolu, jestli vám někdo nevydal falešnou, vylhanou účtenku. Ten někdo ovšem nemusí být majitel restaurace, firmy (vbrzku půjde i o další druhy podnikání), může to být obsluha a majitel o tom nebude vědět. Postih? Až půl milionu korun za neodeslání zprávy o jednotlivém nákupu, až půl milionu za nevydanou účtenku, až půl milionu za komplikování či maření EET, případně zavření provozovny. Brutální, pro někoho až likvidační postihy.
Část občanů míní, že je to správné: každý má platit daně. Krátit stát na dani je krádež, hanebnost, jež poškozuje každého z nás. Vzniká nerovná soutěž; jedni platí, druzí ne. To není fér. Proč tedy nenahlásit, že mi nevydali účtenku? Není to snad přímo moje občanská povinnost? Není to snad dobře? Nemá Babiš v tomto úplnou pravdu?
Není a nemá. Jedna věc je výběr daní a povinnost je platit, druhá pak společenská či občanská soudržnost. Společnost jako vzájemnost, důvěra, společně sdílená cesta. Všecko, co lidi staví proti sobě, je riskantní. Stát to nemá podporovat.
Hostinští jsou lupiči?
Jak začala EET? Hostinští byli označeni za zloděje. Podvodníkem nebyl stát, který některé z nich nechal začít podnikat, vzít si úvěry s DPH pět procent a pak to vyhnal na čtyřnásobek. Zloději jsou oni, když se snažili přežít a splácet dluh. Neomlouvám skutečné zloděje, snažím se věci vidět hlouběji.
Babiš ukázal na hostinské a ocejchoval je, zavelel k útoku. Kdekdo začal vykládat, jak právě jeho okradli a že hospodští jsou ti hlavní lupiči. Leckdo se snadno nakazí, já jsem ten slušný, kdežto támhleten, to je bídák na druhou. My a oni. Po hospodských přijdou kadeřnice, opraváři televizí a kotlů, instalatéři, automechanici, kominíci, káceči stromů, štípači dříví atd. Atd.
Práskací zábavu rozjíždí stát, který podle kvalifikovaných odhadů prošustroval biliony (tisíce miliard) korun a prakticky nikomu se nic nestalo. Tohle zavádí ministr, který na Čapí hnízdo šikovně vyfasoval od EU a Česka 50 milionů, které by bez finty a převodu z Agrofertu na děti nikdy nedostal. Poté, co je inkasoval, hnízdo vrátil pěkně do holdingu.
Státopráskací mechanismy jsou vydávány za jakousi občanskou povinnost. Pojem „občanská společnost“ dostává zvrhlý nádech, jako by občanské bylo bonzovat. Proboha, není! Občanské je pomáhat si navzájem, ne udávat sousedy a podnikatele státu na portálu, který je nám k tomu podstrkován.
Jeden čtenář mi napsal: přece není špatné „vyplnit hlášení o nevydání účtenky, vždyť u nás i všude po světě existuje whistleblowing“, tedy tiché nahlášení korupce. Lze to srovnat? Když někdo pracuje ve firmě, která uplácí, aby dostala státní zakázku v hodnotě desítek či stovek milionů, ničí soutěž firem, když se ten zaměstnanec bojí, že kdyby o tom promluvil, tak přijde o místo, pak je takový VÝJIMEČNÝ, ojedinělý mechanismus jednou za čas snad na místě. Ne denně.
V EET udávajícímu nic nehrozí. Navíc je možné, že v hospodě účtenku dostal a jen se mstí. Whistleblowing je výjimečná, riskantní věc, žádný denní chléb, nic běžného. Kdežto Babiš dělá z udávání normalitu, samozřejmost. Hospoda je plná, obsluha nestíhá, pokud chcete účtenku, musíte vystát frontu ke kase; půjdete? Co když spěcháte? Budete si pak stěžovat, ačkoliv to byla vaše chyba?
