Chrudim – Osmého srpna to bude už čtyři měsíce, co pracovníci Povodí Labe bagy s pískem provizorně zadělali díru v opěrné zdi na propadlém břehu Chrudimky. Zeď se propadla přesně 27. března. Kam se celá věc od té doby pohnula, kromě toho, že pytle s pískem už obrůstají plevelem? Státní podnik zeď neopraví a město bude chtít opravu zaplatit. Po státu.

„Dne 27. 3. 2021 jsme byli upozorněni Městskou policií Chrudim na zborcení a vyvalení části pískovcové zdi do vodního toku Chrudimka – levý břeh, a to v lokalitě u kostela sv. Kateřiny. I přesto, že tato zeď není evidovaná v majetku správce toku (Povodí Labe, státní podnik), provizorně jsme 8. 4. 2021 zabezpečili vzniklou havárii velkými bagy naplněnými pískem, aby nedošlo k úplnému sesunutí zdi, a tím ke vzniku překážky v plynulém odtoku vody,“ uvedla tisková mluvčí Povodí Labe Hana Bendová.

[[img:chrn_fullwidth:18529:]]

Ještě asi před půl stoletím stával v místech zborcené zdi dům a jeho zeď nebyla zbudována jako součást úpravy toku v Chrudimi. Není tedy evidována v majetku správce toku: „Povodí Labe, státní podnik, se nebude a ani nemůže na její opravě podílet. Povinnost opravit tuto zeď má její vlastník, zřejmě město Chrudim. Starosta města Chrudim, který byl na místě samém v den vzniku havárie zdi, byl o provizorním zabezpečení i o majetkových vztazích písemně informován,“ doplnila tisková mluvčí Povodí Labe.

Podle mluvčí radnice je ale vlastníkem oné zdi naopak stát. A město to tak nenechá, aby opravovalo zeď jen tak. V současnosti čeká, jak dopadne odvolání proti rozhodnutí Odboru životního prostředí Městského úřadu Chrudim, že zmíněná zeď není vodohospodářskou stavbou: „Nyní čekáme, jak rozhodne Krajský úřad Pardubického kraje. Poté bude jasné, zda bude problematiku řešit stavební, nebo vodohospodářský úřad, kdy jeden z nich nařídí vlastníkovi provést udržovací práce," uvedla mluvčí radnice Sylva Drašnarová, a dodala, že pokud provede opravu město na vlastní pěst, bude požadovat proplacení nákladů od státu.

Chrudim – Prostor za Pardubskou fortnou rozkvetl do krásy. Tiskový úsek o tom hned informoval a přidal i povedené fotografie jak ze zahradnického katalogu. Co už ale přehlédli, je plevel na schodech, přerostlá tráva a vytrhané kulány hned o kousek dál, na Zlaté stezce. Jak vypadá celý prostor za Pardubskou fortnou ve skutečnosti?

[[gal:18502]]

„Půvabný květinový záhon zkrášluje i prostor za Pardubskou fortnou,“ rozplýval se nedávno tiskový úsek a upozornil na místo, na které navazuje Zlatá stezka, kde se už několikátý týden válejí popadané kmeny ztrouchnivělých stromů, jež po sobě zanechala vichřice, což by nakonec nemuselo až tak vadit, protože jsou bokem cesty a příroda si ráda poradí. Ale stopy po silném nárazu nese už dlouho i kovové zábradlí a vše nadále romanticky zahalují i žahavé kopřivy ve velikosti pralesních rostlin.

Takže, jak správně upozornil tiskový úsek: „Kolemjdoucí nahlédne do nejnižších pater zeleně, aniž by se musel sklonit – záhon je tu ve výši očí. Až se v horkém dni zastavíte na podestě schodiště k odpočinku, dívejte se pořádně. Malé zázraky najdete na každém kroku...“

[[img:chrn_fullwidth:18514:Záhon za Pardubskou fortnou z pohledu tiskového úseku.  Zdroj: Město Chrudim]]

Chrudim – Veřejný prostor na Masarykově náměstí i na kruhovém objezdu na Bídě dostává po roce opět zabrat. Uzavírka tu platí od 24. července do 27. srpna. K tristní dopravní situaci ve městě, ale i bídném veřejném prostoru, který na místě po další opravě opět zavládne, se opět vyjádřil i Vlastimil Koupal. Místním znepříjemňuje uzavírka pěkně život, stejně jako zmateným turistům výlet, když tápají, kudy se vlastně mají dostat do centra. Lidé si všímají a nechápou, proč je kruhový objezd uzavřený a přitom pořád „prázdný“.

