Chrudim - Konec dubna je tradičně doprovázen pálením čarodějnic. Pojďte se tedy s námi podívat, kde všude se dá zasednout kolem plápolající hranice, opéci buřtíka, nebo si jen tak zazpívat. První květen, který je nejen svátkem práce, ale i dnem volna, k „ponocování“ přímo vybízí.

V Chrudimi se jako každý rok koná Koniášův potlach. Na Koniášově plácku za Divadlem Karla Pippicha tak vzplane oheň 30. dubna přesně v 18.30 hodin. Již od 16 hodin budou připraveny četné soutěže, buřty, pivo, limonáda, cukrová vata nebo hudba Kořenovy hoblovky. Účast s malými dětmi určitě doporučujeme. Každý kluk i děvče, kteří se zúčastní soutěží, dostanou zdarma cukrovou vatu nebo limonádu a navíc všechny děti náš fotograf vyfotí a druhý den se na ně můžete podívat do Chrudimských novin.

Středisko Junáka Slatiňany pořádá 30. dubna se Sokolem Slatiňany tradiční pálení čarodějnic. Akce proběhne za sokolovnou. V 17 hodin zde začnou hry a soutěže pro děti, v 19 hodin bude zapálena hranice. Občerstvení zajištěno, špekáčky možno koupit na místě. Čarodějnici upálí i Český svaz chovatelů ve Slatiňanech na výstavišti za železničním přejezdem. Začátek je stanoven na 19. hodinu. Občerstvení samozřejmě zajištěno.

Sbor dobrovolných hasičů Svídnice zve na pálení čarodějnic 30. dubna od 19 hodin. Startuje se v 19 hodin u budovy Obecního úřadu Svídnice průvodem v maskách. V půl osmé večer bude zapálena hranice. Přijďte k rybníku v Lukách. S sebou si vězměte špekáčky, masky, košťata a  klacky. Hospoda hřiště ve Svídnici také zve na pálení čarodějnic 30. dubna od 18 hodin. Buřtíky na opékání s sebou.

Fotbalový klub Nasavrky zve na pálení čarodějnic od půl osmé večer na fotbalové hřiště v Nasavrkách. Občerstvení bude zajištěno.

Rybáři z Luže zvou na tradiční pálení čarodějnic 30. dubna u rybníka pod Voleticemi. S sebou si můžete vzít špekáčky. Občerstvení u rybníka je připraveno - limo, pivo i něco dobrého na rožni.

Sdružení dobrovolných hasičů Miřetice a futsalový klub FC Pumpa Miřetice, vás srdečně zvou na každoroční „pálení čarodějnic“, které se letos uskuteční 30. dubna na hřišti v Miřeticích. Pro děti i rodiče bude již odpoledne připraveno bohaté občerstvení a k příjemnému posezení vám zahraje DJ Karel. Pořadatelé se na vás těší.

Chrudimské občanské sdružení Bzuk pořádá Slet čarodějnic nejen pro děti. Akce určená pro všechny věkové kategorie, především pak pro rodiny s dětmi, se za každého počasí uskuteční 30. dubna od 16.30 hodin v Bítovanech v prostorách Restaurace a penzionu U Nováků. Návštěvníci se zde mohou těšit na hry a soutěže o ceny, ocenění nejlepších čarodějnických masek, upálení čarodějnice, ohňovou show, dětský disko rej či grilované sele. Špekáčky pro děti a vstup pro všechny je zdarma.

Sdružení dobrovolných hasičů Doly pořádá Filipojakubskou noc 30. dubna od 17 hodin na louce pod obcí Brdo. Zapálen bude čarovný oheň, hrát se chystá živá bluegrassová kapela a pro děti je připraven bohatý program ( airsoftová střelnice, dovednostní soutěže, malá exhibice paintballové bitvy). Občerstvení je zajištěno.

Pálení čarodějnic se koná i na koupališti ve Skutči. Pro děti jsou připraveny soutěže s odměnami i malování na obličej. K tanci a poslechu zahraje kapela Rockband. Návštěvníky čeká také barmanská a fire show. Začátek je stanoven na půl šestou odpoledne.

Tatran Ctětín pořádá v úterý 30. dubna od 18 hodin na hřišti tradiční pálení čarodějnic. Občerstvení zajištěno, děti dostanou špekáček na opékání zdarma.

Sdružení Čtyřlístek ve spolupráci s knihovnou vás zve na zábavný podvečer na Náměstí míru v Třemošnici. Čekají vás dvě hodiny zábavy a překvapení. Na závěr se půjde lampiónovým průvodem k ohni, kde si můžete u hasičů koupit občerstvení, špekáček a na závěr ještě další překvapení. Program začíná v 18 hodin.

TJ Luže pořádá pálení čarodějnic na hřišti v Luži 30.dubna od 18 hodin. Občerstvení zajištěno v areálu městského stadionu v Luži. Hrát bude živá kapela.

