Byla horká sobota. Kdo mohl, tak trávil státní svátek někde ve stínu u vody. Stín pod stoletými velikány využila asi padesátka husitů z Chrudimi a okolí. V podvečer se sešli uctít Mistra Jana Husa pod jeho pomníkem. Ten byl upálen v roce 1415 v Kostnici a jeho popel byl naházen do Rýna. Taková nenávist k němu byla.     

[[img:chrn_fullwidth:24877:Kresba Jaroslava Korečka]]

Starosta František Pilný pozdravil shromážděné a krátkým úvodem slavnost zahájil. Jiří Motyčka, který se věnuje dějinám husitství a reformaci církví, stručně připomenul dílo Jana Husa. Paní farářka s kolegou ukončili slavnost modlitbou. Poté se účastníci pomalu rozešli.

Chvilku přihlíželo několik věčně spěchajících cyklistů, kteří pojížděli kolem. Ti dlouho nechápali co se děje. Po protějším chodníku se raději velikým obloukem vyhnul místní bezdomovec. Chrudim se vylidnila. Obloha na západě ztmavla. Začaly se šikovat temné bouřkové mraky. Snad tomu pomohla společná modlitba, že se bouřka městu vyhnula. Na závěr několik slov Mistra Jana Husa: Hledej pravdu, slyš pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí.

[[img:chrn_fullwidth:24876:Kresba Jaroslava Korečka]]

Když procházíte kolem Šapitó za divadlem, připadá vám, že se připravuje nějaká kapela. Na pódiu je připravena kytara ve stojanu velký buben.

[[img:chrn_fullwidth:24875:Kresba Jaroslava Korečka]]

Omyl. Do Chrudimi přijel Teátr Pavla Šmída z Hosína u Hluboké v Jižních Čechách. Zahraje pohádku z budíku. Ne tak ledajakého. Z jedné strany jsou věžní hodiny. Z druhé se dá otevřít jeviště. Principál s nim dokáže různé kousky. Když na něho nevidí první řada a vstává, nevidí zase další řady. Stačí budík naklonit a je klid. Ono dokázat zaujmout padesát nezbedů je opravdový kumšt. To si troufne málokdo. Samotná příprava je zhruba stejná, jako délka představení celého.

Příběh začíná tím,jak se tatínek míjí s maminkou, jako ručičky na hodinách. Později spolu chodí a drží se za ručičky. Potom spolu odjedou na dlouhý výlet, kde mají svatbu. Za devět měsíců z maminky vyskočí klučina. Všechno šlo velice rychle, a tak mu začali říkat Pospíchálek. Za rok se těšili na další miminko. Tentokrát to byl pravý opak. Všechno šlo velice pomalu a těžko. Proto začali chlapečkovi říkat Loudálek.

Kluci rostli jako z vody. Hnedle začali chodit do školy. Později se rozhodli, že se vydají do světa hledat čas. Ten zatím ještě nikdo neviděl a nikdo ho nemá. Cestou necestou je provází písničky s kytarou. Malí diváci jsou udržování v napětí až do konce představení. Atmosféra skvělá, diváci jsou spokojeni. Dlouhá cesta Pavla Šmída nebyla zbytečná.

V pondělí 1. července vystupovaly ve Spolkovém domě soubory LD Maminy z Jaroměře a Poklad z Hlinska. Koordinátor od pořadatelů se všem snažil vysvětlit malou přestávku mezi soubory, neměla být dlouhá. Trochu zmatku způsobil mezi herci, kteří to měli již nacvičené a vyzkoušené.

[[img:chrn_fullwidth:24860:Kresba Jaroslava Korečka]]

Začátek patřil Maminám se zlou čarodějnicí. Hrálo se s marionetami. Ze začátku jsem se ve vyprávění hereček trochu ztrácel, která je vlastně krásná a která je ta šereda. Tu chtěla čarodějnice vdávat. Krasavici naopak sprovodit ze světa. Jak to provést, jí radil červený had. Nejdříve ji měli svrhnout do lomu. Stačilo otočit chaloupku a byl tam lom. Podruhé ji měl odnést ohromný pták. Přitom odhodil vědro, ve kterém měl had pelíšek, mezi diváky. Naštěstí ho těsně před koncem přinesla holčička ze čtvrté řady. Nakonec se to nepovedlo ani s jedem. Nadarmo se neříká, že se chybička vloudí. Jako vždy, vše dobře dopadlo. Pro šerednou přijel princ a krasavici si odvezl jeho brácha.

[[img:chrn_fullwidth:24859:Kresba Jaroslava Korečka]]

Začala malá přestávka, při které Maminy odklidily své kulisy. Byla řada na Pokladu s Červenou Karkulkou. Nejdříve představili své marionety. Největší úspěch měl vlk a jeho kousání. Těsně před začátkem se přihlásila malá holčička, že tatínek šel na záchod. Tak se pokračovalo v kousání. To už i na vlka bylo dlouhé. Najednou si holčička vzpomněla, že tatínek šel koupit něco k pití. Však si ho také vlk vychutnal, když se snažil nenápadně vrátit. Scéna opět chaloupka jako z hlineckého Betlému, ale uprostřed hlubokého lesa. Otočením jsme se ocitli uvnitř babčiny chloupky. Při představení zaznělo několik písniček s veselým textem a chytlavou melodií. Už při druhé se připojili diváci. Vše zachránil myslivec. Po svěžím představení se vytvořila dlouhá řada, která čekala na vlčí kousání. 

