Chrudim/Prachovice/H. Městec - Ten, kdo před rokem nemohl najít slušná slova pro politiku vedení Pardubického kraje při rušení nevyužívaných železničních tratí, může teď jásat. Doslova kopernikánský obrat v přístupu totiž předvádí krajský radní Jaroslav Dušek (SPOZ), který chce mnohé ze zrušených železničních spojů opět vzkřísit.

Bývalý vlivný odborář totiž přišel do vedení kraje s jasnou vizí - navrátit vlaky tam, kde byly podle jeho názoru zbytečně přípoje zrušeny. A svůj slib teď podle všeho plní. Lidé se tak nově opět dostanou do Prachovic na trati Přelouč - Prachovice. Doposud do této obce nedaleko Heřmanova Městce zajížděl jen víkendový letní spoj. Teď by měl motoráček jezdit každý den ráno a večer. Stejně na tom bude i trať ze Žďárce u Skutče do Svitav, nebo i mezi Chocní a Litomyšlí.

Obnovena bude ale i trať mezi Chrudimí a Heřmanovým Městcem a dojde dokonce k dostavbě třistametrového úseku kolejí, aby vlaky mohly jezdit na velké chrudimské nádraží. Náklady na tuto akci nebudou malé. Kraj zaplatí ze svého bezmála 330 milionů korun. Kompenzovat zvýšené náklady chce přitom vedení kraje redukcí spěšných vlaků z Pardubic do Královehradeckého kraje.

Nově se na pozapomenutých tratích objeví dopravce Arriva, který bude mít základnu v Chornici. Odsud obslouží třeba Velké Opatovice, Moravskou Třebovou a další města a vesnice. Zahájit provoz by měl už na jaře.

Pardubice/Chrudim - Hejtman Pardubického kraje Martin Netolický (ČSSD) se rozhodl rázně zasáhnout proti zdvojování funkcí ve správě kraje a vyzval nově zvoleného poslance Pavla Havíře ze stejné politické strany, aby se rozhodl buď pro práci v Poslanecké sněmovně anebo řízení pěti krajských nemocnic.

Přestože měl Havíř svolení od náměstka hejtmana zodpovědného za krajské zdravotnictví Romana Línka (Koalice pro Pardubický kraj), že může vedle práce poslance zůstat i v dosavadním zaměstnání, v němž má za úkol z pozice manažera krajských nemocnic transformovat akutní lůžkovou péči v Pardubickém kraji, dostal nyní od hejtmana půlroční lhůtu na to, aby se rozhodl, zda chce zůstat v politice, nebo dokončí svůj úkol v krajském zdravotnictví.

"Je pro mne nepředstavitelné, aby šéfem našich nemocnic byl člověk, který bude z velké části pracovat v Praze. Bylo by to velmi komplikované," je přesvědčen hejtman Netolický. "Pokud bude jezdit jenom do Sněmovny a tam si jednání odsedí jako řadový poslanec, pak to možné asi bude. Jestli ale chce pracovat ve výboru, objíždět volební kraj a věnovat se legislativní činnosti, potom říkám, že nelze vedle toho dělat zodpovědně ještě další zaměstnání," podtrhuje Netolický vlastní zkušenosti z doby, kdy byl asistentem poslance Radko Martínka (ČSSD).

A Havíř to nyní po rozhovoru s ním uznává. S Netolickým se proto dohodl na přechodné půlroční době, během které vyčká, zda se podaří sestavit stabilní vládu, anebo dojde k dalším předčasným volbám. Podle toho se poslanec Havíř rozhodne, na které židli zůstane sedět. Do té doby bude zatím připravovat sloučení všech pěti krajských nemocnic do jedné akciové společnosti. V souvislosti s tím se hodně spekuluje nad tím, zda se podobně zachová i primář dětského oddělení Chrudimské nemocnice a poslanec hnutí ANO 2011 David Kasal, který se prozatím dohodl s vedením nemocnice na pokračování v čele primariátu, avšak pod podmínkou, že pokud nastanou nějaké problémy, situaci přehodnotí a rozhodne se pouze pro jednu z uvedených funkcí.

Chrudim - Jeden z místních zastánců zdravého pohybu a čistého města Daniel Schindler se zlobí na vedení chrudimské radnice. Venkovní tělocvična, kterou město před pár dny slavnostně otevřelo před stadionem MFK, podle něj prý vůbec neodpovídá tomu, co on prosazoval na Desateru problémů Chrudimě.

„Tak tohle je tedy výsměch a facka přes celá ústa od vedení města v čele se starostou za vše, co jsem pro město udělal. Styďte se, je mi z vás špatně,“ nebere si servítky Daniel Schindler v komentáři k tělocvičně před stadionem MFK Chrudim, tzv. Emilákem. Daniel totiž kromě prosazování vybudování venkovní tělocvičny - podobné jako je v městských lesích, pravidelně s partou nadšenců uklízí město od nepořádku a odpadků. Samozřejmě bez nároku na jakoukoliv finanční či jinou odměnu.

[[img:chrn_fullwidth:5442:Děti si tělocvičnu užívají, pro náročnější cviky se však podle Daniela Schindlera nehodí.  Foto: Pavel Zeman]]

„Tohle je ta venkovní fitness tělocvična, kde si můžou zacvičit všichni příznivci zdravého pohybu bez ohledu na věkovou kategorii?“ ptá se Schindler a pokračuje. „O tohle jsem bojoval na Desateru problémů města Chrudimi? Já jsem byl ten, kdo prosazoval venkovní tělocvičnu a nikdo se mnou nic neřešil, nezeptal se na můj názor, nežádal mou radu či pomoc v tom, jak bychom si tuhle tělocvičnu představovali. Tohle nářadí je totiž absolutně nepoužitelné k workoutu, o který nám šlo,“ zlobí se Schindler. Na závěr ještě posílá vzkaz přímo vedení chrudimské radnice. „Vedení města v čele s panem Petrem Řezníčkem, styďte se za ten paskvil, který jste nechali vzniknout, hanba vám!“ uzavírá Daniel Schindler svůj kritický komentář.

