Blogař Ladislav Větvička vyjmenovává pravidla a doporučení v rámci rafinovaného tuzemského boje proti koronavirové epidemii, jimiž nás naše vláda svědomitě chrání od letošního jara.

Přemyšlam o tym, jak hluboko pude tento test naroda. Jak daleko nas ponoři do te žumpy, aby nam ukazali, že zme nuly, neschopne myslet? Copak su lidi take ovce, že nevyhažu ty hajzly z oken?

Anebo se čeka na jakesik volby, kere stejně nemožu nic změnit? Je normalni, aby se všeci podřizovali absurdnim přikazanim minystra zpěvu, Červenačka a komisařa Drajfusa?

1. Za žadnych okolonosti nemožete opustit kvartyr, ale pokud mate duvod, opustit kvartyr možete.

2. Hader přes pysk vas před virusem neochrani, ale měli byste ho nosit, bo to može zachranit život jinym, aji když nemusi fungovat, každopadně su hadry přes pysk povinne, teda až na vyjimky.

3. Male obchody su zavřene, teda kromě obchodu, kere su odevřene. Velke obchody su odevřene, bo do velkych obchodu virus neleze, ale male obchody ve velkych obchodach su zavřene, bo co kdyby se tam virus skryval?

4. Chodit do roboty bylo zakazane, kromě těch povolani, kde to zakazane neni. Pokud vam zakazali chodit do roboty, možete se zehnat jinu robotu, kera zakazana neni.

5. Neměli byste chodit do doktora nebo do nemocnice, pokud vam teda neni tak zle, že tam jit musite. Pokud je vam ovšem tak zle, že ani chodit nemožete, pak byste ani chodit neměli.

6. Ten virus zabija lidi. Tedy ne všecky, enem ty, keři maju jinu nemoc. Ten virus vlastně nezabija lidi, to je zabije ta jina nemoc, takže virus zabija lidi, ale bat se nemusite, když nemate jinu nemoc. Ale vyskytly se aji připady, že virus zabili lidi a oni neměli jinu nemoc. Proto buďte opatrni.

7. Virus je globalni, vysoce nakažlivy a može zpusobit globalni katastrofu. Ale je možne ho potlačit a mět pod kontrolou. Pokud teda najdeme lek, kery ho potlači a pak bude pod kontrolou. A pokud to nestihnem, tak se všeci nakazi, někteři umřou a většina přežije a pak už nebude potřeba hledat lek, bo už virus nezpusobi tu katastrofu.

8. Každopadně dodržujte hygyjenycka opatřeni, hlavně se myjte ruky. Anebo noste rukavice, ony samy o sobě teda nijak nepomožu, ale mohly by, a tak je noste, hlavně v hytlermarketach. Anebo je nenoste, ale myjte si ty ruky.

9. Buďte raději doma, každopadně ale je duležite raz za čas vyjit ven.

10. Nemějte obavy, zboži v obchodach je dostatek, aji když některe zboži je dočasně nedostatkove. Nekupujte vic zboži, než spotřebujete. Třeba toaletniho papira rozhodně nespotřebujete vic, jak obvykle. Ale když už ste vyšli ven do obchoda, kupte si ho raději vic, abyste nemuseli zas zbytečně vychazat ven.

11. O děcka nemusite mět strach, bo virus děcka obvykle nenapada, kromě těch děcek, kere už napadnul.

12. Když už ten virus lapnete, poznate to podle symptomu, kerych je fakt hodně. Ale ty symptomy možete mět, aji když to ten virus nebude. Někdy možete lapnut ten virus, a přitom nebudete mět symptomy žadne. Možete nakazit kohosik jineho, aniž byste symptomy měli a on naopak može onemocnět a symptomy mět bude. Nakažlivy možete byt, ať už symptomy mate anebo ni.

13. Je dobre jest zdravě, ale je tež dobre raději nevychazat ven, abyste nakupili čerstve ovoce. Raději vařte ze zasob italskych těstovin a činskych nudli.

14. Je bezpečne zustat doma, ale tež byste měli dychat čerstvy vzduch, a tak byste měli chodit na prochazky. Třeba do parku. Ale raději si nesedejte na lavičky, pokud teda nejste staři nebo unaveni. Staři by ovšem raději neměli vychazat vubec. Když už ale vyjdou a sednou si na lavičku, nesedejte tam moc dlouho, tedy pokud nejste třeba těhotní. Ale pokud už ste staří, pak už asi nebudete těhotní, omezte tedy dobu styku s lavičkou na minymum. Pokud sedite, neměli byste svačit, pokud ovšem s sebou svačinu mate, snězte ju enem, kdybyste měli hlad. Pokud nemate umyte ruce, použijte raději rukavice.

15. Nenavštěvujte stare lidi, ale kdyby potřebovali jidlo nebo leky, přineste jim je. Nenavštěvujte ani starši přibuzne, pokud naopak oni potřebuji jit ven a navštivit vas, měli by si zebrat taxika.

16. Když ste venku, dodržujte bezpečnu vzdalenost od jinych lidi, pokud to nejde jinak, třeba při předavani peněz nebo podani ruky. Ruku byste ovšem raději nikomu podavat neměli. Raději dodržujte bezpečnu vzdalenost, pokud to jde.

