Chrudim – Sliby se prý mají plnit nejen o Vánocích, ale také alespoň před volbami. Toho si jsou vědomi i Chrudimáci, kteří měli obnovu kašny Brusel v programu. Na funkční kašnu se těší obyvatelé už několik let. Rekonstruovat se bude podle původního návrhu a ikdyž už loni radní nedoporučili předražené nabídky schválit, vysoutěžená částka stejně nakonec převyšuje projektantský rozpočet o tolik, že by za to mohla být s přehledem i pěkná chatička, nebo třeba opomenutá lávka v Úzké.

[[img:chrn_fullwidth:20024:Večerní pohled na kašnu Brusel.  Foto: Chrudimské noviny]]

Vyjádření Petra Lichtenberga k rozpočtovému opatření a přesunům jednotlivých položek v investicích trochu připomínalo slavnou scénku z filmu Pupendo u mozaiky, kde Jaroslav Dušek coby ředitel měl říct něco, co mu nešlo přes rty. Petr Lichtenberg vysvětloval dlouze, kde se peníze na opravu vezmou, a než došel k podstatnému, jeho hlas už se dostal do sotva slyšitelné polohy. „Bere se to z těch jiných položek, jako třeba,“ pokračoval a v té chvíli už jeho hlas klesl na sotva slyšitelnou úroveň- „z údržby a rekonstrukce chodníků, nebo rekonstrukce veřejného osvětlení.“

 [[img:chrn_fullwidth:20025:Kašna slouží i pro ptáky.  Foto: Chrudimské noviny]]

Jak vlastně veřejná zakázka na „Stavební úpravy kašny Brusel v Husově ulici“ dopadla, oznámil na stejné úterní tiskové konferenci Aleš Nunvář (Piráti) o skoro hodinu později. Nakonec se došlo k částce vskutku velkolepé. Projektantský rozpočet činil 2 miliony 635 tisíc korun a vysoutěžená nabídka je za částku 3 miliony 762 tisíc korun. „Takže dílo je zhruba o milion korun dražší než projektantský rozpočet. I tak jsme se rozhodli to schválit a bude se to letos stavět,“ uvedl Aleš Nunvář a začal vysvětlovat, proč tomu tak je.

 [[img:chrn_fullwidth:19997:Oprava kašny Brusel vyjde dráž, než se původně předpokládalo.  Foto: Chrudimské noviny]]

Kromě obnovy celého povrchu se bude totiž budovat i šachta nebo rozvody elektřiny a vody. „To se všechno musí nahradit, proto je ta částka takto výrazná. Mluvili jsme o tom dlouho a chceme zlepšovat veřejné prostory a toto místo si to jednoznačně zaslouží.“

Starosta František Pilný (ANO 2011) ke všemu dodal, že ještě přemýšlí, že by se ke kašně ještě později mohla dodat i pamětní deska.

[[img:chrn_fullwidth:19912:Bez komentáře.  Foto: Chrudimské noviny]]

Koncert na sobotní dernisáži s křestem nové knihy byl jedinečný hned z několika důvodů. Odehrálo se tu několik výjimečných momentů. Jeden z diváků musel nečekaně odejít ještě před začátkem koncertu v souvislosti s programem pomoci uprchlíkům a poslední divák přišel těsně po odehrání poslední písničky, tak stihl alespoň přídavek. Petr Nikl zahájil svoje improvizované vystoupení tím, že si od redaktorky nečekaně vypůjčil klobouk.

[[img:chrn_fullwidth:20008:]]

Melancholické melodie v podání Petra Korbeláře a Jana Kotulána prokládal Petr Nikl komickými prvky svého improvizovaného vystoupení od samého začátku. Hned při prvních tónech písničky se zadařilo: do improvizace vstoupil svým štěkotem pes, který právě s páníčky vegetoval v Café Atrium, a jeho pronikavý projev, jak zdravil Petra Nikla, se stal přirozenou a vítanou součástí vystoupení. „Nejde jen o ty jednotlivé hrané skladby, ale o to, co se děje ještě mimo to,“ vystihl podstatu a kouzlo improvizace a jedinečnosti této sobotní sešlosti Petr Nikl. 

[[img:chrn_fullwidth:20013:]]

„Některé písně zatoužili mít hudebníci otextované, a tak když už jsme spolu tiskli a knihařili, vznikla i tahle naše spolupráce. Poslali mi tady ty skladbičky do New Yorku a já jsem tam na ně napsal texty. Z mé strany jsou to takové rychlokvašky a z jejich vypilované skladby. Pak jsme měli jednu zkoušku v kuchyni u mě doma po návratu a pak jsme šli hned nahrávat desku,“ vysvětlil ve zkratce, jak to vše bylo.