[[img:chrn_fullwidth:18481:Takto vypadal kruhový objezd v sedm i v deset hodin ráno.  Foto: Chrudimské noviny]]

Zmatení turisté zastavují místní ženu a ptají se, zda se tudy vůbec dá dostat do centra. Takto to dnes opět vypadalo v Chrudimi v době turistické sezóny. Chrudim plná uzavírek. Řidiči i chodci hledají zkratku, jak se co nejrychleji dostat z nezvhledně rozkopané části města. Správně se vydávají z Poděbradovy ulice do Lupáčovy. Značky by sem turisty ale z této strany dnes nedovedly. Ty totiž upozorňují pouze na konec chodníku, ale turistům situaci neulehčuje nic. Trpělivost s opětovným ničením veřejného prostoru v okolí Masarykova náměstí opět došla také Vlastimilu Koupalovi. Tomu dal za pravdu Ivan Baborák. Místostarosta Pavel Štěpánek se situaci snažil odlehčit.

[[gal:18484]]

Koupal se k současné dopravní situaci vyjádřil rozhořčeně: „Asfaltová dopravní lobby zvítězila. Je naprosto zvrácené řešit náměstí podle nesmyslné ‚rekonstrukce‘ – podle moře asfaltu mezi dvěma ostrovy okružních křižovatek. Další zvrácená realizace vrátila další generace obyvatel města do dob komunismu a Gustáva Husáka. Z Chrudimi se stává provinční díra,“ a dodal, že další ohromná příležitost na cestě k obnově důležitého veřejného prostranství v centru města byla promarněna. Situaci popsal výstižně také Milan Hovorka: „Právě jsem projel Chrudimí na horském kole. Je pracovní den a nikde ani pracovník, ani stroje. Část centra města uzavřena – umrtvena. Řidiči se dotazují, jak a kudy se přes tu hrůzu dostanou. Uznejte – něco se nepovedlo.“

ŘSD si zakázku objednalo u společnosti SKANSKA za 51,6 milionů korun i s DPH. Na detailnější vyjádření ŘSD i města si musíme ještě počkat, ale místostarosta Pavel Štěpánek na facebooku připomněl, že před prázdninami se konalo veřejné projednání, a dodal: „Jedná se pouze o rekonstrukci povrchu. Koncept budoucí podoby tohoto náměstí vzniká.“ Je ale vidno, čemu se bude přizpůsobovat.

Laiky zaráží především fakt, že kruhový objezd zeje po většinu času prázdnotou a pracuje se jinde. Snad neodjeli všichni pracovníci stavět kruhový objezd do Zámrsku? Tady se totiž kruhový objezd staví kvůli D35 od pondělí a na etapy, dokonce i s přeložkou silnice.

Příloha: 

1/37 Chrudim průtah, OŽK

Chrudimsko – Minulý týden měla policie zátah na řidiče kamionů a autobusů. Někteří to možná omylem, či záměrně vzali oklikou přes Tři Bubny. Na plácku před hřbitovem už ale v případě potřeby náklaďáky ani kamiony nezaparkují.

Na Třech Bubnech je i přes petici řestockých občanů zatím stále rušno. Vysvobození od nevídaného provozu přijde až s otevřením obchvatu na Slatiňany. Přes Tři Bubny si ale dál zkracují cestu nákladní auta i zbloudilé autobusy. Řidiči zneužívají toho, že se policii na úzké silnici, podle jejich vlastních slov, provádějí kontroly dost špatně.

[[img:chrn_fullwidth:18404:]]

Jinak se rozhodli s nevítanými hosty skoncovat na tamním asfaltovém parkovišti před hřbitovem, který patří k obci Orel a překrývá území, které je vedeno jako nemovitá kulturní památka. U vjezdu na parkoviště se nově objevily betonové zátarasy. Zaparkují tam už jen osobní auta. Nechtěli riskovat podruhé opravu parkoviště, na podzim ji za 300 tisíc platila ze svého firma, která asfaltovala i tříbubenskou silnici, protože jejich těžká technika prý původní štěrkové parkoviště poničila.

