Chrudim - Alibistická akce nerozhodných místních politiků nebo snaha o nalezení optimálního řešení situace na Resselově náměstí? Městští radní si teď schválili uspořádání workshopu architektů, z něhož by měla vzejít budoucí podoba centra města.

Architekti by se měli sejít už v říjnu a jednat o podobě centra města. Radnice tak chce alespoň formálně dostát slibu, z nějž plyne, že řešení potřebuje celé okolí Resselova náměstí a ne jen sportovní hala, jejíž plánovanou rekonstrukci město v současnosti odložilo na neurčito. Důvodem měl být jednak nedostatek peněz na nákladnou přestavbu, tak i chybějící koncepce rozvoje nejbližšího okolí. Ze šuplíku se tak opět podařilo vytáhnout pozapomenutý projekt stavby hotelu v místech parčíku na Resselově náměstí. Právě zde v minulosti stával dům, který celé náměstí uzavíral. Místo současné proluky měl zaujmout hotel. Ten by přitom postavil podnikatel Milan Kušta, jemuž se podařilo zrekonstruovat a přestavět třeba nedaleký bývalý katastrální úřad na bytový dům.

[[gal:11798]]

Kušta před deseti lety dokonce uspořádal architektonickou soutěž, z níž mimo jiné vzešel i známý „balík slámy“. Tedy moderní budova, která vyvolala u veřejnosti zděšení. Na Resselovo náměstí se prý vůbec nehodila. Radnice nakonec celý projekt uspala, ale v současnosti se k němu chce vrátit. Důvody tohoto rozhodnutí lze však jen domýšlet, protože město nemá peníze na opravu chodníků v lokalitě Nového města a jen s obtížemi by tak mohlo financovat třeba nákladnou přeložku komunikace, která vede přes Resselovo náměstí. Právě překládka silnice blíže k budově fary a Obchodního centra Balustráda je další z možností, jež se opět objevila na stole. Samotný Kušta je však k záměru radnice skeptický a se „zelenou“, která by mu umožnila hotel postavit, příliš nepočítá.  

Když zemřou na jednom místě za posledních pět let tři lidé, dva jsou těžce zraněni a dojde tady celkem k dvaadvaceti karambolům, něco to signalizuje. Především to, že je zde něco špatně a že je zapotřebí změn, aby se situace obrátila k lepšímu. Řeč je pochopitelně o silnici I/37 mezi Chrudimí a Slatiňany, kterou lemuje hned několik odboček - k zahrádkářské kolonii za kasárnami, která se pozvolna mění v obytnou čvrť, další směřuje do místní části Píšťovy, které jsou kombinací obytné zóny s průmyslovou, a konečně třetí odbočka míří k bývalému areálu ZZN, který poskytuje už na území Slatiňan zázemí několika firmám včetně betonárky a nově tady vzniká také sídliště řadovek. Tohle vše je signálem pozvolného prorůstání obou aglomerací, takže je zřejmé, že tudy nelze pádit autem nebo na motorce devadesátkou, či, jak jsme mnohdy svědky, ještě větší rychlostí, aniž by se to obešlo bez obětí na životech, těžkých zranění a lidského utrpení.

Živelnost nebo mantinely?

Už proto se neztotožňuji s názory, které se přimlouvají za zachování devadesátky v těchto místech, přestože některé úseky silnice svádí k daleko vyšší rychlosti, a přiznám se bez mučení, že nejsem v tomto výjimkou, protože žijeme v uspěchané době, čas jsou peníze a každá minuta navíc se hodí. A právě v tom spočívají asi nejsilnější protiargumenty odpůrců dopravních omezení, jež mají za cíl tuto živelnost silničního provozu zkrotit a uvést do určitých mantinelů, což se některým spěchajícím motoristům samozřejmě nelíbí. Jenže bezpečnost silničního provozu není o tom, jestli se někomu líbí nebo nelíbí použitá dopravní omezení, ale především o ochraně životů a zdraví lidí. To bezesporu. Jsou instalována tam, kde selhávají všechny zábrany motoristů sundat nohu z plynu, přestože to situace vážně vyžaduje.

