Od soboty do neděle 19. ledna se slavil Vodokres. Nejedná se o tradiční setkání vodáckých kreslířů a výtvarníků. I ta mívají lednový termín. V nedělní podvečer vrcholil svátek živé vody. Patří k nejstaršímu Slovanskému svátku. Naši předkové si vody velice cenili a vážili. Starali se o prameny, studánky, studny a také je chránili. Dříve se mladí v tento den třikrát ponořili do ledová vody. Na sníh se rozprostírala plátna, která se přikládala na nemocná místa. Omývaly se rány. Nejvíce pomáhala voda z těchto dnů. Však se také nekazí a vydrží svěží dlouhou dobu.
Když jsme přicházeli ke studánce, zarazilo mě chování labradora Bena. Náhle se zklidnil, jako by něco vystavil. Ke studánce došel těsně u mé nohy. Vydržel sedět celou dobu při nabírání vody. Pomalu se stmívalo, museli jsme se vydat domů. Tam jsem vodu změřil. Opravdu měla zvýšené pH 8.

[[img:chrn_fullwidth:25874:Kresba Jaroslava Korečka]]

Není proto divu, že jedna z prvních velice výhodných nabídek přišla na pitnou vodu. Ta skončila u zahraničních společností. Na starosty čekala lukrativní místa ve vodárenských radách. Takové nabídky se neodmítají. Odolal málokdo. V okolí snad jen ve Skutči. Abych ale nekřivdil. Trubky, kanály a obslužná zařízení v českých rukách zůstaly.   

Příroda je velká čarodějka. Zatímco v předcházejícím roce se na rybníku v Kunčí rybařilo, nynější přechod do nového roku byl jako v pohádce. Ledové království končilo prvního ledna. Ten udělal jinovatkové kráse konec. Pranostiky říkají, co leden sněhem popráší, to únor vichrem odnáší. Holomrazy – úrody vrazi. Na Tři krále, nejen o hodinu dále, ale také přichází změna počasí. Na 13. leden vychází první letošní úplněk – poslední dva v loňském roce zůstaly skryty za mraky. Letos vyšel až po jedné hodině. Dlouho mračnům vzdorovat nevydržel.

[[img:chrn_fullwidth:25828:Kresba Jaroslava Korečka]]

Svatý Antonín poustevník 17. ledna sice led přináší, ale také ho často láme. Kolem 19. ledna, obvykle teplejší dny přeruší vpád chladného vzduchu. Přichází Fabiánská zima. Ta se považuje za vrchol zimy. Pranostiky praví: v lednu lepší vlk na prahu, nežli sedlák u pluhu. Lítají-li v lednu mouchy, bude rok na úrodu skoupý. Uvidíme, čím nás ještě leden překvapí.

Chrudim – Na pondělním jednání chrudimského zastupitelstva bylo na konci veselo. Vystoupil rozhořčený občan z Topole a vyjádřil obavy, že návštěvnící biokoridoru s hromadou kilového psího exkrementu kilometr k Větrníku nedojdou. Zastupitelům od srdce řekl, co si o celém nápadu realizace polních cest v rámci regionálního biocentra myslí a co všechny na jaře, pokud nesplní svoje sliby, čeká.

Občan z Topole si nebral servítky a upozornil na možný problém zamoření zatím nedotčené přírodní lokality v oblasti Topole a Habrova kilovými psími exkrementy. Každý zodpovědný pejskař si po svém mazlíčkovi uklízí. Ale co nastane, když na místě žádný odpadkový koš nebude? Podle Libora Pilaře až na Větrník s kilovou hromadou nikdo nedojde.

[[img:chrn_fullwidth:25685:Foto: Chrudimské noviny]]

Aleš Nunvář (Piráti) za odbor investic a životního prostředí místo uklidnění občana o zajištění pořádku reagoval, že má sice pochopení, ale s rozhořčenými občany Topole jinak nesouzní. V Topoli si mají dle jeho slov především zvyknout, že nejsou samostatnou obcí, ale součástí Chrudimi, a se zvýšenou návštěvností se vyrovnat.

