Nejen těm, kterým nedává spát svérázná kulturní produkce, konající se víkend co víkend v bývalém letním kině, jistě neunikly snahy občanského sdružení MaChr za Chrudim malebnou. Hodlá prohlásit kulturní památkou změť umělohmotných laviček, betonových zídek a zoufale zastaralé promítací techniky v bývalém letním kině za Muzeem.

Proč ne, řekne si mnohý, kdo nostalgicky zamáčkne slzu při vzpomínce na letní večery před listopadem 1989, když se mu k rameni tiskla slečna a společně vychutnávali neohroženého Vinnetoua a jeho šetrného bratra Oldu.

Ano, proč ne? Takto je možné zapsat mezi kulturní památky každou nemovitost, k níž se váží naše sentimentem zakalené vzpomínky, nebo ji zrovna potřebujeme pro své volnočasové aktivity.

Jestliže se ale zamyslíme trochu hlouběji a z maloměstského sentimentu vybředneme o level výše, musíme v paměti najít stavby, které si případné zapsání mezi kulturní památky zaslouží nepochybně daleko víc.

Každý, kdo prochází kolem bývalé LDN „Na kopečku“ (dříve dokonce zemědělského výzkumného ústavu), minimálně nadává na neutěšený stav této rozlehlé budovy. Člověka políbeného múzou architektury, nebo jen obyčejným lidským vkusem, pak dožene k slzám fakt, že se jde o unikátní rondokubistický objekt. Vybudování maloprostorových bytů pro mladé rodiny, nebo single se v tomto prázdném domě přímo nabízí.

[[img:chrn_fullwidth:1390:Kubismus si bere zpět příroda.]] 

Machry z MaChru však nechává lukrativní nemovitost v klidu. Dál si budují své virtuální zámky v prostoru, kde by lepší službu občanům konalo parkoviště, parčík, dětské prolézačky, nebo oddechová zóna.

Také torzo nešťastného chrudimského pivovaru přímo křičí o pomoc. Bohužel, i zde se jedná o problém, který, podle některých, zajímá jen promile kverulantů.

[[img:chrn_fullwidth:68:Pivovarský komín ještě stojí.]] 

Kvalita chrudimského piva byla kdysi na vysoké úrovni a i dnes máme z jistých zdrojů informace, že sám nejvyšší vládce chrudimské radnice by nebyl tak zcela proti, kdyby se v královském věnném městě opět pivo vařilo. Příkladem budiž sousední Polička. Tamější Záviš je podle pivních gurmánů opravdu vynikající.

Jedinečnost celé stavby pak je zřejmá i tomu, kdo výše zmiňovanou múzou políben není.

Nedořešené vztahy v parčíku u Wiessnerovy vily jsou zřejmě příčinou neutěšeného stavu Rohrbachových bust i zbytků drobné architektury v zahradě. Přes obrůstající břečťan je však zřejmé, že se jedná o díla unikátní.

[[img:chrn_fullwidth:1407:Co by tomu řekl Rohrbach?]] 

Hned naproti parčíku pak najdeme hotel, jehož architektonický styl se rovněž řadí mezi ty, které je vhodné zachovat budoucím generacím.

[[img:chrn_fullwidth:1387:Socialistický realismus nesměle vykukuje z hotelu Bohemia]] 

A tak lze pokračovat dále.

Přes nesporně mizivou hodnotu zařízení bývalého městského letního kina však mnozí trvají na jeho záchraně, ačkoli by své aktivity klidně mohli provozovat v budoucím parku, který se pro bleší trhy, hudební produkce a svérázné workshopy hodí daleko více, než rezivějící výkvět promítací techniky.

Pojďme se domluvit. Malebnou Chrudim nebudeme tvořit ze sentimentálních vzpomínek. Než zaměříme svou pozornost, vůli a snahu na nějaký objekt, zkusme se zeptat odborníků - v Památkovém ústavu je jich celé hejno - kteří nám rádi sdělí, zda má tato snaha nějaký smysl. Připouštím, že to po zúčastněných vyžaduje jednu vlastnost, která se dnes už moc nenosí.

