Sobota, poslední listopadový večer. Bylo sychravé, mlhavé počasí. Jak se říká, psa bys nevyhnal, nohu nevystrčil. Navíc byl televizní trhák, tancovalo se. V čistém, příjemně vytopeném sále v Licibořicích bylo plno. Vystupoval divadelní spolek Kvítko. V  Mladoňovicích byl soubor založen již před válkou. Přežil sametovou revoluci a s covidem si poradili také.

[[img:chrn_fullwidth:25664:Kresba Jaroslava Korečka]]

Na velkém jevišti se také tancovalo a hlavně zpívalo. Zněly písně staré Prahy a kuplety. Nechyběla galérka, pepíci, lehké holky. Samozřejmě i rada Vacátko. Kontakt s publikem byl překvapivě rychlý. Snad nejvíce se líbil kankán. Velkou výhodu měli pánové u jeviště. Vše v doprovodu heligonky, houslí a vozembouchu. Za ním neobvykle stála dáma. V druhé polovině představení převážily písně plavců. Dlouhé modré stuhy přes celé jeviště efektně navodily vodní živel. Mezi nimi proplouvala elévka souboru coby labuť. Děvče se narodilo s rytmem v těle. Třeba o ni ještě hodně uslyšíme.

Muzikanti sestoupili do hlediště k panu Ždímalovi. Ten svým zvonivým hlasem vystřihl Starou Vltavu. Také sklidil ovace stojících diváků. Před více než padesáti lety se pro něho nedaleko kostela stavoval pan František Kolář z Kulturního střediska v Chrudimi. Účinkoval v jeho pořadech. Kolářové také soubor Kvítko založili. Na konci si celý sál s chutí zazpíval Tu naši písničku českou. Samozřejmě se muselo přidávat. S blížícím adventem to byly koledy. Závěrem všem poděkoval pan starosta a pozval soubor na malé občerstvení. To byla jejich odměna za skvělé představení.

„Dovolte mi, prosím, pozvat vás k chvilce odpočinku a zastavení v kouzelném prostředí naší Hájovny,“ vítá návštěvníky paní Lada Vančišinová. Setkání s paní Ladou v prostředí krásné roubené hájovny, jěště navíc při pečení mého prvního chleba, bylo takové vkročení do jiného světa, světa klidu a pohody s milými přáteli. 

Foto: Lada Vančišinová

Paní Lado, kdy jste začali nabízet aktivity v této krásné hájence a co bylo prvotním nápadem? 

Hájovnu jsme založili na podzim roku 2019. Akcím jsme vymysleli název „Na Hájovně u čaje“. Tady se dříve hájovna skutečně nacházela a z myšlenky, že se nechceme příliš úzce specializovat, plánujeme nabídnout pestrou paletu aktivit a nad šálkem čaje může každý dělat prakticky cokoliv. Naším snem bylo vytvořit takové místo, kam se budou lidé rádi vracet za odpočinkem, za poznáním a pro ten hezký pocit z milého setkání s podobně naladěnými lidmi. 

Nejprve jste vytvořili několik aktivit pro děti, s jakým úspěchem? 

Prvotní myšlenka, která nás vedla k vytvoření takového místa, bylo hraní loutkového divadla pro děti. Vznikla dvě představení. „O Svatém. Martinovi“ a „O potrhlé Andule“. Obě hry měly u dětí velký úspěch. Divadlo bylo kombinací divadla, tvoření, domácích dobrot a dokonce i lampionového průvodu s pokračováním živého představení pod hvězdami. 

To vás muselo naladit na další nápady, protože děti jsou nekompromisními diváky. 

Postupně se přidávaly další nápady na setkání dospělých, a to například kurzy pečení chleba, pletení mašlovaček z peří, zpívání s kytarou nebo festival cukroví, kdy jsme vzájemně ochutnávali, vyměňovali recepty a zapomněli na chvíli na vánoční shon.

 Foto: Lada Vančišinová

Představuji si, že od roku 2019 doslova kudy chodíte, tak přemýšlíte, co všechno připravit a kde sehnat potřebný material? 

Na chvíli jsem museli chod Hájovny přerušit kvůli vládním nařízením a po znovuotevření jsme se již k divadlu nevrátili. Pokračovali jsme v kurzech pro dospělé a pořádali jsme pravidelná setkávání rodičů s dětmi, dětské dny venku na zahradě a proběhl u nás také jeden ročník včelařského kroužku. Přidaly se kurzy pletení proutěných košíku s mistrem ve svém oboru panem Ivanem Soškou z Brna, kurz pečení kvasového mazance nebo včelařské večery. Před Vánoci se scházíme již třetím rokem u výroby adventních věnců a před Velikonoci zase u tvoření jarních dekorací. 

