Před několika dny jeden oslovený psycholog (zřejmě se smyslem pro humor) prohlásil, že teď není ta správná doba dívat se na film s názvem Smrtící epidemie. A já zrovna včera dostal chuť na něco se podívat. Shodou okolností jsem narazil na Bílou nemoc od Karla Čapka. Zfilmované divadelní drama natočené v roce 1937. Nebudu vás dlouho napínat – je to neskutečná pecka. Hned úvod filmu vás posadí na zadek: světem se začne šířit takzvaná Čengova nemoc, kterou popsal doktor Čeng z Pekingu (!!!). Ano, čtete správně, Karek Čapek napsal Bílou nemoc v roce 1937.

A proč stojí film za zhlédnutí? Budete-li pozorně vnímat dialogy, bude vám místy běhat mráz po zádech. Bílá nemoc je zhusta nadčasové dílo. Film o úloze a možnostech jednotlivce, o zblbnutých masách a také o lidském hyenismu. Nelze si nevšimnout nepřeberného množství paralel se současným světem. Jenom namátkou: „Pane doktore, za takové peníze si už můžete koupit média a přes ně pak ovlivňovat lidi“ …

Skoro by se dalo říct – film z roku 1937 o současnosti. Excelentní herecké výkony. A geniální Karel Čapek. Highly recommended.

Zbyněk Kotúč, Chrudim

Byly doby, a není to tak dávno, kdy zemřít pro svobodu bylo považováno za čest.

Svoboda byla hodnotou, za kterou stálo za to bojovat, chránit ji. A mnoho lidí za ni v minulosti položilo svůj život.

Jak si této oběti ceníme dnes? Jak moc si dnes ceníme své svobody? Svobody národa? Svobody volného pohybu mezi státy, svobody shromažďování, svobody slova, svobody podnikání, svobody vyznání...?

Mohla bych říct, že dnes se to obrátilo a jsme ochotni vzdát se své svobody pro záchranu života. Myslím, že je to ale ještě jinak. Dnes jsme ochotni vzdát se své svobody ze strachu ze smrti. Strach ale nebývá dobrý rádce, zato bývá dobrým nástrojem manipulace. Je dokonce tím nejlepším nástrojem, jak lidi donutit dělat něco, co by za normálních okolností neudělali ani omylem. Třeba vzdát se své svobody.

Pod rouškou strachu šijeme roušky, apelujeme na naše blízké i vzdálené okolí, vyzýváme k ohleduplnosti k ohroženým skupinám, jako jsou senioři, vážně nemocní lidé... A jak je naše pozornost zaměřená tímto směrem, snadno se stane, že nám unikají směry ostatní – jak se naše snaha zabránit smrti podepíše na životech všech ostatních. Uniká nám to nejdůležitější: opatření, která použijeme, by nikdy neměla mít horší dopady než nemoc samotná.

Naše společnost je posedlá prodlužováním života za každou cenu. Nejsme ochotni přijmout, že nad smrtí nemáme moc. Nebo dokonce to, že smrt je v pořádku. Že všichni jednou zemřeme. Je v pořádku, pokud umírají velmi staří lidé? Je v pořádku, že umírají velmi nemocní lidé? Je smrt problém, nebo může být osvobozením?

Přeji si jednou zemřít důstojně. Přeji si zemřít stará. Nebojím se smrti, která přijde v ten správný čas. Ať už to bude o dva měsíce dříve nebo později. A nevím, zda jsme to my, lidé, kteří máme rozhodovat o tom, kdy je ten správný čas.

Jsem znepokojena současným vývojem situace s opatřeními proti epidemii koronaviru. Celý ten humbuk mi zkrátka nepřijde adekvátní situaci. Zdroje informací se tak liší. A uvědomuji si navíc, že jediné, co víme, víme z médií. Je nelehké se v tom zorientovat. Dostávají se k nám čísla, která jsou iluzí. A přesto, pokud z nich vyjdeme: v současné době je u nás evidováno něco přes tisíc nakažených. I kdyby toto číslo bylo ve skutečnosti desetinásobné, tedy bylo nakažených deset tisíc lidí, pořád to znamená, že na jednoho nakaženého Čecha připadá přes tisíc zdravých. Znamená to, že když jdu nakoupit nebo kamkoli ven, musela bych přijít do kontaktu s tisícem lidí, aby byla nějaká pravděpodobnost, že alespoň jeden z nich byl nakažený... Tato čísla mě neznepokojují.

