Zpopularizovat středoškolské vzdělávání v oblasti technických oborů měla akce organizovaná Pardubickým krajem s názvem Technohrátky. Ve středu 25. října však ve východočeských Athénách začínají Zdravohrátky, které si kladou podobné cíle s jediným rozdílem – půjde o oživení zájmu potenciálních studentů o zdravotnické obory.

Do Chrudimi se vydávají žáci jedenácti základních škol pouze z chrudimského okresu, neboť ředitelé všech čtyř středních zdravotnických škol v Pardubickém kraji se sídlem v Chrudimi, Pardubicích, Svitavách a Ústí nad Orlicí akceptovali podmínku, že nebudou přetahovat žáky z jiných částí kraje. Premiéry Zdravohrátek se zúčastní výpravy: ZŠ Smetanova, Hlinsko; ZŠ Chrast; ZŠ Dr. Peška, Chrudim; ZŠ Moravany; ZŠ Prachovice; ZŠ Prosetín; ZŠ Ronov nad Doubravou; ZŠ Rosice; ZŠ Komenského, Skuteč; ZŠ Seč a ZŠ Třemošnice. „Účastníci na rozdíl od Technohrátek tentokrát nebudou ve všech případech v soutěži manuálních aktivit nebo ve vědomostním kvízu hájit barvy svých škol, ale spojíme je do tzv. barevných družstev. V menších skupinkách budou muset nejen vzájemně spolupracovat, ale získají také více času i prostoru na proniknutí do základů oborů i připravených činností,“ vysvětluje Michaela Kratochvílová, manažerka projektu Zdravohrátky.

Názvy šesti speciálních stanovišť, jimiž žáci postupně projdou, jsou dostatečně výmluvné – transfúzní stanice, práce s handicapovanými, první pomoc, chirurgové, zdravý životní styl, chůva v akci. Na závěr pobytu na každém pracovišti absolvují aktéři soutěžní úkol, který budou bodovat pedagogové střední školy.

„Myslím, že jsme zvolili zajímavé aktivity. Žáci si například vyzkoušejí přípravu a podání transfúze, zvládnutí první pomoci u simulované dopravní nehody, obvazovou techniku nebo poznávání zdravých potravin,“ upřesňuje Zdeňka Hrochová, ředitelka Střední školy zdravotnické a sociální Chrudim.  

V neděli 15. října pořádal Okrašlovací spolek Škrovád závody draků Dráček Škrováďáček. Bylo krásné teplé podzimní počasí. Horší jsme si ani nemohli přát. Nefoukalo. O to více si závodníci zaběhali. V prvním závodě se hodnotila dosažená výška draka a ve druhém rychlost závodníka který s drakem běžel. Bohužel se letos nepřihlásil nikdo s drakem doma slepeným. Karel Chvojka opět vyrobil pro účastníky závodu házedla a pro ně bylo počasí přímo ideální. Dráčka Škrováďáčka si již podruhé odnesla Denisa Pilařová. Gratulujeme.
                                                                                        Okrašlovací spolek Škrovád

Dle komentátora chrudimského portálu se údajně „opět ukázala nekonzistence zastupitele Josefa Kálese ml. (Svobodní). Zatímco v případě modernizace školských zařízení města byl mladý politik pro, v případě dotací sportovcům naopak proti. Některé dotace jsou tak nejspíše pro Svobodného Kálese dobré, jiné špatné. “ Reaguji tedy na toto obvinění, neboť se nejedná o nekonzistenci názorů, ale nepochopení pana komentátora.

Skutečně vidím rozdíl mezi dotacemi. Jsou opravdové dotace, kdy jsou veřejné peníze přidělovány vyvoleným podnikatelům či skupinám na jejich soukromé aktivity. Tu je to hotel u přehrady, tu je to zábava nějaké skupiny lidí v podobě kulturní akce či sportovních aktivit. Peníze daňových poplatníků se vezmou a politici rozhodnou, že zrovna tihle lidé si je zaslouží více než tamti.