Sbor dobrovolných hasičů Jenišovice pořádá tradiční pálení čarodějnic v úterý 30. dubna od půl sedmé večer hodin na "Ostrůvku" v Jenišovicích. Občerstvení je zajištěno.

Chrudim - Nedostatek odpadkových košů se majitelů psů dotýká více než kohokoli jiného. Vyvenčit čtyřnohého miláčka totiž znamená bloudit často ulicemi a hledat místo, kam igelitový pytlík s nevábným obsahem odložit.

[[img:chrn_fullwidth:3929:Koš na odpadky nad parkem Střelnice citelně chybí.  Foto: Chrudimské noviny]]

Igelitové sáčky pak nezřídka končí pod rošty kanálů, v horším případě visí na větvích stromů podél cest. Nejinak je to v oblasti kolem parku Střelnice, kterou denně projdou desítky lidí venčících psy. „Za ty poplatky, které platíme, by košů mohlo být opravdu víc,“ stěžuje si seniorka Jiřina Příhodová, která venčí v Moravské ulici malého „voříška“.

Poplatky za psa dosahují totiž v Chrudimi až třinácti stovek za rok, což nejen vyčerpává kapsy mnohých občanů, ale poté, co z ulic města zmizely oblíbené papírové pytlíky na exkrementy, majitelé psů nevidí, že by se jim jejich peníze vracely v podobě lepších služeb či výhod.

[[img:chrn_fullwidth:3930:Na stromech se objevují první igelitové "ozdoby" s nevábným obsahem.  Foto: Chrudimské noviny]]

Jestliže se například vydá majitel psa na cestu u mostu pro pěší, který přetíná Topolskou ulici, první koš potká až skoro u samotné Červené kapičky. Navíc je dobře ukrytý ve vjezdu ke garáži rodinného domku. Najde ho jen opravdu málokdo. Další dvě zelené nádoby technických služeb jsou až v samotném parku. Jinak dlouho nic...

[[img:chrn_fullwidth:3932:Najdi koš!  Foto: Chrudimské noviny]]

Cesta v Moravské ulici je proto lemována stromy, jejichž větve „zdobí“ sáčky s psími exkrementy. Je to neklamná známka toho, že Chrudimáci, venčící psy, ztrácejí trpělivost. „Házejí mi to běžně přes plot,“ zlobí se majitel domu, který je ukrytý za hustým křovím. „Za týden jsou to klidně tři až čtyři pytlíky,“ dodává.

[[img:chrn_fullwidth:3923:Podivné "květy" v Moravské ulici.  Foto: Chrudimské noviny]]

Opustí-li pes a jeho pán park ulicí V Blehovsku, nastává stejný problém završený nerudovskou otázkou - kam s ním? První koš totiž čeká zastrčený až za rohem podchodu ve Střelecké ulici.

[[img:chrn_fullwidth:3927:Zapadlý "odpaďák" ve Střelecké ulici.  Foto: Chrudimské noviny]]

Ředitel technických služeb  Zdeněk Kolář má s instalací dalších košů po městě špatné zkušenosti. „Podle mých zkušeností je to zbytečná práce, protože i kdybychom měli koše každých deset metrů, nic to nevyřeší. Když někdo nemá základní návyky, tak zvýšení počtu košů nepomůže - věřím tomu, že nepořádek zůstane a koš bude prázdný, a to v tom lepším případě. V tom horším bude koš do čtrnácti dnů zničený a urvaný,“ míní Kolář.

Kolářova slova potvrzují osudy odpadkových košů v Michalském parku i jinde. Při pravidelných úklidech města totiž parta nadšenců, které je provádí, nachází nepořádek ukrytý pod přerostlými tisy přesto, že nádoba na odpad je jen několik metrů od laviček.

[[img:chrn_fullwidth:3926:Koše v zákrytu v parku Střelnice.  Foto: Chrudimské noviny]]

Zůstává tedy otevřenou otázkou, zda si psi a jejich majitelé zaslouží u frekventovaných tras vícero košů. Pokud se tak nestane, typické modré sáčky budou stromy minimálně v Moravské ulici „zdobit“ dál.

Že se nevyplácí opouštět původní koncept, usoudila nyní radnice po poradě se svými úředníky a strážníky. Řeč je o Bronxu, kde se už několik let masivně investují ve velkém miliony do vzhledu této kdysi reprezentativní bytové čtvrti v sousedství chrudimského nádraží, která se v 90. letech proměnila v ghetto méně přizpůsobivých a romských občanů.

Jen investovat nestačí...
Peníze nejsou totiž samospasitelem. Jestliže je nasypete někam, kde je hned někdo znehodnotí, nemá taková investice vůbec žádný smysl. Pokud je však investujete s úmyslem proměnit nevábné ghetto v idylickou obytnou čtvrť s patinou první republiky, pak si musíte takovou investici, zvláště, je-li vůbec největší v historii tohoto města, dobře pohlídat.

