Chrudimské noviny Top článek na hlavní stránce

Dnes: 2°C
Zítra: 4°C
Pozítří: 3°C

Top článek na hlavní stránce

S Bambiriádou je v Chrudimi alespoň pro letošek šmitec, pořadatelům totiž vyschl štědrý zdroj peněz z dotací

Chrudim - Bambiriáda se letos v chrudimském parku Střelnice konat nebude. Potvrdil to neuvolněný místostarosta Roman Málek (Koalice pro Chrudim), který přivedl v minulosti tento projekt pod záštitou vlastní neziskovky Altus do města.

Podle Málka se totiž nepodařilo organizátorům této celostátní akce zajistit pro letošní rok dostatečné množství peněz, aby mohli projekt na řadě míst České republiky spustit. Tedy ani v Chrudimi. Málek v této souvislosti tvrdí, že organizátoři nechtěli slevit z úrovně, kterou si Bambiriáda za uplynulé roky získala, a proto raději tuto akci pro letošní rok úplně zrušili. Proč ale tuto záležitost komentuje právě Málek, který si s pomocí této akce začal v minulosti budovat svoji politickou kariéru, a nikoli samotní pořadatelé Bambiriády, je otázkou. Podle všeho může jít ale v jeho případě opět o politický marketing, kterým vytváří před veřejností dojem, že se podílí ve městě takřka na všem, co se tu děje. A to i přesto, že už nemá v současnosti s pořadatelstvím Bambiriády nic společného.

Čeká zanedbanou fontánu v parčíku u hotelu Centrál demolice? Čechlovský prý s její opravou zatím nepočítá

Chrudim - Záležitosti kolem zanedbaného parčíku „u fontány“ nedaleko zrekonstruovaného hotelu Centrál se začínají dávat do pohybu. Podle všeho zde ale dojde na slova diskutéra pod článkem Chrudimských novin, který fontáně věštil neveselou budoucnost.

Téměř před rokem si totiž místní lidé stěžovali, že zmiňovaný vodotrysk slouží spíše k bohatému životu místní fauny a flóry, než k potěše oka a smyslů kolemjdoucích. Městská úřednice a bývalá radní Kateřina Jánská (ODS) pak nad kritikou bezmocně krčila rameny. Na opravu vodního díla nejsou prý peníze a přívod vody je také v dezolátním stavu. Na místě by tak byla kompletní rekonstrukce, která ale údajně vázne na nedostatku stavebního materiálu. Tím mají být kachličky, jimiž je fontána vyskládána. Dnes už se prý nevyrábí a na velkou zakázku jich nechybí tolik, aby se to městu a výrobcům vyplatilo. K tomu měl komentář diskutér, který se podepisuje jako koala. „Kdyby úřednice Jánská nebyla líná a zeptala se nějakého keramika, který má pec, dozvěděla by se, že si může zadat i malé množství kostičkových obkladů v jakékoliv barevnosti. Ona ale spíš čeká, až se kašna rozpadne docela a bude se moci s pomocí evropských dotací postavit za pět miliónů nová. To by byl, myslím, starosta Řezníček ještě raději,“ tvrdí koala a poslední vývoj mu dává za pravdu.

[[img:chrn_fullwidth:10524:Kdysi dávala radost, dnes se většina chodců od ní s ošklivostí odvrací. Jaký osud čeká fontánu v parčíku u hotelu Centrál?  Foto: Pavel Zeman]]

Neuvolněný místostarosta Jan Čechlovský (ODS) nyní konstatuje, že oprava fontány není momentálně na pořadu dne. S rekonstrukcí parčíku město však počítá, protože půjde o další krok v postupné „humanizaci“ zanedbaných místních sídlišť a zákoutí. Město navíc podle Čechlovského potřebuje zvážit, zda vodotrysk, který využívají třeba i divoké kachny, zůstane na svém místě. Nachází se v zatáčce zdejší stezky pro cyklisty a chodce, a to se radnici příliš nelíbí. Čeká tak současná vládnoucí radniční koalice na totální devastaci fontány, aby pak s klidným svědomím mohla stavbu rozbourat a poslat do nenávratna? To ukáží až příští dny.

K čemu je vlastně dobrý půst?