17. Nesahejte na jakekoliv předměty. Virus zustava aktyvni dvě hodiny, někdy šest hodin, zaleži na druhu povrchu. Někdy zustava aktyvni aji cele dny, ale potřebuje k temu vlhke prostředi. Někdy to prostředi nemusi byt vlhke, nebezpečne je, když prostředi je suche a teple, to pak virus može byt aktyvni aji štyry hodiny. Ve vzduchu se virus rozprostira metr a pul okolo nakaženeho, pokud tedy se nakaženy nepohybuje. Někdy može byt virus aji vic jak dva metry od nakaženeho, pokud fuka věter. Každopadně dodržujte rozestupy a bezpečnu vzdalenost podle typu prostředi a směru větra.

18. Když ste doma s dětmi, neměli byste pit, aby neměly špatny přiklad. Pokud ale maju třeba internetove vyučovani a nevidi vas, pit možete klidně už od rana, pokud vas to uklidni. Pokud nemate děti doma, pit možete tež už od rana, ale pro jistotu raději nepijte, abyste si nevypěstovali zavislost. Pokud už zavisli ste, pijte klidně od rana, je to lepši, než byt nervozni nebo agresivni.

19. Počet osob, keři umřeli na koronovirus, je oznamovany denně, ale to neznamena, že ty osoby zemřely na koronovirus. Kolik lidi je opravdu nakaženych, se tež oznamuje denně, ale počet opravdu nakaženych nevime, bo se přednostně testuju enem ti, kerym je blbě a su na umřeni, aby se zjistilo, jestli korona bude opravdu ten duvod, proč brzo umřou. Pokud osoba testovana pozityvně opravdu umře, je jasne, že za to može koronavirus, kromě tych osob, kere se otestovat nepodařilo a ty pak možeme započitat jako mrtve bez koronoviru. Osoba zemřela na koronovirus, kera neni započitana, pak tedy bude ve statystyce chybět, bo nebude započitana.

20. Pokud ste se nakazili, měli byste zustat v karanteně a nevychazat, dokud budete nakaženi. To, že už nejste nakaženi zjistite tak, že vyjdete ven a nechate se otestovat. Každopadně nevychazajte, bo byste mohl infikovat jine lidi. Jine lidi možete infikovat, aji když už budete vylečeni, bo možete byt přenašečem, aniž byste měli ty symptomy.

21. Virus je nebezpečny, pokud infikuje dalši a dalši lidi, hlavně, když se tak děje rychle a lavinovitě. Proto buďte v izolaci, dokud to ide a dokud bude virus infikovat lidi. Virus bude infikovat lidi furt, ale přestane je infikovat, až už budu infikovani všeci, takže je duležite, abyzme se infikovali rychle a lavinovitě, ale zase ne všeci, k lavinovitemu infikovani by mělo dochazat postupně.

22. Kvuli samotnemu viru žadny podnik nezkrachuje a žadna ekonomika se nepoloži, kromě tych podniku, kere už zkrachovaly, nebo tych ekonomik, kere byly slabe. Tento fakt ovšem neni dusledkem koronaviru samotneho, ale spiše dusledkem teho, že zme kvuliva koronaviru ty podniky zavřeli a tym, že tam nechodili zakaznici, došlo k poškozeni podniku aji ekonomik.

Absurdní seznam je z dubna 2020 a byl vytvořen díky Richard Grannon Psychology. Bude součastí připravovane knížky „Okolo Česko-Slovenska aneb Koronovirovy podfuk“.

Mimochodem, četli jste Kafkův Zámek? Geniálni a nadčasové dílo, při jehož čtení by mě nikdy nenapadlo, že ho budeme zažívat na vlastní kůži. A pak, že se historie neopakuje... jenom jsme tomu nevěřili a nepoučili se, a tak jsme nuceni to znova zažít ...

