Chrudim - Ulice Na Ostrově a maximální povolená rychlost ve směru od retardéru ke kruhovému objezdu u Tesca, nedá řidičům spát. Oprávněně se ptají, jak řešit situaci, kdy šofér pouze ve směru od Tesca zajíždí k jednomu z panelových domů a poté se stejnou cestou vrací.

Takový řidič při své cestě zpět nemá ani tušení, že se pře retardérem nějaká značka s „třicítkou“ nachází a v klidu tak jede maximální povolenou padesátkou. „Nejsem Chrudimák, ale jezdím na návštěvu do sídliště U Stadionu ze Slatiňan. Jedná se mi o toto - přijíždím od kruhového objezdu u Tesca a zahnu k panelovému domu číslo popisné 717 u pošty. Potom vyjíždím opět na ulici Na Ostrově a jedu zpět směrem kruhový objezd u Tesca. Jak mám tušit, že je tam omezená rychlost, když cedule je někde u lávky a já to zde neznám. Odbočky do sídliště tento příkaz neruší,“ ptá se jeden z šoférů.

[[gal:13306]]

Vedoucí Oddělení dopravy a komunikací MěÚ Chrudim Milan Šikl je však neoblomný. „Připojení parkovišť u bytových domů číslo popisné 709 až 712, číslo popisné 713 až 716, číslo popisné 717 až 720 a číslo popisné 721 až 724 na pozemní komunikaci v ulici Na Ostrově v Chrudimi není křižovatkou. Z hlediska zákona o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, se jedná o místo ležící mimo pozemní komunikaci, to znamená, že zde v současné době platí například ustanovení § 23, § 21 uvedeného zákona. Křižovatkou je až připojení pozemní komunikace v ulici U Stadionu na pozemní komunikaci v ulici Na Ostrově u čísla popisného 730. Platnost značky Nejvyšší dovolená rychlost umístěné na komunikaci v ulici Na Ostrově ve směru k okružní křižovatce, končí v daném případě dle ustanovení vyhlášky, kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, na nejbližší křižovatce. To je na výše uvedené křižovatce u čísla popisného 730. Vjezd a výjezd z uvedených parkovišť je dle zákona v podobném postavení, jako vjezdy a výjezdy k rodinným domům,“ říká Šikl. Jak se má ale zachovat člověk, jenž vůbec netuší, že zde omezená rychlost je, vedoucí oddělení dopravy neuvádí. Přichází do úvahy snad telepatie?

Chrudim - Den otevřených dveří v Senior rezidenci v Čáslavské ulici sice již proběhl, ale slavnostní otevření nikoliv. Nejmodernější zařízení sídlící v unikátní rondokubistické budově bývalého zemědělského výzkumného ústavu, se slavnostně otevírá již ve čtvrtek 21. července.

Zařízení funguje již od konce prosince a nový domov v něm našly desítky spokojených klientů. Za tu dobu se také stal nedílnou a především potřebnou součástí města Chrudim. Společnost Senior holding, která Senior rezidenci Chrudim provozuje, tak slavnostním aktem zpečetí své dlouhodobé snažení na poli nadstandardní sociální péče. O dva dny dříve proběhne i otevření druhého domova, který vznikl, a také již funguje, na pražské Klamovce.

[[gal:11960]]

Ve čtvrtek budou na místě přítomní nejen vrcholní představitelé společnosti Senior holding, ale také jejich partnerů, rakouské společnosti SeneCura a francouzského provozovatele sociálních zařízení Orpea, který do tohoto partnerství vstoupil nedávno. Samotná Orpea jenom po Evropě provozuje více jak 700 domovů pro seniory a klienty s Alzheimerovou chorobou. Svá první zařízení otevřel již také v Číně.

Slavnostní akt započne v 10 hodin proslovy a představením celého zařízení. Během dne proběhne také doprovodný kulturní program. 

Chrudim - Parkování trápí ve městě prakticky všechny jeho obyvatele. Jak ty, kdo auto mají, tak ty, kdo ho nevlastní a musí často mezi odstavenými vozy hledat místo k průchodu. Tyto problémy se samozřejmě týkají i lidí bydlících Na Větrníku. Jejich neoficiálním mluvčím je pak Michal Jinoch junior.