Ukazovat na druhé je tak snadné
Na formuláři o "nahlášení nevydané účtenky" je nejhorší, že bonzování normalizuje, dostává na úroveň běžné komunikace. Opakuji, nepůjde jen o hospody, ale prakticky o všecko podnikání. Děs. Stát tím svoji povinnost přenáší na občany a přitom devastuje společnost. Strašné.
Přijdete domů z hospody, kde vám natočili dobré pivo, ale, dejme tomu, nedali účtenku. Sednete k počítači a „hlásíte“. Přijde dcera: Tati, co to píšeš? – Ale, hlásím finančákům, že mi nedali účtenku. – Aha, to je príma, to jseš frajer. Já byla na kafi, bylo hnusný, taky nahlásím, jen co to dopíšeš. – Fuj.
Jak by se měl člověk zachovat, když mu nedají účtenku? Měl by si ji, pokud ji chce, vyžádat. Trvat na tom. To je občanské. A kdyby mu přesto nevyhověli, ať třeba zavolá policii. Bude tam stát, osobně to oznámí. Frajer. Ne že si doma kecne anonymně k počítači a prásk. Občanská společnost je taková, kde já beru věci do rukou a já je řeším. Ne že je napráskám jako bezejmenný stín, který klidně může lhát a úmyslně škodit.
Babišovo zvrhlé pojetí občanskosti z nás dělá hlídače druhých, učí nás ukazovat na druhé, směrem od sebe, vidět viníky v druhých. A to jde strašně, ďábelsky snadno. – V bibli najdeme moment, kdy zákoníci žalují Ježíšovi na ženu, jež byla přistižena jako cizoložnice. (To byl v Izraeli veliký hřích.) Ježíš si kreslí do písku. Oni na něj naléhají, přičemž trestem za cizoložství je smrt ukamenováním. Když ji vytrvale udávají, řekne: „Kdo je bez viny, hoď první kamenem.“ Farizeové se pak jeden po druhém potichu vytrácejí.
My se dnes strašně rádi oháníme „křesťanskými hodnotami“, dobrá, tak tady je máme: Kdo je bez viny, napráskej hospodského. Kdo nejel na červenou, kdo nešidil na daních, kdo nikdy nic neukradl, neopsal písemku, nelhal, nepodvedl, nemá „rychlokvašený“ diplom, nespolupracoval s StB, nepomlouval, nešidil na váze kaprů, netelefonoval za jízdy...
Občanské, skutečně občanské, je hlídat na prvním místě sám sebe, případně hlídat stát jako velikou, nebezpečnou, rozpínavou moc. Hlídat lidi, jako je Babiš, miliardáře, který vlastní Agrofert a zároveň řídí ministerstvo financí. Tohle nemá zdravá občanská společnost dopustit, nikoli nevydání účtenky. Kdybychom byli takto „zdraví“, onen formulář nevyplní nikdo. A kdekdo bude trvat na vydání účtenky.
Martin Fendrych
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Číst dál
Zaslouží si ředitelé škol a Chrudimské besedy mimořádné odměny?
Chrudim – Jako každý rok, i v roce 2016 si ředitelé organizací, které zřizuje místní radnice, přišli na mimořádné odměny. Výjimečný finanční obnos, jehož výši však město tají, získají jak šéfové škol a školek, tak třeba i Chrudimské besedy a městské knihovny.
Nakolik je odměna mimořádnou, když ji vedoucí pracovníci získávají pravidelně rok co rok, to rada města, která peníze schvaluje, pochopitelně neřeší. Ředitelky mateřských škol Lada Kalinová, Radka Melicherová, Helena Marunová společně s řediteli základních škol Martinem Vykydalem, Jaroslavem Víškem a Zdeňkem Brožem si za svou nelehkou práci v džungli paragrafů a nařízení výjimečnou odměnu jistě zaslouží.