Popeleční středou začal katolíkům půst, který potrvá až do Velikonoc. Mnohý si asi představí dny o chlebu a vodě, nebo dokonce středověké průvody flagelantů - sekty sebemrskačů, kteří se snažili životem v přepjatém pokání usmířit Boží hněv, kterým pro tehdejšího člověka byla morová nákaza roznášená blechami. Nic není tak daleko současné skutečnosti. Půst je totiž především o vnitřní očistě, protože jak katolíkům říká Písmo svaté, bible, „člověka neposkvrňuje to, co do něj vchází, ale to, co z něj vychází“. Samozřejmě, v průběhu čtyřiceti postních dní, které připomínají 40 dní, které Kristus strávil na poušti a postil se, jsou i dny, kdy je nepřípustné jíst maso. Důvod je prostý. Maso teplokrevných živočichů je chápáno jako do jisté míry luxusní potravina - dnes už to tak možná neplatí, ale v časech dávných to tak zkrátka bylo. A v době vnitřního obrácení se k lepšímu životu, nápravě hříchů a křivd by si člověk měl luxusní choutky odepřít. Důležitý je i samotný symbol, nejezení masa, protože na symbolech naše doba a společnost stojí, i když je často už nevidíme, nebo vidět nechceme.

Popeleční středa a Velký pátek - den, kdy byl Kristus ukřižován a zemřel na kříži, jsou proto dny postu přísného. Katolík nejí maso a dosyta se může najíst jen jednou denně. Může si však odříci i toto jedno syté jídlo, pokud má pocit, že to jeho víru posílí a jeho sebeovládání pomůže. Běžnými dny postu, kdy se nejí maso a člověk se nenacpává od rána do večera, jsou však i všechny pátky, na tom postní doba před Velikonocemi nic nemění. V posledních zhruba čtyřiceti letech se stalo módou uzmout si něco jiného, než zmiňovaný kus flákoty. „Nebudu kouřit, omezím alkohol, dobu strávenou na počítači, budu žít zdravě…“ Všechno to jsou chvályhodné aktivity, které mohou vhodně doplnit tradiční postní disciplínu, opět je ale podstatná motivace. Chybný účel zkrátka zůstává mimo cíl, kterým by pro věřícího člověka mělo být uvědomění si vlastní hříšnosti a snaha o zlepšení svých ne zrovna dobrých vlastností. Je to dokonale paradoxní, ale poloprázdné břicho mnohdy zvyšuje sociální cítění s těmi, kdo nemají takové štěstí, aby si mohli dopřát k jídlu to, na co zrovna mají chuť. Proto je významnou součástí postu i almužna. A nemusí to být vždy peníze. Mnohdy je pomoc v naturáliích nebo konkrétním skutku lepší a prospěšnější, než peníze často následně prolité hrdlem.

Půst nemá sám o sobě smysl. Pokud se postíme proto, abychom ztratili kila, nebo zlepšili své zažívání, držíme se stále jen u země, u běžných, lidských záležitostí. Pro nevěřícího je to možná maximum, kterého je schopen. Přesto si myslím, že právě blížící se Velikonoce by měly být i určitou formou reflexe - v jaké zemi žiji, čemu věřili moji předkové, kam se ubírá můj život, co se mnou bude, až zemřu. K takto prožité postní době vám, milí čtenáři, přeji jen vše dobré a hodně sil.

Novou šéfkou sociálky se stane Radka Pochobradská, která dosud pracuje jako manažer prevence kriminality

Chrudim - Ještě v prosinci loňského roku bylo jednou velkou záhadou, kdo nahradí ve vedení Odboru sociálních věcí MěÚ odstoupivší Martinu Zelenkovou, která odbor řídila, dokud radnice nevypsala výběrové řízení na nového šéfa „sociálky“. Tím se teď stane na základě konkurzu Radka Pochobradská.

Nabízí se tedy otázka, nakolik město „ušilo na míru“ výběrové řízení úřednici, která dlouhá léta pracuje ve vedení oddělení sociální prevence a pomoci, které je Odboru sociálních věcí MěÚ Chrudim přímo podřízené. Pochobradská zde funguje i jako manažer prevence kriminality a upozornila na sebe například prudkou reakcí na článek v Chrudimských novinách, který byl věnován sqautterům v Lázeňské ulici. Po dvou letech se přitom situace v této lokalitě prakticky nezměnila. Podle mnohých kritiků se totiž Pochobradská, podobně jako její kolegyně a zastupitelka Šárka Trunečková (SNK-ED), ve své funkci manažerky prevence kriminality věnuje pouze „opisování tabulek“. S tím však sama budoucí vedoucí „sociálky“ nesouhlasí a svoji práci obhajuje v dalším článku, který rovněž vyšel v Chrudimských novinách.