Stále více signálů ukazuje, že poslanec a kandidát na hejtmana Martin Kolovratník chce založit kampaň na kritice všeho. Co se v Pardubickém kraji povedlo, vlastně vděčíme jemu (i když u žádných jednání nebyl a o problémy se ani nezajímal), za vše ostatní může stávající krajská koalice.
Dokud kolega kritizoval moji osobu, tak mě to velmi mrzelo. Ale dnes vyšel jeden článek, kde se pustil do kolegů, a to mě jako člověka, který se věnuje kraji i na úkor osobního života a snaží se, aby tým byl kompaktní a pracovitý, už opravdu nadzvedlo.
1. Kritizuje například jednoho z nejpracovitěších členů rady kraje, a to Pavla Šotolu. Údajně se v sociální sféře nesnažíme. Že máme stavět domovy důchodců jako kraj (nikoliv jen obce). Úplně nechává stranou, že kolega Pavel Šotola v minulém roce byl osobou, která se podílela na záchraně financování sociálních služeb před úplným krachem. Osobně jsem s ním byl na několika jednáních, kde jsme bojovali s vládou o to, aby vůbec bylo možné financovat ne nové, ale stávající kapacity. Stačí, když se pan poslanec Kolovratník zeptá kohokoliv ze zřizovatelů sociálních služeb v Pardubickém kraji (obcí, neziskovek,...). Kolega Šotola je dobrý radní kraje, a to říkám jako kolega z jiného politického subjektu a stojím za jeho prací. Možná by se měl kolega stavit a Pavla Šotoly zeptat, co to je síť sociálních služeb, jak se navyšují kapacity, kdo financuje provoz, apod. Ostatně stačí, když se zeptá kolegů ze zastupitestva kraje, např. paní Dolečkové.
2. Kritizuje práci radního pro cestovní ruch René Živného a říká že jsme Popelkou. Přitom dáváme do oblasti cestovního ruchu, která není úplně v kompetenci samosprávných krajů, nejvíce peněz v historii kraje. Značka Východní Čechy je nyní velmi využívaná i jeho server. Zároveň propragace čtyř turistických oblastí je maximální. Statistiky ovšem hovoří o počtu přenocování a musím konstatovat, že v tom je hlavní problém. Nejen, že jsme malý kraj (logicky proto máme výrazně méně už z tohoto důvodu), ale bohužel je zejména v západní části kraje nedostatek ubytovacích kapacit nevyjímaje krajské město. Co udělal pan poslanec Kolovratník za šest let svého působení v zastupitelstvu města pro vznik nových? Určitě asi není cestou, aby kraj budoval ubytovny či hotely, ale standardně podmínky pro investory i v cestovním ruchu vytváří místní samospráva.
3. Před pár dny se pustil také do práce kolegy náměstka hejtmana Kortyše. Prý on sehnal peníze na přivaděče a kraj nic nedělá. Úsměvné. Když nastoupil Michal Kortyš do funkce náměstka pro dopravu, přivadeče nebyly ani čárou na mapě a stát, který je měl chystat, neměl připraveno vůbec nic. Za pár měsíců se kraji podařilo dojednat se státem memorandum, aby bylo jasné financování a dobrovolně na sebe převzal plnou zodpovědnost za jejich výstavbu. Jinak by se o nich jen mluvilo. Za tu dobu se udělalo velmi mnoho. Územně plánovací dokumentace, provádí se posouzení vlivu na životní prostředí, trasy se stabilizovaly. A tady se vlastně pustil i do práce náměstka pro majetek Romana Línka. Jedná se s vlastníky. V nových trasách jsou ta jednání pomalá (logicky), ostatně stát na to měl dlouhé roky. Bohužel sněmovna do zákona o urychlení výstavby liniových staveb, kde byl kolega Kolovratník zpravodajem, opomněla (byť jsme to připomínkovali) přivaděče uvést, takže bohužel jsou majetkoprávní jednání velmi zdlouhavá. Poslanec Kolovratník nás před časem vyzval ke komunikaci a hledání dohod s vlastníky. Když tak činíme a hledáme řešení, které není silové, tak je to taky špatně. Stát mimochodem má zpoždění s D35 minimálně 15 let. A proč je tady tolik dopravy? Protože přes náš kraj jezdí zátěž, která by normálně jela po D1. Tam se ovšem termín realizace posunul o roky. No comment.
4. Útoky na moji osobu komentovat nehodlám. Musel jsem se ale zastat kolegů, protože dělají, co mohou. Bohužel stát ke krajům moc vstřícný není a asi by se někomu hodilo, aby vůbec neexistovaly. Proti centralizaci moci budu vždycky bojovat. To mohu slíbit.
A mimochodem za svými kolegy budu vždycky stát, protože věci konzultujeme. A ostatně to se od hejtmana jako garanta koalice čeká.

Martin Netolický, hejtman Pardubického kraje

Včera jsem napsal po shlédnutí Otázek Václava Moravce poslanci a zároveň vystupujícímu Janu Chvojkovi dopis v SZ, a protože mi neodpověděl, pokusím se využít sílu FB a zaslat pozvánku jako otevřený dopis:

Dobrý den, pane Chvojko. Píšu vám nejen jako první místopředseda Sdružení místních samospráv ČR, ale i jako starosta obce Křižánky, svou reakci na OVM, které proběhly dnes, v neděli 31. 5. 2020.
Nejsem členem žádné politické strany ani nikam nekandiduji. Jsem prostě starosta malé obce na Vysočině. Tím jenom upřesňuji Vaši zmatenou interpretaci, že cílem tlaku obcí na vládu a zákonodárce je politický boj a úspěch v krajských volbách. Mně osobně je srdečně jedno, kdo volby vyhraje. Stačí, když to bude skutečně demokratická strana. Nicméně chci zdůraznit, že kromě mě jste urazil ještě další tisíce nepoliticky angažovaných starostů v celé České republice.

Vaší další, skutečně tragickou argumentací v OVM je Váš postoj k náhradám dotačního bonusu za dotace. Nebylo by možná od věci si nějakou dotaci v našich podmínkách reálně vyzkoušet. Nebo se s ní alespoň, z pohledu starosty malé obce, seznámit. Víte, co to je, připravit nějakou dotaci? Dokážete si představit, kolik prostředků a energie na přípravu musí obec vynaložit? To vše s vidinou, že na tyto práce se dotace v 99 % případů nevztahuje! A jaké to je, v často nesmyslných dotačních programech doslova ohnout cíl vašeho záměru a naroubovat ho na cíl programu?

