Slavná a oblíbená restaurace Monaco nad městečkem Slatiňany má nového provozovatele. Po odchodu rodiny Buřilových se zde realizuje Lukáš Zeman, který slaví úspěchy i s nedalekou Hospůdkou Pod Kopcem ve Škrovádě. Slibuje novinky a oživení provozu, zatím se však zdá, že realita je poněkud odlišná.

[[img:chrn_halfwidth:14896:]]

„Vůbec nepotřebujeme někoho ze shora, aby nás řídil, buzeroval a neustále něco přikazoval. Bohatě si na to vystačíme sami a ještě díky tomu zvládneme zničit poslední zbytky hezkých míst,“ říká Tomáš Velendorf a dokládá svá slova fotkami.

[[img:chrn_halfwidth:14897:]]

V této souvislosti lze též zmínit jedno neslavné výročí. V pondělí to byl rok, kdy právě Tomáš Velendorf upozornil Chrudimské noviny na změť značek ve Škrovádu. Případem se později zabývala i Česká televize.  

Vodní stavy na většině našich řek jsou začátkem letošního léta více než bídné. Přehrady drží vodu.

Okrašlovací spolek Škrovád trávil víkend s dětmi jeho členů a jejich přátel na přehradě Seč. Konečně mohly děti zúročit svoji přípravu na Mazánku a vydat se na velkou vodu. Počasí přálo, noc pod stany všichni přežili, a tak se vydali v bouřlivých vlnách k ostrůvku. Domorodci, prý lidojedi, ho již zřejmě opustili. Žádné stopy, krom plechovek od piva nebyly nalezeny.

[[img:chrn_fullwidth:14869:Vodáci ze Škrovádu hledali na Seči tajemství. Foto OSŠ]]

Velká výprava pokračovala až na začátek přehrady do neproniknutelných džunglí Chrudimky. Domorodci byli zřejmě ukryti v hlubokých lesích na břehu a výprava se bez ztrát vrátila do základního tábora. Večer u táboráku si někteří vzpomněli, že možná nějaké lebky zahlédli v jedné bahnité zátoce. 

Ve Škrovádě slavíme i svátek otců, nejenom MDŽ. I  když bez mamin by to asi nešlo. Koho by si domorodci asi upekli. Škrovádský Dětský den, tentokrát na vodě, se líbil.

[[gal:14874]]

V roce 1845 byla zprovozněna železniční trať Praha - Olomouc a město Chrudim odmítlo být její součástí. Důsledky tohoto rozhodnutí se objevily prakticky okamžitě. Železnice se do Chrudimi dostala až v roce 1871 a její napojení na pražsko-olomouckou trať, bylo  vyřešeno komplikovanou úvratí přes Rosice/L., a tak jak je tomu i dodnes. 

Za této situace se nyní podařil konečně vytvořit  životaschopný projekt nového železničního spojení mezi Chrudimi a Pardubicemi - tzv. Ostřešanskou spojku. Koncept, který by konečně několikanásobně zkvalitnil železniční spojení mezi městy a obcemi celého Chrudimska se sousedními Pardubicemi, díky přímému napojení na hlavní železniční koridor mezi Čechy a Moravou, respektive mezi Českem, Slovenskem, Maďarskem a Rakouskem.  Spěšné vlaky by nově překonaly vzdálenost mezi Pardubicemi a Chrudimí za rekordních 11 minut, osobní vlaky za velice slušných 15 minut. Cestující by mohli začít využívat  novou zastávku přímo v centru Pardubic, dále zastávky u nemocnice a v Pardubičkách.

[[img:chrn_fullwidth:14734:Zde nám rozhodně nějaké vaše vlaky jezdit nebudou ...]]

To vše by bezpochyby mělo velký potenciál pro další hospodářský rozvoj celého Chrudimska a také na příliv nových cestujících do vlaků. Dostat se za 11 minut spěšným vlakem z Chrudimi přímo do Pardubic, komfortně, v klidu,  bez stresu z poskakování autem v kolonách, bez hledání parkovacích míst, bez platby za tato místa, o tom by začalo nově zcela jistě uvažovat mnoho  lidí,  a to i těch, kteří momentálně bez auta neudělají ani krok, a to i za cenu, že se musí nějak k tomu vlaku dostat a pak od něj zase zpět (zde by se mimo jiné zužitkovalo i to vše pozitivní, čím vším si prošla za posledních šest let MHD v Chrudimi, včetně i toho, že nedávno byl zrekonstruovaný celý úsek trati mezi Chrudimi  a Hlinskem.)