Chrudim - Ve městě se v současnosti nachází několik kritických míst, kde řidiči občas zaregistrují hlídku městské policie s přenosným radarem. Strážníci se s jeho pomocí pokouší nachytat hříšníky, kteří v těchto úsecích pravidelně překračují maximální povolenou rychlost.

Jedním z takových míst je Pardubická ulice. Přestože zde již došlo k několika tragickým nehodám, jež měly za následek smrt nepozorného, nebo příliš pomalého chodce, řidiči zde často jezdí doslova jako „šílenci“ bez skrupulí dál. Obyvatelé sídliště Leguma, kteří by chtěli zamířit do Městského parku, jenž leží jen pár kroků od jejich domovů, tak musí absolvovat buď riskantní přecházení přes nebezpečnou komunikaci, nebo se vypravit k přechodu, který leží až u evangelického kostela.

[[img:chrn_fullwidth:5448:Zdejší "závodníci" většinou nemají značku Pardubického kraje.  Foto: Chrudimské noviny]]

Mezi největší hříšníky nepatří kupodivu Chrudimáci, ale často auta s poznávací značkou poukazující na to, že jejich šofér je ze zcela jiného kraje. Nezřídka se tudy řítí obrovskou rychlostí i soupravy nákladních aut, které v případě nečekaného vstupu chodce do vozovky nemají šanci na pár metrech rozjetý kolos zastavit.

Dalším místem, kde se auta mění v rakety, je Rubešova, respektive Topolská ulice. Také zde se auta předhánějí, kličkují a snaží se předjet toho z řidičů, který snad jede onou trapnou padesátkou. I tady je možné čas od času zahlédnout městské strážníky, kteří se snaží alespoň některé z těchto "závodníků" přistihnout a „ocenit“ jejich výkon pokutou.

[[img:chrn_fullwidth:5449:Také na městském komunikačním obvodu chytá občas Městská policie Chrudim hříšníky za volantem aut.  Foto: Chrudimské noviny]]

Posledním kritickým místem, kam se Chrudimské noviny vypravily v pošmourném listopadu, byla ulice Slovenského národního povstání pod chrudimskou nemocnicí, kde se stávají závodní dráhou dva souběžné pruhy vedoucí právě k nemocnici. Každý, kdo tudy jel a dodržoval předepsaných padesát kilometrů v hodině, jistě nezřídka zažil, že ho kolega za volantem silnějšího auta předjížděl a poté často musel u kruhového objezdu opět brzdit. Jako by snad jízda osmdesátkou po městě některým šoférům zvyšovala sebevědomí.

[[img:chrn_fullwidth:5447:Dva souběžné jízdní pruhy od Tesca k nemocnici ke zvýšení adreanalinu přímo vybízejí.  Foto: Chrudimské noviny]]

Jestliže máte nějaké další tipy na rizikové úseky, na nichž si řidiči dělají z vyhlášky dobrý den, ozvěte se, diskuse pod článkem je vám k dispozici. Městská policie Chrudim musela naposledy z podnětu občanů krotit rychle jedoucí řidiče během úterý v Pardubické ulici, kde se situace stávala opět neúnosnou. 

Chrudim - Pondělní zasedání městského zastupitelstva slibovalo už dlouho dopředu pořádnou slovní bitvu. Na pořadu dne bylo totiž mimo jiné i projednání návrhu nového územního plánu města, v němž byl zakomponován multifunkční areál namísto stávajícího letního kina. A právě tohle téma přilákalo do jednacího sálu příznivce občanského sdružení MaChr - za Chrudim malebnou, a takřka celou plejádu kandidátů Věcí veřejných (VV) v posledních komunálních volbách, kteří si přišli tento záměr s vedením radnice vyříkat.

Pozornému divákovi jistě neušlo několik známých tváří, které před čtrnácti dny ve Spolkovém domě i častokrát předtím vášnivě diskutovaly o osudu areálu bývalého letního kina za Muzeem. Jakmile totiž starosta města Petr Řezníček (SNK-ED) schůzi zahájil, dorazil do sálu s mírným zpožděním i přestavlcký výtvarník Ivan Baborák, který se často a rád zapojuje do debat, na něž do Chrudimě z Přestavlk pravidelně dojíždí, aby zde, jak je pro něho zvykem, velmi emotivně hájil plány svého kamaráda Richarda Herbsta v areálu bývalého letního kina. Alespoň pro tentokrát dorazil výjimečně bez charakteristické čepičky na hlavě - nejspíš proto, aby vyjádřil svoji vážnost k zastupitelům města.

Narušování průběhu schůze hlasitou debatou
Bylo evidentní, že má mezi přítomnými občany v sále, kteří sem nyní přišli diskutovat, další kamarády,  kteří ještě nenavykli zvyklostem jednání zvolených zástupců města, a tak se všichni společně nezřídka poměrně hlasitě bavili i na účet takových maličkostí, jako jsou přesuny peněz v rámci chrudimského rozpočtu. Nejspíš pro ně byly tyto částky evidentně mimořádně zajímavé, když kvůli tomu dokázali narušovat svým hlasitým projevem průběh schůze. Jakmile ale starosta ohlásil schvalování návrhu nového územního plánu města, nastalo chvíli hrobové ticho a dokonce to už vypadalo, že se do diskuze nikdo nepřihlásí. Nakonec ji ale přeci jen odstartoval zastupitel Luděk Vlk (Strana svobodných občanů).

Pošle Čechlovský na "leťák" buldozery? Prý fáma, kterou někdo šíří
Vlkovi se totiž jako členovi kulturní komise nelíbí návrh této komise na přeměnu bývalého letního kina v multifunkční areál, což mimo jiné vyžaduje také zbourání zastaralého hlediště a obřího plátna, a navrhl svým kolegům v zastupitelstvu se dál jeho návrhem na zachování areálu z 50. let minulého století zabývat. Poté, pro něho vcelku netypicky, velmi ostře zaútočil na neuvolněného místostarostu Jana Čechlovského (ODS), a nařkl ho, že měl po městě rozhlašovat, že jakmile sežene peníze, půjde bývalé letní kino k zemi. Na to bývalý starosta Čechlovský kontroval, že to o sobě rovněž slyšel, ale že jde o pouhou fámu, kterou někdo záměrně šíří. Jak Čechlovský dodal, důležitá je pro něho zejména budova Muzea a Vlkovi přislíbil, že prý do konce tohoto funkčního období rozhodně nebude usilovat o to, aby do prostor za Muzeem vjely buldozery.

