Chrudim - Do diskuse o parkování v lokalitě Na Šancích, respektive Na Větrníku, se teď zapojil i člen komise rozvoje a výstavby rady města Chrudim Michal Tereska. Řešení, které by mohlo ulehčit obyvatelům zmiňovaných lokalit je překvapivě jednoduché a sám Tereska ho má promyšlené prakticky do všech detailů. Jmenuje se parkovací dům.

Dlouhá léta jsou parkovací domy předmětem předvolebních slibů většiny zdejších stran účastnících se lokální politické scény a také absurdního mlčení v okamžiku, kdy volby skončí. Několikrát se také hovořilo o místech, kde by tyto domy mohly stát. Nejčastěji se skloňuje proluka mezi bloky domů v Husově ulici a pověstná Moravova zahrada u sportovní haly na Tyršově náměstí. Michal Tereska však pro řešení neuspokojivého stavu parkování Na Šancích navrhuje pozemek, na němž se částečně nachází parkoviště v Topolské ulici.

[[img:chrn_fullwidth:13906:]]

„Dle mé představy by měl být parkovací dům koncipován jako jednotlivá stání – možno i formou drátěných kojí podobně, jako tomu je u garáží v nedalekém kopci. Jednotlivá patra by chránila web kamera, k jejímuž přenosu by měl každý majitel stání samozřejmě přístup třeba přes mobil. Čipové karty pro vjezd jsou dnes již také samozřejmostí,“ říká Tereska. Počet parkovacích míst by se ze současných zhruba sedmdesáti zvedl na zhruba 180 míst. „Dům by měl dvě patra a přízemí s tím, že na střeše by mohlo nějakou formou být umožněno volné parkování, zbytek by si zájemci zaplatili. Vycházím z toho, že koupě garáže ve městě přijde na zhruba 150 tisíc. Jedna drátěná kóje by vyšla na odhadem 200 tisíc. Vnitroblok sídliště by se proměnil v rezidenční parkoviště za poplatek s tím, že třeba na hodinu by zde bylo umožněno parkování zdarma. To by vyřešilo případný problém návštěv. Příklad si můžeme vzít z nedalekého Hradce Králové,“ vysvětluje svůj nápad Michal Tereska.

[[img:chrn_fullwidth:13907:]]

Financovat výstavbu by mělo podle Teresky město a byla by to také místní radnice, kdo by později parkovací dům provozoval. „Soukromník by na tom vždy chtěl vydělat. Návratnost takového projektu, jenž by byl provázen změnou ve vnitrobloku sídliště, je odhadem deset let. Nejedná se proto v žádném případě o projekt na jedno volební období,“ doplňuje Tereska. Kolem stavby by zůstalo zachováno volné parkování a k němu by mohly přibýt i plochy nacházející se u výjezdu na Větrník. „Další parkovací místa by mohla přinést změna ulice Družstevní – známý prudký kopec od Restaurace Na Kopci – v jednosměrku. Pak by se zde mohlo objevit parkování oboustranné podélné parkování. Samozřejmě je třeba předem prověřit šířkový profil vozovky, zda se sem auta vejdou,“ popisuje další možnosti parkovacích ploch Michal Tereska.

[[gal:13908]]

Anketa, kterou v souvislosti s diskusí o parkování Na Šancích a Na Větrníku vypsaly Chrudimské noviny dopadla vcelku vyrovnaně. Ve městě se nachází zhruba stejně velké tábory těch, kdo by si parkování zaplatili a těch, kdo nechtějí vydat ze svého rozpočtu ani korunu. „Výsledky ankety mě nepřekvapují. V Chrudimi jsou lidé, kteří by své drahé miláčky chtěli mít ochráněny před nenechavci, počasím nebo, v této lokalitě, i záplavou. Na druhou stranu se najdou i ti, kdo auto berou jako samozřejmost a opomíjejí fakt , že parkovat před vchodem do domu už samozřejmost není. Ti se pak budou zlobit, jakmile jim toto pohodlí někdo změní nebo nedej Bože zpoplatní. Fuj takové radnici. Proto roky plynou a nic se nemění,“ uzavírá Michal Tereska.  

