Firma Pears Health Cyber, s.r.o, provozující internetový obchod Lekarna.cz, jde s dobou a potřebami Chrudimě. Hodlá se totiž přestěhovat z Fibichovy ulice do průmyslové zóny Západ vedle bývalé Transporty, tedy za město, kam bezesporu veškerý velkoobchod a výroba patří.

Lokalitě pod nádražím to jen prospěje. Už proto, že zde žijí ve velké koncentraci občané města, a také proto, že sem nedávno zamířily evropské miliony, aby zrevitalizovaly tohle šedivé území, a v neposlední řadě i proto, že tahle čtvrť už dávno nepatří na chrudimskou periferii jako v dobách raného kapitalismu.

Majitelům internetového obchodu tedy dávám palec nahoru, že přemýšlí v duchu 21. století, a všem ostatním, kteří chtějí oživovat zašlou slávu jakékoliv výroby v centru Chrudimě, pak vzkázat - neotravujte život ve městě industriální špínou a výfukovými plyny zásobovacích náklaďáků. Chovejte se jako opravdoví patrioti našeho města.

Centrum sociálních služeb a pomoci Chrudim poctili v neděli pohádkovou návštěvou úředníci radnice v čele s Mikulášem, místostarostou Romanem Málkem. Doprovázen čerticemi - vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Martinou Zelenkovou a radní města Vladislavou Michalovou, a konečně i andělem, za kterého se převlékla ředitelka centra Hana Pilná, přišel maskovaný Málek konat dobro - rozdávat dětem mikulášskou nadílku. Potud místní tisk, ale co bylo dál doopravdy...

Málek miluje mimikry. Předvedl to už před komunálními volbami, kdy si nasadil paruku "máničky", aby se nechal nejprve ve volebním spotu velebit a poté zbít smyšlenou partou výtržníků, kterou narážel na politické oponenty, jež potom očernil "seriózním" inzerátem.

Co ale přišel vyjádřit svým novým přestrojením dětem, zůstává otázkou. V každém případě jim udělal v hlavě guláš. Děti se totiž nemohly shodnout, zda existuje rezatý Mikuláš. Narozdíl od voličů správně prokoukly jeho vatový plnovous a dohadovaly se, koho jim ten kukuč připomíná. Odpověď sice nenašly, ale slíbily si, že na to společně přijdou. Že se nenechají oblouznit laciným pozlátkem a sladkým cumláním. A to je pro Málka vážné varování, děti ho prostě nežerou.

Také se vám zdá, že se čas zrychluje? Nezdá. Každoroční zdražení některých energií přišlo tentokrát o měsíc dřív. Pozadu nezůstaly ani chrudimské supermarkety, které avizované zvýšení DPH rovněž o měsíc urychlily a člověk nestačí zírat, jak se ceny potravin den co den zvyšují. Na co čekat, řekli si nejspíš všichni tito prodejci. Ale ani tím to nekončí.

Vlastníte nějakou slevovou kartu? Rozdávají je všude - u benzinek, v drogeriích nebo v trafikách. A právě v trafice v chrudimském Albertu mi na začátku prosince vyrazili dech. Koupil jsem si svoje oblíbené camelky a dal si je připsat na svoji kartu. Ale kdeže loňské sněhy jsou. "Milej pane, to byste si musel koupit dvě a více krabiček cigaret najednou, jinak nemáte na žádnou slevu nárok. To platilo jen do konce listopadu," řekla bez rozpaků trafikantka a odmítla mi cigarety na kartu připsat.

Inu, pokud chcete slevu, musíte doma rozbít prasátko a kouřit jako fabrika. Že se čas zrychluje, tedy už víme, že si ale musíme zvykat i na větší otáčky tržeb, je novinka, kterou jen tak někdo nerozdýchá, natož sváteční kuřák jako já.                              Roman Zahrádka

Rok se rychle překulil a na Resslově náměstí se nám znovu rozsvítil vánoční stromeček. A jako už to při obdobných akcích bývá, město nás, občany, podcenilo. Opět byla očekávána návštěva asi jen stovky lidí, která by se na vymezenou a stánky uzavřenou plochu možná vešla. Jenže, když na akci zpívají děti z mateřských škol, dá se předpokládat, že přijdou i jejich rodiče a leckdy také prarodiče. Při čtyřiceti účinkujících dětech tak byla plocha náměstí téměř přeplněna. Z poklidného poslechu vánočních melodií v podání vděčných účinkujících - roztomilých dětí, se tak stal boj o přežití.

Ti, pro něž byla akce určena, tedy pro naše nejmenší, mohli jen nahlížet na pozadí starších lidí, stojících před nimi. Pokud měly děti štěstí, neměly ani moc pošlapané botičky. Když chtěly vidět, kdo to tam zpívá, zvedaly svá roztomilá očka na své rodiče, kteří si střihli, kdo z nich hodí svoji ratolest na ramena. Každému z nich pod tíhou dětí asi probleskla hlavou myšlenka: Nemohli to pódium postavit výš? Nemohli... Ti, kdo akci připravují, asi malé děti už nemají.

Uprostřed zpěvu vánočních koled najednou ohlušil dav nepřirozený zvuk. Všechny zraky se otočily od zpívajících dětí úplně jiným směrem. Jaké to překvapení... Kdesi za kostelem se rozlétl ohňostroj. Na mnoha tvářích se zračil údiv. Teď? Škoda, že nám ve výhledu brání kostel. Největší nadšenci se tím směrem i rozběhli. Nechali za sebou mnoho pošlapaných nohou a popadaných dětí... Stejně ohňostroj nestihli, byl moc krátký.

Navzdory dešti, davům a týdennímu zpoždění od začátku adventu nám strom svítí. Budeme teď doufat, že si příště někdo uvědomí, že naše malebné náměstí je dostatečně velké a že se tam v důstojném prostoru vejdou všichni nadšení Chrudimáci, prodejci blikacích tykadel i ti, kteří třeba jen procházejí.                                                                      Pavlína B., Chrudim

Saudkova vernisáž v Galerii Art byla bezesporu jednou z nejvýznamějších kulturních akcí letošního podzimu ve městě. Bylo se totiž na co dívat, co obdivovat, dokonce i co jíst a pít. Samozřejmě nechyběla ani ústřední hvězda této slavnostní chvíle. Než ale stačil Jan Saudek cokoliv říct, projevili se někteří místní "štamgasti" kulturních akcí. "Je toho v poslední době v Chrudimi tolik, že jsem chlebíčků a jednohubek přejedený a vínem přepitý, že už letos nejspíš nikam asi nepůjdu," utrousil jeden z nich, zatímco mezinárodně uznávaný Pražák Saudek žehral nad nepřejícností české kulturní obce a prezidenta, kteří jej přehlížejí, jako by ani neexistoval. I to je důvod, proč na fotografii v posledních šestnácti letech takřka zanevřel.

Spílal Pražákům, že jsou znudění a přicházejí za kulturou jen společensky korzovat. Jedním dechem ale dodal, že je při hodnocení Chrudimáků možná naivní, když je považuje za upřímnější. Ano, člověk naivitě podlehne snadno. Zvlášť, když je na jeho akci plno. Nevnímá potom, že je situace v Praze i Chrudimi stejná. Být za hranicemi svého města úspěšný se totiž neodpouští, a tak zde slávu a ovace sklízejí zpravidla jen ti loajální. Nikoliv osobnosti, které podobně jako Saudek ukazují svět v jeho plné nahotě. Proto je cesta na radnici nebo Pražský hrad odevšad stejně dlouhá...