[[img:chrn_fullwidth:2962:Radka Pochobradská pracuje třináct let jako manažerka prevence kriminality.  Foto: Chrudimské noviny]]

Nové funkce by se přitom Radka Pochobradská měla ujmout už prvního března a než město vybere pracovníka, který ji nahradí na pozici manažera prevence kriminality, ponechá si úřednice i tuto agendu. Výběrové řízení na tuto pozici bude prý ale vypsáno v co nebližším termínu. 

Jiří Stuna: Zbraně za neštěstí v Brodě nemohou

Českem otřásají zprávy ohledně neštěstí v Uherském Brodě. Těžko se lze vžít do neštěstí rodin obětí. Jejich bolest je obrovská. Novináři dělají svoji práci a tak ještě několik následujících dnů bude tato zpráva zaplňovat stránky médií. Diskuze pod články zaplavují hysterické výkřiky některých pacifistů o omezení legálních držitelů střelných zbraní. V první řadě si však musíme uvědomit, že nezabíjí zbraň, ale člověk. Těžko můžeme nyní hledat viníka. Viník je mrtev!

Zbrojní průkaz v naší zemi nelze získat rozhodně zadarmo, žadatel musí kromě bezúhonnosti (čistý trestní rejstřík), prokázat i spolehlivost (nesmí opakovaně páchat přestupky uvedené v zákoně o střelných zbraních a střelivu). Musí prokázat zdravotní a odbornou způsobilost. Psychotesty skutečně nejsou povinné. Odpovědnost při posuzování zdravotní způsobilosti nese praktický lékař, který posudek vydává a má pravomoc v případě pochyb uchazeče na psychotesty poslat. Musíme však přiznat, že psychotesty nejsou ze své podstaty samospasitelné. Žádný psychotest nemůže odhalit zkratovité jednání jinak stabilního jedince. Na druhou stranu může odfiltrovat vyloženě psychopatologické osobnosti a labilní jedince. Je pravdou, že paranoidní osobnosti se často ozbrojují, na druhou stranu zdaleka ne všichni majitelé zbrojních průkazů jsou paranoiky.

Občan v demokratické zemi musí mít právo se legálně bránit. Lidé se rodí silní a slabí a pánové Smith a Wesson dokázali tyto rozdíly eliminovat. Argument, že na ochranu tady máme policii, je zcela plochý. Útočník nikdy na svoji oběť neutočí v místě, kde právě hlídkuje policie. Policie po oznámení na tísňové volání může na místo přijet za 10 minut, ale také za půl hodiny. Kolik obětí může mít na svědomí ozbrojený střelec, ale i útočník s bodnou či sečnou zbraní nebo autem do příjezdu policie? Přiznejme si to, že psychopata se zbraní může zastavit pouze ozbrojený a vycvičený slušný člověk! Spousta držitelů zbrojních průkazů má střelectví jako koníček a tráví na střelnici mnohem více času než policisté. Kdyby se v restauraci nacházel legálně ozbrojený občan, bylo by s největší pravděpodobností obětí méně.

V České republice je více než 307 000 držitelů zbrojních průkazů a více než 700 000 kusů registrovaných střelných zbraní. Selhání jednotlivce z takového počtu držitelů zbrojních průkazů je spíše promile než-li procento selhání. Přesto, že podráždění a nezodpovědní řidiči zabijí ročně mnohonásobně více lidí než držitelé legálních střelných zbraní, nikdo o omezování řidičských průkazů neuvažuje. Zavedení řidičských průkazů na zkoušku u mladých řidičů a zodpovědný přístup lékařů při posuzování zdravotní způsobilosti řidičů a držitelů zbrojních průkazů může toto riziko výrazně eliminovat, nikdy však zcela vyloučit!