Všechno trvá neskutečně dlouho

A přesně takovým místem je úsek silnice I/37 u Píšťov, který se proměnil v posledních letech doslova v polní lazaret s několika tragickými případy na konci. Proto mě udivují názory, které kategoricky odmítají jakékoliv úpravy zdejší silnice vedoucí k větší bezpečnosti lidí, stejně jako mne nemile překvapuje těžkopádnost, s jakou se daří uvádět již zmíněná bezpečnostní opatření do života, natož očekávat nějaký nadhled a předvídavost kompetentních osob, jež zasáhnou zpravidla až ve chvíli, kdy statistické tabulky vybočí z běžného průměru a je několikanásobně zaplaceno daní nejvyšší - tedy lidským životem. I pak to ale ještě trvá neskutečně dlouho, než se vyřídí veškeré formality, zajistí peníze a připraví projekty, pokud k tomu existuje nějaká vůle. Do té doby dalším tragédiím nic nezabrání.

Vůle k nápravě existuje, ale...

Vůle napravit tento nelichotivý stav tu podle všeho existuje. Důkazem jsou čerstvá prohlášení Ředitelství silnic a dálnic i Odboru dopravy dopravy MěÚ Chrudim, která avizují připravenost k zahájení realizace některých úprav na tomto nebezpečném silničním úseku v příštím roce. Má jít především o zpomalovací ostrůvky v obou směrech, nové odbočovací pruhy a snížení maximální povolené rychlosti z 90 na 70 kilometrů v hodině. Dovolím si však poznamenat, že se ještě zapomnělo na chodce a cyklisty. To právě oni jsou zde nejvíce na ráně a právě oni zde nejvíce riskují svoje životy, pokud se vydají tímto směrem. Některým přitom ani nic jiného nezbývá, protože tady bydlí. Na to se rádo a často zapomíná. Stejně jako se nepamatuje na potřeby podnikatelských subjektů, které potřebují, aby se jejich zaměstnanci mohli dopravit bezpečně do práce. Některé ze zdejších firem přitom patří mezi významné zaměstnavatele a působí jich tu hned několik. Je proto vůči nim nespravedlivé, když jsou zmiňovány pouze v souvislosti s tím, kolik peněz nasypou ze svých daní do městského rozpočtu, zatímco na druhé straně jsou firmy nuceny o své potřeby vcelku složitě a někdy i nákladně usilovat.

Kdo je nejohroženější druh u Píšťov?

Aby tedy byla bezpečnostní opatření na silnici mezi Chrudimí a Slatiňany komplexní, je nutné přemýšlet také o podélné trase pro pěší a cyklisty a nevymlouvat se na existenci trasy podél řeky Chrudimky, která má spíše turistický charakter a není schopna uspokojit potřeby obyvatel obydlené zahrádkářské kolonie na chrudimské straně a nově vznikající obytné zóny před areálem bývalého ZZN ve Slatiňanech, protože k nim nevede. Vedle toho by nová trasa přispěla vedle této obslužnosti i k rozšíření jinak chudé sítě místních cyklostezek a bylo by možné se po ní dostat přímo ke slatiňanskému hřebčínu a dál k lesům u Monaka. Mám zato, že by byla za dané situace prospěšnější a frekventovanější než budoucí cyklostrasa na Podhůru, která figuruje v plánech města i přes svoji poměrně značnou nákladnost hned na prvním místě. Nejohroženějším druhem u Píšťov jsou totiž podle statistik co do následků právě chodci a cyklisté a teprve až za nimi motoristé. Tedy o důvod víc začít mezi prorůstajícími aglomeracemi obou měst o tomto dalším důležitém a nezbytném prvku, jakým cyklotrasa je, vážně přemýšlet a podnikat kroky k jejímu co nejrychlejšímu postavení. Do té doby nebudou klidně spát ani místní lidé, ani odpovědní politici a úředníci, pokud si však o nich nedělám až příliš velké iluze...