Chrudim - Každý, kdo si chce pronajmout něco z majetku města, měl by se připravit na celou řadu podmínek, z nichž možná promile bude schopen uspokojivě dodržet. Rada města teď schválila pronájem části Klášterních zahrad chrudimské společnosti People agency, která zde chce pořádat hip hop festival.

Cena za pronájem pozemků v rozmezí 16. září až 17. září je vcelku lidová – čtyřiadvacet tisíc korun. Podmínky pronájmu zabírají dvě strany A4 a lze v nich najít třeba povinnost mít na telefonu strážníky, kteří okamžitě zasáhnou, pokud by se snad udály nějaké přestupky, ničení zeleně a vybavení Klášterních zahrad. Nájemce také po skončení akce areál uklidí, protože technické služby mají momentálně na práci něco jiného. Koše, energie a záchodky si zajistí tanečníci rovněž na vlastní náklady. Pravidelné kontrole majitele, tedy města, se však přesto nevyhnou. Zvýšenou pozornost by proto měli hip hopeři věnovat trávníkům a zarostlým cestičkám. Jejich případné poškození musí odstranit před tím, než pozemky opět předají městu. Bude to však práce nadlidská, protože zájemci již atakují organizátory s dotazy, zda bude možnost v Klášterních zahradách stanovat. Jak obvykle vypadá pozemek, jímž prošla noha účastníka festivalu, je přitom všeobecně známo.

Lidé bydlící v centru města by se pro změnu měli připravit na decibely linoucí se z reproduktorů. Organizátoři prezentují první ročník ChruFestu jako „Fesťák v centru Chrudimě“. Nehodí se však pro tyto hudební produkce spíše hřiště v Janderově, nebo Plochá dráha?

Na ChruFestu vystoupí Majk Spirit, Patrik "Rytmus" Vrbovský , Marpo, PSH - Peneři Strýčka Homeboye, Azurit Kingdom a další. Cena vstupenek se pohybuje kolem čtyř stovek korun.  

Chrudim - Rozvrtaný a v současné době také zakonzervovaný Hotel Bohemia, jenž připomíná zakletý zámek z pohádky o Růžence, opět upoutal pozornost celostátních médií. V minulém týdnu se tak kauzou zabýval redaktor České televize Vlastimil Weiner.

Ve zpravodajském pořadu Události v regionech Česká televize zopakovala, proč je hotel zakonzervovaný a nefunkční. Kauza je obyvatelům města dostatečně známá, protože Chrudimské noviny se tématem obšírně zabývaly v celé sérii článků. V samotném pořadu pak vystoupil za chrudimskou veřejnost místní galerista Luboš Jelínek, jenž zopakoval několik málo známých a opomíjených souvislostí, které se doposud nepodařilo vedení města spolehlivě vysvětlit.

[[img:chrn_fullwidth:13887:Vlastimil Weiner opět v Chrudimi.  Foto: Chrudimské noviny]]

Jedná se především o nedostatečně ohlídané finance, které radnice vydala z městské kasy na přeložku sítí, aniž by měla smluvně pojištěné záruky a případné sankce, pokud by snad stavba nepokračovala. Navíc stavební firma rozestavěla parkoviště na městských pozemcích, ale už nedošlo k jeho dokončení. V současné době na místě bývalého parkoviště zeje stavební jáma a městské pozemky jsou znehodnoceny. Kam se poděla parkovací místa?

Znehodnoceny však nebyly jen samotné pozemky zarůstající plevelem, ale i samotná budova hotelu. Hotel projektovala předsedkyně svazu rumunských architektů, která ve svém projektu plně respektovala okolní stavby a také dálkové pohledy na město. Právě tato harmonie byla nevzhlednými přístavbami porušena a objevily se proto úvahy, zda město při vydávání stavebního povolení neporušilo vlastní regulační plán.

[[img:chrn_fullwidth:12857:Nic se tu neděje a jen tak dít nebude.  Foto: Chrudimské noviny]]

Starosta města Petr Řezníček (SNK - ED) pak zopakoval starou ohranou písničku, podle níž prý radnice nemá v rukávu žádné trumfy, jimiž by majitele hotelu donutila rekonstrukci dotáhnout do konce. 

