Chrudim - Silnice I/37 je pro řadu občanů této země jen číslo označující silnici první třídy, která patří mezi významné dopravní tepny bývalého Východočeského kraje.

Spojuje města Trutnov, Dvůr Králové nad Labem (nepřímo), Jaroměř, Hradec Králové, Pardubice, Chrudim, Ždírec nad Doubravou, Žďár nad Sázavou a Velkou Bíteš (s návazností na dálnici D1 do Brna). Celková délka silnice je 145,367 km.

Silnice má také svoje strastiplné osudy, které se velmi zásadně dotýkají kvality života lidí z řady velkých měst ležících v její trase. Někdy na ní přicházejí o život i jako chodci, bohužel. Je pravda, že hlemýždím tempem a předvolebními sliby řady politiků se v průběhu času silnice mění.

Přibyl čtyřpruh mezi Pardubicemi a Hradcem Králové, kde je pro dopravní policisty dobrá příležitost vyzkoušet řidiče ze znalostí dopravních předpisů a při překročení rychlosti nad 90km v hodině doplnit příjem státního rozpočtu z uložených pokut. Ke cti policie je vhodné přiznat, že tu radary tak často neinstaluje a vnímá tento úsek trošku jinak.

Ke zpomalení, mnohdy k zastavení dopravy, stačí úsek  Pardubice - Trojice. Pro Pardubice v této části I/37 však svítá naděje na brzké řešení problému. Soutěž na dodavatele stavby byla již vypsána a ve výhledu Státního fondu dopravní infrastruktury je zavedená.

To  Chrudim - obchvat, úsek Medlešice - silnice I/17, který měří 5,850 km a má od 24. dubna 1996 vydané Ministerstvem životního prostředí ČR souhlasné stanovisko, je na tom jinak. V březnu 2002 Optima Vysoké Mýto zpracovala dokumentaci pro územní rozhodnutí. V listopadu 2005 bylo vydáno územní rozhodnutí, které bylo prodlouženo v roce 2008. V srpnu 2005 Sudop Praha zpracoval dokumentaci pro stavební povolení. Dne 26. května 2009 byla vyhlášena soutěž na zhotovitele.

Stavbu má realizovat Eurovia CS s vysoutěženou cenou 1,512 miliardy Kč. Řeč termínů a čísel by mohla být pro chrudimské občany uspokojivá, ale není tomu tak. Chybí v ní totiž to podstatné: Kdy se reálně začne stavět a kdy se druhé největší město v Pardubickém kraji dočká úlevy od projíždějící tranzitní dopravy. Co je platné, že archeologové dokončují svůj průzkum v trase obchvatu a stavbaři stojí na startovní čáře. Celá stavba je jakoby zakletá.

[[img:chrn_fullwidth:1691:Intenzita dopravy v roce 2005.]]

Před čtyřmi lety jsem v chrudimském divadle slyšel stejnou odpověď všech adeptů na post hejtmana, jak obchvat Chrudimě je jejich prioritou. Moc aktivity ze strany kraje jsem však za dobu čtyř let k naplnění veřejného prohlášení k nutnosti stavby obchvatu města Chrudimě nezaznamenal. Pravda je, že tato stavba patří do investic České republiky, stejně jako tříkilometrový kanál, plavební komora s vraty, nová přemostění nutná pro splavnění Labe z Přelouče do Pardubic a vybudování přístavu v Pardubicích se skladovacími prostory a překladištěm. Zastánci splavnění tvrdí, že po vodě by bylo možné výhodně vozit nadrozměrné náklady a sypké materiály, například obilí, písek, hnojiva či posypové soli.

"Když pro nic jiného, tak to bude sloužit pro rekreaci," řekl nedávno náměstek hejtmana Jan Tichý. Patrně správný odhad. Chápu snahu obou měst Přelouče a Pardubic, stejně i vyjádření pana ředitele Vodních cest ke stavbě, dokonce i fakt způsobu financování ze zdrojů Evropské unie. Ale nechápu, proč nemají prioritu systémová řešení při rekonstrukcích či stavbách významných dopravních tepen.