Bohužel tento projekt, který má konečně velkou šanci, aby byl realizován, protože je nejen ve vysokém stupni rozpracovanosti, ale mohou na něj být uvolněny i peníze z EU fondů, a zároveň by se i realizoval v rámci chystané rekonstrukce železničního uzlu v Pardubicích, nemá sebemenší podporu ze strany vedení chrudimské radnice a dalších měst a obcí Chrudimska. Ba naopak, narazil přímo na jejich odpor. Vedení chrudimské radnice  pochybuje o smysluplnosti takového projektu a dle slov starosty města "Rozpaky vzbuzuje negativní dopad na krajinu, jehož důsledkem by bylo i jakési odříznutí Medlešic od mateřského města." 

[[img:chrn_fullwidth:14727:Pokud chcete, jezděte si kolem nás auty]]

Ráz krajiny samozřejmě leží na srdci snad každém soudnému z nás, ale při pohledu na tristní stav krajiny mezi Chrudimí a Pardubicemi, při pohledu na ohyzdný horkovod, na hustou síť pozemních komunikací a ještě hustší provoz na nich, na vysokonapěťové vedení, na velkoplošná pole, nebo nevzhledný panelový komplex na Větrníku, či v neposlední řadě při pohledu na měsíční kráter na pozemku města, před kdysi věhlasným hotelem Romania, který je dokonce přímo na dohled od samotného historického středu města, mi pak přijdou jejich slova o narušení nějakého krajinného rázu okolí města, jako velmi populistická a silně cynická. Ostatně při  jízdě osobním autem, se toho až tak moc z té krajiny postřehnout nedá.

[[img:chrn_fullwidth:14725:"Rozpaky vzbuzuje negativní dopad na krajinu, jehož důsledkem by bylo i jakési odříznutí Medlešic od mateřského města", Petr Řezníček, starosta města Chrudimi]]

K tomu lze přičíst  ještě protesty občanů Ostřešan, jejíž okolím by měla trať po náspu procházet. Jsou to bohužel  většinou protesty jak vyšité z 19. století, tedy něco ve stylu: "Jestli nám tu začnou jezdit ty vaše vlaky, přestanou nám naše krávy dojit mléko!" A tito lidé si našli ještě vlivného a jak je vidět i vděčného ochránce - v osobě poslance za ANO, a krajského radního Kolovratníka - odborníka na dopravu. Paradoxně toho, který v posledních měsících prosazuje maximální urychlení výstavby vysokorychlostních tratí v České republice, světe div se, tam na zelené louce,  a který naopak  Ostřešanskou přeložku  považuje za nesmyslnou, a chce ji i přes vysoké stádium rozpracovanosti zašlapat do země, aniž by měl v rukávu jiné, stejně rychle realizovatelné a dobré koncepční řešení.

[[img:chrn_fullwidth:14733:Ostřešany: Hluk vlaků bude narušovat naše příbytky]]

Lidsky rozumím tomu, že pan starosta, či ostatní vrcholní představitelé města, nevědí, jak se ve skutečnosti cestuje vlakem mezi Chrudimí a Pardubicemi, že nevědí, co vše člověk musí podstoupit pro to, aby se dostal vlakem do 12 km vzdáleného krajského města, protože takové cestovaní jednoduše nevyužívají. Ostatně stejně podobně, jako před pár lety také netušili, jaké okružní jízdy musí vykonat např. chrudimská MHD, aby se vůbec mohla dostat např. k samotnému nádraží. Ale minimálně bych očekával, když už jsou tak zásadně proti tomuto projektu, že se alespoň jednou, jednou jedinkrát svezou oním vlakem, a vyzkouší si na vlastní kůži, jaká je opravdová kvalita cestovaní  mezi těmito městy v roce 2017 a celou věc budou dále intenzivně konzultovat s odborníky, tak aby poznali, jak se věci ve skutečnosti doopravdy mají.

