Chrudim – Ředitelům a pedagogům škol patří velký obdiv. Zvládli dva roky šíleného blázince v době covidové a jsou už zoceleni. Nyní přichází pro mnohé z nich další velký úkol a tím je postarat se a začlenit do kolektivu českých dětí nové ukrajinské spolužáky. V jedné chrudimské základní škole se podařilo zareagovat na vzniklou situaci nejprogresivněji – vytvořením malotřídky, kde děti učí rodilé mluvčí s pedagogickým vzděláním.

[[img:chrn_fullwidth:20268:Ředitel Martin Vykydal.  Foto: Chrudimské noviny]]

Základní školu, kterou tvoří tři budovy a je sloučena původně ze dvou škol (na Školním náměstí a v ulici Sladkovského), vede ředitel Martin Vykydal už bezmála deset let. Za tu dobu se mu podařilo vytvořit školu, o které se ví, kterou rodiče chtějí a má dobré jméno.

[[img:chrn_fullwidth:20269:Malotřídka s dětmi z 1. stupně.  Foto: Chrudimské noviny]]

Škola přijala celkem 23 školáků, stejný počet jako v ZŠ U Stadionu a ZŠ Dr. Peška.  „Na rozdíl od kolegů jsme zvolili model společného vzdělávání ukrajinských žáků. Učí se česky a poznávají v rámci přírodopisu a zeměpisu okolí,“ říká ředitel Martin Vykydal, který starším žákům prozatím odpustil výuku fyziky a chemie. Některé materiály ochotně poskytlo chrudimské Turistické informační centrum. Škola pořídila dokonce ukrajinsko-české učebnice. Někteří starší žáci se prý po odpoledních částečně vzdělávají i online formou se svými ukrajinskými učiteli. „V červnu už předpokládáme, že žáci navštíví i hodiny přímo ve třídách, do kterých patří.“

[[img:chrn_fullwidth:20270:Malotřídka dětí z 2. stupně.  Foto: Chrudimské noviny]]

Děti učí dvě ukrajinské rodilé mluvčí, na které kontakt zprostředkoval starosta. „Žijí v Čechách už dvanáct a patnáct let, ale mají na Ukrajině vystudovanou vysokou školu – ukrajinský pedagogický institut. Jsem rád, že jsem je sehnal,“ uvedl ředitel. Ukrajinské učitelky pomohly i s komunikací s rodiči, kteří koncept školy velmi kvitovali. S angličtinou nově pomáhá i učitelka, která dorazila z Ukrajiny v těchto dnech. „Naším základním cílem je děti během těch tří měsíců naučit tak česky, aby se už od září mohly účastnit plnohodnotně klasické české výuky, pokud tu zůstanou.“

Mezi ukrajinskými žáky jsou i čtyři deváťáci. Aby se mohli zúčastnit přijímaček na střední školy, byla jim jako projev dobré vůle prozatím prominuta zkouška z češtiny. „Včera a dnes se konaly přijímačky, hlásili se na střední zdravotnickou školu a jeden na střední odbornou školu a učiliště obchodu a služeb.“

[[img:chrn_fullwidth:20272:Žáci se připravují na pracovní činnosti.  Foto: Chrudimské noviny]]

Díky škole a možnosti být mezi svými vrstevníky se děti rozptýlily a panovala všeobecná pohoda jako v každém jiném kolektivu. Ilustrační fotografie vznikly v době velké školní přestávky, kdy se děti chystaly na vyučovací předmět „pracovní činnosti“. V herně, která vznikla mezi oběma ukrajinskými třídami, právě ukrajinská paní učitelka s dětmi vystřihovala na zeď velké srdce v barvách ukrajinské státní vlajky. 

[[img:chrn_fullwidth:20271:Výzdoba s ukrajinskými symboly.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Snažíme se jim to tu zpříjemnit, uvidíme, jak to celé dopadne v září,“ říká ředitel Martin Vykydal. „Starší děti mají zatím pět vyučovacích hodin a ty mladší čtyři. „Když děti přijely, já jsem se jich neptal, co prožily. Ale bylo na nich vidět, že kdyby se měly pět hodin intenzivně učit češtinu, tak je to moc.“ Ukrajinské i české děti pojedou společně v červnu na školní výlet.  „Celá škola o ukrajinských dětech ví, každý jim pomáhá, bereme to jako normální věc.“

Chrudim – Kromě Sporthotelu a hájovny v Městských lesích rozšiřuje město Chrudim nouzové ubytovací kapacity pro ukrajinské uprchlíky o bývalou budovu Okresního ředitelství Policie ČR na Všehrdově náměstí. Tu má město od policie vypůjčenou prozatím do konce roku 2022. K dispozici pro nově příchozí bude v průběhu příštího týdne. Zatímco se dokončovaly poslední drobné úpravy, provázel budovou za přítomnosti starosty Františka Pilného (ANO 2011) vedoucí krizového řízení Marek Kozák. Více obrázků naleznete ve fotogalerii.

[[img:chrn_fullwidth:20228:Recepce. Vpravo vedoucí krizového řízení Marek Kozák.  Foto: Chrudimské noviny]]

Nejluxusnější vybavení poskytla policie

Celková kapacita budovy je až 147 ubytovaných osob, pro ubytování je ale k dispozici jen 44 pokojů, kam lze ubytovat oficiálně 100 uprchlíků. Celkový dojem z ubytování v jednotlivých pokojích, podle umístění v budově a vybavení, je kolísavý. Některé pokoje jsou horší, ale všechny splňují svůj účel. „V hlavní budově policie by mělo být k dispozici 80 lůžek, a pokud bude potřeba, jsme schopni se rozšířit do druhé budovy, kde by těch lůžek mohlo být třeba 30,“ uvedl při prohlídce na místě starosta František Pilný (ANO 2011).

