Chrudimské noviny Z médií

Dnes: 2°C
Zítra: 4°C
Pozítří: 3°C

Z médií

Babišův projev: Proboha, on si to snad napsal sám!

Reflex - Ministr financí České republiky má problém. Vlastně, má jich mnoho. Uveďme ty hlavní: tajemné počátky Agrofertu spojené s neprůhlednou firmou O. F. I. údajných spolužáků ze Švýcarska, privatizace Unipetrolu s pomocí Miloše Zemana a Stanislava Grosse, vylobbovaná biopaliva za podpory šéfa Agrární komory Jana Veleby a Radmily Kleslové, podezření ze sponzorování Smeru Roberta Fica a s tím související odpuštění 1,5 miliardy korun Babišově firmě Duslo Šaľa na daních, vztahy s pány Mrázkem, Pitrem, Rittigem…

 
Vytáčky, výmluvy, lhaní
Kostlivci se do jeho skříní už nemohou vejít, a tak ten nejslabší vypadl. Aféra s Čapím hnízdem. Je to vlastně muší váha, minimálně pokud se podíváme na to, kolik v ní pan ministr protočil peněz. Ostatně i Al Capone „dojel“ na banální daňový podvod. Co je to padesát miliónů v porovnání s výše uvedenými mnohamiliardovými „obchody“? Pro pana prezidenta suma, která je pod jeho rozlišovací schopností, Andrej Babiš to ještě rozlišit umí. Proto mu těch padesát miliónů stálo za složité obchodně-právní machinace, vyvádění firmy Čapí hnízdo ze svého impéria a převádění zpět, schování akcií za anonymního vlastníka, čarování na valných hromadách, lhaní a vytáčení. Vyzkoušel všechny varianty na téma, kdo byl vlastníkem Čapí farmy v době čerpání evropských dotací:
1) byli to nějací advokáti
2) nemám s tím nic společného, byla to nějaká firma z holdingu
3) nevím, kdo byli akcionáři
4) vím to, ale neřeknu
5) řeknu, ale až za deset dní, ve sněmovně.
 
a
 
Žvanírna
Takže nakonec všichni čekali na sněmovnu. Andrej Babiš ji nesnáší, složité schvalování zákonů brání jeho přímočarému tažení za mocí. V té zdlouhavosti je mu více vidět pod prsty. Třeba elektronická evidence tržeb. Nebýt urputnosti opozice, která chtěla, aby si tohoto zásahu do živnostenského stavu lidé pořádně všimli, mohl mít pan ministr už část konkurence z krku. Drobné zemědělce, řezníky, pekaře. Tvrdě pracují, ale jsou, slovy pana ministra, chybou v systému. Kdyby zákony lítaly z té žvanírny jako cvičky z běžícího pásu, už jsme mohli být Republikou Agrofert a nad Čapím hnízdem by slunce nezapadalo. I pan prezident by se tam mohl nastěhovat. Popelníček k dispozici, pitný režim zajištěn. A určitě by nebylo možné, aby se někdo pana ministra ptal, jak že to má s těmi eurodotacemi.

Nové spojenectví – ANOKSČM
Tentokrát jsme se ještě ptát mohli. Začátek nevěstil nic dobrého. Sněmovní schůze byla v úvodu zmanipulována místopředsedkyní Jaroslavou Jermanovou (ANO) tak, aby v rozporu se zvyklostmi nedostal slovo zástupce navrhovatelů. Paní Jermanová nedávno proslula výrokem, že ve sněmovně během projednávání EET porušila zákon, protože podle jejího názoru už je překonaný. S touto právní erudicí a mentální výbavou tedy protlačila k mikrofonu svého předsedu. Vydatně jí v tom pomohli nejenom kolegové z ANO, ale též sociální demokraté a komunisté. Sociální demokraté tak dali k dispozici nejlepší časový prostor svému nejnebezpečnějšímu soupeři. Komunisté podporují Andreje Babiše stále aktivněji. Společná minulost Falmera a Bureše, kteří údajně nevědomě spolupracovali, vy víte s kým, rodí jedovaté plody.
 
Vojtěch Filip zve do sněmovny čínské aparátčíky, aby nás učili, jak řídit a rozvíjet stát, jezdí do Moskvy za lidmi, kteří jsou na sankčním seznamu Západu, pořádá výstavku úspěchů masového vraha Kim Čong-una… Poslední, komu to vadí, jsou poslanci ANO. Takže bratrská spolupráce ANOKSČM při režírování československé Babiššou s krycím názvem „Všechno, co jste chtěli vědět o Čapím hnízdě a měli tu drzost se zeptat“, nemůže zasvěcené překvapovat.
 
a

Vzpomínka na Grosse a Jakeše
Pan ministr financí několik dní napínal nervy občanů, novinářů i politiků. Co asi řekne? Kdo ty akcie vlastnil? Jak to celé zaonačí, aby se z těch lží nějak vymotal? Jeden den vzkázali jeho kreativci, že na projev se bude léta vzpomínat, druhý den se mluvilo o čtyřiceti stranách textu, který má pan ministr připravený. Očekávání byla vysoko. Vždyť Andrej Babiš si platí lidi, kteří mu radí, co, kde, jak a komu má říkat, aby si udržel zdání nepolitika, neustále zaskočeného poplety, kterému všichni házejí klacky pod nohy. Jeho poradci jsou profesionálové, všichni byli zvědaví na jejich práci. Po několika prvních větách z „nezapomenutelného“ projevu zazněla suchá poznámka jednoho kolegy: „Proboha, on si to snad napsal sám!“ Řadě z nás se vybavil Grossův pověstný strýček Vik, spálené směnky a vše, co k tomu patřilo. Jiní si připomínali Jakešův projev z Hrádku.

Bílí koně a milující otec
Dalších sto minut Babišova „nezapomenutelného“ projevu se neslo v duchu, který mnozí předvídali: „Všetci kradnú a podvádějí, jenom já, rytíř bez bázně a hany, přijíždím na bílém koni, abych rozmetal ten strašlivý matrix. „Bílým koněm“ se nakonec staly Babišovy děti a bratr jeho přítelkyně. Pan ministr jim dal 400 miliónů, aby si postavili farmu. Ale těch dalších padesát už nepřihodil, namočil své děti do nebezpečných machinací s eurodotacemi a nakonec, po uplynutí zákonné doby pěti let, jim tu farmu zase vzal. Třeskuté tajemství o anonymních vlastnících jsme se dozvěděli na závěr samoproudu ministrových úvah o tom, kdo všechno za globálním spiknutím proti němu stojí: politici ODS a TOP 09, všichni novináři s výjimkou lidí z mediální divize Agrofertu, nedávní podporovatelé z protikorupčních skupin, nedávní přátelé z podnikatelské vrstvy, europoslanci a Brusel obecně. Došlo i na koaliční partnery. Sice ta výhrůžka byla oproti předcházejícím dnům ztlumená, ale vzkaz to byl jasný: „Buď firmu řídím já, nebo se poroučejte!“
 
a

Sobotka mezi Hradem a Čapím hnízdem
To dokonale pochopil předseda vlády, jehož vystoupení bylo, pokud jde o formu, konsolidovanější, obsahově to však byla kapitulace. Pan premiér musí skákat, jak se z Hradu a Čapího hnízda píská. Jsem velmi zvědavá, jak si bude počínat za pár dní, až se bude ve druhém a třetím čtení projednávat zákon o střetu zájmů. Premiér se veřejně zaklínal, že tento zákon prosadí, vedení ČSSD se postavilo za návrh poslance Jana Chvojky, jímž se omezuje mimo jiné vlastnictví médií pro členy vlády. Tento návrh Andreje Babiše přivádí k nepříčetnosti. Také lidovci si myslí, že koaliční smlouva jeho přijetí neumožňuje.
Jinak řečeno, druhé kolo je před námi. Snad z něj nevybruslí socialisté jako minule, když přes noc zcela změnili svůj postoj a to, co jeden den prosazovali, druhý den odmítli. Teď se říká, že mají vymyšlenou jinou fintu. Stáhnout návrh Jana Chvojky už se neodváží, ale Babiš vzkazuje, že projít nesmí. Proplout mezi Skyllou a Charybdou mají opět pomoci komunisté. Nahradí hlasy socialistů v koalici a budou spolu s ANO a lidovci hlasovat proti Chvojkově návrhu. Ten nakonec neprojde, socialisté si zachovají tvář, ministr financí si zanadává na matrix, ale vlk se nažere a koza zůstane ještě chvilku naživu. Myslím, že to bude ještě všechno jinak, ale jedno je jisté: zatímco „Čapí“ schůze byla přerušena do doby, než dotaci pro Babišovy děti dořeší Evropský úřad proti podvodům (OLAF), zákon o střetu zájmů s takovou výmluvou přerušit nepůjde. A kreativci od kohokoli s tím nic nenadělají. Bude rušno.

Miroslava Němcová, poslankyně za ODS

Blbost není deviace a Zeman je bezkonkurenčně nejhorší polistopadový prezident, říká Kolář

Reflex - Petr Kolář je jedním z nejzkušenějších českých diplomatů a expertů na zahraniční politiku. Byl náměstkem ministra zahraničí, velvyslancem v USA, Rusku, Irsku a ve Švédsku. Nyní působí v think-tanku Evropské hodnoty, kde se věnuje propagaci liberálních hodnot zejména mezi mladými lidmi.

 
Jakým prezidentem je Miloš Zeman? Je populární, avšak elity a experti jej považují za nejhorší polistopadovou hlavu státu.
Miloš Zeman je prezidentem větší části těch, kteří nejsou zcela spokojeni s polistopadovým vývojem, a relativně malé, ale významné skupiny lidí, kteří z něj profitují a různě jej využívají k vlastnímu prospěchu. Je to populistický politik, nikoli státník. Sleduje primárně vlastní zájem, nikoli skutečné zájmy státu. Místo aby se snažil osobním příkladem pozvednout politickou kulturu a občanskou úroveň v naší zemi, nadbíhá těm nejnižším pudům, podporuje rozvoj degenerativních a plebejských rysů české společnosti, chová se neomaleně a hulvátsky, uráží oponenty, je mstivý, sebestředný, umíněný a manipulativní. A z mého pohledu je bohužel i nebezpečný pro směřování naší země v mezinárodním prostoru. Vychyluje nás na Východ. Suma sumárum, je tedy prezidentem nejen špatným, ale souhlasím s hodnocením, že od listopadu 1989 bezkonkurenčně nejhorším.

Dá se říci, že prezidenta Zemana naši významní západní spojenci neberou. Nepočítáme-li různá vícestranná setkání (zasedání OSN, Visegrád) a sousední státy, z opravdu významných spojeneckých hlav států se na oficiální státní nebo pracovní návštěvě setkal jen s francouzským a izraelským prezidentem a jihokorejskou prezidentkou. A jednou vystoupil v Evropském parlamentu ve Štrasburku. Vidíte to jako téměř jistý druh izolace?
A počátkem září 2014 vedl českou delegaci na summitu NATO ve velšském Newportu. Tam „slavně“ prohlásil, že se zatím nepotvrdilo, že by na východě Ukrajiny byla ruská invazní armáda, že bere vážně prohlášení ruského ministra zahraničí Lavrova, že tam žádní ruští vojáci nejsou, a že tudíž není potřeba zpřísňovat sankce. Pokud si dobře vzpomínám, doporučil mu tehdy švédský ministr zahraničí Carl Bildt, aby věnoval pozornost zpravodajství našich služeb.
Upřímně řečeno, co mě se týče, jsem rád, že prezident Zeman nejezdí moc na Západ a že ze Západu nejezdí moc návštěv za ním. Obvykle z toho není nic dobrého. Je lepší, když si naši spojenci Zemana nevšímají. Koneckonců, prezident má sice zastupovat stát navenek, ale za zahraniční politiku je odpovědná vláda. Jsem rád, že premiér Sobotka odlétá 30. března do USA.
 
a
 

Čínská ofenzíva by nevadila, kdyby ji vyvážil důraz na Západ

Není Zemanův příklon na Východ, ona údajně výhodná „ekonomická diplomacie“ od Číny přes Tádžikistán, Turkmenistán až po Kazachstán, také výsledkem toho, že se ho klíčoví západní spojenci viditelně straní, jeho názory neberou vážně a v zákulisí si z něj dělají legraci?
Obávám se, že je to přesně tak. Hlava českého státu je v našem, západním společenství brána jako někdo, komu je lepší se vyhnout. Setkání s ním našim západním spojencům ani nám nic nepřináší a na jeho mudrování, bonmoty a opakované vtipy není dnes už nikdo zvědavý. Už to není ani zábavné, jen trapné a škodlivé. Je lepší, když je brán jako kuriozita a svým způsobem postkomunistická úchylka, než kdyby podle něj hodnotili celou naši zemi a politickou reprezentaci.

Jak hodnotíte Zemanovu čínskou ofenzívu, to, že jeho „čestným poradcem“ je komunista-podnikatel-představitel tvrdé bolševické linie v pekingské hierarchii, i nadcházející návštěvu prezidenta Si Ťin-pchinga v Česku? V čem jsou pozitiva, v čem negativa?
Neberou ho na Západě, vydal se tedy na Východ. V případě Číny se potkává jeho osobní zájem s přáním části českých investorů a podnikatelů, kteří mají v Číně své ekonomické zájmy, a prezident Zeman se stal jejich užitečným nástrojem. Na tom by nebylo zase až tak nic hrozného, kdyby ovšem dokázal vyvažovat tuto svou inklinaci k Číně také orientací na Západ a kdyby se tak ostentativně a servilně nesnažil nacpat čínskému komunistickému vedení do konečníku. Jeho legendární vystoupení v čínské státní televizi CCTV pro mě bylo vrcholem trapnosti, ubohosti a patolízalství.

O čestném poradci prezidenta, panu Jie Ťien-mingovi, vím jen to, co je dostupné v českých médiích. Prezident Zeman tím, že si z tohoto člověka udělal poradce, nepochybně něco sleduje. To je ale spíš otázka pro něj. Mě spíše zajímá míra vlivu, která je tímto prostřednictvím uplatňována na naši hlavu státu, a kým. Doufám, že naše služby se této otázce důkladně věnují. Prezident by měl explicitně říci, že si je jist, že tato osoba není agentem čínské rozvědky a ani s ní nespolupracuje.
 
Co se týče návštěvy čínského prezidenta, jenž se u nás staví cestou do USA, není to žádná tragédie. Na obchodování s Čínou není nic nemravného. Čína je jeden z nejdůležitějších obchodních a investičních partnerů EU. A protože dosud není zemí se standardními funkčními tržními mechanismy, je jistá forma politické intervence z nejvyšších míst prostě užitečná. To, co na Západě moc nefunguje, a může to být dokonce kontraproduktivní, je v Číně a při obchodování s ní zatím ještě stále klíčem k některým investičním a obchodním rozhodnutím.
Kvůli návštěvě čínského prezidenta ale nevystupujeme ani z EU, ani z NATO. Sice i zde platí, že by bylo dobré, kdyby měli důvod k nám jezdit na návštěvy i naši spojenci, ale nechci lacině shazovat možný ekonomický význam této návštěvy. Ne všechny čínské zahraniční investice jsou špatné. Například švédské Volvo je důkazem úspěšné a vzájemně výhodné investice.
Byl bych však velmi opatrný, do čeho ty investice směřují. Čína je náš ekonomický partner, ale není náš spojenec. Je to velmoc, která ve světě sleduje i své mocenské a politické zájmy. Dokud investují do pivovarů, fotbalových klubů či soukromých leteckých společností, tak se v zásadě nic neděje, ale nemyslím, že bychom je měli pouštět do energetiky, IT, telekomunikací a médií.

K polistopadové české identitě na mezinárodním poli patří také rozměr obhajoby lidských práv a odkaz Václava Havla, a to třeba i čínští komunisté tvrdé linie dobře vědí. Zeman, Jaroslav Tvrdík a další lidé, kteří jsou v zákrytu za čínskou ofenzívou, touto dimenzí otevřeně pohrdají. Jak to hodnotíte?

Je mi líto, kam jsme se po 26 letech od sametové revoluce dostali. Ale dobře nám tak. Usnuli jsme předčasně na vavřínech. Je nejvyšší čas probrat se z letargie a přejít do protiofenzívy. Občanská společnost žije a není slabá, dorůstá nám nová generace sebevědomých občanů, kteří se nechtějí za svou zemi a její představitele stydět a kteří svou svobodu chápou jako základní hodnotu, o niž se nechtějí nechat připravit. A rozumějí také tomu, že svoboda je odpovědnost, nikoliv nepříjemné břímě. Ochrana svobody a lidských práv ve světě je naším bytostným národním zájmem. Je to jako pud sebezáchovy. Zavíráním očí před zlem a bezprávím dosáhneme pouze toho, že sami sebe odsoudíme k životu ve zlu a bezpráví. Zlu je třeba čelit, ne mu ustupovat, nebo s ním dokonce kolaborovat. To je sebezničující. Zrovna my Češi bychom měli setsakra dobře rozumět tomu, kam vede politika appeasementu.
 
a
 

Blbost k lidstvu patří a v demokracii má privilegované postavení

Dávno před Zemanem jsem několikrát veřejně prosazoval zrušení postu prezidenta, protože nám škodí. Jeho pravomoci můžeme přerozdělit a rekalibrovat. Vy s tím jistě nesouhlasíte. K čemu je dobré mít prezidenta?