Co mě znepokojuje, je, jak snadno jsme byli ochotni vzdát se své svobody. Která byla kdysi tak draze zaplacena. Vidím, že jsme ochotni udělat cokoli, abychom dosáhli alespoň pocitu, že jsme udělali všechno, všechno proto, abychom oddálili smrt ohrožených skupin. Jsme ochotni smířit se i s opatřeními, která zcela evidentně zasahují do základních lidských práv – jako je například zákaz přítomnosti otce u porodu, což je z hlediska epidemiologického naprosto neopodstatněné opatření, které prakticky nemůže mít jakýkoli znatelný efekt na šíření koronavirové nákazy (což už připouští i ti, kteří tento nesmyslný zákaz vydali – Roman Prymula v Partii TV Prima 22. 3. 2020). Tento fenomén ve mně vzbuzuje mnoho otázek. A především tu jednu nejpalčivější: je to vše, co se nyní děje, skutečně o koronaviru, nebo je za tím něco úplně jiného? Když jsme se nyní tak lehko vzdali svobody, jak lehké nebo těžké bude zase se k ní vrátit? Kdo z toho všeho má prospěch? Kdo se postará o všechny ty, pro které jsou opatření spojená s koronavirem likvidační? Budeme ještě někdy svobodní? Nebo se nyní potvrdilo, jak snadno je společnost manipulovatelná strachem, a v budoucnu bude velmi snadné toto zjištění využít/zneužít?

Není pro mě lehké svěřit svou svobodu do rukou několika psychopatů v čele této země. Nevěřím jim.
Přeji si co nejdříve žít ve svobodné zemi. S moudrými lidmi v jejím čele.
Přeji si taková protiepidemická opatření, která by skutečně chránila ohrožené skupiny a přitom neničila životy ostatních.

Chrudim – Pomáhají řešit často velmi nelehké životní situace svých klientů, podporují je, radí, vyřizují a zajišťují vše potřebné, komunikují s rodinami, s úřady a institucemi. Od roku 2017 Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky oceňuje ty nejlepší sociální pracovníky, kteří svou každodenní prací pomáhají druhým a přispívají k dobrému jménu této profese. V letošním, třetím ročníku Ocenění Gratias získala tuto cenu zdravotně sociální pracovnice Chrudimské nemocnice Alena Rohlíková.

Na denní bázi profesionálně řeší obtížné životní situace ostatních lidí a u toho musí být trochu psychologem, sociologem, lékařem, ekonomem, právníkem nebo i úředníkem. Práce je to rozmanitá, zároveň však svým charakterem náročná, ať už z hlediska stresu, frustrace nebo časového vytížení. Před třemi roky tak ministerstvo práce a sociálních věcí zavedlo tradici oceňování práce sociálních pracovníků. Název ocenění „Gratias“ symbolizuje poděkování těmto pracovníkům za jejich každodenní, kvalitně odváděnou a vysoce odbornou práci.

[[img:chrn_fullwidth:16084:]]

Šok i velká čest

Ocenění je udělováno na základě nominací ve všech oblastech působení sociálních pracovníků, které jsou rozděleny do oblastí veřejné správy, sociálních služeb, zdravotnických zařízení a vězeňství, škol a školských zařízení. Zdravotně sociální pracovnice Alena Rohlíková získala ocenění právě v oblasti zdravotnických zařízení. „Moje praxe ve zdravotně sociální oblasti činí čtyři roky, v Chrudimské nemocnici jsem od července minulého roku, takže velmi krátce. Proto mě ocenění překvapilo šíleným způsobem, byl to šok,“ popisuje své pocity Alena Rohlíková, která také dodává: „Hlavně je to pro mě velká čest – být oceněná ministerstvem práce a sociálních věcí. A taky motivace, abych neusínala na vavřínech a pracovala jako doteď.“