[[img:chrn_fullwidth:25686:]]

Na údržbu biocentra ale vyčlenilo město na rok 2025 celkem čtvrt milionu korun, takže by snad k žádným katastrofickým scénářům o zamoření lesíku a třešňovky docházet nemuselo. Stěžejní bude, jestli se do lokality umístí dostatek odpadkových košů i se sáčky a také, že oblast bude dostatečně často vyvážena, jinak to dopadne podobně jak po víkendu v Městském parku.

[[img:chrn_fullwidth:25688:V Městském parku po víkendech koše přetékají. Foto: Chrudimské noviny]]

Jan Doucek (SNK-ED), který nápad na projekt polních cest inicioval, dal najevo, že pořádek bude. Libor Pilař se ale nenechal opít rohlíkem a trval na tom, že pokud ne, tak se prvního dubna celá komise životního prostředí včetně všech, kdo se na akci podíleli, sbalí a budou společně během celodenní akce i s občerstvením na místě psí exkrementy sbírat. „Chtělo se mi něco říct. Ale už to říkat nebudu,“ naznačil na závěr diskuze posledního jednání chrudimského zastupitelstva starosta s náležitě dramatickou pauzou.

Sobota, poslední listopadový večer. Bylo sychravé, mlhavé počasí. Jak se říká, psa bys nevyhnal, nohu nevystrčil. Navíc byl televizní trhák, tancovalo se. V čistém, příjemně vytopeném sále v Licibořicích bylo plno. Vystupoval divadelní spolek Kvítko. V  Mladoňovicích byl soubor založen již před válkou. Přežil sametovou revoluci a s covidem si poradili také.

[[img:chrn_fullwidth:25664:Kresba Jaroslava Korečka]]

Na velkém jevišti se také tancovalo a hlavně zpívalo. Zněly písně staré Prahy a kuplety. Nechyběla galérka, pepíci, lehké holky. Samozřejmě i rada Vacátko. Kontakt s publikem byl překvapivě rychlý. Snad nejvíce se líbil kankán. Velkou výhodu měli pánové u jeviště. Vše v doprovodu heligonky, houslí a vozembouchu. Za ním neobvykle stála dáma. V druhé polovině představení převážily písně plavců. Dlouhé modré stuhy přes celé jeviště efektně navodily vodní živel. Mezi nimi proplouvala elévka souboru coby labuť. Děvče se narodilo s rytmem v těle. Třeba o ni ještě hodně uslyšíme.

Muzikanti sestoupili do hlediště k panu Ždímalovi. Ten svým zvonivým hlasem vystřihl Starou Vltavu. Také sklidil ovace stojících diváků. Před více než padesáti lety se pro něho nedaleko kostela stavoval pan František Kolář z Kulturního střediska v Chrudimi. Účinkoval v jeho pořadech. Kolářové také soubor Kvítko založili. Na konci si celý sál s chutí zazpíval Tu naši písničku českou. Samozřejmě se muselo přidávat. S blížícím adventem to byly koledy. Závěrem všem poděkoval pan starosta a pozval soubor na malé občerstvení. To byla jejich odměna za skvělé představení.

„Dovolte mi, prosím, pozvat vás k chvilce odpočinku a zastavení v kouzelném prostředí naší Hájovny,“ vítá návštěvníky paní Lada Vančišinová. Setkání s paní Ladou v prostředí krásné roubené hájovny, jěště navíc při pečení mého prvního chleba, bylo takové vkročení do jiného světa, světa klidu a pohody s milými přáteli. 

Foto: Lada Vančišinová

Paní Lado, kdy jste začali nabízet aktivity v této krásné hájence a co bylo prvotním nápadem? 

Hájovnu jsme založili na podzim roku 2019. Akcím jsme vymysleli název „Na Hájovně u čaje“. Tady se dříve hájovna skutečně nacházela a z myšlenky, že se nechceme příliš úzce specializovat, plánujeme nabídnout pestrou paletu aktivit a nad šálkem čaje může každý dělat prakticky cokoliv. Naším snem bylo vytvořit takové místo, kam se budou lidé rádi vracet za odpočinkem, za poznáním a pro ten hezký pocit z milého setkání s podobně naladěnými lidmi. 

Nejprve jste vytvořili několik aktivit pro děti, s jakým úspěchem? 