[[img:chrn_fullwidth:20021:]] 

„Ten pes byl teda neuvěřitelný. Zrovna jsme se chystali hrát písničku o psech a já slyším zakňourání psa,“ sdílel Petr Nikl svoje dojmy s diváky bezprostředně po koncertu, když si sedl mezi ně. „To není nijak nazkoušené, jak jste pochopili, nejde o ty jednotlivé hrané skladby, jako spíše o to, co se děje ještě mimo to. A tady bylo spoustu možností. Potom tu ještě krásně zhaslo to světlo,“ dodal. „Akorát se pak někdo hnul a fotobuňku spustil, ale je to pro mě mnohem více fascinující, než kdybychom se domlouvali s nějakým osvětlovačem.“ Součástí jedné skladby bylo dokonce to, že se Petr Nikl pokusil oběhnout galerii, aby se nečekaně ještě před koncem mezihry stihl vrátit a píseň dozpívat. Kromě toho Petr Nikl hru na hudební nástroje podpořil také důmyslným vrzáním na dveře nebo litím čaje, kterým později jako přípitkem pokřtil nový soupis grafického díla.

[[img:chrn_fullwidth:20017:]]

„Málokterý galerista vydává knížky, maximálně skládačku, nebo menší katalog, ale tohle je skutečně celý soupis mého díla od grafických pokusů 80. let, které jsou vydané v knížce z roku 2012 a po té, co díky Petrovi vznikla velká produkce dalších grafik, která by se nevešla do přílohy této knížky, tak se vydala knížka další, mapující těch dalších deset let. Ani nevím, kdo něco takového z dnešních galeristů dělá. Moc děkuji, že drží tradici první republiky a knížku křtím přípitkem tohoto čaje,“ řekl Petr Nikl a spustil se nadšený potlesk.

[[img:chrn_fullwidth:20012:]]

Více fotek z akce najdete ve fotogalerii.

Chrudim – Na předních příčkách v denní čtenosti Chrudimských novin se začaly od minulého týdne objevovat několik let staré články informující o prodeji krytů civilní ochrany. Občané Chrudimi se začali zajímat o jejich osud s několikaletým zpožděním. Město Chrudim v minulosti všechny kryty ve svém vlastnictví místo jejich údržby postupně prodávalo. To ale neznamená, že ve městě žádné nejsou, alespoň podle seznamu, který včera zveřejnili úředníci Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. Otázky s žádostí o informace na jejich umístění ale vyvolávají z oficiálních míst buď žádné, vyhýbavé, anebo podrážděné reakce „uražené vrchnosti“. Zveřejní se nepoužitelný, zastaralý seznam, nebo odpoví na úplně jinou otázku, než na jakou se občan zeptal. Hlavně, že mají odškrtnuto. A v případě nebezpečí? Ať si občan prchá, kam chce. 

[[img:chrn_fullwidth:18503:I tyto schody vedou k jednomu z bývalých krytů pod Zlatou stezkou.  Foto: Chrudimské noviny]]

Mluvčí Ministerstva vnitra ČR Pavla Jakoubková po mnoha otázkách občanů ze všech koutů ČR včera v oficiální tiskové zprávě informovala, že aktuální situace nepředstavuje hrozbu takového rozsahu, aby bylo potřeba stálé tlakově odolné úkryty narychlo obnovovat.  „Vyzýváme vás, ale také různé státní orgány ke klidu, k nešíření matoucích informací a zpráv a k nevyvolávání paniky.“

[[img:chrn_fullwidth:19958:Občané se zajímají, kudy vedou cesty do krytů.  Foto: Chrudimské noviny]]

Ministerstvo vnitra – generální ředitelství HZS ČR ale zároveň včera zveřejnilo na žádost Státního úřadu pro jadernou bezpečnost kompletní seznam stálých úkrytů civilní ochrany, které se mohou využít k ochraně obyvatelstva před účinky zbraní hromadného ničení v případě stavu ohrožení státu a válečného stavu. Jenom v Chrudimi je dle těchto informací stálých úkrytů 17. Na vnější straně hlavních vchodových tlakově plynotěsných dveří (uzávěru) musí být vyznačeno jejich evidenční číslo.