První festivalový den na Loutkářské Chrudimi. V blížícím se večeru vystoupil v Pippichově divadle soubor La putyka.  Vzpomínám, jak v době kovidové bylo jeho představení ve sportovní hale zrušeno. Scéna představuje interiér hospody, který se nezměnil od středověku. Vlevo stůl štamgastů, za ním v rohu pódium kapely. V pravém rohu je mohutný kulečníkový stůl.

[[img:chrn_fullwidth:24858:La Putyka, kresba Jaroslava Korečka]]

Mezi tím se po jevišti pohyboval pojízdný bar s přiopitým hostinským. Ten komunikoval s diváky a vyplňoval prostor mezi jednotlivými výstupy. Hospodské strkanice přecházely v náročné gymnastické prvky. S příchodem dámy v červeném, na kterou čekal pán v bílém, začal taneční rej. Ten přerušila potyčka s tanečníkem. Zůstává ležet na zemi. Rej pokračuje s bílou figurínou.

Po té se rozhrne zadní rudá opona. Na trampolíně převádí sportovní pár několikanásobná salta. Nakonec na ně začaly padat třpytící se hvězdičky. Ty se odrážely od trampolíny zpět nahoru. Umělci se vznášeli na hvězdném nebi. To sklidilo velký aplaus, především od nejmenších diváků. Vše perfektně nasvíceno a ozvučeno. Špičkové umělecké a sportovní výkony. Celé představení považuji za velice vydařené. Bude se těžko překonávat.

Někteří lidé ctí zachování soukromí ostatních a zastávají názor, že ne vše musí být řečeno dopodrobna. A pak jsou zase takoví, co se o svoje bližní zajímají natolik, že k tomu potřebují dokonce dalekohledy.  Ty senzační a opravdu skvěle zpracovaná mapová aplikace města Chrudim jistě potěší. Jen tak, pro zábavu ostatních, jako mávnutím kouzelného proutku odtajňuje, odkud že se vlastně v Chrudimi žijící cizinci vzali.  Někteří po eurovolbách asi namítnou, že by bylo přínosnější zkoumat také původ českého obyvatelstva zdejších sídlišť. Ten ale zůstává očím zvědavců zatím skryt. Pokud se tímto nezájmem cítíte být dotčeni, můžete svoje příběhy sdílet s našimi čtenáři.

[[img:chrn_fullwidth:24808:Zdroj: Rodná města Chrudimáků. Mapový portál města Chrudim]]

Precizně zpracovaná mapa, která má odhalovat „rodná města Chrudimáků“, je tak jen nazvána. Ve skutečnosti však zatím zveřejňuje jen soukromí zahraničních rodáků, aniž by vám to třeba vůbec chtěli sami říct. Samozřejmě, že je to kvůli GDPR anonymní, ale jen zdánlivě. Není problém, aby si dal člověk v některých případech indicie hravě dohromady. 

Korunu tomu všemu dodává výzva, aby toho cizinci o sobě sdíleli se všemi ještě více a dobrovolně prostřednictvím internetového dotazníku městu přiznali, jak přesně a proč že se ze zahraničí do Chrudimi vydali. Pokud vám to připadá v pohodě, v tom případě byste určitě neměli nic proti tomu, prozkoumat věc také z jiné strany.

[[img:chrn_fullwidth:24809:Mapový portál města Chrudim]]

Jinou z mnoha novinek na Mapovém portálu města Chrudim je třeba totiž také možnost podívat se na hustotu zalidnění města, což může být zajímavé i z hlediska srovnání výsledků eurovoleb v jednotlivých městských okrscích. V Chrudimi totiž opět koluje zajímavý názor, který by se možná potvrdil, kdyby obyvatelé sídlišť, kteří se nejdříve v Chrudimi jen narodili, kápli božskou, odkud se do Chrudimi ve velkém později vlastně přistěhovali. Stejné výzvy a přiznání, jakého se očekává po cizincích, byste se ale v Mapovém portálu Chrudimi zatím dopátrali marně.

Den otců. Slaví se třetí červnovou neděli na poctu otců. Vznikl, jak jinak, opět v Americe. V roce 1910 se Sonore Doddová rozhodla uspořádat oslavu na počest svého ovdovělého otce. Ten sám dokázal vychovat šest dětí.