Většinu (a nověji) vybavených pokojů zajistila policie ze svých zásob, dále se podíleli na vybavení i neziskovky, kromě darů od lidí z Chrudimi se konala i různorodá sbírka věcí od zaměstnanců městského úřadu. Na výzdobě nejkrásněji vybaveného pokoje, kterým je dětská herna vytvořená z bývalé policejní ředitelny, se svými pozitivně laděnými obrázky podíleli také klienti Domova sociálních služeb Slatiňany.

[[img:chrn_fullwidth:20219:Po budově jsou rozmístěny cedulky v ukrajinštině.  Foto: Chrudimské noviny]]

Kdo konkrétně přijde, město neovlivní

Jaký je o ubytování v této budově zájem, zatím nejsou žádné zprávy a město ani neovlivní, z jakých oblastí sem lidé přijdou. Předpokládá se, že uprchlíci se budou na Všehrdově náměstí střídat řádově po pár dnech, než seženou jiné ubytování. „Soukromé kapacity už jsou vyčerpané,“ uvedl zároveň vedoucí krizového řízení Marek Kozák. „Myslím, že budou rádi, že mají kde bydlet, protože hotely nejsou a v rekreačních objektech končí dohody o ubytování s přicházející sezónou v květnu.“

[[img:chrn_fullwidth:20205:V zasedací místnosti bude prostor pro vzájemné hlídání dětí.  Foto: Chrudimské noviny]]

V budově platí zákaz kouření i ubytování domácích mazlíčků

Ubytovaní budou muset dodržovat striktně stanovený řád a jeho porušení bude důvodem k vystěhování. Nesmí se tu například kouřit, ale bohužel nelze ani ubytovat žádné domácí mazlíčky. Ve vyklizené budově, která je prý prakticky „na odpis“, přitom žádné stavební úpravy neprobíhaly, ani se tu nemalovalo. „Holt je tu společná sprcha pro dvacet lidí, společná kuchyňka na patře, žádný extra komfort,“ uvedl starosta. „Nicméně pořád si myslíme, že to je lepší než dát sto lidí do tělocvičny základní školy.“ 

Každý, kdo se tu ubytuje, dostane základní balíček, osušku, toaletní papír, mýdlo. K dispozici jsou na celou budovu dvě pračky. S ledničkami, mikrovlnkami a varnými konvicemi je to o něco lepší. Ohřát jídlo se tu dá, ale vařit ne. Na spaní jsou prozatím určeny místo peřin spacáky. Už je prý přislíbena v případě zájmu dodávka spodního prádla od Evony. Stále je málo deskových her pro děti. Žalostně vypadala nabídka oblečení a bot, pokud byste chtěli ještě něčím přispět. S nabídkou můžete město kontaktovat na emailové adrese ukrajina@chrudim-city.cz.

[[img:chrn_fullwidth:20198:Dětský koutek v bývalé ředitelně.  Foto: Chrudimské noviny]]

Co mívají příchozí uprchlíci prokazatelně za sebou, zmínil na závěr prohlídky Marek Kozák. „Přišly i ženy, které třeba jedenáct dní nesundaly boty, logicky, nic,“ uvedl. „Jedenáct dnů, co byly na cestě. Je to masakr. Potřebují si odpočinout, vyspat se, najíst se a tradá dál.“ 

Více fotografií naleznete ve fotogalerii.

Chrudim – Lidé přicházející z Ukrajiny chtějí hned začít pracovat. Na posledním chrudimském zastupitelstvu padla otázka, jak uzpůsobit umístění ukrajinských dětí do škol a školek. Podle starosty Františka Pilného (ANO 2011) zůstane rozhodnutí o umísťování do kolektivu nebo zřízení malotřídek v kompetenci ředitelů škol. Nejprogresivněji vyřešili situaci jako první na ZŠ Školní náměstí. David Kasal (ANO 2011) vyjádřil obavy kvůli nedostatečným zásobám povinných vakcín. Do dnešního dne našlo zaměstnání v ORP (= obec s rozšířenou působností) Chrudim už 265 ukrajinských uprchlíků a dalších minimálně 119 jich na práci ještě čeká.

[[img:chrn_fullwidth:20166:Kontaktní pracoviště Úřadu práce v Chrudimi.  Foto: Chrudimské noviny]]

Stále platí, že v 85 procentech sem přicházejí matky s dětmi a z toho minimálně jedno jejich dítě bývá ve věku do tří let. Ukrajinské matky se nebudou moct do pracovního procesu zapojit, pokud nebudou mít kam během své pracovní doby umístit svoje děti. Problémy s dosavadní kapacitou školek nahrávají i oprašování starých podnikatelských nápadů, a tak možná konečně vznikne i lesní mateřská školka, se kterou přišel třeba podnikatel Ladislav Nolde.

Rozhodnutí, jakou cestu zvolit, je na ředitelích 

Kvůli rozsáhlé diskusi na téma řešení dopadů ukrajinské uprchlické krize by mělo být svoláno mimořádné jednání zastupitelstva. Starosta František Pilný (ANO 2011) řekl, že Chrudim u docházky dětí uplatní hybridní model a rozhodnutí bude na ředitelích škol. „Mohou se tvořit dětské skupiny, a kdyby to nestačilo, jsme připraveni udělat něco v domě dětí mládeže, ale tak daleko jsme zatím ještě nedošli,“ uvedl starosta. Ženy, které z kapacitných důvodů svoje děti do školek už umístit nemohly, si je musí zatím hlídat navzájem. K tomu slouží i prostor v budově v Městském parku, kde sídlí Amalthea. Ze základních škol nejprogresivněji zareagoval na poptávku ředitel ZŠ Školní náměstí Martin Vykydal. Z vyklizeného bytu školníka se během pár dnů vytvořily malotřídky pro ukrajinské dětí a podařilo se pro jejich výuku zaměstnat i ukrajinské učitele, kteří tu dlouhodobě žijí.