Za svoji mnohaletou praxi strážníka jsem se dostal do situace, kdy jsem hleděl do hlavně nabité brokovnice opilého psychopata, který vlastnil zbrojní průkaz, nikomu bych tuto zkušenost nepřál. Pro zdravého jedince není vůbec snadné vystřelit na člověka, a to i v situaci, kdy vám jde o život. Několikrát jsem však také musel uskakovat do příkopu před přestárlým řidičem, který mne za bílého dne v reflexní vestě přehlédl. Auto je stejně nebezpečná a mnohdy nebezpečnější zbraň než pistole!

Žijeme v uspěchané době plné stresu a podobná selhání jedinců vidíme na celém světě. Můžeme se zamyslet nad naším žebříčkem hodnot a tomu přizpůsobit náš život. V situaci, kdy nám jde o život, můžeme spoléhat jenom sami na sebe.

Upřímnou soustrast a mnoho sil rodinám a příbuzným obětí, ale i rodině pachatele.

Jiří Stuna, Chrudim

P.S.: Autor článku je psychoterapeut, dlouholetý velitel Městské policie ve Skutči a učitel sebeobrany

Víkendové tipy Jakuba Valenty

Chrudim - Nejkratší měsíc už má na kahánku a s ním možná už končí také zima. Alespoň si to myslí všemožné ptactvo, které koncertuje, jako by jaro bylo už za dveřmi. Co ale s posledním víkendem, který se přelomí do prvního března?

Loupežnická galerka v Ochozi u Nasavrk, což je vesnička, kterou mám po svém přesídlení na vesnici, co by kamenem dohodil, se opravdu snaží. Co měsíc, to nějaká zajímavá akce. Od pátku 27. února do neděle 1. března zde pro vás připravili další takovou. Pro milovníky dobrého jídla tu sestavili loupežnické menu z tradičních loupežnických specialit - řízečky rozšafné Káči, žebírka Martina Kabáta, Luciův měšec, Dišperandin kaštanový závin. Pochutnáte si tak na křehoučkých řízečcích z kuřecích filátek, pomalu pečených vepřových žebírkách na medu a černém pivu podávaných s kaštanovým soté, ostřejších masových nudličkách ve vypečené placce z kynutého těsta, závinu s jablečnokaštanovou náplní s medem, přelitém jeblečnokaštanovým pyré. Dále tu pro vás připravili horké nápoje, teplou medovinu, grog a punč, svařené víno a další zimní dobroty. Přijďte se pobavit nebo jen tak posedět a ochutnat tradiční Železnohorské regionální produkty. V samotný pátek vás navíc večer čeká od 20 hodin loupežnická "Sarka Farka párty". Program, hudbu, soutěže a hry uvádí DJ Dandy. Přijít samozřejmě můžete ve stylovém oblečení a nejlepší kostým pak získá nevšední ceny.

Od čtyř odpoledne se rozhodlo chrudimské Mraveniště v Novoměstské ulici uspořádat masopustní karneval pro nejmenší. Provozovatelé sice asi zapomněli, že masopust už dávno skončil a nacházíme se v době postní, komu to ale nevadí, jistě se s tím nějak vyrovná. Od osmi večer zve pak Restaurace a penzion U Zámku ve Slatiňanech na maškarní s tématem „Moře a námořníci“.

Cukrárna a kavárna Třemošnice zve v sobotu 28. února od půl třetí odpoledne na maňáskové představení Tři čuníci a v Heřmanově Městci od jedenácti dopoledne na Pivní fest v hotelu Heřman. Motorest Bonet Slatiňany vás pro změnu zve na dětský karneval od tří odpoledne a od 20 hodin bude následovat diskotéka pro dospělé. V hlineckém Multifunkčním centru si od osmi večer zatančí rybáři. Ve stejnou dobu o pár kilometrů dál obléknou obyvatelé Luže v místní sokolovně masky při dalším ochotnickém karnevalu. V Penzionu s restaurací U Nováků v Bítovanech připravili pro změnu pro své návštěvníky v sobotu den plný burgerů - od nejmenších až po ty největší, na kterých si bude možné pochutnat i celou neděli.

V neděli 1. března připravili v Loupežnické galerce pro děti od 15 hodin dětskou maškarní loupežnickou "Sarka Farka párty" na motivy pohádky Hrátky s čerty. Program, hudbu, soutěže a hry uvádí opět DJ Dandy. Vyhodnotí a ocení zde nejhezčí dětský kostýmek.