Pak jsou ty druhé „dotace“, kdy jsou vybrané veřejné peníze přerozdělovány v rámci státu, kraje či obcí. Kdy stát dá dotaci městu, nebo třeba kraj dá dotaci městu. Je to však prakticky pouhé přerozdělování mezi politiky a úředníky. Nevidím rozdíl v tom, když školu opraví stát a ne město. Jsou to stejné peníze, vybrané od lidí, jen jinak přerozdělené. Proto mi přijde v pořádku, hlasovat tak, jak jsem si dovolil hlasovat na pondělním zasedání zastupitelstva.

Vadí mně však princip, kdy jdou veřejné peníze vyvoleným lidem. Vzniká tak korupční prostředí, jedni jsou zvýhodněni na úkor druhých. Proto Svobodní navrhují tento systém změnit. Brát lidem mnohem méně peněz, které si vydělají, nechat jim více v jejich peněženkách, protože rozhodnou o svých penězích mnohem lépe než politici a úředníci. Zároveň se omezí korupce, když bude menší balík veřejných peněz k přerozdělování.

Proto chrudimští Svobodní navrhovali například nevybírat poplatek za likvidaci odpadu (jakožto daň na hlavu), aby lidem zbylo těch několik stovek korun, které by mohli investovat třeba do sportu a vše nezáleželo jen na skupince funkcionářů, kteří se někde sejdou a od stolu rozdělí peníze daňových poplatníků.

Josef Káles,
zastupitel města Chrudim

V minulých dnech jsem měla možnost se zúčastnit náboru nových policistů k nám, na Krajské ředitelství policie Pardubického kraje. Byl to velice příjemný den strávený jak s uchazeči, tak s kolegy, kteří nové policisty vybírají. Každý, kdo chce nastoupit do služebního poměru k Policii ČR, musí splnit osobnostní, fyzickou a zdravotní způsobilost dle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a samotné přijímací řízení je zahájeno až po vyplnění řady nezbytných dokumentů. Jako první se posuzuje osobnostní způsobilost a uchazeči jsou pozváni na celodenní psychologické testy. Pokud je splní, jsou pozváni na jejich druhou část, která se vždy koná ve stejný den jako testy fyzické způsobilosti, aby policejní psycholožky viděly, jak jsou uchazeči odolní po fyzické zátěži.

Fyzické testy mají na starosti zkušení policisté služební přípravy, tzv. bojaři, kteří běžně vedou výcvik fyzické a taktické zdatnosti našich policistů. Fyzické testy obnášejí čtyři disciplíny, kde u každé musí uchazeč získat minimálně 4 body, nicméně v součtu, aby fyzickými testy prošel, musí mít alespoň 36 bodů. Z toho vyplývá, že člověk prostě musí někde zabrat. A o jaké disciplíny se jedná? Jednou z nich je člunkový běh na 4 x 10 m. Na minimální počet čtyř bodů je potřeba mít čas maximálně 14,5 vteřin (pro příklad na 8 bodů dosáhnete časem 12,3 vteřiny a na 10 bodů 11,6 vteřin). Další disciplínou jsou klasické kliky, kde na ony minimální čtyři body musíte udělat 18 poctivých kliků, kdy se musíte lehce dotknout hrudníkem podložky. Pokud byste chtěli na klicích nasbírat body, tak na 8 bodů musíte zvládnout 26 kliků a na 10 bodů celkem 30 kliků. Další disciplínou je tzv. CMT – celomotorický test s časovou dotací 2 minuty. Počítá se, kolik cviků v uvedené době zvládnete. Popis cviku pro případné zájemce je následující: ze stoje spatného přes dřep lehnout na břicho a zvednout ruce z podložky, přejít zpět opět přes dřep do stoje spatného a dále přes dřep lehnout na napřímená záda, rukama se dotknout podložky podél těla a zpět přes dřep do stoje spatného. Za každý přechod do stoje spatného je počítáno jedno provedení cviku. Na minimální počet 4 bodů je potřeba udělat 18 cviků, na deset bodů 30 cviků. Poslední disciplínou je běh na 1000 m, který taktéž bývá u současných uchazečů a vůbec u mladší generace problémem. Aby zde uchazeč získal minimální čtyři body, jeho čas musí být maximálně 5 min 15 vteřin. Například na 8 bodů je to 4 min. 30 vteřin a na 10 bodů 4 min. 10 vteřin. Jak jsem již uvedla, aby byl uchazeč úspěšný, musí nasbírat minimálně 36 bodů. U testů fyzické zdatnosti je ale pozitivní to, že pokud je nesplníte a nějaký ten bod vám uteče, můžete je za měsíc opakovat. Což je rozdíl oproti psychotestům, které lze znovu opakovat až po uplynutí dvou let.

