Chrudim - Po čtvrtečním silném větru, který lámal stromy a ohýbal i plechové značky, musela městská policie opáskovat některé lokality v městském parku a tiskový úsek vydal několik varování, aby si lidé dali pozor a do parku nechodili. Prověřili jsme proto, jestli už nebezpečí pominulo a zjistili jsme, že skutečné nebezpečí stále trvá a rozhodně nečíhá v popadaných větvích z korun stromů.

Starosta František Pilný (ANO 2011) hned po orkánu sdílel obrázky popadaných stromů v parku s varováním, aby lidé dávali pozor. Škody se odklízely i o víkendu.

V pondělním městském parku korzovalo více skupinek, než obvykle, každého asi zajímalo, jak moc řádil orkán Ignác. Naštěstí na první pohled se v parku nic nezměnilo a dominanty parku, kterými je například douglaska nebo vrba, i většina dalších stromů, zůstala zachována.

Tiskové oddělení proto nelenilo a hned v pondělí odpoledne vydalo do světa potěšující zprávu s líbivým obrázkem kvítků od altánu: „Následky z minulého týdne jsou odklizeny,“ o čemž, jak jsme se přesvědčili, není pochyb, ale v parku rozhodně není bezpečno, jak se píše dále, ikdyž krásně. Záleží na úhlu pohledu.

✅ Následky silného větru z minulého týdne jsou odklizeny a v Městském parku je již bezpečno. A moc krásně! pic.twitter.com/GRShjFhMTk

— město Chrudim (@mChrudim) October 25, 2021

Žádná páska neupozorňuje na nebezpečí

Altánek se totiž stává často posezením se strategickým výhledem pro obtěžující potulné lovce z ulice, na které volají zdejší matky městskou policii. Discgolf se sem snaží občané aktivně prosadit už několik let. Město zatím nechává okolí proměňovat ve vlastní překážkovou dráhu. 

V případě, že byste se totiž od altánu potřebovali dostat rychle pryč, ať už byste si chtěli zachovat sociální distanc, čest, nebo peněženku, doporučujeme to vzít přes nejbližší romantický mostek širokými skoky, nebo se mu raději rovnou vyhnout, aby vám nezůstala noha zaklíněná v jeho konstrukci.

Vypadá to, že teď už by snad podle zvyklostí byl možná vhodný čas zahájit opravu. Anebo se čeká, až se most propadne celý, aby se mohl postavit raději znova.

[[gal:19208]]

Chrudim – Soukromé, nebo socialistické vlastnictví? To, co někteří brali jen jako nepovedený vtip, se stává skutečností. O nepochopitelnosti kroku, který vede k rozprodávání městského majetku, už jsme vás před časem informovali. Město se o svoje domy nestará rovným dílem. Zatímco opláštění staré radnice se opravuje, s opravou domu ve Fortenské ulici se čekalo tak dlouho, až je skoro před rozpadnutím na prodej. Jiné domy v památkové zóně centra města naštěstí opravují na vlastní pěst jejich soukromí vlastníci.

Jak by se k takovým včasným opravám mělo přistupovat, by se město mohlo inspirovat lehce třeba pohledem na fasádu domu s číslem popisným 12 na Resselově náměstí. Společenství vlastníků domu Balustráda totiž svůj majetek udržuje v dobrém stavu. Všechny jemné spáry na popraskané fasádě se opravují zavčas, aby se předešlo investicím, které by stály deseti tisíce. Zatmelí se a budou se barevně retušovat. Je to preventivní zásah, aby se do spár nedostala voda a fasáda neopadala.

[[gal:19221]]

A to je, oč tu běží, město často přistupuje k opravám až ve chvíli, kdy to stojí hodně peněz a na včasnou údržbu nehledí. Naopak v mnoha případech se čeká, až je dílo zkázy dokonáno, jako třeba mostek v Městském parku, dřevěné kulány na Zlaté stezce, nebo zmíněný dům s městskými byty. Mezi lidmi se tak začaly šířit spekulace.

[[img:chrn_fullwidth:19216:Dům s číslem popisným 119 vlastní město celý. V Široké 24 jen ze 4/5.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Jako kdyby z toho měli mít nějaké provize ti úředníci. Proč tedy neopravují věci už ve chvíli, kdy se to začíná rozbíjet a stačí jednoduchá oprava?“ diví se místní občan. „Je to věc, kterou si mnoho lidí neuvědomuje. Úředníkům je to jedno, politikům taky a občan to většinou nepostřehne, ale všichni to platíme z našich daní,“ říká další z místních Chrudimáků. „A na tom je postaveno veškeré socialistické vlastnictví.“

[[img:chrn_fullwidth:19218:Na barevné retušování nezbylo?  Foto: Chrudimské noviny]]

Chrudim - Kde ty prachy jsou a mnoho dalších otázek už nebudou muset řešit jako v písni skupiny Garáž všichni zvědaví Chrudimáci, kteří mají rádi politiky a věci veřejné - pod kontrolou. Ale i rozklikávací rozpočet není všemocný, jak se nedávno ukázalo a zdání, že od konce tohoto roku už se dozví občan úplně vše o tom, jak se nakládá s veřejnými penězi, možná trochu klame.

