Chrudim – Místo u kašny, které je obehnané už skoro dva měsíce zábradlím, bude do dvou týdnů opraveno. Ve vzniklé šachtě našli pracovníci na první pohled zvláštní věc.

[[img:chrn_fullwidth:18378:Stav zachycen 25. května.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Vůbec jsem nepředpokládala, že by se tam vzhledem k předchozím výkopovým pracím v souvislosti s položením sítí ještě něco našlo, bylo to opravdu překvapení,“ uvedla nová archeoložka z chrudimského muzea, Nikola Janovská, která právě podivný nález na místě vyzvedávala. „Když nás o tom informovali, mysleli si, že by se mohlo jednat o dělovou kouli,“ začala vysvětlovat archeoložka okolnosti před opravou propadlé zdi. Koule měla v sobě tři otvory, ale bowling s ní nikdo nehrál. „Je to ozdobný prvek z bývalého zábradlí, co vedlo kolem náměstí.“

[[img:chrn_fullwidth:18364:Adéla Marková domlouvá průběh opravy. Foto: Chrudimské noviny]]

Pracovnici z odboru investic Adélu Markovou jsme zastihli přímo na místě. Uvedla, že existuje několik variant, které mohly vést k provalení: „V těchto místech vede revizní šachta ke kašně na Resselově náměstí a vlivem dešťů, a možná i vlivem nějakého zatížení, došlo k vyvalení balvanů pískovcové stěny, je nutné provést zpevnění, statik nám navrhl zpevnění pomocí opěrné zídky.“ V pátek se měla provádět betonáž, a až beton vytvrdne, položí se tento týden na opěrnou zídku z třímetrových tvárnic nosné PZD desky.

Za opravu zřícené opěrné zdi revizní šachty pod kašnou zaplatí město 72 600 korun.

Chrudim – Až do dnešní půlnoci můžete svým hlasem rozhodnout, jestli v Chrudimi vysadí město ve spolupráci s MAKRO 13 stromů. Co řekl starosta František Pilný (ANO 2011) na konci června na tiskové konferenci k návrhu opatření ke schválenému rozpočtu města na rok 2021 v souvislosti s výsadbou stromů ve městě? A jaká čísla bude muset zveřejňovat odbor investic?

Místostarosta Petr Lichtenberg (Chrudimáci) k návrhu rozpočtového opatření ke schválenému rozpočtu na rok 2021 vysvětlil, že rozpočet města se navýšil o 879 tisíc:  „Z odboru investic se zapojují, jenom taková zmínka, finanční rezervy na výsadbu stromů podél cyklostezky, 650 tisíc jde na zpracování projektové dokumentace pro knihovnu v Topolské a zámek Medlešice- havárie a oprava střechy, výměna krytiny, tak to je 155 tisíc.“

[[img:chrn_fullwidth:18351:Stromy poblíž cyklostezky, 30. března 2021. Foto: Chrudimské noviny]]

Stromy sázet bez dotace nebudeme

K čemuž starosta František Pilný (ANO 2011) dodal: „Třeba za výsadbu stromů podél cyklostezky a stezky pro pěší mezi městy Chrudim a Slatiňany jsem velmi rád. Já jsem velký propagátor obnovy zeleně ve městě.“ Zároveň ale dodal: „Tady je to spoluúčast k další dotaci na výsadbu těchto stromů, pokud tu dotaci nedostaneme, tak nám to zůstane, sázet to nebudeme, ale pokud dotaci dostaneme, tak to vysázíme.“

Na doporučení komise se čísla budou zveřejňovat

Aleš Nunvář (Piráti) řekl, že odbor investic bude na doporučení komise životního prostředí zveřejňovat údaje ze systému evidence stromů na pozemcích města, s přehledem nově vysazených versus vykácených a uhynulých stromů: „Vychází se z toho, aby se dalo hlídat, kolik stromů ve městě přibývá, jestli celkové číslo klesá či stoupá. Pro nás to nebude problém zavést, protože již takový systém máme. Eviduje kolem 10 tisíc stromů v Chrudimi. Bude to jenom otázka toho, že posčítáme plus a mínus a budeme muset tato čísla dávat k dispozici.“

[[img:chrn_fullwidth:18352:Začátek cyklostezky.  Foto: Chrudimské noviny]]

Hlasovat můžete ještě do dnešní půlnoci 

Aktuálně chrudimský projekt, na jehož realizaci se v případě vítězství bude podílet Mama klub a MŠ U Stadionu, čítá 613 hlasů, takže předehnal jiný pardubický projekt s 201 hlasy. Bez ohledu na kraje ale „vyhraje“ jen jeden. Makro podpoří ročně několik projektů. Momentálně bojují o vítězství s největším počtem hlasů projekt Libereckého kraje se 646 hlasy a Moravskoslezského kraje s 659 hlasy a zatím nepřekonatelně vede Hnutí Brontosaurus z Jihomoravského kraje s 2236 hlasy.

Chrudim – Dostaveníčkem v Klášterních zahradách začal můj rozhovor s Cyrilem Luhanem, synem stejnojmenného architekta, který od třicátých let až do znárodnění postavil v Chrudimi více než 100 domů a zapsal se tak nesmazatelně i do tváře současné Chrudimi. Po letech se po něm bude konečně jmenovat nově vznikající ulice s obytnými domy za Městským parkem, což jeho syn, po snaze minulého režimu odkaz Cyrila Luhana vymazat z historie města, považuje za velké zadostiučinění. Jaké nejsilnější momenty se mu při našem vzpomínání na Chrudim po letech vybavily? Cestou městem směrem k nově vznikající ulici, pojmenované Luhanova, jsme se prodírali Zlatou stezkou přes vysoké kopřivy. Cyril Luhan neztrácí ani v 92 letech dobrodružnou mysl a stav Zlaté stezky ho nijak nepřekvapil, na konci rozhovoru jsme překonali i zábrany a lezli přes ploty.

[[img:chrn_fullwidth:18348:Cyril Luhan prožil svoje mládí v Chrudimi. Foto: Chrudimské noviny]]

Vede opravdu tajemná chodba do protileteckého krytu?