Město začalo v této oblasti velmi dobře. Dokonce se o něm tehdy psalo s velkým uznáním. Ještě než totiž investovalo, zmapovalo si ty nejproblémovější případy - neplatiče, vandaly, zloděje, ignoranty a další, kteří proměnili tohle místo pod nádražím v onen pověstný Bronx, kde bylo chvílemi životu opravdu nebezpečno.

Trpělivá práce v terénu
Následovala trpělivá práce v terénu, která nesla zakrátko svoje ovoce. Zmizeli odsud takřka všichni, kteří nebyli schopni platit městu nájemné, demolovali městské zařízení a pletli si obytné domy s hromadnými ubytovnami, nálevnami kradeného alkoholu, místy pro drogové dýchánky a sexuální služby či skládkou komunálního odpadu. Až natolik byla situace vážná.

Díky neúnavnému a soustavnému tlaku v mezích zákona začalo město těmto lidem znepříjemňovat život, dokud se odsud neodstěhovali buď do azylového domu, okolních ubytoven a objektů či úplně za hranice města, někteří dokonce až na Slovensko, odkud přijeli do Chrudimě ke svým známým, kamarádům a příbuzným na dlouhodobou návštěvu, kterou jim město sponzorovalo bezplatným ubytováním.

Nutná je i "revitalizace" osazenstva
Povaha ghetta se tak začala pozvolna rozmělňovat a do Revoluční, Rooseveltovy a dalších ulic v okolí se začal navracet normální život. K tomu byla pochopitelně zapotřebí i přítomnost služebny městských strážníků, protože každý zavedený životní standard si žije ještě nějaký čas jistou setrvačností. A za této situace dorazily do Chrudimě nečekaně rychle slíbené miliony, které musely být takřka okamžitě po etapách investovány.

A jak šel čas, investice do Bronxu pokračovaly ruku v ruce s "revitalizací" osazenstva zdejších bytových domů, které se začaly měnit do krásy. Jenže pak přišly další komunální volby a spolu s nimi i nová radniční koalice, která se rozhodla především šetřit. Úspory se dotkly i Bronxu, odkud musela odejít služebna městských strážníků, a masivní investice tak zůstaly paradoxně bez dohledu.

Návrat křiku, nepořádku a pouliční kriminality
Nebylo proto divu, že se i přes postupující práce začal do zdejších ulic vracet křik, nepořádek a drobná pouliční kriminalita. Město jako by v tu chvíli rezignovalo na svoji funkci, neboť nechalo ty, kteří zde žijí, napospas těm, kteří vycítili, že se uvolňují šrouby, a bez ohledu na městský majetek začali zase oživovat skomírajícího ducha Bronxu.

Po sériích vandalismu se probudili i místní lidé, kteří začali proti nečinnosti radnice protestovat. Důkazem jsou jejich příspěvky do Chrudimských novin, v nichž vyjadřují marnost nad vynaloženými penězi a poukazují na jedné straně na slavnostní stříhání pásek po skončení nákladných oprav některých vnitrobloků a na druhé na soustavné ignorování těchto investic některými nepřizpůsobivými občany, kteří v Bronxu zůstali.

Chrudimský Chánov za čtvrt miliardy?
Jsem proto rád, že se ze "zimního spánku" probarala i chrudimská radnice a svolala na tohle téma "velkou" poradu. Jsem rád, že deklaruje návrat k původnímu konceptu a vrátí sem nejen služebnu strážníků, ale bude se věnovat i zdejšímu životu celkově. Čemu nejsem rád, že tak učinila až po sérii kritických článků a upozornění občanů. Pokud by totiž dělala dál mrtvého brouka, měli bychom namísto opravené čtvrti zanedlouho chrudimský Chánov, a to mi věřte, že takový výsledek práce za čtvrt miliardy opravdu nestojí. 

Chrudim - Jaroslav Hutka je dozajista legendou. Stal se jí díky své neúnavné činnosti vedoucí k destrukci minulého režimu. Zpěvák, bard s kytarou a písněmi, které zlidověly, a lidovými písněmi, na než lid skoro zapomněl. Horlivý volič Karla Schwarzenberga vystoupí na prvního máje v Muzeu barokních soch se svou interpretací moravských posvátných písní - balad.

[[img:chrn_halfwidth:3937:"Volím Karla!"  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Budete zpívat moravské posvátné písně - balady. Čím si vysvětlujete, že ostatní národy mají tak silně zakořeněné sepjetí s minulostí? Narážím především na nejrůznější post pohanské zvyky časté třeba ve Velké Británii, ale i Bavorsku, Polsku. U nás na venkově zbyl snad jen ten masopust a potom, jako když utne...

Prázdnota venkovského života u nás bude mít asi více příčin, do kterých nevidím, ale to, že byly zapomenuty písně, které ještě na Moravě v první půlce devatenáctého století našel František Sušil, dávám na vinu obrozencům a jejich přihlouplému nacionalismu. Na to zcela přirozeně navázal bolševik a dílo zkázy bylo dokonáno.