Na ocenění nominovala náměstkyně

Nominovat sociálního pracovníka na ocenění může kdokoli, v ideálním případě však kolega či nadřízený pracovník, aby mohl vyjádřit důvody k nominaci. V případě pracovnice Chrudimské nemocnice nominace vzešla právě od její nadřízené. „Alena Rohlíková je u nás sice relativně krátce, ale za tu dobu zde velmi pozvedla práci zdravotně sociálního pracovníka – vše spočívá v jejích odborných znalostech, ochotě, úžasném empatickém přístupu k pacientům, ale i jejich příbuzným,“ vysvětluje důvody nominace náměstkyně ošetřovatelské péče Chrudimské nemocnice a zároveň manažerka ošetřovatelské péče společnosti Nemocnice Pardubického kraje Gabriela Medunová. „Její poměrně krátké působení zde v nemocnici má výhodu v tom, že ještě netrpí naší provozní slepotou, a tím se pro mě stává nositelem nových nápadů a postřehů,“ dodává.

[[img:chrn_fullwidth:16083:]]

O výběru osob, kteří získali cenu Gratias, pak kromě nominace rozhodoval i dotazník vyplňovaný přímo sociálními pracovníky. V nich uváděli příklady dobré praxe, jejich pracovní úspěchy či nezdary, nebo na co jsou ve své práci pyšní. „Myslím, že se nám velmi daří naše pacienty zabezpečit terénními službami a zajistit, pokud to jde, aby byli propuštěni domů,“ uvedla Alena Rohlíková jednu z věcí, na kterou je hrdá. Alena v Chrudimské nemocnici spolupracuje s řadou oddělení, mezi nimiž je například léčebna dlouhodobě nemocných, interní či neurologické, ale i novorozenecké a porodnicko-gynekologické oddělení. „Díky Chrudimské nemocnici se dostávám k tomu, co je můj odborný zájem, tedy perinatální a dětská paliativní péče. Práce tady je pro mě srdcová a věřím, že ještě dlouho bude,“ říká oceněná zdravotně sociální pracovnice.

Celková péče je důležitá

Sociální pracovníci ve zdravotnictví jsou nedílnou a nepostradatelnou součástí týmu zdravotníků. „V nemocnici poskytneme pacientům péči zdravotní, ale mnohdy je potřeba podpořit jejich návrat do domácího prostředí a zde je právě ta nedílná součást celkové péče o pacienta – zdravotně sociální pracovník,“ uzavírá Gabriela Medunová.

Už nemůžem. Nespíme, nejíme, na záchodě jsem nebyla ani nepamatuju. Telefon zvoní prakticky nepřetržitě.
Jasně, jako lékaři jsme se upsali náročné práci, věděli jsme do čeho jdeme. Ale tohle je jiné. Tohle je sprint i maraton v jednom – je to hrozně intenzivní zápřah, ale zároveň to trvá dlouho a konec je zatím v nedohlednu.

I přes věčné opakování různými médii, aby asymptomatičtí nechodili na výtěry, je jich tu pořád odhadem asi miliarda. Takže znovu – pokud nemáte žádné nebo pouze lehké příznaky, zůstaňte doma, pijte dost tekutin, při teplotě si berte Paralen a vyležte se z toho. Nechápu logiku toho, když lidi, kteří se bojí že by koronavirus mohli mít, přijdou na jediné místo, kde je stoprocentně jasné, že se tam koronavirus vyskytuje.

Lidi lžou sanitkám i nám o svých symptomech, abychom je vyšetřili, a mají pocit, jak strašně vyzráli na systém. Za prvé – my ani přes spánkový deficit nejsme úplně blbý a poznáme, jestli je někomu špatně nebo ne, a dost mě uráží, když ze mě někdo dělá debila a hraje si tu divadlo. A za druhé plýtvají našim časem a energií (a zdravotnickým materiálem, protože i to je komodita, kterou musíme brát v úvahu), který bychom mohli využít pro někoho, kdo naši péči opravdu potřebuje. Ve zdravotnictví sice už chvilku pracuju, ale když nám lidi ukradli roušky, tak to i mě překvapilo.

A taky bych teda ocenila, kdyby na mě lidi přestali křičet – do telefonu i osobně. Já chápu, že je to pro vás stresová situace, pro mě taky, ale řevem moji efektivitu práce opravdu nezvýšíte. Jasně, jste naštvaní na vládu, považujete jejich opatření za příliš drsná/nedostatečná/špatně komunikovaná, já to beru, ale uvědomte si, že tady křičíte na chudáka, který se, už nevím jak dlouho, nevyspal a který má na rozhodnutí premiéra zhruba stejný vliv jako na zítřejší počasí na Srí Lance.