Samotné „čachry“ s penězi při rekonstrukci Hotelu Bohemia se sice podařilo policistům dotlačit před soud, žádné výraznější změny, nebo snad snaha o dokončení projektu se prozatím neudály. Vedení radnice pak tvrdí, že nemá žádné páky, jak majitele donutit rekonstrukci dokončit. Městské peníze tak podle všeho pohltila černá díra a výsledky této nerozvážné investice jen tak vidět nebudou.  

Městská policie to nemá lehké. Občané ji většinou svorně nesnáší, protože mu v jeho očích jen rozdávají parkovačky a zabývají se takovými „malichernostmi“, jakými jsou odchyt psů a koček, řízení dopravy, krocení opilců. Jedná se ale opravdu o podružnosti?

Můj praděda byl prvorepublikový četník, kterého po válce vyhodili, protože nechtěl vstoupit do vznikající Veřejné bezpečnosti. Četníci přitom měli specifické poslání – fungovali obvykle na venkově a každý takový muž v uniformě perfektně znal své okolí, lidi v rajónu žijící. Četnictvo a policie byly dvě oddělené složky. Stačí vzpomenout na slavný seriál Četnické humoresky, četníci se objevili i v Dobrém vojákovi Švejkovi. Zde si Hašek neodpustil karikaturu K und K četnictva, přesto nelze zapomenout hlášku velitele stanice v Putimi: „My dobře víme, že váš syn je pytlák“. Znali své lidi a lidé znali je. Není právě toto jedním z nedostatků současné městské policie? Znají své „zákazníky“?

Města nepatřila četníkům, ale městské policii. V ní sloužili muži se statusem policistů, ne strážníků. Podle mého názoru právě fakt, že jsme se po revoluci k tomuto zavedenému a fungujícímu (četnictvo a policie vedle sebe existují třeba ve Francii, Itálii) systému nevrátili, je jedním z důvodů, proč si strážníci městské policie často tak obtížně hledají své místo na slunci a dostávají celou řadu nelichotivých přízvisek. Pravdou však také je, že medvědí službu jim mnohdy dělají ti, kdo je veřejně hájí, protože jejich slovník připomíná spíše pravidelné klienty pardubické záchytky, než distinguované a asertivní muže v uniformě. Ti si totiž dozajista zaslouží úctu, kterou jim ani zaprodanost jejich předchůdců ve službách komunistické totalitě nemohla vzít.

[[img:chrn_fullwidth:9654:]]

Člověk musí cítit skutečné povolání k práci strážníka. Peněz moc nemá, služby jsou od nevidím do nevidím, úcta veřejnosti pramalá. V uniformě je v létě vedro, v zimě zima, jak říká vrchní strážmistr Arazim. Přesto se stále najdou muži i ženy, kteří do toho jdou. Patří jim uznání, když už se slovem „úcta“ mají mnozí v současné době individualistů a všeználků problém.

Zkusme si na chvilku představit, že by strážníci v Chrudimi nebyli. Co by se změnilo? Mnohé – státních policistů je stále málo a lovit opilce, chytat psy a kočky, rozdávat parkovačky, řídit dopravu, provádět pravidelné obchůzky, domlouvat hlučícím mládežníkům na to nemají ani čas, ani prostředky a už vůbec ne personál. Městská policie je potřeba. Jedinou výtku k jejich práci přece jen mám. Zaslouží si lepší PR. Nové internetové stránky jsou fajn, ale opravdu nestačí. Točte videa, noste na uniformě minikamery, anonymizujte záznamy a vkládejte na net. Lidé chtějí vidět vaši práci.

[[img:chrn_halfwidth:13884:Vrchní strážmistr František Řezníček.  Foto: Archiv Jakuba Valenty]]

Sám za sebe si myslím, že zprávy v chlívečku „Krimi“, které píšu tak, jak je píšu, jsou psány stylem výše zmiňovaných humoresek. Všichni je milujeme, všichni se u nich bavíme a smějeme. Dokonce i sami strážníci, protože dobře vědí, že od dob První republiky se až tak moc nezměnilo. Zkusme proto brát život více s nadhledem a ne tolik vážně. Strážníci to umí, jak svědčí časté zmínky o pouhé domluvě tam, kde by přísný diskutér dávno sázel pokuty. 

Chrudim - Hřbitov u svatého Václava není jen jedním z nejméně opečovávaných míst posledního odpočinku ve městě, ale také nekropolí, která se pyšní jedním málo lichotivým prvenstvím. Část jeho zdi byla v minulosti rozebrána a zmizela neznámo kam.