Máte pravdu, nesouhlasím s vámi. Máte-li prezidenta, jakým byl Václav Havel nebo T. G. Masaryk, tak to rozhodně neškodí. Prezident je jedním ze symbolů naší novodobé státnosti. Velmi ovšem záleží na tom, jaká je to osobnost a jak chápe svou roli. Podle naší ústavy je prezident za výkon své funkce nezodpovědný. Což ovšem neznamená, že se může chovat nezodpovědně. Znamená to, že za výkon jeho funkce je zodpovědná vláda. Pokud by to takto fungovalo v praxi, nemuseli bychom být v situaci, v níž se dnes nacházíme. Ale prezident může a měl by být kotvou a jistotou, mravní autoritou nastavující hodnotový žebříček a v časech těžkých by měl být jakýmsi majákem ukazujícím světlo. Když si Slováci mohli zvolit Andreje Kisku, tak my to taky třeba jednou dokážeme a zase budeme na svého prezidenta pyšní.

Když se díváme na nástup populistů na Západě od Donalda Trumpa přes Marine Le Penovou, Alternativu pro Německo, Kaczyńského, Orbána až po Babiše, když sledujeme nástup neonacistů jako Kotleba a xenofobů jako Konvička, neubráníme se otázce: Co se to, proboha, na Západě děje?

Neházel bych všechny uvedené do stejného pytle, to je laciné. Ani bych nepropadal zbytečné panice. Demokracie už mnohokrát prokázala, že co nás nezabije, to nás posílí. I když to někdy zatraceně bolí. Západ je ještě stále prostorem svobody, ještě stále máme demokracii. Pravda, zdá se, že v poslední době ta naše demokracie hanebně zanedbala osobní hygienu a je jí značně cítit z úst. To ale neznamená konec demokracie.
V každé svobodné společnosti existují dvě hlavní skupiny občanů — odpovědní a neodpovědní. Jedni chápou svobodu jako hlavní hodnotu, starají se o ni, investují do ní a brání ji. Ti druzí ji jen využívají, parazitují na ní a s lehkým srdcem ji vymění za příslib různých sociálních výhod a jistot. Důležité je, v jakém vzájemném poměru se tyto dvě skupiny vyskytují a která z nich převažuje.
Bohužel se zdá, že celý liberální Západ, ale ten postkomunistický ještě trochu víc, se proporčně vychýlil směrem k těm nezodpovědným. Já se však domnívám, že to je jen zdání, jež klame. A které se nám snaží do našich hlav dostat kremelská propaganda a všichni ostatní nepřátelé demokracie. Máme přestat věřit v životaschopnost našeho politického systému, přestat věřit institucím státu, médiím, politikům, sami sobě. Máme být znejistěni, vystrašeni, snadno manipulovatelní. Máme začít hledat „lepší“ alternativu, než je liberální demokracie. Máme chtít vládu silné ruky, mocného vůdce, který převezme odpovědnost a vše za nás vyřeší, a ještě pokud možno definitivně.
 
Není nic divného ani nového, že lidé hledají silnou autoritu a charismatické vůdce. Je ovšem poměrně zásadní, jestli jsou to autority typu T. G.Masaryka, Václava Havla, Winstona Churchila, Konrada Adenauera či Willyho Brandta, nebo jestli spásu hledáme u Putina, Le Penové, Konvičky, Kotleby či Okamury. Musíme si uvědomit, že blbost není deviace. Patří k lidstvu od nepaměti a ani demokratický systém jí není ušetřen.
Naopak — v demokracii má blbost zvláštní privilegium, že může být ve svobodných volbách povýšena na legitimní politiku státu. Doporučuju přečíst si od Carla M. Cipolla Základní zákony lidské blbosti. Tragická období v dějinách lidstva jsou většinou ta, kdy blbost obvykle ve spojení se závistí vítězí a chopí se moci. Není tragédií, když jistá část americké populace hledá spásu ve velkohubém Trumpovi nebo část Francouzů v madam Le Penové. To patří ke svobodě stejně jako blbost k lidstvu. Tragédií by bylo, kdyby tito politici začali vyhrávat volby. A to snad zatím nehrozí. Tedy, pokud konečně přejdou ti odpovědní, sebevědomí, svobodymilovní a rozumem vládnoucí občané do protiofenzívy.
 
Tomáš Klvaňa, Reflex

 

Václav Cílek - Kdo se zbavuje starých stromů, zbavuje se starých lidí

Echo24 - O zahradách jako kulturním fenoménu a předmětu architektonické tvorby byly napsány možná tisíce titulů, ale tato přízemní kniha se neopovažuje vstoupit do vyšších estetických a filosofických oblastí. Jednak by se vzdálila samotné půdě, krtkům a ředkvičkám, jednak by to bylo jako zabývat se estetikou jaderné elektrárny či ropné rafinérie. Ta nepochybně existuje, protože na vše se dá nahlížet z pozic krásy a harmonie, ale je vedlejším účinkem funkce. Je-li les krásný, tak určitě ne proto, že by to zamýšlel. U růží si však nikdy nemůžeme být jisti.

Co o zahradách vlastně víme? Velké zahrady bývaly zachycovány do posledního detailu na zámeckých plátnech, rytinách a leptech. Ale když si projdeme slavné cykly vedut, jako jsou např. dřevoryty Jana Willenbergera (1593), obsáhlé dílo Jorise a jeho syna Jacoba Hoefnagela z počátku 17. století či o něco pozdější početné lepty Mattheuse Meriana a jeho rodiny např. v díle Topographia Provinciarum Austriacum (Frankfurt 1649) či v 21 knihách slavné řady Theatrum Europaneum (1633-1738), anebo ještě mladších grafikách Justa van den Nypoorta (1691), tak i po delším pátrání někde na kraji listu nalezneme jen neurčitě zachycenou malou ohradu.

Ve střední Evropě se mezi šlechtou od 17. století rozšířil zvyk velkých obrazů, které ukazovaly zámek a část panství. Lidé jako Canaletto a zejména jeho synovec Bellotto byli zváni, aby zachytili panovnické rezidence a parky jako vídeňský Belveder či drážďanský Zwinger. Menší šlechta si najímala místní umělce, ale přesto známe např. z jihočeské Kratochvíle, moravských Lysic, západočeské Teplé či ze Starých Hradů u Jičína velké obrazy, které dokumentují uspořádání panství a to včetně zahrad, pivovarů a užitkových provozů. Pro historika umění nemají velký význam, ale jako pramen k pochopení krajiny a ekonomiky panství jsou nenahraditelné.

Typický pohled na renesanční zahrádku zachytil na obraze toskánské vily Giusto Utens (1499, Museo di Firenze com´era). K lehce opevněné čtvercové vile vede alej. Skupina pravidelně vysazených stromů, možná jabloní, před vilou rozděluje prostor a vytváří kontrast ke kamenné architektuře. Za vilou vidíme běžnou geometrickou zahradu složenou z šesti záhonů, ale také drobnou užitkovou zahrádku dělenou na záhony. A protože nic lepšího než obdélníkový záhon nelze vymyslet, tak s podobným uspořádáním užitkové zahrady se budeme setkávat i v dalších staletích.

Již poměrně záhy a to např. v Lucce na průčelí románské katedrály ze 12. století byly znázorňovány alegorie měsíců včetně charakteristických činností, jako je péče o vinice či zabijačka. Tato tradice pokračuje až do konce 19. století a na některých obrazech, jako např. na cyklu Francesca dell Cosy (1470, Ferrara, Palazzo Schifanoia) má charakter téměř fotografického dokumentu, na kterém můžeme studovat nejenom činnosti, ale také nástroje. Ty se třeba v Itálii či Francii od dob Etrusků a Keltů téměř nezměnily. Novověké severoitalské železné rycí vidle se dvěma trny jsou tvarově téměř totožné s neolitickým nástrojem. V Badezza u toskánské Sienny jsem viděl ploché, pádlovité hole používané již před tisíciletími na mlácení obilí. S návratem starých plodin a tradičních postupů je nutné si všímat i starých nástrojů uložených v zaprášených místních muzeích. Na mé zanedbané zahradě mi pomáhá masivní krátká kosa, jakou znám z keltských nálezů i českého středověku. Používám ji jako delší srp na klučení pozemku, který jsem z filosoficky podložené lenosti nechal zarůst ostružinami a buření.

Velké barokní a renesanční zahrady jsou skoro vždy kompaktní, ideálně geometrické, sevřené do zdí a rozdělené na čtverce nebo široké obdélníky. Uvnitř jejich symbolického obsahu není místo pro zelí nebo tuřín. Zahrádka však musela být někde poblíž zámku, aby nebyla daleko od kuchyně a šla uhlídat před zvěří i lidmi. Dělila se na několik základních druhů užitkových zahrad. Už jsme slyšeli o ovocném sadu a zelinářské zahradě, ale patřila sem i štěpnice, kde vyrůstaly a byly zušlechťovány stromy. Štěpnice jsou vlastně školky, kde se předpěstovávají ovocné i okrasné stromy určené k další výsadbě.

Podle tehdejší zahradnické teorie bylo žádoucího geometrického účinku možné dosáhnout jen u stromů stejného stáří a tvaru, takže je bylo nutné ve větším množství někde připravit k přesazení. Například aleje se ještě donedávna vyměňovaly celé. Alej dosáhla určitého stáří, ale když první stromy zachvátila hniloba, tak šla pod sekeru celá a na jejím místě se hned další rok vysadila nová. V posledních tak deseti letech však pozorujeme, že lidé si víc váží jednotlivých starých stromů než celkového optického dojmu a tak stále častější je výměna jednotlivých stromů. Vidím to rád, protože, kdo se zbavuje starých stromů, které již nenesou užitek, tak se zbavuje i starých lidí.

Dalším typem zahrádky byla květnice, tedy zahrádka, kde se pěstovaly květiny určené na záhony i třeba růže do zámeckých kytic. Skoro jistě znáte květinová zátiší malovaná od 16. století na tmavých šerosvitových plátnech, ze kterých vystupují bohaté barevné kompozice složené z desítek většinou exotických rostlin tu a tam zdobených ptáčkem, motýlem či mouchou. Údajně se věřilo, že namalovaná moucha odpudí skutečnou mouchu, znečišťovatelku umění. Je pravděpodobné, že podobné honosné kytice skutečně zdobívaly renesanční a barokní interiéry, takže obrazy i v zimě připomínaly bohatství bohyně Flóry a Pomony. Tyto rostliny se pochopitelně netrhaly na okrasných záhonech, ale v květnicích. Zvláštním druhem květnice byly růžové sady – napůl sbírky růží, napůl užitné zahrady. Bylo nutné je sladit nejenom barevně, ale i podle vůní, aby silně vonící druhy neutiskovaly jemné, vzácné vůně. Současné zahrádky jsou ve skutečnosti něco jako sobotní přílohy novin – směsicí všeho na malé ploše. Na předem určené a rozdělené ploše přináší to, co se právě urodilo.

Svoji vlastní renesanci prodělávají šafránice – šafránové zahrádky, které bývaly časté i v Čechách. Ve středověku a renesanci se šafrán používal jako barvivo, ale později hlavně jaké lék a koření. Pěstování šafránu obnovili například ve slavném toskánském městě mnoha věží – San Gimiano. Kupuje si ho zde skoro každý italský turista (protože ví, že v tomto městě se šafrán nefalšuje), ale jen velice málo cizinců. Šafrán je dobrým příkladem kdysi slavné, ale zapomenuté, ušlechtilé rostliny, jejíž čas nejspíš teprve nastane.

Na historických plánech a vedutách obvykle vidíme jen nějakou malou ohrádku u domu zahradníka, ve které jsou zkratkovitě naznačené řádky anebo někdy velice malé (jen 1 x 2 m) obdélníkovité záhony. Co se na nich pěstovalo? Odpověď nám dávají herbáře od blahoslavené Hildegardy z Bingen, mistra Pietra Andrea Mattioliho či vzdělaného Bartoloměje Klareta a staré kuchařky. Zahrádky sice mají za sebou vývoj dlouhý skoro deset tisíc let, ale poprvé o nich jako o teoretickém a kulturním fenoménu můžeme hovořit až v době klášterů, kde se v nich kromě potravin pěstovaly i léčivé rostliny – často na čestném místě uprostřed ambitů kláštera v tzv. Rajské zahradě, kde bývala i studna a někdy se jako v tom prvotním ráji sázela jablůňka. Kláštery mívaly své nemocnice. Pro nemocné na těle potřebovaly léky a ty ostatní léčily slovem.

A zde je další bod, kde se navzájem dotkne rostlina a slovo. V lidové víře se lék často zaříkával magickou formulkou, anebo modlitbou. V klášteře se věřilo, že ten kdo uzdravuje je Bůh, ale činí to prostřednictvím lidí, rostlin a zejména od dob Paracelsových i pomocí kovů a minerálů. V této stati se však nedáme složitými cestami spagyrické chemie a alchymie, ale vrátíme se k mrkvi a kedlubně do zahrádky. Snad mi jen dovolte říct, že teprve poté, co přátelé dobrého díla vzkřísili staré, náročné renesanční recepty tinktur a elixírů, tak jsme porozuměli, že se jedná o velká umění a měli pocit, že již samotná vůně těchto složitě připravovaných tekutin léčí.

Jak jsem psal tyto řádky, tak kvetoucí lípy před naším domem připomínaly vodopád (tak mi to alespoň říkal citlivý poutník Robert McFarlane), bzučely včelami a intenzivně voněly. Ráno vyjdu na zahradu a jsem obklopen vzdušnou, vonnou lázní, která má ke mně nějaký vztah. Jak je to vůbec možné? Co nás spojuje? Je totiž patrné, že k některým stromům patříme více a k jiným méně. Naučili se předkové člověka něco od třetihorních předchůdců lip v dobách, kdy po vymření dinosaurů malí savci podobní veverkám pobíhali po stromech? Nosíme v sobě nějaké vtisky z „veverčích dob“, kdy jsme celé miliony let trávili v korunách stromů? Co když už tehdy jsme roznášeli semena stromů, stejně jako veverka nesoucí si ořech z naší zahrady někam do lesa, a stromy nám tuto laskavost nikdy nezapomněly?

Na naší zahradě samovolně raší doubky. Napočítal jsem jich jedenáct. Jenže nejbližší plodící dub je od nás vzdálen 140 m a tuto vzdálenost poměrně hmotné žaludy nepřeletí jako chmýří topolu. Z šíření dubů je nejvíc podezřelá zapomnětlivá černá veverka, která k nám zachází na ořechy. Tušíme zde nějaký napůl vědomý reciproční vztah mezi veverkou a dubem, který mohl být zatím nerozvinutým základem vztahu mezi člověkem a ovocným stromem. Cítíme z něj oboustrannou výhodu, ale také vzájemnou vděčnost.

Existují květy, které dokáží zvýšit svoji teplotu až o několik stupňů Celsia. Čmeláci, kteří je opylují, mají totiž zejména za chladných večerů rádi teplý nektar. Takže to byli možná druhohorní čmeláci, kteří se jako první začali komunikovat se stromy, pak přišli třetihorní veverky a lidé teprve nakonec.

Dlouhá řada zemědělských zahradnických příruček se hromadně začíná objevovat v prvním století našeho letopočtu v díle antického spisovatele, Pliniova a Senekova současníka Columelly, který sepsal dvanáct učených knih, dnes bychom řekli kapitol, spisu Res Rustica a kratší text De Arboribus. Columellovo dílo, stejně jako statě jeho předchůdců jako byl Marcus Varro a četných následovníků, se objevuje v dobách rozkladu venkova. Je to něco podobného jako v Čechách nedávné doby, kdy jsme se krajinou zabývali nejvíc ve chvílích, kdy jsme ji pod suburbanizační vlnou ztráceli.