Prostě pojďme se chovat rozumně a navzájem k sobě jako lidi.

(P.S.: Když prohlašujete, že koronavirus je v pohodě, protože to odnesou jen staří a/nebo nemocní, tak vlastně říkáte, že na těchto lidech nezáleží a že jsou postradatelní. To není úplně fajn názor.)

Tchaj-wan – Tchaj-wan patří k zemím, která epidemii koronaviru zvládla. Naivně jsem věřila a doufala, že tuto cennou zkušenost a „know-how“ převezmou i ostatní země, případně ji plošně jako globální záchrannou síť pro prevenci a řízení nemoci zpracuje Světová zdravotnická organizace (WHO).
Evropa se mohla poučit. Přitom je Tchaj-wan izolovaný, protože na nátlak Číny nebyl přijat ani za člena WHO! Musí se tedy spoléhat na vlastní síly a nic nepodcenil.

S hrůzou sleduji, jak je Evropa nepřipravená, přestože se již od vypuknutí epidemie v Číně hovoří o možné pandemii. Tchaj-wan od začátku nic nepodcenil, vláda jednala rychle, věcně, s týmem odborníků s přesnými instrukcemi. Hlavní slovo měl epidemiolog, šéf krizového centra. Chen Chien-jen je lékař, vědec a odborník na infekční choroby. Vláda se řídila jen jeho pokyny. Hovořil každý den, věcně informovala i tchaj-wanská prezidentka Cchaj Jing-wen, která v lednových prezidentských volbách obhájila svůj mandát na další čtyřleté období, a premiér Su Tseng-chang.

Ve veřejnoprávní televize tak byl vyčleněn čas pro pravidelné a relevantní informace pro občany celé země. Nemuseli se zabývat celý den žádnými falešnými, protichůdnými a zavádějícími informacemi. U každého nakaženého uvedli přesné informace, kde se pohyboval, s kým přišel do styku, jaký je jeho zdravotní stav. Většina nakažených se vyléčila, úroveň zdravotnictví je tu vysoká, patří k prioritám vlády. Země zažila epidemii SARS a poučila se, že nesmí podceňovat žádný detail.

Život probíhal normálně, s omezeními. A s jistotou, že situace je pod kontrolou. Paniku (natož „rabování“ obchodů) jsem tu necítila ani v náznaku. Vrchol epidemie, ke které se blíží Evropa, byl v lednu a únoru. Tchaj-wan okamžitě zajistil roušky a dezinfekci pro každého občana, v počtu nejméně tří kusů. V celé zemi byla sjednocena cena za jednu roušku v přepočtu 5 Kč, premiér oznámil, že s rouškami je přísný zákaz obchodovat, a to pod přísným postihem milionové pokuty.

Testy na koronavirus byly pro všechny a zdarma. Na lidském neštěstí se nevydělává. V jižní Koreji zavedly i stanoviště pro automobily, řidič nemusel vystupovat z auta, stáhl okénko, test byl proveden na místě. V záchytných zdravotnických stanovištích (bylo jich okamžitě zorganizováno 24 po celé zemi), byly v místnosti přítomny vždy jen dvě osoby, aby se lidi nemuseli tísnit v nemocnicích. Doprava nebyla nijak omezená. Probíhala pravidelná dezinfekce metra, vlakových souprav, autobusů, vlaků, letadel. Nikdo neopouštěl domov bez roušky, na všech veřejných akcích byly stanovené rozestupy židlí a řad. Nebyly zavřeny restaurace, ani divadla, ani rušeny veřejné akce.

Řídili jsme se těmito doporučeními:

- Vyhýbejte se místům, kde se shromažďuje velké množství lidí.
- Kdykoliv opouštíte byt, tak pouze s rouškou.
- Pokud kašlete, tak nikdy do dlaní.
- Důležitá je obecně zvýšená hygiena rukou, noste s sebou všude kapesní dezinfekční prostředky.
- Nedotýkejte se očí.
- Nepodávejte si ruce.
- Denně provádějte kontrolu hlavně u starších osob (po nádechu nejméně 10 sekund zadržet dech, pokud nepocítíte potřebu kašle, v plících nedošlo k nákaze. V případě potíží prosím volejte na příslušné telefonní číslo, zařídíme vše potřebné).