Foto: Lada Vančišinová

A pořád plánujete ještě dopředu? Zařadíte další tvoření z přírodních materiálů? 

Do budoucna máme v plánu rozšiřovat nabídku kurzů o zážitkové tvoření s arteterapeutkou Michaelou Sobotíkovou. Jako první se můžete těšit na téma osobního přání do nového roku a jeho zachycení pomocí koláže. S panem Soškou máme domluvené kurzy pletení ošatek ze slámy, pletení košíků pro pokročilé a možná si sáhneme i na další materiály, jako je orobinec, loubky nebo borové jehličí.

Pokračovat budou samozřejmě i naše stálé kurzy pečení chleba, mazanců, a jsem si jistá, že budou přibývat ještě další nápady. 

Foto: Lada Vančišinová

Povídáme si na krásném místě, ale dosud pro čtenáře utajeném. Těm, kdo krásnou hájenku neobjevili, poraďte prosím, kde vás hledat, sama jsem tu totiž trochu bloudila.

Jsme v  malé obci Miřetice u Hlinska nedaleko Nasavrk. Pro více informací, fotografií z našich proběhlých akcí i plánovaných událostí můžete navštívit naši facebookovou stránku www.facebook.cz/nahajovneucaje nebo napsat na email nahajovneucaje@gmail.com.cz

Bloudila jsem po Miřeticích, hájovnu jsem díky místní „ústní” navigaci nakonec našla, a byla jsem tomu hodně ráda. U čaje jsme si povídaly až do večera, a to nejen s paní Ladou, ale byly tu i další „pekařky”, které vší silou hnětly těsto, posilňovaly se jablečným koláčem a upekly ten nejlepší chléb, co kdy jedly. Byl to totiž náš úplně první chleba!

Chrudim – Starosta František Pilný (ANO 2011) trvá na prodloužení nájmu výdusků a ještě lépe se přiklání přímo k jejich koupi. Ale proč? Má chrudimská radnice lidi za blbce? Vedení města Chrudim lidem neříká o výduscích soch v Klášterních zahradách opakovaně celou pravdu. 

Vedení chtělo vzbudit senzaci a hra na baroko pokračuje

Mělo by Muzeum barokních soch podporovat snobismus a blahořečit betonové výdusky podle polorozpadlých torz neznámých soch? Tyto výdusky by se skutečně vyjímaly daleko lépe třeba na starostově zahradě než v muzeu. Minimálně do té doby, dokud vedení nepřizná celou pravdu o jejich původu, protože muzeum má především vzdělávat a ne zamlčovat, že sochy nemají s Braunem ani s Chrudimí nic společného! Jenom jsou taky z barokního období a náhodou se ve správný čas octly v jedné profesionální restaurátorské dílně na Chrastecku, a to současnému vedení města Chrudim stačilo k tomu, aby se dostaly jejich výdusky až do Klášterních zahrad Muzea barokních soch. Posláním každého muzea ale není balamutit veřejnost polopravdami.  Vedení města Chrudim se ale vědomě či nevědomě vydalo právě tímto směrem a opakovaně uvádí laickou veřejnost i hlasující zastupitele v omyl. 

Výdusky vznikly zřejmě z torz barokních soch od Františka Adámka

„Ty sochy jsou trochu marné... V zámeckém parku v Lysé nad Labem jsou podobné sochy ze stejné doby, u kterých se uvažuje, jestli k nim Braun nedodal malé modely (tzv. modelletta). Ale netesal je, to dělal ‚místní‘ sochař František Adámek z Benátek nad Jizerou. A patrně dělal i tyto sochy z Bezna, je to nedaleko. Ale Braun s tím nemá nic společného,“ vysvětlil  Martin Pavlíček, skutečně jediný nezávislý odborník na barokní sochařství, autor mnoha knih a docent přednášející o barokním umění na vysokých školách.

[[img:chrn_fullwidth:25221:Jeden z výdusků soch.  Foto: Chrudimské noviny]]

Zastupitelé už jsou ale na pozoru!