Proč díky absenci obchvatů na sinicích typu I/37 mají trpět, nezřídka i umírat lidé. Proč neumí naše země vyjednat pro čerpání financí z EU takové podmínky, abychom mohli řešit to, co nás nejvíce sužuje a trápí? Přál bych si, po řadě slibů od roku 2006, kdy se stavba na I/37 zastavila před Chrudimí, aby se stavbaři pustili do díla a došlo k opravdovému naplnění významu této silnice, důležité spojnice východních Čech s dálnicí D1 bez negativních vlivů na zdraví našich lidí. Připomínám to v době, kdy se chystá státní rozpočet na rok 2013, kdy budou poslanci za Pardubický kraj ve Sněmovně bojovat za splnění svých  předvolebních slibů občanům a kdy  by v resortu Ministerstva dopravy měla konečně dojít řada i na Chrudim.

Petr Řezníček, starosta města Chrudim

Chrudim - Senátní volby se nám kvapem přibližují počet kandidátů, které jsme vám představili se kvapem přiblížil jejich finálnímu číslu. Jací tedy jsou, ti naši budoucí senátoři?

Zajímavým ukazatelem je mezi kandidáty třeba množství financí, které jsou ochotni a schopni za kampaň vydat. Hezky se tu ukazuje propastný rozdíl mezi stranami, které jsou takříkajíc „u vesla“ a mohou čerpat z mnohamilionových částek, které poskytují stranické pokladny. Naproti tomu strany maličké, ve „velké politice“ prakticky nezastoupené, jen obtížně zafinancují kolotoč s předvolebními párky a pivem. Nakolik jsou startovní pozice vyrovnány a nakolik dají voliči na estrády prodejných umělců, kterým najednou došlo, jak je politik XY úžasný, skvělý a bezva, to je otázka do pranice. Ne však na mítincích. Tam se pije zmiňovaný mok a poslouchají nesplnitelné sliby.

Všichni bez rozdílu se zaklínají poctivostí, vědomím své sounáležitosti s regionem, jenž by jim měl dopomoci ke kýžené senátorské důstojnosti. Jistě dobře vědí, že paměť voliče je opravdu selektivní, takže nesplněné si pamatuje jen zřídka.

Až na malé výjimky, všichni senát milují a jsou si jisti jeho potřebností ve struktuře naší postdemokratické společnosti. A to i přesto, že mandát senátorů je slaboučký. Pravidelně se k volbám do druhé komory parlamentu dostavuje jen něco kolem 30 % oprávněných voličů. Nelze pak pomíjet hlasy (které i mezi našimi kandidáty zazněly v zajímavé shodě komunisty a svobodného), které volají po reorganizaci, nebo dokonce zrušení senátu. Těch nevolících 70 % si o tom myslí nepochybně své.

Profese kandidátů jsou opravdu rozmanité – od profesionálních politiků Řezníčka a Skřivanové, přes realitního makléře Plodíka, po správce nemovitostí Lichtenberga. Ruce nepotřísněné regionální politikou však může nabídnout málokdo.

Je také pravdou, že jeden, poslední kandidát nám na naše otázky neodpověděl. David Kasal, dnes už bývalý člen vládních Věcí veřejných, nenapsal nic. Do jisté míry pochopitelné roztrpčení, které mu připravili bývalí koaliční partneři na chrudimské radnici kombinované se zmatkem v mateřské straně by těžko nechalo normálního člověka v klidu. Přitom právě o Kasalovi hovoří chrudimský diskusní underground jako o slušném, poctivém a inteligentním člověku. 

Rozhodování voličů nebude snadné. Favoritů je několik. Snad převáží zdravý rozum a ne vidina nesplnitelných slibů, nabubřelé předvolební mítinky a afektované projevy kandidátů. Žijí tu s námi roky, tak si vzpomeňme, co pro nás ta léta dělali a dejme jim naším hlasem najevo, co si o jejich práci pro nás a za naše myslíme.