Je to právě známý televizní komentátor Michal Jinoch, kdo dlouhodobě upozorňuje na neutěšenou situaci jednoho z největších chrudimských sídlišť. Slibovaná revitalizace, která by mohla parkování částečně vyřešit, se nachází prozatím v nedohlednu a nezbývá proto, než se obrátit na vedení města, aby přineslo odpovědi na palčivé otázky. Arogance, na níž teď Jinoch narazil, má jen daleko k otevřené a ochotné radnici, což jsou tituly, jimiž se místní politici a úředníci tak rádi „zaklínají“. „Neustále se řeší centrum, lokality kolem něj, ale na sídliště, kde je problém obrovský, se zapomíná. Ano, jistě mi vpálíte například rekonstrukci Na Valech, ale kolika lidem tím pomůžete? Na Větrníku, Na Šancích, U stadionu, tady všude se nedá parkovat. Doporučil bych zástupcům města jít si třeba Na Šance zaparkovat po osmé hodině večerní. To bude zábava na několik minut a nakonec auto stejně necháte v komunikaci, kde nemá co dělat. Podél silnice navíc často stojí kamiony, které brání ve výhledu a zvyšují riziko dopravní nehody. A to nemluvím o vracích, které stojí na velkém parkovišti a nikdo s nimi nic nedělá. Asi chápu správně, že nikdo z vedení města v daných lokalitách nebydlí, tak se holt v seznamu k vyřešení neustále propadají,“ zlobí se Michal Jinoch mladší.

[[img:chrn_fullwidth:13734:]]

Sídliště Na Šancích však obývá neuvolněný místostarosta Miroslav Tejkl (ČSSD), ale ten zdejší situaci také neřeší. Problematiku dopravy má přitom v gesci Tejklův stranický kolega, další neuvolněný místostarosta. Jaroslav Trávníček (ČSSD) se také odpovědi na Jinochovy výtky zhostil a „padala“ z něj skutečně zajímavá „moudra“. „Sídliště vznikala v době, kdy automobil byl zpravidla jeden v rodině, vzhledem k jeho ceně a jeho využívání spíše o víkendech byl převážně v garáži a služební vozy parkovaly v areálech firem. Vzpomínám si, že v šedesátých letech, když si někdo pořizoval automobil, pak uváděl, kde bude vůz parkován. Možná to bylo formální, neboť nebyl přetlak na parkovací místa. Jak dobře víte, dnes je situace jiná. Dnes je téměř výjimkou jeden vůz v rodině, nemluvě o služebních vozidlech. Parkovací plochy nestačí. Možná někde prostory ještě nalezneme, musí to ale být na úkor zeleně nebo alespoň proti příjemnému životnímu prostředí,“ začíná svou odpověď Trávníček. Opomíná přitom, že v současné době, která má k šedesátým letům opravdu daleko, je nejen na západě běžným standardem stavět parkovací domy, nebo podzemní parkoviště. Ty pak spolehlivě řeší problémy s nedostatkem míst k odstavení vozidel a příroda, nebo „příjemné životní prostředí“ jimi nikterak netrpí.

[[img:chrn_fullwidth:13733:]]

„Kdo způsobuje, že je přetlak počtu aut proti reálným místům jejich odstavení? Město to jistě není. Pokud je mi známo, tak z města vyšly iniciativy a našla se místa, kde by ne pouze odstavné plochy, ale skutečně kryté plochy – garáže, mohly vzniknout. Bylo to příkladně v sídlišti U Stadionu a v Husově ulici. Narazilo se však na nezájem či odpor bydlících. Jsou i v jiných městech podobné problémy. Řeší je tam například placenými rezidenčními kartami. Rezidenční karty počet vozidel nesníží. Také například zůstává problém návštěv, doprava zásilek a tak dále,“ říká Trávníček. Poukazuje tak na nekompetenci politických „šíbrů“ druhého největšího města Pardubického kraj rozhodnout a poté za svým rozhodnutím stát. V této souvislosti je však nutno připomenout, že například v případě rekonstrukce lokality pod nádražím nedělalo vedení města problém, svěřit i výstavbu parkovacích míst do rukou projektantů a místní postavit k hotové věci. Však také reakce na tuto revitalizaci jsou plné rozčarování a pochybností. Místostarosta Trávníček navíc přenáší odpovědnost na majitele automobilů, jako by snad on ani „jeho“ úředníci nebyli placeni z daní i těchto motoristů proto, aby hledali řešení problémů svých „zaměstnavatelů“ z řad občanů České republiky, tedy i Chrudimě.

[[img:chrn_fullwidth:13732:]]