[[img:chrn_fullwidth:14728:"Na okolní ráz krajiny si prostě šáhnout nedáme", Petr Řezníček, starosta města Chrudimě]]

Bohužel, opak je pravdou samozřejmě a proto díky takovému konání těchto pánů konšelů či poslanců v této věci, se bude možné dostat ve střednědobé vzdálenosti vlakem z Prahy do Brna možná už i za 60 minut, ale z Pardubic do Chrudimi nám budou tito pánové posílat vlaky pořád stejně jak ve století páry - lokomotivou uhlím dopředu a s jízdní dobou mnohdy dosahující i neuvěřitelných 37 minut.  Ovšem je otázka, zda někdo takovými vlaky, za nějakých 20-30 let bude ještě vůbec jezdit. To ovšem tyto místní panovníky evidentně nezajímá a také je to netrápí. Jsou to zbytečné starosti navíc, a nové voliče jim to také nepřidá, tak proč se nad tím vůbec pozastavovat. Vlci zavili a karavana pojede pohodlně dál.

V loňském roce Lipecké lípa zvítězila v České republice a postoupila do Evropského kola soutěže. Jak většina z vás asi už ví, tam se umístila na 3. místě. Samozřejmě 1. místo by bylo lepší, ale být třetí v Evropě, není také špatné.

Dosáhnout na 3. místo nebylo vůbec jednoduché. Hlasovalo se přes internet zbytečně složitým způsobem. Byli jsme čtyři, kdo nesl hlavní tíhu shánění hlasů.

Po skončení hlasování jsme dostali pozvánku na vyhodnocení do Bruselu. Počítali jsme samozřejmě s tím, že si budeme vše platit, pouze jsme předpokládali, že organizačně to zajistí Nadace Partnerství, lidé a příroda Brno. Jezdí tam každý rok na vyhodnocení a mají celou akci v Čechách na starosti. Hodně nás zklamali, nic nezařídili. Na náš dotaz ohledně ubytování nám sdělili „ubytujte se někde u metra, abyste v Bruselu nebloudili, pošleme Vám mapu. Předem se zaregistrujte, jinak vás do Evropského parlamentu nepustí“. Vrchol byl, když nám napsali „zajistěte televizi“.

Takové jednání jsme nečekali a na protest jsme do Bruselu nejeli. Pro nás je nejdůležitější, že Lipecká lípa je v České republice na prvním místě a v Evropě na pěkném třetím.

V neděli 30. dubna bude od 15:00 až do večerních hodin na Lipce pod Lipeckou lípou probíhat slavnost na počest lípy. Návštěvníci se mohou těšit na zdobení a stavění máje, prohlídku Lipeckého zámku, přivítání nového zvonu, pálení čarodějnic a velký ohňostroj. Bude připraveno slavnostní občerstvení, na které jste všichni zváni.

Na závěr mnohokrát děkuji všem, kteří dali lípě hlas a pomohli tak dosáhnout výrazných úspěchů.

Ludvík Plašil, fotograf

Každoročně dosazuje Okrašlovací spolek Škrovád nové olše do olšiny v Paštaťech ve Škrovádu. Poslední březnové odpoledne jich tam přibyl další tucet.
Některé další rok nepřežijí, některým se to povede a zakoření. Některé odolávají všemožným útrapám již devátý rok. Děti, které ty první sázeli již do spolku nechodí, ale jejich stromky po nich v olšině zůstaly. Třeba po letech se pochlubí svým dětem, který ze stromů vysadili. Ne každé dítě má tu možnost zasadit strom. Ten, kdo toto zažije, má ke stromům úplně jiný vztah a tím i k celé přírodě. Rozhodně stromek neulomí, jak se to několika v loni vysazeným stalo.



Čas, kdy žactvo se svými učiteli vysazovali stromořadí podél cest jsou v nenávratnu. Práce na pozemcích školství jako nepotřebné zrušilo. Děti ztrácejí kontakt s půdou a tím i s přírodou. Pro mnohé jsou stromy přímo nebezpečím a lidi ohrožují. Bohužel i tací lidé se dostanou do pozic, kde rozhodují o jejich kácení. Některé k tomu vede obyčejná chamtivost, některé jejich omezenost, jiní jsou prostě nemocní a někteří jsou dokonce úchylní. Rozhodně žádný z nich nikdy stromek nevysadil.