Chrudim - Na zdánlivě nesmyslnou dopravní značku si už delší dobu stěžují někteří cyklisté. V Radoušově ulici nelze totiž přehlédnout tabulku, která přikazuje lidem jedoucím na kole sesednout a přes lávku bicykl převést.

Dopravní značka tak prý zbytečně zdržuje dopravu na jízdním kole, protože řada Chrudimáků zdejší cyklostezku využívá jako snadnou zkratku. Umístění dopravní značky proto nechápou a přijde jim zbytečná. Důvodem, proč zde tabulka přikazuje sesednutí z kola, však není případné ohrožení chodců nebo maminek s kočárky. Příčina je daleko prozaičtější.

[[gal:11794]]

„Důvodem, proč se město rozhodlo umístit zde dopravní značku, která nutí cyklisty sesednout a kolo převést, je fakt, že lávku tvoří prkna, která k sobě přímo nedoléhají. Snadno se tak může stát, že se cyklistovi dostane přední kolo do mezery mezi prkny a cesta skončí karambolem,“ vysvětloval důvod existence této značky šéf Odboru dopravy MěÚ Chrudim Martin Klimek při setkání se zástupci ochránců přírody a klubu českých turistů při jednání o budoucnosti cyklostezek ve městě. Nejde tedy o samoúčelnou „buzeraci“, ale o prevenci zranění a dopravních nehod.  

Chrudim - Ve čtvrtek 10. září v 17 hodin otevře Galerie Art na Resselově náměstí slavnostní vernisáží výstavu sochařského díla evropsky uznávaného umělce Jana Koblasy. Výstava, nazvaná Monumentální miniatury, představuje ukázky z umělcovy rozsáhlé sochařské tvorby. Umělcův projev v komorních sochách a plastikách čerpá z nejrůznějších podnětů s úmyslem vyjádřit podstatu věcí a jevů. Autor není v Chrudimi zastoupen poprvé, galerie v roce 2008 představila tři stovky jeho grafických listů.

Jan Koblasa se narodil v roce 1932 v Táboře v rodině profesionálního hudebníka. Rodina se odstěhovala na konci roku 1945 do Teplic. Zde Jan Koblasa navštěvoval LŠU a divadelní a výtvarný kroužek. Na teplickém gymnáziu i později během studia na Akademii výtvarných umění se věnoval modelování portrétů. Jako nesporný talent získával ocenění školy, cenu na výstavě mladých sochařů ve Vídni a po absolvování i tvůrčí stipendium. V protikladu ke školním úkolům, kde převažovala realistická tvorba, jeho volné portréty odrážely trvalý pocit osobního ohrožení tehdejším stalinistickým režimem a měly silně existenciální podtext. Od realistických portrétů rychle směřoval k zjednodušení tvaru a přechodně až k abstrakci. Po ukončení studia se Koblasa věnoval pouze malbě a grafice a k sochařské práci, tentokrát ve dřevě, se vrátil roku 1962.

La Traviata, bronz. Foto Galerie Art

Zlom v jeho osobním i uměleckém životě nastává v květnu 1968, kdy odjíždí do Německa na pracovní pobyt a tvoří sochy pro autorskou výstavu v Kielu v rámci Kielerwoche a pro následující výstavu v Hamburku. Odtud podniká prázdninový výlet do Itálie, zde jej zastihne zpráva o okupaci Československa.

Návrat do Prahy odkládá na neurčito a snaží se nalézt možnosti práce v Itálii. Vrací se k modelaci v sériích soch, jimiž se snažil vyrovnat s traumatem emigrace. Častým tématem je divadlo. Díla vznikala v prudkém impulzivním zápasu s hmotou o nový expresivní tvar - od řezání, sekání, vrtání a práci s dláty až po závěrečnou očistu ohněm a moření. V intenzivním soustředění tak v následujících letech vznikly cykly figurálních plastik inspirované biblickými motivy. Od konce 70. let zkoumal autor meze abstraktního zobrazení v sérii minimalistických stél.