Problémem jsou chybějící, u nás ale povinná očkování

Názory na to, který model je lepší, se různí. Jeden z hlavních problémů zmínil už na chrudimském jednání zastupitelstva poslanec David Kasal (ANO 2011) v souvislosti s chybějicím, u nás povinným očkováním s tím, že o těchto zdravotních důvodech se „v Praze cudně mlčí“. Kasal řekl, že ani lékaři neměli ihned jasné pokyny, jak se k tomu postavit. „Chci jenom poznamenat, že ještě před ukrajinskou krizí od začátku roku byl pro naše děti nedostatek vakcín. Požadoval jsem navýšení základních vakcín pro celou Českou republiku a nemám zpětnou vazbu. A těch problémů je hodně,“ dodal.

[[img:chrn_fullwidth:20152:Ukrajinské ženy s dětmi míří do útočiště, které jim poskytuje i Amalthea.  Foto: Chrudimské noviny]]

Zaměstnat Ukrajince lze bez průtahů

Pobytové vízum za účelem strpění nebo dočasné ochrany umožňuje ukrajinským občanům volný vstup na český pracovní trh, proto se mohou, ale nemusí zaevidovat na úřadu práce. Stačí aby nový zaměstnavatel přijetí nového zaměstnance oznámil následně na Úřad práce ČR sám. Neplatí tedy pravidla dřívějšího zaměstnávání uprchlíků, ale zákon schválený 17. března „o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace“.

„Podle dostupných údajů je v současné době v evidenci ÚP ČR v rámci okresu Chrudim zhruba 119 občanů Ukrajiny jako zájemci o zaměstnání,“ odpověděla na dotaz Chrudimských novin tisková mluvčí Kateřina Beránková.  „K zaměstnavatelům od 24. 2. 2022 v rámci okresu Chrudim nastoupilo 265 občanů Ukrajiny.“ Ti, co se registrují na úřadu práce, nastupují následně hlavně na dělnické pozice. Ženy s dětmi upřednostňují spíše kratší přivýdělky s jednosměnným provozem.

Chrudim – Údržbu a opravy veřejných prostranství má v působnosti úsek údržby zeleně. Měl by se tdy zaměřovat zejména na údržbu, aby se podobným věcem, jako je pomalé trouchnivění dřevěných mostků v Městském parku, předcházelo. Při procházce tímto koutem města Chrudim to ale vypadá, že se o stav dřevěných mostků nikdo dlouhodobě nestará. Město nechává jeden ze čtyř mostků rozpadnout. Momentálně brání úrazům dětí hlídací kačer ze seriálu Kačeří příběhy, který si bere zmíněnou lokalitu dobrovolně a zadarmo na starosti, a vyhlídnuté kolemjdoucí od mostu odhání.

[[gal:20100]]

Je město schopné se o svůj majetek řádně postarat, nebo zastává názor, že místo včasné údržby raději sáhne k rozsáhlým investicím za více peněz? Řeč je ale i o bezpečnosti, protože v Městském parku se sice po vichřici Ignác odklidily popadané stromy, ale mostek v dezolátním stavu, na který jsme poprvé upozorňovali už v říjnu, je za 23 týdnů ještě v horším stavu. Nápravu mělo zjednat město minimálně ihned po té, co městská policie věc zadokumentovala a mostek obehnala páskami. Ani po pěti měsících se pro bezpečnost dětí v parku nic neudělalo. Vyžádali jsme si proto vyjádření z tiskového úseku a zároveň jsme se zeptali přímo na místě, co si myslí místní občané.

„Tohle není o žádném rozpočtu nebo plánované údržbě. Taková věc se má řešit okamžitě, dávno měli most zpevnit třeba technické služby, ale asi se čeká, až se něco opravdu stane a až pak se bude teprve něco dělat, vím o čem mluvím!“ Vyjádřila se žena, odklepla si cigaretu a její doprovod dodal: „Od čeho je ta údržba? Hlavně že starosta v pracovní době objíždí město a fotí si z dálky údržbáře na Husovce, já kdybych takto pracoval, vyhodili by mě za to na hodinu.“

[[img:chrn_fullwidth:20173:Kačer brání kolemjdoucím vstoupit na rozbitý most.  Foto: Chrudimské noviny]]

Týden jsme počkali, krokusy mezitím odkvetly a město stále nepodniklo žádné viditelné kroky k rychlé nápravě. Nyní tvrdí, že už oprava byla zadána firmě, která mostky jednou vyráběla, ale přidává vysvětlení, že zařídit opravu, to není jen tak.  „Celý proces zadání a výroby konstrukce není jednoduchý a rychlý,“ zní ze správy a údržby městské zeleně slovy Aleše Prokopce. „Ohrazení mostku páskami městské policie se několikrát obnovovalo a bylo by funkční, nebýt vandalů.“

Firma COLAS, která je zhotovitelem rekonstrukce, provádí podle tiskového mluvčího drobné úpravy včetně nátěrů a utahování šroubů. Na svém webu se navíc pyšní, že dokončení celé rekonstrukce parku provedli v roce 2007 i za nepříznivých klimatických podmínek. Rekonstrukce celého parku za 14,3 milionu korun trvala tenkrát 12 týdnů, od srpna do listopadu. Nyní ale nechává město ruplý mostek vinou nedostatečné údržby bez oprav ladem 23 týdnů.

Dříve než k nám po týdnu dorazila tato na dnešní den přislíbená odpověď, přišel se o svoje dojmy z parku podělit místní maskot, který se dostal i na propagační materiály nového vizuálního stylu s heslem „O kousek blíž přírodě“ – živý kačer, který bránil, na rozdíl od zodpovědných úředníků, kteří jsou placeni z daní nás všech, vstoupit na rozbitý mostek vlastním tělem.