Sušil, který písně z velké části sbíral, byl katolickým knězem. Proč zrovna katolický kněz sbíral balady, které poté církev potlačovala?

Všechny písně, které jsou v Sušilově sbírce, nasbíral Sušil osobně, byl v tomto paličatý a velmi zodpovědný. A zřejmě i to vedlo k tomu, že nasbíral písně, říkal jim posvátné, ze kterých církev nebyla nadšena. Ovšem on, jako profesor teologické fakulty a velký vzdělanec, měl možná trochu speciální postavení - uměl a mohl si své postoje obhájit. Asi to nebylo všechno tak jednoznačné, jak se nám to dnes jeví.

[[img:chrn_fullwidth:3936:Hutka často koncertuje i v kostelech.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Dá se v textech písní najít jakási sounáležitost, společný kořínek, který z nás dělá skutečné Evropany? Jde mi především o poukázání na umělost a vykonstruovanost evropanství ve smyslu, jaký prezentuje dnešní EU.

Možná teď nevidíme Evropu ze stejného úhlu. Já vznik Evropské unie považuji za největší událost celé evropské historie. A je to historie společná, i když plná válek. To, že se to zdá českému tisku a českým politikům umělé a vykonstruované, je jaksi typické pro české buranství a izolovanost. A pokud budeme mluvit o posvátných písních, ty prostě tím, že jsou křesťanské, tak jsou evropské, protože křesťanství je ten náš společný evropský kořen.

Já za poslední čtyři roky jsem prožil víc než půl rok v Indii a z tohoto pohledu je to jasné a nepochybné. Další evropská věc je boj o individualitu, ale na veřejnosti a pro veřejnost. Být sám sebou, mít svůj názor a umět ho říct a být s ním pochopen. Tady už by šel udělat rozbor písně Svatý David a nebo mnoha jiných. Moravské balady jsem zpíval holandsky, německy, anglicky a dokonce jsem se pokusil zpívat i jejich francouzské překlady. Společná reakce publika byla, že jsou to vlastně jejich balady, něco jako že je cítí jako své, akorát je ještě neslyšeli. To v Holandsku člověk samozřejmě vezme. Horší je to brát tady, kdy jsou to „naše“ balady a nikdo je nezná. U mnoha balad jsem první jejich zpěvák od vzniku Sušilovy sbírky, a zároveň jediný. To na českou kulturnost neháže příliš pěkné světlo...

[[img:chrn_fullwidth:3935:Jaroslav Hutka v Indii.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Z mnoha slov jako by probleskoval dokonce pradávná keltská představa záhrobního života (Svatý David). Myslíte, že je možné obsah písní opravdu datovat až do tak vzdálené minulosti?

Jelikož se Keltové před dvěma tisíci let z našeho území vypařili a ani pořádně nevíme jak a proč, tak je k tomu těžké něco říkat. V některých písních jsou jakési hluboké „geologické vrstvy“, které tam paměť zanechala, ale rozum už je nechápal. Třeba balada Snídání Panny Marie. To ale možná sahá do Říma, tak jako znalci hudby tvrdí, že mnohé ty melodie sahají do starého Řecka, ale jistého není nic.

Lidé ztrácejí a mnohde už i ztratili sounáležitost s půdou, rodnou hroudou. Jak jim mohou balady pomoci najít ztracené předky, kořeny, místo odkud pocházejí?

Musím se přiznat, že se mi takové ty řeči o rodné hroudě zdají směšné. Když jsem objevil Sušilovu sbírku v roce 1968 a pak jsem s ní o rok později odjel na tři měsíce k dědovi na Moravu, abych se ji pokusil pochopit, tak jsem neměl ani trochu pocit, že jsem vlezl do nějakého národního muzea. Tam bych nelezl. Mne chytila ta aktuálnost a existencialismus.

Písně Smrt, Starala se máti má, Mračí se mračí, Žárlivec, Vyjdi slunko, Václavek vrah mě oslovily tou základní pochybností o smyslu života a jeho hodnotách. Platon tvrdí, že začátek filosofie je údiv. Všechny tyto písně jsou vyjádřením nekonečného údivu nad tím, že život je a že tomu nelze porozumět. „Už ten vtipný rozum, už mi sloužit nechce“ je závěr monumentální písně Smrt. A to by se mohlo dát jako motto balad, které nasbíral Sušil. On byl velký muzikant a básník, takže také tyto písně uměl najít, zapsat a akceptovat. Erben, jehož sbírka vyšla proti Sušilově s lehkým zpožděním, už tohle neuměl. To že byl úspěšnější a Sušil zapomenut samozřejmě mluví o něčem jiném než o kvalitě sbírek.

[[img:chrn_fullwidth:3934:Plné soustředění při koncertu.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Co dává interpretace dávných písní vám? Změnily snad váš pohled na život, člověka, naši zem?