[[img:chrn_fullwidth:2638:]]
Diskutabilní je však odměna u šéfa Chrudimské besedy Jiřího Kadeřávka. Chrudimskou besedou řízená restaurace v Muzeu sice pravidelně hostí politické špičky města a dobrovolně přistoupila k vedení elektronické evidence tržeb, ale celá její podstata budí rozpaky. Sídlí totiž v městských prostorách a podle všeho neplatí nájem. Vytváří tak nezdravou konkurenci všem místním hospodským, kteří nájem platit musí. Přestože hospoda prý dobrovolně registruje své tržby elektronickou cestou, povinné účtenky podle zkušenosti několika hostů vystavuje namátkově a jen někomu.
[[img:chrn_fullwidth:11370:Ve vinárně se naposledy jednalo o letním kině. Foto: Chrudimské noviny]]
Kritické hlasy na adresu Chrudimské besedy se však netýkají pouze samotné restaurace. Na základě smlouvy o výpůjčce získala Chrudimská beseda i prostory unikátní vinárny pod budovou Muzea. Víno zde však nenalévá a počty otevření sklepů s vinárnou by se daly spočítat na prstech ruky nešikovného truhláře. Vkusná vinárna přitom ve městě citelně chybí.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Číst dál
Kříž z Václavské ulice zmizel
Chrudim – Snad každý obyvatel města, který někdy zavítá do té jeho části „nad hradbami“, zná kříž umístěný na rozcestí ulic Václavské a Vlčnovské. V současné době však tento historický svědek zbožnosti předků na svém místě chybí.
Není to přitom tak dávno, co prošel částečnou opravou korpus, který se na kříži nachází. Obnoveny byly barvy a Kristus tak opět připomínal svůj lidský vzor. U kříže se pravidelně objevovaly jak květiny, tak zapálené svíčky. Byl také místem setkávání. Nyní je ale pryč.
[[img:chrn_fullwidth:14450:]]
„Kříž se před časem zlomil zřejmě náporem větru - dole byl úplně shnilý, dřevo bylo zasazeno přímo do země. Místo nejdřív zabezpečila městská policie a poté byl kříž odvezen na prozatímní uložení do technických služeb. Bylo to nutné jednak z bezpečnostních důvodů, ale chtěli jsme samozřejmě zabránit jeho ještě většímu poškození nebo zcizení. Kříž dosud není majetkem města a o jeho dalším osudu se jedná,“ říká vedoucí Odboru školství, kultury, sportu a památkové péče MěÚ Chrudim Jana Stehlíková. Najde se v rozpočtu částka, která umožní jeho návrat na tradiční místo na Novém městě?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Číst dál
Jaroslav Koreček: Příběh svatoštěpánský
Kdo tvrdí, že se netěší na dárečky k Vánocům, tak lže. Každý má radost i ze sebemenší pozornosti od svých blízkých nebo známých. Dostal jsem takovou malou krabičku plnou cukroví a dal jsem si ji pod stromeček. Samozřejmě jsem ji mohl sníst hned na Štědrý večer, ale rozhodl jsem si obsah vychutnat v klidu posledního dne svátků na Štěpána. Věřte, nebylo to lehké.
Přišlo Svatoštěpánské ponuré dopoledne. Uvařil jsem si lipový čaj na zapití, ale hlavně na vypláchnutí úst, jak jsem viděl při degustaci vín. Tam používají vodu, ale bylinkový čaj k cukroví se mi zdál vhodnější. Když do něho kápnete citron a trošku alkoholu, rozhodně nic nepokazíte.
Začnu tedy bábovičkou. Má čokoládovou polevu a uprostřed vévodí mandle. Jemňoučké těstíčko na pracny, ze kterého je bábovička upečená se vám téměř okamžitě rozplyne na jazyku. Marně se snažím poznat, co je v náplni. Bezpečně poznám jen ořechy. Vše překoná mandle, po ní následuje jemná chuť čokoládové polevy. Bábovička mizí, zřejmě jsem moc spěchal.