Baborák: "Areál byl od začátku celý na odpis!"
Po této první slovní přestřelce se přihlásil o slovo zastupitel Tomáš Židek (SNK-ED), který potvrdil, že nově navrhovaný územní plán města počítá na místě bývalého letního kina spíše s multifunkčním areálem, který má k bývalému "leťáku" rozhodně blíž, než jen zeleň zakreslená architektem v plánu. Všechny prvky pro případné pořádání kulturních a společenských akcí jsou totiž mobilní, a tak je pochopitelné, že se v projektu neobjevují. To už ale nevydržel přítomný výtvarník Baborák, který zopakoval svoji oblíbenou argumentaci o nezájmu města o bývalé letní kino a změně situace, která po jeho zbourání nastane. Tvrdil, že když se nový územní plán začínal tvořit, byl prý celý areál na odpis. Tónem svého hlasu tak nejspíš vyprovokoval další, více než hodinovou diskuzi, plnou osobních útoků, kterou načal neúspěšný kandidát do zastupitelstva za Věci veřejné, Boris Škorpík.

Škorpíkovy paprsky a další jeho návrhy naštvaly architekty
Chvílemi to vypadalo, jako by si přišel Škorpík vyřídit účty s celým vedením chrudimské radnice, a tak to vzal pěkně ze široka. Vyhlédl si celkem tři témata, která jsou, podle něj, v novém územním plánu zpracována špatně a vylučuje se prý jejich schválení. Začal pochopitelně bývalým letním kinem, aby pak volně přešel od tohoto problému k zamýšlené výstavbě dalších bytových domů nad Pumberkami, a třetím bodem byly oblíbené Škorpíkovy armádní paprsky, které brání v některých lokalitách města výstavbě rodinných domků. Na námitky bývalého „véčkaře“ se snažil reagovat věcnými argumenty šéf odboru regionálního rozvoje MěÚ Chrudim Petr Kopecký, kterého z publika podpořila i architektka Jana Benešová, autorka nového územního plánu, nebo viditelně naštvaný městský architekt Marek Janatka, který zastupitele varoval, že pokud nedojde ke schválení nového územního plánu, vystavuje se město případným právním komplikacím. Na jeho schválení jsou totiž nezřídka vázány investice některých subjektů a ty by poté mohly radnici nepříjemně zatopit.

Je hotovo - místo kina vznikne v budoucnu multifunkční areál
Poslední slovo tak měl opět Petr Kopecký, který v reakci na pozměňovací návrhy zastupitele Vlka a Davida Kasala (Nez.) připomněl, že plán lze jen schválit, nebo neschválit. Jakékoliv vytrhávání dílčích bodů - ať už letního kina, výstavby na Pumberkách, nebo armádních paprsků, je nezodpovědné. Luděk Vlk následně svůj návrh stáhnul a také Kasalův námět smetli zastupitelé rázně ze stolu. Napjaté hlasování tak skončilo naprosto jasným souhlasem městských zastupitelů s předloženým návrhem nového územního plánu, který mimo jiné počítá i se vznikem multifunkčního areálu namísto bývalého "leťáku" za Muzeem. Většina přítomných občanů se poté zvedla a odešla ze sálu. Zbylé body programu je totiž vůbec nezajímaly, a tak zastupitelé mohli v klidu schůzi dokončit a odejít domů. 

Chrudim - To, o čem se už dlouho dopředu spekulovalo, se nakonec stalo skutečností. Firma Homa holding, s.r.o., která až dosud vlastnila hotel Bohemia, byla prodána a spolu s ní i samotný hotel. Novým majitelem se teď stala pražská akciová společnost Bazcom, jejímž jediným akcionářem je společnost Equina Holdings Limited se sídlem na Kypru.

Hotel je přitom v rekonstrukci, která je pozastavena kvůli vyšetřování protikorupční policie v kauze zneužívání evropských dotací, z níž je podle všeho podezřelá firma Metrostav, která zakázku získala. Policie však prozatím nechce případ komentovat. Podstatnější ale pro Chrudimáky je, že byla pozastavena i výstavba parkoviště před hotelem na pozemku města, který měl částečně sloužit jak hotelovým hostům, tak i veřejnosti. Právě jeho výstavbou, která ještě vůbec nezačala, byla podmíněna samotná rekonstrukce hotelové budovy včetně kontroverzních přístaveb. Město zároveň odsouhlasilo poskytnutí půldruhého milionu firmě Homa holding na přeložku sítí pro uvedená parkovací stání.

Jenže to je teď jedna velká neznámá. Přestože jsme už před týdnem kontaktovali jednatele firmy Homa holding Jaroslava Strnada a Radovana Doubka, aby se vyjádřili k prodeji a podmínkám prodeje společnosti i hotelu, zůstaly naše dotazy prozatím bez odpovědi. Nelze tedy zatím jednoznačně říct, zda kupní smlouva obsahuje také věcné břemeno na výstavbu zmíněného parkoviště a nakolik byla ošetřena investice města do jeho výstavby. Jisté je pouze to, že před hotelem momentálně schází 65 parkovacích míst, místo kterých je zde rozhrnutá zemina.

Samotná akciovka Bazcom, která firmu Homa holding i s hotelem koupila, sídlí na adrese Praha 2, náměstí Míru a její základní jmění činí dva miliony korun. Má přitom živnostenské oprávnění na zhruba jedenáct činností. Zápis o prodeji Homa holding, s.r.o. byl v obchodním rejstříku zapsán dne 16. října 2013, přestože se o něm spekulovalo už před samotným zahájením rekonstrukce hotelu. Uvidíme tedy z následujících vyjádření, o která požádáme, s jakými informacemi pracovalo před uvedeným prodejem vedení radnice, které bylo k firmě Homa holding poměrně vstřícné.