[[gal:18403]] 

Starosta Orle František Horník to potvrdil: „Je to kvůli tomu, abychom zamezili vjíždění kamionů a větších vozidel, které tam občas taky parkují. Zjistili jsme, že tam něco překládal i jeřáb a poničil nám to tam. Museli jsme nový povrch opravovat a nakonec jsme se rozhodli i pro zátarasy, aby se tam dostala maximálně avie. Vím, že je to nevzhledné, ale museli jsme to nějak vyřešit.“

Chrudimsko/Hlinecko – Chystáte se na houby nebo prostě jen na procházku mezi stromy? Tak dávejte pozor, kam si výlet naplánujete. Po sérii bouřek, které zasáhly Pardubický kraj, platí až do konce prázdnin v několika správních obvodech obcí Chrudim a Hlinsko zákaz vstupu do lesa. Zákaz se týká celkem 11 katastrálních území. Lesníci odklízejí dřevo ve velkém.

V katastrálních uzemích obcí Ctětín, Hodonín u Nasavrk, Miřetice u Nasavrk, Rohozná u Trhové Kamenice, Rváčov u Hlinska, Trhová Kamenice, Včelákov, Velká Střítež, Švihov, Zaječice u Chrudimi a Žumberk platí zákaz vstupu do lesa do 31. srpna. Opatření vydal krajský úřad na žádost Lesní správy Nasavrky. V lese můžete přijít nejen k úhoně, ale také k pokutě, pokud vás zatihnou pracovníci lesní stráže nebo policie. Vlastníci lesů musí zákazy vstupu na přístupových lesních cestách viditelně označit. 

[[img:chrn_fullwidth:18391:Houbaři si kvůli kalamitě nemohou vybírat, kam do lesa. Chacholice. Foto: Chrudimské noviny]]

O velkém štěstí může vyprávět Jana S. z Chrudimi, která toho večera trávila čas na chatě v Rohozné u Trhové Kamenice. Vinou silného větru a následně popadaných stromů všude kolem by se bez zásahu dobrovolných hasičů ze Slatiňan a Miřetic chataři domů jen tak nedostali.

[[img:chrn_fullwidth:18384:Ze zásahu z chaty v Rohozné 8. července.  Zdroj: SDH Slatiňany]]

Likvidace kalamity v uvedených oblastech bude prý trvat minimálně dva měsíce. Na mnoha místech jsou vyvrácené stromy a jinde stále hrozí kvůli podmáčeným břehům k pádům dalších. Vývraty, zlomy, i větve zachycené v korunách stromů, odstraňují lesníci s pomocí těžké techniky. Větrná bouře, která se přehnala z 8. na 9. července přes revíry Hlinsko, Brodek a Smrček, prý způsobila kalamitu v rozsahu 25 tisíc metrů krychlových dřevní hmoty.

Chrudim – Co uvidí turista, když přijede do Chrudimi? U rušné křižovatky na rohu Škroupovy ulice a Palackého třídy se po třech měsících od strojového zasazení cibulek už otevírají první květy. Když přijdete blíž, je na ně krásný pohled. Škoda, že taková pěkná podívaná není i na plevel roustoucí z „chrudimských tankodromů“.

[[img:chrn_fullwidth:18376:Rozkvetlá louka na Palackého třídě.  Foto: Chrudimské noviny]]

Kdo není zdejší nebo přímo sem nejede za tímto účelem, krásné kvetoucí louky si při průjezdu rušnou křižovatkou ani nevšimne. Jak jsme se sami přesvědčili, pomalu na to teprve přicházejí i první čmeláci a včely. Zato údržba zeleně by si mohla povšimnout plevele, který vyrůstá ve velkém z chrudimských „tankodromů“, jak znalecky přezdívají zdejší chodníky někteří Chrudimáci. Trsy ošklivého plevele unikají pozornosti povolaných i v centru města.

[[img:chrn_fullwidth:18377:]]

Letos bylo na údržbu zeleně vyčleněno o dva miliony korun více než v předchozím ruce. Starosta František Pilný (ANO 2011) na jaře doufal, že to bude vidět. Zatím se plán moc nedaří. Jak ale už nedávno předeslal: s tím, jak se plní vytčené cíle v údržbě zeleně, dlouhodobě spokojený není. Rozkvetlá louka ovšem splnila svůj účel.

[[img:chrn_fullwidth:18372:Páteční odpoledne u rušné křižovatky.  Foto: Chrudimské noviny]]

Chrudim – Místo u kašny, které je obehnané už skoro dva měsíce zábradlím, bude do dvou týdnů opraveno. Ve vzniklé šachtě našli pracovníci na první pohled zvláštní věc.