Dodáváme, že toto není apríl, ale chrudimská realita všedního dne.

Chrudim – Poté, co při jednání chrudimského zastupitelstva opět vyplynulo na povrch, že se situace v chrudimské nemocnici příliš neřeší a doslova se nemocnice „kanibalizuje“, jak uvedl například Jiří Hradec (Koalice pro Chrudim) nebo David Kasal (ANO 2011), jsme se zeptali také krajské náměstkyně pro oblast zdravotnictví Michaely Matouškové (STAN): jak vidí aktuální stav, konkrétní kroky, které podnikla, způsob řešení stávající personální situace a vize do budoucna. Tiskový úsek nemocnice na konkrétní dotazy dosud neodpověděl.

[[img:chrn_fullwidth:20182:Situace ilustruje dění okolo nemocnice.  Foto: Chrudimské noviny]]

Zdravotníky nemocnice neláká

Jakým způsobem se postupuje v personální situaci, když od září byli přijati do chrudimské nemocnice na interní oddělení na chybějících sedm míst pouze dva noví lékaři? Samotní zdravotníci vyřešili neúnosnou situaci, o které se nemluví, po svém. Kdo mohl, ten otěhotněl, a zbývajícící čtyři odešli na oční, kožní nebo oddělění revmatologie či onkologie. Dál se na úřední desce zveřejňují nová výběrová žízení, což podle zastupitele Jiřího Hradce rozhodně nestačí. 

Filozofie fúze je problematická

Jak vysvětlila náměstkyně pro oblast zdravotnictví Pardubického kraje Michaela Matoušková: „Nemocnice budou nuceny v dlouhodobějším horizontu přistoupit k efektivnějšímu využívání personálních kapacit, například společným lůžkovým fondem a ještě užší vzájemnou spoluprací.“ Největší problém vidí náměstkyně v tom, že lékařů je velmi omezený počet. Tento argument naopak vyvrátil už na jednání chrudimského zastupitelstva David Kasal a osvětlil, že jde spíše o důvody osobního rázu, největší problém je z jeho pohledu právě v problematické filozofii spojování nemocnic.

[[img:chrn_fullwidth:20184:Zdravotníci před chrudimskou nemocnicí.  Foto: Chrudimské noviny]]

Nejdříve se musí najít oblastní ředitel

Lékaři nechtějí podepisovat smlouvu o tom, že mohou dle potřeby pracovat v různých nemocnicích v rámci kraje, a odcházejí pracovat do soukromé sféry. Mezitím si nemocnice v Pardubicích přetahuje slibné adepty, původně na praxi z Chrudimi, na svoji půdu, jak dále Kasal dodal. Podle něj je aktuální personální stav nemocnice opravdu na pováženou. Stabilizace nemocnice se předpokládá podle náměstkyně Michaely Matouškové až po obsazení místa oblastního ředitele pro pardubickou a chrudimskou nemocnici. Momentálně se z manažerských pozic hledá pro chrudimskou nemocnici náměstkyně/náměstek léčebné péče a primář/ka interního oddělení. Primář Tomáš Tomek skončil na své pozici k 31. 3. 2022.

[[img:chrn_fullwidth:20148:Nemocnice v Chrudimi.  Foto: Chrudimské noviny]]

Všichni dělají mrtvého brouka?

„Bohužel situace není jednoduchá,“ ohodnotila současný stav Michaela Matoušková a na obhajobu uvedla: „Problematiku neřešíme jen v našem kraji, a to způsobuje i přeliv pacientů ze sousedních krajů právě k nám, zejména pak z Čáslavska.“ Právě o Čáslavsku a Kutnohorsku byla řeč shodou okolností i 21. března v posledních minutách jednání chrudimského zastupitelstva města, jen v trochu jiné rovině.

„Ředitelství hodlá pověřit tři starší lékaře, ať se starají o provoz, a tím ta situace pro ně končí. Doporučil bych vyvolat řízení s paní Matouškovou, která je odpovědným člověkem, vedení nemocnice nedělá nic,“ vyvolal krátkou diskusi na toto téma zastupitel Jiří Hradec. „Všichni dělají mrtvého brouka, ale čas běží,“ dodal. „Připomíná mi to Titanic a dopadneme jako Kutná Hora nebo Čáslav.“ Tiskový úsek Nemocnic Pardubického kraje pro ověření na dotaz Chrudimských novin dosud nezareagoval.

[[img:chrn_fullwidth:20183:Lékaři prchají z nemocnic do soukromé sféry.  Foto: Chrudimské noviny]]

Na jednáních se moc nevyřešilo

Z vyjádření náměstkyně také vyplývá, že se žádná mimořádná jednání kvůli situaci v chrudimské nemocnici ani žádné další kroky navíc, kromě pravidelných jednání, neplánují. „O situaci se samozřejmě zajímám, a to pravidelně při svých jednáních s představenstvem, a to i v náborové oblasti. V kontaktu jsem nejen kvůli chrudimské nemocnici s MUDr. Vladimírem Ningerem téměř dennodenně,“ dodala náměstkyně na otázku s kým vším pro řešení v této věci spolupracuje.

Horka/Chrast-Chacholice – Jaro začalo a žáby už jsou na tahu ze zimoviště na rozmnožiště. V červnu bude následovat další, až se centimetrové, okem na asfaltu sotva rozpoznatelné žabičky budou vydávat na cestu mezi Horeckým rybníkem a lesem, kudy protéká Žejbro, přes silnici mezi Chacholicemi a Horkou. Časem by je prý měly ochránit před přejetím pod koly aut vybudované zátarasy. Městský úřad Chrudim zatím vydal na žádost Pardubického kraje alespoň rozhodnutí o uzavírce silnice. A Josef Cach ze Záchranné stanice a ekocentra Pasíčka celou akci monitoringu migrujících obojživelníků koordinuje.