Prvotní myšlenka, která nás vedla k vytvoření takového místa, bylo hraní loutkového divadla pro děti. Vznikla dvě představení. „O Svatém. Martinovi“ a „O potrhlé Andule“. Obě hry měly u dětí velký úspěch. Divadlo bylo kombinací divadla, tvoření, domácích dobrot a dokonce i lampionového průvodu s pokračováním živého představení pod hvězdami. 

To vás muselo naladit na další nápady, protože děti jsou nekompromisními diváky. 

Postupně se přidávaly další nápady na setkání dospělých, a to například kurzy pečení chleba, pletení mašlovaček z peří, zpívání s kytarou nebo festival cukroví, kdy jsme vzájemně ochutnávali, vyměňovali recepty a zapomněli na chvíli na vánoční shon.

 Foto: Lada Vančišinová

Představuji si, že od roku 2019 doslova kudy chodíte, tak přemýšlíte, co všechno připravit a kde sehnat potřebný material? 

Na chvíli jsem museli chod Hájovny přerušit kvůli vládním nařízením a po znovuotevření jsme se již k divadlu nevrátili. Pokračovali jsme v kurzech pro dospělé a pořádali jsme pravidelná setkávání rodičů s dětmi, dětské dny venku na zahradě a proběhl u nás také jeden ročník včelařského kroužku. Přidaly se kurzy pletení proutěných košíku s mistrem ve svém oboru panem Ivanem Soškou z Brna, kurz pečení kvasového mazance nebo včelařské večery. Před Vánoci se scházíme již třetím rokem u výroby adventních věnců a před Velikonoci zase u tvoření jarních dekorací. 

Foto: Lada Vančišinová

A pořád plánujete ještě dopředu? Zařadíte další tvoření z přírodních materiálů? 

Do budoucna máme v plánu rozšiřovat nabídku kurzů o zážitkové tvoření s arteterapeutkou Michaelou Sobotíkovou. Jako první se můžete těšit na téma osobního přání do nového roku a jeho zachycení pomocí koláže. S panem Soškou máme domluvené kurzy pletení ošatek ze slámy, pletení košíků pro pokročilé a možná si sáhneme i na další materiály, jako je orobinec, loubky nebo borové jehličí.

Pokračovat budou samozřejmě i naše stálé kurzy pečení chleba, mazanců, a jsem si jistá, že budou přibývat ještě další nápady. 

Foto: Lada Vančišinová

Povídáme si na krásném místě, ale dosud pro čtenáře utajeném. Těm, kdo krásnou hájenku neobjevili, poraďte prosím, kde vás hledat, sama jsem tu totiž trochu bloudila.

Jsme v  malé obci Miřetice u Hlinska nedaleko Nasavrk. Pro více informací, fotografií z našich proběhlých akcí i plánovaných událostí můžete navštívit naši facebookovou stránku www.facebook.cz/nahajovneucaje nebo napsat na email nahajovneucaje@gmail.com.cz

Bloudila jsem po Miřeticích, hájovnu jsem díky místní „ústní” navigaci nakonec našla, a byla jsem tomu hodně ráda. U čaje jsme si povídaly až do večera, a to nejen s paní Ladou, ale byly tu i další „pekařky”, které vší silou hnětly těsto, posilňovaly se jablečným koláčem a upekly ten nejlepší chléb, co kdy jedly. Byl to totiž náš úplně první chleba!

Chrudim – Starosta František Pilný (ANO 2011) trvá na prodloužení nájmu výdusků a ještě lépe se přiklání přímo k jejich koupi. Ale proč? Má chrudimská radnice lidi za blbce? Vedení města Chrudim lidem neříká o výduscích soch v Klášterních zahradách opakovaně celou pravdu. 