Tou vlastností je pokora.

Seč - Sluníčko, voda, míchané drinky, pohoda s přáteli a spolužáky. Tak vypadala výhra studentů chrudimského gymplu v hotelu Jezerka. V pátek 8. června se sjeli ti, jejichž tablo bylo čtenáři Chrudimských novin vyhodnoceno jako nejlepší.

Vedro bylo k padnutí, takže když se studenti začali o půl šesté sjíždět, bylo jasné, že venkovní bazén přijde vhod.

Všechny slečny a mladé pány na úvod pozdravil zástupce Chrudimských novin, Luboš Jelínek. Poděkoval jim za účast v soutěži a vtipně okomentoval i jejich vysoký počet získaných hlasů. Potom už servírky hotelu přinesly šampaňské s jahodami a následoval přípitek. Jahody byly zaručeně čerstvé, protože je redaktor, píšící tyto řádky, sháněl celé odpoledne.

[[img:chrn_fullwidth:1347:Večírek začal u bazénu již odpoledne sklenkou šampaňského]]
Jedna sklenička se sice odporoučela do věčných lovišť (pánové přitom nezapomněli vtipně okomentovat schopnost snášet alkohol slečnou, které z mokrých rukou vypadla), ale každá kráska musí mít onu pověstnou pihu nad horním rtem.

Poté už se objevily Chrudimskými novinami věnované vouchery, které se během okamžiku začaly proměňovat v pivo, mojito a další míchané nápoje, které zůstávají pro vyznavače pěnivého moku velkou neznámou.

Studenti se pohodlně usadili do lehátek a užívali letního, před bouřkou ostrého sluníčka.

[[img:chrn_fullwidth:1353:...]]
Mezi tím se našlo i pár odvážlivců, kteří byli ochotní na kameru skočit do ne příliš teplého venkovního bazénu. Ani to se neobešlo bez vtipných poznámek přítomných a jediná slečna, která ladným skokem zčeřila modrou hladinu, dočkala se dokonce potlesku.

[[img:chrn_fullwidth:1360:...]]
Na otázky, kam budou směřovat kroky maturantů po prodloužených prázdninách, se odpovědi různily. Dvě oslovené krásné slečny by rády zasvětily svoje životy Aeskulapovi a pomáhaly svým bližním jako lékařky. Zazněly i hlasy toužící po praxi psychologa, sociologa.

[[img:chrn_fullwidth:1349:...]]
Pánové se s pivkem v ruce rozhovořili o směšných státních maturitách, pro jejichž splnění prý nemuseli skoro ani hnout mozkovým závitem. Inu, co stát řídí, dobře řídí!

Ústní část už byla „jiné kafe.“ Ale i zde se z obávaných kantorů stali spíše rodičové, kteří svoje děti chtějí k prahu dospělosti dovést klidně, s úsměvem a bez zbytečného dušení na potítku.

Překvapivým zjištěním byl fakt, že velká část pánského osazenstva 4.B si za téma své slohové práce vybrala popis postupu přípravy palačinek...

V příjemných rozhovorech a popíjený drinků tak čas postupně utíkal a obloha se zatahovala mračny věštícími pořádnou letní bouřku.

[[img:chrn_fullwidth:1374:...]]
Když jsme po hodině vítězné studenty opouštěli, většina už plavala ve vnitřním bazénu, slečny seděly ve vířivce a usměvavé servírky profesionálně míchaly každý nápoj, který si jen srdce mladého člověka může přát.

V salonku jsme si ještě prohlédli slavnostně nazdobený stůl, k němuž měli později maturanti zasednout se svými učiteli, přáteli a rodinou.  

Maturantům přejeme do života štěstí. Ať už budou pokračovat ve studiu na vysoké škole, vycestují nabrat zkušenosti do zahraničí, nebo se vydají opravit nepovedenou zkoušku v září.

Další fotografie z maturitní párty najdete v rubrice Den v obrazech.