„Před několika lety se tato část hřbitovní zdi měla rekonstruovat a pískovcové bloky zmizely do základů nedalekých domů,“ tvrdí jeden dobře informovaný zdroj, jehož jméno redakce zná, ale z pochopitelných důvodů nebude uvádět. Na místo se tak kameny nikdy nevrátily a ani v současné době to nevypadá na změnu. U hřbitovů je prakticky pravidlem, že jejich obvodové zdi jsou tvořeny masivním plotem z kamenných bloků. Výjimku představuje třeba urnový háj hřbitova U Kříže.

[[img:chrn_fullwidth:13883:Kde jsou, kdepak jsou...  Foto: Chrudimské noviny]]

Informace o tom, kam zmizely pískovcové bloky z obvodové zdi hřbitova U Václava, nemá ani místní radnice. „Hřbitov U Sv. Václava paří římskokatolické církvi a město, respektive technické služby ho pouze spravují a udržují. Záznamy o tom, kdy nebo proč zmizela zeď u hřbitova v té části, kde je dnes plot, nelze na městském úřadu nalézt,“ uvádí k dotazu mluvčí radnice Sylva Drašnarová. Samotná farnost v současné době opravu zdi neplánuje, plně ji totiž zaměstnává oprava kostelů. Najdou se pamětníci, kteří spekulace o „znárodnění“ pískovcových části zdi potvrdí?  

Chrudim - Věžních hodin je ve městě několik. Jedny, ty nejznámější, pravidelně ohlašují čas z věží kostela Nanebevzetí Panny Marie. Dalšími se pyšní stará radnice, jiné najde pozorný chodec ve štítu domu v Břetislavově ulici. Ne všechny však fungují, což by se v případě věžních hodin kostela svaté Kateřiny mělo brzy změnit.

„Doufám, že do konce srpna budou opraveny hodiny tohoto našeho kostela. Hodinář ing. Šmerda, který je před lety sestavil, zemřel a práci po něm převzal jeho syn,“ říká chrudimský arciděkan Jiří Heblt. „Kontaktovali jsme jej a po konzultaci s ekonomickou a pastorační radou jsme vybrali z navržených variant opravdu tu nejvhodnější. Rozpočet na znovu zprovoznění hodin je 68 tisíc korun, z nichž sponzorské dary pokryjí 58 tisíc. Další finance by mohly pokrýt sbírky přímo v kostele. Ty se uskuteční při mších svatých 21. srpna. V samotném kostele svaté Kateřiny je pro tento účel umístěna pokladnička,“ přibližuje náklady na opravu hodin Heblt.

[[img:chrn_fullwidth:13874:]]

Kostel svaté Kateřiny původně sloužil jako špitální a přiléhal k němu stísněný hřbitov. Jeho počátky patrně sahají do druhé poloviny 14. století. Povýšení kostela ze špitálního na farní (první zmínka o faře z roku 1461) zřejmě iniciovalo přestavbu presbytáře a budování lodi zhruba kolem poloviny 15. století. K dalším stavebním změnám docházelo i po roce 1500, a to zhruba ve dvou fázích: mezi léty 1516 – 1536, jak dokládá nápis na empoře, a následně od roku 1536 do roku 1550. Kostel původně také disponoval stanovitou střechou, jež se podobala střeše chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Ta však vzala za své při požáru v roce 1850. Ve věži rovně chybí zvony zrekvírované v minulosti na válečné účely. 

Chrudim - Salvátorská pouť, která před týdnem skončila, má nehezkou dohru. Jedna z návštěvnic si totiž všimla již tradičního utrpení malých poníků, kteří u Divadla Karla Pippicha pravidelně vozí děti a trápení jednoho z těchto zvířat natočila. Zveřejnila i petici, která by měla tuto pochybnou atrakci zarazit.

„Náhodou při cestě na záchod jsem uviděla trpícího koníka vozícího děti. Po upozornění majitele poníků, kterým je Robert Berousek z Nového Bydžova, se mi pan majitel vysmál,“ popisuje svou zkušenost s jedním ze „světských“ Vanda Petrovicová. Na videu, které natočila, je jasně vidět to, co znají snad všichni návštěvníci chrudimské pouti. Koníkovi se na tvrdé dlažbě nechce jít dál. Evidentně frustrované zvíře však majitel nutí pokračovat. Nikdo z přihlížejících trápení živého tvora neřeší.