Columella velice systematickým způsobem pojednává o půdě, jejím obdělávání a organizaci práce. Velkou pozornost věnuje pěstování vína. Nelze hovořit o nějaké velké slávě, která by jej provázela. Přeci jenom je rozdíl psát o Aeneově cestě do podsvětí, anebo o hnoji. Jeho spisy byly v renesanční Itálii vydány velice záhy – již v roce 1472 a pak hned o deset let později. Severní Itálie, zejména Toskánsko si v té době již prošlo obchodní revolucí založenou na dálkovém transportu látek až kamsi do Anglie, dobře věděla, že cesta k mezinárodnímu obchodu a bankovnictví začíná na místním poli či ovčí pastvině. Pokud svět v roce 2050 bude potřebovat navíc nejméně třetinu či ještě spíš polovinu současného množství potravin, tak se půdou brzy budou opět zabývat ty nejvážnější ekonomické instituce. Vznikne nový étos půdy a žito bude opět slaveno.

Z toskánské Sieny pocházejí slavné fresky Dobré a špatné vlády od Ambrogia Lorenzettiho (1337-1340). Freska dobré vlády je ve své polovině rozdělena zdí, která odděluje prostor města a sféru venkova. Za dobré vlády mohou lidé tančit, měnit peníze, prodávat zboží zdaleka, ale také v klidu obdělávat svá pole. Díváme se na tento dlouhý obraz, který pokrývá celou stěnu bočního sálu Palazzo Pubblico a máme dobrý pocit, že venkov a město jsou v rovnováze a umožňují klidnou práci i radost ze života.

Nepíši na tomto místě dějiny zahradničení, ale snažím se nalézt historickou niť, ke které můžeme z počítačových výšin naší doby laskavě sestoupit a navázat na ni a ještě být pyšní, že doma máme motyčku a vlastní rajčata. Staří holandští mistři unavení náboženskými válkami a státní propagandou právě v selských tématech ukazují cestu ze zmatků světa. Dlouhé stoly venkovských tancovaček se nejenom prohýbají pod hromadami jídla a dole pod stolem se na obvyklém motivu živí pes zvratkami pijáků, ale nakonec k vesničanům přisedá nenápadný zaprášený nazaretský poutník jména Ježíš. Naproti tomu neexistuje ani jeden obraz typu Ježíš na zasedání správní rady.

Václav Cílek, Echo24

 

[[gal:12735]]

Jiří Hanuš - Chvála kouření

Bylo by jistě na světě mnoho povolanějších osob, které by napsaly k tomuto tématu něco pěknějšího, než jsem schopen já, nekuřák. Bědná situace ovšem provokuje mé svědomí natolik, že se toužím alespoň touto formou solidarizovat s těmi, kteří jsou názoru, že kouření jim přináší vedle rizik také jistá dobra a potěšení.
 
Nechám nyní stranou fakt, že protikuřácký boj vedou státy. To by mohlo být námětem na samostatnou úvahu, neboť není zcela jasné, proč se o naše zdraví či nemoci nestará konkrétní odborník, tj. lékař, ale takovou měrou stát, který má na starosti mnoho jiných a docela vážných záležitostí.
 
Chvála kouření by mohla začít filosofickou rozcvičkou. Na každé krabičce cigaret se můžeme dočíst velkými písmeny, že kouření škodí zdraví. Lze docela úspěšně pochybovat o tak obecném výroku, neboť nejsme všichni řekněme platónského vyznání, ale o to nyní nejde. Jde spíše o to, co se skrývá za slovem „zdraví“. Mezi rozličnými definicemi tohoto pojmu si můžeme povšimnout, že zdraví bývá dáváno do souvislosti s kvalitou života, s životním optimismem a absencí stresu, s dobrou náladou.
 
Za prvé: každý kuřák rád potvrdí, že „ve dvou se to lépe táhne“. Kouření je tedy věc povýtce společenská a společenství vytvářející a podporující. U kouření si lidé povídají, debatují, přemýšlejí nebo pouze tlachají, přičemž i takový prostý hovor o ničem má svůj společenský význam. Hlouček svobodně si rozprávějících kuřáků stmeluje a vytváří prostor pro vznik různých druhů vztahů. Je-li naše zdraví do značné míry podporováno udržováním komunikace a vzájemných vazeb, jsou komunity kuřáků v tomto směru zdravotně prospěšné.

a

Za druhé: nekuřáci se mohou často u kuřáků přiučit hodnotě času a jeho prožívání. Občas mívám v přítomnosti nějakého dýmajícího člověka pocit, že zná tajemství přestávky, odpočinku a tolik potřebného klidu. Kuřák se dívá na svět nejen prostřednictvím výkonnosti a nepřerušeného toku času, ale vytváří ostrovy klidu, bezčasí, ba meditace. Pokud by se v dnešním světě dalo mluvit o rozdělení času na všední a sváteční, mám pocit, že kuřáci jsou nyní ještě uchovávateli, třebas bezděčnými, této svátečnosti. Nedávno jsem viděl v televizi scénu, v níž jakýsi majitel továrny prohlašoval za symbol pokroku, že zakázal svým zaměstnancům kouřit, a to i ve vyčleněných prostorách. Pocítil jsem přímo fyzický odpor k takové otevřené robotizaci člověka, který nemá právo na svou „rauchpausu“, jen na nepřerušenou dřinu. Je-li tedy jedním z tajemství našeho zdraví též umění prožít chvíle klidu, pak kuřáci toto umění znají a ctí.

Za třetí: domnívám se, že většina kuřáků začala se svým zvykem v době dospívání, v době, pro niž je charakteristická potřeba sebepotvrzení a enormní touha po svobodě. A dal bych za to krk, že vedle jistého uvolnění napětí to jsou i hlavní důvody ke kouření pro ty, kteří s ním začali v pozdější životní etapě. Připomínám, že všechny tři důvody nelze označit za opovrženíhodné nebo nepodstatné. Ano, jakákoli závislost nám současně svobodu a pocit bezpečí bere. Je to ovšem opět věc individuální, kterou nevyřeší hypotetické Ministerstvo kouření. Má-li kouření prospět byť maličkým podílem našemu pocitu jistoty, klidu a svobody, nemůže působit na naše zdraví zcela rozkladně.

Za čtvrté: kdo jednou viděl kuřáka, jak po delší době slastně vdechne a vydechne kouř cigarety či dýmky, je mu jasné, o jaké potěšení se asi jedná. To není zanedbatelné, když si uvědomíme, kolik strastí nás v slzavém údolí našich životů čeká a kolik neštěstí a bolesti musíme překonat. Nepřát cigaretku kuřákovi může proto jen nějaký puritánský suchar, nepřítel prostých lidských radostí, jež nám umožňují překonávat tíhu osudu. Navíc: podle starého křesťanského přesvědčení se ten, kdo se pohoršuje nad těmito drobnými lidskými neřestmi, potýká většinou s mnohem významnějšími duchovními problémy.

a

Tato uměřená chvála kouření by se neměla vyčerpat pouze tím, že budu postávat se svou nefunkční studentskou dýmkou s kuřáky na nárožích, nebo spíše disidentsky v nějakých tajných sklepeních, kam se brzy uchýlí se svou vášní, skryti před slídivým Velkým bratrem, který jim bude prohlížet náprsní kapsy. Tato chvála by měla vyústit v nějaký pozitivní návrh. Zde je: navrhuji psát na krabičky s cigaretami a jinými tabákovými výrobky, že kouření sice někdy škodí zdraví, ale na druhé straně že mu někdy prospívá, protože povzbuzuje radostnou družnost a učí nás, co je to sváteční klid na přemýšlení a svobodnou diskusi.

Tento svůj návrh odvolám pouze v případě, že v rámci politické korektnosti budou kuřáci usilovat o status obětí a obviní za své návyky zločinný kapitalistický systém!

Jiří Hanuš, Centrum pro studium demokracie a kultury

 

Stanislav Biler - Kořeny české zloby

Normalizační přístup k životu po sametové revoluci nezmizel, pouze se v určitých ohledech radikalizoval. Submisivní vztah veřejnosti vůči autoritám a nedůvěra k těm, kdo jsou vůči ní v opozici, je Česku stále vlastní. Nesebevědomá a do sebe zahleděná společnost pak ani nezvládne debatu o uprchlících.
 

Kde přesně leží kořeny české touhy uzavřít se do sebe a nestarat se o druhé? Zajímá vůbec někoho demokracie? Můžeme dopadnout jako Maďarsko? Český nezájem a absence hodnot se neprojevují jen naprostým odmítáním dnes už mýtických uprchlíků, ale nově také nevraživostí vůči školní integraci dětí, které neměly v životě zas takovou kliku.

V devadesátých letech bylo legitimní perspektivou poměřovat chování společnosti její zkušeností s předchozím nedemokratickým režimem. Naučili jsme se rozlišovat naši minulost na "před rokem 1989" a "po roce 1989". Jako by to byly oddělené a nepropustné světy. Po sedmadvaceti letech si však s něčím takovým vystačit nemůžeme. Naši současnost nedefinují jen události z totalitního režimu, ale také chaos devadesátých let. Tehdy se společnost učila, co že to přesně je ta svoboda, demokracie, volný trh nebo právní stát. A co se tehdy naučila, to také dnes aplikuje.

Pasivita jako strategie jednání 

Historici Tony Judt a Timothy Snyder se ve své knize rozhovorů o 20. století pozastavili nad tím, jak rychle československá společnost rezignovala po srpnových událostech 1968 a nechala se uplatit: výměnou za konzumní život v mezích možností se přestala starat o věci veřejné. Charta 77 tento smutný vývoj jen podtrhla: signatářů bylo vlastně jen pár stovek. Zbytek společnosti podrýval režim okopáváním zahrádek. Každý se staral jen sám o sebe.

Tento přístup k životu po sametové revoluci nezmizel, pouze se v určitých ohledech radikalizoval. Nový svět kladl nové požadavky v oblasti ekonomiky, ale v oblasti politiky a zájmu o věci veřejné se toho mnoho nezměnilo. Společnost byla ujišťována, že pro lepší zítřky stačí dělat to stejné, co doposud: jednou za čas formálně odvolit a v mezidobí se o nic nestarat – kromě sebe. Lepší svět přijde automaticky. A nakonec, každý si má svůj lepší svět vybudovat sám.

Václav Havel

Byť si to neradi přiznáváme, Václav Havel se stával postupně čím dál osamělejším hlasem pro zužující se okruh posluchačů. Pro rostoucí většinu se stal nesrozumitelným. Částečně také proto, že často nereflektoval problémy každodennosti. Stejně tak je pravda, že s ním vlastně nikdo nevedl reálný dialog. Ale to by bylo na samostatný text…

Místo víkendové emigrace na chaty a chalupy zabrala po revoluci snaha o permanentní emigraci do satelitních měst. Společnost byla opět cíleně vytlačována mimo politiku. Chtěli jsme "trh bez přívlastků" a vybudovali jsme "trh bez společnosti".

Pozici předrevolučních nechtěných disidentů – osob, které dělaly problémy – zabrali tzv. aktivisté, neziskovky nebo "ekoteroristé". Tedy opět ti, kdo dělají problémy, a znovu ti, kdo zbytku společnosti připomínají její pasivitu.

Ve slovníku devadesátých let to byli lidé, kteří se snažili o nepolitickou politiku. Vládnoucí elitě se podařilo prosadit představu, že politika se dělá jen a pouze na půdě politických stran a jediným veřejným politickým aktem je jít jednou za čtyři roky volit. Samozřejmě že jakékoli jednání ve veřejném prostoru je jednáním apriori politickým. Ale tohle se prostě ignorovalo.

České veřejnosti bylo například (a těch příkladů je mnoho) úplně jedno, že byli lidé blokující Šumavu v roce 2011 před její destrukcí v právu. Podstatné bylo, že dělali problémy a rušili klid na práci. Pravdu přece mají autority – tehdy reprezentované ředitelem Národního parku, ministrem životního prostředí, policií nebo hejtmanem.

Submisivní vztah veřejnosti vůči autoritám a nedůvěra k těm, kdo jsou vůči ní v opozici, je Česku vlastní. Bránit a prosazovat vlastní práva, nebo dokonce práva jiných zde má nálepku něčeho nežádoucího a podezřelého.

Ani se nemusí jednat o "abstraktní" práva. Například stávky zaměstnanců požadující lepší ohodnocení nebo lepší pracovní podmínky jsou v Česku dodnes v podstatě kuriozitou. Nedávné demonstrace zaměstnanců České pošty za lepší pracovní podmínky se zúčastnilo jen 40 lidí. Pošta má přitom přes 31 tisíc zaměstnanců. Zbytek je asi v práci šťastný...

Devadesátá léta s lidskou tváří

Zavržení kompromisu, coby strategie disidentů před rokem 1989, bylo podle Tonyho Judta po revoluci aplikováno na ekonomické zákony: kapitalismus měl být přebrán bez jakýchkoli výhrad ve své čisté podobě.

Pokud je vše levicové špatné, pak musí být vše pravicové dobré. Pokud je veškeré plánovaní zlem, pak veškerý tržní chaos musí být dobrem. Pokud neexistuje společnost, která by byla schopná definovat své zájmy a cíle, pak budeme podporovat osamělé jedince a elementární rodinu.

Rozdělit společnost na izolované jedince nebo separované rodiny je pro hladké fungování jakékoli moci ideální. Sami o sobě nepředstavují a nemohou představovat reálnou hrozbu. V tomto ohledu se normalizace a devadesátá léta příliš nelišila. Heslem bylo: starejte se sami o sebe.

Na to české elity nepřišly samy. Navázaly na společenský posun na Západě, představovaný především Reaganem a zmíněnou Thatcherovou, kteří znovu objevili Haykovu ekonomickou školu.

V jeho (Haykově) světě jsou ekonomické svobody rovny dalším svobodám, a pokud tedy zpochybňujete neomezené tržní síly, zpochybňujete samu podstatu svobodné společnosti a demokracie. Což byla v (úspěšných) poválečných dekádách poměrně absurdní představa. Jenomže na příčiny druhé světové války se už zapomnělo, a tak se zapomnělo i na všechny důvody, proč se v Evropě i Spojených státech složitě budoval sociální stát a regulovaly se tržní síly.

Do kurzu se podle Timothy Snydera dostala představa, že etiku, politiku i smysl lidské existence lze z ekonomiky prostě odvodit. A to už se dostáváme zpátky do České republiky. Mottem devadesátých let byl "trh bez přívlastků". V kontextu předcházejícího režimu to tedy znamenalo prosté: ode zdi ke zdi.

Tento vyhrocený, patologický, čistě ekonomický pohled na svět a fungování společnosti se v Česku začal považovat za jakýsi racionální střed, za hlas rozumu. "Vše" ostatní dostalo nálepku komunismu, socialismu, aktivismu, ekoterorismu, a to zcela bez ohledu na to, zda to tím skutečně bylo. Paradoxem jistě je, že jsme tak z jiné strany pokračovali v představě, že vše určuje "ekonomická základna".

V Česku to však stále (a naštěstí čím dál méně) pokládáme za jakýsi přirozený a normální výklad reality. Přitom se jedná spíše o jednu z okrajových možností výkladu naší existence.

Z komunisty kapitalistou snadno a rychle

Často se zmiňuje představa, že by transformace dopadla jinak/lépe, kdyby se nezanedbalo právo – které na tehdejší tunelování a masivní rozkrádání nebylo nijak připraveno. To je ovšem hypotetická a iluzorní představa. Podstatou tehdejší transformace byla především a hlavně ekonomická transformace.

Trh bez přívlastků žádné právo nepotřeboval, protože se přece všichni aktéři svobodně a sami dohodnou na svých vlastních, individuálních pravidlech a právech. Jako se například držitelé kuponových knížek svobodně dohodli s Harvardskými fondy Viktora Koženého.

Tehdejší společnosti se předkládala sympatická teze, že je každý strůjcem svého osudu, a pokud budete například péct nejlepší rohlíky v okolí, bude z vás brzy bohatý a úspěšný pekař.

V neregulovaném tržním prostředí však reálně nevyhrává nejlepší pekař, ale pekař, který dokáže produkovat nejvíce rohlíků za co nejméně peněz. Na takový masivní rozjezd potřebujete ingredience, které tehdy vlastnili vítězové normalizace. A tito vítězové si pak koupili ostatní pekaře a nakonec i spoustu dalších věcí, médií a lidí.

Abychom se jen po česku nebičovali. Po zhroucení východního bloku na Západě existovala zcela reálná obava, že západní demokracie se svými sociálními státy smete východoevropský kapitalismus volného trhu a všechna pracovní místa se přelijí na Východ. Takže pokud vám přijde, že jsme Západ ekonomicky rozdrtili a v Německu dělníci vyrábějí součástky pro naše automobilky, pak si vezměte další prášek.

Podobná argumentace se nicméně u nás používá dodnes: pokud budeme mít vyšší daně a vyšší minimální mzdy, investoři utečou do levnějších zemí, protože naše nejcennější devíza je přece laciná pracovní síla. Desítky let stará demagogie se nikdy neomrzí.