Chrudim - Bývalý městský architekt a současný zastupitel města Karel Thér se neúspěšně snažil prosadit do chrudimského rozpočtu na rok 2013 investici na slíbené zakopání horkovodu podél řeky Chrudimky v sídlišti U Stadionu. Přestože si starosta města Řezníček podle všeho už na tento slib nepamatuje, jeho předchůdce Čechlovský se k němu hlásí (podrobnosti v dalším materiálu).

"Chtěl jsem, aby se tato neustále odsouvaná akce dostala do rozpočtu stejně jako bezmála milionový připojovací poplatek za napojení tribuny letního stadionu k horkovodu. Město má totiž v pokladně na zakopání horkovodu necelé čtyři miliony korun. Tyto peníze jsou ´sousedským´ příspěvkem společností Tesco a Park Píšťovy našemu městu na zajištění této akce ve vztahu k vlastníkovi horkovodu - Elektrárny Opatovice, který byl s tímto záměrem ve shodě," vysvětluje Karel Thér.

[[img:chrn_fullwidth:1377:Horkovod znemožňuje například průjezd cyklistů podél sídliště U Stadionu. Foto: Chrudimské noviny]]

Jak vzápětí dodává, o možnosti zakopat horkovod jednal se starostou zhruba už půldruhého měsíce před poslední schůzí zastupitelstva. Jelikož ale nebyl tento bod se zastupiteli vůbec předjednán, nezbylo Thérovi, než požádat zastupitele o pozměňující návrh na usnesení k rozpočtu na příští rok, který by na tuto akci konečně pamatoval.

Starosta však Thérův návrh odmítl se zdůvodněním, že by akce přišla město na 15 milionů korun, což ovlivnilo i rozhodování zastupitelů, kteří se k němu nakonec většinou hlasů přidali. Podle Théra se tím ale starosta nezachoval právě fér, protože už dopředu věděl o jeho návrhu na zlevnění slibované akce.

"Přednesl jsem Řezníčkovi možnou logickou redukci rozsahu zakopání horkovodu při zachování pohybu pěších a cyklistů podél řeky Chrudimky ve směru od lávky ke středisku vodáckého sdružení Kačeři, což by trasu zkrátilo a podstatně zlevnilo.

Pokud jde o částku 15 milionů, se kterou starosta argumentoval, tak jde o projektantskou cenu, která jde, jak se radnice ráda občas pochlubí, zlevnit ve výběrovém řízení a při samotné realizaci až o desítky procent. Nastínil jsem tedy starostovi minimálně dva kroky k výraznému zlevnění, a to ještě nezmiňuji vazby Chrudimě na Elektrárnu Opatovice," dává si architekt záležet na vysvětlení, jak lze zakopání horkovodu realizovat za přijatelné peníze.

"Odhaduji to asi na čtyři miliony plus uloženou rezervu, nikoli na patnáct milionů, pokud má město dar od výše uvedených společností stále ještě k dispozici na svém účtě," upřesňuje zastupitel.

Chrudim/Pasíčka - V sobotu 9. června ožijí Klášterní zahrady dětským dnem s dobrovolníky. Jako každý rok se děti i rodiče mohou těšit nejen na spoustu soutěží. I v tento den však mohou pomoci těm, kdo ji zrovna potřebují. Třeba zvířatům z Pasíček.

Pasíčka znají děti školou povinné moc dobře. Snad všechny chrudimské třídy základních škol někdy toto místo navštívily. Nedaleko Proseče, Toulovcových maštalí, lesů plných hub a borůvek.

Právě tady se nachází zařízení Českého svazu ochránců přírody, které pomáhá zraněným zvířatům buď k návratu do přírody, nebo ke klidnému dožití v zajetí. Některá zranění jsou totiž natolik vážná, že návrat není možný. Je nepředstavitelné, aby ve volné přírodě přežil výr, kterému chybí jedno křídlo, čáp se zlomeným zobákem, ochočený krkavec.