Překvapením však není konec. Jaroslav Trávníček své myšlenky dovádí do absurdních závěrů, které mají v majitelích aut vzbudit pocit viny. Nezasekl se místostarosta ve zmiňovaných šedesátých letech? „Když si člověk koupí za stovky tisíc automobil, měl by být i jeho zájem mít pro tuto investici zajištěno i parkování. Už proto, že to je nemalá investice, je potřeba ji mít zabezpečenu proti krádeži, poškození a také proti povětrnostním podmínkám. Lze to řešit pojištěním, ale už i to jsou náklady. Město může pomoci jen vyhledat místa, kde povrchové, lépe však podpovrchové parkování, může vzniknout. Musí to být místa v souladu územním plánem, věřím, že pokud to budou místa menšího rozsahu, lze taková najít. Zde může s hledáním takových míst pomoci každý obyvatel města. Záležitost nalezení těchto prostor jsem konzultoval s městským architektem. Považuje ji za reálnou. Náklady s vybudováním, případně s nájmem těchto míst však půjdou za zájemci o parkování. Snad to stojí za tu jistotu mít vozidlo zabezpečeno a nemuset hledat místo k zaparkování. Podobně se dříve lidé dovedli domluvit a vybudovat družstevní garáže. Nebo se může najít developer, který by problém parkování a tím i zajištění vozidel vzal za svůj podnikatelský záměr, také je taková možnost,“ uzavírá místostarosta Jaroslav Trávníček a potvrzuje tak, že radnice nemá v této otázce připraveny žádné projekty, jež by mohly být financovány z evropských miliard, které mají v následujících letech přitéci do Hradecko-Pardubické aglomerace z Evropské unie.

[[img:chrn_fullwidth:13731:]]

Architekt města Marek Janatka myšlenky svých „pánů" ještě graduje. Majitelé aut prý neomluvitelně „privatizují“ veřejný prostor. Komu však tento prostor patří, když ne obyvatelům města? „Privatizace veřejného prostoru soukromými vozidly zdarma je v budoucnu neúnosná. Trvalým bydlištěm a zakoupením vozidla nevzniká nikomu nárok na přivlastnění si kusu veřejného prostoru, který má sloužit všem pro obecně prospěšné funkce. Zakoupením vozidla za něj vlastník přebírá odpovědnost, a to i v době, kdy ho odkládá. Ve většině developerských bytových projektů si v dnešní době občan musí k bytu zakoupit garážové stání za 150–250 tisíc korun podle lokality a standardu,“ říká Janatka.

„Jednou z variant, jak se o auto postarat, je vytvořit iniciativu pro vybudování například polozapuštěných podzemních parkingů, které lze ve spolupráci s městem realizovat za přijatelných finančních podmínek a natrvalo tak otázku parkování vyřešit. V případě zájmu se obracejte přímo na mne. Současně upozorňujeme, že město si je při současném stoupajícím stupni motorizace a stoupající lenosti lidí vědomo nutnosti potřeby dostatku parkovacích stání pro fungování veřejného občanského vybavení. I na těchto otázkách vedení dlouhodobě pracuje a připravuje koncepci parkování ve městě,“ reaguje těžko uvěřitelným obviněním úředník, který je opět placen lidmi, na jejichž adresu směřuje kritiku. Rozezleným šoférům tak nezbývá, než si jeho i Trávníčkova slova zapamatovat a v komunálních volbách pak dát dostatečně jasně najevo, co si o těchto závěrech myslí. Do doby, než radnice zpracuje projekty parkovacích domů a podzemních parkovišť, musí řidiči dále dlouhé minuty kroužit po sídlištích a hledat poslední volná místečka. Pomocnou ruku z radnice čekat podle všeho nelze. 

Chrudim - V Galerii Art na Resselově náměstí probíhá od 15. července až do 15. září výstava výjimečného sochaře Igora Kitzbergera. Ve světě podivuhodné umělcovy fantazie zde najdou jeho příznivci pohromadě díla, která vytvořil ve svých začátcích na Akademii a díla patřící k těm nejnovějším.

Igor Kitzberger je výjimečný sochař. A tak jako většina výrazných osobností v uměleckém světě, rozděluje pozorovatele na ty, kterým sochařova expresivnost a niternost nejsou po chuti a pak na ty, kteří považují umělce za výjimečný talent českému sochařství přinášející nové podněty a kvalitu.

Sochař zpracovává své představy s virtuozitou a originální technikou. Díky dokonale zvládnutému kovářskému řemeslu a umělecké sochařské invenci vznikají pozoruhodné plastiky figur, jejichž charakteristickým společným jmenovatelem je ztvárnění dynamického pohybu. Okruh témat sochaře je poměrně omezený, zaměřuje se převážně na tanečníky, figury ze světa komedie dell´arte, hudebníky a herce, tedy především mužské postavy. Kitzbergerovým velkým tématem je fascinující osobnost velkého renesančního myslitele, filozofa, spisovatele i pedagoga Jana Amose Komenského. Drobné komorní práce nebo rozměrné plastiky jsou vždy výsledkem dlouhého přemýšlivého tvůrčího procesu.

Málokterý sochař zaznamenal osobnost Jana Amose Komenského, Jeana Gasparda Deburau, osobnosti herců či tanečníků v tolika variantách a nuancích. V úžasných výstavních prostorách Galerie Art získala expozice fascinujících soch akademického sochaře Igora Kitzbergera zvláštní mýtickou atmosféru.