Každý člověk zestárne a nahradí ho mladší. To platí i o stromech. Když strom dožívá, má již být nedaleko vysazen nový a ne jeden. Kácení jde, jestli je člověk zručný, rychle. Strom však roste pomalu a dlouho, pokud vůbec přežije. Kdo si neváží stromů, neváží si ani lidí.

I. Lidé v Chrudimi a jejich politici jsou tvrdí zastánci české dopravní lobby, nízké dopravní kultury a nízké kultury aut vůbec. Jsou příznivci zahraničních montoven, úpadkové ropné kultury, děsivých veřejných uličních prostorů, zbytečných silnic, jiný a osobní názor na podobu toho, co nesouvisí a není spojeno ve městě a kolem něj s touto úpadkovou kulturou zatím nemají, nebo jim zatím chybí. Lidé chtějí udělat kolem Chrudimi jeden velký kruhák, protože těch malých má město už nadbytek, a protože neví jak jinak obnovit zničené okolí města. (vizme problémy související s napojením města na obchvat u Medlešic, severní obchvat města a průmyslové zóny – propojení I17 a I 37, omezení rychlosti v ul. Na Ostrově, řešení Široké ulice . . . .).

II. Město a jeho politici cíleně a dlouhodobě upozaďují vodu jako historickou, současnou i přírodní osu městského života. Stavebně i dopravně ji ničí včetně okolního prostoru a na úkor obyčejné průchodnosti. Za léta se jim ve městě Chrudimku a její okolí podařilo zanedbat, umrtvit, zničit navazující veřejné prostory a propojení se systémem veřejné zeleně města. Letitá nečinnost, bezradnost a chybějící koncepce se shazuje na jiné subjekty včetně Povodí Labe s.p. Hrátky v parku Střelnice na tom nic nemění. (Revitalizace náhonu v parku Střelnice)

III. Situace na nábřeží v ulici Na Ostrově stejně jako na protějším břehu, jen shrnuje oba výše uvedené letité postoje lidí – tedy voličů a jejich politiků k městu, tedy nízkou úroveň dopravní kultury a zničení řeky jako přívětivé osy městského života.

IV. Kdo to o sobě nevěděl, mohl se z ankety dozvědět, že je skateboardista, který potřebuje skatepark pro nejrozšířenějším chrudimský sport – skateboarding, jenž zastínil koncepci všech veřejně a svobodně přístupných sportovních ploch po městě, potřebu rekonstrukce řady venkovních sportovišť a tělocvičen či výstavbu nových sportovních stánků i podporu bezplatného a svobodného využívání sídelní krajiny – tedy největšího sportoviště města.

V. Lidé a jejich politici v Chrudimi řeší územní plánování města, rozvoj jeho stavebních, přírodních i ostatních životních ploch a celostní obnovu krajiny podle dokumentace odtokových poměrů v lokalitě Stromovka. Voda je sice důležitá a názory na řešení tohoto problému také, ale jde jen o jeden, byť významný, prvek v životě města a krajiny a nelze jej vytrhávat z kontextu a souvislostí jiných věcí a tak se město a jeho vybrané části budou možná plánovat podle suchých poldrů či suchých nádrží, podle vodohospodářských a hydrotechnických konceptů.

VI. Politici předkládají voličům svá nejlepší řešení a lidé je proto volí, a když se ukáže, že řešení dobrá nejsou, skončí možná jako součást deseti problémů města. Nic víc, ani míň se zatím v Chrudimi nestane.

Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Staroměstské náměstí 6, 110 15 Praha 1

Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 1442/65, Praha 10, 100 10

Vážená pani ministryně, Vážený pane ministře

Dovoluji si Vám zaslat krátký dopis k ocenění “Udržitelné město 2016“ 

Možná už v Česku zdravé město není. Chrudim je nemocné město, stejně jako řada ostatních měst a obcí v Česku. Možná to dělá způsob prezentace města, který dovede oslovit jiné úředníky k udělení ocenění. Hodnotí se široké množství témat a všechno možné od hospodaření, přes rozvoj města a klíčových oblastí, po otevřenost a řízení úřadu. Protože se vítá zapojení občanů a obyvatel do diskuze, tak si Vám dovoluji v krátkosti na několika drobných tématech povědět, jak to vypadá s udržitelným rozvojem současného nejpokročilejšího města v ČR. Možná to odborní posuzovatelé spolu s obyčejnými věcmi nestačili v té rychlosti dnešního světa v Chrudimi zahlédnout. Možná je slavnostní ocenění i všechny doprovodné věci opravdu jen smutným odrazem současné míry společenské zodpovědnosti za malé Česko. Místo celosvětovým tématům, se možná zatím stačí věnovat tématům drobným a malým, které lidi obklopují. 

Územní rozvoj města, územní plánování a kvalitní životní prostředí :

Životní prostředí kolem měst je dlouhodobě od roku 1989 pouze ničeno. Chrudim není výjimkou. Dlouhodobě chybí celostní a cílená obnova krajinných prvků, obyčejná průchodnost, zázemí pro každodenní aktivity a rekreaci a vůbec proto, aby lidé mohli okolí města využívat a navštěvovat.

Pokud se někdo rozhlédne, vidí obludnou a hloupou výstavbu ničící město, okolní obce, krajinu, vesnické prostředí a všechno kolem sebe. Vidí ohromnou a namnoze bezdůvodnou asanaci sídelní krajiny, za kterou stojí konkrétní lidé a politici a jejich egoistické zájmy promítnuté do územního plánování. Člověk sleduje místní územní plánování a výstavbu porušující snad všechny zásady Politiky územního rozvoje ČR stejně jako zásady Politiky architektury a stavební kultury ČR. Člověk přímo sleduje ničení obcí a krajiny v režii a s podporou města. Sleduje zbytečné zábory zemědělské půdy. To je udržitelný rozvoj? Možná by se mohl tento zprofanovaný pojem už konečně nahradit obyčejnou šetrností a péčí o věci kolem nás.

Díky státním a ostatním příspěvkům, stejně jako v jiných městech, došlo ke zničení zbytků kvalitních sídlišť z 50-60 let. 20. stol. a starých městských čtvrtí přelomu 19. a 20. stol., došlo k zateplení, polystyrenizaci, zničení fasád, barevnosti, někde ke zničení uličních a veřejných prostor města.

S řadou “zbytkových“ veřejných ploch v centru a kolem něho si město neví rady, občas proběhne zbytečná úprava bez koncepce. Úvahy o úpravě prostorů se s oblibou redukují do zástupných témat jako dětské hřiště, výsadba stromku, nového parkoviště, předláždění chodníku zámkovou dlažbou apod.

Řeka a voda ve městě je dlouhodobě neřešeným tématem. Kolem řeky ve městě se nedá až na výjimky projít. Půlka řeky je v rukou přežitého dopravního řešení, silnic a asfaltu, druhá půlka v rukou zeleně, kam nikdo nemůže. Město mělo dost příležitostí i takový detail po roce 1989 řešit. Udělat řeku a vodu ve městě opět osou městského života. Co udělalo? Vyasfaltovalo kus nábřeží, aby lidé k řece nemohli a historický náhon proměnilo v ekologickou hříčku. Aspoň, že voda zůstala. Nábřeží kolem řeky v jižní části města není od roku 1989 obnoveno, je dlouhodobě zničeno. S přispěním dotací vzniklo kolizní dopravní řešení, řeka připomíná stoku, ke které se lidé nedostanou. V územním plánu mění město zelené plochy v parkoviště atd. Není to z venku vidět? Asi ne. Možná to je hledání lepší podoby města přes zbytečná řešení.

S životním prostředím kolem města není dlouhodobě a celostně pracováno, kromě toho, že území je zastavováno a přibývají silnice. Prezentuje se výsadba stromů, ovšem už ne detail zbytečné a sporné údržby. V Chrudimi se totiž všude v ulicích stříhají zbytečně kultivary stromů s malými korunami, je to hold město s dlouhou zahradní tradicí. Prezentuje se les a lesní školy, už se nemluví o podobě lesa, zbytečné obnově a pasekách, které zvláště při malé výměře porostu nemusí vznikat. Vždyť jde jen o pár stovek pokácených zdravých stromů. Ostatně na co získalo město peníze? Na výsadbu nové zeleně, na bezradnost, která následuje, když dojde invence a v dohledu není dětské hřiště a podobná nic neříkající prkotina. Není to sranda, je to opravdu celých 5 000,-? Možná ocenění vypovídá o tom, jak vážně či nevážně je posuzován udržitelný rozvoj.