Po zveřejnění videa na facebooku se majitel poníků Robert Berousek příliš nerozmýšlel a na jeho autorku podal trestní oznámení. Negativní reklama by mu zřejmě mohla zhatit byznys. Údajným týráním poníků na poutích a v cirkusech se čas od času zainteresovaní lidé zabývají. Dokonce se najdou i nadšenci, kteří takto trápená zvířata vykupují a následně jim dopřávají život na pastvě. Protože však případů neubývá a státní instituce nezasahují, jedná se o boj s větrnými mlýny.  

Tak jsem si přehrál reportáž o Škrovádu. V České TV si se skloňováním nedělají problémy. Protože jsem měl před vernisáží ve Svratce, odmítal jsem paní reportérce rozhovor, ale nakonec jsem po přeložení termínu svolil. Česká TV opět nezklamala. Z celého rozhovoru vám odvysílají jednu větu. Abych jim nekřivdil, tak mě dvě. Každopádně po reportáži člověk vypadá ještě větší hlupák než ve skutečnosti. Proto jsem si připravil několik bodů, které by mohly v reportáži zaznít.

Po dokončení současné úpravy návsi vyšel v novinách článek o největším srocení značek ve střední Evropě. Projekt byl dokonce vyhodnocen jako nejlepší v kraji. Projekty se vybírají podle nějakého zvláštního klíče. Většinou zvítězí ten nejblbější a nejdražší. Pokud vůbec nějaká soutěž je. Při slavnostním otevření se plácalo po ramenech a rozdávali desetitisícové odměny. Předpokládám, že odměny šly na charitu, jak je zvykem.

Autor tohoto veledíla pravděpodobně v životě ve Škrovádě nebyl, jinak by si musel všimnout, že je postaven na skále. První domy se zde stavěly bez základů přímo na skálu. Sklepy a studny se sekaly přes zimu, kdy nebylo tolik práce. Místo, aby autor rekonstrukce náměstí zdůraznil toto specifikum, zatáhl sem typicky městské prvky a třešinky živořící uprostřed návsí, jsou jen třešničkou na dortu.

[[img:chrn_fullwidth:13858:Ve Škrovádě mají novou atrakci. Ale spíš k pláči, než k pobavení. Foto: Chrudimské noviny]]

Po letech se do své vesnice vrací člověk, který zde prožil mládí. Místo návsi je parkoviště. Náves, kde o posvícení stály houpačky a kde se lidé scházeli třeba na lampionovém průvodu, se zlikvidovala. Pan Velendorf nevěří svým očím a napíše článek, kterého si všimne paní reportérka z ČT. Najednou se po letech vracíme k nejlepšímu projektu v kraji. V době kdy se již část vozovky rozpadá. Pokud vám to připomíná pohádku o Císařových nových šatech, kde až dítě řeklo císař je nahý, tak se nemýlíte.

Pan Velendorf se diví. Lidé, to vám tahle necitlivost nevadí? Ale vadí, i když někomu se současná úprava líbí. Nesmíme zapomínat, že původní obyvatelé Škrovádu, pokud ještě žijí, se nechají spočítat na prstech. Těch si nikdo neváží a hlavně mají starost, jak vyjít se svým směšným důchodem, ze kterého mnohdy přispívají svým potomkům. Přicházejí noví lidé, většinou z měst. Ani ne z měst, jako spíš ze sídlišť. Tam se lidé neznají ani v domě. Kdo z nich vyrůstal někde na náměstí? Dnes se lidé ve Škrovádu ani všichni neznají, nezdraví se. Ráno sednou do aut a večer se vracejí k televizi. Vesnice je nezajímá. Neváží si toho, co zde zanechali předcházející generace.

Co asi zbude po nich? To opravdu chceme zanechat příštím generacím vesnice bez návsí, města bez náměstí bez veřejného prostoru, který je zde od středověku. A pokud nějaký zbude, tak ho zacpeme auty.