Jan Koblasa je neuvěřitelně pracovitý sochař. Kreslí, seká, modeluje, vybírá dřevo nebo kámen, opracovává materiál, převáží ho, diskutuje se zadavateli prací do veřejného prostoru, přemlouvá jejich architekty, chodí po výstavách, vyučuje sochařství v Kielu, navrhuje kostýmy a masky pro divadlo, studuje místa vybraná pro sochy. Jan Koblasa není jen sochař, ale i malíř, kreslíř, grafik, básník, spisovatel, scénograf a hudebník žijící od roku 1968 v zahraničí.

Chrudim - Jak už zmínili někteří z diskutérů pod článkem v Chrudimských novinách, propadající se vozovka v Topolské ulici je po roce nezájmu konečně opravena. Objevila se zde totiž po vyfrézování vozovky asfaltová záplata, pod níž zmizela silnice, kterou podemlela voda z kanalizace.

Radnice tak vyslyšela připomínky místních obyvatel, kteří často se strachem přejížděli po nestabilním příjezdu k parkovišti, na němž odstavují své plechové miláčky. Jak moc kvalitní práci odvedli silničáři, ukáže až větší průtrž mračen, která zdejší dešťovou kanalizaci opět zaplní. Už teď po prvních zářijových deštích ale někteří místní obyvatelé poukazují na to, že se v místě uvedené záplaty tvoří velká kaluž vody, která odsud odtéká jen velmi pomalu.

[[gal:11790]]

Samotné parkoviště v sídlišti Na Šancích a v sousedství Hradištní ulice začíná ale v mnohém připomínat vrakoviště. Nachází se na něm totiž hned několik aut, která zde jejich majitelé evidentně ponechali osudu a dál se o ně nestarají. Podle všeho jde i o vozidla, které v létě vyplavila voda z polí a jejich vlastníci teď nemají prostředky na nutnou opravu nebo odtah.  

Chrudim/Hradec Králové - Krajský soud v Hradci Králové začal projednávat žalobu vůči chrudimskému podnikateli Milanu Jiruškovi, který čelí obvinění z toho, že měl poškozovat finanční zájmy Evropské unie a současně se dopustit také dotačního podvodu jako jednatel firmy, která provozuje v bývalém pivovaru u výpadovky z města domov pro seniory. Jiruška se ale hned na začátku proti žalobě tvrdě ohradil s tím, že ji vůbec nechápe a naopak, že je na svůj projekt hrdý.

Žalobce se však opírá o šetření kriminalistů, podle nichž si měl Jiruška například nechat v letech 2011 a 2012 proplatit takřka dva miliony korun za hydromasážní vany, polohovací lůžka nebo stolky, ačkoliv nebyly nikdy do Domova pro seniory dodány. Jiruška ale oponuje, že to nebylo možné, protože poskytoval dotace přestal kvůli kontrole v roce 2011 vyplácet peníze a nešlo prý tudíž do rozestavěné budovy lůžka nebo vany nainstalovat. V současnosti je zde už podle Jirušky jedna vana umístěna a s dalšími dvěma se údajně počítá až do rozestavěné části budovy. Pokud jde třeba o lůžka, tak ty prý bylo nutné je kvůli neposkytnutí dotace odprodat. Žalobce to přesto považuje za nesplnění podmínek k udělení dotace a na svých obviněních trvá a Jiruškovi za to teď hrozí až osm let vězení.