Důkaz, že se vždy najde způsob, jak lze věci vyřešit po svém, ukázala letos v červnu například krajským úřadem omylem zveřejněná příloha k zakázce na vybavení kanceláře hejtmana a vyplavalo tak na povrch, jak se asi domlouvají  některé zakázky.

[[img:chrn_fullwidth:19141:Původně dostupné online v Registru smluv. Zdroj: Registr smluv]] 

V Chrudimi bude rozklikávací rozpočet fungovat do konce roku

„Rada města schválila finální řešení rozklikávacího rozpočtu od firmy Asseco Solutions z Prahy, která je dodavatelem ekonomického systému úřadu, Helios Fénix,“ uvedla občany dlouhoočekávaný a nyní už skoro splněný slib vládnoucí koalice tisková mluvčí radnice Sylva Drašnarová.

Místostarosta Aleš Nunvář se k tomu chtěl vyjádřit jenom krátce: „Rozklikávací rozpočet jsme měli ve společném koaličním prohlášení. Prověřovali jsme i jiná řešení. Původně jsem si představoval open-sourceové řešení pomoci cityvizoru. Některá města to mají. Mohlo to být levnější a systém otevřenější,“ uvedl místostarosta, ale zároveň vysvětlil, proč to nebylo možné: „Jsme limitování tím stávajícím ekonomickým systémem, který na úřadě už máme.“

[[img:chrn_fullwidth:19140:Městský úřad na Resselově náměstí.  Foto: Chrudimské noviny]]

Náklady na pořízení jsou 73 tisíc korun, včetně daně 88 tisíc a náklady na technickou podporu necelých dvacet tisíc korun ročně. Občané si tak budou moct konečně už ke konci tohoto roku detailně z pohodlí domova ověřit, "kde ty prachy jsou", a z jednotlivých položek v rozpočtu se "proklikat" až ke konečné faktuře.

Rabštejnská Lhota – Zříceniny středověkých hradů vyvolávají u návštěvníků zcela oprávněně zvláštní emocionální kouzlo. Na každém kousku kamene je zaznamenán nějakým způsobem zub času. Estetické kvality zdůrazňuje symbióza s okolní přírodou.  Při zásahu do takových památek je potřeba brát v úvahu zachování obojího. Moderní památková péče 20. a 21. století by měla správně dbát na to, aby patina zůstala zachována. Obnova zřícenin opravdu není nic lehkého, je třeba přemýšlet nad každým krokem a přidaným materiálem. A tohoto nesnadného kroku se zhostil roku 2021 z vlastní iniciativy zájmový spolek Valesco, spolu s množstvím nadšených brigádníků, dětí, mužů, i žen. Rabštejnek koupili od Lesů České republiky v roce 2013 tři kamarádi, Vít Novák, Aleš Sýkora a Miroslav Gregor. Na hradní zřícenině jsme měli možnost na chvíli utrhnout z práce a vyzpovídat Víťu Nováka, než ho zase zavolali o pomoc na střechu. Do obnovy se zapojila široká veřejnost.

Historie hradu Rabštejnek se začala psát ve 14. století. Původní jeho dispozice byla buď bloková, nebo donjonová a hrad v 16. století zpustl. Na začátku 19. století vznikla romantická přístavba a od roku 1958 je zřícenina pod památkovou ochranou. Šindelová sedlová střecha byla nad dvěma místnostmi prokazatelně ještě roku 1964. V roce 1976 zaznamenávají památkáři bez místního ohledání, že jim bylo telefonicky sděleno, že z hradu zmizelo novorománské kamenné ostění i střechy a zbyla jenom zřícenina.

[[gal:19132]] Zdroj: NPÚ

Jak se stane, že se tři kamarádi domluví a koupí si zříceninu?

Vlastně nevím.  Všichni tři jsme byli trampové. Teď už jsme majitelé jen dva, já a Aleš Sýkora. Ten tu dnes bohužel nemůže být, protože má horečku. Myslím si, že asi k tomu musí mít člověk vztah od mala. Tím, že jsme tady od malička běhali a hráli si tu na tom hradě, tak samozřejmě to člověk sleduje a vnímá, jak ten hrad chátrá, jak zaniká. Jak se na něm hospodaří, a jak se to tu spíš neudržuje než udržuje. Ten stav v tom roce 2014, když jsme to kupovali, byl tak zoufalý, že nebyl vůbec vidět. Vše bylo zarostlé bezem, lískou a dalším neřádem. Ta údržba probíhá pořád, tráva se seká, aby to tady kapičku vypadalo, když je to ta nemovitá kulturní památka, aby to taky svědčilo o tom, jak si toho člověk váží.

(Do našeho rozhovoru vstupuje žena na procházce s psíkem a říká, jak to tady vzkvétá a že je to krása a ptá se, jestli může nakouknout dovnitř.)