Vedení chtělo vzbudit senzaci a hra na baroko pokračuje

Mělo by Muzeum barokních soch podporovat snobismus a blahořečit betonové výdusky podle polorozpadlých torz neznámých soch? Tyto výdusky by se skutečně vyjímaly daleko lépe třeba na starostově zahradě než v muzeu. Minimálně do té doby, dokud vedení nepřizná celou pravdu o jejich původu, protože muzeum má především vzdělávat a ne zamlčovat, že sochy nemají s Braunem ani s Chrudimí nic společného! Jenom jsou taky z barokního období a náhodou se ve správný čas octly v jedné profesionální restaurátorské dílně na Chrastecku, a to současnému vedení města Chrudim stačilo k tomu, aby se dostaly jejich výdusky až do Klášterních zahrad Muzea barokních soch. Posláním každého muzea ale není balamutit veřejnost polopravdami.  Vedení města Chrudim se ale vědomě či nevědomě vydalo právě tímto směrem a opakovaně uvádí laickou veřejnost i hlasující zastupitele v omyl. 

Výdusky vznikly zřejmě z torz barokních soch od Františka Adámka

„Ty sochy jsou trochu marné... V zámeckém parku v Lysé nad Labem jsou podobné sochy ze stejné doby, u kterých se uvažuje, jestli k nim Braun nedodal malé modely (tzv. modelletta). Ale netesal je, to dělal ‚místní‘ sochař František Adámek z Benátek nad Jizerou. A patrně dělal i tyto sochy z Bezna, je to nedaleko. Ale Braun s tím nemá nic společného,“ vysvětlil  Martin Pavlíček, skutečně jediný nezávislý odborník na barokní sochařství, autor mnoha knih a docent přednášející o barokním umění na vysokých školách.

[[img:chrn_fullwidth:25221:Jeden z výdusků soch.  Foto: Chrudimské noviny]]

Zastupitelé už jsou ale na pozoru!

K zastupitelům, kteří už se v minulosti k výduskům vyjadřovali, patří také Roman Málek (Koalice pro Chrudim), který měl strach, aby sochy neohrozily konání akcí v Klášterních zahradách. Jan Čechlovský (ODS) věc posuzoval z hlediska zásahu do autorského architektonického konceptu Klášterních zahrad. Petr Řezníček (SNK-ED) jako jediný upozorňoval na jejich cizorodost, a proto nevhodnost, jestliže se neshodují s konceptem Muzea barokních soch, které je s Klášterními zahradami úzce spjato. Richard Herbst (ANO 2011) jakožto místní bohém se vyjádřil jasně, do zahrad by raději než tyto výdusky umístil pro kontrast rovnou moderní sochy, a proto se zdrží hlasování.

Přirovnání starosty Františka Pilného o koupi jinak dnes nedostupných věcí z bazaru, jak utrousil na minulém jednání zastupitelstva, posledně nezafungovalo. Zastupitelé 16. září vedení města koupi výdusků zatrhli a materiál neodhlasovali. O týden později se ale znovu domluvila Rada města Chrudim na dalším prodloužení nájemní smlouvy výdusků, než půjde materiál do prosincového jednání zastupitelstva opět k hlasování o jejich odkoupení.

[[img:chrn_fullwidth:25220:Pozvánka na minulé jednání zastupitelstva.  Foto: Chrudimské noviny]]

Chrudim – Jak jsme již čtenáře informovali, v těchto dnech se na Žižkově náměstí ve velkém stylu řeší výsadba nového stromu, která má pozvednout estetiku tohoto místa. Momentálně se tím ale odvádí pozornost od jiných důležitých věcí, které by bylo třeba řešit přednostně. Vyčkávací taktika se tentokrát ovšem nemusí vyplatit. Příkladem, jak je třeba přistupovat ke stavu pískovcových schodů, jsou Hořice.

Kromě problémů se svahem mezi Školním a Žižkovým náměstím, které se stále nedostaly na řadu, se o kus dál skrývá nebezpečí, kvůli kterému mohou přijít lidé lehce k úrazu a následně vymáhat po městě Chrudim nemále částky za škodu, které jim nedůslednou údržbou způsobilo.

[[img:chrn_fullwidth:25387:V Hořicích si pískovcových schodů váží jinak než v Chrudimi.  Foto: Chrudimské noviny]]

To v Hořicích si pískovcových schodů váží úplně jinak než v Chrudimi. Na schodech, které vedou k pomníku Jana Žižky z Trocnova, je dokonce výslovně uvedeno na informačních cedulích, že prostor je monitorován a po schodech platí zákaz jízdy na kole i na jiných dopravních prostředcích s tím, že za porušení hrozí podle paragrafu 5 zákona 251/2016 pokuta až do výše 2500 korun.