„Táta pracoval taky na rekonstrukci hradeb,“ poznamenal, když jsme došli na rozcestí poblíž Pardubické fortny. „Tady mezi těmi dvěma stromy je vstup do chrudimského podzemí,“ ukázal Cyril Luhan do prostoru, kde dříve protékala řeka. „Pod námi je velká prostora, kterou táta rekonstruoval v 38. roce jako protiletecký kryt. Vejde se tam asi třicet lidí a mělo to i vlastní studnu,“ začal vyprávět Cyril Luhan.

„Dřív tudy tekl náhon a do krytu se chodilo přes můstek. Dnes tam může kdokoliv vlézt, i děti, a to je nebezpečné.“ Vstup do krytu je přístupný dnes po levé straně domu s číslem popisným 100: „Jeho sklepy právě souvisejí s prostorami toho velkého podzemí.“ Je tam sice kari síť, ale to podle Cyrila Luhana nestačí: „Je to nebezpečné, měli by to zajistit pořádnou mříží, aby tam nikdo vstoupit nemohl.“

[[img:chrn_fullwidth:18343:Vstup do protileteckého krytu není dořešen.  Foto: Chrudimské noviny]]

Trubky okolo vstupu odkazují na prostupy pro elektrické kabely na osvětlení. Cyril Luhan byl vevnitř při stavbě jako dítě, když mu bylo devět let, a na podlaze bylo ještě bahno. Kryt se za války opravdu využil: „Jeden z účastníků mi vyprávěl, že když bombardovali Pardubice, tak tam byli schovaní, a jak vnímali to chvění, které tady až od těch bomb bylo znát.“

Když v Pardubicích padaly bomby svržené americkou armádou, Cyril Luhan byl schovaný v domě s číslem popisným 580: „Měli jsme jeden sklep udělaný se zesíleným stropem, který sloužil jako protiletecký kryt. Byli jsme tam. Měl jsem takovou rozumnou babičku, ale její sestra Hedvika v tom krytu děsně vyváděla, bála se a křičela, že tam zahyneme.“

[[img:chrn_fullwidth:18341:Zlatá stezka vypadá tak, jak ji zažil už Cyril Luhan v mládí.  Foto: Chrudimské noviny]]

Na Bídě dřív řádil dopravní policista, i když provoz tam byl minimální

 „Když jsem byl ještě malý kluk a jezdil s tátou autem, na most a na Širokou ulici, měla ta křižovatka takový odskok, uprostřed byl stupínek, na kterém stál policista, a aby mohl řídit dopravu, musel popocházet z jednoho místa na druhé.“ Byl to prý takový doprosrdečný chlap s postavou, jako měl Hardy.  „Vím, že jednou táta asi dojížděl bez motoru, velmi potichu, on byl obrácený na druhou stranu a najednou mu povídá: ‚Cyrile, kde ses tu vzal, já jsem tě vůbec neslyšel,' takže to byly idylické doby, kdy těch aut jezdilo poskrovnu,“ vyprávěl o situaci na Bídě, nesrovnatelné s dnešním dopravním tokem aut. „Taky můj vnuk, když jsem mu koupil autíčko, tak chtěl hned další, protože chtěl mít tu řadu aut, jak to viděl venku,“ zakončil Cyril Luhan historku z dětství. Později se po maturitě na chrudimském gymnáziu vydal na vysokou do Prahy a zvolil si jako svůj obor dopravní inženýrství.

[[img:chrn_fullwidth:18347:Na místě vzniku Luhanovy ulice.  Foto: Chrudimské noviny]]

Obsazení republiky zažil ve třídě chrudimského gymnázia, učitele později zastřelili

Chrudimské gymnázium sídlilo dříve v budově u Městského parku. Zde se seznámil Cyril Luhan i se svojí ženou, se kterou později roku 1953 založil rodinu. Bylo to prý učiliště opravdu na výši: „My jsme byli mimořádná třída, protože náš ročník jako první zažil vstup Němců v roce 1938. Ten den, toho patnáctého března, jsme byli normálně ve třídě. Všichni učitelé byli takoví nervózní, protože se vědělo, co se děje. Neučili jsme se. Učitelé nás nechali ve třídě bez dozoru. Jak jsme tam byli sami, tak jsme samozřejmě dělali brajgl. Učitel se vrátil a povídal nám tragickým hlasem: ‚Tak právě naše město zabírá německá armáda‘.“ Když to vypráví, je slyšet pohnutí v hlase ještě i dnes, jaký šok to musel být, i když se to snaží vzápětí odlehčit úsměvnou historkou o vojákovi, kterého viděl, jak jí před obchodem ruličku másla: „My jsme byli jak pěny v tu chvíli. Tak to byl silný zážitek. Protože v tom hlase učitele Kejře bylo opravdu znát tu tragedii té chvíle.“ Učitel Václav Kejř později zahynul v Praze na barikádách.

[[img:chrn_fullwidth:18346:Luhanova ulice bude mít tvar kapky.  Foto: Chrudimské noviny]] 

O lidských povahách, které po válce měly pré

„Všichni mladí, co jsme zažili tady rok 1945, jsme byli nadšení z toho komunismu, nám se ty myšlenky zdály strašně pokrokové a přijatelné, že každý bude dělat, jak nejvíc bude moct, a bude si moct brát, co bude chtít, ale oni lidi nedělají, co by mohli, oni prostě chtějí jenom co nejvíc brát, ale vkládat do toho to úsilí, to ne,“ shrnul v jednoduchosti Cyril Luhan, v čem je háček. „Je to v těch lidech, v jejich morální výšce, a to jsme na tom ještě byli oproti jiným dobře, ale pomstít se někomu bylo úplně běžné, dnes se to pokládá za středověký způsob myšlení, který už není hoden moderního člověka,“ vyjádřil se Cyril Luhan.