Slepovaná kolečka. Kdo by je neznal od našich babiček a maminek. Musejí však uležet. Ale hlavně se Vánoc dožít. Když se poprvé zakousnete, musejí trochu křupat, ne moc. Těsto jemnější než předcházející. Je také mnohem světlejší. Kolečka jsou slepena zavařeninou. Protože vrchní má uprostřed otvor, vidím, že je červená. Typuji jahodovou, podle barvy. Po ochutnání vím, že je to malinová. Ne však z malin, které máme na zahradě, tyhle jsou z prosluněné lesní paseky.
[[img:chrn_fullwidth:14449:Kuličky v košíčcích mi připadají jako baletky ... Kresba: Jaroslav Koreček]]
Kuličky v košíčcích z bílého krepovaného papíru samozřejmě lákají nejvíce. Připadají mně jako baletky se svými sukénkami v Labutím jezeru. Jakoby se vznášely a byli něco víc než ostatní cukroví. Zkusím se podívat pod sukně té černé. Zprvu převládá chuť kokosu, v kterém je obalená. Poté hořká čokoláda, ale co je uvnitř, co spojuje ty lahodné chutě dohromady? Zkusím druhou baletku. Takovou mulatku. Kulička je obalená v kakau. Její jemné vyvážené chutě však vzápětí nenávratně mizí. Vanilkový rohlíček. Nesmí nikdy chybět a hlavně nesmí nikdy zklamat. Z čeho je tenhle se svojí harmonickou chutí si netroufnu vůbec odhadnout.
Nesmím zapomenout na takové malé, jakoby bramborové placičky, mající uprostřed košíček kandovaného ovoce. Zvláštní chuť, která se neustále připomíná.
Křupavé šátečky připomínající ty maličké svatební, jsou ještě vylepšeny kuličkou ze zvláštního hnědého těsta. A jsou další a další a možná ještě lepší.
Tyto drobounké lahodné výtvory ženských ruček jistě nechyběly na žádném stole. Že byly dlouho před vánočními svátky s láskou v každé rodině připravovány, vůbec nepochybuji. Věřím, že nikdo nezapomněl poděkovat. Věřte, je ještě čas. Já za ně děkuji Světlance.
Jakub Valenta: Vánoce
Jeden den v roce se každý obyvatel údajně nejvíce ateistické země Evropy stane křesťanem. Ano, je to na Vánoce. Snad jen opravdový odpůrce svátků vonících jehličím, purpurou, cukrovím, tatínkovou dýmkou a smaženým kaprem od maminky, odmítne oslavit příchod Spasitele všeho lidstva. Dokonce i komunisté „trsají“ na vánočním večírku.
Nejspíše jsem to již psal v minulých letech, ale myslím, že stojí za zopakování – Vánoce jsou svátky naděje. Nejen té křesťanské ctnosti, kterou přesně definovali učení teologové a muži zběhlí ve výkladu Písma svatého. I ti, kdo nečtou svatého Tomáše Akvinského v originále, kolem sebe vidí, že svět stále trvá. Ano, letošek byl poznamenán dalšími útoky muslimských radikálů. V Berlíně dokonce měla zaplatit životem za liknavost politiků i Češka. Přesto stále žijeme své každodenní příběhy. Radujeme se, smutníme a bilancujeme. Kdy jindy, než na Vánoce? Možná i proto mnoho opuštěných lidských bytostí v této době volí odchod ze světa. Nemají nikoho. A přestoe i oni jsou milováni Stvořitelem a zvláště také jeho přesvatou Rodičkou.