Léto do nás zaťalo své sluneční drápky takovou silou, že mnozí Chrudimáci neváhali a vzali plovárnu opravdovým útokem. Po zimě vybělené pokožky byly natírány krémy a opalovacími oleji, svršky odkládány, první tempa v plaveckém bazénu provedena.

Pánové se srdnatě snaží zatahovat své břišní svaly, pilně tužené celý rok podvečerním posilováním ve Sportu, dámy předvádějí nejnovější modely plovacích úborů. Běda, jak by se potkaly dvě krasavice ve stejných plavkách! Apokalypsa a konec světa se blíží, honem nakupovat něco originálnějšího.

[[img:chrn_fullwidth:1683:I na plovárně se pozná gentleman chránící před nemilosrdným sluncem citlivé partie své partnerky.]]
Především mužské osazenstvo se na plovárnu těší celý rok. Starší jeho část předstírá četbu novin, přitom však pozorným zrakem sleduje, kterou ze slečen příroda obdařila tam i onde. A která maminka je čím zralejší (starší se říkat v dobré společnosti nehodí), tím krásnější.

Ženy jsou o poznání kritičtější. Sjedou své sokyně pohledem, ohodnotí postavu, tvar nejrůznějších částí těla, nesmlouvavost zemské přitažlivosti. Plavky jsme již zmiňovali, tak snad jen podotknem, že hojnost a úprava vlasů je také jedním z cílů drsné dámské kritiky. Jak probíhá hodnocení mužské části ženami, bojím se sebekriticky domýšlet.

Plovárna prověří naše charaktery. Ohlédnutí se za bronzovou krasavicí nás může stát ne zrovna příjemný „políček“. Skutečný jen těžko, ale v políček, který se podobá celodennímu dusnu před bouřkou, promění se snadno. Správný gentleman totiž nosí zásadně sluneční brýle, aby cíl jeho pátravého pohledu zůstal všem kolem skrytý.

[[img:chrn_fullwidth:1685:Tmavé brýle chrání oči před poškozením.]]
Nejvíc bezelstné jsou pak děti. Jen ty si chtějí užít radost z vody, cachtání a blbnutí s kamarády. Tvar a velikost plavek, opálenost a neopálenost jsou jim ze srdce jedno. Nejdůležitější je užít si co nejvíc legrace v parném letním dni, kdy prázdniny dávají zapomenout na školní trampoty. 

Ostatně, podívejte se do naší galerie DEN V OBRAZECH. Třeba se na fotkách poznáte.

Chrudim/Janderov - V místě, kde se koná tradiční hudební festival Yanderov, zemřela v neděli časně ráno za dosud nejasných okolností čtyřměsíční dívenka. Mrtvou ji nalezla v autě její matka. Případ vyšetřuje od šesti hodin kriminálka.

"Případ vyšetřujeme, avšak nezjistili jsme zatím žádné podezřelé okolnosti," říká krajský mluvčí republikové policie Jozef Bocán. Jak dodává, možnou příčinou smrti by mohl být syndrom náhlého úmrtí kojence. "Proto jsme nařídili soudní pitvu," doplňuje Bocán.

Podle dosud dostupných informací bylo dítě spolu s rodiči na hudebním festivalu Yanderov 2012. Tady ho matka uložila v sobotu večer ke spánku v jejich autě a měla ho chodit průběžně kontrolovat. Kolem páté hodiny ranní však zjistila, že její čtyřměsíční dcera nedýchá a byla podle všeho už mrtvá.

Policie ČR nyní prověřuje podezření, zda nedošlo ze strany matky ke spáchání trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti.

Chrudim - Nabízíme Vám krátký přehled kulturních i jiných aktivit. Prodloužený víkend je v plném proudu. Skončila Loutkářská Chrudim, ale blízké i vzdálenější okolí našeho města přesto nabízí spoustu možností vyžití, z nichž některé jsme pro Vás vypsali v textu níže. 