Chrudim - Mělo by mít město svoje vlastní rádio? Tuto otázku si na svém posledním jednání před prázdninami položili členové kulturní komise rady města a zároveň s ní zazněla i odpověď – rádio by vzniknout mělo. V sousední Luži již funguje, přičemž místní si ho nemohou vynachválit.

V Luži rádio vzniklo před třemi lety především proto, že vedení města považovalo bezdrátový rozhlas za nespolehlivý a nákladný na provoz. Rádio stojí městskou kasu 15 tisíc ročně a autorskému svazu pošle lužská radnice za pouštěnou hudbu zhruba deset tisíc korun. Náklady na pořízení vysílací technologie se však již pohybují ve stovkách tisíc korun a i náklady na provoz by v Chrudimi, která má necelých 24 tisíc obyvatel oproti dvěma a půl tisícům obyvatel Luže, byly poněkud vyšší. Vzhledem k nepřetržitému provozu členové komise samozřejmě předpokládají i zaměstnání několika profesionálních hlasatelů. A mzdy tvoří prakticky vždy ty nejvyšší položky v rozpočtu.

[[img:chrn_fullwidth:8311:Rozhlas contra rádio. Co je efektivnější?  Foto: Chrudimské noviny]]

Chrudimský rozhlas je naproti tomu dlouhodobě terčem kritiky. Jeho hlášení není rozumět, některé megafony jsou prý namířeny špatným směrem. Rovněž aktuálnost zpráv je pochybná. Městské rádio by se tak mohlo dostat do těch domácností, které nepreferují národní rozhlasové stanice. Logicky by však přineslo i větší tlak na úředníky a vládnoucí politickou garnituru, protože tito by byli nuceni ze své činnosti poskytovat výstupy a seznamovat veřejnost s výsledky práce.

Usnesení komise rady města má však pouze doporučující charakter a rozhodnutí zřídit městské rádio zůstává plně v kompetenci zastupitelstva.

Praha - Přesně před dvěma lety dosáhl chrudimský stolní tenista David Půlpán fantastického úspěchu v britském Stoke Mandeville, letos své výkony dokázal zopakovat na „domácí“ půdě v Praze a ze Světových her handicapované mládeže do 23 let si odvezl zlatou a stříbrnou medaili!

Přesně rok po úspěchu ve Stoke Mandeville (více o turnaji si připomeňte zde) se od 29.6-3.7. 2016 uskutečnily v Praze Světové hry handicapované mládeže do 23 let. Na věhlasné akci probíhala řada sportů, konkrétně disciplíny z atletiky, plavání, šermu vozíčkářů a především stolního tenisu, kde bylo výrazné chrudimské zastoupení.

[[img:chrn_fullwidth:13722:Česká výprava na světových hrách v roce 2016]]

Velkou výhodou pro Davida Půlpána byl fakt „domácího“ prostředí a to doslova, protože v areálu Stadionu mládeže DDM hl. m. Prahy se nachází klub "zdravých" stolních tenistů SF SKK El Niňo Praha, kde v současné době trénuje a také hraje zápasy. Odchovanec chrudimského klubu KST Linea Chrudim zde obhajoval zlatou medaili ve družstvech a stříbrnou medaili v jednotlivcích z IWAS U23 World Games Stoke Mandeville 2014.

Světových her v Praze se zúčastnilo 26 hráčů a hráček z celého světa, mezi kterými zaznamenal chrudimský vyslanec famózní výsledky. V jednotlivcích ve své kategorii handicapu vybojoval 1. místo a stal se tak mistrem světa do 23 let! Následně mezi jednotlivci bez rozdílu handicapu obsadil 2. místo a ve družstvech společně s chorvatským spoluhráčem Pavao Jožičem obhájil 1. místo ze Stoke Mandeville!

[[img:chrn_fullwidth:13724:Mistr světa David Půlpán při závěrečném focení]]

V obou kategoriích u jednotlivců musel David Půlpán skousnout pouze jedinou porážku, kdy až ve finále nestačil na Bunpota Sillapakonga v poměru 0:3, ve družstvech se s Chorvatem Jožičem dokázali vypořádat s rumunskou i italsko-kuvajtskou dvojicí. „Ve finále jsem Sillapangovi vzdoroval pouze v prvním setu, který jsem prohrál 11:13 na míčky, ostatní sety si už Thajec pohlídal a vyhrál s přehledem 3:0, nutno konstatovat, že soupeř byl herně o úroveň výše a jednalo by se o velké překvapení, kdybych zvítězil,“ popsal sám aktér turnaje svoji jedinou porážku ve finále.