[[img:chrn_fullwidth:18378:Stav zachycen 25. května.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Vůbec jsem nepředpokládala, že by se tam vzhledem k předchozím výkopovým pracím v souvislosti s položením sítí ještě něco našlo, bylo to opravdu překvapení,“ uvedla nová archeoložka z chrudimského muzea, Nikola Janovská, která právě podivný nález na místě vyzvedávala. „Když nás o tom informovali, mysleli si, že by se mohlo jednat o dělovou kouli,“ začala vysvětlovat archeoložka okolnosti před opravou propadlé zdi. Koule měla v sobě tři otvory, ale bowling s ní nikdo nehrál. „Je to ozdobný prvek z bývalého zábradlí, co vedlo kolem náměstí.“

[[img:chrn_fullwidth:18364:Adéla Marková domlouvá průběh opravy. Foto: Chrudimské noviny]]

Pracovnici z odboru investic Adélu Markovou jsme zastihli přímo na místě. Uvedla, že existuje několik variant, které mohly vést k provalení: „V těchto místech vede revizní šachta ke kašně na Resselově náměstí a vlivem dešťů, a možná i vlivem nějakého zatížení, došlo k vyvalení balvanů pískovcové stěny, je nutné provést zpevnění, statik nám navrhl zpevnění pomocí opěrné zídky.“ V pátek se měla provádět betonáž, a až beton vytvrdne, položí se tento týden na opěrnou zídku z třímetrových tvárnic nosné PZD desky.

Za opravu zřícené opěrné zdi revizní šachty pod kašnou zaplatí město 72 600 korun.

Chrudim – Až do dnešní půlnoci můžete svým hlasem rozhodnout, jestli v Chrudimi vysadí město ve spolupráci s MAKRO 13 stromů. Co řekl starosta František Pilný (ANO 2011) na konci června na tiskové konferenci k návrhu opatření ke schválenému rozpočtu města na rok 2021 v souvislosti s výsadbou stromů ve městě? A jaká čísla bude muset zveřejňovat odbor investic?

Místostarosta Petr Lichtenberg (Chrudimáci) k návrhu rozpočtového opatření ke schválenému rozpočtu na rok 2021 vysvětlil, že rozpočet města se navýšil o 879 tisíc:  „Z odboru investic se zapojují, jenom taková zmínka, finanční rezervy na výsadbu stromů podél cyklostezky, 650 tisíc jde na zpracování projektové dokumentace pro knihovnu v Topolské a zámek Medlešice- havárie a oprava střechy, výměna krytiny, tak to je 155 tisíc.“

[[img:chrn_fullwidth:18351:Stromy poblíž cyklostezky, 30. března 2021. Foto: Chrudimské noviny]]

Stromy sázet bez dotace nebudeme

K čemuž starosta František Pilný (ANO 2011) dodal: „Třeba za výsadbu stromů podél cyklostezky a stezky pro pěší mezi městy Chrudim a Slatiňany jsem velmi rád. Já jsem velký propagátor obnovy zeleně ve městě.“ Zároveň ale dodal: „Tady je to spoluúčast k další dotaci na výsadbu těchto stromů, pokud tu dotaci nedostaneme, tak nám to zůstane, sázet to nebudeme, ale pokud dotaci dostaneme, tak to vysázíme.“

Na doporučení komise se čísla budou zveřejňovat

Aleš Nunvář (Piráti) řekl, že odbor investic bude na doporučení komise životního prostředí zveřejňovat údaje ze systému evidence stromů na pozemcích města, s přehledem nově vysazených versus vykácených a uhynulých stromů: „Vychází se z toho, aby se dalo hlídat, kolik stromů ve městě přibývá, jestli celkové číslo klesá či stoupá. Pro nás to nebude problém zavést, protože již takový systém máme. Eviduje kolem 10 tisíc stromů v Chrudimi. Bude to jenom otázka toho, že posčítáme plus a mínus a budeme muset tato čísla dávat k dispozici.“

[[img:chrn_fullwidth:18352:Začátek cyklostezky.  Foto: Chrudimské noviny]]

Hlasovat můžete ještě do dnešní půlnoci 

Aktuálně chrudimský projekt, na jehož realizaci se v případě vítězství bude podílet Mama klub a MŠ U Stadionu, čítá 613 hlasů, takže předehnal jiný pardubický projekt s 201 hlasy. Bez ohledu na kraje ale „vyhraje“ jen jeden. Makro podpoří ročně několik projektů. Momentálně bojují o vítězství s největším počtem hlasů projekt Libereckého kraje se 646 hlasy a Moravskoslezského kraje s 659 hlasy a zatím nepřekonatelně vede Hnutí Brontosaurus z Jihomoravského kraje s 2236 hlasy.