K zastupitelům, kteří už se v minulosti k výduskům vyjadřovali, patří také Roman Málek (Koalice pro Chrudim), který měl strach, aby sochy neohrozily konání akcí v Klášterních zahradách. Jan Čechlovský (ODS) věc posuzoval z hlediska zásahu do autorského architektonického konceptu Klášterních zahrad. Petr Řezníček (SNK-ED) jako jediný upozorňoval na jejich cizorodost, a proto nevhodnost, jestliže se neshodují s konceptem Muzea barokních soch, které je s Klášterními zahradami úzce spjato. Richard Herbst (ANO 2011) jakožto místní bohém se vyjádřil jasně, do zahrad by raději než tyto výdusky umístil pro kontrast rovnou moderní sochy, a proto se zdrží hlasování.

Přirovnání starosty Františka Pilného o koupi jinak dnes nedostupných věcí z bazaru, jak utrousil na minulém jednání zastupitelstva, posledně nezafungovalo. Zastupitelé 16. září vedení města koupi výdusků zatrhli a materiál neodhlasovali. O týden později se ale znovu domluvila Rada města Chrudim na dalším prodloužení nájemní smlouvy výdusků, než půjde materiál do prosincového jednání zastupitelstva opět k hlasování o jejich odkoupení.

[[img:chrn_fullwidth:25220:Pozvánka na minulé jednání zastupitelstva.  Foto: Chrudimské noviny]]

Chrudim – Jak jsme již čtenáře informovali, v těchto dnech se na Žižkově náměstí ve velkém stylu řeší výsadba nového stromu, která má pozvednout estetiku tohoto místa. Momentálně se tím ale odvádí pozornost od jiných důležitých věcí, které by bylo třeba řešit přednostně. Vyčkávací taktika se tentokrát ovšem nemusí vyplatit. Příkladem, jak je třeba přistupovat ke stavu pískovcových schodů, jsou Hořice.

Kromě problémů se svahem mezi Školním a Žižkovým náměstím, které se stále nedostaly na řadu, se o kus dál skrývá nebezpečí, kvůli kterému mohou přijít lidé lehce k úrazu a následně vymáhat po městě Chrudim nemále částky za škodu, které jim nedůslednou údržbou způsobilo.

[[img:chrn_fullwidth:25387:V Hořicích si pískovcových schodů váží jinak než v Chrudimi.  Foto: Chrudimské noviny]]

To v Hořicích si pískovcových schodů váží úplně jinak než v Chrudimi. Na schodech, které vedou k pomníku Jana Žižky z Trocnova, je dokonce výslovně uvedeno na informačních cedulích, že prostor je monitorován a po schodech platí zákaz jízdy na kole i na jiných dopravních prostředcích s tím, že za porušení hrozí podle paragrafu 5 zákona 251/2016 pokuta až do výše 2500 korun.

[[gal:25388]]

A jak to chodí v Chrudimi? V minulosti se po pískovcových schodech jezdilo s požehnáním města ve velkém i během konání cyklistických závodů. Tomu už sice odzvonilo, ale někteří cyklisti si tudy často dál i tak jízdu neodpustí, než městská policie stačí prostor před závodem oficiálně zapáskovat. A opravy se neřešily tak dlouho, až hrozí úrazy.

Prvního listopadu dostala informaci o závadě na schodišti Městská policie Chrudim. Ta podle oficiálního prohlášení prostor okolo nebezpečně uvolněného schodu obehnala páskami a od té doby se nic neděje, vše má svůj čas.

 [[img:chrn_fullwidth:25392:Stav schodů 7. 11. 2024 odpoledne. Foto: Chrudimské noviny]]

Na čtvrtek sedmnáctého října vychází superúplněk. Předcházeli mu jasné noci, které dávaly velkou naději na jeho pozorování. Nesmíme zapomenout na kometu Tsuchinshan-Atlas. Najdete ji po západu slunce, když prodloužíte oj Velkého vozu. Při současném světelném smogu to není bez dalekohledu jednoduché. Lehce se dá zaměnit s různými drony, které zaplevelují oblohu.

[[img:chrn_fullwidth:25307:Kresba Jaroslava Korečka]] 

Ve čtvrtek se obloha zatáhla. Lovcův měsíc se mezi mraky ukázal až po třetí hodině ranní. Páteční obloha byla opět vymetená. Měsíc zářil, jako by se snažil vynahradit předcházející noc. Američtí Indiáni mu říkali Měsíc padajícího listí. Ti patřili k nejlepším stopařů a lovcům. Jejich osud se naplnil příchodem bělochů. Byli vytlačeni ze svých lovišť, hlad a přivlečené choroby pak vykonaly své ničivé dílo.