„Podařilo se mi obhájit 1. místo ve družstvech ze Stoke Mandeville 2014, tentokrát ke zlaté cestě dopomohl a stal se její nedílnou součástí skvělý parťák a super hráč Pavao Jožič! Tímto bych mu ještě jednou rád poděkoval, že byl ochoten se mnou spojit síly, které vyústily ve velký úspěch,“ spokojeně hodnotí celé pražské působení David Půlpán.

Vzhledem ke svému věku (Davidu Půlpánovi je v současnosti 22 let, pozn. red.) se této akce zúčastnil nadějný stolní tenista naposledy, nyní je připraven sbírat úspěchy mezi dospělými!

[[img:chrn_fullwidth:13723:Vítězný pár kategorie družstev - David Půlpán a Pavao Jožič! ]]

Výsledky Davida Půlpána (IWAS U23 World Games Praha 2016):

jednotlivci podle rozdělení handicapu

David Půlpán (Česká republika) – Ali Alsane (Kuvajt) 3:0

David Půlpán (Česká republika) – Daniel Ionita (Rumusnko) 3:0

jednotlivci bez rozdělení handicapu

1. kolo – David Půlpán (Česká republika) – Parinya Punkaew (Thajsko) 3:0

čtvrtfinále – David Půlpán (Česká republika) – Matteo Orsim (Itálie) 3:1

semifinále – David Půlpán (Česká republika) – Pavao Jožič (Chorvatsko) 3:0

finále – David Půlpán (Česká republika) – Bunpot Sillapakong (Thajsko) 0:3

kategorie družstev

semifinále – Půlpán (ČR)/Jožič (Chorvatsko) – Ionita/Tepeleu (oba Rumunsko) 2:1 na zápasy

finále – Půlpán (ČR)/Jožič (Chorvatsko) – Cordua (Itálie)/Alsanea (Kuvajt) 2:1 na zápasy

Chrudim - Plovárna, jež v minulosti prošla tolik diskutovanou rekonstrukcí, v současné době ve švech rozhodně nepraská. Na vině není momentální ochlazení, protože začátek července byl až extrémně teplý. Na vině jsou odlišné preference převážně mladé generace.

Nižší návštěvnost oproti loňskému roku přiznal v médiích i šéf městských sportovišť Luděk Marousek. Fotky, které pořídily Chrudimské noviny, jeho slova potvrzují. Koupaliště návštěvníky příliš netáhne. Na místě si totiž pořádně nezaplavou, skokanský můstek také chybí. Užít si vody v nerezových vanách, tak přicházejí především lidé středního věku a senioři hlídající vnoučata. Mladá generace podle všeho dává přednost koupání v některém z okolních písníků, nebo zatopených lomů.

[[img:chrn_fullwidth:13700:Trošku se tu nudím.  Foto: Chrudimské noviny]]

Návštěvníky plovárny nenaláká ani mizerná nabídka služeb přímo na koupališti a vstupné 60 korun rovněž nepatří mezi nejnižší. Z doplňkových atrakcí lze jmenovat hřiště pro vodní fotbálek a plážový volejbal. Komu je koupaliště vlastně určeno? Ozývají se totiž hlasy, že nákladně zrekonstruovaný areál připomíná spíše zakonzervovaný evropský projekt, jenž nechává především mládež bez povšimnutí.

Naproti tomu koupaliště ve Slatiňanech si na návštěvnost všech ročníků stěžovat nemůže. Přestože je proslulé chladnější vodou, disponuje plnohodnotným venkovním bazénem, v němž se dá udělat víc, než pět temp a také přírodě bližším prostředím. Velká část Chrudimáků proto sedlá své bicykly a vyráží cyklostezkou podél řeky až do Slatiňan. 

[[gal:13720]]

Chrudim - Rodný dům Jana Nepomuka Štěpánka, slavného chrudimského rodáka, prochází rekonstrukcí. Vzniknout by v něm měl denní stacionář pro klienty chrudimského hospice. Trávit svůj čas by v historickém domě v centru města měli především onkologičtí pacienti a jejich rodiny.

„Krátce po návratu z Anglie v roce 2012 jsme začali promýšlet, jak realizovat svou rozšířenou vizi - vybudovat denní centrum se stacionářem pro nemocné v závěru života. Naskytla se možnost velmi výhodné koupě původně gotického řadového domu ve Štěpánkově ulici číslo popisné 89 v centru Chrudimi. Dům jsme v létě 2012 koupili. Projektantem rekonstrukce se stal Ateliér 02 z Havlíčkova Brodu. V současné době již opravy a úpravy probíhají a zahájení provozu by mělo být letos. Tentokrát nejsme závislí na dotacích a grantech, k financování využijeme vlastní rezervní fond vytvořený od zahájení provozu lůžkového hospice. Doufáme však v trvající přízeň sponzorů – dárců, kteří nyní podporují hospic a které těší, stejně jako nás z hospice, že se mohou podílet na dobrém díle. Elektrárna Opatovice nám třeba přispěla sto sedmdesáti tisíci,“ uvádí k opravám domu ve Štěpánkově ulici webové stránky hospice u Ploché dráhy.