Jiruškova firma Senior Chrudim chtěla původně přestavět bývalý pivovar v Chrudimi na školicí středisko a lůžkové a sociální centrum pro seniory a získala na tento projekt ještě pod názvem Futurum vzdělávací institut evropskou dotaci ve výši více než 48 milionů Kč. Dalších devět milionů korun měl dodat stát. Za tyto peníze zde měl přitom vzniknout domov pro 120 starých lidí s různým stupněm postižení, avšak tento záměr nebyl nikdy dokončen, protože se od začátku potýkal s nejrůznějšími problémy. Dostal se například do křížku se Stavebním úřadem v Chrudimi. Úředníky přitom na firmu poslal tehdejší místostarosta Roman Málek (Koalice pro Chrudim) kvůli pochybnostem, které Jiruška nedokázal uspokojivě vysvětlit.

Šlo tehdy třeba o umístění klientů do provizorních prostor nad diskotékou Inferno nebo o zjištění úředníků, že stavba není užívána k účelu, k jakému byla určena anebo že závady na stavbě bezprostředně ohrožují životy a zdraví ubytovaných osob. Stavební úřad proto přikázal už po několika měsících provozu domov vystěhovat se zdůvodněním, že nevyhovuje předpisům pro požární bezpečnost. Společnost se snažila tomuto nařízení vyhnout tím, že se rychle přeměnila na ubytovnu, ale už po pár měsících jí zase hrozilo odebrání registrace na provozování sociální služby. Vše nakonec dospělo k rozhodnutí Regionální rady regionu soudržnosti Severovýchod zastavit proplácení dotace a naopak požádat o vrácení téměř 36 milionů korun. Důvod byl prostý - v zařízení mělo být tou dobou umístěno 120 seniorů, avšak stavba nebyla stále dokončena a kapacita domova činila pouhých 60 lůžek. Úředníci to považovali za nesplnění podmínek dotace. Vše vyvrcholilo exekucí uvalenou na firmu loni v lednu. Od srpna 2014 se pak společnost ocitla v úpadku.

Chrudim - Oblíbená akce, kterou byl v minulých letech Koniášův potlach, se ani letos neuskutečnila. Už dva roky po sobě tak v době, kdy okolí města rozzáří ohně, symbol spolupráce a dobré vůle napříč politickým spektrem ve městě chybí. Jedním z důvodů pro zákaz bylo údajné poškozování stromů v místech, kde hranice obvykle stála.

Právě údajné poškozování stromů v místě, s nímž si vedení města nevědělo rady, použila městská úřednice Hana Dušánková, která je technikem údržby zeleně MěÚ Chrudim jako hlavní argument, proč Koniášův potlach město do budoucna odmítá tolerovat. „Svévolně tam před lety vznikla aktivita pálení ohňů. Při této aktivitě však docházelo ze strany pořadatelů k méně citlivějšímu přístupu k místu a ke stromům,“ říkala před dvěma lety Dušánková. „Původní záměr odpočinkového místa vedle divadla nebylo ohniště, ale stůl, jehož středem bude procházet strom s malou korunou,“ tvrdila před časem úřednice.

[[gal:11781]]

Pod dvou letech, kdy není po bývalém setkání všech těch, kdo si rádi opekli buřtík, nebo si zazpívali s Kořenovou Hoblovkou ani památky. A to doslova. Ohniště nechalo město zabetonovat a kdo by čekal, že se zde objeví slibovaný stoleček se stromkem, bude zklamán. Plácek obkroužily lavičky a údajně těžce poškozené lípy se mají čile k světu. V souvislosti s tím, jakou „péči“ o zeleň předvedlo město třeba v případě vykácení napučených sakur před hotelem Bohemia nebo likvidací jediné městské aleje v Nerudově ulici, působí starost o mladé stromky poněkud nevěrohodně.

Místo, jež mělo podle všeho sloužit ke klidnému odpočinku v rušném centru města, tak využil ve čtvrtek pouze bezdomovec, který tady ukrytý pod deštníkem vychutnával odpolední siestu.