[[img:chrn_fullwidth:20124:Zátarasy mají sloužit k monitoringu obojživelníků. Foto: Chrudimské noviny]]

Úplná uzavírka 1,2 kilometru dlouhého úseku silnice III/355 18 mezi Horkou a Chacholicemi probíhá na žádost Odboru životního prostředí a zemědělství Pardubického kraje. Shodou okolností bude silnice uzavřena kvůli očekávanému dešti pravděpodobně už ode dneška, tedy 29. března, a potrvá zhruba týden až 14 dní. Do 3. dubna je možné trasu objet z Horky do Chrasti po ulici Obce Ležáků, od 4. dubna musí řidiči až na křižovatku u chrasteckého nádraží.

Ochránci přírody pod vedením Josefa Cacha ze Záchranné stanice Pasíčka postavili improvizované zábrany podél silnice z dřevěných kůlů a igelitu, aby mohli spočítat druhy a počet migrujících živočichů. Minulý rok po této trase migrovaly tisíce malých žabiček a i přes uzavírku silnice jich bohužel spousta skončila pod koly aut. Nejsou totiž  přes svoje zbarvení a velikost vůbec vidět.

[[img:chrn_fullwidth:20125:V Chacholicích už napočítali za víkend 500 obojživelníků.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Děláme opatření, aby se ty žáby, které táhnou masově ze zimoviště na rozmnožiště, nepřejížděly. Silnice se bude uzavírat shodou okolnosti asi raději už ode dneška, protože mám strach, že bude pršet a i když ještě není úplně teplo, už tudy přešlo asi 500 zvířat,“ potvrdil Josef Cach. Tolik jich migrovalo jen za víkend a včerejší den. „Jsou tam skokani hnědí, čolci obecní a hlavně velká populace ropuchy obecné, která když tam táhne ze zimoviště, už si ji po cestě najde sameček, vleze jí na záda a ona si ho k tomu rozmnožišti musí donést,“ dodal.

Do budoucna je vize, že se podél celého břehu možná postaví stabilní zábrany, protože se jedná o dlouhodobý jev. Momentálně se obojživelníci sčítají, aby se zjistilo, jak velká populace tudy migruje, protože to je jedno z kritérií pro udělení dotace na vybudování ochranných opatření, jako jsou třeba rámové propustky.

[[img:chrn_fullwidth:20141:Zdroj: MěÚ Chrudim]]

Slatiňany – Obchvat stále prakticky nebyl zcela dokončen. Z něj na starou silnici do Slatiňan platí uzavírka a probíhají tu až do 7. dubna stavební práce. Po té konečně bezpečně odbočí na Nasavrky nejen řidiči osobních vozidel, ale i kamiony. Ředitelství silnic a dálnic ČR populární krok starosty, že předal investorovi připomínky občanů, nepotvrdilo.

[[img:chrn_fullwidth:20113:Sjezd na starou silnici na Slatiňany je do 7. dubna uzavřen.  Foto: Chrudimské noviny]]

Odpověď Petry Drkulové z Ředitelství silnic a dálnic ČR zněla: „O žádných podnětech od pana starosty Pilného nevíme.“ Ten ale informoval občany na sociální síti jinak. „Někteří z vás mi psali, že nájezd na nový obchvat za Slatiňany je špatně proveden. Všechny vaše podněty jsem postoupil investorovi – Ředitelství silnic a dálnic. Už se tam pracuje,“ informoval bez skrupulí 18. března.

[[img:chrn_fullwidth:20115:Na obchvatu stále probíhají dílčí práce. Foto: Chrudimské noviny]]

Kvůli čemu je vlastně tento koncový úsek stavby obchvatu od 17. března do 7. dubna uzavřen a na jakých změnách se tu pracuje? Od slavnostního otevření obchvatu na konci minulého roku už se na novém obchvatu událo několik dopravních nehod. Lidé si na konec úseku obchvatu opravdu stěžovali. „Při výstavbě bylo provedeno napojení pouze přechodné a nyní se dodělává,“ objasnila Petra Drkulová. „Součástí tohoto napojení je i úprava směrových oblouků, díky kterým půjde výrazně lépe odbočit ve směru ze Slatiňan na Nasavrky – hlavně pro kamiony,“ dodala.

[[img:chrn_fullwidth:20108:Po úpravě odbočí na Nasavrky pohodlně i kamiony.  Foto: Chrudimské noviny]]

Chrudim – V tomto týdnu, pokud půjde vše podle plánu, by měla být dle vyjádření městského strážníka Lukáše Dvořáka nainstalována po incidentu v Rooseveltově ulici první nová kamera. Přibude ale do úplně jiné části Chrudimi, na sídliště Na Větrníku. Bude sledovací zařízení mířit na hospodu, na přeplněné popelnice, místa se zákazem stání, nebo zamezí jinému zločinu?

[[img:chrn_fullwidth:20136:Spodní část s parkovištěm Na Větrníku. Foto: Chrudimské noviny]]

„Jako riziková místa lze do určité míry vnímat okolí zdejších barů a restaurací, zejména při pátečních a sobotních večerech. Nebývá to však pravidlem. Do těchto lokalit také zaměřujeme pozornost sloužících hlídek,“ uvedl vrchní strážník Lukáš Dvořák, ale nová kamera se bude instalovat na sídliště Na Větrníku a dohlédne tentokrát nejen na popelnice.

[[img:chrn_fullwidth:20118:Na Větrníku přibude kamera.  Foto: Chrudimské noviny]]

Strážníci měli po poradě se starostou častěji kontrolovat parkování. „Snad v tomto týdnu by měla být nainstalována nová kamera Na Větrníku. Měla by být otočná, takže bude zabírat jeho spodní část.“ uvedl vrchní strážník Lukáš Dvořák.