[[gal:13719]]

Samotný hospic vznikl u Ploché dráhy v roce 2009. Část financí na jeho výstavbu shánělo občanské sdružení Smíření prostřednictvím sbírek, do nichž tehdy přispěli jak jednotlivci, tak třeba politické strany. Nejvíce nákladů však pokryly dotace. Zaměstnanci a hlavní autoři projektu hospicové péče v České republice kategoricky odmítají jakékoliv snahy o legalizaci údajné „euthanázie“ a nestydí se za křesťanskou orientaci svého díla. Svou víru však nikomu nevnucují a přijímají příchozí bez rozdílu. Samotný hospic je převážně určen pro pacienty s pokročilým nevyléčitelným onemocněním, kteří se pro závažnost svých příznaků nemohou léčit doma. Nejčastěji se jedná o postupující nádorové onemocnění.

Chrudim - Ve dnech 14. až 16. července Chrudimská beseda na chvíli zprovozní Městské kino, aby nabídla ochutnávku filmů z karlovarského festivalu. Minipřehlídku uvede zábavná francouzská komedie Líná zátoka odehrávající se v nádherně nasnímaných exteriérech severní Francie.

Ve čtvrtek 14. července ve 20 hodin se promítá francouzská komedie Líná zátoka. Režisér Bruno Dumont před dvěma lety rozesmál karlovarské publikum svou minisérií Malej Quinquin. Nyní po uvedení v soutěži na festivalu v Cannes vstupuje do kin se svou zdivočelou komedií a retro detektivkou v jednom. Líná zátoka představí slavné herce: Juliette Binoche, Valeria Bruni Tedeschi a další ve velmi neotřelých hereckých polohách. 

Divák, který se rozhodne sledovat pár dní ze života kovbojů na brazilském venkově, mimochodem se vším, co se dá, si užije v pátek 15. července, kdy je na programu drama Neonový býk. Nepředstavujte si téma býčích zápasů! Tohle býčí rodeo je spíš o tom, jak podrazit někomu nohy. Pohledný kovboj Iremar, tanečnice Galega a její malá dcera Cacá žijí v divokém a smyslném světě brazilského rodea. Domovem provizorní rodiny je náklaďák, ve kterém převážejí býky na další štace. Skrz prach a pot z tvrdé práce probleskují sny o budoucnosti, barevné a zářivé jako mytický Neonový býk. 

K divácky nejlépe hodnoceným filmům patří dojemný, zábavný až výstřední snímek Tohle je náš svět v hlavní roli s Viggo Mortensenem. Tragikomický střet s reálným světem početné rodiny žijící v kanadské divočině uvidíte v sobotu 16. července od 20 hodin.

A jelikož k festivalům patří i mimořádně lákavé jídlo, pořadatelé propagují oplatky, becherovku, steaky z jelena a pivo Karel, tak se necháme překvapit.

Chrudim - Základní školu v ulici Dr. Jana Malíka zná ve městě asi každý. Někdo se může počítat mezi její absolventy, jiný v ní nechává vzdělávat své potomky, další zcela a kompletně odmítá model vzdělávání, jež nastavil ředitel školy Zdeněk Brož se svým pedagogickým sborem. Malík je zkrátka unikát.

Ve středu 29. června se v jídelně školy konalo rozloučení s žáky devátých tříd. Koná se každý rok a každý rok se trošku liší od těch předchozích. Zaplněná jídelna v parném letním dni nedala zapomenout, že v „Malíkovi“ se i tyto výjimečné chvíle nesou v trochu jiném duchu, než ve školách jiných.

[[img:chrn_fullwidth:13598:Žáci devátých tříd, rodiče a učitelé se společně loučili se školním rokem. Foto: Chrudimské noviny]]

Fotografie za doprovodu emotivní hudby střídala vtipná videa, která „deváťáci“ vytvořili, na jevišti se objevili třídní učitelé Roman Anýž a Ivana Brožová. Třídní hovořili o letech strávených s dětmi, které se jako mávnutím kouzelného proutku proměnily v embrya dospělých. Protože jako „malí dospělí“ absolventi Malíka skutečně působí. Jsou sebevědomí, nedělá jim problém diskutovat s o dekády staršími lidmi, mají svůj názor a ten dokáží s patřičným důrazem prosadit. Možná právě tato schopnost vychovat z dětí plnohodnotné lidské bytosti bez komplexů, je trnem v oku některým kritikům vzdělávání na Základní škole Dr. Malíka.