[[img:chrn_fullwidth:19957:Zveřejněný seznam neobsahuje adresy. Zdroj: MV - GŘ HZS ČR]]

Pokud k tomu není vážný důvod, úkryty nebývají vyřazovány z evidence, jejich údržba totiž podle odborníků ročně přijde jen na pár tisíc. Na otázku dvou občanů ptajících se na umístění krytů vedoucí odboru krizového řízení Marek Kozák ale pouze vyhýbavě odpověděl, že město Chrudim v současné době už žádný protiletecký kryt nevlastní: „Byly vyřazeny z evidence a prodány soukromým subjektům.“ Dva kryty civilní ochrany se prodaly v letech 2015–2016, poslední kryt ve vlastnictví města, na Palackého třídě, odsouhlasilo prodat v březnu 2018, ale prodej se po té neuskutečnil.

[[img:chrn_fullwidth:19959:Odborníci vzkazují, že na zatloukání oken je ještě čas. Foto: Chrudimské noviny]]

Chrudimské noviny se tedy v souvislosti se zveřejněným seznamem dostupných krytů zeptaly za občany, jak se věci mají. Dodáváme, že, tisková mluvčí HZS Pardubického kraje odkázala přímo na mluvčí Generálního ředitelství HZS ČR Pavlu Jakoubkovou. Jak se může běžný občan Chrudimi dopátrat podle evidenčního čísla krytu, kde se přesně nacházejí a proč se vůbec takový seznam zveřejňuje? Dostalo se nám pouze této obecné odpovědi: „Nebudeme zveřejňovat adresy. Ty jsou v gesci jednotlivých obcí.“ Například město Kolín, které zároveň kryty vlastní, bez problému adresy zveřejňuje. To ale není případ Chrudimi.

[[img:chrn_fullwidth:19987:Cyril Luhan mladší ukazuje na vstup do jednoho z bývalých krytů, který stavěl jeho otec.  Foto: Chrudimské noviny]]

Někteří občané, kteří ještě mají v živé paměti cvičné evakuace, kdy se děti učily zacházet i s plynovými maskami, si v této situaci zachovávají chladnou hlavu: „Nejlepší je přikrýt se proti radioaktivnímu spadu novinami, to nás učili ve škole.“

[[img:chrn_fullwidth:19988:Zdroj: chrudim.eu]]

Příloha: 

Zveřejněný seznam stálých krytů civilní ochrany

Chrudim – Na poslední Radě města Chrudim se nejvíce v souvislosti se Sportovními areály města Chrudim hovořilo o novém skateparku. Už se připravuje projekt, který by měl od roku 2023 zvýšit bezpečnost skateparku v podobě jeho rozšíření o okruh určený nejmenším dětem. Kromě toho má dohlížet na jeho provoz i nově najatý zaměstnanec.

Pro některé obyvatele je skatepark trnem v oku a na nepořádek, který se v jeho okolí čas od času  i přes monitoring městské policie objeví, jsou citliví. Ač dělá skatepark radost spoustě lidem, na druhou stranu se zapomíná na to, že některým může naopak připadat nefér, že se nejnovější chrudimské sportoviště vlastně financovalo z peněz původně určených na opravu střechy městského nájemního domu ve Fortenské ulici, jak nová radniční koalice odhlasovala už na svém druhém zasedání a později nakonec rozhodla i o jeho prodeji.

[[img:chrn_fullwidth:19954:]]

Protože dodržování pravidel na skateparku pokulhávalo dlouhodobě, přistoupilo se po skoro dvou letech ke dvěma protiopatřením. „Ne všichni chápou, že to je sportoviště extrémních sportů a ne dětské hřiště,“ vysvětlil místostarosta Aleš Nunvář (Piráti), když informoval o rozšíření o zónu pro děti. „Je to ve stadiu příprav projektové dokumentace,“ dodal. „Projektujeme v té části mezi skateparkem a řekou. Nestavělo by se to určitě ještě letošní rok, ale plánujeme to navrhnout do rozpočtu na rok 2023.“ Jestli na to ale budou peníze, samozřejmě v tuto chvíli nikdo s jistotou neví.

Starosta doplnil, že o tom byla řeč už při kolaudaci. Jenom rozšíření sportoviště ale nestačí. „Společnost sportovní areály města Chrudim najala i nového zaměstnance, invalidního důchodce na půl pracovního úvazku, který se bude starat o pořádek a bezpečnost nového skateparku,“ informoval na tiskové konferenci starosta František Pilný (ANO 2011). „V těch časech, kdy je skatepark nejvíce navštěvován, bude dohlížet, jestli každý jezdí s přilbou. Jestli tam nejsou nějaké strkanice, jestli tam není příliš velký nepořádek. A samozřejmě bude mít za úkol i uklízet a dozorovat placení vstupného.“ Jak tato mise dopadne, ukáže čas.