A pak nastane okamžik, kdy žádost o dotaci podáte. A to prostřednictvím většinou nepřátelského programu, který se zasekává, padá, nepustí vás dál, dokud nevyplníte kupu nesmyslů, případně nedodáte kolekce nesmyslných příloh. Přesto všechno žádost o dotaci podáte. A čekáte a čekáte a čekáte. Třeba žádost o dotaci na stavbu hřiště v naší obci se podávala v lednu. Je konec května a výsledky stále nejsou zveřejněny. S největší pravděpodobností pro obrovský převis žádostí ani neuspějeme.

Pokud se dotační titul na tento projekt už v budoucnu nebude vypisovat a nebude možné opakovaně žádost podat, pak celé úsilí a prostředky na přípravu prostě vyhodíte do koše. Anebo se z nás stanou „šťastní výherci”. To pak nastane doslova kolotoč rychlých kroků, jen aby se projekt podařilo včas dokončit. Termín dokončení bývá nepřekročitelný.

Ostatně, tak tomu bylo i u realizace projektu vestavby sociálních bytů z programu IROP. Ty jsme dokončili a kolaudovali v listopadu 2019. Máme květen 2020 a peníze stále nejsou na našem účtu. Stále se kontroluje, zda někde nedošlo z naší strany k pochybení, kvůli kterému by bylo možné dotaci pokrátit. A tak čas letí, úroky i nervozita banky stoupají. Ano, projekt jsme museli předfinancovat, ale i spolufinancovat. A složité závěrečné vyhodnocení akce je náročné jak šifra mistra Leonarda. Tak je to se vším.

To jsou ty slavné dotace, zaklínadlo vládní koalice, řešící veškeré bolesti dnešního světa. Při sledování OVM mě k vaší osobě napadala spousta skutečně hrubých a neslušných slov. Ne, nehodlám vám nadávat. Prostě jenom nemáte ani trochu představu, co slovo dotace skutečně obnáší a co znamená, když ji nepřipravuje tým města Chrudim či Pardubického kraje, ale starosta malé obce.

Proto vás zvu před hlasováním o zákonu ke kompenzaci finančních prostředků obcím a krajům do obce Křižánky. Rád vám představím, co dotace znamená, jak funguje a co skutečně obnáší. Myslím to vážně. Z vašeho rodného Hlinska je to 15 km. Z Chrudimě 45 minut cesty autem. Vezměte s sebou kohokoliv dalšího z Poslanecké sněmovny. Přijedete? Nebo se konfrontace na místě obáváte?

Původcem a vynálezcem koronaviru COVID-19 je Jára Cimrman. V letech 1915–1919 se věnoval výzkumu virů, bakterií a epidemií, protože chtěl s jejich pomocí zastavit první světovou válku. Počítal, že po nakažení všech bojujících stran všichni vyhlásí kapitulaci a po podepsání míru dostanou od Járy vakcínu na uzdravení. První vytvořený virus poslal Jára v roce 1917 do Španělska na testy, ovšem v laboratoři jim utekly myši. Ty pak roznesly virus mezi lidi (na tzv. španělskou chřipku zemřelo asi 50 milionů lidí). Jára pak do konce války vyvinul nový virus, a aby se vyhnul opakování chyby s neposlušnými přenašeči v podobě myší, vyzval dobrovolníky z řad odvedenců, aby po infikaci virus rozšířili přímo na bojišti, a tím tak zastavili Velkou válku. Ovšem nemohl najít dobrovolníky na testování. Nechápal, proč se všem dobrovolníkům zdála 90% pravděpodobnost úmrtí jako příliš velké riziko. Cimrman nakonec virus otestoval na sobě. Infikace byla úspěšná, vakcína proti viru selhala a tak ho ohrožoval těžký zápal plic. Nakonec pomohla slivovice od strýčka z Valašska v podobě 50litrového demižonu. Virus souboj se slivovicí prohrál.

Když se Cimrman vyléčil a vystřízlivěl vedle prázdného demižonu, uviděl na radnici novou československou vlajku (kterou kdysi sám navrhl a vyrobil ze dvou kusů roztrhaných kalhot bílé a červené barvy a ozdobil modrými kalhotkami Boženy Němcové, které mu darovala v mládí po nevinné procházce po Petříně).

Bylo po válce, jaro 1919. Jára spočítal podle složitého statistického vzorce, že další světová válka bude za sto let. (To ale nevěděl, že za měsíc v Německu jistý desátník Hitler dostane průjem. Při útěku na záchod zakopne, upadne na hlavu a vyvolá válku již za 20 let.). Jára chtěl virus svěřit nejmoudřejší armádě, což byla ve své době dle něj ta čínská, neboť z Číny pocházeli v minulosti největší mudrci. Zakonzervoval virus, nazval ho COVID-19 (Cimrmanův Odzkoušený Virový Destruktor, vzor 1919). Čínské armádě pak přišel balíček s příkazem „COVID-19, otevřít za sto let“. Armáda balíček uložila v laboratoři ve Wu-Chanu a v prosinci 2019 ho otevřela. Zbytek příběhu už znáte.