Chrudim - Vedení města se rázně ohradilo proti tvrzení bývalé zastupitelky Věry Doležalové (ČSSD), že se nesnaží nic dělat s rizikovým úsekem na silnici I/37 mezi Chrudimí a Slatiňany, kde došlo v posledních pěti letech už ke třem tragédiím. Odmítá v této souvislosti nařčení, že je netečné k projektu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), které má chystat zpomalovací ostrůvky u odboček na Píšťovy a k protilehlé zahrádkářské kolonii, která je zčásti využívána i k trvalému bydlení místních lidí.

Alespoň to říká vedoucí Odboru dopravy MěÚ Chrudim Martin Klimek. "Na našem odboru se momentálně nenachází žádná dokumentace k vyjádření pro úsek I/37 Chrudim - Slatiňany, jak měla uvádět paní Doležalová. Nic tedy nezdržujeme," namítá Klimek. "Ani by to nebylo možné, protože silnice I/37 není ve vlastnictví města Chrudim, ani zde nevykonává úřad státní správu a tak by sem projektová dokumentace nebyla podána k vyjádření," doplňuje informaci šéf odboru dopravy. Podle něj má ale město na úpravách nebezpečného silničního úseku zájem a bez jeho iniciativy by prý pardubická správa ŘSD žádnou projektovou dokumentaci nezadala. Tu už v současnosti zpracovává firma Ateliér malých okružních křižovatek Petra Novotného z Pardubic. Hotova a odevzdána dotčeným orgánům k odsouhlasení a realizaci má být přitom do ledna příštího roku.

Ostatně s obdobnou informací přispěchal i Český rozhlas Pardubice, podle kterého chtějí silničáři proměnit výpadovku z města na pomalejší městskou trasu s ohledem na nezvykle velké množství dopravních nehod v tomto úseku v posledních letech. Mají tu proto vzniknout podle zadání nejen zpomalovací ostrůvky, ale i odbočovací pruhy a dojde zde také ke snížení povolené maximální rychlosti. S tím vším se prý začne už v příštím roce.

Chrudim - O nevyužívaných krytech bývalé civilní obrany, které skrývá hned několik bytových domů ve městě, Chrudimské noviny už informovaly. Město se začátkem tohoto roku pokoušelo prodat kryt v ulici Na Valech. Tentokrát majitele změní kryty hned dva.

První kryt, který by měl na doporučení radních změnit majitele, je sklepní prostor pod domem číslo popisné 653 v ulici Dr. Peška. Podzemní bunkr má rozměr větší než 300 metrů čtverečních a koupí ho společenství vlastníků bytů v domech číslo popisné 653 a 654 za deset tisíc korun.

Druhý kryt se nachází jen kousek od toho prvního a sice v ulici Obce Ležáků pod domem čp. 630. Tentokrát jde o kryt poněkud větší, který má bez pár metrů 500 čtverečních metrů. Opět ho zakoupí společenství vlastníků bytů, a to za cenu stejnou jako kryt první. Zda bude dále využíván tak, jak plánovali jeho stavitelé, není zřejmé. Svůj vlastní kryt má třeba i chrudimská radnice, který však majitele momentálně měnit nebude.

Městské zastupitelstvo by o prodeji krytů mělo rozhodovat na svém pravidelném jednání, které se uskuteční koncem září.  

Chrudim - Bývalá zastupitelka města Věra Doležalová (ČSSD) se chystá podpořit v rámci občanské iniciativy urychlení projektu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), který počítá s vybudováním zpomalovacích ostrůvků na silnici I/37 mezi Chrudimí a Slatiňany v obou směrech, aby se tu podařilo docílit skutečného snížení rychlosti na 70 kilometrů v hodině, a to v úseku, kde jsou odbočky na Píšťovy a do protilehlé zahrádkářské kolonie. Za posledního pět a půl roku zde totiž zemřeli tři lidé, další dva byli těžce zraněni a celkem tady došlo za uvedenou dobu už k 22 haváriím.