Chrudim – Veřejný prostor si musíme zvelebit především sami. Majitel Galerie Art svým iniciativním počinem předčil i veřejnou soutěž. O soutěži Za loutkami do Chrudimě se hodně vyprávělo, město Chrudim vydalo dokonce podrobnou tiskovou zprávu o jejím ne zrovna povedeném průběhu, dosud se ale v ulicích nic uměleckého neobjevilo, nebýt galeristy Luboše Jelínka. Ten říká, že by se měli podporovat lidi a ne vytvářet zbytečné soutěže, které k ničemu nevedou.

[[img:chrn_fullwidth:19950:Instalace od Veroniky Psotkové na Galerii Art Chrudim.  Foto: Chrudimské noviny]]

Luboš Jelínek, který je spolumajitelem Galerie ART Chrudim, rozvíjí místní kulturu a veřejný prostor i bez zapojení se do soutěže vypsané městem. „Myslím si, že tím vyplouvá na povrch absurdita a nesmyslnost podobných soutěží. Kolik to vlastně celkem stálo peněz? Je to klasický měkký projekt do šuplíku, který se možná nakonec ani nezrealizuje, protože na něj nebudou peníze, nebo se to neumí zařídit. Všiml jsem si, že se takový postup v Chrudimi často opakuje,“ vyjádřil se.

Nápad s umístěním drátěné instalace od Veroniky Psotkové přišel shodou okolností ve stejnou dobu, kdy město veřejnou soutěž vyhlásilo. „My jsme o tom nehovořili, nikdo nám na to nic nedal, prostě jsme to tam pověsili a vše platím ze svého. Instalaci, sundání, i revizi. Před měsícem se to ještě i jednou natíralo,“ uvedl Luboš Jelínek. „Bude to tam někdy do jara, až do května,“ upozornil obdivovatele sochařského umění. „Dlouhodobě bych se o to ale starat nechtěl,“ říká. „Musí k tomu být servis.“

[[img:chrn_fullwidth:19842:Instalace Veroniky Psotkové na Galerii Art Chrudim.  Foto: Chrudimské noviny]]

Umístění sochy galerista konzultoval s architektem i investorem, který dům na Resselově náměstí opravoval. „Byli nadšení a na ostatní se můžu s prominutím vyprdnout, nepřipadají mi ani kompetentní, aby se vyjadřovali a mohli o těchto věcech rozhodovat,“ odpověděl na otázku, jestli má k umístění sochy na fasádu vlastně povolení. Vtip je v tom, že socha se fasády díky umístění na držáku vlajky zdi ani nedotýká. 

[[img:chrn_fullwidth:19898:]]

„Připomnělo mi to historku, kdy jsem si všiml, jak jsou někteří úředníci a politici v tomhle arogantní,“ zasmál se a poukázal na fakt, že v minulosti úředníci zatrhli například starání se o veřejný prostor občanovi, který se na Jánském předměstí zasloužil o zkulturnění zanedbaného svahu, který je osázel i kvetoucími rostlinami a obdržel za svoji činnost i občanskou cenu.  „Jakmile zjistili, že tam sám seká trávu, prostříhává zeleň a zkrášluje to tam, tak mu to zakázali,“ uvedl Luboš Jelínek. „Přitom si dvacet, třicet let toho žalostného svahu nikdo ani nevšiml, než ho vyčistil. Tam jsem si uvědomil, jak jsou někteří politici a úředníci arogantní ze strachu o to, že už by vůbec neměli co na práci. Já si myslím, že je naopak dobré podporovat lidi, aby si dávali kytky do oken, a nevytvářet na to soutěže.“

Chrudim – Rádi byste si rozšířili obzory, nebo dokonce máte rádi progresivní nekomerční hudbu? U příležitosti dernisáže výstavy v Galerii ART Chrudim se koná už 5. března v 15:00 hodin výjimečná hudební show díky spojení minimalistické hudby Petra Korbeláře a Jana Kotulána spolu s texty, zpěvem a vizuálními improvizacemi Petra Nikla.

Neobvyklé propojení hry na klapkodastrovou kytaru v podání Petra Korbeláře s indickou bambusovou flétnou Bansuri Jana Kotulána a vizuálním přednesem Petra Nikla úspěšně funguje už několik let. Díky vzájemné tvůrčí inspiraci umělců vyšlo v roce 2016 CD Pro mě na a v roce 2019 Protisvětlo. 