Chrudim – Dostaveníčkem v Klášterních zahradách začal můj rozhovor s Cyrilem Luhanem, synem stejnojmenného architekta, který od třicátých let až do znárodnění postavil v Chrudimi více než 100 domů a zapsal se tak nesmazatelně i do tváře současné Chrudimi. Po letech se po něm bude konečně jmenovat nově vznikající ulice s obytnými domy za Městským parkem, což jeho syn, po snaze minulého režimu odkaz Cyrila Luhana vymazat z historie města, považuje za velké zadostiučinění. Jaké nejsilnější momenty se mu při našem vzpomínání na Chrudim po letech vybavily? Cestou městem směrem k nově vznikající ulici, pojmenované Luhanova, jsme se prodírali Zlatou stezkou přes vysoké kopřivy. Cyril Luhan neztrácí ani v 92 letech dobrodružnou mysl a stav Zlaté stezky ho nijak nepřekvapil, na konci rozhovoru jsme překonali i zábrany a lezli přes ploty.

[[img:chrn_fullwidth:18348:Cyril Luhan prožil svoje mládí v Chrudimi. Foto: Chrudimské noviny]]

Vede opravdu tajemná chodba do protileteckého krytu?

„Táta pracoval taky na rekonstrukci hradeb,“ poznamenal, když jsme došli na rozcestí poblíž Pardubické fortny. „Tady mezi těmi dvěma stromy je vstup do chrudimského podzemí,“ ukázal Cyril Luhan do prostoru, kde dříve protékala řeka. „Pod námi je velká prostora, kterou táta rekonstruoval v 38. roce jako protiletecký kryt. Vejde se tam asi třicet lidí a mělo to i vlastní studnu,“ začal vyprávět Cyril Luhan.

„Dřív tudy tekl náhon a do krytu se chodilo přes můstek. Dnes tam může kdokoliv vlézt, i děti, a to je nebezpečné.“ Vstup do krytu je přístupný dnes po levé straně domu s číslem popisným 100: „Jeho sklepy právě souvisejí s prostorami toho velkého podzemí.“ Je tam sice kari síť, ale to podle Cyrila Luhana nestačí: „Je to nebezpečné, měli by to zajistit pořádnou mříží, aby tam nikdo vstoupit nemohl.“

[[img:chrn_fullwidth:18343:Vstup do protileteckého krytu není dořešen.  Foto: Chrudimské noviny]]

Trubky okolo vstupu odkazují na prostupy pro elektrické kabely na osvětlení. Cyril Luhan byl vevnitř při stavbě jako dítě, když mu bylo devět let, a na podlaze bylo ještě bahno. Kryt se za války opravdu využil: „Jeden z účastníků mi vyprávěl, že když bombardovali Pardubice, tak tam byli schovaní, a jak vnímali to chvění, které tady až od těch bomb bylo znát.“

Když v Pardubicích padaly bomby svržené americkou armádou, Cyril Luhan byl schovaný v domě s číslem popisným 580: „Měli jsme jeden sklep udělaný se zesíleným stropem, který sloužil jako protiletecký kryt. Byli jsme tam. Měl jsem takovou rozumnou babičku, ale její sestra Hedvika v tom krytu děsně vyváděla, bála se a křičela, že tam zahyneme.“

[[img:chrn_fullwidth:18341:Zlatá stezka vypadá tak, jak ji zažil už Cyril Luhan v mládí.  Foto: Chrudimské noviny]]

Na Bídě dřív řádil dopravní policista, i když provoz tam byl minimální

 „Když jsem byl ještě malý kluk a jezdil s tátou autem, na most a na Širokou ulici, měla ta křižovatka takový odskok, uprostřed byl stupínek, na kterém stál policista, a aby mohl řídit dopravu, musel popocházet z jednoho místa na druhé.“ Byl to prý takový doprosrdečný chlap s postavou, jako měl Hardy.  „Vím, že jednou táta asi dojížděl bez motoru, velmi potichu, on byl obrácený na druhou stranu a najednou mu povídá: ‚Cyrile, kde ses tu vzal, já jsem tě vůbec neslyšel,' takže to byly idylické doby, kdy těch aut jezdilo poskrovnu,“ vyprávěl o situaci na Bídě, nesrovnatelné s dnešním dopravním tokem aut. „Taky můj vnuk, když jsem mu koupil autíčko, tak chtěl hned další, protože chtěl mít tu řadu aut, jak to viděl venku,“ zakončil Cyril Luhan historku z dětství. Později se po maturitě na chrudimském gymnáziu vydal na vysokou do Prahy a zvolil si jako svůj obor dopravní inženýrství.