A co se týče období privatizace, dnes tento proces považuje za úspěch pouze 18 % obyvatel. Tečku za touto érou udělal její vlastní strůjce, který amnestoval potenciální zločiny této doby. Stejně jako o předchozím období i o éře transformace lze říct, že nakonec skoro nikdo nenesl za nic odpovědnost, nebyl k ní hnán a nebyl za ni ani souzen.

Pocit křivdy a nespravedlnosti ve společnosti zůstal. Nepodařilo se pevně ukotvit jeden z elementárních předpokladů důvěry v demokracii, tedy že si jsou všichni před zákonem rovni. A stejně tak se nemohla ujmout víra, že mají všichni stejné šance.

Kdo bude jednou bránit demokracii? 

Podle opakovaných průzkumů je s fungováním demokracie spokojena zhruba polovina obyvatel, zatímco 41 % je s ní nespokojeno. Polovina obyvatel považuje demokratický režim za lepší než jiné způsoby vlády. Čtvrtina respondentů by naopak spíše uvítala autoritativní režim a 21 % je to celkem jedno. Co přesně respondenti do své představy o demokracii zahrnují, však nevíme. I v době ekonomického růstu a nízké nezaměstnanosti zde máme skoro polovinu obyvatel, kterým na demokracii v podstatě nezáleží. Co by pak přinesla případná krize?

Podceňujeme dlouhodobou ekonomickou mizérii části obyvatel, kdy až 1 500 000 lidí je ohroženo chudobou. Tato skutečnost je přitom často bagatelizována zcela absurdním argumentem, že ekonomická nerovnost u nás patří k nejnižším – jako by vám vědomí toho, že ani střední třída nemá nijak oslnivé příjmy, mělo ulehčit placení složenek a nájmu – s 9900,- minimální mzdy. Na českou průměrnou mzdu nedosáhne zhruba 60 % obyvatel a tato naše průměrná mzda se ani neblíží té německé minimální.

Celkově se ale naší zemi daří v této chvíli relativně dobře. Nezaměstnanost je nízká, ekonomika roste a na obzoru zatím není vyloženě extremistická strana s rostoucími preferencemi. Nicméně už minulá – a u nás ve svých projevech poměrně mírná – světová ekonomická krize způsobila na politické scéně docela výrazné zemětřesení.

Co přinese nějaký budoucí ekonomický propad, na který opět nemusíme mít víceméně žádný vliv? Musíme si uvědomit, že podstatná část společnosti vnímá svou ekonomickou situaci natolik špatně, že bude jakoukoli extrémní změnu vnímat jako možnost svého zlepšení, protože hůř už to přece nejde.

Současně také platí, že nám chybí dost těch, kdo vnímají demokracii a s ní spojené hodnoty jako hodné obrany samy o sobě, a to za jakýchkoli okolností. Kombinace zoufalých se znuděnými poskytuje už dnes otevřený potenciál pro degradaci naší svobody, který jen čeká na svou potenciální rozbušku.

Když rostly preference před minulými volbami straně Andreje Babiše, obvyklé záchranné brzdy už nefungovaly: strašení jeho předlistopadovou minulostí (totalitou) ani obavy ze střetu zájmů (demokratická obava). Naopak mu pomohlo to, co jsme sami dlouho podporovali, představa, že by této zemi měli vládnout ekonomicky úspěšní (devadesátá léta).

Potřebuje někdo demokracii?

Tony Judt ve svých úvahách načrtl koncept "republikanismu strachu", ve kterém se demokracie brání z obavy, že jiné verze jsou horší. Žádné nadšení pro demokracii, jen strach z toho, co by nastoupilo místo ní. Než přímé nastolení totalitarismu je dle něj pravděpodobnější, že demokracie "podlehne kouzlu vlastní upadlé verze. Demokracie korodují rychle. … Korodují, protože jsou většině lidí vcelku lhostejné."

Tento koncept platí obzvlášť pro porevoluční vývoj České republiky. Demokracie byla a stále je hájena nikoli proto, že je hodnotou samou o sobě, ale protože jakékoli její ohrožení povede zpátky k předchozímu autokratickému nebo totalitnímu režimu.

Jenomže strašení minulostí, která se čím dál více ztrácí v mlze a v nánosech nostalgie, už po takřka třech dekádách nedává valný smysl. Ten argument se používal a nadužíval tak vydatně, že jednoduše vyčpěl a ztratil smysl. A za tu dobu se nám nepodařilo vytvořit pozitivní hodnoty, které má smysl bránit samy o sobě.

Vývoj v devadesátých letech rezignoval na etiku, morálku a právo, ale podařilo se v této době alespoň definovat jednoznačné cíle, ke kterým chtěla země směřovat. Politické elity dokázaly soustředit své úsilí na to, abychom vstoupili do Evropské unie a NATO.

Byť se na to dnes často zapomíná, příprava vstupu do EU způsobila v České republice civilizační skok, kdy bylo nutné během poměrně krátké doby dohnat právní standardy Západu. Tím se však veškeré cíle naší země vyčerpaly. O dohnání Německa se pak raději přestalo mluvit.

Dnes se u nás o Evropské unii nejčastěji mluví jako o zdroji zla, kterému se musíme statečně bránit. Politické elity o ní v tom lepším případě mlčí. Není se pak co divit, že Češi naše členství v ní hodnotí nejhůře v rámci členských zemí.

Podobně se to má i s naší demokracií, lidskými a občanskými právy nebo občanskou společností. Je to jakýsi vedlejší a nechtěný produkt ekonomického růstu. A je to tedy něco, co bychom možná obětovali, pokud by to ekonomice prospělo.

Jak třeba ve své poslední knize píše Michel Houellebecq: "Pro lidi žijící, a úspěšně, v určitém společenském systému je pravděpodobně nemožné představit si hledisko těch, kteří od systému nikdy nic nečekali, a nijak je tudíž neděsí úvahy o jeho zničení."

Co s námi bude? 

Devadesátá léta přinesla radikální změnu ve fungování ekonomiky, ale v mnohém hodnotově navázala na předcházející normalizaci. Svým soustředěním na ekonomickou stránku lidské existence a ignorováním všech ostatních aspektů, které tvoří soudržnou a sebevědomou společnost.

Asi nám akutně nehrozí změna režimu, ale spíše degradace současné podoby naší demokracie. Máme myslím solidně vybudované instituce, které se dělí o moc nebo moc kontrolují. Je však namístě obava, kdo a jak moc je bude případně bránit, pokud se k moci prodere nějaký český Viktor Orbán. Země V4 v posledních letech sledují podobnou trajektorii, byť k ní každá dospěla svou vlastní cestou. 

Nepodařilo se nám zakotvit, že nedílnou součástí společnosti jsou také menšiny; že neseme odpovědnost za ty, kdo si sami z různých důvodů pomoci nedokážou; že občanská společnost je podmínkou demokracie; že se máme starat o veřejný prostor; že sami občané mají formulovat své zájmy a veřejně bránit svá práva; že chudoba často není důsledkem osobního selhání nebo vlastní lenosti; nebo že je v zájmu celé společnosti, aby se chudým a marginalizovaným dařilo lépe. Zato se u nás dlouho podporovala naprostá občanská pasivita, která se snad trochu začíná měnit teprve v posledních letech.

Nesebevědomá a do sebe zahleděná společnost pak ani nezvládne debatu o uprchlících nebo třeba nově integraci dětí s lehkým mentálním postižením do základních škol.

Vyčerpal se potenciál energie namířené k "dohnání" Západu. Jeho místo zaplnila nedůvěra k okolnímu světu, která rezonuje s osobním nezájmem velké části společnosti o veřejné dění. Reálně nám spíše hrozí osamocení uprostřed vlastních hranic, kdy čas zaplní plácání imaginárních model ze střípků našich dějin.

Stanislav Biler, socioleog, ihned.cz

Prezidentův strach

Datovazurnalistika.cz - Miloš Zeman se novinářů bál vždycky. Samozřejmě jen těch kritických, kteří uvažují v souvislostech, mají dobrou paměť nebo umí dobře hledat v archívech. Hned ve svém inauguračním projevu jim pro jistotu vymezil prostor na „ostrově negativní deviace“.

Toto prohlášení ukázalo, že Zemanův strach ze sdělovacích prostředků přetrval i léta jeho odpočinku na Vysočině. Když se dnes rozhlédneme, se kterými médii Zeman nekomunikuje a kterým je naopak plně k dispozici, může nás to naplnit optimismem, že přes všechny malé i velké přešlapy většina z nich stále ještě plní svou funkci, prezident se jejich podstatné části bojí a ze všeho nejmíň se mu hodí setkat se s novináři, kteří mu jen nepochlebují.

Jakými komunikačními kanály je nucen promlouvat k občanům bez obav z konfrontace? U diváků televize Nova zájem o Zemana klesá, zbývají tedy servilní moderátoři televize Prima a rádia Frekvence 1. Příležitostně je pro Zemana použitelný také bulvární deník Blesk, Právo a po delší době vzal na milost Český rozhlas – a tím jsme seznam vyčerpali. S Českou televizí Zeman nemluví, ačkoli víme, že to není dobrá strategie a že na sklonku roku vedla až k tomu, že se k divákům nedostaly přesné informace, kde budou moci sledovat Zemanův vánoční projev. S celorepublikovými deníky prezident nemluví rovněž a místo toho nepokrytě sází na tzv. alternativní zpravodajské weby, s nimiž se v době jeho působení v úřadu roztrhl pytel.

Klausův Bartoš, Zemanův Cvalín

Typickou ukázkou je Aeronet, jemuž byla opakovaně prokázána proruská propagandistická orientace, úmyslné šíření lživých, manipulativních nebo neověřitelných zpráv. Jedním z redaktorů je Petr Cvalín, „člen okresního výboru a mediální komise KSČM v Domažlicích, bydlištěm ve Staňkově. Člen stranické delegace, která byla na oficiální návštěvě Čínské lidové republiky na pozvání Mezinárodního oddělení Komunistické strany Číny. Student politické univerzity Jana Švermy v Praze“.

[[img:chrn_fullwidth:12629:Petr Cvalín, redaktor proruského propagandistického Aeronetu u prezidenta Zemana. Foto: Facebook]]

Právě na vydržování tohoto „novináře“, jenž tapetuje veřejný prostor pochvalnými texty o Zemanovi (například že nám jej obyčejní Němci závidí), pozvánkami na Hrad a cestami do Číny je vidět Zemanovo zoufalství. Cvalín samozřejmě žádný novinář není, je to politik, který se nezdráhá spojit s kýmkoli, včetně Adama B. Bartoše.

Předseda extremistické strany Národní demokracie Adam B. Bartoš, jehož v době, kdy zveřejňoval seznamy českých Židů, tehdejší prezident Klaus označil za génia a několikrát ho pozval na Hrad (a pozval ho tam později i Miloš Zeman), nedávno uspořádal mj. demonstraci na podporu prezidenta. Bartoš je známý otevřeným rasismem, nenávistnými výroky, výhrůžkami smrtí mnoha skupinám lidí, nejnověji tzv. vlastizrádcům, a distancují se od něj už i leckteří veřejně činní extremisté a populističtí politici. Ne tak Petr Cvalín, jenž se opakovaně ocitl na pódiu právě s Bartošem nebo například s neonacistickým hudebníkem Tomášem (Hnídkem) Ortelem či dalším otevřeným rasistou Miroslavem Sládkem, dříve předsedou republikánské strany.

Společně vyjadřují odpor vůči „vlastizrádným politikům, médiím a neziskovkám“, požadují demisi vlády, předčasné volby a „svrchovaný český stát“.

[[img:chrn_fullwidth:12630:Miloš Zeman. Foto: Facebook]]

Hnůj a póvl

Zmíněný Zemanův strach z poctivé nezávislé žurnalistiky a kritického myšlení je z jeho pohledu pochopitelný. O nepříjemných dotazech ví své minimálně z dob opoziční smlouvy. Jak by novináře, které celé roky nazývá hnojem a póvlem, mohl milovat, když referovali o jeho cestě do německého Bambergu a snaze vykšeftovat stovky milionů plus kompromitující materiály na své politické rivaly? Nemůže je mít rád například ani za to, že popsali, jak mezi jeho poradci vznikl materiál Olovo, který měl zdiskreditovat tehdejší ministryni školství Petru Buzkovou.

Nyní se Zemanovi nehodí odpovídat na otázky týkající se jeho kancléře Mynáře, který nezískal bezpečnostní prověrku (a Zeman sice slíbil, že v takovém případě Mynář na svém postu nezůstane, svůj slib ale nedodržel) nebo jeho souznění s nedemokratickými režimy, jejich představiteli a obdivovateli. Nehodí se mu samozřejmě ani být konfrontován s tím, že Lukoil platil jeho volební kampaň (Zeman ani ruská firma to nikdy nevyvrátili) nebo jestli letošní navýšení rozpočtu pro svou kancelář souvisí s nakupováním vlivu a zneužíváním veřejných zdrojů, tak jako tomu bylo třeba v listopadu 2015 se zájezdem občanů Osvětiman do Prahy.

Kdo koho potřebuje?

A do třetice: Jak jde Zemanův údajný boj s kmotry přislíbený v inauguračním projevu dohromady s tím, že jeho poradce Martin Nejedlý spoluvlastní firmu Lukoil Aviation Czech, do loňského června byl jejím jednatelem a stále se nachází v obrovském střetu zájmů? Jak informoval týdeník Respekt, Nejedlého firma loni prohrála soudní bitvu se státem o zaplacení téměř třicetimilionového dluhu vůči Správě státních hmotných rezerv (SSHR) a nečekaně skončila v likvidaci. Týdeník Dotyk zjistil, že likvidátor pohledávku neuznává, přestože o ní letos v červnu rozhodl soud. Předseda SSHR Pavel Švagr (kterého jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu v dohodě s ministrem financí) týdeníku sdělil, že o vymáhání dluhu požádá Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, nad nímž má dohled Babišovo ministerstvo financí. Je tohle jeden z důvodů, proč Zeman v posledních měsících Babiše podporuje a chválí? Rýsuje se možnost, že by Nejedlého dluh nakonec vymáhán nebyl?

Potřeboval Babiš Zemana (Nejedlého), aby na podzim 2013 vešel v platnost zákon*, podle nějž měli všichni dodavatelé benzínu a nafty platit kauci 20 milionů Kč, což bylo pro menší firmy likvidační a Babišovu Agrofertu se tím otevírala cesta k ovládnutí malých pump? Nejedlý na novele zákona nijak nelpěl, protože jeho podnikání malí distributoři pohonných hmot nevadí, ale Dotyk upozornil na kuloárové informace, podle nichž Nejedlý u Zemana intervenoval, aby novelu podepsal. Měl to být vstřícný krok nejen směrem k Babišovi, ale i ke státnímu Čepru. Podobně nepříjemných otázek se nabízí velké množství.

Mar-ke-ting

Tak jako pro Babiše, i pro Zemana je politika marketing: říkat se může cokoli, hlavně když na to publikum slyší. Třeba uprchlíci; přiživování strachu ve společnosti Zemanovi vychází dokonale. Stejně tak je mnohem snazší veřejnost přesvědčit třeba o tom, že stát přichází o nekřesťanské peníze kvůli nevládnímu neziskovému sektoru, zatímco například o dosud nesplaceném dluhu ve výši téměř 30 milionů Kč firmy jeho poradce se taktně pomlčí. Samozřejmě, že mediálně gramotné publikum schopné ověřovat si informace je to poslední, co prezident potřebuje.

Už víme, že na svých cestách po republice, které mnozí chápou jako jeho volební kampaň před dalším funkčním obdobím, je Zeman ochoten říct cokoli, co u voličů zabere. Snaží se vzbudit dojem, že odvážně pojmenovává věci pravými jmény. Věcnou kritiku důsledně označuje za hysterii tzv. pražské kavárny, ačkoli nejde o nic jiného než o konstrukt, o nálepku, kterou Zeman přilípne na čelo komukoli, kdo se mu nehodí, a tímto způsobem prokličkovává mezi svými kritiky a „nevhodnými“ dotazy. A mezitím se dějí věci.

Kateřina Mahdalová, Datovazurnalistika.cz

 

Ničíte živnostníky, tolerujete poskoky Merkelové. Andrej Babiš se postavil rozčíleným čtenářům

Parlamentnilisty.cz - Ministr financí Andrej Babiš odpovídal na dotazy čtenářů. Zajímalo je, jak se postaví k migrační krizi a jak to myslí s výběrem daní. Našel se i jeden, který Babišovi radil, jak má ministr financí vyhrát volby, a zavést tak vládu jedné strany.