„Bude nám chybět hlavně škola. Skvělá patra a kamarádi, učitelé, kteří nám nebránili projevit svůj názor, přestože nás učili dát tomu názoru správnou formu. Diskuse, výuka, pravidelné výjezdy do přírody. Škola pro nás byla taková druhá rodina, po níž se nám bude stýskat,“ shodují se ve svém názoru na uplynulých devět let dvě slečny, nyní již absolventky Karolína Kučerová a Markéta Hromádková.

[[img:chrn_fullwidth:13604:Karolína a Markéta. Pomůže jim základka dr. Malíka na cestě životem? Foto: Chrudimské noviny]]

I ony cítí určitou nejistotu z cesty, kterou právě nastupují, protože je jim jasné, že bezpečné prostředí a přátelský přístup učitelů z jejich základní školy nebude na všech středních školách samozřejmostí. Právě některé místní střední školy mají s dětmi z „Malíka“ problém a dávaly jim za jejich odlišnost patřičně do těla. I to se ale v posledních letech mění.

Jednou z budoucích studentek pardubického gymnázia v Mozartově ulici je i Natálie Šafářová. Sebevědomá blondýnka, jíž by málokdo hádal patnáct let.

[[img:chrn_fullwidth:13609:Natálka se budoucnosti nebojí. A proč by měla? Foto: Chrudimské noviny]]

„Se svým projektem jsem se dostala až na akademii věd. Věnován byl protahování, cvičení. Ráda bych časem napsala třeba i knížku. Rozhodně si myslím, že nás škola na život připravila perfektně. Naučili jsme se psát všemi deseti, skvělá byla výuka angličtiny, dějepisu. Nebojíme se říci svůj názor, máme vyšší sebevědomí,“ říká dnes již bývalá žačka Základní školy Dr. Malíka. V budoucnu by se ráda věnovala buď psychologii, nebo zubařině. Kdo z dětí po základní škole ví, čím by chtěl být?

Duchovním otcem, motorem školy a také dobrým přítelem svých žáků, je již čtvrt století Zdeněk Brož. Učitel, který se hned z počátku existence školy za vodojemem stal i jejím ředitelem. „Za těch pětadvacet let mohu konečně říci, že okolí Malíka přijalo. Klacky pod nohy, které nám z nejrůznějších stran házeli ti, kdo nám nepřáli, jsme se naučili překračovat,“ říká Brož. Od počátku přitom vsadil na změnu vztahů ve škole a smysluplnost toho, co se v ní děje. Každý, kdo nepřijal filosofii školy a neztotožnil se s partnerským přístupem k žákům a rodičům, se se školou dříve, či později rozloučil.

[[img:chrn_fullwidth:13613:Ředitel Zdeněk Brož: Chalupu nemám, místo ní mám školu. Foto: Chrudimské noviny]]

„Nové kolegy vybíráme jednoduše. Samozřejmostí je pohovor a už tam se obvykle ukáže, jestli ten který člověk mezi nás zapadne. Mám na to asi nos. Po úvodním rozhovoru bereme potenciálního kolegu nebo kolegyni do třídy a necháme je dvacet minut učit,“ přibližuje neortodoxní přístup ředitel. Mnozí to nezvládli, ale někteří se nenechali rozhodit a děti dokázali zaujmout. „Později za mnou přišly děti ze třídy a samy řekly, zda je budoucí učitel zaujal. Pokud se jim kantor zamlouval a i já byl spokojen, domluvili jsme se na spolupráci.“

[[img:chrn_fullwidth:13607:Dnešní deváťáci si věří. Výsledky přijímaček na střední školy to potvrzují. Foto: Chrudimské noviny ]]

Pedagogické fakulty považuje Zdeněk Brož mnohdy za pedagogické skanzeny. Budoucí učitelé se na nich neučí, jak smysluplně učit. Navíc je mnohdy vzdělávají pedagogové, kteří sami nikdy za katedrou nestáli. Mladí lidé se tak ještě více vzdalují reálnému životu a dětem nemohou mnoho předat, nejsou pro ně osobností ani autoritou. Reforma školství, která je podle Brože nezbytná, tak musí začít právě na vysokých školách pro pedagogy. A do toho se nejspíše žádný ministr nepustí.

[[img:chrn_fullwidth:13606:Spokojený ředitel, vděčný žák a pyšný táta. Foto: Chrudimské noviny]]

„Z různých stran slyšíme kritiku naší školy, která nám vytýká údajný nedostatek kázně. Přitom opak je pravdou. I u nás máme jasně a pevně stanovený řád a psaná i nepsaná pravidla, jimiž se kantoři a žáci řídí. A právě to je jeden z důvodů, proč ve škole máme naprosté minimum kázeňských přestupků,“ vyvrací námitky Brož. Mnoho učitelů ve školách tak podle všeho jen těžce nese orientaci školy na partnerský přístup a svobodné vyjadřování názorů dětí. Se sebevědomým dítětem si dokáže poradit málokdo. Na Malíkovi se to však daří. I proto, že sám Zdeněk Brož nejde formou restrikcí a „zupáckého“ vyžadování pravidel. I důrazné námitky dokáže předkládat slušně a věcně tak, aby neurážely. A to jak ve vztahu k dětem, tak kolegům se sboru.