Tak to byla mela! Dovolit si napsat postřeh o tom, že by se město mělo už konečně jasně a zřetelně vyjádřit k tomu, co zamýšlí s bývalým letním kinem, bylo, jako kdybych zašťoural ve vosím hnízdě. Tolik žihadel jsem snad ještě nikdy v diskuzi pod článkem neschytal. Naštěstí se tu našly i hlasy, které se mě zastaly, protože stejně jako já pochopily, že nelze k tomuto problému dál mlčet, neboť se pomalu ale jistě mění z odborného na politické téma, což nikdy nevěstí nic dobrého. Zdrcující bylo však zjištění, kolik nenávisti mezi mými spoluobčany koluje, kolik horkých hlav šíří po internetu i na veřejnosti pomluvy, polopravdy, lži a fámy, a to buď z neznalosti anebo v horším případě s jistým záměrem ublížit. Z toho je mi opravdu špatně po těle i na duši už proto, že držíme v rodině smutek a přestože to někteří věděli, trefovali se do mě po mailu až do nedělního večera, což chvílemi hraničilo až s fanatismem.

Přitom všichni bojujeme za společnou věc! Ano, není to žádné překvapení, jedna i druhá strana (město a sdružení MaChr - za Chrudim malebnou) chce bývalý "leťák" proměnit v multifunkční zařízení, jenže každá strana to prezentuje po svém. Město pokračuje v tomto záměru administrativním tempem, které je momentálně limitováno nedostatkem peněz, avšak nijak se k záležitosti nevyjadřuje. Na druhé straně spolek MaChr, reprezentovaný zejména Richardem Herbstem, který se souhlasem města v areálu dočasně hospodaří, a který obíhá město s peticí, jež vytváří dojem, že chce město "leťák" nadobro zbourat a přeměnit ho v parkoviště. Ale tak to vůbec není, vážení čtenáři! Proto mě zlobí, že město mlčí, což pokaždé zavdává příčinu ke vzniku nejrůznějších fám, které podněcují mezi lidmi zbytečné vášně. Ještě více mě rozzlobilo, že byly k petici zneužity děti a chrudimský Mama klub, což překročilo jistou míru vkusu, proto si stojím za příměrem, že v Africe dávají dětem do rukou samopaly a u nás tužky, aby bojovaly za věc dospělých. Přeci jen jsme rozdílné kultury, ale efekt to má stejný.

[[img:chrn_fullwidth:5433:Projekt přeměny letního kina na multifunkční zařízení budí emoce.  Foto: archiv Chrudimských novin]]

Pojďme tedy společně hledat příčiny toho, co nás rozděluje v názoru. Město už v minulém volebním období přijalo koncepci přeměny uzavřeného letního kina na multifunkční zařízení. Důvodem k tomu byla velmi nízká divácká návštěvnost (pozn. průměr na jedno představení byl 40 diváků, míst k sezení je v areálu tisíc - čerpáno z podkladů Chrudimské besedy, která kino provozovala) a areál se stával stále více ztrátovým. Pochopitelně tak scházely peníze na jeho další údržbu, natož na modernizaci, kterou kino, pokud chce držet krok s filmovými novinkami, nutně vyžaduje. Také stáří areálu je na pováženou. Vznikl v 50. letech minulého století a zakryl za Muzeem původní plac, který sloužil v zimě jako kluziště, na něž mimo jiné rád vzpomíná herec Petr Nárožný, který v Chrudimi vyrůstal. Letní kino poté prožívalo za bolševika nebývalý boom, protože představovalo jedno z mála spojení se západní kulturou a civilizovaným světem. Mnozí stejně jako já si jistě vzpomínáte na dlouhaténské fronty na vstupenky, které se vinuly od pokladny až k Široké ulici. Jenže, kde ty doby jsou... Snad jen v našich srdcích. Filmové festivaly pracujících vzaly s pádem železné opony za své a vše dokonola moderní technika, která postupně přenesla kina do našich obýváků. Za všechny to mimo jiné vcelku trefně shrnul Lukáš Herbst, syn Richarda Herbsta. "Co se týče kina, tak si osobně myslím, že je to přežitek, protože většina lidí kouká doma na tv nebo jedou do multikina. Je to sice krásnej sen tu prostoru zachovat, nicméně z mého pohledu je to nereálné, doba se prostě mění a s tím nikdo nic neuděláme." K tomu není víc už co dodat.

[[img:chrn_fullwidth:5431:Dispoziční řešení multifunkčního areálu podle radničního návrhu.  Foto: archiv Chrudimských novin]]

Myslím, že až potud se naše názory nerozešly. Zkusme tedy pokračovat. Stáří kina, jeho nízká návštěvnost a prodělečnost nebyly jedinými kritérii, které přiměly předchozí radniční reprezentaci přemýšlet, jak areál účelněji využít. Bralo se přitom také v úvahu, že sousední Muzeum, především jeho Velký sál, nutně potřebuje parkovací kapacity. Kdo z vás někdy navštívil v Muzeu ples, ví, o čem tu mluvím, jak je mnohdy nepříjemné v mrazu a zimě po uklouzané silnici "stepovat" v lakýrkách nebo střevících od vzdáleného místa, kde jste byli nuceni zaparkovat, k Muzeu. Někdy se to neobešlo ani bez pádu na zem. A právě tuhle nepříjemnost bylo možné vyřešit velice elegantně v zázemí Muzea, kde se přímo nabízí plocha k parkování těsně u schodiště. No, řekněte, nelíbilo by se vám zaparkovat blízko u Muzea a pak jen vystoupat po schodech přímo do sálu? Mně určitě, i když za to budu muset něco zaplatit. Odtud tedy mimo jiné pojem rezidenční parkování, tj. placené - vyhrazené k určitému účelu. Navíc by parkoviště mohlo Muzeu umožnit pořádat ve Velkém sále konference a konečně tak nastartovat v Chrudimi výdělečnou kongresovou turistiku, která bude přínosem nejen pro městskou pokladnu, ale i pro živnostníky podnikající v centru města. Právě pro ty živnostníky, pro které se toho v Chrudimi moc nedělá. 