[[img:chrn_fullwidth:20139:Relaxační koutek před blízkou hospodou.  Foto: Chrudimské noviny]]

O kameře do podchodu u Olbrachtovy ulice se neuvažuje. „Dlouhodobě zde probíhají kontroly v různých časech, žádná protiprávní jednání zde nebyla zaznamenána. Nebylo zde ani zaregistrováno shlukování nějakých problémových osob,“ vysvětlil vrchní strážník. Pokud svítí světlo, není třeba se moc obávat. Minulé léto ale vyděsil jednu z místních obyvatelek v potemnělém podchodu bezdomovec, který se tu prý skryl před bouřkou a usnul.

Chrudim – V přímém přenosu sledovalo jednání zastupitelstva města Chrudim jenom promile počtu obyvatel Chrudimi. Díky pozměňovacímu návrhu bývalého starosty města, poslance a nynějšího zastupitele Jana Čechlovského (ODS) vypadly ze schvalovaného materiálu ve zrychleném řízení přidané diskutabilní parkovací koeficienty. Zodpovědnost za zařazení změn parkovacích koeficientů si mezi sebou místostarosta Aleš Nunvář (Piráti) a František Pilný (ANO 2011) přehazovali už od začátku jako horký brambor. Přidáváme názor developera Milana Kušty, jak by se parkování ve městě mohlo řešit.

Jan Čechlovský se vyjádřil, že předložit takovou zásadní věc deset dní před jednáním zastupitelstva a schválit ji, není korektní. „Taková věc by si zasloužila projednání v řádném řízení, pokud bychom to zadali jiné firmě, vyšly by nám úplně jiné koeficienty,“ řekl. Pozměňovací návrh o nezařazení změn parkovacích koeficientů podpořila celá koalice, až na Piráty. Aleš Nunvář druhý den na tiskové konferenci vyjádřil zklamání, že je to malé dílčí vítězství developerů, kteří tak získali čas a mohou dál stavět, jak chtějí.

[[img:chrn_fullwidth:20087:Současný stav parkování je neutěšený.  Foto: Chrudimské noviny]] 

Jaké je řešení parkování z pohledu developera?

Developer Milan Kušta je toho názoru, že parkování obecně je potřeba zvyšovat systémově ve spolupráci se samosprávou, developery i stavebníky. „Návrh města na fakticky dvojnásobné koeficienty pro parkování pro stavebníky a developerské společnosti je možná líbivý, za mě ale populistický, s diskutabilním přínosem. A bohužel při důsledném dodržování se zásadním dopadem na výstavbu bytů ve městě, zejména v jeho širším centru, a tím i na jeho rozvoj.“

Pro případy, kde jinak parkoviště postavit nejde, by mohl podle něj vzniknout fond, kam by se za každé nevybudované parkovací místo platila určitá částka. A z toho by se potom nové parkovací kapacity realizovaly. „Nyní se tyto případy posuzují individuálně, řeší se u developerských společností, ale u drobné bytové výstavby v rámci dostaveb a rekonstrukcí se nechávají být,“ vysvětlil.

K tomu, aby byl každý motivován parkovat na svém pozemku, by podle něj mohlo přispět zavedení parkovacích zón a jejich zpoplatnění s garancí, že takový majitel opravdu zaparkuje. „Současný stav je neutěšený, vydává se více povolení, než je parkovacích míst,“ uvedl. „Pokud se radní chtějí zabývat problematikou parkování seriózně, je třeba začít věci řešit komplexně, odborně a bez populismu, který ve zvýšení koeficientů spatřuji,“ řekl developer Milan Kušta.

[[img:chrn_fullwidth:20088:Parkovací koeficienty nevyřeší vše.  Foto: Chrudimské noviny]]

Najednou dávají od koeficientů ruce pryč

A kdo za kontroverzní návrh dvojnásobného navýšení parkovacích koeficientů vlastně může? Aleš Nunvář po fiasku na zastupitelstvu poukázal na to, že věc předložil odbor územního plánování, který spadá pod starostu. A starosta František Pilný na to reagoval tím, že určený zastupitel pro územní plán je Aleš Nunvář.

Právě ten se po vzájemné předchozí domluvě na tiskovce ještě před jednáním zastupitelstva vyjádřil: „My jako město jsme se k materiálu rozhodli přidat ještě jednu věc, a to změnu koeficientů parkování,“ a starosta takticky vyčkával a mlčel. Ke koeficientům promluvil až po jednání na další tiskovce. „Tím, že jsme zjistili, že to tam vlastně zařadil úřad, úředníci, tak jsem bral tu připomínku Jana Čechlovského, že takto zásadní změna parkovacích koeficientů si zaslouží delší debatu v rámci řádné změny územního plánu,“ vysvětlil a ostatní nechal už raději bez komentáře.

Parkovací koeficienty se budou znovu projednávat pří řádné změně územního plánu číslo šest.

Chrudim – Malířka a grafička Jitka Petrášová je posluchačkou třetího ročníku Akademie výtvarných umění v Praze a má za sebou už 22 samostatných výstav. Poslední se otevřela vernisáží v Galerii Art Chrudim minulou sobotu. Umělkyně hýřila vtipem a nebála se jít ve vysvětlování až na dřeň. Odhalila také, jaké to je, začít studovat AVU, když je vám téměř čtyřicet a máte už určité životní zkušenosti, včetně mateřství, za sebou.