Na vernisáži výstavy sice padlo několikrát pozdější datum, ale umělci opravdu vystoupí už o týden dříve, 5. března v 15 hodin. „Bude to hodinový koncert v jemnějším meditativním provedení,“ prozradil Petr Nikl.

Chrudim – Ekomonitor zahájil v únoru přípravné práce k hloubkovému vrtu na zelené louce v oblasti průmyslové zóny. Jak hluboký vrt je a zjistilo se už něco z výsledků rozborů vody? Zajímavá je i technologie. 

[[img:chrn_fullwidth:19831:]]

Obyvatelé chrudimské městské části Markovice by měli v těchto dnech bedlivě sledovat a zapisovat si hladinu vody ve svých studnách kvůli hloubkovému vrtu, který v průmyslové zóně provádí firma Ekomonitor. Podle našich informací hloubka vrtu dosahuje 118 metrů a v současné době probíhají zaplášťovací práce - cementování a obsyp. Vydatnost a kvalita vody z vrtu bude známa v dubnu. 

„Vrt byl vrtaný do 2 metrů technologií jádrového vrtání průměrem 273 mm a od 2 metrů do konečné hloubky technologií příklepového vrtání se vzduchovým výplachem průměrem 254 mm. Výstroj vrtu je z PVC rour se závitem průměru 140 mm do hloubky 86 m a do konečné hloubky z PVC rour průměru 114 mm," upřesnila k technologii Lucie Potočárová, která je odborným řešitelem této zakázky. 

Chrudim – Ten příběh už se skoro začíná podobat známé psychologické hře Městečko Palermo. Městečko Chrudim usíná a starosta František Pilný (ANO 2011) se vydává na pondělní obchůzku ztemnělými ulicemi. Druhý den informuje, že k žádnému zločinu nedošlo, za což sklidí od některých kritiku.  Zapomněl totiž na převlek, aby ho nikdo nepoznal. Po hrozivém novoročním incidentu v Rooseveltově ulici se rozhořela debata o bezpečnosti ve městě a o funkčním rozmístění kamer a starosta informoval, jak se bude nově „diskutovat“ o každé další kameře. A skutečně, vše je zatím spíše v úvahách, jak potvrdil vrchní strážník Lukáš Dvořák. Nejnovější umístění kamery ale některé pobavilo. Hlavním problémem, který ovšem vyplouvá na povrch, je fakt, že nepřijíždí hlídka na každé oznámení včas.

O večerní pochůzce městem v pondělí v 19:15 z radnice směrem na vlakové nádraží až k podchodu do Olbrachtovy ulice starosta občany ihned informoval. „Po cestě jsem potkal jen lidi, co přijeli vlakem, pejskaře, několik chodců. U nádraží byla parta pěti mladých lidí. Nikde jsem nezaznamenal žádné problémy.“ Reakce byly spíše kritické. Některé ženy se cítily dotčeně, že tím chce snad starosta dokázat, že oznámení se nezakládají na pravdě. Měl by k tomu důvod, když fakticky řídí městskou policii? 

[[img:chrn_fullwidth:19800:Někteří by si přáli kamery na více místech.  Foto: Chrudimské noviny]]

Strážnice v civilu rozhodně nečekejte

Vrchní strážník Lukáš Dvořák o víkendu do terénu s ohledem na starostovo počínání žádné „volavky“ v podobě strážnic převlečených do civilu, aby se zločinci ukázali, nevyšle. Nemá totiž z čeho vybírat. „Páteční a sobotní noční služby jsou personálně posilovány, jak je to jen možné, s ohledem na aktuální personální stav,“ vysvětlil. „Stále máme aktuálně podstav, kdy nám chybí tři strážníci. Výběrová řízení jsou průběžně vypisována. Bohužel zájem o tuto práci příliš není,“ dodal.

Až se podaří doobsadit tři chybějící místa, začne fungovat i služebna v Revoluční ulici. Do té doby budou obyvatelé Chrudimi muset v některých případech čelit situacím, že se strážníci kvůli vytíženosti vlastních hlídek k méně závažným případům ani za půl hodiny třeba nedostaví.

[[img:chrn_fullwidth:19806:Ve městě stále chybí tři strážci veřejného pořádku.  Foto: Chrudimské noviny]]

Umístění nových kamer je zatím ve hvězdách

A jak je to s instalováním nových kamer? Lidé vědí přesně, kam by bylo potřeba další kamery umístit, a také se o svoje tipy po výzvě se starostou podělili. „Co se týče kamerového systému, nejsem nyní schopen říci, zda bude někde realizován nový kamerový bod. Při úvahách o rozšíření kamer se řídíme aktuální bezpečnostní situací. Nějaké plány mám, ale vše je zatím v rovině úvah,“ upřesnil Lukáš Dvořák.