Sokolnictví na Kunětické hoře

8. července se na hradě koná celodenní výstava dravých ptáků a loveckých psů doprovázená ukázkami jejich výcviku a vystoupením trubačů na hradním nádvoří v 11,14 a 16 hodin. Vstupné: dospělí 100 Kč, děti, studenti, senioři od 65 let 60 Kč, rodinné vstupné 260 Kč, děti do 6 let zdarma. Vstupné zahrnuje výstavu dravců včetně prohlídky hradu (hlavní palác a věž)

[[img:chrn_fullwidth:1653:Kunětická hora z balonu]] 

Ve Svídnici u Hospůdky na hřišti proběhne 8. července od 13 hodin DĚTSKÝ DEN. Kde budou pro děti připraveny nejrůznější soutěže, skákací hrad, trampolínu a dostanou možnost si vyzkoušet skákací boty. Rodiče se pak mohou těšit na ukázky hasičské techniky a třeba i psovody.

K návštěvě zvou i Toulovcovy maštale. Zvláště v době veder je procházka mezi pískovcovými skalními bloky osvěžující. Navíc začíná doba borůvek:)

A je kousek od Maštalí najdeme Pasíčka, kde se ochránci přírody starají o zraněné a jinak handicapované živočichy. Návštěvní doba je v červenci a srpnu od 9:00 do 17:00

[[img:chrn_fullwidth:1679:Část expozice v Pasíčkách]] 

Jedinečné pardubické Aquacentrum zve rovněž k návštěvě

Zámek Slatiňany společně s Vítězslavem Hauptem připravil pro letošní turistickou sezónu výstavu s názvem "Zámecké květy", která představuje na šedesáti fotografiích i prostřednictvím mnoha desítek živých ukázek oblíbené i méně známé druhy rostlin, které jsou k vidění ve sklenících či interiérech nejen našich zámků. Podrobnosti zde.

Zájemce o projížďku na koni rádi uvítají i na ranči v Kovářově. Zaškolí úplné začátečníky a svět prý není krásnější, než z koňského hřbetu.

Od 30. června je také opět otevřen chrudimský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Výklad poskytnou na požádání průvodci. 

Nabízí se i bezpočet koupališť. Horní Bradlo, Konopáč, oblíbené lomy v okolí Žumberka, Sečská přehrada.

Chrudim - Loutkářská Chrudim, v pořadí už 61. ročník známého loutkářského festivalu, zaplňuje hlediště všech scén kulturních stánků v našem městě. Rok od roku je setkání vodičů neživých herců jiné a přesto stále stejné.

Rodiče vezmou své malé ratolesti a vydají se za čtyřicet korun usednout do hlediště Malé scény Divadla Karla Pippicha. Tam se všichni povinně budou bavit, protože loutky jsou přece zábavné a vtipné. A za rok si toto kolečko zopakují znovu a další rok zase. Dokud děti nedorostou a jejich zájmy už dřevěný paňáca neuspokojí. Z dospělých pak na představení zavítají především ti, jimž jsou loutky skutečnou životní náplní – samotní loutkáři, nebo ti, jejichž kulturní preference jsou zaměřeny směrem hurvínkovským.

Velká část Chrudimáků však přehlídku statečně ignoruje. Ví, že existuje. Ví, že většině obyvatel naší vlasti se při vyslovení názvu města vybaví právě spojení „Loutkářská Chrudim“. Ale sledovat marionety jim přijde jako ztráta času.

Ještě tak přijdou na večerní představení kapel, jejichž repertoár má s loutkami pramálo společného. Musí být nesmírně těžké vybírat účinkující na doprovodný program. Přesto by možná stačilo pozvat třeba bratry Formany. Jejich umění prošlo ohněm zahraničních stáží, amatárští loutkaři by se jistě něco přiučili.  

[[img:chrn_fullwidth:1660:Představení ve stanu mají návštěvnost slušnou.]]  