Po fyzických testech se pokračuje druhou částí psychotestů. Právě tato část psychologického vyšetření je do určité míry specialitou každého krajského ředitelství. Naše psycholožky kpt. PhDr. Lenka Vlášková a kpt. Mgr. Gabriela Tabachová vymyslely zajímavý projekt, který jim pomáhá dokreslit výsledky klasických psychotestů, o kterých již všude bylo napsáno mnoho. Vzájemná interakce uchazečů s potenciálními nadřízenými a spolupracovníky je oboustranně značně přínosná. Uchazeč se dozví něco o sobě a budoucí nadřízení zase naopak něco o svých případných podřízených. Z mého pohledu se jedná o velice pěkný projekt, jehož princip zde nemohu popsat, protože by ztratil svoji jedinečnost, překvapivost a osobní know how. Po této vzájemné interakci je dokončeno posouzení osobností způsobilosti. Pokud uchazeč splní požadavky jak osobnostní tak fyzické způsobilosti, zbývá mu ještě posouzení zdravotního stavu, kteréžto přijímací řízení v podstatě uzavírá.

Pokud byste měli zájem posílit naše řady, určitě neváhejte a navštivte nás. Policie ČR vám nabízí jistotu velkého a solidního zaměstnavatele, kariérní řád a postup po jeho žebříčku. Platové ohodnocení dle nařízení vlády se zvýší po zaškolení a dále pravidelně po každých třech letech. Jako další benefity policie nabízí finanční příspěvky na dovolenou a tábory pro děti, 6 týdnů dovolené, možnost studia vysoké školy při zaměstnání nebo vlastní dětský tábor. Kontakty na náborové pracoviště na našem ředitelství naleznete ZDE.

por. Ing. Markéta JANOVSKÁ
tisková mluvčí policie Pardubického kraje

Chrudim – Velkou pozornost vzbudil článek Chrudimských novin o situaci v chrudimské porodnici. Z „první ruky“ popisoval přístup zdravotnického personálu k prvorodičce. Na zasedání městského zastupitelstva se k němu vyjadřoval i primář dětského oddělení David Kasal (ANO 2011). Se svou trošku do mlýna přispěchal i primář zdejší porodnice Tomáš Pavlíček.

Rozhovor s primářem Pavlíčkem zveřejnilo vedení spojených Nemocnic Pardubického kraje. Chrudimské noviny ho přinášejí v nezkrácené podobě v rámci snahy o vyvážené zpravodajství.

Práce porodníka před rokem 89 a dnes, to je velká změna, že?
Porodnictví, stejně jako vše okolo, sebou přináší neustále něco nového a my naše postupy přizpůsobujeme odbornému rozvoji oboru a zároveň se snažíme vyjít vstříc požadavkům a přístupům rodiček. Rozvíjíme komunikaci s rodičkami, které jsou všeobecně lépe informované díky médiím a internetu, a tím zároveň vyžadující více informací než dříve. Samozřejmě se změnilo i hodně toho, co jim můžeme nabídnout a jdeme si v tom vzájemně naproti.