[[img:chrn_fullwidth:18347:Na místě vzniku Luhanovy ulice.  Foto: Chrudimské noviny]]

Obsazení republiky zažil ve třídě chrudimského gymnázia, učitele později zastřelili

Chrudimské gymnázium sídlilo dříve v budově u Městského parku. Zde se seznámil Cyril Luhan i se svojí ženou, se kterou později roku 1953 založil rodinu. Bylo to prý učiliště opravdu na výši: „My jsme byli mimořádná třída, protože náš ročník jako první zažil vstup Němců v roce 1938. Ten den, toho patnáctého března, jsme byli normálně ve třídě. Všichni učitelé byli takoví nervózní, protože se vědělo, co se děje. Neučili jsme se. Učitelé nás nechali ve třídě bez dozoru. Jak jsme tam byli sami, tak jsme samozřejmě dělali brajgl. Učitel se vrátil a povídal nám tragickým hlasem: ‚Tak právě naše město zabírá německá armáda‘.“ Když to vypráví, je slyšet pohnutí v hlase ještě i dnes, jaký šok to musel být, i když se to snaží vzápětí odlehčit úsměvnou historkou o vojákovi, kterého viděl, jak jí před obchodem ruličku másla: „My jsme byli jak pěny v tu chvíli. Tak to byl silný zážitek. Protože v tom hlase učitele Kejře bylo opravdu znát tu tragedii té chvíle.“ Učitel Václav Kejř později zahynul v Praze na barikádách.

[[img:chrn_fullwidth:18346:Luhanova ulice bude mít tvar kapky.  Foto: Chrudimské noviny]] 

O lidských povahách, které po válce měly pré

„Všichni mladí, co jsme zažili tady rok 1945, jsme byli nadšení z toho komunismu, nám se ty myšlenky zdály strašně pokrokové a přijatelné, že každý bude dělat, jak nejvíc bude moct, a bude si moct brát, co bude chtít, ale oni lidi nedělají, co by mohli, oni prostě chtějí jenom co nejvíc brát, ale vkládat do toho to úsilí, to ne,“ shrnul v jednoduchosti Cyril Luhan, v čem je háček. „Je to v těch lidech, v jejich morální výšce, a to jsme na tom ještě byli oproti jiným dobře, ale pomstít se někomu bylo úplně běžné, dnes se to pokládá za středověký způsob myšlení, který už není hoden moderního člověka,“ vyjádřil se Cyril Luhan.

„Za komunistů o tátovi mluvili jen tím nejhorším způsobem, protože to pro ně byl třídní nepřítel a pijavice, která pije z krve pracujícího lidu. Dneska to zní úplně směšně, ale oni to mysleli vážně,“ vzpomínal Cyril Luhan. „Takhle se o něm mluvilo a tak s ním také jednali.“ Jak tu dobu on sám přežili? Je zázrak, že v Praze prý vůbec dostudoval, také dostal povolávací rozkaz k PTP, ale zrovna ležel v plicním sanatoriu. „Tak vojáci nemohli trvat na tom, abych nastoupil, a nechali mě. Ale byl to pořád strach, aby se člověk s něčím neprořekl, třeba něčím, co zaslechl z poslouchání cizího rozhlasu,“ shrnul Cyril Luhan ve zkratce.

[[img:chrn_fullwidth:18345:Luhanova ulice už má svoje označení.  Foto: Chrudimské noviny]]

Víte, jak poznáte stavby Cyrila Luhana?

U budovy dnešního městského úřadu zavzpomínal ještě Cyril Luhan, jak se jako šestiletý díval na kácení mohutného stromu, který nové výstavbě musel ustoupit.  Upozornil, že i dům naproti stavěl architekt Luhan, a ukázal na šedivý opravený dům naproti. Čím jsou stavby Cyrila Luhana charakteristické? „Luhanovy stavby se poznají podle žulových podezdívek, buď je to řádkové zdivo, anebo kyklopské jako naproti,“ vysvětloval jeho syn Cyril. „To je tátova charakteristika, a orámovaná okna a schodištní prostory. Musí na to být hodně šikovný zedník, který má dobrou prostorovou představivost, aby kameny do sebe dobře zapadaly.“ 

[[img:chrn_fullwidth:18342:Oblíbená část Chrudimi Cyrila Luhana.  Foto: Chrudimské noviny]]