Výjimečně doporučím něco z filmové produkce, pokud dovolíte, ctění čtenáři. Ne, nebudou to Odstíny šedi, ale Kingsman - tajná služba. Můj oblíbený recenzent František Fuka si tento film cení hodně vysoko a já s ním mohu jen souhlasit. Pouze doufám, že si z něj diváci nezapamatují jen frivolní švédskou princeznu :-).

Hezký víkend!

Chrudimská nemocnice zrušila zákaz návštěv, vykáže ale ven ty, kteří přijdou za svými příbuznými nachlazení

Chrudim - Doba chřipkových epidemií pomalu končí a vedení spojených nemocnic Pardubického kraj se rozhodlo ukončit zákaz návštěv. Přesto ale zůstávají jistá omezení v platnosti, jako třeba zákaz vstupu v případě, že by takový člověk trpěl některým z respiračních onemocnění.

Chrudimská nemocnice byla přitom první v kraji, která před měsícem k tomuto kroku přistoupila. Jarní prázdniny však pomohly v doléčení a také prevenci posledních chřipkových a virových onemocnění, jichž teď v kraji ubývá. Na základě rozhodnutí generálního ředitele Nemocnice Pardubického kraje Tomáše Gottvalda byl proto odvolán zákaz návštěv vyhlášený v Chrudimské nemocnici z důvodů chřipkové epidemie. Toto opatření platí už od soboty 21. února. Důvodem je postupné odeznívání epidemie a očekávání dalšího snižování nemocnosti na akutní respirační infekce. „Pokud chcete navštívit své blízké na některém lůžkovém oddělení nemocnice, dbejte, prosím, zejména o to, abyste sami netrpěli respiračním onemocněním. Ušetříte tak naše pracovníky nepříjemné povinnosti vaši návštěvu odmítnout,“ říká Gottvald.

Nejen zákazy a jejich postupným rušením žije Chrudimská nemocnice. Blížící se Den ledvin, který připadá na 12. března, nabídne totiž zájemcům bezplatné konzultace týkající se těchto důležitých orgánů. Na místním dialyzačním středisku se tak mohou poradit o tom, jak ještě lépe pečovat o své ledviny a ujistit se, že mají jejich stav pod kontrolou. Každý rok v březnu totiž upozorňují nefrologové celého světa u příležitosti Světového dne ledvin na to, že počet ledvinných onemocnění prudce stoupá. Může za to náš způsob života, který civilizačním nemocem nahrává. Nedostatek pohybu, stres, obezita, vysoký tlak a cukrovka jsou rizikovými faktory chronického onemocnění ledvin. Rizikovými skupinami jsou především lidé nad 60 let a trpící diabetem nebo vysokým krevním tlakem. Akce v Chrudimské nemocnici bude probíhat celý den.

Nové chrudimské sídliště Na Špici se znovu rozroste, disponovat bude dohromady více než dvě stě byty

Chrudim - Společnost K2 Invest největšího chrudimského developera Milana Kušty se nyní pustila do výstavby další etapy sídliště bytových domů v lokalitě Na Špici v sousedství nemocnice. Předchozí dvě etapy byly přitom z pohledu investora úspěšné a tak se zde chystá vnitroblok uzavřít dostavbou tří nových bytovek, aby zde mohl vzniknout ucelený koncept zástavby.

"V první a druhé etapě bylo Na Špici postaveno a prodáno více než 140 bytů. Nyní zde stavíme dalších 69 bytů ve třech bytových domech, z nichž 15 je už prodáno a další jsou rezervovány," konstatuje Milan Kušta. Jak dodává, projekt je z jeho pohledu velmi úspěšný a naznačuje, že je o nové byty v Chrudimi stále zájem. První nový bytový dům by měl být novým majitelům k dispozici už letos v listopadu, s dostavbou dalších dvou objektů se počítá v květnu 2016, respektive v květnu 2017. Každý z těchto domů přitom disponuje 23 bytovými jednotkami o velikosti 33 až 103 metrů čtverečních včetně lodžie, osmi parkovacími místy v suterénu domu a sklepy pro každý byt. Domy jsou zděné a jejich plášť je zateplen.