[[img:chrn_fullwidth:1288:Výr velký už ježka neuloví]] 

A právě draví ptáci tvoří podstatnou většinu klientely stanice, kterou řídí manželé Cachovi. Ze starého, polorozpadnutého statku se jim podařilo nesmírnou činorodostí a tvrdou prací vytvořit jednu z nejlepších stanic u nás. Protože Pasíčka zdaleka nejsou jedinou pomocí, která se poraněným divokým zvířatům nabízí. Celá republika je pokryta sítí stanic a jejich pracovníci mají přesně rozvržené rajóny, kam jezdí zasahovat.

[[img:chrn_fullwidth:1287:Puštíci spící]] 

Zranění elektrickým proudem, postřelení, otrava, zranění od zemědělských strojů, sražení autem – to jsou nejčastější důvody, proč se vydávají pracovníci z Pasíček na záchrannou misi. A právě jednoho z nejstarších pacientů – puštíka Rozárku, budou moci návštěvníci Dne dětí s dobrovolníky pohladit po bříšku. Dále se děti mohou těšit na kozu s kůzletem, kunu skalní, pexeso. Pro dospělé budou připraveny informační materiály a přehledné tabule s prezentací práce ochránců přírody od Toulovcových maštalí.

[[img:chrn_fullwidth:1289:Zvědavá kuna]] 

„Je to naše povinnost, postarat se o ty, kdo trpí naší vinou. Ať už z důvodu civilizační rozpínavosti, nebo bezohlednosti,“ to jsou slova, která by lidé z Pasíček mohli mít ve svém mottu.

Pardubice - V Pardubickém kraji vzrostl v prvním čtvrtletí letošního roku počet turistů, kteří zde přenocují. Podle Českého statistického úřadu je jich o 3,8 procenta více a kraj se tak dostal o dvě příčky dopředu před Ústecký kraj a Vysočinu.

V průměrném počtu přenocování 2,8 nocí se Pardubický kraj zařadil dokonce na 6. až 8. místo společně s krajem Jihočeským a Zlínským.

Daří se také zvyšovat počet zahraničních turistů, meziročně vzrostl  o 5,7 procenta. Nejvíce hostů přijelo tradičně z Německa a Slovenska a více k nám začali v zimě jezdit zejména polští turisté.

V poslední době, často v souvislosti s využitím evropských fondů, byla dokončena řada nových zařízení, která slouží cestovnímu ruchu v Pardubickém kraji.

"Začíná se tedy vyplácet taktika nerozdrobit finance, které byly k dispozici, ale soustředit je do čtyř významných oblastí. Díky tomu se zvýšil počet hotelů a rozšířila se nabídka doprovodných aktivit v turisticky zajímavých lokalitách.

Na Dolní Moravě, Suchém vrchu, na Orlici u Letohradu, v Hlinsku, Holicích a na dalších místech se investovaly poměrně značné prostředky do turistického zázemí. Na Seči vyrostl hotel, který má světové parametry a v kraji mimořádné možnosti širokého vyžití, od dnes již samozřejmého wellness, přes trenažery na tenis a golf až po malou střelnici," vyjmenovává krajský radní zodpovědný za cestovní ruch Miroslav Stejskal (ČSSD).

Na Dolní Moravě se podařilo vybudovat za pomoci evropských peněz sportovní areál, zaměřený nejen na zimní rekreaci, ale s možnostmi celoročních aktivit. Tento areál se může směle srovnávat s podobnými resorty v Krkonoších nebo v Rakousku. Nabízí například bobovou dráhu, lanové centrum, moderní sedačkové lanovky a po  náročném dni je k dispozici kompletní wellness, bowling či pestrá síť kaváren, vináren či restaurací.

K úhradě všech zařízení, včetně občerstvení, je k dispozici jednotná platební karta. O tuto nabídku se v uplynulé zimní sezóně už začali zajímat zejména polští turisté, velký zájem je však i ze strany českých návštěvníků.
 
Pardubický kraj se prostřednictvím podpory Destinační společnosti Východní Čechy snaží provádět masivní marketing zaměřený převážně na rodiny s dětmi a na aktivní turistiku. Pravidelně prezentuje turistické nabídky v Polsku a na mezinárodních cestovních veletrzích a toto úsilí začíná přinášet první výsledky.
 