- Pijte jen teplé nápoje (ve shodě s tělesnou teplotou, studené nápoje tělo zatěžují). Dbejte na dostatek antioxidantů (vitaminy C, ovoce a zelenina).
- V dopravních prostředcích dodržujte rozestupy.
- Madel v metru a dopravních prostředcích se přidržujte předloktím, nikoli rukama.
- Obecně dbejte, aby ústa a krk byly vlhké, ne suché. Minimálně každých 15 minut vypijte několik doušků tekutiny. I když se virus dostane do úst, voda nebo jiná tekutina ho vypláchne skrze jícen do žaludku, a tam ho žaludeční kyselina zničí. V případě, že nepijete pravidelně hodně vody, může virus vstoupit do dýchacích cest a plící.

Opatrnost je na místě, panika nikoliv. Paradoxně jsem nyní v zemi, která je bezpečná. Všem, kdo mi volají, abych se okamžitě vrátila, říkám, všichni by naopak měli být na Tchaj-wanu. Je to vyspělá, fungující demokracie. Demokracie, která dokáže v krizové situaci jednat. Neviditelný koronavirus je, jak se ukazuje, i virem sociálním, protože obnažil slabiny politiků a systému, ve kterém žijeme.

Radka Denemarková, Tchaj-wan

Žiji v tomto městě mnoho let, záleží mi na něm i na tom, co se tu děje. Jsem zarytý ochránce přírody.

Chápu obavy lidí, kteří jsou proti. Sám jsem byl na pochybách. Jeden z členů discgolfu však oslovil starosty měst, ve kterých discgolf je, a já měl možnost je vidět. Na základě jejich odpovědí jsem se uklidnil. Discgolf mají i v mnohem frekventovanějších, vzácnějších místech; maminky s kočárky a discgolf se absolutně nevylučují. Řada hřišť je v chráněných územích. Ani jeden ze starostů nepotvrdil zranění či špatný vliv na životní prostředí.

Pozvánku na pondělní veřejné setkání v Městském parku, konané 2. března, dostali všichni úředníci na městě, bylo to v Chrudimském zpravodaji, dále to bylo na stránkách města i na FB. Přišlo 40 lidí. Hlasování dopadlo jednoznačně. Šest bylo proti, zbytek pro. Městský park je momentálně nejlepší možné řešení – jediná jiná varianta by byl Střelák, kde to bohužel neprošlo – a řekl bych, že není špatné to vyzkoušet. Není to nic nevratného, nic se nebourá ani nekácí. Realizace trvá maximálně dva týdny. Kdykoliv je možné discgolfové hřiště přesunout. Je potvrzeno, že to nemá dopad na životní prostředí, a Městský park by to oživilo. Z vlastní zkušenosti i od ostatních obyvatel města mám potvrzeno, že park je nevyužitý, scházejí se tam bezdomovci a feťáci, kteří by tak přišli o svůj klid a z parku by zmizeli.

Potvrzená fakta:

1. hra není nebezpečná, neběhá se při ní, je navržena profesionální firmou, která má s budováním hřišť zkušenost a vybudováním nebezpečného hřiště by se oddělala

2. hra nemá špatný vliv na životní prostředí, hráči jsou vesměs ohleduplní a jejich pohyb se příliš neliší od pohybu jiných návštěvníků parku a vzájemně si nepřekáží

3. hra je pro každého, bez ohledu na věk a fyzičku

4. hra je zdarma, na tenisových kurtech by byla možnost si vypůjčit disk a vyzkoušet si, zda mě to baví

5. koše jsou rozmístěny tak, aby co nejméně rušily krásný vzhled parku

Nick Svoboda, Chrudim

Vážení občané,

aktuálně jsme obdrželi opatření Ministerstva zdravotnictví ČR:

a) Zakazuje se s účinností ode dne 11. března 2020 osobní přítomnost žáků a studentů na základním, středním a vyšším odborném vzdělávání ve školách a školských zařízeních, osobní přítomnost studentů na studiu na vysoké škole.

b) Zakazují se s účinností ode dne 10. března 2020 od 18:00 hod. divadelní, hudební, filmová a další umělecká představení, sportovní, kulturní, náboženské, spolkové, taneční, tradiční a jim podobné akce a jiná shromáždění, výstavy, slavnosti, poutě, ochutnávky, trhy a veletrhy, a to jak veřejné, tak soukromé, s účastí přesahující ve stejný čas 100 osob, a to do odvolání tohoto mimořádného opatření.

c) Všem poskytovatelům zdravotních služeb lůžkové péče se s účinností od 10. 3. 2020 nařizuje zákaz návštěv pacientů v zdravotnických zařízeních, ve kterých se poskytuje lůžková péče, s výjimkou (blíže viz text opatření).