„Svět umí být pěkně krutý, život mě poznamenal,“ slyšíme často z různých stran. Za tímto tvrzením se však často skrývá konkrétní neodpuštěný zlý skutek, nebo dokonce celá jejich série. A odpuštění přitom osvobozuje. Jak oběť, tak pachatele bezpráví. Vánoce jsou totiž i znamením odpuštění. A to dokonce odpuštění Všemohoucího lidem. Těm lidem, kteří měli kdysi v ráji vše a přesto neposlechli svého Boha, zradili jeho důvěru. Ten však ve své dobrotě poslal Syna, jenž svou smrtí člověka vykoupil a otevřel mu opět brány ráje. Právě tento Syn se pozítří narodí z Popelky Nazaretské. Bezbranné dítě ukrývá všemohoucího Boha. Dokonalý paradox křesťanství!
Přeji vám všem, kdo čtete celý rok mé řádky, abyste okusili odpuštění a sami dokázali odpouštět. Všichni jsme něčím vinni, všichni občas ublížíme jiným, sobě. Zkusme k Vánocům dát i dárek nejcennější, který je láska. A láska, jak říká zmiňovaný svatý Tomáš, není slepým citem. Láska je "chtění dobra druhému".
To přeji i já vám, milí čtenáři.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Číst dál
O elektroautech radnice prozatím nerozhodla
Chrudim – Elektromobily, elektrobusy, elektrokola a elektrokoloběžky. Radnice teď skloňuje údajně ekologické dopravní prostředky na všech frontách. Úředníci testují elektrické auto a do úvahy v budoucnu přicházejí i autobusy na elektřinu. Jaký se v tom skrývá háček?
Šéf Odboru regionálního rozvoje MěÚ Chrudim Petr Kopecký komentuje v současnosti využívaný elektromobil lakonicky. „O nákupu vozu nebylo doposud rozhodnuto. Zda ČEZ či jiný subjekt v Chrudimi postaví dobíjecí stanici, jednáme. Konkrétní termín není znám,“ říká úředníky Kopecký.
[[img:chrn_fullwidth:14301:]]
Elektromobily a autobusy na elektřinu se v poslední době také intenzivně zabývají komise rady města. Konkrétně komise zdravého města a komise dopravní. První z nich svého času vypustila do éteru informaci, že v elektroautě by mohli jezdit strážníci. Jenže zde podle interních informací Šárka Trunečková a její kolegové narazili, protože právě městská policie sedlá ne právě staré Dacie a měnit je za nové vozy teď nepřichází v úvahu.
Také provozovatel městské hromadné dopravy, Arriva východní Čechy se do elektrobusů příliš nehrne. Ve středu 21. prosince byl totiž do provozu uveden další autobus, který rozhodně není poháněn elektřinou, ale starou dobrou naftou. Splňuje sice normu Euro 6 a je vybaven USB porty, ale do „čistého“ provozu autobusů spalujících zemní plyn, nebo poháněných elektromotory má stále daleko.
[[img:chrn_fullwidth:14446:Politické bodíky je třeba sbírat celoročně. Starosta u předávání nového autobusu. Foto: Jindřich Balous]]
Vozidla jezdící na elektřinu mají celou řadu nevýhod. Jejich dojezd je zoufale malý, dobíjení zdlouhavé, životnost baterií nízká a pokud by si snad osádka chtěla v zimních měsících přitopit, nedojede prakticky z jedné strany města na druhé. Radnice podle všeho potichu řadí zpátečku a nákup elektromobilů si v době napjatého rozpočtu pořádně rozmyslí.
Sportovku trápí nespolehlivé topení
Chrudim – Základní škola U Stadionu, tradičně zvaná jako „sportovka“, si v příštím roce připomene významné výročí svého založení. Město, které je jejím zřizovatelem, do vzdělávacího ústavu lije miliony korun a snaží se z něj udělat výkladní skříň místního školství zaměřeného na sport.
V současné době navštěvuje školu 559 žáků, kteří jsou rozděleni do 22 tříd. K dispozici mají děti i pět oddělení školní družiny, dvě tělocvičny a venkovní hřiště. Na sportovce je od šestého ročníku zřízena třída s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na atletiku.