Více se snad brzy dozvíte z knihy, pro kterou Cyril Luhan sbírá materiály už pět let a dává dohromady informace o stavbách, které jeho otec v Chrudimi postavil. „Jenom rodinných domků postavil v Chrudimi táta přes sto a ostatních staveb asi přes 50. Je to neskutečně moc práce. Já jsem si nejdřív, před těmi pěti lety, dal za úkol, že to sepíšu pro vnuka, vnučku, syny, aby to měli na papíře, až se z toho stalo nakonec předsevzetí představit veřejnosti, jaký podíl měl táta na výstavbě v Chrudimi. Zvlášť když jsem si zjistil, že tady působilo od roku 1930 do roku 1948 čtyřicet dva různých firem. Taková byla konkurence, ostatní ale většinou postavili maximálně jeden až dva domy. Chrudimských dodavatelů bylo pár, ze Slatiňan to byli Gustav Schmoranz, Antonín Dostál, v Chrudimi Josef Kubička, Josef Zizius, František Víšek a Václav Líbal. Táta se musel snažit. Stavěl moderně, levně a rychle. Například dva výrazné činžáky u nádraží se stavěly od výkopu až po odevzdání klíčů prvním nájemníkům 90 pracovních dní. Představte si to dneska, kdy jenom vyřízení papírů trvá třeba dva roky.“

Chrudim – Tento týden se konala zajímavá vernisáž výstavy dvou mladých umělců, kteří spolu tři roky tvořili v jednom ateliéru. V Chrudimi je to jejich první společná výstava. Neznámým nováčkem byl pro Chrudimáky Martin Žák, česky mluvící Slovák, který se představil svými sochami. Malíř Tomáš Honz vystavoval v Galerii Art v Chrudimi už potřetí. S Lubošem Jelínkem se seznámili před lety díky loupeži dvou obrazů a celostátnímu pátrání. Co je pro oba umělce důležité, jak tvoří svoje díla a opravdu má Tomáš Honz černé období? O tom jsme si stihli popovídat dříve, než začalo pršet.

[[img:chrn_fullwidth:18282:Umělce přivítal galerista Luboš Jelínek.  Foto: Chrudimské noviny]]

Lidé z okolí i Chrudimáci se mohou radovat, že nemusí za kulturou ani tentokrát jezdit až do Prahy: „Potkali jsme se tak, že mě kdysi ukradli dva obrazy z galerie v Praze, chlápka chytili, on se totiž nechal natočit na kamery a bylo vidět, jak si pod bundu ty dva obrazy strčil, zatímco paní z galerie prováděla klienty po jiné místnosti, a odešel. Ale obrazy se nikdy nenašly. Stačil je asi prodat v zastavárně a zmizely neznámo kam,“ zavzpomínal Tomáš Honz. A právě celostátní pátrání a velké sdílení na sociálních sítích pomohlo k tomu, že se seznámil s galeristou Lubošem Jelínkem: „Kontaktoval mě právě na základě toho pátrání. Když se potom přijel podívat ke mně do ateliéru, zjistili jsme, že jsme na podobné vlně ve spoustě věcech,“ rozpovídal se Tomáš Honz.

Záhy taky vznikl celý katalog s obrazy z Chrudimska i první výstava. Pro Tomáše Honze to bylo hodně zajímavé období: „Bylo to pro mě jedno z nejdůležitějších setkání. Strávil jsem po té v Chrudimi hodně času, půl roku jsem jezdil po Chrudimsku, zkoumal jsem okolí a maloval obrazy,“ vyprávěl, čím je pro něj Chrudim důležitá.

Po tříletém tvoření v jednom ateliéru došlo na stěhování

Malíř Tomáš Honz a sochař Martin Žák jsou přátelé. Seznámili se na půdě akademie, ale už v době, kdy tam Tomáš nestudoval. Tato výstava je vlastně takovou jejich symbolickou rozlučkou po tříleté inspirativní tvůrčí činnosti v jednom ateliéru v pražské Libni.

Sochař Martin Žák se totiž před pár dny přestěhoval na statek za Prahou, kde bude tvořit ve velkém ateliéru z bývalého tanečního sálu, spolu s přítelkyní a sochařkou Danou Bartoníčkovou. Když zrovna nesochá, tak se věnuje dokonce restaurování: „Teď se nám do toho seběhlo to stěhování, ale jinak všechno, co děláme, se nějak dotýká umění,“ vysvětlil Martin Žák.