Budou nové vtipy o Policii ČR, nebo o politicích? Nechovej se a nemysli jako policie, potažmo český stát. Policie ČR si staví v Chrudimi nový objekt za cenu větší než 350 mil. Vážení spoluobčané, plaťte, ať policie staví! Za to Vám politik ve městě ani policie neřekne, co bude s bývalým objektem a celým ohromným areálem v centru města. Záměr postavit nový barák není včerejší. Stále ticho po pěšině. Co se starým barákem v centru města, bude policie a politici tajit? U chrudimských politiků jde ostatně o léta zažitou praxi. Policie bude raději sbírat od lidí za nejrůznější kraviny pokuty, ale kdo dá pokutu policii a státu? Je tohle jednání týkající se urbanizmu a využití města standardní? Takhle zodpovědně se chová politik zastupující město a stát, jako zodpovědný hospodář, který město užívá a objekty v něm vlastní? Jednání, které nyní předvádějí politici a policie je typické snad už jen pro Chrudim. Hlavně lidem nic neříkat a neříkat a neříkat. To bylo heslem bývalého vedení města a je to zatím i heslem nového vedení a nového starosty.

U projektů města posledních let, včetně projektů vysloveně klientelistických, město sice možná splnilo legislativní požadavky územního či stavebního řízení vyhláškou, jenže většina lidí, kteří mají tu smůlu a bydlí „za rohem”, o „důležitých” záměrech a projektech města nevědí vůbec nic. Nevědí nic a nevědí včas o developerských, krajských či státních projektech významně se dotýkajících města a jeho veřejného prostoru (pivovar, Kopanice, terminál, Masarykovo nám., nábřeží aj.). Lidé platí státní správu a samosprávu, platí politiky i policii, platí a platí a platí. Někdy zůstává otázka proč. Člověk žijící v Chrudimi si už zvykl, že politikovi se vejde do hlavy třeba restaurování sochy Viktorína Kornela ze Všehrd, možná se tam jednou vejde i celé Všehrdovo náměstí, ale ten velký barák uzavírající jižní frontu? I navazující baráky a život v nich tvoří náměstí a město. V Chrudimi takové věci stále nejsou důležité. Ospalé město, ospalí lidé, nezájem. Město a jeho centrum podle toho také vypadá.

Kromě vlastníka ČR – Krajské ředitelství policie Pardubického kraje (Na Spravedlnosti 2516, Zelené Předměstí, 53002 Pardubice) má zde majetky Město Chrudim (Resselovo náměstí 77, Chrudim I, 53701 Chrudim) a ČR – Okresní soud v Chrudimi (Všehrdovo náměstí 45, Chrudim I, 53701 Chrudim).

Chování města je neuvěřitelné. Vypadá to, že politici zatím netuší, že objekt, který nese adresu náměstí, se ho také týká. Zatím jsou úvahami, myšlenkami a mentálně možná teprve u restaurování sochy Kornela ze Všehrd. Člověk žijící v Chrudimi je nejen politiky, ale už i policií nucen nadužívat zákon 106, o svobodném přístupu k informacím, aby se něco dozvěděl. Situaci, kdy si policie staví barák a stát ani politiky nezajímá město ani náměst, nemá cenu raději komentovat. Ostatně vtipů o policii je dost a tohle je hodně špatný vtip. Možná se časem vynoří i vtipy o chrudimských politicích.

O tom, že na radnici sedí parta šprýmařů a radnice se možná stává Hnízdem Kosů předvedli, když politici sázeli v roce 2019 Stromy svobody, a kdy Obrkos se vyznamenal vnořením nemožného stromu se “zlatými jablíčky“ do ještě nemožnějšího místa ve městě . . . Pokud by si politici v Chrudimi postavili jeden nový velký úřad v průmyslové zóně jako policie, asi by bylo taky zbytečné ptát se jich, co udělají s objekty na náměstí.