Před několika dny jeden oslovený psycholog (zřejmě se smyslem pro humor) prohlásil, že teď není ta správná doba dívat se na film s názvem Smrtící epidemie. A já zrovna včera dostal chuť na něco se podívat. Shodou okolností jsem narazil na Bílou nemoc od Karla Čapka. Zfilmované divadelní drama natočené v roce 1937. Nebudu vás dlouho napínat – je to neskutečná pecka. Hned úvod filmu vás posadí na zadek: světem se začne šířit takzvaná Čengova nemoc, kterou popsal doktor Čeng z Pekingu (!!!). Ano, čtete správně, Karek Čapek napsal Bílou nemoc v roce 1937.

A proč stojí film za zhlédnutí? Budete-li pozorně vnímat dialogy, bude vám místy běhat mráz po zádech. Bílá nemoc je zhusta nadčasové dílo. Film o úloze a možnostech jednotlivce, o zblbnutých masách a také o lidském hyenismu. Nelze si nevšimnout nepřeberného množství paralel se současným světem. Jenom namátkou: „Pane doktore, za takové peníze si už můžete koupit média a přes ně pak ovlivňovat lidi“ …

Skoro by se dalo říct – film z roku 1937 o současnosti. Excelentní herecké výkony. A geniální Karel Čapek. Highly recommended.

Zbyněk Kotúč, Chrudim

Byly doby, a není to tak dávno, kdy zemřít pro svobodu bylo považováno za čest.

Svoboda byla hodnotou, za kterou stálo za to bojovat, chránit ji. A mnoho lidí za ni v minulosti položilo svůj život.

Jak si této oběti ceníme dnes? Jak moc si dnes ceníme své svobody? Svobody národa? Svobody volného pohybu mezi státy, svobody shromažďování, svobody slova, svobody podnikání, svobody vyznání...?

Mohla bych říct, že dnes se to obrátilo a jsme ochotni vzdát se své svobody pro záchranu života. Myslím, že je to ale ještě jinak. Dnes jsme ochotni vzdát se své svobody ze strachu ze smrti. Strach ale nebývá dobrý rádce, zato bývá dobrým nástrojem manipulace. Je dokonce tím nejlepším nástrojem, jak lidi donutit dělat něco, co by za normálních okolností neudělali ani omylem. Třeba vzdát se své svobody.

Pod rouškou strachu šijeme roušky, apelujeme na naše blízké i vzdálené okolí, vyzýváme k ohleduplnosti k ohroženým skupinám, jako jsou senioři, vážně nemocní lidé... A jak je naše pozornost zaměřená tímto směrem, snadno se stane, že nám unikají směry ostatní – jak se naše snaha zabránit smrti podepíše na životech všech ostatních. Uniká nám to nejdůležitější: opatření, která použijeme, by nikdy neměla mít horší dopady než nemoc samotná.

Naše společnost je posedlá prodlužováním života za každou cenu. Nejsme ochotni přijmout, že nad smrtí nemáme moc. Nebo dokonce to, že smrt je v pořádku. Že všichni jednou zemřeme. Je v pořádku, pokud umírají velmi staří lidé? Je v pořádku, že umírají velmi nemocní lidé? Je smrt problém, nebo může být osvobozením?

Přeji si jednou zemřít důstojně. Přeji si zemřít stará. Nebojím se smrti, která přijde v ten správný čas. Ať už to bude o dva měsíce dříve nebo později. A nevím, zda jsme to my, lidé, kteří máme rozhodovat o tom, kdy je ten správný čas.

Jsem znepokojena současným vývojem situace s opatřeními proti epidemii koronaviru. Celý ten humbuk mi zkrátka nepřijde adekvátní situaci. Zdroje informací se tak liší. A uvědomuji si navíc, že jediné, co víme, víme z médií. Je nelehké se v tom zorientovat. Dostávají se k nám čísla, která jsou iluzí. A přesto, pokud z nich vyjdeme: v současné době je u nás evidováno něco přes tisíc nakažených. I kdyby toto číslo bylo ve skutečnosti desetinásobné, tedy bylo nakažených deset tisíc lidí, pořád to znamená, že na jednoho nakaženého Čecha připadá přes tisíc zdravých. Znamená to, že když jdu nakoupit nebo kamkoli ven, musela bych přijít do kontaktu s tisícem lidí, aby byla nějaká pravděpodobnost, že alespoň jeden z nich byl nakažený... Tato čísla mě neznepokojují.

Co mě znepokojuje, je, jak snadno jsme byli ochotni vzdát se své svobody. Která byla kdysi tak draze zaplacena. Vidím, že jsme ochotni udělat cokoli, abychom dosáhli alespoň pocitu, že jsme udělali všechno, všechno proto, abychom oddálili smrt ohrožených skupin. Jsme ochotni smířit se i s opatřeními, která zcela evidentně zasahují do základních lidských práv – jako je například zákaz přítomnosti otce u porodu, což je z hlediska epidemiologického naprosto neopodstatněné opatření, které prakticky nemůže mít jakýkoli znatelný efekt na šíření koronavirové nákazy (což už připouští i ti, kteří tento nesmyslný zákaz vydali – Roman Prymula v Partii TV Prima 22. 3. 2020). Tento fenomén ve mně vzbuzuje mnoho otázek. A především tu jednu nejpalčivější: je to vše, co se nyní děje, skutečně o koronaviru, nebo je za tím něco úplně jiného? Když jsme se nyní tak lehko vzdali svobody, jak lehké nebo těžké bude zase se k ní vrátit? Kdo z toho všeho má prospěch? Kdo se postará o všechny ty, pro které jsou opatření spojená s koronavirem likvidační? Budeme ještě někdy svobodní? Nebo se nyní potvrdilo, jak snadno je společnost manipulovatelná strachem, a v budoucnu bude velmi snadné toto zjištění využít/zneužít?