„Za komunistů o tátovi mluvili jen tím nejhorším způsobem, protože to pro ně byl třídní nepřítel a pijavice, která pije z krve pracujícího lidu. Dneska to zní úplně směšně, ale oni to mysleli vážně,“ vzpomínal Cyril Luhan. „Takhle se o něm mluvilo a tak s ním také jednali.“ Jak tu dobu on sám přežili? Je zázrak, že v Praze prý vůbec dostudoval, také dostal povolávací rozkaz k PTP, ale zrovna ležel v plicním sanatoriu. „Tak vojáci nemohli trvat na tom, abych nastoupil, a nechali mě. Ale byl to pořád strach, aby se člověk s něčím neprořekl, třeba něčím, co zaslechl z poslouchání cizího rozhlasu,“ shrnul Cyril Luhan ve zkratce.

[[img:chrn_fullwidth:18345:Luhanova ulice už má svoje označení.  Foto: Chrudimské noviny]]

Víte, jak poznáte stavby Cyrila Luhana?

U budovy dnešního městského úřadu zavzpomínal ještě Cyril Luhan, jak se jako šestiletý díval na kácení mohutného stromu, který nové výstavbě musel ustoupit.  Upozornil, že i dům naproti stavěl architekt Luhan, a ukázal na šedivý opravený dům naproti. Čím jsou stavby Cyrila Luhana charakteristické? „Luhanovy stavby se poznají podle žulových podezdívek, buď je to řádkové zdivo, anebo kyklopské jako naproti,“ vysvětloval jeho syn Cyril. „To je tátova charakteristika, a orámovaná okna a schodištní prostory. Musí na to být hodně šikovný zedník, který má dobrou prostorovou představivost, aby kameny do sebe dobře zapadaly.“ 

[[img:chrn_fullwidth:18342:Oblíbená část Chrudimi Cyrila Luhana.  Foto: Chrudimské noviny]]

Více se snad brzy dozvíte z knihy, pro kterou Cyril Luhan sbírá materiály už pět let a dává dohromady informace o stavbách, které jeho otec v Chrudimi postavil. „Jenom rodinných domků postavil v Chrudimi táta přes sto a ostatních staveb asi přes 50. Je to neskutečně moc práce. Já jsem si nejdřív, před těmi pěti lety, dal za úkol, že to sepíšu pro vnuka, vnučku, syny, aby to měli na papíře, až se z toho stalo nakonec předsevzetí představit veřejnosti, jaký podíl měl táta na výstavbě v Chrudimi. Zvlášť když jsem si zjistil, že tady působilo od roku 1930 do roku 1948 čtyřicet dva různých firem. Taková byla konkurence, ostatní ale většinou postavili maximálně jeden až dva domy. Chrudimských dodavatelů bylo pár, ze Slatiňan to byli Gustav Schmoranz, Antonín Dostál, v Chrudimi Josef Kubička, Josef Zizius, František Víšek a Václav Líbal. Táta se musel snažit. Stavěl moderně, levně a rychle. Například dva výrazné činžáky u nádraží se stavěly od výkopu až po odevzdání klíčů prvním nájemníkům 90 pracovních dní. Představte si to dneska, kdy jenom vyřízení papírů trvá třeba dva roky.“

Chrudim – Tento týden se konala zajímavá vernisáž výstavy dvou mladých umělců, kteří spolu tři roky tvořili v jednom ateliéru. V Chrudimi je to jejich první společná výstava. Neznámým nováčkem byl pro Chrudimáky Martin Žák, česky mluvící Slovák, který se představil svými sochami. Malíř Tomáš Honz vystavoval v Galerii Art v Chrudimi už potřetí. S Lubošem Jelínkem se seznámili před lety díky loupeži dvou obrazů a celostátnímu pátrání. Co je pro oba umělce důležité, jak tvoří svoje díla a opravdu má Tomáš Honz černé období? O tom jsme si stihli popovídat dříve, než začalo pršet.

[[img:chrn_fullwidth:18282:Umělce přivítal galerista Luboš Jelínek.  Foto: Chrudimské noviny]]

Lidé z okolí i Chrudimáci se mohou radovat, že nemusí za kulturou ani tentokrát jezdit až do Prahy: „Potkali jsme se tak, že mě kdysi ukradli dva obrazy z galerie v Praze, chlápka chytili, on se totiž nechal natočit na kamery a bylo vidět, jak si pod bundu ty dva obrazy strčil, zatímco paní z galerie prováděla klienty po jiné místnosti, a odešel. Ale obrazy se nikdy nenašly. Stačil je asi prodat v zastavárně a zmizely neznámo kam,“ zavzpomínal Tomáš Honz. A právě celostátní pátrání a velké sdílení na sociálních sítích pomohlo k tomu, že se seznámil s galeristou Lubošem Jelínkem: „Kontaktoval mě právě na základě toho pátrání. Když se potom přijel podívat ke mně do ateliéru, zjistili jsme, že jsme na podobné vlně ve spoustě věcech,“ rozpovídal se Tomáš Honz.

Záhy taky vznikl celý katalog s obrazy z Chrudimska i první výstava. Pro Tomáše Honze to bylo hodně zajímavé období: „Bylo to pro mě jedno z nejdůležitějších setkání. Strávil jsem po té v Chrudimi hodně času, půl roku jsem jezdil po Chrudimsku, zkoumal jsem okolí a maloval obrazy,“ vyprávěl, čím je pro něj Chrudim důležitá.

Po tříletém tvoření v jednom ateliéru došlo na stěhování

Malíř Tomáš Honz a sochař Martin Žák jsou přátelé. Seznámili se na půdě akademie, ale už v době, kdy tam Tomáš nestudoval. Tato výstava je vlastně takovou jejich symbolickou rozlučkou po tříleté inspirativní tvůrčí činnosti v jednom ateliéru v pražské Libni.

Sochař Martin Žák se totiž před pár dny přestěhoval na statek za Prahou, kde bude tvořit ve velkém ateliéru z bývalého tanečního sálu, spolu s přítelkyní a sochařkou Danou Bartoníčkovou. Když zrovna nesochá, tak se věnuje dokonce restaurování: „Teď se nám do toho seběhlo to stěhování, ale jinak všechno, co děláme, se nějak dotýká umění,“ vysvětlil Martin Žák.