Asi nezměnily, ale rozšířily a prohloubily. Pohled na život a člověka. Něco jako „naši zem“ tam nenajdete. Lidové písně nejsou vlastenecké, ani nevědí, co to je. Jsou o životě člověka a samozřejmě jsou v různých těch jazycích, tedy nářečích, které k těm lokalitám patřily, ale to z toho ještě nedělá nic národního. Primitivní umění nevyjadřuje nikdy nic národního, ale duši člověka. To vlastenectví tam pak přidali ti, kteří to umění zničili.

A konečně, přežijí posledního interpreta?

Jak posledního? Já jsem snad jejich první interpret!

Děkuji za rozhovor.

Chrudim - Bezdomovci, psí hovínka, rekonstrukce Bronxu - nic takového v mých víkendových tipech nenajdete. Také Stanislav Valášek si zaslouží odpočinek po náročném týdnu. Sobota s nedělí jsou totiž opět tu. Kdo by to byl ještě v pondělí řekl?

V pátek 26. dubna se pravděpodobně vypravím do našeho drahého a všemi milovaného Muzea barokních soch. Od půl desáté večer se zde totiž koná koncert pravoslavné a řeckokatolické duchovní hudby. Kdy, když ne letos, by si člověk měl udělat čas na hudbu, která vychází ze samotných kořenů křesťanství na našem území? Připomínáme si totiž 1150 let od příchodu bratří na Velkou Moravu.

Stejný pátek 26. dubna bude v Ležákách patřit mimořádnému přednesu poezie básníka Jana Skácela. Od 18 hodin se zde totiž posadí na židličku herec Josef Somr a svým podmanivým hlasem vás vtáhne do světa této moravské legendy.

Sobota 27. dubna slibuje skutečně aprílové počasí, takže účastníci pravidelného Čarodějnického pohárku se mají na co těšit. Snad ale vše dobře dopadne a v sedm hodin ráno se sejdou čtvernožci i jejich páníčci k veselému celodennímu soutěžení.

Pokud máte doma hasiče, je jasné, kam 27. v sobotu vyrazíte. Je to sice destinace pro našince trošku odlehlejší, ale taková příležitost se jen tak nenaskytne. Na Andrlově Chlumu nad Ústím nad Orlicí se totiž koná Toughest Firefighter Alive (TFA) – nejtvrdší hasič přežívá. Mimořádně náročné disciplíny dají borcům, kteří zachraňují naše domovy a životy sáhnout na dno. Začátek soutěže je stanoven na čtvrt na deset dopoledne.

V sobotu 26. dubna zahajují sezónu ve skanzenu na Veselém Kopci. Od desíti hodin dopoledne ožije areál ukázkou řemesel a technické památky budou v chodu.

V Muzeu loutkářských kultur si v sobotu děti vyrobí co jiného, než čarodějnici. V 15 hodin začíná tradiční workshop. Kdo bude mít srdce, může malou babiznu později upálit na hranici.

V neděli 28. dubna se na Resselově náměstí se lze nechat unést swingem. Od 14 do 17 hodin zde totiž zazní ty největší šlágry a potěší srdce mladých i starších milovníků pohodové hudby.

Já vyrazím se psem v sobotu do Horního Bradla. Houby sice ještě nerostou, ale pozorným návštěvníkům přírody neuniknou mláďata, která se zrovna rodí. Najdete-li zdánlivě opuštěného srnečka nebo zajíce, určitě na ně nesahejte. Jejich máma si totiž jen odskočila a svého potomka bedlivě hlídá. Svým pachem na jeho roztomilém kožíšku bychom mu moc nepomohli. A záchranné stanice odchovají jen minimum takto malých tvorečků. Většina naši zbytečnou péči nepřežije.

Příjemný víkend, milí čtenáři.

Chrudim - Také letos bude v lokalitě pod nádražím pokračovat integrovaný plán rozvoje města, v jehož rámci plánuje radnice dokončit rekonstrukci tří bytových domů včetně jejich vnitrobloku v Revoluční a Rooseveltově ulici. Současně s tím hodlá město obnovit zvýšený dohled nad udržením klidu a pořádku v této čtvrti a opět zde zajistit nepřetržitou službu městských strážníků.

Vyplývá to z velkého koordinačního jednání vedení radnice, několika odborů MěÚ Chrudim a zdejší městské policie. Právě tady padlo rozhodnutí, že chce město věnovat patřičnou pozornost nejen investicím, ale i pořádku a životu v této problémové lokalitě. Zvláště proto, že se již připravují další nákladné projekty na pokračující regeneraci zdejších bytových domů a revitalizaci veřejných prostranství v příštím roce.

„Přestože se za posledních několik let situace v této části města výrazně zlepšila, chceme navázat na kroky nastartované před pár lety a důrazně postupovat tak, abychom tady udrželi klid a pořádek. Tedy vůči těm, kteří nebudou chtít dodržovat stanovená pravidla,“ říká neuvolněný místostarosta Jan Čechlovský (ODS).