[[img:chrn_fullwidth:10426:Společnost K2 Invest koncipovala sídliště Na Špici jako ucelenou lokalitu s dostatkem míst pro parkování a nezapomněla ani na aktivní odpočinek místních obyvatel.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Společnost K2 Invest spolupracuje při výstavbě nového sídliště bytových domů Na Špici s brněnským architektem Zdeňkem Kozubem, který mu dal velmi moderní ráz a doprostřed vnitrobloku domů zasadil klidovou zónu se zelení a možnostmi amatérského sportování, které zde bude umožňovat na čtvrt hektarové ploše parčík, dětské hřiště a univerzální hřiště pro volnočasové aktivity. Zdejší zástavba má tak podle architekta Kozuba tvořit jeden ucelený harmonický celek s velmi dobrým napojením na dopravní obslužnost a možnosti rychlých nákupů přímo v místě.

[[img:chrn_fullwidth:10427:Chrudimské sídliště Na Špici z ptačí perspektivy tak, jak bude vypadat po svém dokončení. Už na první pohled je tu patrná velkoryse řešená výsadba zeleně.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Pokud jde o samotné byty, tak jsou vybaveny dřevěnými euro okny s vakuovanými trojskly, součástí bytovek jsou i nerezové výtahy značky Kone, byty jsou navíc vybaveny rozvody internetu a televize v každé obytné místnosti včetně příjmu satelitního signálu, součástí standardního vybavení jsou kuchyňské linky, plovoucí podlahy, akrylátové vany a obložkové zárubně dveří. Podle příslibu investora jsou v bytech možné individuální úpravy podle požadavků jednotlivých klientů. V případě potřeby jim navíc zprostředkuje hypoteční úvěr.

Tomáš Velendorf: Když se obyčejná zpráva zvrhne do absurdity. Dobře nám tak!

Už od roku 1871 mohou lidé využívat železniční spojení z Chrudimi do Pardubic. I přes všechen pokrok trvá ale takové spojení o délce několika málo kilometrů i dnes, v 21.století, v některých případech skoro přesně tak dlouho jako ve století páry. Někdy dokonce i déle. A vzhledem k tomu, že právě v Pardubicích zastavují každý den už nějaký ten pátek rychlovlaky od Hamburku, Berlína, Vídně, Budapešti a jiných evropských měst, je bohužel propojení Chrudimě s okolním světem mnohem komplikovanější, než by si mnozí z nás mohli myslet.

Ostatně, ono stačí se jen na chvíli zastavit a rozhlédnout kolem sebe. A hned uvidíte, mnohdy i ucítite ten smrádek a teploučko, které číší zpoza takřka každého rohu. Ať už ve formě sice krásné, historické památkové zóny, přes kterou je ale paradoxně veden tranzit osobních automobilů a hromadná doprava je z ní vyloučena, anebo krásného náměstí, kde dávají lišky mnohdy i přes den dobrou noc. A o kousek dál vidíme pro změnu měsíční krajinu před kdysi věhlasným hotelem Romania, než z něj někdo dokázal vytvořit po interiérové stránce barokní hrůzu a kýč povýšený venkovní přístavbou a zásahem policejního komanda. Ať je také nějaká sranda, že? Smrádek a teploučko jsou patrné i na unikátním a krásném prostranství samotného centra, které je ale v takovém stavu, že se sem nikomu nechce ani na bleší trh, a kde obří plátno a stovky prázdných sedaček vypovídají o době se spoustou chytrých mobilů nebo tabletů, které dnes dělají z biografu mnohdy cizí nebo i sprosté slovo.

Proto jsem si po posledních komunálních volbách v duchu říkal, že je možná fajn, že se tam "nahoru" dostaly zase nové tváře. A že to možná ten náš věčně brčálový kačák, který tu pořád máme, přece jen trochu rozvíří. Když jsem si ale přečetl na těchto stránkách reakci pana Herbsta ohledně vlastního vyjádření k setkávání zastupitelů s panem starostou, tak se mi jen protočily panenky a přestal jsem všemu věřit. Říkal jsem si, zda syndrom s naší úvratí nepostihl i jeho.