Jaká největší změna vám běží hlavou?
Určitě se změnil vztah rodička versus porodník, porodní asistentka, který je založen na vzájemné komunikaci. Samozřejmě hodně se změnilo v tom, že se objevily nové způsoby tišení bolestí v průběhu porodu, změnilo se přístrojové vybavení, které je na špičkové úrovni, změnil se i způsob provádění císařských řezů. Péče o rodičku a plod v průběhu porodu je na vyšší úrovni, monitorace je přísnější a přesnější a z toho občas vyplývající častější zásah, aby porod vždy dopadl v pořádku. 
Bohužel, změnila se i skladba rodiček. Co se týká věku, rodí starší ženy. A my, porodníci, bychom chtěli rodičky dvacetileté, pětadvacetileté a zdravé, nezatížené různými civilizačními chorobami – například vysokým krevním tlakem, obezitou, cukrovkou. 
Je logické, že s postupem věku se tyto choroby objevují, a protože se obecně rodí v pozdějších letech, přinášejí si ženy do těhotenství i tyto choroby. Těhotenství pak komplikují a jsou rizikovější i pro porod. Je to však evropský trend a přináší s sebou vyšší nároky na porodnictví a my si s tím musíme poradit. Biologické hodiny jsou pořád stejné, reprodukční věk je ideální mezi dvaceti a třiceti lety, to se nemění.

Řekl jste, že se přizpůsobujete změnám. Jak?
Určitě celkovým přístupem ve vztahu lékař – pacient, a to ve smyslu rovnocennosti, naším chováním a komunikací. Důležitý je přístup personálu, který je u nás velmi vstřícný a ochotný. Samozřejmě i odbornými přístupy a metodami, způsobem tištění bolesti, komplexnějším přístupem k rodičce. Vycházíme vstříc porodním plánům, snažíme se respektovat všechna přání rodičky, akceptujeme alternativní porody včetně např. muzikoterapie, aromaterapie, porody v různých polohách, všechny možné způsoby tišení bolesti. Častým je porod za účasti otce dítěte i s dalších nejbližších, které si rodička přeje. Vycházíme vstříc přáním porodit za přítomnosti duly.
Prostředí vašich porodních sálů je příjemné, a přitom rozsáhlé…
Máme tři moderně vybavené porodní sály se sociálním zařízením, které umožňují rodičce naprostou volnost v průběhu první doby porodní, může si ulevit na balonu, žebřinách, žíněnce, ve vaně. Dneska už nikde nenajdete takzvané „hekárny“, rodičky si u nás prožijí všechny tři doby porodní přímo na porodním sále, který je pro ně útulným pokojem se vším zázemím. 
Na porodnickém oddělení máme i sál pro provádění císařských řezů a pro další zákroky se vším patřičným přístrojovým vybavením na vysoké úrovni. A pro maminky po porodu na porodnickém oddělení máme dva nadstandardní jednolůžkové pokoje, ostatní jsou dvoulůžkové s nově zařízeným sociálním příslušenstvím.

Jistě dostáváte dotazy na bonding?
Ano, bonding je jeden z těch nových trendů v porodnictví- neonatologii, u nás jej samozřejmě dobře známe. Dítě, pokud to jeho stav dovoluje, bezprostředně po narození (i eventuálně císařským řezem) položíme na hruď matky i otce. 

Provádíte císařské řezy na přání?
Dodržujeme pravidla a postupy „lege artis“. V České republice nelze porod císařským řezem indikovat pouze na přání rodičky, s výjimkou porodu při poloze plodu koncem pánevním. Přesto však procento porodů císařským řezem je vysoké - v minulém roce celorepublikově 25 %. Cože je však o 1 % méně než předchozí rok. To znamená, že je trend snižování počtu císařských řezů. Tento trend my respektujeme a loni se nám podařilo procento císařských řezů na celkovém počtu porodů snížit o 5 %.
Z různých studií totiž vychází, že jak pro plod, tak i pro rodičku porod císařským řezem není vždy to nejlepší a nejbezpečnější. Pro budoucí vývoj dítěte jsou porody císařským řezem méně příznivější; děti po císařském řezu jsou někdy zatíženy větším počtem alergií, rovněž je velké procento obézních či diabetických dětí. Z toho všeho vycházíme, proto císařský řez indikujeme se vší vážností a tam, kde je možné porodit přirozenou cestou, se snažíme, aby rodička také přirozeně porodila.