[[img:chrn_fullwidth:18286:Diskutovalo se nad podstatou umění.  Foto: Chrudimské noviny]]

Všechno si musí prožít a poznat na vlastní oči

Díla obou umělců spojuje důraz na řemeslnou dokonalost, vracejí se k původnímu, inspiraci nacházejí i v antice. Zajímá je zkoumání světla a hlavně zachycují „okamžiky bytí“. Je to vnitřní svět, něco prchavého, o čem psala už Virginia Woolfová, třeba ve stejnojmenné povídce. Momentální dojmy a vlastní prožitky se odrážejí ve stopách po nástroji, ve způsobu intuitivního ztvárnění hmoty a výběru barev. Tomáš Honz vysvětlil, že černé období mívá opakovaně hlavně na podzim a v zimě, když se brzy stmívá.

Tři roky spolu vedli debaty o umění a vzájemně se ovlivňovali. Tomáš Honz dokonce začal tvořit s hlínou. Navzdory již tradičním a v umění se opakujícím sporům o to, co je víc, zda malířství, nebo sochařství, jak se spolu přeli umělci už v období renesance, mezi nimi není ani stopa po rivalitě. Tomáš Honz také řekl: „Socha a malba jsou dvě věci, které tady vždycky vedle sebe koexistovaly a mělo by to tak být i dál. Ukazujeme, že malíř a sochař můžou jít vedle sebe, navzájem se doplňovat a inspirovat,“ okomentoval několik jejich společných výstav. Nevylučují, že budou následovat další.

[[img:chrn_fullwidth:18287:Socha od Martina Žáka.  Foto: Chrudimské noviny]]

Tvůrčí proces Martina Žáka je rozmanitý

„Dokud mám sochu v ateliéru v sádře, tak na ní s přestávkami pořád pracuju, může se změnit i za rok, vrátím se k ní a předělám ji, nebo použiju její část do něčeho jiného,“ vysvětlil Martin Žák. Říkají oba, že jim jde o nadčasovost, co přetrvá věky, čerpají z tradičních vzorů a inspiraci hledají v přírodě i ve městě nebo ve starých příbězích a vnímají lidi okolo sebe. Skica jedné z „hlav“ vznikla krátce po prezidentských volbách, ve Francii: „Třeba hlava Pařížana je spojena se zážitkem, kdy zrovna všichni slavili a my jsme jeli poloprázdným metrem, kde seděl tenhle pán se svým vnukem a mě zaujal v ten moment jeho výraz, rychle jsem si ho naskicoval, hned jak jsme vylezli z metra, a v Praze jsem hlavu, ten pocit, vytvořil. To samé se mi stává i v Praze. Ta figura, co je ve výloze, i ta, co stojí dole, i ta ženská, všechno jsou to věci z hlavy, tak jak jsem si je zapamatoval,“ což není jen tak a člověk musí mít dobře vytrénovanou fotografickou paměť.

[[img:chrn_fullwidth:18283:Zleva Tomáš Honz, Martin Žák a Jan Paul. Foto: Chrudimské noviny]]

Tomáš Honz vyhledává nevšední zážitky

Před lety ho také k pevnému rozhodnutí vydat se od digitální malby k tradičnímu krajinářství přiměl až transcendentální zážitek z omylem vypitého poháru sava. Jaký je ideální začátek jeho tvůrčí činnosti? „Občas vyhledávám extrémní situace, jako třeba běhat někde při bouřce bosý v trávě a podobně. Smyslové poznání světa, těch vizuálních vjemů, je pro mě hrozně důležité. Jinak bych si ani neuměl představit malovat,“ říká. „Pak se můžu posadit do ateliéru a vymyslet si úplně jinou kompozici, jako třeba to Bakchanálie, kde jsem spojil fantazii se zážitkem a lásku k antice,“ uvedl příkladem právě různé zkoumání světla z temného lesa nebo cesty uprostřed noci. A nikdy nemaluje na bílé plátno: „To mě děsí, vždycky ho nejdříve přetřu zbytky barev z palety, chytne potom takový krásný neutrální tón, na kterém si už dokážu představit, že by mohlo něco vzniknout,“ vysvětlil Tomáš.

[[img:chrn_fullwidth:18291:Vernisáž se vydařila.  Foto: Chrudimské noviny]]

Poslední vernisáž před začátkem prázdnin v Galerii Art se nesla trochu v duchu filozofování. Ukázali se tu dva mladí umělci, které spojuje přátelství, podobné vnímání světa i umění. Vystavená díla, která můžete vidět v galerii do 6. srpna, zachycují prožité emoce a psychické stavy. Jaké, na to se přijďte podívat. Jsou to křehké věci. Vybírali je sami umělci a intuitivně. Jakkoliv mohou působit na hlavní fotce katalogu jako rockové hvězdy, na nic si nehrají, důležitá je pro ně upřímnost.