Chrudimsko – Voda už pomalu opadá, ale ještě není podle předpovědí úplně vyhráno. Lidé, kteří nezažili povodně poprvé, už ale nemají schované hlavy v dlaních a situaci berou statečně. Pořádají se i finanční sbírky, lidé si navzájem pomáhají i s uklízením nepořádku po záplavách. Extrémní situace obyvatele stmelila. Z Úřadu práce navíc mohou získat všechny domácnosti zasažené povodněmi až desetitisíce korun.

Každá nápomocná ruka je teď potřeba. Například v Lozicích na Chrudimsku, kde napáchala Novohradka nejvíce škod, momentálně shánějí gumové rukavice, hadry, mopy a utěrky. Potřeba jsou i jednorázové misky, lžíce, povoskované kelímky, dózy, sáčky nebo alobal. Taky v Rosicích u Chrasti už voda opadla a lidé čeká uklízení. Statečně brali situaci ale už během evakuace. Hladina Novohradky už také klesla i v Hrochově Týnci a průjezd obcí je možný bez komplikací. Hasiči a policie jsou stále v pohotovosti a situaci monitorují. Některé překvapil ledový klid, s jakým lidé zasažení povodněmi už během příprav čekali na velkou vodu, jak hladiny řek stoupaly, tak i během evakuace, když brali situaci s nadhledem. Bylo obdivuhodné, s jakou statečností se k situaci postavili.

Úřady práce napříč ČR navíc lidem zasaženým povodněmi nabízejí okamžitou mimořádnou pomoc. Tiskové oddělení Úřadu práce ČR pro Chrudimské noviny potvrdilo, že už o víkendu ve všech krajích aktivovali mobilní týmy, které jsou připraveny vyrazit do postižených oblastí. Týmy budou řešit pomoc lidem přímo na místě, v koordinaci s Hasičským záchranným sborem ČR a starosty postižených obcí, a jsou schopni poskytnout finance v hotovosti zasaženým lidem prakticky okamžitě, v řádu maximálně desítek minut, jak potvrdilo tiskové oddělení. Administrativu se snaží co nejvíce odbourat a postupují maximálně pružně. Zkušenosti mají už z tornáda na jižní Moravě, toto je ale samozřejmě daleko větší rozsah, jak dodali. 

Domácnosti mohou získat i přes 70 tisíc
Smyslem dávky mimořádné okamžité pomoci je zabezpečit osobu nebo rodinu na přechodnou dobu, zabezpečit základní životní potřeby a zabezpečit první pomoc k odstranění důsledků katastrofy do doby, než bude možné poskytnout pomoc z jiných zdrojů. Jde například o úhradu nákladů na nákup nového oblečení či jiného vybavení, nezbytného, bylo-li při povodni zničeno (lednice, pračka), úhradu dezinfekčních či jiných prostředků k odstranění škod. Horní limit této pomoci na postiženou domácnost je patnáctinásobek částky životního minima pro jednotlivce, tedy 72 900 korun. Konkrétní výši stanoví Úřad práce při posouzení konkrétní situace a s přihlédnutím k sociálním a majetkovým poměrům a příjmové situaci osoby nebo rodiny. V rámci režimu mimořádné okamžité pomoci lze poskytnout i příspěvek na úhradu nezbytného jednorázového výdaje (zaplacení správního poplatku při ztrátě osobních dokladů, náklady na nouzové ubytování atd.). Tento jednorázový příspěvek budou naši zaměstnanci schopni poskytnout obratem a v postižených oblastech případně i v hotovosti.

Co je nutné pro výplatu dávky doložit
Žadatelé musí doložit tyto podklady, ovšem v nezbytných případech je možné místo chybějícího dokumentu využít i čestné prohlášení. Všechny formuláře jsou k dispozici na webových stránkách Úřadu práce ČR:
•  Žádost o mimořádnou okamžitou pomoc z důvodu postižení vážnou mimořádnou událostí
•  Právní titul k bydlení či kontakt na majitele nemovitosti (v případě nájemního, podnájemního vztahu), vlastnictví nemovitosti není třeba dokládat – správní orgán si tuto skutečnost ověří náhledem do katastru nemovitostí
•   Fotodokumentace následků živelní pohromy (postačí fotografie v mobilním telefonu)
•   Prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech (v individuálních případech lze nahradit správní úvahou příslušného kontaktního pracoviště ÚP ČR)
•  Účtenku k doložení úhrady nezbytného jednorázového výdaje (zaplacení správního poplatku při ztrátě osobních dokladů, náklady na nouzové ubytování atd.)
Podrobnější informace k dávce mimořádné okamžité pomoci najdete na https://www.uradprace.cz/web/cz/mimoradna-okamzita-pomoc-povodne

Divadlo Palace uvedlo v Chrudimi situační komedii. Předpověď počasí byla nepěkná. Představení se přesunulo do Pippichova divadla. Nejsou to rozhodnutí jednoduchá. Erik Assous umístil hru do Paříže. Jednoduchá zájezdovková scéna si vystačila se třemi panely a pohovkou, za kterou byla na závěsu Eiffelovka.           