„Máte to v krvi?“ ptal se uživatel s přezdívkou ehrenfrit. „Doslova útočit na živnostníky, a přitom ochraňovat toky miliard do daňových rájů a dividend společností ve stovkách miliard vám nevadí a čím to je?“

„Dobrý den, věřte mi, že na živnostníky neútočím, jde jen o demagogická a lživá vyjádření opozičních politiků, kteří se snaží takové nesmysly lidem namluvit. Naopak. Já se snažím narovnat trh, aby tady ti poctiví, kterých je většina, konečně mohli normálně pracovat a netrpěli konkurencí, která neplatí daně, a hraje tak za úplně jiných podmínek,“ odpověděl Babiš.

Následně se jal vysvětlovat rozdíly mezi daňovými ráji a vyplácením dividend a na to poté narouboval boj s „daňovým plánováním“ nadnárodních firem, které podle něj představuje větší problém. „Před měsícem jsme v OECD podepsali důležitou dohodu, na jejímž základě budeme s ostatními státy světa vyměňovat informace o velkých nadnárodních firmách, aby nad nimi byla větší kontrola,“ napsal.

Mílu K. zajímalo, jak dlouho se Babiš bude ještě věnovat politice. „Nebylo vám v podnikání lépe? Nemyslím, že by mělo skončit hnutí, ale spíš že byste předal otěže, protože podle mě máte na víc:).“

„Dobrý den, s dovolením to beru jako kompliment, takže díky,“ odpověděl Babiš a dodal, že ještě není ten správný čas politiku opustit. „Něco jsme tu lidem slíbili, začali jsme to a nebylo by fér to uprostřed práce ukončit. Ale pojďte do politiky, třeba to budete vy, kdo to za mě převezme. Kvalitních lidí není nikdy dost,“ odepsal a dodal, že o všem ale rozhodnou až příští parlamentní volby.

Bětka M. měla na pana Babiše několik dotazů ohledně daní. „Nemyslíte, že čím více daňových sazeb, tím větší v tom bude bordel, což ve finále nahrává korupci?“ ptala se. „Co sledujete snížením DPH na sudové pivo a jídlo v restauracích?“ zněl její druhý dotaz, kde následně uváděla příklady věcí, jež by si spíše zasloužily nižší daňové zatížení, například kultura, školní potřeby či základní potraviny. „U piva nevidím důvod. A jestli někdo nemá na to chodit do restaurací, tak ať tam nechodí, o nic zásadního nepřijde.“

„Dobrý den, myslím si to, proto jsem nikdy neměl radost z toho, co nám tady s daněmi dělaly předchozí pravicové vlády,“ reagoval ministr financí s tím, že tehdy byla vláda nepředvídatelná a měnila názory ze dne na den. „A to nemluvím o tom, že tihle ‚pravičáci‘ daně zvedali. Já jsem teď přišel se sníženým DPH na točené pivo, což má být podpora malým hospodám při zavedení EET,“ napsal a dodal, že cílem ANO je zavést dvě sazby DPH, nejdříve však musí zjistit, jaký by to mělo efekt na ekonomiku.

„K sudovému pivu už jsem se vyjádřil, ale udělám to rád znovu. Je to vlastně marketingová podpora EET. Pro hospodské, kteří neprodávají jídlo, ale jen točené pivo,“ napsal Babiš s tím, že to byl promyšlený tah. „Nižší DPH na točené pivo v restauracích stát ročně vyjde na 160 milionů korun, zatímco nižší DPH na nealko a vodu v restauracích zhruba na 65 milionů korun. Přesto na tom stát nakonec vydělá,“ uvedl.

„Proč ANO opravdu nezasáhne v otázce běženců?“ ptal se uživatel s přezdívkou gtads. „Prosím o vysvětlení, proč tolerujete Sobotkovo posluhovačství EU a Merkelové v otázce přijímání běženců. Z e-mailů je jasné, že tento premiér zcela kašle na občany, 90 % jich tu běžence nechce a do Bruselu jezdí s předem domluveným scénářem o souhlasu, co ČR Merkelová a spol. nadiktuje,“ psal čtenář. „Sobotka je ve své podstatě vlastizrádce. Nikdy asi nechodí mezi lidi... Jinak by nikdy nejednal tak podle. Komedie on a Chovanec je směšná... Jsou poskoky EU a Merkelové.“

„Dobrý den, hnutí ani já rozhodně netolerujeme nic, o čem tu píšete. Od začátku krize se vyjadřuji a jednám jasně a zřetelně,“ napsal ministr financí. „Žádné kvóty, žádné uprchlíky, kteří se u nás nedokážou pro svou jinou kulturu a náboženství integrovat, žádný diktát Bruselu ani velkých zemí Evropy, které podcenily a neodhadly vážnost celé situace,“ dodal. Zdůraznil, že již od samého začátku svého působení ve vládě tvrdí, že „Evropa je ve válce, a musí proto postupovat tvrdě a nekompromisně“.

Čtenáře nadvornika zajímalo, jakto že se Zemanův vtip s kalašnikovem stal součástí veřejné diskuse. Babiš na to reagoval tím, že uvedl příklad z vlastní zahrádky. „Já když řeknu, že je Poslanecká sněmovna často žvanírna, ve které se politici předvádějí, a je to ještě horší, když se dozvědí, že to Česká televize vysílá živě, jsem označen za člověka, který neuznává demokracii,“ napsal a dodal, na jednu stranu „se o zbraních nevtipkuje“, na stranu druhou však mohli „někteří politici“ přejít Zemanův vtip s větším nadhledem. „Jenže to by nebyli v televizi, takže začarovaný kruh.“

Pan Vladimír Holiš k celému systému otázek a odpovědí přistoupil poněkud jinak. Vysvětlil totiž předsedovi hnutí ANO, jak má vyhrát volby. „Dobrý den, pane Babiši, pokud chcete vyhrát volby, měli byste prosadit zákaz práva šaría. To by vám přineslo neskutečné množství sympatizantů. Pro vaši stranu by to také ovšem znamenalo odchod z koalice. Zvažte, zda by vám tento krok stál za vítězství ve volbách s předpokládaným ziskem cca 40 % hlasů a více,“ napsal s tím, že vše může vysvětlit, podpořit daty i právně zdůvodnit.

„Já to vidím ještě jinak. Jsem přesvědčený, že není nutné zakazovat právo šaría, když budeme trvat na tom, že do České republiky žádné uprchlíky nechceme. Tím spíš, že ani oni nechtějí k nám. V naší zemi platí naše zákony,“ napsal Babiš s tím, že zde nebudou platit žádné jiné zákony, ani šaría, ani „ty americké, ruské nebo norské“. „Navrhovat přijetí zákazu islámského práva může jen někdo, kdo buď neví, že tu takový zákaz odjakživa platí, nebo někdo, kdo si na tom chce nahnat laciné body.“

Zdroj: www.parlamentnilisty.cz
Odkaz: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Nicite-zivnostniky-tolerujete-poskoky-Merkelove-Andrej-Babis-se-postavil-rozcilenym-ctenarum-422477

Neziskovka? Dobře placená erární zašívárna

Facebook - Paní Valachová, naše ministryně školství tento týden prohlásila, že bude podporovat rozvoj humanitních oborů. V době, kdy si firmy stěžují, že je nedostatek kvalitních pracovníků v technických oborech, je toto rozhodnutí podivné. V době, kdy třeba Japonsko omezuje počty studentů těchto oborů na státních univerzitách. 

Položili jste si taky otázku, kam nastoupí absolventi oborů genderových studií, politologové, kulturologové a jiní ‘‘odborníci‘‘? A že by jich bylo u nás snad málo, když je třeba je podporovat?

[[img:chrn_fullwidth:12543:Kam s nimi? Do neziskovek! Foto: Chrudimské noviny]]

Jednu neziskovku vám představíme: Neziskovka Meta – neziskovka na podporu migrantů.

  • Posláním společnosti META je aktivně přispívat k nastavování a zkvalitňování podmínek podporujících rovné příležitosti migrantů, a to především v oblasti vzdělávání, které je jednou z podmínek úspěšného začleňování se do společnosti.
    ….
    S ohledem na znění školského zákona, který umožňuje povinnou školní docházku i dětem cizinců nelegálně pobývajících v ČR, mohou se tito stát klienty META, o.p.s.. Ostatním cizincům pobývajícím v ČR nelegálně lze poskytnout pouze jednorázové poradenství a doporučení jiné organizace/instituce.

V době, kdy u nás o migranta ještě skoro nezakopneš, proudí do této neziskovky – ZISKOVKY – dotace kolem 12 000 000. Z nich vynaloží na služby 2,7 milionu a na své platy 8 000 000. Pro koho? Pro těchto 20 mladých lidí? Kdo rozhoduje o výši jejich dotačních platů? Jaký by byl asi jejich příjem, kdyby sem začali uprchlíci proudit? Je zcela jasné, proč tito mladí lidé propagují pomoc uprchlíkům. Že je to z lásky k bližnímu a potřeby pomáhat, nás těžko přesvědčí.

K porovnání třeba platy učitelů: Například učitel ZŠ má podle údajů ministerstva školství za loňský rok při nástupu tarifní plat 20 350 hrubého (bez příplatků a odměn). Největší počet učitelů (30 070 z téměř 150 tisíc kantorů mateřských, základních a středních škol) bere tarifní plat 26 350 hrubého, a to mají všichni za sebou 27 a více let praxe. Nejvyšší metou je pak mzda 28 500, ale tu pobírají jen tři učitelé v zemi.

Máte pocit, že jste jméno této neziskovky už někdy slyšeli? Ano, nedávno, je to ta nechvalně známá neziskovka, která připravila pro učitele základních škol metodický manuál a do češtiny přeložený kreslený komiks, od kterého se nakonec distancovalo i Ministerstvo školství.

Na písemný dotaz jak byl projekt financován, došla následující odpověď od ředitelky neziskové organizace Meta:

Vážená paní ….,

projekt byl financován kanceláří Vysokého komisaře pro uprchlíky OSN, a to ve výši 149 984,- Kč. Na realizaci projektu bylo vyhlášeno výběrové řízení, do kterého se naše organizace přihlásila a byla vybrána. Projekt byl realizován od května 2015 do prosince 2015.

Spočíval v odzkoušení (pracovní skupina složená z pedagogů, pilotáž ve školách, workshop pro pedagogy) a adaptaci švédských materiálů, zapojeni do něj byli: jedna pracovnice naší organizace na 0,25 úvazku a 6 pedagogů základních a středních škol na Dohodu o provedení práce.

S pozdravem

Zuzana Vodňanská

ZDROJ: Fcb Naštvané matky


Horoskop na únor 2016 pro jednotlivá znamení

Astrolife.cz - Horoskop pro jednotlivá znamení na únor 2016 od astroložky, numeroložky, kartářky a spisovatelky Martiny Blaženy Boháčové.

BERAN 20. 3. - 20. 4.

Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce a má 28 dní. V přestupném roce má 29 dní. Český název měsíce je prý odvozen podle toho, že se při tání ledu, ponořovaly ledové kry. Únor=nořit se. A Berani se musí připravit, aby se někdo nepokusil ponořit je. Ti úspěšní Berani už jsou zvyklí, že se úspěch neodpouští, ale čeho je moc, toho je příliš. Na začátku měsíce je potřeba ještě stále přemýšlet o partnerských vztazích. O všech! O minulých, přítomných a budoucích. Také dětičky nepřestanou překvapovat, ale na druhé straně Berani mají děti rádi a tak jim mnoho odpustí. Je vhodný čas přemýšlet o cestě do zahraničí a koupit si letenku. A kdo nikam necestuje, může o tom začít snít a stane se. Dne 8. 2. 2016 proběhne novolunní ve znamení Vodnáře a tak si Berani mohou zaskotačit někde na akci. Je čas si udělat revizi ve svém osobním životě. Kdo je přítel a kdo nepřítel? Na začátku února by měli Berani přemýšlet o tom, do jaké skupiny lidí chtějí patřit. I když se Beranům nebude chtít a budou toužit spíše odpočívat a být někde zalezlí, situace je bude nutit jednat. Akce bude střídat akci a Berani by se měli řídit heslem: „ Komu se nelení, tomu se zelení.“ A protože se Mars pohybuje znamením Štíra, tak je potřeba si dávat pozor na finance. Finance budou hrát v únoru velkou roli a budou působit na náladu Beranů. Že by investice? Nebo řešení majetku? A protože po celý rok 2016 je potřeba si dávat pozor na úřední jednání, tak Berani si mají hlídat papíry, které budou podepisovat. Ti chytřejší Berani, kteří pochopili, že když je člověk zdravý, tak je silný, už delší dobu pracují na očistě svého organizmu. No a ti kdo ještě nepochopili, že ve zdravém těle, zdravý duch, měli by okamžitě začít. Berani! Kudy chodíte, všude si opakujte. „ Zdraví, zdraví, zdraví. Já mám zdraví. Děkuji.“ Dne 22. 2. 2016 proběhne úplněk ve znamení Panny a to pro Berany nebude lehké období. Tento úplněk bude patřit mezi emocionálně složitější úplňky v roce 2016. Jenže kdo se bojí, nesmí do lesa a to Berani vědí. Slunce se bude objímat s Neptunem. A tak budou mít Berani živé sny, intuitivní vhledy nejen do minulosti ale také do budoucnosti. A navíc jim někdo půjde po krku. A tak si Berani budou muset v únoru zopakovat větu, kterou tak často používám ve svých knihách. „ když ti někdo ublíží jednou, je to jeho chyby. Když mu to dovolíš podruhé, je to tvoje chyba. Protože v roce 2016 dojde u Beranů nejen k výměně spolupracovníků, ale také okolí, je potřeba se změnám nebránit. S tím ovšem Berani problém nemají. Jsou akční a jen ta něco s nimi nezamává. Motivační heslo na únor. Jsem zdravá bytost. Vážím si svého zdraví a neustále pracuji na očistě těla.

BÝK 20. 4. - 21. 5.

Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce a má 28 dní. V přestupném roce má 29 dní. Český název měsíce je prý odvozen podle toho, že se při tání ledu, ponořovaly ledové kry. Únor=nořit se. Zimní měsíce jsou pro většinu Býků nepohodlné. Býci mají rádi přírodu a zahradu, ale únor je zaměstná, protože Býci dostanou novou příležitost. Bude se to týkat pouze těch, kteří na sově zapracovali a kteří si udělali mentální plán. Býky někdo, nebo něco překvapí. Budou si myslet, že to je náhoda. Jenže náhody neexistují. Náhoda je jev, který je vyvolán myšlením v minulosti. Aby vám to Býci bylo jasné, situace si do života přitahujete sami. Dne 8. 2. 2016 proběhne novoluní ve Vodnáři. A tak se po vás milí Býci bude chtít, abyste se rozhoupali k nové akci. Nemáte to sice rádi, ale život je změna a je čas postoupit. Kdo chce novou práci, má ji mít. Kdo potřebuje novou šanci, přijde. Nesedět, nečekat, ale jít vpřed. Vaše vládnoucí planeta je Venuše se bude v těchto dnech pohybovat znamením Kozoroha, bude dělat kvadrát na Urana. A zase ta láska. Jak to máte v partnerských vztazích? Únor vás donutí, abyste si něco uvědomili. Láska neznamená někoho vlastnit, doufám, že to víte. Partner není váš majetek a platí to i opačně. Býci, kteří mají děti, se možná trošku rozčílí. Jenže milí Býci, jablko nepadá daleko od stromu a váš potomek je po vás. Tak to tak berte. Býci, kteří mají hráčskou vášeň, by se měli držet zpátky. I když většina Býku je velice opatrná na peníze a moc se jim nechce vydávat. A tak hráčským vášním podlehl jedině Býk, který je zoufalý. Ale víte jak to je, když člověk má projít zkouškou, tak mu jí zařídí člověk z okolí. Býci zkontrolujte si děti a partnera jestli je vše v pořádku. Dne 22. 2. 2016 prožijete úplněk ve znamení Panny. V ten den bude Slunce v konjunkci s Neptunem a vy si dávejte pozor na to, s kým se kamarádíte. Jestli se vám bude dělat „ošpice“ na jazyku, někdo vás pomlouvá. Všechna pozvání přijměte. Všude kam půjdete, mějte oči otevřené. Lidé se na vás sice usmívají, ale někdo je falešný. Nezapomeňte, že ještě jste stále v období, kdy musíte hlídat peníze a majetek. Na to vy slyšíte. Pozor na ztráty. Venuše se přesunula do Vodnáře a tak se trošku odvažte. Nepijte, mohli byste naslibovat něco, co se těžko splní. Anebo že by někdo něco nasliboval vám? Je vhodný čas na novou práci. Mluvte o tom, co chcete, protože líná pusa, holé neštěstí. Motivační heslo na únor:  Jsem úspěšný. Dosahuji povýšení. Rostu. Získávám. Dávám si do pořádku partnerské vztahy. Mám dobrý vztah s dětmi. Odprošťuji se od všech závislostí.

BLÍŽENCI 21. 5. - 21. 6.

Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce a má 28 dní. V přestupném roce má 29 dní. Český název měsíce je prý odvozen podle toho, že se při tání ledu, ponořovaly ledové kry. Únor=nořit se. Zimní měsíce jsou pro většinu Blíženců období, ve kterých řeší kam vyrazit s rodinou. Je na horách sníh? Tak hurá. Hlavně ať to je levné. Blíženci si potrpí na různé slevy a slevomaty a jsou šťastní, když se jim vydaří nějaká výhodná koupě. A protože Blíženci touží po společnosti, tak jsou pro ně důležití kamarádi. Ale pozor, někdy to v rodině nemusí partner chápat a může se cítit ošizen. Sourozenci a rodinní příslušníci jsou lidé, kterým je potřeba věnovat svou pozornost. Blíženci! Podívejte se, jestli někdo z rodiny něco neslaví a nezapomeňte udělat rodinné setkání. Co na tom, že to budou zase výdaje? Oslavy lidi sbližují. Pokecáte si, vypijete si, najíte se a bude vám krásně. Jen si dávejte pozor, ať to nepřeženete s alkoholem. Není to pravidlem, ale hodně Blíženců, když má vypito, tak hloupě kecá. Dne 8. 2. 2016 proběhne novoluní a bude ve znamení Vodnáře. Blíženci si v tomto období mohou udělat rituál na daleké cesty. Mohou se setkat s člověkem, který pracuje nebo žije v zahraničí. Mohou s ním řešit pracovně, ale také na osobní úrovni. Blíženci, kteří touží se v cizině pohybovat, mohou kolem novoluní udělat kroky ke splnění svého snu. Blíženci, kteří neumí cizí jazyk, se právě v těchto dnech přesvědčí, že platí: „ kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem. Je čas na vzdělávání. Vzdělání je velice důležité. Blíženci, jestli uvažujete o škole, nebo o nějakém kurzu, tak neváhejte a hurá do toho. V únoru vaše vládnoucí planeta Merkur již nabrala přímý směr a tak se vám rozjedou záležitosti, které se v minulých týdnech pozdrželi. A protože se Merkur pohybuje znamením Kozoroha, kde zůstane do 13. 2. 2016, tak stále počítejte s tím, že vaše komunikace a také vaše myšlení bude zaměřeno na finance, na majetek a na výdaje, či nákupy. To je k vzteku, Blíženci, že? Chcete šetřit a stále musíte něco vydávat. Ve druhé polovině února se vaše vládnoucí planeta Merkur přesune do znamení Vodnáře, bavte se, pište a plánujte cesty, vzdělávání a kurzy. Můžete zorganizovat i nějakou činnost z domova. Práce z domu, to by bylo něco, že? První polovina roku 2016 vám přinese téma rodina a domov a způsob jak bydlíte, budete také hodně řešit. Jestliže nepůjde o stěhování, tak se určitě budete zamýšlet nad tím, zda a co vylepšit v domově. Toto téma bude kulminovat kolem úplňku, který proběhne dne 22. 2. 2016 a bude v Panně. Udělejte si pořádný úklid v papírech a ve skříních. A Blíženci, jak jste na tom s váhou? Je potřeba se zaměřit na své tělo. Hurá do posilovny. Ve zdravém těle, zdravý duch. V únoru by vás mohla milí Blíženci oslovit astrologie anebo nějaký jiný kurz. A kdo z vás věří v Boha? Anebo v co věříte? Motivační heslo na únor:  Řeším svůj vztah k zahraničí. Organizuji cestu. Vzdělávám se. Věřím. Buduji spokojený domov. Rodinu. Snažím se.

RAK 21. 6. - 22. 7.

Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce a má 28 dní. V přestupném roce má 29 dní. Český název měsíce je prý odvozen podle toho, že se při tání ledu, ponořovaly ledové kry. Únor=nořit se. Raci, vybírejte si, s kým spolupracujte. Jestliže chcete něčeho dosáhnout, měli byste být obklopeni kvalitními lidmi. I ten nejtalentovanější člověk se dostane pouze tam, kam mu dovolí jeho okolí. A protože vás v roce 2016 bude hodně lidí tlačit do toho, abyste jim sloužili, tak si uvědomte svou cenu, a co chcete a co nechcete. I ve službách se dá vydělat. Doufám, že jste se neurazili? Je to o tom, že člověk může rozdávat, ale musí si umět také brát. A když ne peníze tak něco za něco. Výdej a příjem má být vyrovnaný. Kdo jen dává, vyčerpá se. Kdo jen bere, spálí se. V první polovině února si budou Muset Raci dávat pozor na to, aby se neobjevil nějaký konflikt kolem financí s partnerem nebo s dětmi. Většina Raků nemá ráda, když jejich okolí zbytečně utrácí, ale problém je, když ostatním kážou vodu a sami pijí víno. Raci, jestliže chcete po ostatních, aby šetřili, uskrovněte se také. Ale nic se nemá přehánět. Dne 8. 2. 2016 proběhne novoluní ve znamení Vodnáře. Je to vhodné období na jednání s bankami, s úřady. Vhodné období na vyřizování půjček a smluv. Je potřeba si překontrolovat pojistky. Raci, kteří podnikají, by mohli odevzdat s předstihem daňové přiznání. Ale chápu, že se většina lidí, snaží odevzdat daňové přiznání až na poslední chvíli, protože potřebují našetřit na daně. Únor je pro Raky vhodný na investice a na řešení hypoték, nebo půjček. I když ti rozumní Raci, se zbytečně nezadlužují. A tak je to správné. Dne 22. 2. 2016 proběhne úplněk ve znamení Panny. Bude to pro Raky zvláštní úplněk a ti jedinci, kteří se v minulosti nestarali o svůj zdravotní stav, mohou cítit větší únavu. Rozčílit v tomto období, může Raky někdo z rodinných příslušníků. Raci jsou sice rodinné typy, ale pravda je, že velká spousta Raků prožije během svého života problém se sourozenci, se sousedy a dokonce se svými dětmi. Jakoby je energie chtěli vyzkoušet, zda umí zacházet se svým karmickým posláním a tím jsou dobré vztahy v rodině. Na konci února, je potřeba udělat vše proto, aby se zlepšily, nebo upevnily rodinné vazby. Raci? A jak vycházíte se svými sousedy? V únoru po vás energie budou chtít, abyste začali pracovat na své inteligenci, Tak co už plánujete kurzy? Studujete? A budete řešit něco kolem autíčka, kolem svého miláčka. Doufám, že máte vše kolem auta v pořádku?  V únoru a v březnu budou Raci cestovat, jezdit sem a tam a vyřizovat na úřadech. Motivační heslo na únor. Jsem silná bytost. Umím investovat. Mám plnou pokladnu. Umím popsat bankovky. Pracuji na vztazích se sourozenci. Pečuji o své auto. Jsem opatrný na cestách. Učím se.

LEV 23. 7. - 23. 8.

Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce a má 28 dní. V přestupném roce má 29 dní. Český název měsíce je prý odvozen podle toho, že se při tání ledu, ponořovaly ledové kry. Únor=nořit se. Lvi! Stále sledujte svůj osobní růst. Expandujte! Potřebujete totiž vynikat. Najděte si svou cestu! Jděte po ní a vaše hodnota poroste! Abyste mohli stoupat ve své kariéře a abyste mohli vyniknout ve svém životě, musíte si umět nasmlouvat ty správné podmínky. Musíte se naučit umět prodat to, co umíte. Jestliže budete podepisovat nové smlouvy, tak si pořádně přečtěte, co se tam píše. Jestliže to budete vy, kdo bude někde zavádět nová pravidla, promyslete vše do detailů. A nezapomeňte, že platí to, co je psáno. Slova se mluví a voda teče. Už jste se určitě setkali s tím, že někdo něco vykládal a potom to úplně popřel, anebo zkreslil. A tak si přesně vydefinujte všechny podmínky. V osobních vztazích, v pracovních vztazích, prostě s každým.  Dne 8. 2. 2016 proběhne novoluní ve znamení Vodnáře. Lvi, je to období, kde se budou řešit partnerské vztahy. Nic nového pro vás, protože ty už řešíte dva roky, ale v únoru proběhne něco, čeho byste si měli všimnout. A důležitá informace! Na pracovišti si nezačínejte žádné milenecké vztahy. Protože v roce 2016 vás energie prozkouší, jaké máte hodnoty a jak si vážíte svého partnerství. Když budete rozmlsaní, zaplatíte! V roce 2016 hned od začátku roku budete přemýšlet co dalšího dělat, tvořit, abyste si více vydělali, anebo abyste dělali něco jinak. Právě novoluní ve Vodnáři vám může napovědět, která oblast je pro vás vhodná. A kdybyste na nic nemohli přijít, sbalte si kufry a odleťte do teplých krajin. Na břehu moře vás napadne tolik věcí, že budete koukat. Dne 22.2.2016proběhe úplněk ve znamení Panny. Bude citlivý. Vidíte ty dvojky v datu? Tento úplněk budete přemýšlet o tom, co vlastníte. A jak s tím zacházet dále. Peníze jsou velice důležité! Ale prý nejsou všechno. Je to pravda? Na to si musíte odpovědět sami. V dnešním komerčním světě jsou velmi důležité, a když je máte, lépe se vám žije. V únoru si ale také zopakujte, že v životě existují i jiné hodnoty. Zdraví. Láska. Rodina. Domov. Práce. Štěstí. Díky tomu, že Neptun bude v konjunkci se Sluncem, nechte si veškerá důležitá rozhodnutí kolem peněz, prodeje, nákupu, vyřizování, raději na pozdější období. A nezapomeňte! At se děje, co se děje, všechny vaše zážitky vás posilují a díky nim získáváte nový pohled na svět. A protože Lvi jsou znamení, které miluje děti a všechny mladé lidi, tak rada zní, vyrazte si někde na hory, třeba na karneval a pročistěte si hlavu. Zablbnout si jaké malé dítě, kdo by si to nepřál? No a nejdůležitější téma v měsíci únoru je, abyste si milí Lvíčci uvědomili svou cenu a jestli něco tvoříte, tak abyste se uměli prodat. O tom to totiž je! Motivační heslo na únor. Jsem člověk, který má kolem sebe kvalitní partnery. Na osobní, ale také na pracovní úrovni. Umím si vážit financí. Mám obchodní talent a znám svou cenu.

PANNA 23. 8. - 23. 9.

Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce a má 28 dní. V přestupném roce má 29 dní. Český název měsíce je prý odvozen podle toho, že se při tání ledu, ponořovaly ledové kry. Únor=nořit se. Milé Panny doufám, že vaše pochmurná nálada už zmizela a kdo jí neměl, tak gratuluji, protože krásně zvládá svou práci na pozitivním myšlení. V únoru je potřeba se zamyslet nad svým zdravotním stavem. Panny? Doufám, že nepatříte mezi hazardéry se zdravím, kteří chodí do práce, i když jsou nachlazení a kteří nedodržují zdravý životní styl? Svému zdraví se věnujte celoživotně. Je to i váš karmický úkol zajímat se o zdraví, anebo o nějakou oblast, která má se zdravím něco společného. V únoru, ale zbystřete a hlídejte se. Energii Panny jsou astrologicky přiřazena střeva. Střeva jsou velmi důležitá, protože ve střevní stěně probíhá proces, při kterém se rozhoduje, které látky jsou pro tělo potřebné, a které se mají vyloučit. Jestliže nejsou v pořádku střeva, projeví se to dříve či později na kůži. Lidé, kteří jsou narozeni ve znamení Panny, se vyznačují podobnými tendencemi jako střevo. Myslí si, že jejich úkol je rozlišovat, co je podstatné a co ne. Pro lidi, kteří mají hodně energie Panny je důležitá správná životospráva, neboť jejich organizmus reaguje na rovnováhu mnohem citlivěji než jiná znamení. Tito jedinci by měli rozhodně zvažovat svůj jídelníček. Nesprávná strava může totiž poškodit střeva. U energií Panny je dobré upozornit na to, že tito lidé mají bohatou a bujnou představivost. Musí se naučit to, aby si nenamlouvali nějaké zdravotní problémy a aby si je nepředstavovali. Ono totiž náš život je výsledkem našich myšlenek. Přesto, že tito lidé o svůj zdravotní stav dbají, mohli by si svými představami vyvolat nějaký problém. Proto rada pro všechny Panny! Představujte si každý den sami sebe jako krásnou a zdravou bytost, která může dosáhnout v životě na jakýkoli cíl. Panny! V únoru vás čeká nejdůležitější úplněk v roce 2016.  Dne 22. 2. 2016 proběhne úplněk ve znamení Panny. T bude velmi významné období, které by mohlo ukončit významnou etapu vašeho života. Změňte myšlení. Je čas zapřemýšlet co na sobě můžete změnit. Nevyhovují, se ukončí. Proč? Protože je potřeba začít znovu. Hlídejte si partnerské vztahy a pozor na podepisování smluv. Dávejte si pozor, co slibujete. Víte, jak je to nepříjemné, když někdo slíbí něco vám a potom to nesplní, že? Motivační heslo na únor. Jsem zdravá bytost. Pracuji na svém životě. Dodržují správné stravování. Zajímám se o zdravý životní styl. Nebojím se změn. Ukončuji staré a plánuji nové.

VÁHY 23. 9. - 23. 10.

Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce a má 28 dní. V přestupném roce má 29 dní. Český název měsíce je prý odvozen podle toho, že se při tání ledu, ponořovaly ledové kry. Únor=nořit se. Váhy potřebují být ve středu dění a potřebují, aby se jim okolí obdivovalo. Aby je bralo. Aby se na ně obracelo. Nejhorší situace nastává, když mají Váhy pocit, že si jich okolí dostatečně nevšímá. To dokážou vytvořit takovou scénu, že všichni prchají pryč. Málokdo to vydrží dlouhodobě a hlavně doma by Váhy měly zachovávat klid, aby partner a potomci nemuseli pořád poslouchat, jak jsou Váhy nedoceněné a jak je nikdo nemá rád. Naštěstí vy takoví nejste a to je fajn. Dne 8. 2. 2016 proběhne novoluní ve Vodnáři. Váhy, že by nějaká cesta do ciziny? Váhy, nevykládejte, že nemáte peníze. Nešetřete tam, kde nemáte. Hlavně nešetřete na partnerovi a na dětech. Schválně, kdy jste si se svým partnerem vyhodili z kopýtka, kdy jste se plácli přes kapsu a udělaly si třeba wellness víkend? Nebo kdy jste si dopřály luxusní večeři? Začněte si všímat lépe svého partnera. Je možné, že něco přehlížíte. Tak Váhy pozor, aby v budoucnu nebylo pozdě. V první polovině roku si vše kolem sebe bedlivě hlídejte, abyste nebyly nemile překvapeny. A co vaši potomci? Čeká je nějaké zásadní rozhodnutí? Anebo máte pocit, že vás zlobí? Váhy! Všichni mladí lidé si zaslouží benevolenci. A když jde o vaše děti, tak si vzpomeňte, že jsou po vás anebo po někom z vašich předků Jestli vás zajímá, proč se chovají tak, jak se chovají, tak si najděte jejich vzorce duše. Uvidíte, po jakém předkovi zdědili to, co se vám nelíbí. Že by po vás? Nejdříve ale na každém hledejte to dobré. Věci, které vám vadí, nemusí ani tak souviset s vaším okolím jako s vámi. Můžete mít zvláštní pocity. Něco jako nespokojenost. Touhu žít jinak, existovat jinak. A tak se nedivte, že vaše okolí vám zrcadlí to, co se odehrává ve vás. Dne 22. 2. 2016 proběhne úplněk ve znamení Panny. Nebude to pro vás příznivé období. Hlídejte si své zdraví a svou psychiku. Na problémy nepoužívejte ani alkohol, ani cigarety, ani hysterické výjevy. Na problémy používejte pozitivní myšlení, poproste o pomoc anděly anebo někoho komu věříte. Může na vás prasknout něco, co skrýváte. Anebo že by se provalilo tajemství někoho kolem vás? Hlídejte si své okolí, někde je skrytý nepřítel, který kuje pikle. Na pomluvy nereagujte. Já to taky nechápu, proč jsou někteří lidé tak pomlouvační. Že by vám záviděli? A pozor vy takoví nejste. Protože vy víte, že vrána k vráně sedá a rovný, rovného si hledá. Váhy budou pozvány na rande, a když ne tak by to měly být ony, kdo někoho pozve. Ale pozor jen ty nezadané. Tento měsíc žádná nevěra, žádné skrývání. Protože to praskne.

ŠTÍR 23. 10. - 22. 11.

Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce a má 28 dní. V přestupném roce má 29 dní. Český název měsíce je prý odvozen podle toho, že se při tání ledu, ponořovaly ledové kry. Únor=nořit se.  V únoru se budou muset Štíři moc a moc snažit, aby zachovali harmonii v domově. Štíři jste spokojeni s tím, jak bydlíte? A jste spokojeni s atmosférou v domově? Jestli ano, potom je vše v pořádku! Zkrášlete si svůj dům. Něco si kupte, nebo domov upravte. Jestliže vám ale něco vadí, tak se zamyslete, co podniknout, aby se situace zlepšila. Dne 8. 2. 2016 proběhne novoluní ve znamení Vodnáře. Toto novoluní sice voní dálkami a cestováním, ale vy se spíše držte doma. Chcete mít přeci klídek s rodinou, že? Štíři, jak vycházíte s ženami vašeho rodu? A protože se v době novoluní bude vaše vládnoucí planeta Pluto opírat o vliv Venuše a Merkura v Kozorohu, stále je to správné období řešit práci. Štíři, víte, že když chcete, tak umíte být kouzelní? Navíc máte něco zvláštního v očích. Jak se říká, štíří oči jsou „oblbující“ oči. Kdo prožil někdy nějaký románek se Štírem, tak ví, že tito jedinci používají své očí jako mocnou zbraň. A je v nich hloubka. Štír je vůbec znamení napojené na podvědomí a na hlubší magickou úroveň. Je na každém jedinci, zda si vyberu bílou cestu života anebo černou cestu skonávání. Dne 22. 2. 2016 proběhne úplněk ve znamení Panny. Štíří jestli vás někdo zklame, tak si to neberte osobně. Udělejte si revizi v tom, s kým se stýkáte a v jaké společnosti se pohybujete. Štíři jsou často lidé, kteří se baví úplně s každým, jenže to se někdy nevyplácí. Jak se říká, důvěřuj, ale prověřuj. Štíři budou někde pozváni a možná se akce zkomplikuje, anebo se nevyvine podle vašich představ. Ale víte, že život není podle představ, ale že vše je součástí božího plánu? A navíc, vy si tento rok budete muset ujasnit, mezi které lidi chcete patřit. Nezapomeňte, že máte přemýšlet o tom, jak jiným a efektivnějším způsobem vydělat více peněz. Vaše vládnoucí planeta Pluto, bude ve složitém aspektu na Uran a tak se můžete připravit na to, že vás může překvapit nějaká kolega. Motivační heslo na únor. Jsem spokojený s bydlením. Mám krásnou rodinu. Jsem spokojen se svým tělem. Jsem středem pozornosti. Obklopuji se kvalitními lidmi.

STŘELEC 22. 11. - 22. 12.

Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce a má 28 dní. V přestupném roce má 29 dní. Český název měsíce je prý odvozen podle toho, že se při tání ledu, ponořovaly ledové kry. Únor=nořit se. Střelci, rádi cestujete a většina z vás miluje jízdu autem. Doufám, že máte dálniční známku, zimní přezutí a svého čtyřnohého miláčka v perfektním stavu. Nepodceňujte vozovky a při jízdě po dálnici si dejte polštářek pod zadní část těla. Někdy je totiž jízda po dálnici podobná jízdě v tankodromu. Jenže vy jste Střelci a vše berete s nadhledem a s humorem, který je pro vás typický. Dne 8. 2. 2016 proběhne novoluní ve znamení Vodnáře. A vy opět budete toužit po dálkách, anebo po volnosti. Jak to ale uděláte, kdy se po vás chce, abyste se soustředili na vydělávání financí, na postup v práci. Řešení je jediné. Začněte podnikat a udělejte sami ze sebe šéfa. Své pracovní aktivity spojte s cizinou, s cizinci nebo s cestováním. Vaše vládnoucí planeta Jupiter se nachází ve znamení Panny a to je pro váš rozvoj bezvadné postavení. Měli byste v tomto období vymyslet nějakou famózní reklamu a říct o sobě světu. Že existujete, co děláte, co dělat chcete. Stále přetrvává vhodné období směrem k vašemu vzdělávání. Jestli chcete do školy, jděte. Vzdělaným patří svět. Jestli chcete na seminář, přihlaste se. Jestli vás zajímá ezoterika, začněte ji studovat. I když co si budeme povídat, většina Střelců si o sobě myslí, že jsou geniální. Jak to máte vy? Hlavně abyste zvládali přirozenou inteligenci. Co to je? Přirozená inteligence je umění reagovat na život. Střelci! Je únor, venku je zima, co kdybyste pozvali rodinu na skleničku a na pořádnou hostinu. Máte sourozence? Zavolejte jim.  A je čas vyřizovat na úřadech. Neodkládejte papíry. Mějte v nich pořádek. Chce se toho po vás příliš? No, pořádek dělá přátele. Dne 22. 2. 2016 proběhne úplněk ve znamení Panny. Co se to děje kolem vaší kariery? Jestliže vám nevyšlo něco, s čím jste počítali, je to dočasné. První polovina roku 2016 je pro vás pracovně velmi úspěšná. A kdo je například v důchodu, i ten bude mít plné ruce práce. Střelci! Máte možnost se předvést, jak jste důležití. Jenže to se nemusí líbit vaši rodině a doma se může schylovat k bouřce. Aby člověk vyhověl, jak pracovně, tak rodinně, existuje způsob. Jaký? Kombinované práce. Část z domu, část ze zaměstnání. V dnešní době počítačů to přeci není žádný problém. Rok 2016 po vás chce, milí Střelci, abyste ještě více změnili svou osobnost, abyste se rozvíjeli a abyste pracovali na svém osobním rozvoji. Už několik měsíců pracujete na změně svého myšlení a ti šikovnější z vás už mají před sebou výsledky. Říkáte, že mezi ně nepatříte? To není pravda. Jste jedničky. Každý den, si to opakujte. Kolem 23.2.2016 se rozhlížejte, co se stane. Luna udělá konjunkci s vaší vládnoucí planetou. Takže? Jste připraveni? Na co? No přeci vyrůst.

KOZOROH 22. 12. - 20. 1.

Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce a má 28 dní. V přestupném roce má 29 dní. Český název měsíce je prý odvozen podle toho, že se při tání ledu, ponořovaly ledové kry. Únor=nořit se. V únoru budou Kozorohové opět řešit peníze. Budou přemýšlet jak více vydělat, anebo jak vydělávat jiným způsobem. To, jak je na tom člověk během života s penězi, s majetkem, co vlastní a jestli si umí vlastnictví udržet, záleží na jeho programech, které v sobě nosí. Programy zdědil od svých předků. Kozorohové mají v popisu své práce šetřit a shromažďovat. To dostali jako úkol. Někteří to přehánějí a jiní jsou rozumní. Pravdou ale je, že když nerozumně zacházejí s majetkem, s hodnotami, tak se to může projevit na jejich zdravotním stavu. Dne 8. 2. 2016 proběhne novoluní ve znamení Vodnáře. Slunce a Luna budou v tento den pod příjemným aspektem od Saturna, takže rozhodnutí, které se bude týkat financí, by mělo klapnout. Je to také vhodné období koupit nebo prodat. Ti šťastnější Kozorohové dostanou bud novou práci, nebo se jim zlepší finance. A všichni Kozorohové by si měli udělat finanční rozvahu, takový plán na rok 2016. Kozorozi nedosahují na své cíle lehce, ale dobře vyvinutý Kozoroh, který se nevymlouvá a maká, tak ten se dopracuje během života nejen k majetku, ale také k zajímavému postavení. Pracovní problém a tudíž také finanční problém, mají pouze ti Kozorohové, kteří se nemohou uplatnit a spoléhají na druhé. Možná je to pohodlnější, ale do budoucnosti se jim to může vymstít. Dne 22. 2. 2016 proběhne úplněk ve znamení Panny. Kozorohové? Vidíte ty dvojky v datu? Dvojka je o emocích. Úplněk ve znamení Panny vám připomene, ať si lépe hlídáte své zdraví. Nejlepší by bylo si naplánovat dovolenou a odletět někam do teplých krajů. Nebo že by jízda na lodi? Kozorohové jsou ale lidé, kteří se narodili v zimě a tak většina z nich má zimu ráda. Takže možná lepší než výlet do tepla by to chtělo zasněžené horské štíty. Brrr! Kozorohové! Jestli máte někoho v cizině, tak se mu ozvěte a možná se ozve on vám. Jestli toužíte po nějaké exotické zemi, tak si v lednu kupte letenku. Jsou nejlepší ceny. Cizina vás rozhodně bude lákat, a když nikam nemůžete odletět, tak se dívejte na cestopisné filmy. Také lidé a firmy, kteří pracují s cizí měnou, vás mohou oslovit, kdo hledá práci, měl by se ohlížet po činnostech, které mají na starosti něco s cizinou, s cizí firmou, s cizí měnou. Ale může se to týkat také vzdělávání. Škola, semináře, to je to, o čem Kozorohové budou přemýšlet. A to je fajn, protože vzdělaný člověk má větší přehled a většinou umí lépe reagovat na život. A jak to máte s vírou? V co nebo v koho věříte? Motivační heslo na únor. Jsem finančně spokojen. Umím vydělávat peníze. Mám dostatek, Studuji, vzdělávám se a cestuji. Učím se cizí jazyk.

VODNÁŘ 20. 1. - 19. 2.

Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce a má 28 dní. V přestupném roce má 29 dní. Český název měsíce je prý odvozen podle toho, že se při tání ledu, ponořovaly ledové kry. Únor=nořit se. Vodnáři jsou lidé, kteří se rádi baví. Jsou všude tam, kde se něco děje. Jsou všude tam, kde se něco organizuje. Hlavně musí být legrace. Vodnáři musí mít práci, která je baví a úplně nejlepší je, když dělají něco, kde se zábava vyrábí, kde se scházejí lidé, aby trávili svůj čas. Hlavně musí být volnost. Vodnáři nesnášejí pravidelnost a nesnášejí, když něco musí. A v únoru po nich budou energie chtít, aby vymysleli nový životní plán. Aby se přesunuli z oblastí, které jim nevyhovují a aby se posunuli tam, kde jim to vyhovuje. Co to bude? Nová práce? Nové bydlení? Nová skupina lidí? Vodnáři už v loňském roce poznali vliv Saturna, který pro ně vytvořil nejen nové příležitosti, ale dovolil jim, aby se zapojili do nových aktivit, mezi nové lidi. Většina Vodnářů se přesunula v roce 2015 mezi lidi, o kterých vůbec netušili, že by mohli existovat. A v roce 2016 bude tento trend pokračovat. V únoru prožijí Vodnáři nejdůležitější novoluní v tomto roce. Dne 8. 2. 2016 proběhne novoluní ve znamení Vodnáře. Ted nebo nikdy! Milí Vodnáři, když si vzpomenete na začátek minulého roku, tak zjistíte, že se ve vašem životě odehrála zásadní změna. A právě nyní, tento měsíc, tento rok, kolem novoluní ve Vodnáři, zažijete další velké překvapení a další úžasný posun. Tedy zažijí to hlavně schopní jedinci. Mluvkové a lenoši se budou hryzat závistí, jak to ti ostatní dělají, že se jim tak daří? Vodnáři! Vaše vládnoucí planeta Uran bude tentokrát na novoluní působit pod vlivem pozitivního aspektu a tak se připravte na úspěch. A Vodnáři, výsledky budou tak velké, jak velké máte přání. Skromná přání, skromné výsledky, velká přání velké výsledky. Skromnost není moc dobrá vlastnost. Kdo málo žádá, ten málo dostane. A pozor! Vodnáři, nezaměňujte skromnost s pokorou. To je úplně jiné téma. Dne 22. 2. 2016 proběhne úplněk ve znamení Panny. Vodnáři? Vidíte ty dvojky v datu? Tento úplněk bude hodně o zdraví a o tom jak se lidé starají o svá těla, ale u vás to bude o financích. Vodnáři, to není vaše oblíbené téma, že? Nebo patříte mezi ty vyspělé Vodnáře, kteří jsou zavaleni majetkem a plavou kraula v bankovkách? Tak to je dobře. Jestli ne, čeká vás řešení kolem úřadu. Financí a majetku. Vodnáři, doufám, že máte vše zaplaceno. Jestli někomu dlužíte anebo někdo dluží vám, budete to řešit.

RYBY 19. 2. - 20. 3.

Únor je podle gregoriánského kalendáře druhý měsíc v roce a má 28 dní. V přestupném roce má 29 dní. Český název měsíce je prý odvozen podle toho, že se při tání ledu, ponořovaly ledové kry. Únor=nořit se. Počasí je v únoru vrtkavé. A protože Ryby měly minulé měsíce velice náročné, je potřeba so bud odpočinout anebo udělat něco pro své zdraví. V případě nachlazení, radím nemachrovat, ale zalehnout do postele a vypotit se. A na co je potřeba si dávat pozor? Které části těla je potřeba sledovat? Energii Ryb odpovídají, chodila. Chodidla mají nesmírný význam, a přesto zůstávají na okraji našeho vnímání do té doby, dokud nás nezačnou bolet. Nesou člověka a spojují ho ze zemí. Díky chodidlům může člověk vnímat pevnou půdu pod nohama. Chodidla tím zabezpečují ukotvení, pevné postavení na zemi. Pevný postoj a spojení ze zemí, jsou pro člověka s převládající energii Ryb důležitým životním tématem. Velice často se lidé s touto energií cítí doma všude a nikde. Mají v sobě hodně rozporů. Jestliže tedy tito lidé s energií Ryb začnou mít nějaký problém s chodidly nebo s končetinami, je to pro tohoto člověka informace, že není pevně zakotven ve své životní pozici. Energie Ryb je velmi jemná a tito jedinci jsou náchylní ke spoustě zdravotním problémům. Lidé s touto energií mají tendence svůj zdravotní stav velmi podceňovat. Jsou náchylní k problémům s kyčlemi, bolestem v kříži. Občas je může bolet páteř, mohou trpět na otoky a revmatizmus. Může se zde projevit náchylnost k různým alergiím nebo astmatu. U této energie je důležité vyhnout se nestřídmému způsobu života a jakýmkoliv extrémům. Špatný životní styl může způsobit potíže s játry a zažívacími problémy. Tito lidé by si měli dávat pozor, aby se na své nemoci myšlenkově nesoustředili, protože by si je tím způsobem mohli přivolat. Navenek lidé s energií Ryb se zdají klidní, ale jejich nitro je velice často naplněno úzkostí. Je třeba si dávat pozor na jakýkoliv druh závislosti. Rybí energie je náchylná k problémům, jako je onemocnění a zranění chodidel, horečnatá onemocnění, alkoholismus, alergie, astma, senná rýma. Pozor také na lymfatický systém. Neznamená to, že těmito problémy musí lidé s energií Ryb trpět, záleží to na způsobu života, který vedou. Dne 8. 2. 2016 proběhne novoluní, které bude ve znamení Vodnáře. Nebude to pro Rybičky příjemné novoluní, protože v ten den vytvoří Slunce a Luna nepříjemný aspekt s Marsem. To může přinést konfliktní situace, anebo někdo vyzve Rybičky k boji. At se děje, co se děje, Rybičky nenechte se vyprovokovat. Ani v práci, ani s lidmi se kterými na něčem spolupracujte, ani s těmi, vedle kterých žijete. V únoru se můžete dočkat toho, že vás někdo zklame. A já jen doufám, že to nejste vy, kdo někoho zklame? Může také prasknout tajemství. Bud na vás, nebo na někoho jiného. A některým Rybám se ozvou úřady. Zkrátka zamyslete se nad tím, co vám vadí. A Ryby! Neopijte! Tím nic nevyřešíte! Dne 22. 2. 2016 proběhne úplněk ve znamení Panny. Stále je potřeba se zaměřit na zdraví. Ale také na partnerské vztahy, na podepisování nových smluv a na dohadování se o nové podmínky. A Pozor milé Ryby, bude to pro vás tak silný úplněk, že se vám může zatočit hlava z událostí, které budou následovat. V den úplňku bude totiž Slunce v konjunkci s vaší vládnoucí planetou Neptunem. Dávejte si pozor, abyste se nenechali napálit, aby vás někdo nepodvedl a hlídejte si své podpisy. Jestli budete chytří, získáte lepší podmínky. V čem? To už nechám na vás, jakou si vyberte oblast. Motivační heslo na únor. Mám v pořádku papíry a vše co se týká úřadů. Vím, co chci. Pouštím staré a prošlé věci, zbavuji se všeho, co už do mého života nepatřím. Vše pouštím s láskou a v klidu. Zbavuji se všech závislostí a všech negací.