[[img:chrn_fullwidth:18286:Diskutovalo se nad podstatou umění.  Foto: Chrudimské noviny]]

Všechno si musí prožít a poznat na vlastní oči

Díla obou umělců spojuje důraz na řemeslnou dokonalost, vracejí se k původnímu, inspiraci nacházejí i v antice. Zajímá je zkoumání světla a hlavně zachycují „okamžiky bytí“. Je to vnitřní svět, něco prchavého, o čem psala už Virginia Woolfová, třeba ve stejnojmenné povídce. Momentální dojmy a vlastní prožitky se odrážejí ve stopách po nástroji, ve způsobu intuitivního ztvárnění hmoty a výběru barev. Tomáš Honz vysvětlil, že černé období mívá opakovaně hlavně na podzim a v zimě, když se brzy stmívá.

Tři roky spolu vedli debaty o umění a vzájemně se ovlivňovali. Tomáš Honz dokonce začal tvořit s hlínou. Navzdory již tradičním a v umění se opakujícím sporům o to, co je víc, zda malířství, nebo sochařství, jak se spolu přeli umělci už v období renesance, mezi nimi není ani stopa po rivalitě. Tomáš Honz také řekl: „Socha a malba jsou dvě věci, které tady vždycky vedle sebe koexistovaly a mělo by to tak být i dál. Ukazujeme, že malíř a sochař můžou jít vedle sebe, navzájem se doplňovat a inspirovat,“ okomentoval několik jejich společných výstav. Nevylučují, že budou následovat další.

[[img:chrn_fullwidth:18287:Socha od Martina Žáka.  Foto: Chrudimské noviny]]

Tvůrčí proces Martina Žáka je rozmanitý

„Dokud mám sochu v ateliéru v sádře, tak na ní s přestávkami pořád pracuju, může se změnit i za rok, vrátím se k ní a předělám ji, nebo použiju její část do něčeho jiného,“ vysvětlil Martin Žák. Říkají oba, že jim jde o nadčasovost, co přetrvá věky, čerpají z tradičních vzorů a inspiraci hledají v přírodě i ve městě nebo ve starých příbězích a vnímají lidi okolo sebe. Skica jedné z „hlav“ vznikla krátce po prezidentských volbách, ve Francii: „Třeba hlava Pařížana je spojena se zážitkem, kdy zrovna všichni slavili a my jsme jeli poloprázdným metrem, kde seděl tenhle pán se svým vnukem a mě zaujal v ten moment jeho výraz, rychle jsem si ho naskicoval, hned jak jsme vylezli z metra, a v Praze jsem hlavu, ten pocit, vytvořil. To samé se mi stává i v Praze. Ta figura, co je ve výloze, i ta, co stojí dole, i ta ženská, všechno jsou to věci z hlavy, tak jak jsem si je zapamatoval,“ což není jen tak a člověk musí mít dobře vytrénovanou fotografickou paměť.

[[img:chrn_fullwidth:18283:Zleva Tomáš Honz, Martin Žák a Jan Paul. Foto: Chrudimské noviny]]

Tomáš Honz vyhledává nevšední zážitky

Před lety ho také k pevnému rozhodnutí vydat se od digitální malby k tradičnímu krajinářství přiměl až transcendentální zážitek z omylem vypitého poháru sava. Jaký je ideální začátek jeho tvůrčí činnosti? „Občas vyhledávám extrémní situace, jako třeba běhat někde při bouřce bosý v trávě a podobně. Smyslové poznání světa, těch vizuálních vjemů, je pro mě hrozně důležité. Jinak bych si ani neuměl představit malovat,“ říká. „Pak se můžu posadit do ateliéru a vymyslet si úplně jinou kompozici, jako třeba to Bakchanálie, kde jsem spojil fantazii se zážitkem a lásku k antice,“ uvedl příkladem právě různé zkoumání světla z temného lesa nebo cesty uprostřed noci. A nikdy nemaluje na bílé plátno: „To mě děsí, vždycky ho nejdříve přetřu zbytky barev z palety, chytne potom takový krásný neutrální tón, na kterém si už dokážu představit, že by mohlo něco vzniknout,“ vysvětlil Tomáš.

[[img:chrn_fullwidth:18291:Vernisáž se vydařila.  Foto: Chrudimské noviny]]

Poslední vernisáž před začátkem prázdnin v Galerii Art se nesla trochu v duchu filozofování. Ukázali se tu dva mladí umělci, které spojuje přátelství, podobné vnímání světa i umění. Vystavená díla, která můžete vidět v galerii do 6. srpna, zachycují prožité emoce a psychické stavy. Jaké, na to se přijďte podívat. Jsou to křehké věci. Vybírali je sami umělci a intuitivně. Jakkoliv mohou působit na hlavní fotce katalogu jako rockové hvězdy, na nic si nehrají, důležitá je pro ně upřímnost.

Chrudim – Jako zástupce rodinné firmy, která se zabývá dřevovýrobou specializující se na luxusní dýhu, přivítal ve středu podnikatel Jan Ficek předsedu ODS Petra Fialu. Ten do Chrudimi zavítal po cestě z Pardubic, které navštívil spolu s celou koalicí SPOLU, včetně lídryně TOP09 Markéty Adamové Pekarové a Mariana Jurečky z KDU-ČSL, který už se vrátil z odklízení po tornádu na jižní Moravě. Na oběd se všichni sešli v chrudimské restauraci a penzionu Na Sklepích. Ale ještě před tím právě přivítal Petra Fialu v dýhárně, která s úspěchem funguje už třetí generaci, Jan Ficek.

 [[img:chrn_fullwidth:18261:Jan Ficek přivítal Petra Fialu v rodinné firmě specializující se na luxusní dýhy.  Foto: Chrudimské noviny]]

„S naší rodinnou tradicí začal dědeček Jan Ficek, já jsem Jan Ficek třetí, už existuje i Jan Ficek čtvrtý a Jakub Ficek a sestra má ještě dva syny, tak snad rodinná tradice zůstane zachována,“ začal s nadsázkou vyprávět úspěšný podnikatel příběh své rodinné firmy.