[[img:chrn_fullwidth:24800:Kresba Jaroslava Korečka]]

V našich krajích byl vždy otec hlava rodiny. Každé hospodářství mělo pantátu. Mlýn pana otce. Kostel svatého otce. Nejslavnější byl otec vlasti Karel Čtvrtý. První prezident byl tatíček Masaryk. Donedávna měli odboráři tátu Falbra. Možná, že si vzpomenete i na další slavné otce. Hlavně nezapomeňte na svého tatínka. Jistě ho to potěší.

Na polích pod hradem Košumberk byla v roce 1901 založena doktorem Hamzou dětská léčebna. V současných časech ji obklopuje krásný lesopark s arboretem. Václav Větvička ho dále rozšiřuje a vždy na jaře slavnostně otevírá. Jeho přednášky a hlavně provádění arboretem jsou nezapomenutelné chvíle. Přiznejme si, že jemu by stačil metr čtvereční louky, aby o něm dokázal poutavě hodinu vyprávět. Jsem přesvědčen, že košumberské arboretum patři na pomyslnou bednu nejen v kraji, ale i v republice. 

[[img:chrn_fullwidth:24778:Kresba Jaroslava Korečka]]

V letošním roce zde krásně vykvetly kopretiny. Zdálo se, že se nad zemí vznáší pokrývka čerstvého prašanu nebo vrstva lehounkého peří. Kopretina, dříve zcela běžná luční květina se stává vzácností. Je to i léčivka, která může pomoci v takřka desítce nemocech. Také se jí říká svatojánské kvítko, na Slovensku margaretka. V Řecku byla zasvěcena bohyni Aremis. Kopretiny měla ráda moje maminka  a vždy říkala, že to byla oblíbená květina našeho prvního prezidenta T.G. Masaryka. Zaujala i prezidenta současného při jeho nedávné návštěvě. V Hamzově léčebně léčí kopretina především duši.

Na druhou květnovou neděli připadá sváteční Den matek. Slaví se téměř po celém světě, ale v různých termínech. U nás se na začátek května nahrnulo spoustu událostí. První máj, Květnové povstání proti prchajícím německým jednotkám, Den vítězství a ukončení války se dnem volna. Hodně se cestovaio. Začíná hokejové mistrovství světa. V neděli začínají Ledoví muži. Svátek má první z nich Pankrác. Proto by se mohlo klidně stát, že na maminku zapomeneme.

[[img:chrn_fullwidth:24672:Kresba Jaroslava Korečka]]

Svátek matek není žádná módní novinka. Za první republiky ho prosazovala Alice Masaryková. Již v šestnáctém století dostávali sloužící tento den volno k návštěvě maminek. Myslím, že kytičkou potěšíme maminky i po jejich svátku s přáním pevného zdraví.

Již od časných ranních hodin se začali u Návesního rybníku v Kunčí scházet rybáři. Konal se tradiční závod o Pohár slatiňanského starosty v rybolovu. Předcházela mu důkladná příprava. Zajištění cen pro závodníky a organizace samotného závodu včetně rozhodčích. Připravit občerstvení, jak závodníkům, tak pro návštěvníky. Uklidit a vysekat břehy rybníku. Hlavně zajistit krásné počasí. To bylo důležité, jelikož v neděli 12. 5. začínají ledoví muži.

[[img:chrn_fullwidth:24671:Rybník v Kunčí. Kresba Jaroslava Korečka]]

Sjelo se více než sedm desítek závodníků. Přibývá stále více jikerňaček, a co je zvláště potěšitelné, i potěru. I rýbáři stárnou. Uprostřed závodu se mění vylosovaná místa. Po ukončení závodu nastalo vyhlášení výsledků a rozdání cen závodníkům. Pohár starosty tentokrát putoval do Heřmanova Městce. Dobrý spolek. Petru zdar.

Rozkvetlé Slatiňany přivítaly světového kytarového virtuosa, profesora pražské Akademie múzických umění. Štěpán Rak zde vystupoval na Laskavém večeru. Rovné dvě stovky jich připravil Zdeněk Jirásek, slatiňanský básník, atlet a spisovatel. Velký vytrvalec.     

Poslední vystoupení Štěpána Raka před cestou do Finska, kde pracovně strávil 5 let, se konalo ve Slatiňanech. Je velká škoda, že Slatiňany stále nemají důstojný prostor pro konání kulturních akcí. Ty se konají v bývalé školní jídelně.

[[img:chrn_fullwidth:24648:]]

Štěpán Rak si podmanil své posluchače interpretačním mistrovstvím. To prokládal vyprávěním o svých muzikantských začátcích. Hře na housle. Kytarových začátcích na trampských osadách, studiu na Hollarce a později na konzervatoři.

Spolu s Alfredem Strejčkem vytvořili pořad Vivat Comenius, za který obdrželi cenu UNESCO a procestovali 74 zemí světa. Před léty mi zahajovali výstavu ve Skutči. Díky nim praskala výstavní síň ve švech.

Původně chtěl ve Slatiňanech přespat. Těsně před vystoupením ale obdržel zprávu o změně cestovního plánu a odcestovat musel ihned po představení. Bohužel proto nestačil ani podepsat své CD. Cesta do Finska ale nakonec dobře dopadla.