[[img:chrn_fullwidth:3838:Vydrží uklizený nepořádek?  Foto: Chrudimské noviny]]

Během uvedeného jednání se tedy diskutovalo nejen o plánovaném průběhu regenerace, ale mimo jiné také o kontejnerových stáncích či o způsobu úklidu veřejných prostranství i společných prostor v bytových domech a jejich okolí. Řešila se rovněž intenzívní spolupráce odborů při řešení dluhů na nájemném nebo službách a dalších potřebných krocích. Z toho také vyplynul požadavek na obnovení služebny městské policie v této části města.

„Při jednání jsme se dohodli, že v lokalitě obnovíme nepřetržitou službu strážníků městské policie. Služebnu jsme tady zřídili před několika lety a strážníci zde mají pravidelnou službu, v posledních dvou letech však nebyla non stop. Vyhodnotili jsme, že charakter této části města včetně blízkého nádraží nepřetržitou službu strážníků stále ještě vyžaduje,“ konstatuje starosta města Petr Řezníček (SNK - ED). Nepřetržitá služba strážníků bude v "Bronxu" obnovena od začátku května.

Chrudim - Radnice pozměnila plán na přestavbu bývalého letního kina a chystá se zatím rekonstruovat pouze jeho první část. Připravuje už za tímto účelem dokonce projektovou dokumentaci. Ta počítá s tím, že za budovou Muzea vznikne rozšířený prostor pro parkování a také nové zázemí pro restauraci, kterou zde provozuje Chrudimská beseda.

Druhou etapu nechává město zatím otevřenou, což znervózňuje aktivisty z občanského sdružení MaChr - za Chrudim malebnou, kteří se svolením radnice areál bývalého letního kina už třetím rokem provozují. Klidným je nenechává zejména původní záměr, který počítá se zánikem promítacího plátna a hlediště a vznikem přírodního amfiteátru na břehu řeky Chrudimky.

To se ale občanskému sdružení MaChr nelíbí a bojuje za zachování stávajícího využití tohoto prostoru v samotném centru města, v němž takřka šedesát let fungovalo letní kino, které vychovalo celé generace chrudimských diváků. Sdružení chce navíc do areálu vrátit hudební koncerty a pořádát zde i další, například dobročinné akce.

Mnozí z nich přitom považují atmosféru zdejšího prostředí za ojedinělou a nehodlají se s plány na zrušení hlediště s promítacím plátnem a prostou výstavbou dalšího parku ve městě smířit. Podle nich by byl nenávratně zničen genius loci tohoto chrudimského zákoutí, které sloužilo celá léta k provozování kultury. Sdružení proto uspořádalo v průběhu loňského roku petici za zachování letního kina a nasbíralo na jeho podporu už přes tři tisíce podpisů.

[[img:chrn_fullwidth:3922:Návštěvnost akcí pořádaných občanským sdružením MaChr není příliš vysoká. Foto: Jindřich Balous.]]

A právě o tyto hlasy se teď chce občanské sdružení opřít při dalším vyjednávání s radnicí a bude chtět znát jasné stanovisko, co s areálem doopravdy zamýšlí. "Všechny argumenty pro zachování letního kina jsme už vyložili, takže tomu přestávám rozumět," namítá předseda občanského sdružení MaChr Richard Herbst. Jak dodává, chce nyní sezvat při příležitosti narozenin letního kina do areálu všechny městské zastupitele a každého z nich požádat o zřetelné stanovisko, co s areálem zamýšlí.

Prostor bývalého letního kina je v současnosti v gesci neuvolněného místostarosty Jana Čechlovského (ODS), který zodpovídá ve městě za školství, kulturu a památkovou péči. Podle něj není na záměru rozšíření parkoviště za Muzeem nic nepochopitelného. "Na této části projektu panuje od začátku shoda, proto má logicky náskok," říká místostarosta Čechlovský. "Byť se tím zmenší prostor laviček, na čemž byla také shoda, zůstane promítací plátno pochopitelně stát a areál bude moci pokračovat do doby, než dojde k definitivní dohodě o tom, jak by mělo jeho další využití vypadat," uzavírá Čechlovský.

Chrudim - Vodárenská společnost (VS) Chrudim bude příštích deset let dál prodávat vodu z Křižanovické přehrady zpracovanou v úpravně vody Monako do Pardubic. Nyní o tom uzavřela smlouvu s pardubickými Vodovody a kanalizacemi. Potvrdil to ředitel VS Roman Pešek.

Podle Peška končí za hranicemi bývalého okresu celá polovina produkce, která jde do východočeské vodárenské soustavy VAKu Pardubice, zbytek vody je pak spotřebován ve vodárenské síti na Chrudimsku. Na Pardubicko míří ročně objem převyšující dva miliony kubíků pitné vody z Monaka.