Možná, že se skutečně v Pardubickém kraji začalo v cestovním ruchu blýskat na lepší časy.

Tak už je to venku - úmyslu neměnit stávající kapacitu a dispozice letního kina chybí logika. Jeho zastánci přišli na veřejné projednání této záležitosti vyzbrojeni argumenty typu - lidé budou parkovat u Lidlu na parkovišti soukromého subjektu a s hygienou to už starosta nějak zařídí... A to je sakra málo.

Zhruba tak chtěli aktivisté "za Chrudim malebnou" vyřešit chybějící parkovací kapacity za Muzeem a problematický hluk mezi bytovou zástavbou v centru. Říkáte si, dětinskost? Bohužel, realita. I s takovým "materiálem" musí naše radnice občas pracovat.

Po této schůzi je tedy, zdá se, vymalováno. Kdo měl pro tyto nadšence zatím pochopení, tak ho ztratil. O to větší šance má teď smysluplné využití této plochy - ve prospěch Muzea, kina, parkoviště a parku, tedy nás občanů, ne jen úzkého kroužku nostalgických snílků, kteří tu dočasně "hospodaří".

Popis zpracované studie: Na obrázku je původní, minulým zastupitelstvem schválená studie multifunkčního prostranství za Muzeem, která dovoluje parkování aut u Muzea v období plesů a akcí, pořádání venkovních koncertů, promítání mobilního letního kina a další společenské akce. Nejdůležitější funkcí areálu a také jeho největší částí je park s lavičkami a dětskými hracími prvky.

Chrudim – Stavební úřad vydal v květnu rozhodnutí, kterým nařídil vyklizení provizorních prostor Senior centra nad chrudimským Infernem. To se mělo uskutečnit do 31. května. Zašli jsme se tedy podívat, jak se rozhodnutí provozovatelem respektuje.

Přestože lije jako z konve, nás to neodradí od návštěvy místa, o jehož ne zcela standardním využívání jsme už informovali.

Stiskneme zvonek s nápisem „sestra“ a po chvilce už slyšíme příjemný hlas. Když se však představíme, hlas nás trochu zaraženě odkáže na stavbyvedoucího Ivana Bílka, a to přesto, že otázka byla prostá: „Jsem z Chrudimských novin a rád bych vám položil pár otázek.“ Zřejmě nás naše pověst předchází.

[[img:chrn_fullwidth:1051:Za tyto dvěře se jen tak někdo nedostane. Foto: Chrudimské noviny]] 

Přichází Bílek a zve mne dovnitř. Konečně přestávám moknout. Když však i jemu kladu trochu pozměněnou otázku: „Jsou tu stále ještě ubytováni klienti?" také on odmítá odpovědět. Problém přehodí o stupěň výše s poukazem na předsedu správní rady Milana Jirušku. Odpověď „ano“ - „ne“ je zřejmě nad jejich síly.

Přitom do 31. května měli být všichni klienti pryč, protože prostory jsou k jejich ubytování naprosto nevhodné - podle stavebního úřadu dokonce bezprostředně ohrožují jejich život.

Dotázal jsem se tedy šéfa stavebního úřadu Vladimíra Bálka zda nastala v této věci nějaká změna:

„Stavební úřad provede v č.p. 167/III. šetření. Podle zjištěných skutečností bude pokračovat v řízení v souladu se stavebním zákonem.“

Ani on nebyl schopen sdělit prostou odpověď, zmiňovanou výše. Z jeho slov však plyne, že 31. května neznamená 31. května. Dokonce to neznamená ani 4. června. Znamená to, že někdy bude provedeno šetření a někdy bude úřad pokračovat v řízení.

Senioři zatím, neznámo kde, čekají, jak se celá kauza vyvine a pivovar se potichu rozpadá. 

Bývalý starosta a současný poslanec Jan Čechlovský (ODS) popírá, že vyjednává o nové radniční koalici a současně jedním dechem dodává, že vedle obsazení míst v radě a dalších orgánech města lidmi z jeho strany by si ji dovedl představit za předpokladu, že by se muselo v Chrudimi konečně začít něco dít.