Diskutují s vámi maminky hodně ohledně vedení porodu?
Většinou chtějí být plně informovány o tom, v jaké fázi se nachází porod, jaké jsou porodní nálezy, jak dlouho bude porod ještě probíhat, co jim podáváme za léky, proč je monitorujeme v průběhu porodu, co se s nimi děje. A to se dříve v takové intenzitě určitě nedělalo. Pro nás je to určitě náročnější v tom občas akceptovat přání rodičky léky nepodávat v případě, kdy ona hodně trpí, my víme, jak ji můžeme pomoci, chceme porod urychlit, ztišit bolesti - a rodička to odmítá. Je to pro nás psychicky náročnější, respektujeme však přání rodičky, a pokud se neděje něco patologického, snažíme se vyhovět i v tomto případě. 
V jiných oborech to tak nebývá, musíme mít stále na zřeteli, že těhotenství a porod není nemoc, nýbrž většinou fyziologický děj, který je však zatížen velkým množstvím akutních a většinou nepředvídatelných okolností, které z toho rázem dělají patologii – někdy velmi závažnou, s nutností okamžitého řešení. Je to velmi adrenalinový „sport“. Proto je v oboru málo specialistů a obecně je málo porodníků. 

Líbí se vám, jak dnes ženy „nosí“ těhotenské bříško?
Obecně ano, patří to k životu, u některých žen je to i v pokročilém těhotenství hezké. Těším se z toho, když ženy berou tenhle úsek svého života sportovně a radostně. Těhotenství není nemoc, je to fyziologický děj v průběhu života ženy.

Jaké je vaše největší přání?
Asi mít u porodů jakousi křišťálovou kouli, do které bych se podíval, jak porod bude probíhat a jak dopadne, a tomu se svým umem dříve přizpůsobit. Abych v každé situaci dovedl odhadnout, co bude dál a jaký bude výsledek mého počínání. Ale takovou kouli asi nikdo nemá a nebude mít…

Když už máte volný čas, co děláte? 
Vzhledem k tomu, že hodně až většinu času trávím v práci, relaxuju potom v přírodě. Hlavně sportem. Mojí zálibou je kolo a fitko. Čím jsem starší, tím víc potřebuji někam - třeba do lesa, kde kolem mne chvilku nejsou lidi. Doba, kterou strávím v nemocnici je dlouhá a služeb je hodně, času na odpočinek je naopak velmi málo. Rád jej využívám intenzivně.

Slavná a oblíbená restaurace Monaco nad městečkem Slatiňany má nového provozovatele. Po odchodu rodiny Buřilových se zde realizuje Lukáš Zeman, který slaví úspěchy i s nedalekou Hospůdkou Pod Kopcem ve Škrovádě. Slibuje novinky a oživení provozu, zatím se však zdá, že realita je poněkud odlišná.

[[img:chrn_halfwidth:14896:]]

„Vůbec nepotřebujeme někoho ze shora, aby nás řídil, buzeroval a neustále něco přikazoval. Bohatě si na to vystačíme sami a ještě díky tomu zvládneme zničit poslední zbytky hezkých míst,“ říká Tomáš Velendorf a dokládá svá slova fotkami.

[[img:chrn_halfwidth:14897:]]

V této souvislosti lze též zmínit jedno neslavné výročí. V pondělí to byl rok, kdy právě Tomáš Velendorf upozornil Chrudimské noviny na změť značek ve Škrovádu. Případem se později zabývala i Česká televize.  

Vodní stavy na většině našich řek jsou začátkem letošního léta více než bídné. Přehrady drží vodu.