[[img:chrn_fullwidth:5430:A takto si představuje prostor "leťáku" aktivista Richard Herbst.  Foto: archiv Chrudimských novin]]

Ještě než bylo letní kino za Muzeem postaveno, fungovala zde plocha pro sport a odpočinek. I tenhle námět se podařilo do projektu zakomponovat. Pamatuje se v něm na hrací prvky, zelenou plochu a cestu určenou k procházce podél celého území a řeky Chrudimky. A když už mluvím o aktivním odpočinku, tak ten se dá vhodně skloubit s tím, co tu vzniklo po roce 1950 - tedy kino, a dalšími kulturními a společenskými aktivitami, pro které se tohle území přímo nabízí - trhy, koncerty, festivaly, nebo divadla s kapacitou pro zhruba 300 diváků. Takové akce se zde dají díky zázemí Muzea velice rychle obsloužit místy k sezení, pódiem, stoly, stany či mobilním plátnem k promítání filmů. Prostě pamatovalo se takřka na všechno a na základě těchto úvah a požadavků byla zpracována ona studie, která byla později podrobena některými aktivisty nebývalé kritice, k níž později strhli i některé další spoluobčany. Jak jste jistě poznali, nacházíme se u zrodu občanského sdružení MaChr - za Chrudim malebou, které přišlo s kategorickým požadavkem na zachování celého areálu v původní podobě z 50. let, a začaly se používat první argumenty, proč tomu tak má být. 

[[img:chrn_fullwidth:5436:Projekt schválený městským zastupitelstvem.  Foto: archiv Chrudimských novin]]

Kdybych měl popisovat celou další anabázi, byli bychom tu až do Vánoc, proto se pokusím děj zkrátit, ale nevynechat to podstatné. Podoba výše uvedeného projektu byla mezitím schválena k realizaci městským zastupitelstvem, avšak spolek MaChr ve svém úsilí neustával. Městem se začaly šířit fámy, že bude kino zbouráno a nahrazeno parkovištěm pro místního developera Milana Kuštu a bytový objekt, který postavil v Poděbradově ulici, že zvuk večerního promítání v "leťáku" ruší radního Luboše Jelínka, který žije s rodinou nad hradbami, a proto je prý pro zrušení kina, že tu snad časem vyroste i Kuštův hotel, a spousta dalších nesmyslů a nepodložených tvrzení. Každopádně se z nich dá vysledovat zatahování osobních vazeb mezi jednotlivými aktéry do záměru, který je určen nám všem a jehož prostřednictvím si někdo s někým vyřizuje osobní účty. Proto najednou taková spousta nenávisti, která začala posléze rozdělovat či alespoň znejisťovat chrudimskou veřejnost. Nebylo divu, že se ve městě začala vzápětí jako lavina nést fáma, že je vše dílem místních kmotrů a dřívější radniční koalice. Bylo krátce před volbami a tohle byla jedna z příčin toho, že se někteří kritici záměru multifunkčního areálu za Muzeem dostali na radnici nebo alespoň do některých komisí města. Ale ani potom nebylo vše tak černo-bílé a MaChr musel ze svých nároků postupně slevovat, přestože dostal areál k dočasnému užívání. Některým novým lidem na radnici začalo totiž docházet, že jsou návrhy spolku v řadě bodů nereálné a již schválený projekt byl znovu oživen - kvůli nedostatku peněz alespoň na etapy.

[[img:chrn_fullwidth:5435:Lávka přes řeku Chrudimku dovolí příchod i z Poděbradovy ulice.  Foto: archiv Chrudimských novin]]

A nejspíš tohle byl spouštěč k tomu, aby byla zorganizována petice - z mého pohledu další pokus o ovlivnění veřejného mínění, jehož prostřednictvím chtěl spolek zatlačit na vedení radnice, aby od záměru za Muzeem ustoupilo. Průběh petice jsme popisovali už mnohokrát, takže se k ní nemá cenu vracet, stejně tak jsme poskytli prostor k vyjádření Richardu Herbstovi a Ivanu Baborákovi, důležitější však je, že byl původní projekt zakomponován do návrhu nového územního plánu města. Ještě před jeho projednáním uspořádal Richard Herbst veřejnou schůzi, na které představil svůj další, v pořadí už třetí tzv. kompromisní návrh (v minulém příspěvku označený za malůvku), v němž přichází s požadavkem na multifunkční areál za Muzeem, který je rozdílný oproti vypracovanému a již schválenému projektu pouze v tom, že chce zachovat uprostřed areálu obří plátno pro tisícovku diváků, ačkoliv Richard Herbst souhlasí se snížením divácké kapacity na 300 lidí, a hned za plátnem namaloval ohniště pro "dvanáct měsíčků" (prosím, tyto uvozovky nejsou ironie, ale termín používaný Richardem Herbstem). Dá se tedy říct, že se oba návrhy takřka sešly až na uvedené plátno, které, pokud by zůstalo zachováno v této podobě, znemožňovalo by využívat celý prostor za Muzeem k pořádání kulturních a dalších akcí, protože by zkrátka překáželo a nebylo by pro 300 diváků tak velké zapotřebí.

Jsme tedy u konce celého příběhu, který budil a stále ještě budí tolik neadekvátních vášní a vzájemného osočování. Nebyl jsem toho ušetřen ani já, přestože chceme všichni totéž, aby to za Muzeem žilo, dál se tady promítalo, relaxovalo a přestalo se lidem lhát. MaChru patří můj obdiv za to, že se pokusil o resuscitaci přírodního areálu, který ve většině z nás vzbuzuje nostalgii po mládí a bezstarostných časech, které se ale, bohužel, stejně nevrátí. Pojďme si udělat tento areál ještě hezčí, živější a smyslupnější a přestaňme se na sebe dívat skrz prsty a dělat z tohoto zástupného problému politiku, které někdo "šikovný" zneužívá ve svůj prospěch. Nespokojme se se šmírou a lacinými řečmi. Buďme realističtí, přizpůsobme se požadavkům současné doby a možnostem městské kasy, a přinuťme naši radnici, aby jakékoliv fámy nepřecházela mlčením a neživila tím v lidech ještě větší nervozitu. Ze všeho nejvíce ale zůstaňme lidmi a občany města s královskými kořeny, které nám mnozí závidí.