Byla to náhoda, že jste objevili ten inzerát od Lesů České republiky, nebo vás na to někdo upozornil?

My jsme vlastně v tom jednání s těmi památkáři byli hrozně dlouho a skoro si myslím, že jsme ten prodej vyprovokovali. Ikdyž asi politicky to místy bylo trošku jinak, protože se u toho angažoval jeden poslanec, který ten hrad chtěl koupit. Pak bylo výběrové řízení a my jsme v té dražbě obálkovou metodou dali víc než on. Takže nemáme černé svědomí. Sedmdesát tisíc byla vyvolávací cena a my jsme dali necelý dvojnásobek. Finančně nám pomáhá Rabštejnská Lhota, Pardubický kraj i Ministerstvo kultury.

Každý rok se snažíme kus hradu zakonzervovat, zajistit. Začínali jsme dole pod kaštanem, kde hrozilo zřícení celého nároží hradu a postupovali jsme pak tady tím střepem, na věži dva roky, a zase jsme se před třemi lety vrátili na ten hradní palác, který teď už asi dotáhneme do konce. V roce 1965 byla na hradě ještě střecha.

Pozorujete nějaké změny v návštěvnosti?

Samozřejmě se tu návštěvnost zvedla, když jsme začínali, tak to sem za sobotu nepřišel vůbec nikdo. Dokonce tudy jednou v zimě šli dva turisté a když se vraceli stejnou cestou za dvě hodiny zpátky, tak se mě ptali, jestli jsem místní, že hledají hrad Rabštejnek a že ho nemůžou najít.

Loni v té kovidové době tady bylo 50, 60 lidí najednou. Ne, že za den. Takže to byly tři party, které seděly nahoře, pozorovaly nás, jak zdíme, jedna parta tady u ohniště, další parta tady. Lidi nemohli nikam chodit, tak si hledali nějaká místa, která by mohli navštívit.

[[gal:19171]]

Chovají se všichni návštěvníci, jak by měli?

Samozřejmě je to nemovitá kulturní památka, tak se ji snažíme chránit. Za léto tu lidi založili pět ohnišť. Vždycky jsme je zlikvidovali, uklidili a objevily se zase znova. Takže jsme tu postavili posezení, udělali ohniště, a tím pádem už se nám to neděje.

Dá se na Rabštejnku přenocovat?

Na to je určená tahle stavbička, kde sedíme, kterou jsme tady vybudovali. Protože lidi, když někam přijdou, chtějí si i odpočinout a posedět si. Máme tady čtyři místa k posezení, aby neřekli, že to prošli, ale ani tady nebylo kde si odpočinout. Nahoře máme i možnost nouzového přenocování, když je potřeba. Takže takhle nějak jsme tu opravu pojali.

Spali jsme nahoře se syny a říkali mi, že to má moc nízký strop, protože se pořád bouchali do hlavy. A pak sem přišla nějaká slečna, a ta říkala, že jsme to postavili dobře, protože zažila jiná nouzová nocoviště a tam se jim nastěhovali do toho bezdomovci.

Bude Rabštejnek vždy přístupný veřejnosti?

Auerspergové, respektive hajný, který to tady spravoval, to vždy lidem na neděli odemknul, když tu nebyla šlechta, samozřejmě, a výletníci z Chrudimi sem chodili a ten hrad byl odemčený. My chceme ten režim mít zase znova stejný, takže jsme vlastně to muzeum, nebo tu hradní místnost, která tam vevnitř vznikne, tak ji vždycky ráno v sobotu odemkli, večer zamkli, v neděli odemkli, večer zamkli. A přes týden budou klíče na obecním úřadě nebo pokud by chtěl někdo k tomu nějaké povídání, tak samozřejmě můžeme tady k tomu něco říct.

Plánujete tu lesní občerstvovnu, nebo zavést vstupné?

My máme kasičku, aby nám lidé, kteří chtějí, mohli přispět na opravu a údržbu hradu. Je to sice zanedbatelná částka toho, co to všechno stojí, nicméně každá koruna je dobrá. Vstupné tu vybírat nijak nelze. Ale máme od hygieny dovoleno v té stavbě, která tu bude, prodej balených potravin. To znamená, že pokud by to bylo otevřené, představujeme si, že bychom tam dali třeba basu piv, basu limonád, nějaké tatranky, nechali tam nějaké pohledy a kdo chce, ať hodí danou sumu do kasičky. Jsme v celorepublikovém sdružení Zachraňme hrady. A kamarádi na Lukově dříve třeba měli bufet, který teď nemohli provozovat a tohle fungovalo. Prý se jim nestalo, že by tam ty peníze chyběly, nebo že by měli manko. Je to taková zvláštní důvěra. Ale je pravda, že je to ve vyšších nadmořských výškách a nehrozí, že by se tam mohl někdo nastěhovat, těžko říct, jestli to tady bude fungovat stejně, ale my věříme, že ano.