Okrašlovací spolek Škrovád trávil víkend s dětmi jeho členů a jejich přátel na přehradě Seč. Konečně mohly děti zúročit svoji přípravu na Mazánku a vydat se na velkou vodu. Počasí přálo, noc pod stany všichni přežili, a tak se vydali v bouřlivých vlnách k ostrůvku. Domorodci, prý lidojedi, ho již zřejmě opustili. Žádné stopy, krom plechovek od piva nebyly nalezeny.

[[img:chrn_fullwidth:14869:Vodáci ze Škrovádu hledali na Seči tajemství. Foto OSŠ]]

Velká výprava pokračovala až na začátek přehrady do neproniknutelných džunglí Chrudimky. Domorodci byli zřejmě ukryti v hlubokých lesích na břehu a výprava se bez ztrát vrátila do základního tábora. Večer u táboráku si někteří vzpomněli, že možná nějaké lebky zahlédli v jedné bahnité zátoce. 

Ve Škrovádě slavíme i svátek otců, nejenom MDŽ. I  když bez mamin by to asi nešlo. Koho by si domorodci asi upekli. Škrovádský Dětský den, tentokrát na vodě, se líbil.

[[gal:14874]]

V roce 1845 byla zprovozněna železniční trať Praha - Olomouc a město Chrudim odmítlo být její součástí. Důsledky tohoto rozhodnutí se objevily prakticky okamžitě. Železnice se do Chrudimi dostala až v roce 1871 a její napojení na pražsko-olomouckou trať, bylo  vyřešeno komplikovanou úvratí přes Rosice/L., a tak jak je tomu i dodnes. 

Za této situace se nyní podařil konečně vytvořit  životaschopný projekt nového železničního spojení mezi Chrudimi a Pardubicemi - tzv. Ostřešanskou spojku. Koncept, který by konečně několikanásobně zkvalitnil železniční spojení mezi městy a obcemi celého Chrudimska se sousedními Pardubicemi, díky přímému napojení na hlavní železniční koridor mezi Čechy a Moravou, respektive mezi Českem, Slovenskem, Maďarskem a Rakouskem.  Spěšné vlaky by nově překonaly vzdálenost mezi Pardubicemi a Chrudimí za rekordních 11 minut, osobní vlaky za velice slušných 15 minut. Cestující by mohli začít využívat  novou zastávku přímo v centru Pardubic, dále zastávky u nemocnice a v Pardubičkách.

[[img:chrn_fullwidth:14734:Zde nám rozhodně nějaké vaše vlaky jezdit nebudou ...]]

To vše by bezpochyby mělo velký potenciál pro další hospodářský rozvoj celého Chrudimska a také na příliv nových cestujících do vlaků. Dostat se za 11 minut spěšným vlakem z Chrudimi přímo do Pardubic, komfortně, v klidu,  bez stresu z poskakování autem v kolonách, bez hledání parkovacích míst, bez platby za tato místa, o tom by začalo nově zcela jistě uvažovat mnoho  lidí,  a to i těch, kteří momentálně bez auta neudělají ani krok, a to i za cenu, že se musí nějak k tomu vlaku dostat a pak od něj zase zpět (zde by se mimo jiné zužitkovalo i to vše pozitivní, čím vším si prošla za posledních šest let MHD v Chrudimi, včetně i toho, že nedávno byl zrekonstruovaný celý úsek trati mezi Chrudimi  a Hlinskem.)

Bohužel tento projekt, který má konečně velkou šanci, aby byl realizován, protože je nejen ve vysokém stupni rozpracovanosti, ale mohou na něj být uvolněny i peníze z EU fondů, a zároveň by se i realizoval v rámci chystané rekonstrukce železničního uzlu v Pardubicích, nemá sebemenší podporu ze strany vedení chrudimské radnice a dalších měst a obcí Chrudimska. Ba naopak, narazil přímo na jejich odpor. Vedení chrudimské radnice  pochybuje o smysluplnosti takového projektu a dle slov starosty města "Rozpaky vzbuzuje negativní dopad na krajinu, jehož důsledkem by bylo i jakési odříznutí Medlešic od mateřského města." 