Není pro mě lehké svěřit svou svobodu do rukou několika psychopatů v čele této země. Nevěřím jim.
Přeji si co nejdříve žít ve svobodné zemi. S moudrými lidmi v jejím čele.
Přeji si taková protiepidemická opatření, která by skutečně chránila ohrožené skupiny a přitom neničila životy ostatních.

Chrudim – Pomáhají řešit často velmi nelehké životní situace svých klientů, podporují je, radí, vyřizují a zajišťují vše potřebné, komunikují s rodinami, s úřady a institucemi. Od roku 2017 Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky oceňuje ty nejlepší sociální pracovníky, kteří svou každodenní prací pomáhají druhým a přispívají k dobrému jménu této profese. V letošním, třetím ročníku Ocenění Gratias získala tuto cenu zdravotně sociální pracovnice Chrudimské nemocnice Alena Rohlíková.

Na denní bázi profesionálně řeší obtížné životní situace ostatních lidí a u toho musí být trochu psychologem, sociologem, lékařem, ekonomem, právníkem nebo i úředníkem. Práce je to rozmanitá, zároveň však svým charakterem náročná, ať už z hlediska stresu, frustrace nebo časového vytížení. Před třemi roky tak ministerstvo práce a sociálních věcí zavedlo tradici oceňování práce sociálních pracovníků. Název ocenění „Gratias“ symbolizuje poděkování těmto pracovníkům za jejich každodenní, kvalitně odváděnou a vysoce odbornou práci.

[[img:chrn_fullwidth:16084:]]

Šok i velká čest

Ocenění je udělováno na základě nominací ve všech oblastech působení sociálních pracovníků, které jsou rozděleny do oblastí veřejné správy, sociálních služeb, zdravotnických zařízení a vězeňství, škol a školských zařízení. Zdravotně sociální pracovnice Alena Rohlíková získala ocenění právě v oblasti zdravotnických zařízení. „Moje praxe ve zdravotně sociální oblasti činí čtyři roky, v Chrudimské nemocnici jsem od července minulého roku, takže velmi krátce. Proto mě ocenění překvapilo šíleným způsobem, byl to šok,“ popisuje své pocity Alena Rohlíková, která také dodává: „Hlavně je to pro mě velká čest – být oceněná ministerstvem práce a sociálních věcí. A taky motivace, abych neusínala na vavřínech a pracovala jako doteď.“

Na ocenění nominovala náměstkyně

Nominovat sociálního pracovníka na ocenění může kdokoli, v ideálním případě však kolega či nadřízený pracovník, aby mohl vyjádřit důvody k nominaci. V případě pracovnice Chrudimské nemocnice nominace vzešla právě od její nadřízené. „Alena Rohlíková je u nás sice relativně krátce, ale za tu dobu zde velmi pozvedla práci zdravotně sociálního pracovníka – vše spočívá v jejích odborných znalostech, ochotě, úžasném empatickém přístupu k pacientům, ale i jejich příbuzným,“ vysvětluje důvody nominace náměstkyně ošetřovatelské péče Chrudimské nemocnice a zároveň manažerka ošetřovatelské péče společnosti Nemocnice Pardubického kraje Gabriela Medunová. „Její poměrně krátké působení zde v nemocnici má výhodu v tom, že ještě netrpí naší provozní slepotou, a tím se pro mě stává nositelem nových nápadů a postřehů,“ dodává.

[[img:chrn_fullwidth:16083:]]

O výběru osob, kteří získali cenu Gratias, pak kromě nominace rozhodoval i dotazník vyplňovaný přímo sociálními pracovníky. V nich uváděli příklady dobré praxe, jejich pracovní úspěchy či nezdary, nebo na co jsou ve své práci pyšní. „Myslím, že se nám velmi daří naše pacienty zabezpečit terénními službami a zajistit, pokud to jde, aby byli propuštěni domů,“ uvedla Alena Rohlíková jednu z věcí, na kterou je hrdá. Alena v Chrudimské nemocnici spolupracuje s řadou oddělení, mezi nimiž je například léčebna dlouhodobě nemocných, interní či neurologické, ale i novorozenecké a porodnicko-gynekologické oddělení. „Díky Chrudimské nemocnici se dostávám k tomu, co je můj odborný zájem, tedy perinatální a dětská paliativní péče. Práce tady je pro mě srdcová a věřím, že ještě dlouho bude,“ říká oceněná zdravotně sociální pracovnice.