A co říct na konec? Že je opravdu těžko říct, jestli mají větší inteligenci zástupci policie, nebo v Chrudimi volení politici. Česká republika, to je hospodář! Jde o klíčové otázky spojené se životem centra města, ekologií, veřejným prostorem, architekturou apod. Politici, to jsou správci města! Na pozemku Krajského ředitelství policie Pardubického kraje se buduje veledílo, ale co s ohromným starým barákem v centru města nikdo včetně Policie České republiky neví? Stavět zatím v Chrudimi znamená nevědět a mlžit? Pokud se takhle chová soukromý developer, to je keců . . . . Kdež se takhle chová město a stát, je vše v pořádku.

V listopadu loňského roku jsme si připomněli třicáté výročí tzv. sametové revoluce. Mně to označení zní dosti podivně. Protichůdně. Jak může být nějaká revoluce hebká jako samet? To přece zní stejně blbě jako třeba slaný med nebo suchý déšť. Možná to bude tím, že se vlastně ani žádná revoluce neodehrála. Komunisté pouze v klidu a bez většího povyku předali moc v této zemi komunistům jiným. Kde se najednou vzali pánové Klaus, Zeman, Dlouhý, Komárek a jiní? Nebo si snad naivně myslíte, že v tehdejší době by Prognostický ústav zaměstnával nějaké antikomunistické živly? Scénář „revoluce“ byl ovšem napsaný dobře. Lidem zavřeme hubu tím, že jim předhodíme Havla. A tak došlo k tomu, že vlk (národ) se nažral a koza (komunisté) zůstala celá. Jen se podívejte, kam to dotáhla třeba kočka Válková.

Už koncem roku 1989 pronesl Karel Kryl v jednom rozhovoru před kamerou tato slova: „Moc radostně si nepískejme. Některé věci se mohou opakovat. I v demokracii.“

A čeho jsme svědky dnes? Za premiéra máme prolhaného komunistického estébáka, který se po pás koupe ve vlastních průserech a jenom jeho bezbřehé lhaní, které mu jeho příznivci stále žerou, ho drží nad vodou. Namátkou další figura – hradní kancléř. Napadlo by slušného člověka nechat si někde bez jakéhokoliv povolení vybagrovat rybník? Asi těžko. Pro prezidentova kancléře to problém není. Ale klidně si to vyzkoušejte také. A pak jenom sledujte, jak úřady zatočí s vámi, ale nezatočí s kancléřem… Jsme svědky totálního úpadku lidské slušnosti a morálky především v nejvyšších patrech politiky. Bezzubá opozice nemá jediného charismatického jedince, který by dokázal pořádně bouchnout do stolu. Málokterý politik vám na přímou otázku dá přímou odpověď. Místo toho stále dokola stejné slinty o tom, že karty jsou rozdány jinak, takhle otázka nestojí, s tímhle se musí popasovat náš koaliční partner… Celých třicet let posloucháme o tom, že bez důchodové reformy nebudou peníze na důchody. 30 let!!! Slyšeli jste snad za tu dobu byť jedinou zmínku o tom, že třeba nebudou peníze na dotace, na nové vrtulníky nebo že nebudou peníze na platy poslanců a senátorů? Či snad, že stát nebude mít peníze na vyplácení milionových příspěvků politickým stranám? Ani ťuk. Jak je to možné? Pro někoho jsou, pro někoho ne? Mají vás za odpad. A vlastně to tak je dobře… Jsem přesvědčený o tom, že současný systém, směřující pod rouškou „demokracie“ k jasné totalitě, v nejbližších letech zanikne. A jestli si ještě dnes někdo myslí, že  listopad 1989 odstřihl komunisty od moci, tak je vážně magor. Vždyť vláda by bez podpory komunistů ani neschválila státní rozpočet na letošní rok.