Otevřenost, spolupráce, zapojení, participace s veřejností, plánování s občany apod. jsou oblíbená slova, hesla a témata města. Téma dostává však řadu trhlin. Co může chtít od lidí město poskytující špatné příklady? Napodobovat je? Aby v nich obyvatelé vyrůstali a žili? Aby si tím město vychovalo nenáročného voliče, kterému bude nízká úroveň veřejného a vůbec životního prostoru kolem sebe lhostejná? 

Spotřeba, výroba, podnikání:

Město trpí důsledky zónování, průmyslovými i obchodními zónami, aniž by došlo k vyvážení zničeného prostředí kolem města, jehož veduta po roce 1989 téměř zanikla. Proč se nekriticky podporuje pouze tento způsob podnikání a stavění, který je pro budoucnost města minimálně sporný a v současném pojetí namnoze devastující. Proč zóny mají takovou podporu a proč vypadají, jak vypadají? Proč je v rámci “regenerace brownfieldů“ a industriálního dědictví z pivovaru za přispění města a kraje téměř neexistující ruina? 

Vzdělání a výchova:

Školy vyrůstají z veřejného prostoru, který připomíná stejně jako v jiných městech parkoviště. Spolupráce města-škol-veřejnosti na zlepšení stavu téměř žádná. Úroveň navazujících prostorů škol a města je dlouhodobě příšerná a dopravně kolizní. Školní děti do přírody a sousedního lesa musí jezdit autobusy, protože to na kole či pěšky není přes zničenou sídelní krajinu a kolem frekventovaných silnic možné. Proto se jim projektují a staví dál nová parkoviště, vzdělávací informační centra a vůbec zbytečná zázemí přímo u lesa? To je lesní pedagogika, to je ekologická výchova? 

Doprava :

Vše se dnes schovává za obchvat. Ještě, že tu takové téma kvůli politikům a volbám je – protože zdařile upozaďuje jiné, neméně důležité věci. Dopravní politika města a doprava v klidu není v praxi a v běžném životě města celostně dlouhodobě řešena, stejně jako humanizace dopravy ve městě, byť drobnými kroky. Vše s odvoláním na obchvat. Realizace uličních prostorů jsou namnoze přežitá. Jediné co je vidět, jsou opět nová parkoviště či chodník ze zámkové dlažby. To asi dělá politiku a volby. Krajina kolem města je uzavřena silnicemi, nedá se ani po roce 1989 pěšky projít.

Ekologizace dopravy. Úřednický elektromobil nenahradí to, že úředníci a lidé už nejsou schopni po městě chodit, nebo využívat hromadnou dopravu. Město vypadá jako jedno velké parkoviště. Nové plochy přibývají na úkor zeleně města, aniž by byla řešena a smysluplně uskutečňována celostní koncepce dopravy v klidu. Parkoviště už obsadila snad všechny volné plochy po dřívějších asanacích. Problém proluk není dlouhodobě řešen, stav tohoto rozkladu je podporován.

Obchvat města a zhušťující síť silnic uzavřela město, aniž by krajina od roku 1989 prošla obnovou, aniž by to bylo napraveno v souvislostech výstavby nových komunikací, aniž by to bylo napraveno nyní. Kolik stojí 1m2 silnice a kolik 1m2 krajiny? Kolik z asfaltu a betonu okolí města unese?  Humanizace dopravních stok a průtahů dlouhodobě neprobíhá. Uliční prostory a to i v původní stoleté zástavbě jsou devastovány dopravně, materiálově i provozně přežitým řešením s prioritou aut. Řešení nejsou schopná jednoduše obnovit sdílený uliční prostor. Ostatně dnešní výstavba, která není schopná udělat obyčejnou ulici a zástavbu kolem, ničí aspoň zástavbu starou a historickou. To je udržitelnost? 