Chrudim/Škrovád - Malíř Jaroslav Koreček je doslova nevyčerpatelnou studnicí vědomostí, zkušeností a neskutečných příběhů. Jako lodní kapitán zažil nevšední dobrodružství a přesto nachází smysl i v uskutečňování zdánlivých maličkostí, jakou je třeba revitalizace břehů Chrudimky ve slatiňanském Škrovádě. 

S Jaroslavem Korečkem, rodákem ze slatiňanského Škrovádu, potomkem místních kovářů, se nevede rozhovor snadno. Přes jeho evidentní zcestovalost a pro mnohé až renesanční rozhled, jde o člověka plachého a skoro až stydlivého, který o svých nevšedních zážitcích a znalostech hovoří s ostychem. Od jednoho skočí k jinému, jako by v jeho životě všechno souviselo se vším. Ale kdo to tak nemá?

[[img:chrn_fullwidth:4720:Hrdý na svůj Škrovád, to je Jaroslav Koreček.  Foto: Chrudimské noviny]]

Fascinují ho především cesty. Ať už se jedná o blízkou, téměř zapomenutou císařskou silnici, která za dobu svého trvání několikrát změnila směr, nebo o cesty po moři, kterých malíř podmanivých krajinek absolvoval opravnu bezpočet.

„Škrovád býval kdysi sídlem velkého množství kameníků, kteří v nedalekých pískovcových lomech těžili kámen. Šlo o zajímavé lidi, kteří, na rozdíl od jiných nájemných pracantů, měli zajištěné pevné pracovní místo. Nemuseli mít nějaký velký strach, že by o něj přišli. Výjimeční byli hned v několika ohledech. Především se jednalo o muže mimořádně malé, aby se vůbec vešli do štol, které kutali. Dalším jejich specifikem byl poměrně krátký život - umírali kolem pětatřicátého roku, protože písek, který vdechovali, jim zanášel plíce. Nu a nakonec se o nich také říká, že celou svou výplatu vždy spolehlivě prolili hrdlem,“ přibližuje dávno zapomenutý život v blízkosti pískovcových lomů Jaroslav Koreček. Podle výsledků jeho pátrání se těchto mužů ve Slatiňanech nacházelo v devatenáctém století až pět set. A to není málo. V té době také byly ve Škrovádu tři hospody, aby nápor zájemců o pivo vůbec zvládly. 

[[img:chrn_fullwidth:4718:O olšinu je třeba se stále starat.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Poválečným scelováním pozemků se rozoraly meze i většina polních cest. Již za Marie Terezie byly vysazovány stromy podél cest. Pocestným i vojsku poskytovaly stín a ovocné stromy navíc i potraviny.V současné době většina stromů dožívá a nové se vysazují minimálně. Převážně se jen kácí v honbě za palivovým dřevem. Chci proto připomenout poslední zbytky zachovaných polních cest a stromořadí. Polní cesta ze Škrovádu do Svídnice začíná nad Škrovádem u křížků. Je pokračováním rovné silnice od zámeckého parku, která se nad Škrovádem zatáčí doprava a pokračuje do Trpišova. Až k seníku je hojně využívána zemědělci a připomíná spíše prašnou silnici,“ popisuje Koreček dávné řemeslné postupy. Každá cesta navíc měla unikátní systém odvodňování, který jí zaručoval pevnost. Příkopy bývaly až dva metry široké a metr hluboké. Samotná cesta pak měla šest metrů šířky. Podstatné však bylo, aby se o příkopy starali lidé. Jakmile se totiž nechají zarůst plevelem a nálety, voda se v nich drží a cesty podléhají erozi. „Nejznámější cestou je nepochybně císařská silnice. Jedná se o silnici, která vede ze Slatiňan na Nasavrky. Svůj počátek má až v Praze. Dokonalost plánování, s níž se tyto spojnice stavěly, je obdivuhodná. Samozřejmě, že cesty sloužily především vojsku a císařská silnice není výjimkou,“ říká škrovádský malíř.

[[img:chrn_fullwidth:4715:Věrný přítel čekající na pánovo pohlazení.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Většina cest je však zapomenuta. Jedna z posledních, která ještě plní svůj účel, je zmiňovaná polní cesta ze Škrovádu do Svídnice. Od božích muk nad Škrovádem se otvírá výhled přes údolí Chrudimky a Okrouhlického potoka. Pokračovat můžeme mírně z kopce ke Svídnici a zastavíme se těsně před mělkým úvozem. Po stranách úvozu jsou zbytky třešní, převládá však nálet listnatých stromů. Do dnešních dnů se na cestě zachovalo štětování. Jsou to kameny, které se stavěly na výšku a odolávaly velkému zatížení. Bohužel, příkopy, které se neudržují, neodvádějí vodu, a ta po většinu roku teče po cestě. Na konci úvozu vidíme první svídnické stavení. Vpravo je dubový hájek. Pokračujeme po mostu přes Okrouhlík. Za křižovatkou je Chrbolkova hospoda. Proti hospodě stojí kampelička, kterou nechal postavit také pan Chrbolka, a to už jsme v samotném centru Svídnice,“ popisuje Koreček svou zamilovanou cestu.

[[img:chrn_fullwidth:4716:"Tudy šel kdysi brod, teď už to moc vidět není. Většina dobrých věcí je totiž zapomenuta," říká Jaroslav Koreček]]

Jaroslav Koreček vyznává návrat ke kořenům. Spolu s několika nadšenci vysazuje olše v meandru Chrudimky ve Škrovádu, založil okrašlovací spolek, který má na kontě nejeden úspěch. Podařilo se jim například najít sestřelenou německou stíhačku. „Staří předci věděli moc dobře, proč není dobré vykácet olše podél řeky. Pomáhají totiž zmírňovat následky povodní. A takových pozapomenutých moudrostí je kolem nás spousta. Chce to jen nebát se a otevřít své srdce,“ říká malíř. Také citlivost ke krajině, s níž se dříve stavěly nejen cesty a silnice, ale i venkovská stavení, je něčím, co dnes v době podnikatelského baroka a zastavených polí sklady jednoduše nenajdeme. I z toho pramení naše věčné stresy a návštěvy psychiatrů. Přitom příroda a ruční práce léčí duši, jak tvrdí Jaroslav Koreček.