„Demokracie je posledním trikem tyranie“ – George Bernard Shaw

Ale jinak se máme celkem dobře, což? Dnes skoro na všechno koupíte pilulky. Přežrali jste se a je vám těžko? Vemte si pilulky, hlásí reklama. Cože? Nemůžete se vyprázdnit? I na to máme pilulky. A že musíte na záchod dvacetkrát za den? Vemte si naše prášky a vaše trable skončí. Bolí vás hlava? Tato tableta vás zbaví bolesti. Máte blbou náladu? Vemte si Depress. A klidně si můžete koupit i pilulku na to, aby vám váš pták dlouho stál. Na všechno máme řešení. Ale zajímá někoho, jak velké procento studentů bere antidepresiva a navštěvuje psychology? Zdá se vám normální, že v průměru každý pátý Čech má psychické problémy? Je normální, že přibývá neplodných mužů? (Já mít v autě vyhřívaná sedadla a každé chladné ráno hodit svoje vlastní vejce na rozpálenou pánev, tak jsem nejspíš už taky neplodný).

„Jsme úspěšný vláda“ – Andrej Babiš. Jestlipak se předseda vlády naučí někdy mluvit?

Mnozí z vás již zaregistrovali, že je v platnosti zákon o povinném čipování psů. Sledujte, co se bude dít dál... Za nějaký čas se vynoří několik srdcervoucích příběhů o tom, jak se nalezený zbídačený a vyhladovělý pes díky čipu vrátil ke svému páníčkovi. Po delší době pak média začnou zveřejňovat statistiky o tom, kolik lidí na světě zmizí každým rokem beze stopy. Nebude trvat dlouho a politici přijdou s „geniálním“ nápadem. Čipování lidí. Proběhne samozřejmě rozsáhlá mediální masáž s cílem přesvědčit lidi, že čipování je to nejlepší, co je mohlo potkat. Bude to přece pro vaše dobro. Zjednoduší vám to život, budete slýchat ze všech stran. Už nebudete muset nosit s sebou občanský ani řidičský průkaz, ani kartičku zdravotní pojišťovny či platební karty… Pokud toto dovolíte, přijdete o poslední zbytky svobody. Budete kontrolováni na každém kroku. Čipy budou neustále zdokonalovány o další „vychytávky“. Bude snadné zjistit, kolik orgasmů měla vaše manželka při včerejším milování. I to, jestli je měla s vámi:) Pomalu přestanete být člověkem a stanete se pro systém pouhým číslem. Ani nepostřehnete, že se z vás stanou volové a krávy ve výběhu bedlivě střeženém sítí 5G. A pokud si zachováte alespoň zbytek zdravého rozumu a budete příliš vyčnívat ze stáda, jednoho dne vás prostě a jednoduše „vypnou“.

Nechci, aby moje úvaha vyzněla depresivně. Právě naopak. Stačí si uvědomit, že politici nemají nad vámi žádnou moc. Protože PEOPLE HAVE THE POWER, jak zpívá Patti Smith. Lidé mají sílu. (Mám rád verzi nazpívanou skupinou U2 spolu s Eagles Of Death Metal.) Lidé mají obrovskou sílu, pokud budou držet pohromadě. Ale buďte obezřetní. Až se přiblíží další revoluce, trvejte na tom, že chcete taky mluvit z tribuny. Pokud vám to neumožní, pak vězte, že to nebude vaše revoluce a že vás chce zase někdo „ojebat“. Pomalu dozrává čas, aby byl systém stojící na politických šmejdech provázaných s všelijakými lobbistickými skupinami a různými kmotry nahrazen něčím novým. Otázkou je, kdo to udělá …

Myslím si, že na všech úrovních politiky je kandidatura, či jiná podpora ANO zdrojem politické moci Andreje Babiše, proti jehož činům Milion chvilek protestuje.

Ale celá řada lidí v Chrudimi mi tvrdí, že v komunální politice se na strany nehraje a jde o důvěru k osobnostem, které známe a potkáváme, a že je můj postoj příliš radikální, nesmířlivý a nekonstruktivní. Na vysvětlenou - v rovině odborné a politické souhlasím s jednáním se všemi demokraticky zvolenými stranami a to na nejvyšší možné profesionální úrovni a s veškerou pokorou, ale v rovině občanské aktivity Milionu chvilek to považuji za nemístné a vlastně odporující smyslu tohoto spolku.

Třeba se pletu, upřímně rád si poslechnu vaše názory a předem za ně děkuji, rád se poučím. Přikládám diskuzi z Aktuálně z Chrudimska, která mě motivovala k napsání tohoto příspěvku.

[[gal:15976]]