Taková skoro "banální" věc je setkávání se starostou města a co vše z toho může vzniknout. Řekl bych, že až fantasmagorická taškařice, vhodná tak možná ještě do pořadu Tele Tele. Přestože si o tom všem člověk jen přečte, neví, jak to přesně bylo, či ještě lépe, řečeno slovy Dany Medřické, jinak skvělé představitelky postavy doktorky Fastové v seriálu Nemocnice na kraji města: "Já jim k tomu nesvítila," musí se divit a kroutit nad tím vším hlavou. Osobně pana Zahrádku neznám, ale co se týče mé občasné telefonické nebo mailové komunikace s ním, tak mám jen dobré zkušenosti. Pokaždé jde o korektní, slušné a vstřícné jednání. Dále se mi líbí jeho články a postřehy v těchto iNovinách. Směřují totiž často do černého, nebo alespoň minimálně tím správným směrem. Proto nemohu uvěřit tomu, co tu napsal v několika sloupcích pan zastupitel Herbst. Už jen jeho slova o nahrávacím zařízení, o novináři, kdy dává toto slovo posměšně do uvozovek, jeho slova o hvězdách, jsou opravdu jak někde z Venuše či Marsu. Jsou neskutečná, zní hodně podivně a jakoby z jiného světa. Nedokáži si vůbec představit, co si pan zastupitel počne, až bude chtít zveřejnit a řešit daleko závažnější a podstatnější věci, než "jen" pouhé povídání si s panem starostou. Bude pak snad iniciovat vznik nějaké instituce, například po vzoru komunistického Federálního úřadu pro tisk a informace, a nechá si své řádky autorizovat a schválit přímo tam? Opravdu směšná představa.

Za takového stavu, kdy se jedna obyčejná zpráva o činnosti zastupitele města zvrhne do takové absurdity - napadání a osočování druhého člověka, pak si opravdu nezasloužíme nic víc, než to, co máme. Jen tu naši Potěmkinovu vesničku a onen vlak, co přijíždí do Pardubic tak jako v dobách páry, a to ještě ke všemu často v momentě, když už je jen vidět, jak se červená zadní světla expresního vlaku do Berlína či Vídně ztrácí někde rychle v dáli. A tímto stylem jednání a konání, jaké nyní předvedl i nový městský zastupitel pan Herbst, bude ještě dlouho trvat, než takový vlak jednou dostihneme a budeme moci do něj i nastoupit. Dobře nám tak!

Tomáš Velendorf, čtenář Chrudimských novin

Městská policie připravuje registr jízdních kol, je založen na dobrovolnosti a vyjde zájemce na padesát korun

Chrudim - Novinku pro cyklisty pohybující se po městě chystají chrudimští strážníci. Nově se totiž muži a ženy zákona přidali k projektu, jenž by měl usnadnit vypátrání případného zloděje bicyklu. Takzvaný „Centrální registr jízdních kol“ (CEREK) připomíná podobnou službu, kterou dobře znají především motoristé.

Princip je přitom jednoduchost sama. Majitel kola si svůj dopravní prostředek registruje na těchto stránkách a zaplatí padesát korun. Dále už bude postupovat podle pokynů, které se nacházejí rovněž na zmiňovaném webu. Následně si na kolo přilepí nálepku, která případného zloděje varuje před krádeží registrovaného kola. Do systému kol však mají přístup i strážníci a mohou tak snadno odhalit u případného recidivisty ukradený bicykl.

Systém tak funguje na principu dobrovolnosti a prozíravosti. V minulosti se sice objevily hlasy, že by registrace kol měla být ze zákona povinnou, nakonec ale z tohoto úmyslu sešlo. Pokud se však majitelé kol ve větším měřítku nepřipojí a bude jim líto utratit hodnotu dvou piv za relativní šanci k nalezení odcizeného jízdního kola, nebude ani městské policii mnoho platná účast na jinak bohulibém projektu. V samotné Chrudimi se pak kola kradou v míře, která rozhodně není zanedbatelná. Podle údajů, které městská policie poskytuje jen některým médiím, zmizí každý měsíc od stojanu minimálně jedno kolo. Následné nalezení je však mnohdy jen šťastnou náhodou, protože případný prodej neregistrovaného bicyklu je pro zloděje snadnou záležitostí. I tomu by měl nový počin chrudimských strážníků do budoucna zabránit.