[[img:chrn_fullwidth:20071:Jitka Petrášová při zahájení vernisáže.  Foto: Chrudimské noviny]]

Člověk, který ji na začátku její cesty za snem nejvíce ovlivnil, byl malíř Roman Kubička, který si také prošel studiem na Akademii. Poznali se při studiích v Českých Budějovicích a právě jemu vděčí za svůj malířský rukopis. Připravil ji na příjímačky na AVU. „Pro mě to byl dost zásadní člověk v životě. Dělal arteterapii a myslím si, že by to byl býval skvělý profesor na AVU, protože dokázal poradit na úkor svého ega. Nemít tenhle základ, tak mi je ‚Akáda‘ k ničemu.“

Naučila se pro sebe respektovat autority a připomínky lidí, kterým opravdu nevěří, pohřbívat do země. „Autoritou byl pro mě Roman Kubička, člověk, který se mi do toho nemontoval,“ vyjádřila se malířka. „Podpořil to, co je dobré, byl ale zároveň hodně kritický. Řekl mi třeba: do prdele, Jitko, na tohle se úplně vykašli. A já jsem si šla zabulet a pak jsem si říkala: vždyť on měl takovou pravdu!“

[[img:chrn_fullwidth:20075:Ukázka z výstavy. Zdroj: Galerie Art Chrudim]]

Nejdříve mateřské povinnosti a až pak malování

Akademii výtvarných umění začala studovat v roce 2019. „Kdybych věděla, v jaké budu studovat době, možná bych do toho nešla, ale na druhou stranu, ten covid mi pomohl koncentrovat se na jednu věc a nerozptylovat se tím, že půjdu na přednášky. I když to zní blbě, každý den jsem si malovala a byla jsem fakt šťastná.“

Se studiem AVU počkala do doby, než se dokázala, jak se říká, postavit na vlastní nohy, bez zatěžování kapsy rodičů. Navíc jí v 25 letech zemřel otec. Poté, co dostudovala první školu s výtvarně-pedagogickým zaměřením v Českých Budějovicích, rozhodla se konečně jít přímo za svým snem. „Když jsem se hlásila na AVU, všichni říkali, že jsem úplný magor, že do tohohle jdu. Že takhle riskuju, že vlastně všechny ty věci, které byly pro mě dané a jisté, úplně odstřelím a přestěhuju se do Prahy do podnájmu,“ přiznala Jitka Petrášová, která pochází ze Strakonic „Nakonec jsem i to šití úplně odstřihla, protože jsem začala malovat a už jsem neměla úplně čas se tím zabývat,“ zmínila se, jak na začátku měla i vůli živit se prodáváním vlastní zavedené módní značky.

Na AVU se dostala ve věku, kdy už některé mladší umělkyně začínají přemýšlet o založení rodiny. Jitka to měla shodou životních událostí přesně naopak. „Po dvou letech, co jsem byla na první výšce, se narodila první dcera Eliška a já si naivně říkala, to dám, budu si kreslit. A ne. Člověk začne, dítě je vzhůru, potřebuje přebalit, chce jíst, venku je hezky, chce jít ven. Mám pocit, že to nějak přirozeně je tak, že při vyčerpanosti se v člověku jako první utlumí tvůrčí procesy. Teď, když už jsou děti odrostlé, jedinou pracovní dobu mi určuje fakt, že je musím ráno vyhodit do školy, obstarat psa a pak už pracuju.“

[[img:chrn_fullwidth:20072:Před obrazem psích závodů s názvem Dostih.  Foto: Chrudimské noviny]]

Do obrazů promítá zážitky z vlastního života

Nejvíc dynamické období intenzivní umělecké tvorby zažívá posledních pět let. „Někdy mám fakt rozmalováno a udělám tři obrazy najednou, je to hrozně zvláštní. A pak zase třeba měsíc nic, jen si plánuju věci v grafických dílnách a tak,“ říká Jitka Petrášová. Pevnou pracovní dobu si zatím pořád nestanovila a stále pracuje ve svém pronajatém bytě, který se stal přechodně i jejím ateliérem, dokud to zbytek rodiny vydrží. Když prý nemůže malovat, je na odstřel. „Vždycky musí člověk počkat na ten správný čas, to nejde vynutit, jinak to prostě nebude ono, bylo by to divné, přesně konstruované – a to nechci. A pak to jde a já už jenom hledám místo, kam obrazy opřu, než uschnou.“

Říká, že zpracovává témata vždy něčím bytostně spjatá s jejím životem, s věcmi a zážitky, které jsou jí nějak blízké, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu. Prvotní nápad se může v průběhu tvorby vždy změnit, pokud přijde nějaký nový impuls, třeba když někoho potká při venčení psa.

[[img:chrn_fullwidth:20078:Jitka Petrášová bavila publikum svými historkami ze života.  Foto: Chrudimské noviny]]

Velkou váhu přikládá světlu. „Nemůžu pracovat při umělém světle. Teď na jaře je to optimální, já nenávidím zimu, protože čas je v zimě zkrouhlý o to nejlepší světlo a hezkých dnů je hrozně málo. A když míchám barvy, jakmile si rozsvítím, strašně to pak všechno zkresluje a barvy vypadají úplně jinak. A slunce mi navíc dává energii.“

Její malby jsou energické jako ona sama. „Já si s tím obrazem – možná to bude znít zvláštně – povídám. Probíhá tam nějaký dialog, někdy těm hrdinům na svých plátnech házím doslova klacky pod nohy.“ Využívá výrazných barevných kontrastů i výrazných tahů štětcem, redukuje barvy a využívá malířské zkratky.

[[img:chrn_fullwidth:20077:Momentka před zahájením vernisáže.  Foto: Chrudimské noviny]]

Za covidu vznikl zajímavý cyklus Soukromé bunkry

Na vernisáži hýřila Jitka Petrášová vtipem, když popisovala sousedské vztahy, které ji taky inspirovaly k namalování cyklu „Soukromé bunkry“, který v Chrudimi sice neuvidíte, ale pro představu o tomto dvouletém malířském období určitě stojí za zmínku. Souvisí se sousedským soužitím za doby covidu.