Chrudim - V rámci „Pardubického hudebního jara na podzim“ se uskuteční v pondělí 25. října v 19 hodin v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi koncertní program “Sedm dní na Karlově univerzitě.” Vstupenky, zakoupené na tento koncert v jarním termínu, zůstávají v platnosti, zbývající možno zakoupit v předprodejích nebo v chrudimském "íčku".
 

Období po odeznění husitských válek bylo charakteristické snahou o konsolidaci po vyčerpávajícím konfliktu. Navazování na předhusitské tradice lze vysledovat i při obnově pražské univerzity. Program zprostředkovává pestrý obraz oficiální liturgické hudby, duchovní tvorby mladých kleriků i skladeb, které vznikaly v souvislosti se studiem hudební teorie.

Program je okořeněn i hudbou čistě zábavnou. Ani ta však nezapře inspiraci v hudbě liturgické. Scholu Gregorianu Pragensis založil její umělecký vedoucí David Eben v roce 1987. Soubor se řadí mezi přední světové interprety středověké duchovní hudby. Zaměřuje se jak na interpretaci gregoriánského chorálu podle nejstarších pramenů z 10. -11. století, tak i na uvádění gregoriánských zpěvů vlastní české chorální tradice včetně rané polyfonie. Díky intenzivnímu studiu středověkých pramenů zaznívá v programech často i řada unikátních nově objevených skladeb ze 13. - 15. století.
 
Josef Krečmer, umělecký ředitel a dramaturg MF Pardubické hudební jaro

Chrudim – Říká se, nechval dne před večerem. Ale z města konečně začaly mizet některé nelegální billboardy. Jen dvě správně zvolená slova k tomu stačila. A podle mínění místostarosty Pavla Štěpánka (Piráti) také prý jeho neutuchající systematický, až prý dokonce otravný, tlak na silniční správní úřad. Dle jeho slov.

[[img:chrn_fullwidth:19097:]]

Pokud byste neměli jasno, o kterépak příslušné silniční správní úřady se jedná a co mají na starosti, tak pod krajský úřad spadají silnice I. tříd. Obecní úřad s rozšířenou působností, kterým je Chrudim, má zase na starosti silnice II. a III. tříd. A pak je tady ještě majetkový správce. A tím je pro silnice I. tříd Ředitelství silnic a dálnic ČR a pro II. a III. třídy SÚS Pardubického kraje (Správa a údržba silnic).

Pro úplnost ještě dodáváme vyjádření mluvčí ŘSD Niny Ledvinové: „ŘSD nemůže samovolně odstraňovat reklamní zařízení. Musí se držet zákona č. 13/1997 (§ 25 nebo § 31). ŘSD tedy eviduje veškerá pravděpodobná nelegální reklamní zařízení a informace o nich zasílá na příslušný Silniční správní úřad (Ministerstvo dopravy u dálnic, Krajské úřady u silnic I. tříd). Příslušný Silniční správní úřad následně prověřuje legálnost reklamního zařízení, zjišťuje vlastníka a vyzývá ho k odstranění. Vlastníci reklamních zařízení se ovšem odstraňování brání všemi možnými prostředky.“

[[img:chrn_fullwidth:19125:Namátková situace na silnici II. třídy č. 340 z 20. října.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Jestli jste si všimli, zmizely z Chrudimi ty ilegální billboardy. Zatím se nepodařilo odstranit úplně všechny, ale valná většina z nich,"  sdělil na úterní tiskové konferenci místostarosta Pavel Štěpánek (Piráti). „Hlavně ty, které byly u obchvatu a příjezdů, především u komunikací I. tříd, se podařilo díky mému systematickému a neutuchajícímu, až si myslím otravnému tlaku na silniční správní úřad Pardubického kraje, nakonec odstranit.“

[[img:chrn_fullwidth:19096:Momentka ze silnice II. třídy č. 340 z 22. září.  Foto: Chrudimské noviny]]

Kouzelné spojení ochranné pásmo

Reklamní společnost celou dobu při výzvě k odstranění pouze pokračovala v ohrané hře a nechala svoje brigádníky přesouvat objekty jak figurky na šachovnici z místa na místo a při jejich odstranění podávala trestní oznámení. „My jsme se s tím nespokojili, postavili jsme to celé na té větě. Na jedné větě v té výzvě, která zněla: odstraňte z ochranného pásma,“ vysvětlil Pavel Štěpánek. Podle slov místostarosty tedy silniční správní úřad ve spolupráci se Správou a údržbou silnic Pardubického kraje nakonec přistoupil k exekuci, jak si myslí, na jeho popud. 

[[img:chrn_fullwidth:19124:Stále na svém místě. Situace v ulici Topolská, silnice II. třídy č. 340 z 20. října.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Ty billboardy se zakryly a následně i trvale odstranily. Takže já jsem rád, že tady se ten boj podařilo alespoň pro tuto chvíli vyhrát. Ještě stále bojujeme s několika dalšími, které jsou v trošku jiném režimu, ale věřím, že se tyhle reklamní šmejdy podaří brzy odtud dostat úplně,“ dodal místostarosta Pavel Štěpánek. Starosta František Pilný (ANO) ho v jeho vizi veřejně podpořil: „Pavel se tomu intenzivně věnoval a jsem tomu rád, že i toto z toho města zmizí, díky Pavle.“

Odteď budou jistě občané sledovat o to bedlivěji, co udělá pro zmizení ostatních billboardů opravdu samo město.