„V oblasti dýhy a nábytku jsme daleko před konkurencí. Dědeček začal podnikat se svým bratrem Vladimírem Fickem za první republiky,“ řekl Jan Ficek k začátkům rodinné tradice. V expozici pro zvláštní příležitosti vše dokládá i ručně psaná výkresová dokumentace a fotografické katalogy nábytku z první republiky, včetně ukázek nejrůznějších druhů vzácných dýh: „Měli továrnu Pod Kopanicí, ale v roce 1948 o ni přišel. Každopádně dnes na místě staré fabriky stojí byty, protože svého času jsme se na tom domluvili s městem, přesídlili jsme do průmyslové zóny,“ popsal Jan Ficek.

„Jsme unikátní v tom, že nejenže umíme udělat dýhu na front, ale i na hrany, z čehož plyne výhoda barevné sladěnosti,“ vysvětlil Jan Ficek. „Vyrábíme kuchyňská dvířka, máme předpoklad, že náš výrobní program se bude dál rozvíjet, protože po tom, co se děje v Evropě, máme docela významné poptávky, poprvé dokonce už i ze Skandinávie. Vyrábíme nábytek na zakázku a většina našich klientů jsou architekti, kteří nám představují další zákazníky.“

[[img:chrn_fullwidth:18264: Prohlídka dřevovýroby za plného provozu. Foto: Chrudimské noviny]]

Firma má mnoho prospěšných aktivit

Předsedu ODS Petra Fialu zajímalo, kolik procent tvoří zakázková výroba: „Před kovidem se náš obrat pohyboval kolem 100 milionů, zakázková se pohybovala někdě kolem deseti. Aktuálně se domníváme, že zakázková výroba skončí podobně. Už několik let do školek a škol dodáváme zdarma dýhy, aby děti mohly tvořit, soutěžit, tam kde podnikáme, podporujeme místní spolky a organizace, patří to k naší fabrice, podporujeme i chrudimskou nemocnici, nebo zaměstnáváme klienty organizace Rytmus Východní Čechy, která začleňuje lidi s handicapem do běžného života,“ vyjmenoval další prospěšné aktivity rodinné firmy Jan Ficek.

[[img:chrn_fullwidth:18280:Čisté pracovní prostředí je samozřejmostí.  Foto: Chrudimské noviny]]

Za dobré chování si tu mohou lidé zkrátit čekání na svobodu

Ve firmě pracuje nějakých devadesát lidí. Mezi zaměstnanci jsou zapojeni do práce také lidé ve výkonu trestu. Vězeňská služba je ale nevozí: „Musíme si je přivézt sami, ale vězni, kteří tu pracují, mají většinou volný pohyb, to znamená většinou to jsou neplatiči alimentů, nebo když někdo způsobil dopravní nehodu. Když od nás dostanou dobrý posudek, mohou si požádat o kratší trest,“ uvedl Jan Ficek. „Má to pro ně výhody.“ Zaměstnávají i lidi ve výkonu trestu v pardubické věznici: „Náš personál vše na každé směně řídí.“ Petra Fialu zaujalo, že mají se zaměstnáváním vězňů jen samé pozitivní zkušenosti: „Vězni musí projít výběrem, psychologickým vyšetřením. Mzdu vyplácíme věznici,“ upřesnil Jan Ficek.

[[img:chrn_fullwidth:18265:Snaží se zavádět automatizaci, ale bez šikovných rukou se neobejdou.  Foto: Chrudimské noviny]]

I milovníci umění si přijdou na své 

Vyrábějí také intarzie, o kterých předseda ODS Petr Fiala řekl, že jsou fantastické, když se dozvěděl, jak se vyrábějí. Jan Ficek všem přítomným ukázal výrobek z továrny po dědečkovi: „Jeden arabský zájemce na veletrhu toho chtěl vytvořit tisíc kusů, že zaplatí, co budeme chtít, ale musel jsem ho s díky odmítnout, protože tohle u nás ve fabrice dneska už pravděpodobně umí vyrobit jen dvě dámy,“ vysvětlil Jan Ficek, že by taková obrovská zakázka byla příliš časově náročná na výrobu. Ještě Pod Kopanicí intarzie uměli vyrábět všichni, ale je to opravdu náročné: „Musíte vyřezat detaily z různých dýh, ty musíte poskládat, ale každá ta dýha po složení jinak pracuje, některá se smrští, některé se nehnou a pořád musíte dořezávat. Finální práce se stejně musí dělat ručně.“

[[img:chrn_fullwidth:18271:Prvorepubliková intarzie, o kterou měl zájem i arabský podnikatel.  Foto: Chrudimské noviny]]

Třešničkou na dortu při návštěvě dřevovýroby rodinné firmy Jana Ficka byl digitální tisk na dýhu. U stolu s ukázkou digitálně potištěné vrchní plochy Jan Ficek vysvětlil, oč běží: „Jsme asi jediná firma, která dokáže digitálně tisknout na dýhu. Tisknout na přírodní materiál, aby to fungovalo a drželo a mělo to všechny atesty. Je to vyšší dívčí, ale my jsme to zvládli. Věříme tomu, že komerčně to zvládneme,“ upřesnil nad potištěnou deskou z javorové dýhy a následně ukázal také vybavení, které digitální tisk na dýhu dovede.

[[img:chrn_fullwidth:18263:Nad stolem z javorové dýhy, která je digitálně potištěná.  Foto: Chrudimské noviny]]

Na své si přijdou i milovníci umění. Firma se může dokonce pochlubit unikátním exponátem: „Je to Havlova váza, sedmá ze sedmi, kterou vytvořil můj kamarád Bořek Šípek a se souhlasem sběratele ji tady můžeme vystavovat.“ Provozují také galerii v Bratislavě. V Praze zatím bohužel nenašli vhodný prostor. Pokaždé to ztroskotalo na nějakém úředníkovi. Právě o nadměrné byrokracii, která ztěžuje podnikání, byla záhy také řeč.