[[img:chrn_fullwidth:4719:"To víte, ne všichni si váží toho, co děláme. Ale alespoň se sem naučí chodit."  Foto: Chrudimské noviny]]

„Já sám jsem projel snad celou Evropu. A to, prosím, neumím prakticky žádné řeči. Má-li však člověk dobrou vůli a snahu, domluví se všude. Jednou jsme měli sice problém ve Francii, kde nás mezi zdymadly zastavila policie a prohledávala loď. Přišla na nás hláška, že převážíme drogy. Samozřejmě se nic nenašlo, ale člověk je bohatší o další zkušenost. Francie je totiž moje velká láska. Dokážu se toulat po Provence a nabírat inspiraci pro svůj další výtvarný život,“ kupí Koreček zážitky ze svého zajímavého života.

[[img:chrn_fullwidth:4714:Česnek je domácí a opravdu silný.  Foto: Chrudimské noviny]]

[[img:chrn_fullwidth:4713:Rozhovor to byl nevšední, ale moc příjemný.  Foto: Chrudimské noviny]]

Člověk byl musel být slepý, aby neviděl, kolik vášní vyvolává bývalé letní kino za Muzeem. Zajímavé na této kauze je, že si tohoto areálu dlouhá léta nikdo nevšímal, až pomalu upadl v zapomnění a lidé ho přestali navštěvovat. Bylo proto vcelku logické, že ho město jako značně ztrátový a technicky zastaralý uzavřelo a začalo přemýšlet o jiném, smysluplnějším využití. Výsledkem těchto úvah byla nakonec studie, která počítá s multifunkčním využitím tohoto prostoru k parkování vozidel, odpočinku a pořádání kulturních akcí, avšak v menším poměru ke stávající kapacitě kina z 50. let minulého století.

Další zajímavostí je, že studie prošla všemi přísnými schvalovacími procesy a město za ni zaplatilo statisíce korun. Tím bylo prakticky o osudu bývalého "leťáku" rozhodnuto. Jenže... To by se na scéně nesměl objevit Richard Herbst a jeho sdružení MaChr - za Chrudim malebnou, o jehož počtu členů se dá jen spekulovat, a který začal najednou bít na poplach a volat po záchraně biografu pod otevřeným nebem. Dá se říct, že měl v jednu chvíli štěstí v tom, že město muselo kvůli nedostatku peněz svůj záměr na čas odložit a že se před třemi lety změnila koalice na radnici, která přistupovala k práci svých předchůdců s nedůvěrou. A tak dostal Herbst řízením osudu klíče od bývalého "leťáku", aby v praxi předvedl, jak jeho "MaChrování" dokáže bývalé kino oživit. Leč žádný zázrak se nedostavil.

[[img:chrn_fullwidth:3922:Návštěvnost na akcích Herbstova spolku MaChr.  Foto: archiv Chrudimských novin]]

Ke cti Richarda Herbsta je nutno ale dodat, že předvedl až obdivuhodnou snahu, jak "leťák" zachránit, avšak skladba jeho akcí byla tak "ušmudlaná", že nikdy nepřitáhla větší pozornost občanů města, byť se opravdu snažil. A tak, když na lidi nezabraly diskotéky, bleší trhy, pálení čarodějnic a promítání, přišel na řadu další přesvědčovací kalibr v podobě petice, kterou měly údajně podepsat tři tisícovky lidí. A to už byl argument, kterého se zalekla i současná radnice, která začala s Herbstem vyjednávat. Co na tom, že její pravost nikdo nikdy neověřil, že do redakce přicházely informace o tom, že byla v některých případech podepisována pod nátlakem nezletilými žáky a lidmi, kteří v Chrudimi nežijí, co na tom, že bylo o využití bývalého kina dávno rozhodnuto, včetně projednání v zastupitelstvu, prostě se začalo s občanem Herbstem o budoucí podobě areálu jednat, což dokládá Herbstovu zarputilost, která tak slavila další úspěch.

Jenže pak jsem si přečetl na internetu z několika zdrojů následující sdělení občana Jiřího Kozla, který "leťák" v Herbstově režii navštívil: "Dobrý den, zúčastnil jsem se akce ukládání broučků v letním kině Chrudim. Vím, že kdo nic nedělá, nic nezkazí a tak by se takovéto akce asi neměly hodnotit špatně, ale já prostě musím. Program nebo něco, na čem by se děti mohly nějak chytnout, jsem nezaznamenal. Puštění pohádky Krtek mi skoro přišlo jen pro možnost zmínění možného podepsání petice za letní kino... A to byla asi poslední kapka. Petici jsem nepodepsal. No, nebojte se, podepsalo jich hodně... Dokonce i děti. Neměli by podepisovat starší 18 let? Příště, prosím, nazvěte akci Petice za letní kino. Jiří Kozel." Opět tedy další důkaz o tom, kdo všechno dnes za "leťák" bojuje - podobně jako v Africe malé děti, jenže namísto střílení ze samopalů jsou v tomto konkrétním případě zneužívány tím, že podepisují petici dospělých. Pokud je to pravda, změnila se kauza bývalého kina v nebývalou absurditu, k níž se přistupuje překvapivě s naprostou vážností. Dokonce i k úsměvným malůvkám Richarda Herbsta, kterými přivádí vedení radnice k nepříčetnosti už proto, že svoje nakreslené představy několikrát pozměnil.