Políčeno je na zastávku ve Vlčnově

Podchod do Olbrachtovy ulice si zatím na kameru počká. Podle starosty pravděpodobně kamera přibude nejdříve nad hnízdečko lásky a svárů na zastávce ve Vlčnově, kde se sice před třemi dny oznámené vysklení oken nepotvrdilo, ale strážníci už se postarají, aby se zastávka v hodinový hotel ve stylu pouličního Moulin Rouge neproměňovala.

Chrudimsko – Chystá se natáčení nového filmu, a to přímo na pietním území Památníku Ležáky, které je vyhlášenou národní kulturní památkou a slouží jako památník odboje proti nacismu. Tvůrci filmu chtějí aktualizovat vzpomínku na statečné obyvatele této vesnice autenticky přímo na místě a připomenout tragédii, která následovala po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, i jako odplata za ukrývání odbojové skupiny Silver A a radiostanice Libuše. V průběhu natáčení se počítá se zájmem škol o exkurze. Kulisy chtějí tvůrci vystavět přímo na zachovaných základech domů. Film Ležáky uvede dosud neznámé skutečnosti a nejen milovníci historických filmů se mají na co těšit. Oslovili jsme proto produkci a na pár otázek nám odpověděl Miloš Pilař.

[[img:chrn_fullwidth:19791:Kříž nad NKP Ležáky.  Foto: Chrudimské noviny]]

V čem bude film jiný než váš předchozí hraný dokumentární film z roku 2010?

U hraného dokumentu Ležáky 42 z roku 2010 jsme vypověděli jen historii, řekněme pro školy, příběh, jak se s největší pravděpodobností stal. Ale narazili jsme při něm na finanční strop a neměli jsme čas věnovat se více pocitům a jednotlivým lidem, co prožívali v tu danou chvíli. A to je ten rozdíl mezi filmem a dokumentem. 

Film vysvětluje nesrovnalosti v odpovědích historiků a pamětníků. Já beru v potaz všechny varianty – a hledám v nich, co se skutečně mohlo stát. Jako když k tomu přistupuje policista. Když vyšetřuje kriminální čin nebo událost, která se stala. Když vezmete jednotlivé důkazy, které jsou ve výpovědích svědků, ať jsou to Němci, nebo lidi, kteří byli okolo, tak najednou přijdete na to, že tam určité nesrovnalosti jsou. A to je to, čemu se film bude věnovat. 

[[img:chrn_fullwidth:19790:Základy hrobodomů.  Foto: Chrudimské noviny]]

Část veřejnosti může mít obavy ze zásahu do pietního místa. Jak budete k natáčení přistupovat?

Chtěli bychom, aby k 80. výročí osada znovu ožila. Postaví se mlýn i domy, i když ne úplně všechny. Když tam lidi přijedou, ty domy tam budou stát. To k památníku přitáhne pozornost škol i lidí okolo. Bude to jedinečné v tom, že lidé uvidí, jak ta vesnice vypadala. Už to nebudou hrobodomy. Více méně budeme většinu času natáčet právě tam, protože se to odehrává hlavně ve mlýně a domech okolo, aby ta autenticita údolí a příběhu působila na lidi i na herce a štáb. 

Protože je to pietní místo, muselo se to udělat tak, aby se kulisy nedotýkaly vůbec ničeho. Už je to namalované i schválené. Nebude se dělat žádný zásah do země, nic se nebude měnit. Všechno se staví jenom jako kulisa vedle základů těch domů, které se z větší části zakryjí.

[[img:chrn_fullwidth:19781:Pohled na muzeum.  Foto: Chrudimské noviny]]

Budete se věnovat i psychologii těch dětí, nebo je to natočené jen z pohledu dospělých?

Děti tam jsou, samozřejmě. Figurují ale víc starší děti. Bude tam nějaká interakce mezi rodiči a dětmi. Děti ze mlýna ale byly příliš malé, i jednoleté, které sotva mluví a vnímají, co se děje, aby člověk vyvozoval nějaké závěry. Paní Štulíkové, která ještě žije, nebyly ani tři roky. První, co si pamatuje, bylo, až když ji začali zatýkat a stavěli ji ke zdi a to byla asi traumatizace z toho, že ji ti Němci postavili a ona asi dvě hodiny stála a koukala někde do rohu, to si zapamatovala. Ale z mlýna žádné vzpomínky nedokázala říct. Nic si nepamatovala a ty ostatní děti jsou mrtvé. I Marie Hrdá, kterou odvážel ze Skutče motocyklista...