„Soukromé bunkry se soustředí na mezilidské vztahy během covidu, zpracovávám v nich absurdní příběhy, které se v tom období děly v mém okolí. Třeba pán z prvního patra na mě křičel, že pan Stříbrný nažhavil kliku, když jsem šla venčit. A paní Fialová odvedle zase dostala pepřovým sprejem od právníků, kteří bydlí nad ní. A když omylem ostříhala nějaký stromek, dostala od nich pěstí,“ krčila rameny malířka s úsměvem sobě vlastním a publikum se bavilo.

Současně s trochu morbidním humorem dodala, že postupně už pět jejích sousedů, které ztvárnila ve svých obrazech, nějakým způsobem zmizelo z povrchu zemského. „Zdá se, že když někoho takového namaluju, ten člověk potom zmizí.“

[[img:chrn_fullwidth:20073:V popředí kompozice je malířčin pes Shaggy.  Foto: Chrudimské noviny]] 

Vystavené obrazy se zabývají různým vztahem člověka ke sportu

Obrazy na chrudimskou výstavu vybíral sám galerista Luboš Jelínek, kterého na první pohled zaujala bravurně zvládnutá kresba. Obrazy věnující se vztahu člověka ke sportu jsou doplněny dvěma odlišnými plátny, pop artovým „embéčkem“ a větším obrazem s názvem Dostih. „Tam je ta drzost a sebejistota za mě vidět úplně,“ upozornil Luboš Jelínek.

Vybrat obrazy vzhledem k rozměrným plátnům, na která Jitka ráda často maluje, byl nelehký úkol. A tak na výstavě můžete vidět zejména menší plátna inspirovaná především jejím negativním vztahem ke sportu, který si vypěstovala díky povinným hodinám tělocviku. Nechápala totiž, k čemu jí bude na střední umělecké škole dovednost předvádět veřejně výmyk nebo kotoul vzad. A tak kvůli neomluveným hodinám nakonec musela udělat reparát. „Neblázni, jsme výtvarná škola, přece ji nevyhodíme kvůli tělocviku,“ slyšela prý před svým hodnocením. Na vysoké nakonec vše vyřešila uznáním kreditů za absolvování kurzu jógy.

A tak u zobrazování sportu, kterého je teď Galerie Art plná, nečekejte žádné adorace na sportovce nebo zobrazování krásného nahého těla ve stylu „kalokagathia“, malování sportovců není pro malířku jen možnost ukázat, že bravurně zvládá vystihnout figuru, ale především způsob, jak vyjádřit širokou škálu emocí pramenících z jejího pošramoceného vztahu ke sportu.

[[img:chrn_fullwidth:20074:Ten, který odhazuje vajgly za barákem.  Foto: Chrudimské noviny]]

AVU je zkostnatělá instituce, ani po sto letech se revoluce v přístupu nekonala

Když Jitka Petrášová popisovala pro většinu publika neznámá fakta, jak to chodívá na AVU, ukázalo se, že ani za sto let se na akademické půdě stále nic moc nezměnilo. „To je to, co nenávidím na akademii,“ vystihla nekompromisně svoje pocity. „S tím věkovým nadhledem si to člověk uvědomuje. Jsou tam lidi mladší skoro o dvacet let než já, hozeni do soukolí, kdy jsou drceni, úplně zničení a někdy vychází ven jako trosky, co vlastně nechtějí ani malovat a malbu nenávidí,“ popsala. „Ale já jsem býk, který jde hlavou proti zdi, jsem zvyklá pracovat po svém a nenechám se ovlivnit. Už asi nemám věk na to, abych si s prominutím nechala srát na hlavu,“ nebrala si servítky.

Ví, co chce dělat, a tak se přirozeně vzpírá zásahům do podstaty svého tvůrčího přístupu. „A dej sem tuhle barvu, zbav se téhle linky, udělej tohle, to sem nedávej, intuice sem nepatří, všechno musí být připravené. Zjednodušuj, stylizuj, ideálně dělej to tak, jako já. – A já mám nějaký blok vůči tomu,“ odmítá snahu nechat si cokoliv diktovat. Dobrý pedagog má podle ní akceptovat osobnost žáka, pochopit, v čem je dobrý, a v tom ho podpořit. Ne se snažit ze svých žáků tvořit vlastní kopie. Jakmile se setká s podobně direktivním přístupem, ptá se: „A čí je to teda obraz?“

[[img:chrn_fullwidth:20070:Jitka Petrášová popisuje svůj tvůrčí proces.  Foto: Luboš Jelínek]]

Když si člověk věří, ostatní přijde samo

Jak řekl galerista Luboš Jelínek, „Akáda“ ne vždycky každému pomáhá. „Zažil jsem to s mnoha autory, že se perou se svými profesory, kteří je zašlapávají do země. A já jim říkám, kašlete na ně, a malujte si jak chcete, vždyť impresionisti se taky trhli. Jitka je malířka, o které se v Praze mluví. Za měsíc těch intenzivních příprav se mě tři malíři ptali, jestli je pravda, že u nás bude mít výstavu.“

Na to malířka odpověděla: „Myslím si, že to není o tom, aby člověk věděl, že se o něm mluví, ale spíš o obrovské pokoře a vůli něco dělat. Protože ve chvíli, kdy se člověk chová tak nějak arogantně a hloupě, je to cítit i z jeho obrazů,“ vysvětlila svůj náhled. I když se právě teď dostává s pedagogy do konfrontací, není to její případ.

Nikdy není pozdě

Jitka je příkladem toho, že když děláte něco, co vás baví a čemu věříte, nesmíte se nechat odradit ostatními a musíte si jít za svým. Nikdy není pozdě. „Jak člověk začne o sobě pochybovat a hledat nějaké blbosti, akorát se z toho blázní. Myslím, že dokud člověk na sobě maká a věří tomu, co dělá, nemusí přemýšlet, co bude dělat zítra. Protože já vím, že si vezmu plátno a budu malovat.“