[[img:chrn_fullwidth:13600:Dnešní deváťačky ... Foto: Chrudimské noviny]]

Forem vzdělávání je přitom mnoho druhů. Waldorfská škola, vzdělávání podle Marie Montessori, Daltonské vyučování a pak také forma, kterou zvolil Zdeněk Brož. Mnozí rodiče si však ani z bohaté nabídky nedokážou vybrat a volí proto domácí výuku. „U nás žádné takové rodiče nemáme. Osobně jejich přístup chápu a považuji ho za selhání školství. Nedokáže nabídnout variantu, která by takovým rodičům vyhovovala. I proto je třeba radikální změna v samotném principu. Když Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, nebylo kde brát, proto často učili vojenští vysloužilci. A tento přístup plný často bezduchého biflování a drilu u nás stále přetrvává. Stačí se jen zamyslet třeba nad tím, proč kantoři nutí děti na začátku hodiny vstávat. Nepřipomíná to vojenský nástup?“ klade otázky Zdeněk Brož. Ředitel Základní školy Dr. Malíka často opakuje známé pravidlo, z nějž plyne, že prostředí vychovává, determinuje chování. Když se učitelé k žákům chovají slušně, chovají se poté žáci slušně k učitelům. Vyžaduje to často ale komplexní nasazení a ne jen odříkat přípravy a pak „zaplout“ do kabinetu na kávu. Děti na Malíkovi za svými kantory chodí i s osobními problémy, mnohdy svým třídním i tykají. Do těchto vztahů však ředitel příliš nezasahuje. Nepřekročí-li školní řád, je na pedagozích, jakou formu přístupu ke svým svěřencům zvolí.

[[img:chrn_fullwidth:13599:Pánům to v oblecích taky slušelo. Foto: Chrudimské noviny]]

„Od počátku jsem chtěl, aby dětem škola minimálně nevadila, když už ji nebudou přímo milovat. A ono se to daří. Příjemná atmosféra, bezpečné prostředí, důraz na důležité a vypuštění přežilého – nepodstatného, přináší své plody,“ opisuje zásadu formulovanou svatým Augustinem Zdeněk Brož: „V podstatných věcech jednotu, ve sporných svobodu, a ve všech lásku.“ Je to právě vztah k dětem a jejich seberealizaci, co stále pohání ředitele Základní školy Dr. Malíka. Jak sám říká, má to štěstí, že i své koníčky se mu podařilo implementovat do vzdělávacího programu školy. „Děti tak jezdí pravidelně na výukové semináře do přírody, učí se lyžovat, sjíždět řeky,věnují se cykloturistice i pěší turistice. Samotná škola se mi tak stala koníčkem. Ráno jsem ve škole první a většinou ji také poslední opouštím. Jsem zde často i o prázdninách, kdy na chodbách panuje úžasný klid. Po týdenní účasti na kurzu se žáky pracuji často ve škole i v sobotu a v neděli. To dítě, které se před pětadvaceti lety narodilo, mi sice přineslo šediny, ale mám ho rád pořád stejně. Nikdy bych neměnil,“ usmívá se Brož.

[[img:chrn_fullwidth:13608:Poslední fotka s panem učitelem. Bylo to krásný ... Foto: Chrudimské noviny]]

Největší odměnou pak jsou žáci, kteří již mají sami své děti a ty potom zasedají do lavic na Malíkovi. A takových žáků stále přibývá. Absolventi spolu s kantory tvoří zvláštní komunitu, vyznačující se až rodinnou atmosférou. „Úkolem školy je ukazovat dětem, v čem jsou dobré. Proto máme takové množství volitelných předmětů a seminářů. Učitelé nesmí děti zatracovat, ale spíše je doprovázet na jejich cestě. Nám se to daří. Především díky vynikajícímu kolektivu, jenž své žáky chápe a má je rád. Až jednou odejdu – do důchodu mám dva roky – věřím v pokračování nastaveného kurzu. Sám se poté do školy už nevrátím,“ říká Zdeněk Brož. Komu pomyslné žezlo předá? To nechává ředitel Brož bez odpovědi. Z jeho úsměvu je však patrné, že případní nástupci už možná dnes chodí po chodbách Základní školy Dr. Malíka v Chrudimi. Ale kdo ví?!

[[gal:13693]]