[[img:chrn_fullwidth:19774:Celkový pohled.  Foto: Chrudimské noviny]]

Jak moc ve filmu figuruje právě rodina Hrdých nebo Šťulíkových?

Zdeněk Hrdý odešel den před vypálením Ležáků. Dokážu pochopit proč, i ty věci, co se děly okolo něj. Myslím, že je to jedna ze stěžejních postav. Bez Šťulíků bychom nemohli Ležáky natočit. Vždyť mlýn je centrální bod v osadě. Jediný barák, který měl elektřinu. Všechny ostatní domy byly bez proudu, svítili si petrolejkami.

Kdy natáčení začne?

Začít by se mělo filmovat v červnu a točit se bude asi víc jak rok, i v zimě, jsou tam jarní i podzimní scény. Pokud všechno dobře dopadne, tak se premiéra uskuteční v roce 2024. Zrovna tento týden máme jednání s filmovým fondem, jestli nám na to přispěje. Budeme samozřejmě shánět peníze, protože to nebude nic laciného.

[[img:chrn_fullwidth:19775:Lom.  Foto: Chrudimské noviny]]

Budete potřebovat kompars?

Budou tam hrát spíš herci. Nejsou tam velké davové scény, vyjma vyklizení Ležáků. Možná budeme točit pietní akt z roku 1945, ale ještě nevíme, jestli se bude filmovat, protože záleží na mnoha okolnostech. V jedné verzi by byla davová scéna, ale klasický kompars tam spíše kvůli scénám vojenského charakteru nebude.

Budete se držet striktně historických faktů, nebo dáte prostor filmové licenci?

Když jsem do toho projektu nastoupil, dal jsem si podmínku, že se nebudeme příliš odchylovat od historie a vymýšlet filmové formulace, abychom vytvořili děj zajímavý. Nepotřebujeme je. Děj okolo Ležáků je natolik zajímavý, že nepotřebujeme vymýšlet nějaké kuriozity.  Víme, co předcházelo, v jakých situacích ti lidé byli, a řešíme, co se jim odehrávalo v mysli. Jde o to, jak ti lidi tu tragédii prožívali. Až si přečtete závěrečné titulky na konci, tak se dozvíte, čím jednotlivé osoby vlastně ve skutečnosti byly a proč. A doplňující informace dostanete v dokumentu k filmu o filmu. Tam se bude vysvětlovat, proč se zvolila právě tato historická varianta, protože historicky jich existuje více.

Vždycky jsem si myslel, když jsem natočil film Ležáky 42, že už jsem vypověděl všechno, co se o té vesnici dalo zjistit. A ono uběhlo deset let a zjistil jsem, že to není pravda. Objevily se další věcí. Další a další zajímavosti.

[[img:chrn_fullwidth:19778:Zatopený lom.  Foto: Chrudimské noviny]]

Jaké máte zkušenosti se svědectvími pamětníků?

Když jsem připravoval Ležáky, tak ještě žili ti lidi, kteří některé ty události zažili a osobně jsem s nimi mluvil. A můžu vám říct, že i po těch letech mi něktěří nechtěli říct celou pravdu. A když jsem jim řekl, ať mi nelžou a dodal nějaké konkrétní věci, většinou se mi ti lidé v tom vysokém věku otevřeli a řekli, ano, máte pravdu. A když jsem se jich ptal na důvod, proč původně lhali, tak uváděli rodinné důvody, které teď ale nebudu vysvětlovat. Někdo někoho chránil, aby historicky ta postava nevypadala špatně do budoucna, protože by si lidi možná mohli říkat, že někdo se špatně zachoval.

Já jsem jim tenkrát slíbil, že to nebudu vytahovat, pokud to nebude nic zásadního. Chtěl jsem jenom pochopit ty souvislosti, proč se to stalo. A opravdu jsem si díky tomu dokázal spoustu věcí vysvětlit a převtělit se do toho, co se okolo toho mlýna a okolo Čendy, Bureše a okolo Tomkových, Čechových a dalších rodin všechno dělo.

Znamená to, že film odhaluje nové skutečnosti?