Celková péče je důležitá

Sociální pracovníci ve zdravotnictví jsou nedílnou a nepostradatelnou součástí týmu zdravotníků. „V nemocnici poskytneme pacientům péči zdravotní, ale mnohdy je potřeba podpořit jejich návrat do domácího prostředí a zde je právě ta nedílná součást celkové péče o pacienta – zdravotně sociální pracovník,“ uzavírá Gabriela Medunová.

Už nemůžem. Nespíme, nejíme, na záchodě jsem nebyla ani nepamatuju. Telefon zvoní prakticky nepřetržitě.
Jasně, jako lékaři jsme se upsali náročné práci, věděli jsme do čeho jdeme. Ale tohle je jiné. Tohle je sprint i maraton v jednom – je to hrozně intenzivní zápřah, ale zároveň to trvá dlouho a konec je zatím v nedohlednu.

I přes věčné opakování různými médii, aby asymptomatičtí nechodili na výtěry, je jich tu pořád odhadem asi miliarda. Takže znovu – pokud nemáte žádné nebo pouze lehké příznaky, zůstaňte doma, pijte dost tekutin, při teplotě si berte Paralen a vyležte se z toho. Nechápu logiku toho, když lidi, kteří se bojí že by koronavirus mohli mít, přijdou na jediné místo, kde je stoprocentně jasné, že se tam koronavirus vyskytuje.

Lidi lžou sanitkám i nám o svých symptomech, abychom je vyšetřili, a mají pocit, jak strašně vyzráli na systém. Za prvé – my ani přes spánkový deficit nejsme úplně blbý a poznáme, jestli je někomu špatně nebo ne, a dost mě uráží, když ze mě někdo dělá debila a hraje si tu divadlo. A za druhé plýtvají našim časem a energií (a zdravotnickým materiálem, protože i to je komodita, kterou musíme brát v úvahu), který bychom mohli využít pro někoho, kdo naši péči opravdu potřebuje. Ve zdravotnictví sice už chvilku pracuju, ale když nám lidi ukradli roušky, tak to i mě překvapilo.

A taky bych teda ocenila, kdyby na mě lidi přestali křičet – do telefonu i osobně. Já chápu, že je to pro vás stresová situace, pro mě taky, ale řevem moji efektivitu práce opravdu nezvýšíte. Jasně, jste naštvaní na vládu, považujete jejich opatření za příliš drsná/nedostatečná/špatně komunikovaná, já to beru, ale uvědomte si, že tady křičíte na chudáka, který se, už nevím jak dlouho, nevyspal a který má na rozhodnutí premiéra zhruba stejný vliv jako na zítřejší počasí na Srí Lance.

Prostě pojďme se chovat rozumně a navzájem k sobě jako lidi.

(P.S.: Když prohlašujete, že koronavirus je v pohodě, protože to odnesou jen staří a/nebo nemocní, tak vlastně říkáte, že na těchto lidech nezáleží a že jsou postradatelní. To není úplně fajn názor.)

Tchaj-wan – Tchaj-wan patří k zemím, která epidemii koronaviru zvládla. Naivně jsem věřila a doufala, že tuto cennou zkušenost a „know-how“ převezmou i ostatní země, případně ji plošně jako globální záchrannou síť pro prevenci a řízení nemoci zpracuje Světová zdravotnická organizace (WHO).
Evropa se mohla poučit. Přitom je Tchaj-wan izolovaný, protože na nátlak Číny nebyl přijat ani za člena WHO! Musí se tedy spoléhat na vlastní síly a nic nepodcenil.

S hrůzou sleduji, jak je Evropa nepřipravená, přestože se již od vypuknutí epidemie v Číně hovoří o možné pandemii. Tchaj-wan od začátku nic nepodcenil, vláda jednala rychle, věcně, s týmem odborníků s přesnými instrukcemi. Hlavní slovo měl epidemiolog, šéf krizového centra. Chen Chien-jen je lékař, vědec a odborník na infekční choroby. Vláda se řídila jen jeho pokyny. Hovořil každý den, věcně informovala i tchaj-wanská prezidentka Cchaj Jing-wen, která v lednových prezidentských volbách obhájila svůj mandát na další čtyřleté období, a premiér Su Tseng-chang.

Ve veřejnoprávní televize tak byl vyčleněn čas pro pravidelné a relevantní informace pro občany celé země. Nemuseli se zabývat celý den žádnými falešnými, protichůdnými a zavádějícími informacemi. U každého nakaženého uvedli přesné informace, kde se pohyboval, s kým přišel do styku, jaký je jeho zdravotní stav. Většina nakažených se vyléčila, úroveň zdravotnictví je tu vysoká, patří k prioritám vlády. Země zažila epidemii SARS a poučila se, že nesmí podceňovat žádný detail.

Život probíhal normálně, s omezeními. A s jistotou, že situace je pod kontrolou. Paniku (natož „rabování“ obchodů) jsem tu necítila ani v náznaku. Vrchol epidemie, ke které se blíží Evropa, byl v lednu a únoru. Tchaj-wan okamžitě zajistil roušky a dezinfekci pro každého občana, v počtu nejméně tří kusů. V celé zemi byla sjednocena cena za jednu roušku v přepočtu 5 Kč, premiér oznámil, že s rouškami je přísný zákaz obchodovat, a to pod přísným postihem milionové pokuty.