[[img:chrn_fullwidth:19128:Silnice II. třídy, č. 340, ulice Topolská.  Foto: Chrudimské noviny]]

Chrudim – Do chrudimské Galerie Art tentokrát zavála náhoda dvě protikladné umělkyně, sochařku Veroniku Psotkovou a malířku Barboru Myslikovjanovou. Rozdílně se vyrovnávají se svými vnitřními pocity, ale i se současnou politickou scénou. Zatímco Barbora Myslikovjanová vytvořila politicky laděných děl v poslední době hned několik a jak sama potvrdila, někdy se potřebuje ze svých vnitřních pocitů „vymalovat“, Veronika Psotková je jiného ražení. Sice naznačila, že od doby covidu se dostala ve své práci i k vážnějším tématům, ale politickým komentářům se ve své tvorbě vyhýbá a ty nejvnitřnější pocity si nechává pro sebe. Přijďte se zamyslet sami, jaké kapitoly společnost vytěsňuje a před čím se často zavírají oči v autenticky expresivních obrazech Barbory Myslikovjanové, v kontrastu s hravou lehkostí miniatur drátěných soch od Veroniky Psotkové. Co na sebe ještě umělkyně práskly?

[[img:chrn_fullwidth:19076:Pohled na instalaci před vernisáží v Galerii Art Chrudim.  Foto: Chrudimské noviny]]

Miniatury Veroniky Psotkové odkazují na její dřívější instalace

„Posledních pár let dělám sestavy figur, které plně navazují na architekturu, ke které je stavím, a každá ta instalace je jedinečná, samostatná a vznikne jenom v tom místě,“ říká sochařka Veronika Psotková, od které si můžete zakoupit v chrudimské galerii i jednu litografii. „Je to kresebný záznam z reálných skic, které si dělám ke každé soše.“ Svojí chrudimské výstavě dala pracovní název Miniatury, protože vytvořila speciálně pro tuto výstavu několik miniatur ke svým dřívějším velkým instalacím. „Je tu vidět i jedna z mých cest za poslední rok a půl, a to je práce s torzem a nedokončeností. Ještě před dvěma, třemi roky jsem nedokázala nechat sochu otevřenou. Hledám nové cesty práce s drátem.“

[[img:chrn_fullwidth:19091:Galerie Art Chrudim. Veronika Psotková s kyticí. Foto: Chrudimské noviny]]

Opravdu činných sochařek je málo, tak to vnímá i Veronika Psotková, která tvoří sochy z drátu už čtrnáct let. Člověk musí umět využít volný čas. Kdyby si mohla vybrat, ideální čas pro tvorbu by pro ni byl mezi 11. odpoledne a 23. hodinou večer. „Ale to posledních osm let není čas pro mě,“ směje se. Běžně tvoří tak plus minus šest hodin denně. Je si vědoma, že její předchůdkyně, umělkyně 19. století, nemohly studovat a často fungovaly pod pseudonymem, aby byly uznávané. „Takže my jsme vlastně pořád v pohodě, když na to příjde. Nikdo vlastně neví, kolik těch Rodinových děl je od Camille Claudel.“ 

[[img:chrn_fullwidth:19081:Galerie Art Chrudim.  Foto: Chrudimské noviny]]

Věci, které ji trápí, ale narozdíl od malířky Barbory Myslikovjanové, do své tvorby nepromítá. Proto neřeší ani politická témata, aby prý nad tím nemusela ještě trávit svůj volný čas. Ikdyž na výstavě může prý pozorné oko diváka vidět pár věcí, které prý s lockdownem souvisejí, nebo jsou vážnějšího charakteru než obvykle.

Na začátku všeho stál experiment

„Zjistila jsem, že musím vymyslet způsob, jak pracovat rychleji a rovnou přímo z materiálu,“ vysvětlila přímo na vernisáži, co se rozběhlo s jejím studentským projektem v roce 2007. Častou otázkou prý skoro vždy je, jak svoje modely z hotové drátěné sochy vystříhává. Samozřejmě nijak. Původně pracovala s konstrukcí, teď už stříhá dráty přímo z ruky. „Nemá to žádné jádro, je to taková tvrdá, ženská práce,“ popsala.