Že se dá udělat cesta bez betonových obrubníků, které se používají na dálnicích, se můžeme přesvědčit o několik stovek metrů po proudu Chrudimky. Na asfalt navazuje trávník, na něm podle potřeby zaparkuje auto. Všichni se sem vejdou. Jak maminy s kočárky, tak pejskaři s cyklisty. To vše bez pruhů a značek. A to v létě je zde provoz poměrně značný na plovárnu a stadion.

Docela mě mrzí, že naši zelení, kteří bědují nad každou zašlápnutou žabičkou, již dávno neprotestují nad zbytečným značením. Jakou ekologickou zátěž přinese pro naši planetu výroba každé z těchto značek? Samozřejmě, že celá záležitost za chvíli vyšumí a zjistí se, že je všechno dle norem a v naprostém pořádku. Byrokracie nabobtnala do obludných rozměrů, státní dluh roste a občané se zase dělí na my a oni.

Chrudim/Svídnice/Skalka/Slatiňany - Oprava povrchu silnice, který již od konce července testuje trpělivost řidičů, probíhá klasickým způsobem. V pracovní době se zde dělnici dvakrát nepřetrhnou. Navíc je prý doba, po níž pracují, povážlivě krátká na to, o jak významný úsek se jedná.

V úterý 9. srpna v 17 hodin se na stavbě silnice nepohyboval jediný dělník a šoféři museli v kopci pod Skalkou čekat dlouhé desítky minut, protože dopravu řídil semafor. Informace, kudy se cestě s dopravním omezením vyhnout, by nenašel ani Sherlock Holmes, protože zkrátka žádné neexistují. Možnou objížďku přes Ochoz, Podlíšťany, Loučky, Vížky a Lukavici totiž opět komplikuje matoucí dopravní značení, jež řidičům neumožňuje opravovaný most v Podlíšťanech objet přes Obořici.

[[gal:13850]]

Délka vyfrézované úseku se nyní počítá na kilometry. Zatímco od Slatiňan se dá poměrně pohodlně cestovat až k odbočce na Lukavici, dál už to tak snadné není. Nový povrch v místech, kde se nacházely nejen vyjeté koleje, ale také celá řada pomníčků řidičům, kteří na „Císařské silnici“ zkoušeli možnosti svého stroje, položí cestáři do 18. října.  

Chrudim/Škrovád - Nesmyslně umístěných značek na návsi ve Škrovádu si teď všimla i „velká média“. Reportáž o dopravním paskvilu v pátek 5. srpna odvysílala Česká televize a nyní nastává čas, aby zodpovědné osoby zaujaly k celé kauze odpovídající stanovisko – značky musí zmizet.

Jako první o dopravní situaci ve Škrovádě informoval spolupracovník Chrudimských novin Tomáš Velendorf a patřičně ji i popsal v článku, jenž atakoval dva tisíce přečtení. Velendorf v něm upozorňuje na umístění dopravních značek v místech, kde je nikdo nebude sledovat. Na návsi se jich nachází zbytečně moc a venkovskou atmosféru Škrovádu nejen hyzdí, ale i připojují k místům, která jsou dopravním značením doslova zaplevelena. V důsledku se značkami nikdo neřídí a tím pozbývají smysl. Cena jednoho takového stojanu se značnou se pohybuje kolem tří tisíc korun a dá se tak říci, že ve Škrovádě se promrhaly desítky tisíc korun naprosto zbytečně.

[[gal:13842]]

V uvedené reportáži o kauze hovoří i známý malíř Jaroslav Koreček, jemuž se samozřejmě značení také nezamlouvá. Hlavní ideový „motor“ škrovádského okrašlovacího spolku zde přitom v minulosti vysázel celou řadu stromů a bojoval i proti špatně navržené silnici vedoucí kolem jeho domu.

Starosta Slatiňan Ivan Jeník (SNK – ED) zkouší zodpovědnost za nesmyslně umístěné značky přehodit na chrudimské úředníky, ale faktem zůstává, že jen slabý starosta si nedokáže zjednat patřičný respekt a vyjednat takové úpravy, které jsou ve prospěch škrovádských obyvatel a ne všemocné byrokracie. Situaci a ztrátu důvěry svých voličů z řad těchto lidí může ještě zvrátit kategorickým „bouchnutím do stolu“. Nyní tedy zbývá čekat na okamžik, kdy značky ze škrovádské návsi zmizí. Chrudimské noviny budou celou kauzu i nadále sledovat.