Nemá cenu asi pokračovat dál, i když připomínek ke “zdravému“ a “udržitelnému“ městu je ještě celá řada. Některé jsou na : http://prostorprochrudim.cz/temata.html; http://www.archiweb.cz/blog.php?blog_id=94333. 

Děkuji, že pani ministryně sdělila občanům Chrudimi, co znamená udržitelné město. Já jen jako obyvatel mohu doufat, že dlouhodobě nastavený “trendy“ směr nebude pokračovat. Důvod je prostý, já tady zatím bydlím. 

Podle mého to zatím na ocenění není i přesto, že úředníci, členové rady NSZM ČR a ministerstva usilují o lepší města a lepší život v nich, stejně jako lidé, kteří tam bydlí. Poděkovat všem, kdo to s městem a jeho udržitelností myslí vážně, lze i jinak a možná vhodněji. Jestli si poděkování nezaslouží právě lidé, kteří ve městě žijí, aniž by je ničili. Možná ani na podobné politicko-úřednické trachtace (a lezení na “bedny“) zvědaví nejsou.

Toto ocenění mi přijde velmi smutné. Smutné mi rovněž přijde, že jsou na tom města v Česku ještě hůř. Možná proto si Chrudim vystačí s málem a nikdo nechce problémy i zbytečnou agendu v Chrudimi moc zkoumat. Možná jsou obce a města, která se do zbytečných soutěží nehlásí, zlepšují život a prostředí města bez humbuku a pokorně, dělají, co mají a převedení podnětů do života tam dlouhodobě nespí. To, kam se od roku 1989 dopracovala Chrudim a její okolí, dalo asi hodně práce. Vůbec si nejsem jist, zda to co bylo zbytečně zničeno, bylo odpovídajícím způsobem vyváženo či obnoveno. To se však netýká jen Chrudimi, ale i jiných měst.

Vlasta Koupal

v Chrudimi 8. prosince 2016

+420 731 056 510, vlasta@koupal.cz, Sv. Čecha 287, 537 01   Chrudim

na vědomí:

Ing. Petr Švec, ředitel

Národní síť Zdravých měst

NSZM ČR, Palác YMCA, Na Poříčí 1041/12, 110 00   Praha-Nové město

Mgr. Richard Brabec, ministr životního prostředí

Ing. Vladimír František Mana, náměstek pro řízení sekce státní správy

Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 1442/65, Praha 10, 100 10

Ing. Karla Šlechtová

Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Staroměstské náměstí 6, 110 15 Praha 1    

Konečně po několika letech přišla sněhová nadílka. Snad k radosti dětí nějaký čas vydrží. Okrašlovací spolek Škrovád pořádal v neděli tradiční Lízátkový závod pro lyžařské naděje. Nedá se říci, že by mladých lyžařů proti začátkům tohoto závodu před čtyřiceti lety přibylo. Spíše naopak. Dnes jsou trendy svěřit děti do lyžařských škol. Nic proti tomu, ale jezdí s nimi rodiče dále na sjezdovky?

[[img:chrn_fullwidth:14488:Start škrovádského Lízátkového závodu. Foto: Okrašlovací spolek Škrovád]]

Proto si všichni mohli zazávodit přímo ve Škrovádu. Kdo neměl lyže. závodil ve spřežení na bobech. Rodiče se protáhli coby spřežení a děti na lyžích.

[[img:chrn_fullwidth:14490:Vyřádili se všichni. Děti, rodiče i psi. Foto: Okrašlovací spolek Škrovád]]

A proč lízátkový? Každý účastník závodu dostane lízátko a vítězové deset. K tomu diplom. Zvítězila Adélka Chvojková, která sice jela na běžkách, ale o dvě kola více. Druhý byl Daneček a třetí Evička Waldhauserovi. Na bobech vládla rodina Picbauverova. První byla Ája a třetí Honzík a na druhé místo se vklínil Filip Bulva.

[[gal:14495]]

V souvislosti se včerejším útokem, který se odehrál na jednom z vánočních trhů na náměstí Breitscheidplatz v Berlíně, byla na celém území České republiky zostřena bezpečnostní opatření, což se samozřejmě dotýká také Pardubického kraje. O situaci byl jako předseda Bezpečnostní rady kraje informován také hejtman Martin Netolický.