 [[img:chrn_fullwidth:19080:]]

Veřejný prostor potřebuje více žen

Za celou dobu už prý do umělecké podoby proměnila asi 15 kilometrů pletiva. Pracuje, kdykoliv má čas. Samozřejmostí je klid na práci. Koronavirus se prý více odrazil spíš ve způsobu jejího myšlení, než viditelně v její tvorbě. Možná v podobě touhy vytvořit něco, co dostane diváky při pohledu na její dílo do jiného světa. „Veřejný výtvarný prostor by potřeboval víc žen, obecně. A nemyslím to jakkoliv, nepovažuji se za feministku, ani nejsem zastánkyní kvót,“ prozradila pro Chrudimské noviny. Skloubit rodinný život s uměním prý ale bývá dřina. „Vím, že to nemáme lehké, ale nepotřebuji řešit ty věci, které máme v hlavě my ženy. Tím jsme jiné. Proto je to asi zajímavé, když se někdo probojuje tak daleko a zůstane na umělecké scéně. Důležité je vydržet.“

[[img:chrn_fullwidth:19077: Bikini klub.  Foto: Chrudimské noviny]]

Pohled dovnitř Barbory Myslikovjanové, aneb příběhy na zdech, které vás zasáhnou

„Myslím si, že moje věci mluví dost samy o sobě,“ uvedla malířka Barbora Myslikovjanová na vernisáži: Výstava pláten a deníkových papírů představuje hlavně nové věci, které vznikaly už během  pandemie koronaviru. „Původně měla být výstava už někdy na jaře 2021, ale díky situaci s Covidem se tehdy odložila na neurčito," vysvětlila pro naše čtenáře malířka. Díky tomu mohou vidět návštěvníci na výstavě i další věci. „Instalaci pro prostory galerie jsem si předem vytvořila jako 3D model. Jsem v tomhle taková precizní, skládám si ty příběhy na zdech." Poslední čerstvě domalované plátno vybrané pro chrudimskou výstavu visí ve výloze galerie.

„Vnímám i co se děje okolo ve světě a občas to mám potřebu ventilovat i skrze umění," říká. Když například v roce 2020 reagovala na události spojené se začátkem koronavirové pandemie, vznikl její první politický obraz, ačkoliv je normálně nemaluje. Chtěla jej zkusit propagovat na facebooku, ale z politických důvodů jí to prý bylo zamítnuto. Svým expresivním malířským výrazem a autentičností, se kterou upozorňuje na něco, před čím většina společnosti zavírá oči, zaujala už na začátku svého působení na pražské Akademii výtvarných umění. Už od studijních let měla svoji hlavu a stále maluje, jak cítí. Také píše básně a povídky. 

[[img:chrn_fullwidth:19092:Barbora Myslikovjanová recitující na přání svou báseň.  Foto: Chrudimské noviny]]

Důležité pro ni je zůstat autentická

Každý z jejích obrazů je vnitřní zpovědí. Ústředním tématem většiny obrazů bývá často dětství, ale ne v poloze, jak by si většina mohla představovat. „Když se mě někdo zeptá, třeba něco navíc řeknu, třeba ne,“ pokrčila malířka s úsměvem rameny na vernisáži.

Než usedla do klidného kouta místnosti, odrecitovala ještě na přání jednu ze svých básní, která významově dokresluje vystavené obrazy. „Zas budou oči zaslepené a budou oči zalepené, na ostnech usínání. Pak budou oči bezmocné a budou oči nemocné, jen strachem, do uspání. Kdy bude šeptat v slepou noc, ten dětský pláč a slabý hlas a to řvaní, řvaní, řvaní.“ Báseň, která při pohledu na její obrazy dokresluje celou mozaiku vnitřních pocitů dohromady.

[[img:chrn_fullwidth:19083:Obraz Pieta uprostřed.  Foto: Chrudimské noviny]]

Obrazy ukrývají symboly z jejího života

„Většinou mám nějakou vizi, která se nemění,“ říká o momentu, kdy vezme štětec do ruky a začne malovat. „Anatomicky jsou skoro všechny postavy na mých obrazech nejdříve nahé.“ I u Piety tomu tak taky bylo.

Pieta je největším a zdá se, že také nejdůležitějším vystaveným obrazem Barbory Myslikovjanové v Chrudimi. Chvíli před tím plátnem postůjte. Vnímavým jedincům vžene lehce slzy do očí. Když malovala Pietu nad mrtvou kočkou, bylo to ve chvíli, kdy řešila psychické zhroucení jí blízkého člověka, z obrazu se dá vytušit, o koho jde.

„Podvědomě do svých obrazů dávám podobné symboly z aktuálního dění v mém životě.“ Tvorbě se za normálních okolností věnuje každý den. Přes den tvoří tenké vrstvy lazury. „Nejintenzivnější práci dělám vždy večer, od těch sedmi skoro do půlnoci.“ Mezitím tvoří „papíry deníčkového typu“, které mají pro ni zvláštní význam.

[[img:chrn_fullwidth:19079:Velkou inspirací je pro malířku její o deset let mladší bratr.  Foto: Chrudimské noviny]]

Nové obrazy navazují na ty chrudimské a je v nich opět i ona sama

„Někdo rozmalovává obraz najednou. Já postavy maluji postupně,“ jak ale vzápětí dodává, běžně pracuje i na několika obrazech zároveň. Barvy se mění podle jejího vnitřního rozpoložení. V jejích obrazech je hodně černé a fialové. „Někdy je to hodně expresivní, když se potřebuji z něčeho vymalovat," odhaluje. Často je pro ni důležitý spolu s námětem i správně zvolený formát obrazu.