Chrudim - Novela školského zákona se dotkne i zdejší Střední školy zemědělské a Vyšší odborné školy. Právě ředitel tohoto vzdělávacího ústavu Stanislav Valášek se pokusí obhájit svou pozici před konkursní komisí jmenovanou radou Pardubického kraje.

„Konkurzy se týkají těch řídících pracovníků, kteří jsou ve funkci tři až šest let,“ říká mluvčí pardubického kraje Zuzana Nováková. Nejedná se tedy o konkurz vynucený nespokojeností s prací ředitele, či dokonce stížnostmi. Kraj musí u škol, jejichž je zřizovatelem, postupovat tak, jak mu nařizuje zákon.

[[img:chrn_fullwidth:3921:Chrudimská "zemědělka".  Foto: Chrudimské noviny]]

Podmínky konkurzu přitom neskrývají žádnou záludnost. Budoucí ředitel „zemědělky“ tak musí mít samozřejmě odbornou kvalifikaci pro výkon činnosti ředitele a nesporné organizační schopnosti. Zájemci své přihlášky mohli zasílat do 15. dubna.

Stanislav Valášek je mezi žáky Střední zemědělské školy oblíben. Dřívější zástupce ředitele se stal šéfem ústavu poté, co odešel jeho dlouholetý kormidelník František Korbel. Ten byl známý spíše jako opatrný hospodář.

[[img:chrn_fullwidth:3920:Stanislav Valášek je ve škole oblíben.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Valáškovi se podařilo zužitkovat zkušenosti a znalosti, které získal přímo v provozu a ze školy vytvořil opět místo pro vzdělávání, které má úroveň. Rozvíjí se tu například včelařský výzkum, školní statek ve Vestci prošel modernizací, nakoupila se nová technika, hlavní školní budova v Poděbradově ulici je známá i díky chovu obřích krajt.

Pedagogové svého ředitele ctí a věří, že se mu místo ve vedení školy podaří obhájit. Hlasy přímo z učitelského sboru tvrdí, že nikdo lepší momentálně nepřichází v úvahu. Zda tedy Valášek místo obhájí, vás bude informovat v několika málo dnech, kdy bude znám výsledek konkurzu.

Chrudim - Živnostníci v centru bojují o holé přežití. Zářným příkladem je restaurace Dalibor ve Filištínské ulici, jejíž provozovatel musel po více než třiadvaceti letech tento oblíbený restaurant zavřít. Místní živnostníky totiž drtí nejen nemilosrdná konkurence velkých prodejních řetězců na okrajích města, kterých je na chrudimské poměry možná víc než dost, ale i celková nechuť občanů utrácet uprostřed ekonomické krize svoje peníze tak jako dřív.

Na dobré náladě místním živnostníkům rozhodně nepřidají ani plány sociálních demokratů na zavedení registračních pokladen či razantní navýšení sociálních odvodů, které je s největší pravděpodobností vyženou na úřad práce. Alespoň si to myslí provozovatelka jediné trafiky na Resselově náměstí. "Lidé už za noviny neutrácejí tolik peněz. Kdyby nebylo důchodců, tak je takřka nikdo nekupuje, protože je pro lidi výhodnější si přečíst nové informace zdarma na internetu. A také marže na cigaŕetách je dnes haléřovou záležitostí. Je to sotva na uživení. Jestliže bychom měli odvádět státu ještě více peněz než nyní, budu muset po letech nejspíš zavřít a jít na úřad práce," říká bez obalu chrudimská trafikantka.

Že se většina chrudimských živnostníků, kteří žijí doslova na hraně, děsí návrhů sociální demokracie na placení vyšších odvodů, vyjadřuje i majitel malinkého obchůdku ve Štěpánkově ulici. „Pokud by se podařilo ´socanům´ prosadit jejich daňovou politiku, okamžitě zavírám krám a odcházím buď na úřad práce nebo doplňovat jogurty do Kauflandu, protože mi nebude nic jiného zbývat,“ prohlašuje rezignovaně muž za pultem tohoto obchodu. Jak přiznává, balancuje nad propastí přežití, a doby, kdy se malí živnostníci měli relativně dobře, jsou podle něj nenávratně pryč.

[[img:chrn_fullwidth:3913:Dalibor fungoval už před rokem 1989 a po letech provozu musel skončit.  Foto: Chrudimské noviny]]

Mnoho zdejších živnostníků nechce o svých problémech vůbec hovořit. Nutí je k tomu nelehká doba. Mlčenliví jsou i jejich zaměstnanci, kteří mají strach, že přijdou o práci. „Nezlobte se, ale pro noviny nic neřeknu. Nejsem totiž majitelka obchodu,“ vyhýbá se odpovědi jedna z prodavaček v krámku, ukrývajícím se v podloubí Štěpánkovy ulice.