Otázka, která se nabízí, je tedy jasná – „Nedělá Chrudimské beseda loutkářům jen velmi slušnou produkci“? Stejně dobrou, možná i lepší službu by vodičům loutek poskytl nějaký přírodní amfiteátr, nebo park, protože se opravdu nezdá, že by jim vadila absence širšího dětského publika. Umění pro umění. Proč se loutkáři nevypustí do města? Proč na každém rohu není jedno divadélko? V minulosti se tento model osvědčil. Pomohl by zapojit do kulturního života daleko větší část Chrudimáků, loutkáři by získali publikum, o němž se jim teď může jenom zdát.

Stejně, jako v roce loňském, i letos se starší zájemci mohou odreagovat na zmiňovaných koncertech známých kapel i místních umělců. Stejně, jako v roce loňském, i letos zahajoval „Loutkárnu“ štrůdl. Přesto bylo zahájení jiné, než v letech předchozích. Nedala se na něm přehlédnout snaha města o vybudování nového centra společenského života. Už to není Resselovo náměstí, kde se dříve tísnily stovky lidí. V sobotu se putování Chrudimí zahajovalo v nově zrekonstruovaných Klášterních zahradách. A dětí ve štrůdlu bylo možná třicet.

Počíhali jsme si na typického obyvatele města, který se na představení vydal. Maminku a dva malé potomky. Fotit se nechtěla ani dlouhém přemlouvání nepomohlo. Pár slov nám ale řekla.

„Na představení jsem šla jen kvůli dětem. Sama bych se sem nevydala. Loutky jsou přece pro děti.“

Jiný návštěvník, Bohuslav Švanda ze Svitav byl o něco sdílnější.

„Přijeli jsme s manželkou a vnoučaty. Ve Svitavách žena pracuje ve Středisku kulturních služeb, takže se jedná vlastně o polopracovní návštěvu,“ usmívá se dědeček a vnouček zatím pobíhá kolem.

„Malé děti vydrží na představeních jen chvilku, to je jasné. Takže to střídáme. Jdeme se projít ven, pak zase zpět do stanu,“ vysvětluje.

[[img:chrn_fullwidth:1664:Bohuslav Švanda]]  

Umístění scén, na nichž se konají představení mu vyhovuje.

„Je to tak dobře. Dříve byla představení rozstrkaná po celém městě. To jde možná u představení malých, ale ta velká, kde je potřeba přeci jen zabezpečenější zázemí, tam je například Malá scéna velkou výhodou.“

Jedno negativum se přeci jen najde.

„Zahájení festivalu se tentokrát konalo v Klášterních zahradách, což je hezké místo. Co nám ale hodně vadilo, byla absence laviček na sednutí, stromů, nebo slunečníků, které by stínily před úporným sluncem. Jako opravdu velký nedostatek pak vidím zavřené veřejné WC. Náhrada za něj pak veškerá žádná,“ zamýšlí se Švanda.

Když se pak člověk zaposlouchá do rozhovorů rodičů houpajících děti na houpačkách, těžko se dá přeslechnout občasný povzdech. Některá představení jsou až příliš moderní a umělecká. Loutky hrají vedlejší roli a jinotaje postmodernismu obyčejnému divákovi nedocházejí. Tím spíše dětem.

Loutkáři jsou však spokojení. Zázemí jim vyhovuje, návštěvnost zas až tak netrápí. Budoucnost Loutkářské Chrudimě je otevřená kapitola. Zkuste nám vy, čtenáři, navrhnout, jak byste si představovali program a třeba i umístění „Loutkárny“. Které umělce byste v Chrudimi rádi uvítali, jací by se tématicky hodili. Diskuse pod článkem a redakční maily jsou Vám k dispozici. 

Chrudim – Skupina Myštet včera 4. července dokázala roztančit nejen nejmenší posluchače. Přestože vedro bylo na padnutí, cestu si do Parku republiky našly přes dvě stovky fanoušků dívčího tria z Chrudimi.