Barbora Myslikovjanová se zároveň vydává na novou cestu a kromě vážnějších témat se do její tvorby momentálně dostává i víc naděje. „Určitě krom dětí a dospívání mám v plánu do některých pláten zasadit opět i sebe. Aktuálně, tak jak to mám ve zvyku, pracuji na několika věcech najednou. Jde o plátna i papíry," prozradila. Všechny víceméně navazují na obrazy, které visí v Chrudimi. „V posledních týdnech jsem měla znatelně méně času na tvorbu a dost tím moje potřeba tvořit celé dny trpěla. Ale nakoupila jsem si v mezičase nová plátna různých velkých i menších formátů a už se těším, co se do nich promítne."

[[img:chrn_fullwidth:19093:Jeden z posledních rozmalovaných obrazů.  Foto: Barbora Myslikovjanová]]

O čem se ještě nemluví

Také jsme se dotkly ožehavého tématu. A tím je vnímání postavení umělkyně v dnešní společnosti. A je vidět, že i po sto letech od otevření české akademie umění ženám, se občas stále vynořují ztrouchnivělé stereotypní představy. „Šokují mě některé názory. Už jsem třeba i slyšela názor, že by malířka neměla mít děti, protože už pak nebude naplno malovat. Já bych aspoň jedno dítě někdy chtěla a nemyslím si, že by mělo být překážkou pro tvorbu. Naopak ji může obohatit."

Chrudim – Když se řekne rybí jarmark, každého, kdo není z Chrudimi, hned napadne, že na místě bude spousta stánků se všemožnými rybími delikatesami. Tato představa se ale neznalým mlsným jazýčkům nevyplnila. Kdo nepřišel včas, na toho už nezbyla ani rybí kost. Tedy skoro, čtvrt hodiny před koncem jste se ještě mohli stihnout zakousnout do studené makrely. 

Ikdyž rybí jarmark nesplnil některá očekávání a náměstí místo stánků s rybími delikatesami zaplnily tradičně i stánky s ponožkami, veselá atmosféra překonala i rozladění těch, kteří přišli později. Ve dvanáct hodin už se na rybím stánku povalovaly jen koblihy a dívky za pultem museli s díky odmítat objednávky na další delikatesy. Zájem o rybí pochoutky byl tak veliký, že se vše vyprodalo, na což spokojeně do poslední chvíle dohlížel ředitel Chrudimské besedy Martin Dytrt.

[[gal:19075]]

S frontami u jednoho stánku by se rád ředitel Chrudimské besedy v budoucnu vypořádal, stejně jako s rozšířením rybího sortimentu k prodeji. „Samozřejme bychom to rádi změnili, ale musíme buď najít dalšího prodejce, protože zatím nikdo neměl zájem prodávat zrovna na rybím jarmarku rybí speciality, nebo je nemá v sortimentu,“ uvedl ředitel Chrudimské besedy. „Pokud bychom chtěli rozšířit nebo nějakým způsobem rozdělit náš stánek, tak je to zase otázka peněz. Co se týče personálu, tka i vybavení toho druhého stánku. Ale v plánu to samozřejmě je, protože jsme rádi, že alespoň veřejnost komunikuje a třeba právě připomene, že tato věc není úplně ideální." 

[[img:chrn_fullwidth:19088:Atmosféru rybího jarmarku drželi prodejci ryb až do konce.  Foto: Chrudimské noviny]]

Chrudim – Peníze ušetřené na odboru školství, kultury a sportu zaplatí město firmě z Kolína za animovaný film a promítat se bude prý jako oživení Muzea barokních soch (MUBASO) v jeho kinosále. Město si od toho slibuje zvýšený zájem o návštěvu od rodin s dětmi. Nebude to kupodivu prý o sochařském umění, ale o historii města Chrudim. Kromě toho MUBASO trápí ještě jeden problém a tím je vlhkost a s ní související plísně přímo v místě, kde má vzniknout nová expozice pro návštěvníky, taktéž věnovaná historii města.

Že si město s Muzeem barokních soch (MUBASO) neví dlouhodobě rady, není nic nového pod sluncem. Místo toho, aby se spojilo s odborníky, tak se pokračuje v bezradném oživování muzea, které nevěstí nic dobrého. Přitom by to mohla být pecka, pokud by se peníze investovaly do filmu o sochařství. Spolupráce s opravdovými odborníky z oboru z řad historiků umění a muzejních pedagogů ale opět nepřichází v úvahu, což je už opravdu nepochopitelné. Na tiskové konferenci k tomu starosta František Pilný (ANO 2011) ještě dodal, že MUBASO plesniví. Ale tentokrát už i doslova.