[[img:chrn_fullwidth:14727:Pokud chcete, jezděte si kolem nás auty]]

Ráz krajiny samozřejmě leží na srdci snad každém soudnému z nás, ale při pohledu na tristní stav krajiny mezi Chrudimí a Pardubicemi, při pohledu na ohyzdný horkovod, na hustou síť pozemních komunikací a ještě hustší provoz na nich, na vysokonapěťové vedení, na velkoplošná pole, nebo nevzhledný panelový komplex na Větrníku, či v neposlední řadě při pohledu na měsíční kráter na pozemku města, před kdysi věhlasným hotelem Romania, který je dokonce přímo na dohled od samotného historického středu města, mi pak přijdou jejich slova o narušení nějakého krajinného rázu okolí města, jako velmi populistická a silně cynická. Ostatně při  jízdě osobním autem, se toho až tak moc z té krajiny postřehnout nedá.

[[img:chrn_fullwidth:14725:"Rozpaky vzbuzuje negativní dopad na krajinu, jehož důsledkem by bylo i jakési odříznutí Medlešic od mateřského města", Petr Řezníček, starosta města Chrudimi]]

K tomu lze přičíst  ještě protesty občanů Ostřešan, jejíž okolím by měla trať po náspu procházet. Jsou to bohužel  většinou protesty jak vyšité z 19. století, tedy něco ve stylu: "Jestli nám tu začnou jezdit ty vaše vlaky, přestanou nám naše krávy dojit mléko!" A tito lidé si našli ještě vlivného a jak je vidět i vděčného ochránce - v osobě poslance za ANO, a krajského radního Kolovratníka - odborníka na dopravu. Paradoxně toho, který v posledních měsících prosazuje maximální urychlení výstavby vysokorychlostních tratí v České republice, světe div se, tam na zelené louce,  a který naopak  Ostřešanskou přeložku  považuje za nesmyslnou, a chce ji i přes vysoké stádium rozpracovanosti zašlapat do země, aniž by měl v rukávu jiné, stejně rychle realizovatelné a dobré koncepční řešení.

[[img:chrn_fullwidth:14733:Ostřešany: Hluk vlaků bude narušovat naše příbytky]]

Lidsky rozumím tomu, že pan starosta, či ostatní vrcholní představitelé města, nevědí, jak se ve skutečnosti cestuje vlakem mezi Chrudimí a Pardubicemi, že nevědí, co vše člověk musí podstoupit pro to, aby se dostal vlakem do 12 km vzdáleného krajského města, protože takové cestovaní jednoduše nevyužívají. Ostatně stejně podobně, jako před pár lety také netušili, jaké okružní jízdy musí vykonat např. chrudimská MHD, aby se vůbec mohla dostat např. k samotnému nádraží. Ale minimálně bych očekával, když už jsou tak zásadně proti tomuto projektu, že se alespoň jednou, jednou jedinkrát svezou oním vlakem, a vyzkouší si na vlastní kůži, jaká je opravdová kvalita cestovaní  mezi těmito městy v roce 2017 a celou věc budou dále intenzivně konzultovat s odborníky, tak aby poznali, jak se věci ve skutečnosti doopravdy mají.

[[img:chrn_fullwidth:14728:"Na okolní ráz krajiny si prostě šáhnout nedáme", Petr Řezníček, starosta města Chrudimě]]

Bohužel, opak je pravdou samozřejmě a proto díky takovému konání těchto pánů konšelů či poslanců v této věci, se bude možné dostat ve střednědobé vzdálenosti vlakem z Prahy do Brna možná už i za 60 minut, ale z Pardubic do Chrudimi nám budou tito pánové posílat vlaky pořád stejně jak ve století páry - lokomotivou uhlím dopředu a s jízdní dobou mnohdy dosahující i neuvěřitelných 37 minut.  Ovšem je otázka, zda někdo takovými vlaky, za nějakých 20-30 let bude ještě vůbec jezdit. To ovšem tyto místní panovníky evidentně nezajímá a také je to netrápí. Jsou to zbytečné starosti navíc, a nové voliče jim to také nepřidá, tak proč se nad tím vůbec pozastavovat. Vlci zavili a karavana pojede pohodlně dál.