[[img:chrn_fullwidth:13845:]]
V posledních dvou letech začalo zateplování školy. Nejprve novou fasádu s izolací získal výukový pavilon, později tělocvičny. Zateplením a výměnou oken se částečně vyřešil problém s plísní. O tomto tématu již Chrudimské noviny informovaly. Nyní je zpracováván projekt na výměnu oken a zateplení budovy, v níž se nacházejí učebny, školní družina, kuchyň a jídelna. Celkem by měl spolknout osm milionů korun. Prozatím není rozhodnuto, zda se akce uskuteční v jedné vlně, nebo bude rozdělena na vícero částí.
Škola je sice zařazena do projektu EPC, v jehož rámci se uvádějí do praxe opatření vedoucí k úspoře energií, ale snižovat náklady na teplo se sportovce příliš nedaří. Elektřiny a vody se sice spotřebuje méně, zato topení si vyžádalo v roce 2015 šest set čtyřicet čtyři tisíc, letos to bylo 769 tisícovek. Na vině bude možná nespolehlivé topení, na jehož funkčnost si vedení školy stěžuje pravidelně. Přes výjimečnou připravenost žáků sportovky na další život, uvnitř budovy stále ještě zůstává několik nedostatků, jimiž by se zodpovědní politici a úředníci měli akutně zabývat.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Číst dál
Trhy na jedno brdo
Chrudim – Trhy a jarmarky, jež pořádá město na Resselově náměstí, připomínají často mnoho variací na stále stejné téma. Problematice se Chrudimské noviny již věnovaly a politická reprezentace ji neváhala označit za zbytečnou kritiku. Na bezradnost radnice v této oblasti však stále častěji upozorňují i běžní obyvatelé města.
„Chrudim by se měla stydět za tak ubohý vánoční trhy, těch pár stánků na tak velkém náměstí je fatální ostuda,“ říká Zdenka Fialová a upozorňuje tak na starý známý fakt – trhy se v Chrudimi podobají jeden druhému, jako vejce vejci. Ty vánoční se dají od běžných středečních trhů odlišit maximálně tím, že se zde navíc prodává jmelí a vánoční stromky. Jinak je sortiment stále stejný, stejní jsou i prodejci.
[[img:chrn_fullwidth:361:]]
Na kritiku reaguje prostřednictvím facebookového profilu města tiskový mluvčí radnice Aleš Prokopec. „Prodejci se rádi vrací, když pro své zboží najdou odbyt a hlavně spokojené zákazníky; jinak by to ani nedělali. A jinak třeba rybí jarmark, Kateřinské posvícení se zabijačkou, masopustní s průvodem a veselím, velikonoční jarmark a spousta dalších - letos třeba i pravěký a bramborový, to leckde nemají. Ale každému se samozřejmě zavděčit nelze,“ obhajuje koncept města Prokopec. Za skladbu prodejců a sortimentu je přitom zodpovědná nejen radnice, ale také Chrudimské beseda. Ta sestavuje třeba doprovodný kulturní program.
[[img:chrn_fullwidth:581:]]
„Přesně ty trhy a jarmarky jsem měla na mysli. Na všech stejné zboží, na rybím, bramborovým, velikonočním a dalších prodávat vařečky, čepice, kompoty, zavařeniny, obrázky a bůhvíco, místo výrobků určených k danému tématu. To se bude opakuje i na vánočních trzích,“ reaguje Fialová. Tématické trhy prý nelze odlišit od trhů běžných. Jedná se tak o další důkaz tápání a chybějící koncepce ze strany vedení města. Ta jí chybí nejen v těchto zdánlivě banálních případech, ale též třeba v daleko palčivější otázce parkování ve městě, nebo rozvoje sídlišť. Místo přiznání chyby a přivolání odborníků, političtí představitelé se jen vymlouvají a mlží.
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 116
- 117
- 118
- 119
- 120
- 121
- 122
- 123
- 124
- …
- následující ›
- poslední »