Hned od počátku se pod pódiem začala tvořit silná skupina místních fanoušků, jejichž věk rozhodně dával jasně najevo, že nejsou tak zcela cílovou skupinou textů, které se začaly linout z reprobeden.

[[img:chrn_fullwidth:1676:Mladé publikum...]]  

Chytlavé melodie však zaručovaly, že újma na mladých dušičkách bude jistě minimální.

[[img:chrn_fullwidth:1669:...bylo rozhodně nadšené.]]  

K pohupování do rytmu se brzy přidaly i maminky zmiňovaných slečen.

Po hodině, kdy už všichni byli zcela rozšmelcováni, svedeni, nacpáni pomelem a nadšeni kouzlem Londýnských čtvrtí pochybné pověsti, skupina se začala loučit.

[[img:chrn_fullwidth:1667:Myštet v akci.]]  

Obecenstvo však tak zcela nesouhlasilo, takže sedmi účinkujícím na pódiu nezbylo, než přidávat.

Vtipně strávený letní podvečer skončil krátce po deváté.

Pardubice - Společnost Paramo v budoucnu nepočítá s obnovením chodu jednotek atmosférické a vakuové destilace ropy a hydrogenačního odsíření středních destilátů. Vedení společnosti takto rozhodlo po důkladné analýze stávající makroekonomické situace, zahrnující nízké rafinérské marže, nízkou poptávku po naftě nebo rafinérskou nadprodukci v Evropě.

Jedním z faktorů, který rozhodl o ukončení zpracování ropy, je i nízká komplexnost rafinérie Paramo. Oleje, maziva a asfalty se budou vyrábět z polotovarů jiných rafinérií.

„V posledních letech rafinérie Paramo prohlubovala své ztrátové hospodaření. Špatné hospodářské výsledky byly způsobeny mimo jiné nepříznivým ekonomickým prostředím, nízkými rafinérskými maržemi, rafinérskou nadprodukcí v Evropě, ale také malou komplexností a kapacitou pardubické rafinérie,“ říká Milan Kuncíř, generální ředitel Parama. „Olejářský a asfaltářský segment změna neohrozí. Naopak pracujeme na projektech, které by je měly posunout dále a zatraktivnit,“ dodává Milan Kuncíř.

V loňském roce společnost musela přistoupit k jednorázovému zaúčtování snížení hodnoty fixních aktiv v hodnotě přibližně 1,7 miliardy korun. Tento krok je dokladem toho, že za současných podmínek Paramo neočekává zlepšení situace v rámci rafinérského sektoru.

Ve společnosti Paramo budou i nadále provozovány technologie v hospodářském středisku Kolín k výrobě olejů, v hospodářském středisku Pardubice k produkci procesních olejů. Asfalty budou vyráběny v omezeném množství ze surovin dovážených z litvínovské rafinérie.

Ukončení zpracování ropy znamená zrušení cca 60 pracovních míst. Společnost Paramo těmto zaměstnancům pomáhá s hledáním práce u potencionálních zaměstnavatelů v rámci pardubického regionu.

Stát se vzduchoplavcem. Kolikrát po něčem takovém toužil každý, kdo někdy otevřel starými časy vonící knížku od Julese Verna a nechal se pět neděl unášet v balóně. Vznášet se nad neznámými krajinami, poznávat obyvatele naší modré planety.

Ale také sledovat, jak je ten náš lidský svět titěrný, malinký. Jak naše největší domy vypadají už z tříset metrů jako dětské hračky, vlaky jako modelářův sen.

Kolik našich spoluobčanů naříká nad krizí a přitom bazénů u domků je nespočet.

Klukovský sen jsem si díky pozvání chrudimských balonářů splnil. Neletěl jsem sice balonem plněným nějakým plynem lehčím než vzduch jako vzpomínaný Fergusson, ale balonem horkovzdušným, takže ticho občas přerušovaly plynové hořáky. Přesto se jednalo o zážitek, na nějž se nezapomíná.