Ostatně volají po tom i někteří čtenáři Chrudimských novin, stejně jako po příchodu Čechlovského na radnici. Je totiž evidentní, že se současné koalici příliš nedaří, provázejí ji časté názorové střety nebo rozhodnutí, která jsou nejprve schválena a potom odvolána, viz. dotace pro Senior centrum nebo uzavření ziskové městské sauny ve prospěch podnikání soukromého subjektu.

Ač tedy Čechlovský tvrdí, že o novém složení radnice nejedná, dal si se starostou Řezníčkem (SNK-ED) na konci května dostaveníčko ve slováckém Vlčnově během tradiční Jízdy králů, tedy daleko z dohledu Chrudimáků. Co bylo obsahem jejich schůzky, je otázkou.

Není však tajemstvím, že se o slovo na radnici hlásí také lídr sociálních demokratů Jaroslav Trávníček, který původně nabízené křeslo místostarosty odmítl. Na odpověď, zda se tedy Chrudim dočká nové "jízdy králů" - Řezníčka, Čechlovského a Trávníčka, na úkor Málkem ovládané městské rady, nebo šlo jen o další z mnoha přátelských setkání Řezníčka s Čechlovským, si budeme muset nejspíš ještě chvíli počkat.

Jedno je však zřejmé - současná situace na radnici není navenek tak přátelská, jak se prezentuje. Že to našemu městu příliš neprospívá, není třeba dvakrát připomínat. Za všechny to popsal právě Čechlovský, a to v duchu, že by se konečně mělo už něco začít dít... Nezbývá, než souhlasit.

Chrudim - Červená kaplička aneb správně Kaple čtrnácti pomocníků byla požehnána. Den, na který čekaly generace pumberských obyvatel, nastal v sobotu 2. června. Po téměř 130 letech od své poslední velké přestavby se dnes kaplička zaskvěla v celé kráse.

Svoji řeč přednesl pan starosta, pan farář rozjímal o věcech mezi nebem a zemí, hudebníci dotvářeli slavnostní atmosféru, až arciděkan Heblt kapličku nově vysvětil a popřál jí do života. Černá skvrna na chrudimské historii byla vymazána a krásný park Střelnice dostal další duchovní rozměr.

[[img:chrn_fullwidth:1262:Červená kaplička na Pumberkách.]]
Není to dávno, kdy byla kaplička předána do užívání. Nejdříve ji ale čekala pořádná rekonstrukce, kterou stavba nezažila od roku 1883. V tomto roce ji totiž zrekonstruoval pumberský mlynář František Podhájský, který bohužel ne příliš šťastně šetřil na materiálu. Právě z tohoto důvodu dostala kaplička zcela novou vápennou omítku, aby skryla nesourodý zdící materiál, který byl použit zřejmě z úsporných důvodů koncem 19. století. A jakoby se toto stigma táhlo i do současnosti, i nejnovější rekonstrukce trpí několika problémy. I když se kapličce staletí říkalo červená, odstín jejího současného nátěru je slovy jednoho z účastníků slavnosti „trochu omylem“. Horkou jehlou jsou šity i další drobnosti, mezi nimiž nechtěně humorně působí lano od zvonu ve věžičce. Pouze náhodou v den slavnostního vysvěcení a před prvním vyzváněním zjistil chrudimský zvoník Tomáš Pavlík, že zmíněné lano nevede ke zvonu, ale je přivázáno k trámu a zvon tak bude i nadále smutně čekat na své znovurozeznění.