[[img:chrn_fullwidth:5430:Návrh Richarda Herbsta.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Jsem toho názoru, že když je něco postaveno na špatných základech, stejně to nemůže přežít. Pravda o prospěšnosti obou návrhů se dříve či později ukáže. Jestliže jsou tedy v případě petice zneužívany děti a přespolní, pak se obávám, že se na pondělní městské zastupitelstvo dostaví dvacet křiklounů, kteří si budou osobovat právo mluvit jménem tisíců a budou se tím snažit ovlivnit nestranné rozhodování zastupitelů o návrhu nového územního plánu města, který jen reaguje na již schválené dokumenty. Je proto nejvyšší čas zaujmout na základě ověřených podkladů jasné stanovisko a vyslovit se zřetelně pro jednu z variant - buď pro tu schválenou, která reflektuje na potřeby města, anebo přenechat bývalý "leťák" MaChrům, aby v areálu pokračovali v dobrodružství, které v budoucnu přijde na další miliony z městské kasy. Nechci nic víc, než aby se vedení města už rozhodlo a ukončilo zdlouhavé přešlapování, které se začíná pomalu měnit ve frašku, do které jsou zatahovány už i naše děti. Nechci nic víc, než silnou a rozhodnou radnici, která je schopna myslet na lidi, i když je rok před volbami, ať už rozhodnutí dopadne jakkoliv.

Vážení čtenáři, dovolte mi, abych se ještě jednou vrátil k mému předchozímu postřehu "Když volíme ambiciózní jedince namísto našich služebníků, nemůžeme se divit vzrůstající anarchii", který jsem psal v reakci na to, jací lidé se v současnosti hlásí o místa v politice, a jaké negativní důsledky to má z mého pohledu na naši společnost. Nešlo si v této souvislosti nevšimnout kárajících až uštěpačných poznámek pisatele, jenž si říká "Troublemaker", na kterého zapůsobily moje řádky jako rudý hadr na býka.

Nelze se mu divit, když vyznává pouze materialistický kariérismus, který se v posledních letech šíří naší společností jak rakovina a dostává ji do nežádoucí rovnováhy, ze které se pochopitelně líhnou "politici", nad kterými zůstává mnohdy rozum stát, a to nejen kariéristům, kteří si přišli do politiky především hodně vydělat. Mimo jiné právě dnes vydaly tajné služby prohlášení, že je veřejný sektor bez skrupulí vysáván pomocí soukromých firem, které namísto slibovaných úspor spíše přihrávají tzv. "malé domů" z jednotlivých úřadů a institucí do kapes nejrůznějších lobbistů, kteří udržují čilé styky se zaměstnanci veřejné správy a politiky. Podle zprávy Bezpečnostní informační služby (BIS) jde o skryté tunelování státu a evropských fondů. Ne nadarmo proto patří české státní zakázky k nejdražším v Evropě.

Kdo tohle nevidí, anebo ještě lépe - nechce vidět, je nejen krátkozraký, ale vůbec není schopen vnímat potřeby společnosti, která je těmito nešvary přesycena a volá po nápravě. Bohužel, stále častěji i po radikální nápravě, což se projevuje ve stále sílícím populismu, okrajově až extremismu, výsledkem čehož byly poslední mimořádné parlamentní volby, kde tzv. tradiční strany naprosto propadly, protože svou šanci uspět už dávno prohospodařily, chcete-li projedly. A čím více by je nástupnické strany následovaly, tím větší odchylku k extremismu to bude znamenat.

Proto doufám, že v lidech zvítězí soudnost a vrátí se k osvědčeným hodnotám, které platily před komunisty a nacisty za první republiky i dříve. Tj., že práce pro republiku, království či radnici byla službou, častokrát i čestnou, která se dědila z otce na syna, nikoli bezedným korýtkem, z kterého půjde na úkor ostatních donekonečna sosat. Jak vidíte, poukazuji na osvědčené hodnoty prověřené staletími, tzn., že "nepoužívám mesiášsko - spasitelské novinářské radílkovství", jak píše "Troublemaker", který mi svou argumentací, nebo ještě lépe arogancí, připomíná nepoučitelného stranického aparátčíka, kterému pomalu vysychá zdroj, a tak kolem sebe alespoň tímto způsobem kope.

V tom je mezi námi dvěma zásadní rozdíl. Oba teď nahlížíme na okolní svět rozdílně, byť nás mohly v minulosti spojovat třeba stejné myšlenky nebo ideje. Kdo ví, cesty osudu jsou nevyzpytatelné... Naše kroky se pak mohly začít rozcházet v momentě, kdy jeden z nás chápal práci ve prospěch společnosti jako službu, a ten druhý jako příležitost, jak si prostřednictvím aktivní politické kariéry i po jejím konci (jako lobbista, advokát, poradce, apod.) více než slušně zabezpečit svoji živnost. Tzn., že jeden chce tvořit hodnoty a druhý z nich po celý život těžit.

Ano, souhlasím, politika je věrným obrazem společnosti. Proto je tak rozkolísaná stejně jako současná společnost, která hledá cesty jak z okolního marasmu ven. Také proto přicházejí do politiky stále nová jména a neokoukané tváře, které pod černo-bílými hesly slibují voličům růžové zítřky, protože cítí ve většině případů příležitost, jak se po zádech svých předchůdců vyšplhat až nahoru ke zdroji. Ne všichni politici jsou ale stejní, ne všichni voliči jsou naivní, jak píše "Troublemaker". (Podobná nadřazenost mimo jiné poslala ke dnu moji dříve oblíbenou stranu a pokud se takového slovníku nezbaví, jsem přesvědčen, že za čas zmizí z politické mapy.)

Cesta nahoru tedy nevede přes spasitele ani přes kariéristy, nýbrž přes každého z nás, přes vyváženost našeho srdce a rozumu. Čím dříve si to uvědomíme, tím větší službu pro sebe i pro tuto zemi vykonáme, tím dříve se věci dají do pořádku, protože se nebudeme vcelku zbytečně dohadovat, co je víc - jestli služba nebo kariéra. Teprve až tehdy, až se bude kariéra považovat měřítkem odvedených služeb nikoli bohatstvím vyvedeným z naší společné kasy, začne se společnost navracet do rovnováhy, protože dokáže včas rozpoznat, kdo je v politice jen slibotechna, vyžírka a lempl, anebo naopak persona, která si zaslouží spravovat náš majetek a záležitosti správy obce, města, kraje nebo této země.