Autor: Martina Blažena Boháčová, astroložka, numeroložka a kartářka
Zdroj: www.astrolife.cz a časopis Ve hvězdách & Lidový léčitel
Poradna Ve hvězdách, Čáslavská 366, Chrudim (objednávky na tel. 777 157 435)

Časopis Ve hvězdách & Lidový léčitel si lze předplatit prostřednictvím non stop linky předplatného + 420 777 157 435, e-mail: info@astrolife.cz  (roční předplatné 350 Kč, půlroční 175 Kč), pro Slovensko na telefonním čísle + 421 244 458 821, e-mail: predplatne@abompkapa.sk

Církev jen hrabe moc a peníze. Kdyby Hus žil dnes, křičel by proti restitucím tak, že by ho znovu upálili

ParlamentníListy.cz - Režisér Zdeněk Troška se v rozhovoru ParlamentníchListů.cz zamyslel nad filmem o Janu Husovi, který vysílala Česká televize. Podle Trošky byl ale snímek pro dnešního diváka, který je zvyklý na trikové a rychle střihané filmy, málo akční a jeho děj příliš zdlouhavý. On by ve filmu třeba zdůraznil církevní hádky, neboť právě za života Jana Husa si papežové navzájem podráželi židle, jak to jen šlo.

Pokud by měl točit jakýkoliv film postavený na význačných historických osobnostech, pak by v nich vyzdvihl třeba osobní život panovníků a panovnic, neboť ten mívali velmi bohatý – nechyběly v nich třeba mimomanželské pletky, mnohočetné sňatky s mnohem staršími partnery, nymfomanie, a dokonce ani impotence.

Po šedesáti letech od uvedení Vávrova velkofilmu Jan Hus byla natočena nová trilogie o Mistru Janu Husovi, kterou Česká televize odvysílala koncem letošního května. Viděl jste tento film a co na něj říkáte?

Neviděl jsem ho, jen jsem zhlédl kousek a vím, že tam byla dobrá práce kameramanů a také dobrá výpravná složka, že tam byly povedené kostýmy. Na film se ale určitě podívám přes prázdniny. Ovšem z toho, co jsem viděl, mám pocit, že tvůrci hovořili k lidem stylem, že všichni o této látce hodně vědí. Já si ale myslím, že spousta lidí pouze ví to, že Jan Hus byl nějaký kněz nebo kazatel a že ho upálili. Nějaké filozofické úvahy o životě církevních lidí, tak v tom už nezasvěcený divák podle mne ve filmu tápal a až tak příliš jej to neoslovovalo.

Jestli to dobře chápu, tak byste tuto látku, upálení Mistra Jana Husa, točil méně akademicky, zvolil byste lidovější, jednodušší motiv, který by lidi okamžitě zaujal?

Přesně tak. Dnešní člověk už nemá ten sicflajš, aby seděl a studoval si v knihách a aby zjistil, jak to bylo. Chce se na film dívat jako na historickou, spektakulárně dělanou podívanou. Takovým filmem je třeba Statečné srdce. To, co se odvysílalo, mi ale přišlo jako pro fajnšmekry, zasvěcence, a tudíž to mohlo spousty lidí odradit jenom tím, že o tom museli přemýšlet. Já rád vzpomínám na scenáristu Jaroslava Dietla, který mi kdysi dávno jako začínajícímu režisérovi říkal: „Mladý muži, já jako mladý kluk jsem odjel do USA a tam jsem byl v Hollywoodu představen nějakému scenáristovi čelem a ten mi sdělil, že musím psát s vědomím, že nikdo nic neví, a tedy ani divák neví nic. Musíte tedy napsat, že jednou byl jeden král a ten měl tři dcery a první byla taková, druhá maková a třetí onaká, a to proto, aby divák měl přehled. Nikdo nechce přemýšlet a nikdo si nechce lámat hlavu.“

Toto bych přesně podepsal, takto se má totiž přistupovat i k našemu divákovi ve vztahu k historickým látkám. U Jana Husa by se lidem mělo napřed třeba vysvětlit, proč vznikl kostnický koncil, jak dlouho trval, že tady v tom případě nešlo vůbec o Jana Husa a že jeho kauza byla v rámci koncilu jenom taková okrajová – s Husem to tam vyřídili krátce a pak řešili úplně jiné věci. V té době totiž církev měla skoro čtyři papeže, což byla hanba, a církev tak byla po právu kritizovaná. Římský císař Zikmund Lucemburský nakonec musel bouchnout do stolu a všechny papeže odvolal a nastolil papeže Martina V. Jeho zvolením prakticky skončilo Velké papežské schizma. Předtím byl papež v Římě, byl papež v Avignonu, byl papež v Pise a v Bologni. A ti se navzájem mezi sebou uráželi, dávali se do klatby, exkomunikovali se z církve a válčili proti sobě. Jakou pak mohli mít autoritu před normálním smrtelníkem, když namísto, aby byli zástupci Boha na Zemi, dělali takové bejkárny?

… I u zrodu prvního českého bulvárního deníku se redaktorům vtloukalo do hlav, že pokud chtějí o nějaké kauze psát, nemohou o ní začít psát složitě a s vědomím, že čtenář je do ní zcela zasvěcen. Musí prý použít to nejjednodušší, co čtenáře zaujme, a hlavně mu podat už známá fakta velmi jednoduše, jinak by deník nezaujal široké spektrum…

Přesně tak. Když si vezmete Přemysla Otakara II., tak o tom se ví, že to byl nějaký český král, který padl na moravském poli a hotovo dvacet. Nic víc si dnešní člověk nevybaví. Ale kdybych já měl točit život tohoto panovníka, určitě divákovi nabídnu vstup do jeho osobního života. On to totiž byl krásný, sportovní chlapec s dvorským vychováním – dnes by se dalo říci, že byl vystajlovaný a měl figuru –, ale z mocensko-politických důvodů byl v 18 letech oženěn s padesátiletou Markétou Babenberskou, která už byla vdova. Ale jen těžko mohl doufat, že ho padesátiletá Markéta obdaří dětmi, a zajistí tak pokračování dynastie, přesto jej ona nařkla z toho, že je impotentní. Když se to její manžel Přemysl dozvěděl, tak jí řekl: ‚Dej mi jednu ze svých dívek a během roku vyzkoušíš mou potenci nebo impotenci.‘

Ona souhlasila a dala mu jednu z dívek ze svého fraucimoru, ze svých dvorních dam, což byla šestnáctiletá Anežka z Kuenringu z Rakous, které se říkalo Palceřík díky jejímu krátce střiženému pážecímu účesu. V prvním roce s ní zplodil syna Mikuláše, jehož později učinil vévodou opavským… Ona pak porodila ještě tři dcery. Markéta Babenberská nakonec přiznala, že se zmýlila, řekla, že už je stará, a odjela do rakouského Krumlova, kde dožila. Přemysl Otakar II. se pak oženil znovu a měl další děti. A tak dále. A tyhle věci by diváka zaujaly daleko více, než kdyby se tam řešily mocensko-politické konflikty, které v té době byly. Proč Babenberkům připadly kromě Rakous a Štýrska i Korutany a proč uherský král Béla IV. proti němu štval a kdy ho porazil, to už lidi nezajímá.

Diváky by ale třeba zajímal i příběh bratra Karla IV. Jana Jindřicha Lucemburského, který byl oženěný také za starší Markétu Tyrolskou, zvanou Pyskatou, jež ho vyhnala ze svého hradu a označila ho také za impotentního. Ovšem proslýchalo se, že  byla spíše nadmíru sexuálně náruživá, byla prý nymfomanka. Ještě nebyla ani rozvedená a ani rozdělená od lože a od stolu a už se vdávala znovu se synem bavorského císaře. A co se stalo? Jan Jindřich Lucemburský se po rozluce s Markétou Pyskatou oženil s Markétou Opavskou, dcerou vévody Mikuláše II. Opavského, a s ní pak měl šest dětí! Po její smrti se oženil ještě dvakrát – napřed s Markétou Habsburskou, což je veliká sranda, neboť tato Markéta byla v podstatě snachou jeho první manželky: ona měla syna, ten se oženil a umřel a s tou jeho vdovou se oženil první manžel Markéty. (Byla dcerou rakouského vévody Albrechta II. a trochu paradoxně vdovou po Menhardu III. Tyrolském, synovi první manželky Jana Jindřicha, Markéty Korutanské – Pyskaté. Počtvrté se Jan Jindřich oženil s Alžbětou Oettingenskou – pozn red.). To jsou ale zajímavé věci, a kdyby byly dobře zpracované, zfilmované, tak by diváka zaujaly a určitě by si z toho něco pamatoval.

Když jste hovořil o době, v níž se řešilo učení Jana Husa, tak se mezi sebou různě dohadovali papežové, existovalo v té době trojpapežství. Myslíte si, že by zrovna jejich vypjaté hádky lidi přitáhly?

Určitě, ale muselo by se to ukázat z pohledu dnešního člověka. Tehdy na to lidé totiž nahlíželi jinak než dnes. Ale určitě by diváka dnes zajímalo to, jak se mezi sebou ti papežové potírali a jak se likvidovali a právě na to Jan Hus poukazoval – na nešvary v celé církvi. A ty se neodehrávaly jenom na nejvyšších místech, mezi sebou zápasili mocensky i preláti a biskupové.

Film o Janu Husovi byl podle některých lidí docela nudný, říkali k tomu, že je to moc nezaujalo…

Spíše to bylo pro běžného českého diváka, který žije velmi rychle, zdlouhavé a nepřehledné. Dnešní člověk je totiž „odkojený“ trikovými a rychle střihanými filmy. Lidé čekali u televizí podle mne jen na to, jak Husa upálí, jak bude hořet a jak tato scéna bude natočená. Ale hloubka poselství se přitom pro ně někam vytratila. Vezměte si třeba Petra Chelčického a všechny ostatní, kteří protestovali proti tomu, co se proti Husovi vedlo, neboť i jim vadila klerikalizace církve, tak to je záležitost pro lidi skoro cizí. Nedávno udělali rekonstrukci filmu Markéta Lazarová a s velkou slávou to pak pustili vysokoškolským studentům, a když film skončil a rozsvítilo se, v sále sedělo osm lidí! Skoro všichni během projekce odešli. Dnes totiž lidé – pokud to není přímo fajnšmekr, tedy člověk, který chodí do artového kina nebo filmového klubu – nemají onen sicflajš, aby se dívali na filmy od Bergmana, Tarkovského, Chabrola či Viscontiho. Jejich filmy jim připadají zdlouhavé, mají z nich dojem, že se tam dlouho nic neděje. Diváci ale chtějí zábavu, akci, krev, přímo prahnou po tom, aby se tam něco dělo, a chtějí to mít ještě po lopatě naservírováno, aby nemuseli přemýšlet.

Před lety jsem s „famáky“ chodívala na filmové projekce - bylo to ještě v době, kdy režii na FAMU přednášel Otakar Vávra, tedy také autor filmu o Janu Husovi – a divila jsem se, že studenti nad shora uvedenými autory také skoro zívali…

Každá doba něco nese, film v Evropě znamenal před lety prodlouženou ruku literatury a divadla, kdežto Amerika od samého počátku brala film jako zábavu. To byla matějská pouť a je to tak dodneška. Jenže u nás se pořád řešilo umění. Samozřejmě že když se dnes podíváte na filmy od Bergmana či Tarkovského, to jsou úžasné věci, ale musíte mít na to náladu, musíte si udělat čas, musíte se na to opravdu dívat, a ne u toho večeřet a koukat při tom jedním okem do počítače a ještě mít v uchu sluchátko s hudbou. To prostě nejde!

Šestisté výročí upálení Jana Husa připadá na den, kdy bude venku poměrně horko. Že by si lidé v tento den chtěli připomínat zrovna upalování kohokoliv, se ale nezdá příliš pravděpodobné…

Já si myslím, že si na Jana Husa vzpomenou především starší ročníky, ale ti mladí vůbec ne. Jenom nám k tomu možná řeknou, že je škoda, že tyto svátky nebyly o měsíc dřív, neboť by měli volno ve školách a v práci. Když se ale podíváme do kalendáře, tak my v neděli slavíme Cyrila a Metoděje, tedy dva pány, kteří sem k nám přinesli křesťanské učení, a druhý den slavíme člověka, který byl díky tomuto novému učení upálený. Tak to je taky na hlavu, nezdá se vám to? Ale v souvislosti s Janem Husem jsem se dozvěděl, že třeba v Polsku je Hus stále tabu. Tato postava ve většinově katolickém Polsku je téměř neznámá, protože je stále považovaná za kacíře. Jeho učení se tamější katolické církvi dodnes nelíbí. Proč? On je totiž kritizoval!

Ale jsou tato témata dnes vůbec aktuální? Je dobré, aby si lidé připomínali tyto mravní záležitosti?

Určitě ano. Je to aktuální již kvůli tomu, co se děje v církvi dnes. Ona je totiž stále stejná, pořád se nechová podle přání Ježíše, neboť pořád hrabe peníze, hrabe majetek a hrabe i moc. Já to říkám stále – ona vlastně katolická církev po dobu dva tisíce let jenom bojuje o moc a o peníze. Vždyť se podívejte na ty jejich dějiny! Oni si chtěli podrobit světskou moc a chtěli rozkazovat i králům, a přitom zapomínali na prvotní poslání evangelií. Kdyby Jan Hus žil dnes, tak by i dnes znovu vystoupil proti církevním restitucím a znovu by ho upálili. Církev nemá být bohatá, má být chudá stejně jako Ježíš a má jít příkladem. Co je Bůh? Bůh je láska, láska k bližnímu. A ta láska musí být opravdická, a ne přes mamon a přes peníze.

Kdysi jste natočil film Poklad hraběte Chamaré, který byl inspirován hradem Potštejnem, kde je podle staré legendy ukrytý poklad, který se po staletí snažily najít desítky lidí. (Poklad mj. inspiroval spisovatele Aloise Jiráska k napsání povídky Poklad). Chtěl byste si i dnes natočit něco podobného?

To víte, že ano, velice rád. Tady šlo o rok 1781, kdy už osm let bylo zrušeno Tovaryšstvo Ježíšovo. Pan Cupák v tomto filmu hrál abbého, který na zámečku na konci světa ovlivňoval hraběnku Marii Karolinu Chamaré. Abbé se sice u katolických obyvatel panství těšil značného vlivu, ale ve skutečnosti to byl bývalý jezuita a fanatický odpůrce jakéhokoliv pokroku. A najednou do toho všeho přichází lékař z Vídně, který přináší osvícenskou ideu – je tam střet starého tmářství a nového pohledu na život a na společnost, což pak vyvrcholilo ve Francii Velkou francouzskou revolucí. Je to tedy střet světa církevního tmářství a ducha Voltaira a francouzských encyklopedistů.

Jan Hus byl ale také střetem dvou světů. Sice jsme o tom, jak byste zřejmě film o Husovi točil vy, hovořili na začátku, ale dnešní doba, současní producenti, přece příliš nepřejí takovým historickým látkám…

Kdysi natočil režisér Oldřich Daněk povídky o královnách, což byly zajímavé momenty z panovnických domů. Bylo to vyprávění o tom, co se tam dělo a nedělo, bylo to sice decentní, ale natočit dnes pohled na nějakého panovníka je velmi těžké, a přitom zajímavé. Vezměte si třeba, jak se Angličanům povedlo natočit královnu Alžbětu I., kterou hrála Cate Blanchettová. Oni udělali přes kameru takový osobní vhled do jejího života, a to přitom okázalým a výpravným stylem. A nakonec to bylo velmi pěkné. Ve filmu o Janu Husovi vystupuje také král Zikmund Lucemburský, liška ryšavá, a když si právě jeho život rozkouskujete, zjistíte mnoho překvapivých momentů. On byl totiž dvakrát ženatý a jeho první manželka se zabila pádem z koně v necelých čtyřiadvaceti letech, což byl pro něj obrovský šok, neboť ji vroucně miloval. Jenže ona ho moc nechtěla.

Zikmund pak dlouhou dobu zůstal svobodný a pak si vzal Barboru Cellskou, která byla ale velmi mlaďounká – zatímco jemu bylo čtyřicet, tak jí bylo v době sňatku jen čtrnáct. Mezi nimi byl obrovský věkový rozdíl, a proto to mezi nimi moc nefungovalo. Ona totiž byla taktéž prý velmi náruživá, mezi nimi bylo údajně takové italské manželství, on ji chvílemi vyháněl a pak se zase udobřovali… Krátce před smrtí ji nechal dokonce zavřít. Takže ten jejich život zobrazit na plátně by nebylo k zahození. Že usiloval o nějaké území, to bych ve filmu upozadil, to lidi moc nezajímá. Je ale možné, že by se pak diváci na základě toho, co by zhlédli, chtěli dopátrat dalších detailů a souvislostí, které by pak dohledávali v knihách.

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Cirkev-dva-tisice-let-jen-hrabe-moc-a-penize-rika-Zdenek-Troska-Kdyby-Hus-zil-dnes-kricel-by-proti-restitucim-tak-ze-by-ho-znovu-upalili-382456