Přes výjimečnost okamžiků nad naší krásnou zemí, někteří spolucestující nebyli schopni odložit své běžné starosti. Napětí starých šrámů a manželských hádek se občas dostalo na povrch. Ve stísněném prostoru balonového koše je situace o to dusivější.

[[img:chrn_fullwidth:1636:Chrudim]] 

Neumíme odpočívat, vypnout, bavit se. Je to ale jen naše vina? Není těch starostí se složenkami, platbami, pojištěním a virtuálními problémy, které nám přidává často televize přeci jen trochu moc? Možná ano. Možná opravdu šťastný ten, kdo televizi hodil z okna. 

Je nesmírně obtížné umět odfiltrovat to, co se nás opravdu týká a co můžeme ovlivnit od toho, co jen proplouvá a z nás dělá kolemstojícího pozorovatele.

Nakolik je důležité pro život maloměšťáka chrudimského, že se válčí v Sýrii? Není snad důležitější otázkou chrudimský Skřivánek, jehož kousanec byl z nebeských výšin k nepřehlédnutí? Sobeckost některých našich drahých spoluobčanů, v níž nechtějí povolit stavbu na poslední zelené ploše kousek od centra, je nepochopitelná. Ne, nemusí se mi líbit, jaké domy tam vzniknou. Ale měl bych chápat, že je dost lidí, kteří by možnost zakoupit domek, nebo byt uvítali. Jenže to bych musel odstranit klapky ze svých očí a přestat hledět jen na své jabloně. On totiž můj budoucí soused by je třeba pěstoval rád taky. Nebo choval včely, nebo prodával zmrzlinu...

Jen díky brzkému sobotnímu ránu - startovali jsme o půl sedmé – jsem neviděl hada, který se obvykle plazí našimi ulicemi. Obchvat chybí a všichni to víme. Plané sliby našich politiků, vykrucování a vyhýbání se přímé odpovědi nám ho ale nezíská.

Každému doporučuji podobný let. Ať už skutečným balonem, nebo jen tím imaginárním. Pomáhá to vidět  každodenní realitu z té správné perspektivy. 

Na Chrudim z výšky se můžete také podívat do rubriky DEN V OBRAZECH

Chrudim/Slatiňany/Sezemice - Brzké sobotní ráno a já spěchám do zámeckého parku ve Slatiňanech. Každý normální člověk by si v sobotu rád přispal, ale já si naopak rád přivstanu. Čeká mě totiž jedinečný zážitek – let horkovzdušným balonem.

Když vcházím na louku „ke koni,“ balonáři i budoucí prvoletci jsou už na místě. Žlutá dodávka má na vleku naložený proutěný koš a neforemný balík, takže nikdo nemůže být na pochybách, co se tu chystá. 

Nejprve je vypuštěn nafukovací balonek, aby bylo jasné, kam že to dnes vlastně poletíme. Balon se prakticky nedá moc řídit. Ještě tak stoupání a klesání, ale směr určuje příroda se svým prouděním.

[[img:chrn_fullwidth:1569:Technici Balonklubu připravují vše potřebné.]]

Balík se vyloží z káry, koš ho následuje po chvilce. Postupně se začínají rozmotávat všechna lanka a řídící provazy, probíhá nakládka plynových bomb.

[[img:chrn_fullwidth:1595:Už se to formuje.]] 

Z balíku se najednou vylíhne červená látka, která postupně, s tím, jak probíhá její roztahování do stran, začíná dostávat tvar budoucího balonu.

[[img:chrn_fullwidth:1593:Balon získává svůj tvar.]] 

Ventilátor je nastartován a začíná plnit látku vzduchem. Textilní obr se pomalu zvedá k letní obloze.

V další fázi už Tomáš Pirner převezme hořáky a co dříve vypadalo jako splasklá bublina, narůstá do známého tvaru horkovzdušného balonu OK 7117.

[[img:chrn_fullwidth:1583:Hořáky jsou zažehnuty.]] 