"Co jsou nám platná pozlátka z nejrůznějších soutěží, když jsou tu zabíjeni lidé a nic se s tím nedělá," říká Doležalová kriticky na adresu radnice. Sama se prý snažila vyjednávat s městem o snížení rychlosti v daném úseku, kterému začala říkat "úsek smrti", protože tady skoro pokaždé zahynuli její známí a sousedé z přilehlé zahrádkářské kolonie. "Jednou jsem měla před svou bránou mrtvého sedmadvacetiletého kluka. Neumíte si ani představit, jaký je to nápor na nervy, když vám umírají lidé před očima. A když s tím chcete konečně něco udělat, tak se vám lidé z radnice vysmívají a tvrdí, že snížení rychlosti nic nevyřeší," vzpomíná na údajně arogantní jednání ze strany vysokých úředníků dvou městských odborů.

Projekt je prý na světě, proč se nerealizuje?

Doležalová prý proto nelenovala a vypravila si ověřit údaje, který jí úředníci údajně vyvraceli. Zjistila například, že kdyby došlo v uvedeném místě ke snížení rychlosti z 90 na 70 kilometrů v hodině, sníží se brzdná dráha vozidel o několik metrů. "To si, myslím, že je dost podstatný údaj a argument pro to, aby zde k takové úpravě došlo. Vycházím přitom ze sdělení Policie ČR," tvrdí Doležalová. "S hrůzou jsem také na Ředitelství silnic a dálnic zjistila, že je zde projekt se zpomalovacími ostrůvky už dávno připraven, ale město o něj prý nejeví žádný zájem. Tuto informaci jsem si ověřila telefonicky na ŘSD a zároveň také u vedení krajského úřadu," pokračuje Věra Doležalová, která chce tato svoje zjištění tlumočit starostovi města Petru Řezníčkovi (SNK-ED) na setkání, které organizuje městský zastupitel Richard Herbst (ANO 2011).

"Nejsem už sice zastupitelkou města, ale nic mi nebrání v tom, abych takovou iniciativu založila. Už proto, že mě podporují lidé z okolí a zdejší organizace ochránců přírody, kterým není jedno, co se v jejich městě děje a také to, že tu dochází k tolika zbytečným tragédiím, kterým se nikdo nesnaží včas zabránit," dodává Věra Doležalová. "Nebudu proto nečinně přihlížet, ale bojovat za lidi, za jejich životy a zdraví. Je mi jasné, že mi kvůli tomu může leckdo házet klacky pod nohy, takové signály už mám, ale chci vytrvat a dotáhnout záměr až do konce," vzkazuje energická žena.

Tragédiím nezabránily ani petice, politici na ně dosud neslyšeli

A proč podle ní přistupují místní politici a úředníci k danému projektu tak liknavě? "Mají spíše zájem o drahé projekty, kterým věnují pozornost, jako je například cyklostezka na Podhůru za 20 milionů, ačkoliv tam vede málo frekventovaná silnice. Daleko logičtější by bylo začít třeba přemýšlet o méně nákladné cyklostezce podél nás od kasáren na Slatiňany, kterou by mohli využívat i lidé, kteří tudy chodí denně pěšky do práce a bojí se o svůj život, a která by přispěla k větší bezpečnosti místa, o kterém se tu bavíme. Také se mi nelíbí, že má město v současnosti čtyři místostarosty, z nichž někteří na svou práci nestačí a další se jí nevěnují, protože mají spoustu jiných aktivit a pracovních povinností jinde, takže tohle vše dohromady svádí k tomu, že se ve finále nedělá skoro nic, vše je pouze na úvaze úředníků a utíkají tak důležité věci jako v případě nebezpečného úseku silnice u Píšťov, kde kvůli tomu zbytečně umírají lidé," domnívá se Věra Doležalová, proč je i přes několikerá důrazná varování u Píšťov řadu let vše při starém a nepomohlo zde ani několik petic.