„Proč se žije tak těžko živnostníkům v centru města? To vám asi do novin těžko kdo řekne. Nahrával by totiž konkurenci,“ vysvětluje další důvod mlčenlivosti prodavačka v Břetislavce. Přesto se někteří „mimo záznam“ přeci jen rozpovídali. Hlavním důvodem, proč jen málokdo vydrží podnikat v blízkosti Resselova náměstí, je prý specifičnost prostředí. Nebydlí zde mnoho lidí, a proto i sortiment zboží musí být takový, aby přitáhl zákazníky zdaleka. Šanci na přežití v okolí morového sloupu mají i nápaditější bary a kavárny, které umí přilákat zákazníky po celý týden, protože jen tak jsou schopny překlenout všeobecný pokles tržeb a nezájem lidí utrácet. Také místní restaurace se musí snažit, aby přetáhly na svou stranu co nejvíce strávníků. I tak to ale mnohdy k pokrytí nákladů nestačí.

[[img:chrn_fullwidth:2626:Centrum města je specifickým místem k podnikání.  Foto: Chrudimské noviny]]

Specifické prostředí Resselova náměstí a přilehlých historických uliček nutí místní obchodníky ke změnám. Mění nejen sortiment zboží, ale i místa svého působení. Někteří zavřou svůj obchod nadobro a nechávají se raději někde zaměstnat. Stěhování například nepomohlo majiteli obchůdku s humorem, který musel svůj skromný krámek v podloubí brzy zavřít. Několikrát se také stěhoval oblíbený bazar, proslulý svými vtipnými bonmoty na reklamní tabuli.

Ti, kteří zbankrotovali, většinou ale město opouští a stěhují se jinam, zpravidla někam na venkov, kde jsou nižší životní náklady. Patří mezi ně i několik dříve vyhlášených obchodníků, po nichž se doslova slehla zem a v Chrudimi už je takřka nikdy nepotkáte. Zmizely i některé zavedené obchody, jež znaly celé generace Chrudimáků, které si teď musí zvykat na přítomnost nových, pro ně vcelku neznámých obchodů a služeb, jež mají mnohdy bohužel pouze jepičí život.

Zcela výjimečně pak dochází v centru města k tomu, že jeden obchodník vystrnadí z místa vyšší nabídkou toho druhého. Mezi prodavači se nyní například proslýchá, že provozovatel obchodu „Človíčkův ráj u Bennyho“ musel skončit právě proto, že se na jeho místo tlačil současný nájemce, který provozuje second hand s oděvy z Velké Británie. Původního nájemníka prý jednoduše přeplatil.

[[img:chrn_fullwidth:3915:Človíčkův ráj se změnil v ráj obnošeného šatstva.  Foto: Chrudimské noviny]]

Existují ale i světlé výjimky a obchodníci, kterým se v centru relativně daří. Patří mezi ně například cukrárny v Břetislavově ulici. „Nejsem majitelka, jen prodavačka,“ vysvětluje žena za pultem jedné z nich a dodává: „Pracuji tu už tři roky a vede se nám docela obstojně. V létě prodáváme i zmrzlinu, což je velké lákadlo. Mohlo by to být sice lepší, ale obecně si nestěžujeme.“

Vitalitu obchodu s restaurací, který na Resselově náměstí hned vedle radnice vlastní známý „Petr“ - Nguyen Minh Khuong, vysvětluje zase pověstná píle a pracovitost vietnamských obchodníků a také fakt, že je celý dům majetkem jeho rodiny a nemusí tudíž platit žádné nájemné jako ostatní. Ale ani tato výhoda v minulosti některé chrudimské živnostníky a bývalé majitele zdejších objektů od krachu neuchránila. Bylo jich hned několik a další do této pasti v současnosti míří. Zřejmě jim scházela či schází obětavost a nadšení do podnikání, kterým se vietnamští živnostníci vyznačují a v případě potřeby si dokáží mezi sebou pomoci.

[[img:chrn_fullwidth:3916:V podloubí si už masku gorily nekoupíte.  Foto: Chrudimské noviny]]

Tahle vlastnost je však chrudimským živnostníkům cizí a tak jsme svědky toho, jak se v centru střídají nájemníci v buticích a krámcích jak na běžícím pásu. Stalo se to jakýmsi místním koloritem a nikdo už se nad tím ani nepodivuje. Jeden skončí a druhý začne. Takový je zkrátka podnikatelský život na Resselově náměstí a v jeho nejbližším okolí.

A co na to slovy klasika řekne občan? „Kdyby skončila i masna a pekárna, tak nevím, co bych dělala. Jsou to pro mne nejdostupnější obchody. Samozřejmě sleduji, jak se mění složení služeb. Nikdy ale nepochopím, že se na tak malém prostoru dokáže udržet tolik prodejců oblečení,“ diví se chrudimská důchodkyně Jiřina Příhodová, pro kterou jsou každodenní nákupy v centru města nezbytnou nutností. Jejich zánik si neumí vůbec představit.