[[img:chrn_fullwidth:1282:Divili se tomu všichni]]
Tyto drobnosti ale nemohou pokazit slavnostní pocit z nově rekonstruované a vysvěcené kaple. O to víc budí rozpaky nová výzdoba vnitřního prostoru. Zcela prázdný prostor čekal na svoje znovuobjevení, o nějž se sám přihlásil přestavlcký malíř Ivan Baborák. Chvályhodně sehnal řadu sponzorů a za jejich finanční podpory namaloval pro kapličku 14 obrazů svatých pomocníků. V Čechách není nové instalování sakrálních prostor žádnou novinkou. Stačí připomenout excelentní realizace Medkovy a Koblasovy v moravské Jedovnici, či citlivou instalaci Křížové cesty Vladimíra Komárka v Konecchlumí. Chrudimský pokus bohužel svoji šanci nevyužil a malby umístěné v kapli působí svojí neobratností a kompoziční bezradností velmi rozpačitě. Až komicky vypadá instalace obrazů na oltáři, který dle slov jednoho z návštěvníků vypadá jako „odjíždějící maringotka kouzelníka Arnoštka z Rozmarného léta“.

[[img:chrn_fullwidth:1276:Oltář s obrazy Ivana Baboráka.]]

Červená kaplička čekala dlouhé roky na svoje znovuzrození. Původní mobiliář kaple byl nenávratně rozkraden a kaplička tak po desetiletí zůstávala prázdná. Jediným světlým krokem za dlouhé roky byla instalace obrazu Panny Marie na štítu kaple, o kterou se postarala paní Věra Nevečeřalová.

[[img:chrn_fullwidth:1268:Pumberský malíř Jan Toth namaloval obraz Panny Marie.]]
Ta poslední léta také pravidelně upozorňovala Městský úřad na nutnost opravy a záchrany kapličky a prakticky projekt rekonstrukce kapličky iniciovala. Ve chvíli, kdy byla rekonstrukce schválena, se s návrhem zrekonstruovat kapličku přihlásil i spolek Chrudimští patrioti a s velkou energií se dal do díla. Netrvalo dlouho a kaplička byla zrekonstruována a slavnostně otevřena. Na paní Věru se v řadě oslav a udělování cen úplně zapomnělo. Ani na dnešním obřadu vysvěcení ji redakční fotoaparát nenašel.

Ten, kdo by očekával, že v kapličce nalezne zázračný pramen, bude trochu zklamán. Onen pramen, díky němuž se od 17. století udržovala na tomto místě kaplička a který proslavil Pumberka široko daleko, se do rekonstrukce nevešel. Útěchou budiž dnešní příslib vedení města, že po vyřešení pozemkového problému bude historický pramen zrekonstruován a pokud bude k pití, můžeme se na "zázračnou vodu“ opět těšit. Zatím se můžete zeptat místních, kde torzo studánky je, rádi vám jich několik ukáží.

[[img:chrn_fullwidth:1266:"Zázračný pramen" zatím vtéká pouze do řeky a čeká na své oživení.]]
Je příjemnější psát o znovuzrození věcí, než o jejich zmaru. Díky vztahu místních ke svému bezprostřednímu okolí a díky iniciativě mnoha chrudimských občanů příběh pumberské Červené kapličky může pokračovat dál.

Prohlédněte si další fotografie v rubrice Den v obrazech

Chrudim – Noc kostelů přitáhla v pátek 1. června do arciděkanského chrámu asi stovku návštěvníků. Počet se neustále měnil, podle toho, jak skupinky přicházely a odcházely. Stálá zůstala skupina dětí a asi padesáti dospělých zájemců o výklad arciděkana Heblta a kaplana Kvasničky.

Výklad arciděkan zahájil u jedné z nejstarších památek chrudimského chrámu – oltáře Panny Marie, svaté Barbory a svaté Kateřiny. Tato nádherná práce Mistra královehradeckého oltáře pochází z konce 15. století. V predele oltáře je pak epitaf Matěje Cyrila Heina z Heinbergu, který zobrazuje Heina se synem a Heinovu manželku se třemi dcerami. Kamennou náhrobní desku pak najdeme nedaleko oltáře.