[[img:chrn_fullwidth:18277: Havlova váza, sedmá ze sedmi od Bořka Šípka, kamaráda Jana Ficka.  Foto: Chrudimské noviny]]

Přehnaná byrokracie ztěžuje podnikatelům život

Některé procesy se firma snaží automatizovat. Situace na trhu práce je ale tristní: „Protože to, co se děje ve státní správě, nám nedává vůbec žádný smysl, obávám se, že budoucnost českých fabrik je postavena na zahraniční pracovní síle, jak je tomu v Německu. Nám se nejlépe osvědčili Ukrajinci, ale ta byrokracie je tak šílená, že za půl roku se nám sem nikoho, kdo tu chtěl pracovat, zaměstnat nepodařilo,“ postěžoval si Jan Ficek na přehnanou byrokracii.

Na což Petr Fiala odpověděl, že o tom ví,  dokonce i lidé s mnoha kvalifikacemi nebo i lékaři z Ukrajiny mají problém sem odjet za prací: „Je to neřešitelné. Intervenoval jsem u ministra vnitra a zahraničních věcí, aby se to pohnulo, je to hrozně těžkopádné. Přitom zahraniční pracovníky tolik potřebujeme, bez toho si neporadíme. Ale taky se nemůže dít to, co se tady děje, že se nůžky otevírají a ve státním sektoru je více lidí než v tom soukromém. To je neskutečné. S tím musíme něco udělat,“ vyjádřil se Petr Fiala k platům státních zaměstnanců.

[[img:chrn_fullwidth:18267:Ukázka digitálního tisku na dýhu. Foto: Chrudimské noviny]]

Jen v Chrudimi, jak potvrdila na úterní tiskové konferenci i mluvčí radnice Sylva Drašnarová, se počet úředníku o jedno místo aktuálně zvýšil a je jich tak celkem už 235. „Za to by vám byli vděční všichni podnikatelé napříč politickým spektrem,“ řekl Jan Ficek a Petr Fiala k tomu ještě dodal: „Na jedné straně se předepisuje minimální mzda, což u té zaručené jsou strašné peníze, a na druhé straně se ve státním sektoru navyšují platy tak, že soukromý sektor nemá jak konkurovat a to není normální, fakt to není normální,“ řekl předseda ODS Petr Fiala.

Mladí by se neměli bát řemesla

Z hlediska prestiže je to dneska podle podnikatele Ficka úplně jinak: „Jednal jsem teď s jedním ředitelem velké továrny a volali mu lidé z několika čísel. Říkal: ‚To neberu, to je bankéř,' pak volal poradce. Třetí číslo vzal, volal mu jeho zahradník. Prostě ta řemesla jsou dneska úplně jinde, má to prestiž, když je ten člověk zaměstnaný a umí to, co dělá, tak si myslím, že to funguje velmi dobře.“

[[img:chrn_fullwidth:18268: Předsedu ODS zastavil na ulici muž, aby si postěžoval. Foto: Chrudimské noviny]]

Petr Fiala na to konto podotknul, že je ale rozdíl mezi prestiží a atraktivitou, a jako příklad uvedl učitele. Jak zajistit, aby byla Česká republika v počtu zaměstnanců soběstačná? Že si bude zaměstnavatel školit svoje zaměstnance, nestačí: „Vy děláte ten jeden krok. Tam musí být spolupráce podnikatelů, státu a samozřejmě rodičů, pak to funguje. Musí se vytvořit legislativní podmínky a všechno další a to dneska není. Byli jsme blízko už, některé věci, které by umožnily duální vzdělávání, daňové úlevy pro zaměstnance, kteří se třeba podílejí na výuce, ale nepokročili jsme,“ naznačil Petr Fiala, co by bylo potřeba.

[[img:chrn_fullwidth:18269:Lídryně TOP09 Markéta Pekarová Adamová v Chrudimi.  Foto: Chrudimské noviny]]

Návštěva dýhárny na předsedu ODS udělala velký dojem

Předseda ODS poukázal na fakt, že podnikatele často zatěžuje nadbytečná byrokracie: „Vyslechl jsem stížnosti na byrokracii a na podmínky ze strany státu. Místo toho, aby stát podnikatelům nebo lidem, kteří chtějí něco dělat a být aktivní, pomáhal, tak jim to komplikuje a hází jim klacky pod nohy. To se musí změnit.“ 

Petr Fiala řekl, že návštěva dýhárny na něj zapůsobila velmi dobře, a dodal: „Mám radost, že tu existuje tak kvalitní rodinná firma, která má tradici. Líbilo se mi, jaké prostředí je tu vytvářeno pro zaměstnance. Mluvil jsem s panem majitelem Fickem i o zaměstnávání vězňů, takže můj dojem je velmi intenzivní a jsem rád, že takové rodinné firmy tady máme.“ 

[[gal:18278]]

Chrudim – Neobešlo by se to bez plotů a počítání. Rada města rozhodla v předstihu, že v roce 2021 se s ohledem na mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví i na nutnost včas uzavřít smlouvy s provozovateli konat pouť nebude. Omezení o pouhé tisícovce osob na jednom místě ve stejném čase rozhodlo. Materiál předložil odbor správy majetku a rozhodnutí vysvětlili místostarostové Petr Lichtenberg (Chrudimáci) a Aleš Nunvář (Piráti).

[[img:chrn_fullwidth:18246:Kolotočáři věděli, proč přijeli už v květnu.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Z tohoto materiálu nejsem vůbec šťastný, doposledka jsem chtěl a přál jsem si a bojoval, aby chrudimská pouť byla, vnímal jsem to zejména jako signál občanů, že se vracíme do normální společnosti, jenže proti tomu stojí vládní nařízení,“ řekl místostarosta Lichtenberg. Co za to může: „My víme, že chrudimská pouť znamená deset tisíc lidí jenom za celý víkend. I kdyby ubylo pár lidí, kteří by se báli toho zúčastnit, tak se můžeme stále bavit třeba o čtyřech tisících na den a dostáváme se mimo rámec platných nařízení. Moc mě to mrzí, ale je to tak,“ vyjádřil se Petr Lichtenberg a nakonec ještě doplnil, že s rozhodnutím opravdu čekali až do poslední chvíle.