V loňském roce Lipecké lípa zvítězila v České republice a postoupila do Evropského kola soutěže. Jak většina z vás asi už ví, tam se umístila na 3. místě. Samozřejmě 1. místo by bylo lepší, ale být třetí v Evropě, není také špatné.

Dosáhnout na 3. místo nebylo vůbec jednoduché. Hlasovalo se přes internet zbytečně složitým způsobem. Byli jsme čtyři, kdo nesl hlavní tíhu shánění hlasů.

Po skončení hlasování jsme dostali pozvánku na vyhodnocení do Bruselu. Počítali jsme samozřejmě s tím, že si budeme vše platit, pouze jsme předpokládali, že organizačně to zajistí Nadace Partnerství, lidé a příroda Brno. Jezdí tam každý rok na vyhodnocení a mají celou akci v Čechách na starosti. Hodně nás zklamali, nic nezařídili. Na náš dotaz ohledně ubytování nám sdělili „ubytujte se někde u metra, abyste v Bruselu nebloudili, pošleme Vám mapu. Předem se zaregistrujte, jinak vás do Evropského parlamentu nepustí“. Vrchol byl, když nám napsali „zajistěte televizi“.

Takové jednání jsme nečekali a na protest jsme do Bruselu nejeli. Pro nás je nejdůležitější, že Lipecká lípa je v České republice na prvním místě a v Evropě na pěkném třetím.

V neděli 30. dubna bude od 15:00 až do večerních hodin na Lipce pod Lipeckou lípou probíhat slavnost na počest lípy. Návštěvníci se mohou těšit na zdobení a stavění máje, prohlídku Lipeckého zámku, přivítání nového zvonu, pálení čarodějnic a velký ohňostroj. Bude připraveno slavnostní občerstvení, na které jste všichni zváni.

Na závěr mnohokrát děkuji všem, kteří dali lípě hlas a pomohli tak dosáhnout výrazných úspěchů.

Ludvík Plašil, fotograf

Každoročně dosazuje Okrašlovací spolek Škrovád nové olše do olšiny v Paštaťech ve Škrovádu. Poslední březnové odpoledne jich tam přibyl další tucet.
Některé další rok nepřežijí, některým se to povede a zakoření. Některé odolávají všemožným útrapám již devátý rok. Děti, které ty první sázeli již do spolku nechodí, ale jejich stromky po nich v olšině zůstaly. Třeba po letech se pochlubí svým dětem, který ze stromů vysadili. Ne každé dítě má tu možnost zasadit strom. Ten, kdo toto zažije, má ke stromům úplně jiný vztah a tím i k celé přírodě. Rozhodně stromek neulomí, jak se to několika v loni vysazeným stalo.



Čas, kdy žactvo se svými učiteli vysazovali stromořadí podél cest jsou v nenávratnu. Práce na pozemcích školství jako nepotřebné zrušilo. Děti ztrácejí kontakt s půdou a tím i s přírodou. Pro mnohé jsou stromy přímo nebezpečím a lidi ohrožují. Bohužel i tací lidé se dostanou do pozic, kde rozhodují o jejich kácení. Některé k tomu vede obyčejná chamtivost, některé jejich omezenost, jiní jsou prostě nemocní a někteří jsou dokonce úchylní. Rozhodně žádný z nich nikdy stromek nevysadil.



Každý člověk zestárne a nahradí ho mladší. To platí i o stromech. Když strom dožívá, má již být nedaleko vysazen nový a ne jeden. Kácení jde, jestli je člověk zručný, rychle. Strom však roste pomalu a dlouho, pokud vůbec přežije. Kdo si neváží stromů, neváží si ani lidí.