„Byl jsem zástupci Policie České republiky informován, že od nočních hodin je zaveden zvýšený dohled policie na nádražích, vánočních trzích a v obchodních střediscích, kde se v této době shromažďuje větší počet osob," uvedl hejtman Martin Netolický. „I přes útok u našich západních sousedů se snažme udržet si tu správnou adventní náladu a úsměv na tváři. Svátky klidu, míru a pokoje nám nemohou zkazit fanatici, jejichž cílem je vyvolat pocit strachu a aby se všichni báli ideálně jeden druhého. Naopak v této době musí slušní lidé stát při sobě a užívat si krásné období vánočních svátků," dodal hejtman Netolický.

Od neděle 11.12.2016 vstupují v platnost nové celostátní jízdní řády vlaků a autobusů. V rámci MHD Chrudim se jedná v podstatě jen o malé a drobné časové úpravy a to hlavně v rámci návazných odjezdů a příjezdů vlaků, či autobusů (Pardubice). Všechny tyto drobné změny, mezi které patří např. uspíšení  ranního odjezdu spoje linky č.2 z Větrníku, ze současných 4:50 hod. na 4:47 hod., můžete již nyní přehledně a podrobně nalézt na veřejných stránkách o MHD v Chrudimi :  http://www.mhd-chrudim.cz/. 

[[img:chrn_fullwidth:14421:]]

Mezi novinky které lze na těchto stránkách vyčíst je zavedení nového spoje linky č.2, jezdící z Větrníku okolo nemocnice k žel. stanici. Nový spoj bude odjíždět v pracovní dny v 5:25 hod z Větrníku. Dále je to pak i nový a přehlednější formát zastávkových jízdních řádů, ve kterých je již nově rozlišen provoz jednotlivých spojů v pracovní dny - a to mimo dob prázdnin a naopak - v rámci omezeného provozu o prázdninách. Dále jsou v těchto jízdních řádech nově uvedeny také i časové údaje o jízdní době dané trasy linky a nově jsou tam uvedeny i formáty QR kódu.

Všeobecně platí, že v rámci současného systému provozu MHD lze i nadále využívat ve všední dny centrální přestupní bod MHD u žel. stanice (v časech cca od 5:30 do 19:00 hod). Což znamená, že cestující už nejsou nuceni vykonávat povinné "vyhlídkové" jízdy okolo celé Chrudimi, tak jak tomu bylo v minulosti. Konkrétně např. cestující kteří využijí linku č.3  k cestě z Markovic, či z Rozhledny, např. na Větrník, mohou již u žel. stanice přestoupit na linku č.1 a pokračovat tak touto rychlejší variantou, přímo na Topolskou, nebo  Větrník  (úspora času cca 10min). To samé platí pro cestování např. linkou č. 1  z oblasti Větrníku, Stromovky, Malecka, nebo Pumberek -  u železniční stanice lze přestoupit naopak na linku č.3 a pokračovat ihned dále v cestě např. k nemocnici, nebo opačně na Rozhlednu a do Markovic. To vše platí i pro vybrané spoje linek č. 2 a 4.

Za zmínku určitě stojí i to, že v posledních letech byly zřízeny i nové autobusové zastávky MHD - např. "Škroupova" (díky ní existuje po dlouhých letech opět i rychlé spojení ze směru od nemocnice k nádraží), dále zastávky "aut. nádraží", " V Tejnecku", nebo např. "Hasičská stanice". Zastávka MHD aut. nádr., prošla vloni i celkovou rekonstrukci, včetně instalace nového přístřešku. Tuto zastávku lze pohodlně využít k cestování např. linkou  č.3  ve směru k nemocnici a není nutné přecházení až na vzdálenější zastávku MHD před žel. stanici (zastávku obsluhují  v rámci výstupu např. i autobusy od Pardubic a zároveň se nachází v blízké docházkové vzdálenosti od lokality za nádražím).  A v neposlední řadě - cestující nad 70 let, mají od letošního ledna jízdné v MHD zdarma. Lze tedy jen doufat, že tento nově nastoupený trend a obrat, v podpoře a preferenci veřejné dopravy ze strany vedení radnice, bude i nadále úspěšně pokračovat a rozvíjet se.