Testy na koronavirus byly pro všechny a zdarma. Na lidském neštěstí se nevydělává. V jižní Koreji zavedly i stanoviště pro automobily, řidič nemusel vystupovat z auta, stáhl okénko, test byl proveden na místě. V záchytných zdravotnických stanovištích (bylo jich okamžitě zorganizováno 24 po celé zemi), byly v místnosti přítomny vždy jen dvě osoby, aby se lidi nemuseli tísnit v nemocnicích. Doprava nebyla nijak omezená. Probíhala pravidelná dezinfekce metra, vlakových souprav, autobusů, vlaků, letadel. Nikdo neopouštěl domov bez roušky, na všech veřejných akcích byly stanovené rozestupy židlí a řad. Nebyly zavřeny restaurace, ani divadla, ani rušeny veřejné akce.

Řídili jsme se těmito doporučeními:

- Vyhýbejte se místům, kde se shromažďuje velké množství lidí.
- Kdykoliv opouštíte byt, tak pouze s rouškou.
- Pokud kašlete, tak nikdy do dlaní.
- Důležitá je obecně zvýšená hygiena rukou, noste s sebou všude kapesní dezinfekční prostředky.
- Nedotýkejte se očí.
- Nepodávejte si ruce.
- Denně provádějte kontrolu hlavně u starších osob (po nádechu nejméně 10 sekund zadržet dech, pokud nepocítíte potřebu kašle, v plících nedošlo k nákaze. V případě potíží prosím volejte na příslušné telefonní číslo, zařídíme vše potřebné).

- Pijte jen teplé nápoje (ve shodě s tělesnou teplotou, studené nápoje tělo zatěžují). Dbejte na dostatek antioxidantů (vitaminy C, ovoce a zelenina).
- V dopravních prostředcích dodržujte rozestupy.
- Madel v metru a dopravních prostředcích se přidržujte předloktím, nikoli rukama.
- Obecně dbejte, aby ústa a krk byly vlhké, ne suché. Minimálně každých 15 minut vypijte několik doušků tekutiny. I když se virus dostane do úst, voda nebo jiná tekutina ho vypláchne skrze jícen do žaludku, a tam ho žaludeční kyselina zničí. V případě, že nepijete pravidelně hodně vody, může virus vstoupit do dýchacích cest a plící.

Opatrnost je na místě, panika nikoliv. Paradoxně jsem nyní v zemi, která je bezpečná. Všem, kdo mi volají, abych se okamžitě vrátila, říkám, všichni by naopak měli být na Tchaj-wanu. Je to vyspělá, fungující demokracie. Demokracie, která dokáže v krizové situaci jednat. Neviditelný koronavirus je, jak se ukazuje, i virem sociálním, protože obnažil slabiny politiků a systému, ve kterém žijeme.

Radka Denemarková, Tchaj-wan

Žiji v tomto městě mnoho let, záleží mi na něm i na tom, co se tu děje. Jsem zarytý ochránce přírody.

Chápu obavy lidí, kteří jsou proti. Sám jsem byl na pochybách. Jeden z členů discgolfu však oslovil starosty měst, ve kterých discgolf je, a já měl možnost je vidět. Na základě jejich odpovědí jsem se uklidnil. Discgolf mají i v mnohem frekventovanějších, vzácnějších místech; maminky s kočárky a discgolf se absolutně nevylučují. Řada hřišť je v chráněných územích. Ani jeden ze starostů nepotvrdil zranění či špatný vliv na životní prostředí.

Pozvánku na pondělní veřejné setkání v Městském parku, konané 2. března, dostali všichni úředníci na městě, bylo to v Chrudimském zpravodaji, dále to bylo na stránkách města i na FB. Přišlo 40 lidí. Hlasování dopadlo jednoznačně. Šest bylo proti, zbytek pro. Městský park je momentálně nejlepší možné řešení – jediná jiná varianta by byl Střelák, kde to bohužel neprošlo – a řekl bych, že není špatné to vyzkoušet. Není to nic nevratného, nic se nebourá ani nekácí. Realizace trvá maximálně dva týdny. Kdykoliv je možné discgolfové hřiště přesunout. Je potvrzeno, že to nemá dopad na životní prostředí, a Městský park by to oživilo. Z vlastní zkušenosti i od ostatních obyvatel města mám potvrzeno, že park je nevyužitý, scházejí se tam bezdomovci a feťáci, kteří by tak přišli o svůj klid a z parku by zmizeli.

Potvrzená fakta:

1. hra není nebezpečná, neběhá se při ní, je navržena profesionální firmou, která má s budováním hřišť zkušenost a vybudováním nebezpečného hřiště by se oddělala

2. hra nemá špatný vliv na životní prostředí, hráči jsou vesměs ohleduplní a jejich pohyb se příliš neliší od pohybu jiných návštěvníků parku a vzájemně si nepřekáží

3. hra je pro každého, bez ohledu na věk a fyzičku

4. hra je zdarma, na tenisových kurtech by byla možnost si vypůjčit disk a vyzkoušet si, zda mě to baví

5. koše jsou rozmístěny tak, aby co nejméně rušily krásný vzhled parku

Nick Svoboda, Chrudim