Prodlevy jsou zbytečné, takže honem nastupovat a už už se odlepujeme od země. Míjíme koruny staletých buků, přeletíme výběh koní Przewalského a Slatiňany i s hřebčínem máme jako na dlani.

[[img:chrn_fullwidth:1578:Koně se nás nebojí, to takoví psi...]] 

Mírný větřík nás unáší směr Chrudim, kterou nakonec jen tak lehce „lízneme“ přes Vlčí horu, nemocnici, obchodní centra a Větrník.

Překvapením pro vzduchoplavce je, kolik bazénů pod sebou vidí.

[[img:chrn_fullwidth:1615:Modré oči bazénů hledí vzhůru]] 

V dálce není možné, i přes lehký opar, přehlédnout vykousnutou louku Skřivánku, které by jistě domky slušely více, než luxusní prostor pro venčení psů.

Stoupáme až do 350 metrů, průměrná rychlost kolem10 kilometrů za hodinu. Hodně záleží na výšce, protože u země to dnes, překvapivě, fouká více. Což nám později znemožní přistání na vyhlédnuté louce u Sezemic.

Blíží se Pardubice, respektive Černá za Bory. Po sebou vidím ráj všech železničních modelářů – koridor vedoucí na Moravu. Vlaky opravdu připomínají dětské hračky.

Největší problém s balonem mají psi. Štěkají a jako správní hlídači upozorňují své pány, že něco není v pořádku. Koním je červená věc na obloze vcelku lhostejná, kravám nestojí ani za zvednutí hlavy.

Kunětická hora už je na dohled a s ní se náš let chýlí ke konci. Tomáš Pirner hledá vhodné místo, kde bychom snadno a bez problémů přistáli. Nejvhodnější je louka, protože zdupané obilí by nikomu radost neudělalo. Klesáme k Sezemicím, ale silné proudění nás donutí se opět lehce vznést. Jinak bychom skončili v zástavbě. Neobsazená stavební parcela se zdá být tím pravým místem.

[[img:chrn_fullwidth:1652:Tomáš Pirner ve svém živlu.]] 

Zkušený vzduchoplavec Pirner zatahá za několik provazů, přidá i ubere plyn do hořáků a po pár skocích sedíme na zemi. Vystupovat nelze, balon by se opět vznesl.

Chvilka čekání na doprovod a už se z koše drápeme ven. Proutěný výrobek brněnské firmy je třeba ještě dostat na valníček, takže opět trocha plynu a přemístění je otázka okamžiku.

Balon se pomalu vypouští a skládá na blízkou louku. Lanka se odpojují. Následuje opačný postup, než byl ten v zámeckém parku ve Slatiňanech.

[[img:chrn_fullwidth:1638:Balon je třeba důkladně zabalit.]] 

To ale zdaleka není všechno. Prvoletce je třeba „pokřtít“. Tomáš Pirner nás tedy vyzve k pokleknutí. Po krátké řeči, v níž seznámí přítomné s historií balonového létání se chopí zapalovače a ve jménu větru, země, ohně a vody „křtí“ všem uděluje nové šlechtické přídomky. Rázem jsou tu dvě hrabata, jedna baronka a jeden markýz (moje maličkost).

Zapalovačem spálí trošku vlasů, zemí posype hlavu a následně lahví sektu zlehka polije. Nadšení vzduchoplavci poté obdrží Křestní listy prvoletce.

[[img:chrn_fullwidth:1650:Křest prvoletců.]] 

Sekt je vypit, nasedáme do auta a vracíme se do Slatiňan plní dojmů a nezapomenutelných zážitků. Nikdo z letců se nebál. Možná je to způsobeno zvláštním pocitem jistoty, který obrovský balon vytváří kombinovaný se zkušeným přístupem balonáře Pirnera.

Rozhodně lze let balonem jen doporučit. Jedná se o zážitek na celý život, který si budete chtít jistě zopakovat.

Další fotografie si můžete prohlédnout v naší galerii DEN V OBRAZECH.