[[img:chrn_fullwidth:18105:]]

Aleš Nunvář také vysvětlil, co nakonec rozhodlo pouť nekonat: „Osobně mě to taky velmi mrzí, řešili jsme, jak bychom to mohli realizovat, ale pro ilustraci, když jsme si představili, že bychom museli oplotit celý prostor náměstí a u všech vchodů by se stále museli počítat lidé, aby tam byl stále nejnutnější počet, a zároveň by se mohli před ploty kupit další účastníci.“ A dodal: „Stejně si jako město nemůžeme dovolit porušovat toto vládní opatření. Takže byť nás to všechny mrzí a chrudimská pouť je součástí chrudimské kulturní tradice, tak dáváme na doporučení vlády a pouť se nebude nekonat. Snad bude příští rok lépe a bude se to moct provést jako obvykle.“ 

Chrudim – Starosta František Pilný (ANO 2011) s místostarostou Alešem Nunvářem (Piráti) udělali malé rozpočtové okénko, aby seznámili občany s novinkami zaváděnými v plánování rozpočtu: Na příkladu financování rekonstrukce České ulice vysvětlili, jakým způsobem teď funguje odbor investic, proč se nejen tato rekonstrukce chystá rok a jaké výhody to všem přináší.

Zastupitelé potvrdili předběžnou prioritu v rozpočtu na rekonstrukci ulice České v roce 2022 ve výši zhruba 10,7 milionu korun. VAK Chrudim do konce podzimu provede kompletní rekonstrukci kanalizací a vodovodů: „A my po nich navážeme v části mezi ulicemi Družstevní a Topolská celou rekonstrukcí ulice včetně komunikace, chodníků a veřejného osvětlení,“ uvedl Nunvář s tím, že díky plánování na rok dopředu mohou vše lépe sladit s VAK Chrudim a také vysoutěžit lepší cenu.

[[img:chrn_fullwidth:18220:]]

Nové metody práce prý šetří peníze

Místostarosta Nunvář vysvětlil nové metody práce na odboru investic. Vše se tu nově plánuje s předstihem na rok dopředu: „Vlastně se to touto metodou předběžných priorit do rozpočtu snažíme vše vysoutěžit za co nejlepších podmínek. Máme to podložené i finančně, takže dopředu tvoříme rozpočet a netvoříme ho až na podzim, ale v průběhu celého roku plánujeme, co příští rok budeme dělat,“ uvedl a dodal: „Není to jediná priorita do příštího rozpočtu. Do příštího roku máme těch priorit schválených už víc.“ Zmínil kanalizaci Medlešice, přístavbu sportovní haly nebo rekonstrukci opláštění staré radnice.

[[img:chrn_fullwidth:17804:]]

Starosta mluví o důležitosti chodníků

Na slova místostarosty navázal starosta dle svých slov hned dvěma postřehy: „První postřeh je ten, že jsem rád, že děláme takovéto projekty, jako jsou nové chodníky, nové silnice, protože to patří k základním úkolům města Chrudim nebo kteréhokoliv jiného města nebo obce,“ a poděkoval kolegům za jejich práci, že je rád, že v Chrudimi bude prý další krásná ulice. Právě kvůli rekonstrukcím na Masarykově náměstí v Chrudimi se shodou okolností před pár dny rozčiloval i Vlastimil Koupal: „Asfaltová dopravní lobby. Obchvat před dostavbou, krajina zničená a veřejné prostranství a životní prostor uvnitř města humus. Dopravní stoka.“

Také občané pohybující se po městě na invalidních vozících by byli raději, kdyby město podniklo nějaké kroky v místě chodníku, který vede od sjezdu ke sportovištím nahoru k nemocnici, ze kterého trčí po celé jeho délce lampy.

[[img:chrn_fullwidth:18221:]]

K lepšímu plánování a úsporám potřebují více času

„Asi jste si všimli, že poslední dobou schvalujeme více rozpočtových priorit, než bylo dříve zvykem, hlavně v oblasti investic, a je to právě kvůli lepšímu plánování investic a úsporám na těch konkrétních stavbách,“ uvedl starosta. Dříve platilo, že po schválení rozpočtu v prosinci vypsal odbor investic v lednu nebo únoru výběrová řízení.

„Teď nastává jiná situace. Aby ten čas na přípravu byl delší, tak se schválí rozpočtová priorita," což znamená, jak vysvětlil, že odbor investic může vypsat výběrové řízení a realizaci provést až za rok: „Snažíme se investice lépe řídit, abychom uspořili peníze, aby se nám nestávalo to, že se nám do výběrka nikdo nepřihlásí. Nebo se přihlásí jeden dva uchazeči s vysokou cenou a podobně,“ připomněl starosta výběrové řízení na opravu opláštění staré radnice. To by snad občané přešli. Tento způsob plánování ale neoceňují námi oslovení lidé z okolí chybějící lávky v Úzké.

Chrudim – Na Poděbradově ulici se začne stavět nová rezidence, která dá veřejnému prostranství města další nový rozměr. Pohled na vybourané cihly je sice nezvyklý, aktuálně to vypadá, že mají Chrudimáci plno jiných starostí než řešit bourání domu určeného k demolici. A tak se na ulici ani na internetu nad troskami v centru města nikdo nepozastavuje. Ani Vlastimil Koupal.

[[img:chrn_fullwidth:18215:]]

Rodina Karla Pippicha žila v Poděbradově ulici čp. 81 od roku 1857 do roku 1934. Karel Pippich v roce 1921 zemřel. Právě díky němu se začalo Chrudimi říkat „Athény východních Čech“. Sto let po jeho smrti byl starý dům zbourán. Na jeho místě bude stát nová rezidence podle návrhu architekta Zdeňka Kozuba.