[[img:chrn_fullwidth:19055:Kropení vodou z 10. září 2021.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Připravujeme v kryptě kostela novou expozici ve formě kulis z lepšího papíru a tomu nesvědčí vlhkost. V rámci toho by měl vzniknout i animovaný film od pana Jiřího Nováka z Kolína s jeho týmem,“ uvedl starosta a dodal, že vyčleněná částka je zhruba ve výši 400 tisíc korun. „Odbor školství na to šetřil celý rok, protože to původně v rozpočtu nebylo, takže jsme se domlouvali, že ze všech ušetřených částek to přepošleme právě na tento film.“ Ústřední postavičkou filmu od animačního studia s názvem KLUCIvespolek bude bezhlavý kapucín. Uvidíme, třeba budeme tentokrát mile překvapeni. Ukázku jejich práce můžete vidět v přiloženém videu.

Jak starosta minulý týden předeslal, kvůli "technickému problému" v kryptě se má v těchto dnech konat přímo na místě schůzka s Chrudimskou besedou i odborem investic. „Možná tam bude nějaký odborník na vzlínání vody,“ upřesnil starosta František Pilný aktuální problémy, které potřebují ještě vyřešit. Město Chrudim mezitím pronajalo čtyři vysoušeče vlhkosti, ale Domovu sociálních služeb Slatiňany, a to za za 1440 Kč za každý započatý den používání.

[[img:chrn_fullwidth:19056:Detail ze stejného dne.  Foto: Chrudimské noviny]]

Chrudim – Když se řekne Na Výsluní, někoho možná napadnou turnaje v petanqu, oblíbená hospoda, nebo rok staré sliby pirátského místostarosty Aleše Nunváře o vzniku oplocené psí loučky. Jde ale také o zmařenou výstavbu. Právě ta se teď stala důvodem  podané žaloby na město Chrudim od společnosti K2 invest. Ta měla zájem postavit v této lokalitě bytové domy se třiceti bytovými jednotkami, ale město změnilo později územní plán pouze pro výstavbu rodinných domů. Věštba bývalého starosty Petra Řezníčka (SNK-ED) o finančních kompenzacích, které bude město za svůj krok muset mnohokrát zaplatit, se tak může naplnit.

[[img:chrn_fullwidth:19053:Bytové domy Na Výsluní.  Zdroj: K2 invest]]

Právě Petr Řezníček byl totiž jediný, kdo se na zářijovém zastupitelstvu v roce 2020 zajímal, co bylo tak zásadním impulsem ke změně územního plánu, a také se zeptal, jestli se počítá s tím, že bude muset v případném právním sporu město zaplatit společnosti K2 invest finanční ztráty. „Pokud uvádíme, že je to výhled na Chrudim, tak tuto záležitost nikdy město Chrudim neslibovalo,“ upozornil, že to si pro budoucí vlastníky bytových jednotek odsouhlasili vlastníci bytových jednotek sami.

[[img:chrn_fullwidth:19049:Bytové domy Na Výsluní.  Zdroj: K2 invest]]

Piráti zase měli ve svém programu, jak budou podporovat výstavbu nových bytů a sociální bydlení a při první možné příležitosti se místostarosta Aleš Nunvář zasadil o to, aby v ulici Na Výsluní jen tak nové byty nevznikly. „Za sebe můžu říct, že jsem všechny tyto věci zvážil,“ odpověděl tehdy Petru Řezníčkovi místostarosta na schůzi zastupitelstva na otázku, zda počítá město s tím, že bude možná K2 invest požadovat finanční náhradu.

[[img:chrn_fullwidth:19050:Bytové domy Na Výsluní.  Zdroj: K2 invest]]

Město si svým rozhodnutím změnit územní plán z bytové výstavby hromadné na individuální znehodnotilo pozemek, na kterém již byla nepravomocně povolena plánovaná výstavba bytů. Nyní je po městu soudně vymáhána náprava změny územního plánu a návrat k původnímu, který umožňoval výstavbu těchto bytových domů. Investor navíc avizuje, že bude požadovat po městu Chrudim náhradu nákladů na realizované projekční práce ve výši 2 až 3 milionů korun a násobně vyšší částku za ušlý zisk.

[[img:chrn_fullwidth:19052:Bytové domy Na Výsluní.  Zdroj: K2 invest]]

Chrudim se rozrůstá, v posádkovém městě přibývá vojáků i rodin s dětmi, ale Aleš Nunvář iniciativu postavit nové byty v ulici Na Výsluní nepodpořil, stejně tak, jako většina koaličních zastupitelů. Do fondu bydlení tak nepřibude 30 bytů a město se vystavilo sporu, který se dal očekávat. Paradoxem celé situace je i to, že město změnilo územní plán i pro své sousední pozemky, kde mohl vyrůst dům s cca 20ti městskými byty.

[[img:chrn_fullwidth:19051:Bytové domy Na Výsluní.  Zdroj: K2 invest]]

Ačkoliv se Chrudim například v případě investorů v průmyslové zóně dušuje, jak podporuje podnikatele a nechce jim házet klacky pod nohy, v případě bytové výstavby, jako v ulici Na Výsluní, to z nějakého důvodu neplatí. „Město bez jakéhokoli relevantního zdůvodnění mění svůj závazný dokument v neprospěch investora a to není obecně dobrý signál ve vztahu k budoucím investorům v našem městě,“ shrnul problematiku developer Milan Kušta.