Myslím si, že až lidi zhlédnou ten film, tak trošku budou překvapeni, protože jsou tam úplně nové informace, které já jsem třeba ještě před těmi deseti jedenácti lety, když jsem připravoval dokument, vůbec nevěděl. Myslím si, že se mají na co těšit. Že to bude zajímavý film, když se nám ho podaří natočit, když seženeme dostatečné množství finančních prostředků a bude při nás ta vyšší hodnota stát, abychom to dotočili. A to rozhodnou lidi.

Chrudim – Jako vždy bylo přichystáno dobré jídlo a pití a nechyběly ani umělecké katalogy k podpisu. Po deseti letech v Galerii ART Chrudim znovu vystavoval Petr Nikl a po dvou letech Tomáš Smetana. Sobotní vernisáž dvou souběžně vystavujících umělců by si nezadala s divadelními vystoupeními protřelých komiků, zahájil ji „obligátně“ galerista Luboš Jelínek a po té, co se Petr Nikl přemístil jako housenka na své místo na slunci, předal slovo znalkyni děl obou umělců, Pavlíně Bartoňové, která vše uvedla na pravou míru. A protože bylo opravdu narváno, hodí se připomenout, že dernisáž výstavy se bude konat 5. března.

[[img:chrn_fullwidth:19770:Zdroj: Galerie ART Chrudim]]

Oba autory také netradičně v krátkosti a vtipně představila znalkyně jejich děl, Pavlína Bartoňová, když zvýraznila, co je spojuje. „Nikla i Smetanu pojí vagabundní typ existence. Rozumějte, inspirace k nim přichází za pochodu,“ uvedla na vysvětlenou. „Kdyby byl Petr Nikl zvířetem, chtěl by být motýlem: Půl života lézt po břiše a půl života létat. Tomáš Smetana zase orlem: Protože má rád výšky, svobodu a sílu,“ charakterizovala umělce Pavlína Bartoňová. „Jsou tedy kamarádi přes křídla a onu jemnost. Přes gentlemanství. Ve světě vítězí hrubost a snadný šprým. Není tak divu, že se lidstvo vyskytlo nad propastí a mnozí tomu jen cynicky přihlížejí,“ nastínila slovy, co následně ještě zdůraznil tematickou hudební vsuvkou Petr Nikl s písní o vládnoucích psychopatech.

[[img:chrn_fullwidth:19769:Zdroj: Galerie ART Chrudim]]

Zajímavostí, na kterou se skoro zapomnělo, je, že tiskaře Petra Korbeláře, u kterého tiskne i Tomáš Smetana, bere Petr Nikl jako spolutvůrce grafiky, stejně jako to dělali jiní význační umělci. Kromě výjimečně podepsaných velkoformátových litografií Petra Nikla, které musel také všechny pojmenovat, můžete vidět i vzácné obrazy Tomáše Smetany, protože je galerista zachránil těsně před tím, než měly údajně skončit v propadlišti dějin, a nikdo je neměl nikdy vidět. Díky tomu má možnost divák poprvé vidět jeho malířské začátky. 

Slavnostní dernisáž výstavy proběhne 5. března v 15 hodin a můžete se mimo jiné těšit na hodinový koncert, kde se blýskne trio Petr Nikl, Petr Korbelář a Honza Kotulán.

Co řekli umělci sami o svém tvůrčím procesu?

Petra Nikla jsme jako správného motýla překvapili otázkou na jeho tvůrčí proces u lahodného červeného nektaru. V jeho odpovědi se nejvíce odrazil fakt, že pochází z umělecké rodiny, jeho maminka navrhovala hračky. „Je to takové hraní si. Každý krok vyplývá z toho předešlého. Nejsem konceptualista, který maluje dopředu podle toho, jak si to vymyslel. Samozřejmě mám nějakou představu, nutkání, ale ten výsledek už vzniká interakcí mezi tím impulsem a tím, co se děje v tu chvíli, takže je v tom velká míra improvizace a moment překvapení je pro mě důležitý. Taková alchymie a dobrodružství a to je můj koncept práce.“

[[gal:19773]]

Tomáše Smetanu jsme oslovili jako orla na parkovišti kousek od galerie. Z jeho odpovědi je poznat ovlivnění duchovně evangelicky založenou rodinou. „Vlastně nemaluju, jsem kreslíř a tohle jsou obrazy, které jsem chtěl spálit a pak jsem je ale zase objevil. Je v nich taková mladistvá energie a to mě teď začalo bavit, protože si díky nim můžu zavzpomínat na svoje dětství a mládí. Jinak kreslím čtyři až šest hodin denně a beru to vlastně jako takovou svoji modlitbu, soustředění, meditační práci.“

[[gal:19772]]