[[gal:25388]]

A jak to chodí v Chrudimi? V minulosti se po pískovcových schodech jezdilo s požehnáním města ve velkém i během konání cyklistických závodů. Tomu už sice odzvonilo, ale někteří cyklisti si tudy často dál i tak jízdu neodpustí, než městská policie stačí prostor před závodem oficiálně zapáskovat. A opravy se neřešily tak dlouho, až hrozí úrazy.

Prvního listopadu dostala informaci o závadě na schodišti Městská policie Chrudim. Ta podle oficiálního prohlášení prostor okolo nebezpečně uvolněného schodu obehnala páskami a od té doby se nic neděje, vše má svůj čas.

 [[img:chrn_fullwidth:25392:Stav schodů 7. 11. 2024 odpoledne. Foto: Chrudimské noviny]]

Na čtvrtek sedmnáctého října vychází superúplněk. Předcházeli mu jasné noci, které dávaly velkou naději na jeho pozorování. Nesmíme zapomenout na kometu Tsuchinshan-Atlas. Najdete ji po západu slunce, když prodloužíte oj Velkého vozu. Při současném světelném smogu to není bez dalekohledu jednoduché. Lehce se dá zaměnit s různými drony, které zaplevelují oblohu.

[[img:chrn_fullwidth:25307:Kresba Jaroslava Korečka]] 

Ve čtvrtek se obloha zatáhla. Lovcův měsíc se mezi mraky ukázal až po třetí hodině ranní. Páteční obloha byla opět vymetená. Měsíc zářil, jako by se snažil vynahradit předcházející noc. Američtí Indiáni mu říkali Měsíc padajícího listí. Ti patřili k nejlepším stopařů a lovcům. Jejich osud se naplnil příchodem bělochů. Byli vytlačeni ze svých lovišť, hlad a přivlečené choroby pak vykonaly své ničivé dílo.

Chrudimsko – Voda už pomalu opadá, ale ještě není podle předpovědí úplně vyhráno. Lidé, kteří nezažili povodně poprvé, už ale nemají schované hlavy v dlaních a situaci berou statečně. Pořádají se i finanční sbírky, lidé si navzájem pomáhají i s uklízením nepořádku po záplavách. Extrémní situace obyvatele stmelila. Z Úřadu práce navíc mohou získat všechny domácnosti zasažené povodněmi až desetitisíce korun.

Každá nápomocná ruka je teď potřeba. Například v Lozicích na Chrudimsku, kde napáchala Novohradka nejvíce škod, momentálně shánějí gumové rukavice, hadry, mopy a utěrky. Potřeba jsou i jednorázové misky, lžíce, povoskované kelímky, dózy, sáčky nebo alobal. Taky v Rosicích u Chrasti už voda opadla a lidé čeká uklízení. Statečně brali situaci ale už během evakuace. Hladina Novohradky už také klesla i v Hrochově Týnci a průjezd obcí je možný bez komplikací. Hasiči a policie jsou stále v pohotovosti a situaci monitorují. Některé překvapil ledový klid, s jakým lidé zasažení povodněmi už během příprav čekali na velkou vodu, jak hladiny řek stoupaly, tak i během evakuace, když brali situaci s nadhledem. Bylo obdivuhodné, s jakou statečností se k situaci postavili.

Úřady práce napříč ČR navíc lidem zasaženým povodněmi nabízejí okamžitou mimořádnou pomoc. Tiskové oddělení Úřadu práce ČR pro Chrudimské noviny potvrdilo, že už o víkendu ve všech krajích aktivovali mobilní týmy, které jsou připraveny vyrazit do postižených oblastí. Týmy budou řešit pomoc lidem přímo na místě, v koordinaci s Hasičským záchranným sborem ČR a starosty postižených obcí, a jsou schopni poskytnout finance v hotovosti zasaženým lidem prakticky okamžitě, v řádu maximálně desítek minut, jak potvrdilo tiskové oddělení. Administrativu se snaží co nejvíce odbourat a postupují maximálně pružně. Zkušenosti mají už z tornáda na jižní Moravě, toto je ale samozřejmě daleko větší rozsah, jak dodali. 