Plánovanou demolici domu zařadil před pár lety na černou listinu, kvůli bourání historických staveb místo rekonstrukce, krajinářský architekt Vlastimil Koupal. I když zrovna tento dům do takového seznamu nezapadal. Nikdy nebyl ani památkově chráněný a postupně chátral. Chráněných je v Chrudimi 45 domů a dalších 7 o památkovou ochranu přišlo.

[[img:chrn_fullwidth:18214:]]

O rekonstrukci s prodejnou potravin projevil v minulosti nejdříve zájem Martin Málek, který svůj záměr rekonstrukce nakonec také nezrealizoval. Nebouralo se tu ale poprvé: V 70. letech padl obchodní dům na rohu ulice, po rodině Strassových. Den „D“ plánované demolice domu čp. 81 na Poděbradově ulici nastal minulý týden. Že tady žil i Karel Pippich, připomene se souhlasem města do budoucna pamětní deska. 

[[img:chrn_fullwidth:18212:]]

Společnost K2 Invest dům před pěti lety v novém výběrovém řízení odkoupila za více než tři miliony. Na rozdíl od jiných domů, které byly v Chrudimi rekonstruovány, na  Resselově náměstí číslo 12 a 80, v Pobřežní ulici 27 a 1237 nebo v Havlíčkově 1, vznikne na jeho místě tentokrát nová moderní rezidence s byty, obchody a vlastním parkováním. Demolice se oddálila kvůli sporům s majitelkou sousedního domu, která měla obavy, že by bouráním mohlo dojít k narušení statiky její nemovitosti. 

[[gal:18219]]

Chrudim – Uplynula další zima, ale záhada v Malecké pokračuje. V tuto chvíli odbor investic podle odpovědi místostarosty Aleše Nunváře (Piráti) nejvíce zaměstnává právě menší mostek v Malecké ulici. Také most v Široké ulici, který se blýsknul i v televizním seriálu „Zkoušky z dospělosti“ z konce sedmdesátých let, musí být zkontrolován, jestli zvládne i tentokrát zátěž vzrůstajícího provozu.

Filmaři si vybrali na konci 70. let most v Široké ulici pro záběr v seriálu Zkoušky z dospělosti. Od roku 1979 se toho na mostě mnoho nezměnilo. Oddělení investic objednalo nejprve za 85 tisíc korun s provedením do 31. července prohlídku dvaceti mostů, opět včetně mostu M29 v Široké ulici. Jeho oprava letos zatím vychází přes 240 tisíc. Odbor objednal také diagnostický průzkum, který měl odhalit, kolik toho most v Široké ještě snese. Firma měla ve smlouvě vše stihnout do 31. července, za necelých 200 tisíc korun.

Místostarosta Aleš Nunvář promluvil o možných změnách ve financování opravy mostu v Malecké ulici: „Jenom jsme revokovali starší povinnosti, to ale neznamená, že nemáme tento most chuť a plán dělat," vysvětlil na poslední tiskové konferenci: „Převzali jsme ho od kraje a po konzultaci se statiky jsme zjistili, že je v nevyhovujícím stavu. Máme projekt s rozpočtem 15 milionů korun. Jsme v jednání s krajem, jestli chtějí na stavbu přispět.“ Oprava mostu se prý plánuje na příští rok.

„Mohu sdělit, že je vypracována projeková dokumentace a vydáno stavební povolení," upřesnil Aleš Nunvář k tomu, jak postupuje oprava mostu v Malecké ulici, a poznamenal, že je divné, jak se stav mostu po převzetí do rukou města změnil: „Je totiž s podivem, že se most za tak krátkou dobu rapidně zhoršil. Na základě poslední mostní prohlídky musel být dokonce pro těžší vozidla úplně uzavřen. Z mého pohledu by bylo myslím fér, kdyby se Pardubický kraj na generální opravě mostu také finančně podílel," dodal na závěr svého vyjádření, jak na tom mosty a lávky v Chrudimi zatím jsou. 

Chrudim – Letos v květnu tomu bylo už deset let, co se veřejnosti slavnostně zpřístupnily Klášterní zahrady a s nimi také turistický okruh „Zlatá stezka“, který vede za severními městskými hradbami města. Svoje kouzlo pro některé turisty neztratila: jen se stala atraktivním místem pro fotografické zdokumentování divočiny uprostřed města.

Projekt rekonstrukce byl z velké části spolufinancován dotacemi z EU, které činily 16,6 milionů, a dohromady vyšel na 21,3 milionů korun. Realizace trvala od 1. dubna 2009 do konce dubna 2011. Úpravy se týkaly právě i Zlaté stezky. Dřevěné obrubníky v podobě půlené kulatiny už splynuly s okolním prostředím.

[[gal:18208]]

V půlce června byste tu i přes příjemný stín už nepotkali skoro ani nohu. Jen pár nadšenců sem zavítá, aby zvěčnilo tuto nečekanou scenérii. Zlatá stezka neplní svůj původní reprezentační smysl. Dobře se tady daří zejména kopřivám, které v některých místech dosahují výšky lidské postavy. Někde přesahují až do cesty. Pohled na zarostlou džungli uprostřed města v tyto dny láká a inspiruje zejména umělce a alternativce. Nakonec se poštěstilo potkat tu i jednoho nespokojeného odvážlivce: „Šel jsem tudy a pěkně jsem se popálil od kopřiv, což jsem rozhodně neměl v umýslu." A dodal: „Je to ostuda města, asi se čeká, až se to tady zase rozpadne, aby se mohl udělat další projekt se všemi výhodami, které to umožňuje. Místo pravidelné údržby, která by městu ušetřila peníze“ – vyjádřil se naštvaně náhodný kolemjdoucí.

[[img:chrn_fullwidth:18204:]] 

Mezitím ve stejném čase jeden najatý pracovník údržby zeleně sekal se zaujetím krátký trávník před obchodními centry v ulici Slovenského národního povstání na ještě kratší a tuto činnost střídavě bez povšimnutí procházejících lidí prokládal postřikem deseticentimetrového plevele v mezírkách mezi obrubníky.

[[img:chrn_fullwidth:18203:]]