[[img:chrn_fullwidth:1241:Začínáme u Mistra královehradeckého oltáře]] 

Na epitafy je vůbec kostel bohatý. Vedle kaple, která se nachází pod severní věží, je možné prohlédnout si mistrovskou práci Matouše Radouše, chrudimského malíře umírajícího času. Na jednom z epitafů (což je krátký text, který se vztahuje k zemřelé osobě) najdeme zobrazeného Samuela Lagarina, jeho sedm dětí a manželku, na druhém pak Tomáše Lvíka Domažlického pod křížem. Epitafy, krom zbožnosti našich předků, jsou i hezkým dokladem tehdy panující módy. A vysoké dětské úmrtnosti.

[[img:chrn_fullwidth:1258:Epitafy Tomáše Lvíka a Samuela Lagarina]] 

Dalším zastavením byl oltář svatého Františka z Assisi. Arciděkan Heblt se snažil návštěvníkům přiblížit osobnost tohoto velkého světce, prosťáčka Božího, skutečného reformátora s pokorným srdcem. Oltářní obraz je z roku1895 a zobrazuje světce, jak káže muslimům. Po stranách se nacházejí sochy národních patronů – svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily z roku 1897. Z výklenku v predele na nás shlíží Pražské Jezulátko.

[[img:chrn_fullwidth:1254:Svatý František se nebál muslimů ani vlka]] 

Poté se skupinka přesunula přes přesbytář s nádherně nasvíceným zázračným obrazem Nejsvětějšího Salvátora k oltáři Nanebevzetí Panny Marie – arše, která byla dlouhá staletí hlavním oltářním obrazem chrudimského kostela. Pochází z 16. století a původně měla ještě křídla, která v současné době visí v severní lodi, nedaleko epitafů zmiňovaných výše.

[[img:chrn_fullwidth:1252:Presbytář]] 

Následoval oltář svatého Jana Nepomuckého, nejznámějšího českého světce, jehož sochy najdeme u vodních toků po celém světě. Arciděkan Heblt zmínil svatojánskou legendu, ale i výzkumy prof. Vlčka. Ten zkoumal ostatky českých králů a světců. Podle nich pak následně sestavoval třeba jejich portréty, ale i chorobopis.

[[img:chrn_fullwidth:1251:Skupinku tořilo asi padesát návštěvníků]] 

Kolem prázdné zpovědnice se dospělí účastníci Noci kostelů vydali na arciděkanství, kde už byly v kapli připraveny tzv. pretiosy – nádherné a vzácné liturgické náčiní. Monstrance, které se používají k vystavování Těla Páně zastupovala obrovská, přes 10 kilogramů vážící Monstrance chrudimská. Byla vyrobena v roce 1632 z roztavených kalichů chrudimských utrakvistů. Jedná se o dílo nastupujícího baroka, takže autor, David Klement, ještě trochu tápe, jak nový styl správně uchopit. Podle arciděkana se dnes už nepoužívá, přesto je pečlivě opatrována. Ve stavu je ale dost neutěšeném. Chybí dvě sošky a kříž na vrcholu je rovněž zlomený.

[[img:chrn_fullwidth:1248:Chrudimská monstrance a spol.]] 

Společnost jí tvořila monstrance pozdně gotická z kapucínského kláštera a barokní pozlacený kalich se obrazy světců. Kalich se používá při mši svaté a musí být vyroben z nejušlechtilejších materiálů. V něm totiž dochází při knězových slovech k proměně vína v Krev Páně.

[[img:chrn_fullwidth:1244:Oltářní obraz pochází ze špitálního kostela ]] 

V přízemí fary, v nově opraveném farním sále, bylo připraveno drobné pohoštění pro všechny, kdo vytrvali. K zakousnutí se nabízely trubičky s krémem, ochotné farnice roznášely mešní víno a k dispozici byl i čaj a káva.

[[img:chrn_fullwidth:1247:Občerstvení přišlo vhod]] 

Ač byl výklad obou kněží občas rušen dětmi, jež v presbytáři poslouchaly příběhy ze života světců a následně polehávaly na karimatkách přímo v srdci kostela, organizačně byla celá akce zvládnuta dobře. Na přednášky v arciděkanském chrámu navazoval program v kostele svatého Michaela a také okružní jízda po kostelech v Chrudimi a přilehlém okolí.