Domácnosti mohou získat i přes 70 tisíc
Smyslem dávky mimořádné okamžité pomoci je zabezpečit osobu nebo rodinu na přechodnou dobu, zabezpečit základní životní potřeby a zabezpečit první pomoc k odstranění důsledků katastrofy do doby, než bude možné poskytnout pomoc z jiných zdrojů. Jde například o úhradu nákladů na nákup nového oblečení či jiného vybavení, nezbytného, bylo-li při povodni zničeno (lednice, pračka), úhradu dezinfekčních či jiných prostředků k odstranění škod. Horní limit této pomoci na postiženou domácnost je patnáctinásobek částky životního minima pro jednotlivce, tedy 72 900 korun. Konkrétní výši stanoví Úřad práce při posouzení konkrétní situace a s přihlédnutím k sociálním a majetkovým poměrům a příjmové situaci osoby nebo rodiny. V rámci režimu mimořádné okamžité pomoci lze poskytnout i příspěvek na úhradu nezbytného jednorázového výdaje (zaplacení správního poplatku při ztrátě osobních dokladů, náklady na nouzové ubytování atd.). Tento jednorázový příspěvek budou naši zaměstnanci schopni poskytnout obratem a v postižených oblastech případně i v hotovosti.

Co je nutné pro výplatu dávky doložit
Žadatelé musí doložit tyto podklady, ovšem v nezbytných případech je možné místo chybějícího dokumentu využít i čestné prohlášení. Všechny formuláře jsou k dispozici na webových stránkách Úřadu práce ČR:
•  Žádost o mimořádnou okamžitou pomoc z důvodu postižení vážnou mimořádnou událostí
•  Právní titul k bydlení či kontakt na majitele nemovitosti (v případě nájemního, podnájemního vztahu), vlastnictví nemovitosti není třeba dokládat – správní orgán si tuto skutečnost ověří náhledem do katastru nemovitostí
•   Fotodokumentace následků živelní pohromy (postačí fotografie v mobilním telefonu)
•   Prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech (v individuálních případech lze nahradit správní úvahou příslušného kontaktního pracoviště ÚP ČR)
•  Účtenku k doložení úhrady nezbytného jednorázového výdaje (zaplacení správního poplatku při ztrátě osobních dokladů, náklady na nouzové ubytování atd.)
Podrobnější informace k dávce mimořádné okamžité pomoci najdete na https://www.uradprace.cz/web/cz/mimoradna-okamzita-pomoc-povodne

Divadlo Palace uvedlo v Chrudimi situační komedii. Předpověď počasí byla nepěkná. Představení se přesunulo do Pippichova divadla. Nejsou to rozhodnutí jednoduchá. Erik Assous umístil hru do Paříže. Jednoduchá zájezdovková scéna si vystačila se třemi panely a pohovkou, za kterou byla na závěsu Eiffelovka.           

[[img:chrn_fullwidth:25032:Kresba Jaroslava Korečka]]

Vše začíná po svatbě dcery. Represálie, kterou hraje Veronika Freimanová – škoda, že někdy zbytečně přehrávala, začala Francisovi, kterého hraje Vladimír Kratina, vyčítat flirtování se zpěvačkou na veselici. Nastal vodopád výčitek a urážek. Obecenstvo se rozdělilo. Divačky obdivovaly Vladimíra a diváci Veroniku. Puberťákům to bylo jedno.

Po přestávce je to přestalo bavit, tak vytáhli telefony. Ty zářily jak v průvodu lampióny. Veronika jednou křepce vyskočila na pohovku, diváci ztuhli a čekali, jak to skončí. Naštěstí vše dopadlo dobře. Vladimír Kratina byl na jevišti nejdéle a poctivě vše odtáhl. Dcera Diana si více zahrála v druhé části představení. To samé platí i pro milenku. Tom, sympatický gay, ze kterého se vyklubal milenec manžela Diany, musel čekat až na finále. V té době už tomu všemu věřil málokdo. Umělci byli odměněni bouřlivým aplausem při děkovačkách. Nakonec odešli všichni spokojeni a hlavně s úsměvem na tváři.