[[img:chrn_fullwidth:25032:Kresba Jaroslava Korečka]]

Vše začíná po svatbě dcery. Represálie, kterou hraje Veronika Freimanová – škoda, že někdy zbytečně přehrávala, začala Francisovi, kterého hraje Vladimír Kratina, vyčítat flirtování se zpěvačkou na veselici. Nastal vodopád výčitek a urážek. Obecenstvo se rozdělilo. Divačky obdivovaly Vladimíra a diváci Veroniku. Puberťákům to bylo jedno.

Po přestávce je to přestalo bavit, tak vytáhli telefony. Ty zářily jak v průvodu lampióny. Veronika jednou křepce vyskočila na pohovku, diváci ztuhli a čekali, jak to skončí. Naštěstí vše dopadlo dobře. Vladimír Kratina byl na jevišti nejdéle a poctivě vše odtáhl. Dcera Diana si více zahrála v druhé části představení. To samé platí i pro milenku. Tom, sympatický gay, ze kterého se vyklubal milenec manžela Diany, musel čekat až na finále. V té době už tomu všemu věřil málokdo. Umělci byli odměněni bouřlivým aplausem při děkovačkách. Nakonec odešli všichni spokojeni a hlavně s úsměvem na tváři.

Byla horká sobota. Kdo mohl, tak trávil státní svátek někde ve stínu u vody. Stín pod stoletými velikány využila asi padesátka husitů z Chrudimi a okolí. V podvečer se sešli uctít Mistra Jana Husa pod jeho pomníkem. Ten byl upálen v roce 1415 v Kostnici a jeho popel byl naházen do Rýna. Taková nenávist k němu byla.     

[[img:chrn_fullwidth:24877:Kresba Jaroslava Korečka]]

Starosta František Pilný pozdravil shromážděné a krátkým úvodem slavnost zahájil. Jiří Motyčka, který se věnuje dějinám husitství a reformaci církví, stručně připomenul dílo Jana Husa. Paní farářka s kolegou ukončili slavnost modlitbou. Poté se účastníci pomalu rozešli.

Chvilku přihlíželo několik věčně spěchajících cyklistů, kteří pojížděli kolem. Ti dlouho nechápali co se děje. Po protějším chodníku se raději velikým obloukem vyhnul místní bezdomovec. Chrudim se vylidnila. Obloha na západě ztmavla. Začaly se šikovat temné bouřkové mraky. Snad tomu pomohla společná modlitba, že se bouřka městu vyhnula. Na závěr několik slov Mistra Jana Husa: Hledej pravdu, slyš pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí.

[[img:chrn_fullwidth:24876:Kresba Jaroslava Korečka]]

Když procházíte kolem Šapitó za divadlem, připadá vám, že se připravuje nějaká kapela. Na pódiu je připravena kytara ve stojanu velký buben.

[[img:chrn_fullwidth:24875:Kresba Jaroslava Korečka]]

Omyl. Do Chrudimi přijel Teátr Pavla Šmída z Hosína u Hluboké v Jižních Čechách. Zahraje pohádku z budíku. Ne tak ledajakého. Z jedné strany jsou věžní hodiny. Z druhé se dá otevřít jeviště. Principál s nim dokáže různé kousky. Když na něho nevidí první řada a vstává, nevidí zase další řady. Stačí budík naklonit a je klid. Ono dokázat zaujmout padesát nezbedů je opravdový kumšt. To si troufne málokdo. Samotná příprava je zhruba stejná, jako délka představení celého.

Příběh začíná tím,jak se tatínek míjí s maminkou, jako ručičky na hodinách. Později spolu chodí a drží se za ručičky. Potom spolu odjedou na dlouhý výlet, kde mají svatbu. Za devět měsíců z maminky vyskočí klučina. Všechno šlo velice rychle, a tak mu začali říkat Pospíchálek. Za rok se těšili na další miminko. Tentokrát to byl pravý opak. Všechno šlo velice pomalu a těžko. Proto začali chlapečkovi říkat Loudálek.

Kluci rostli jako z vody. Hnedle začali chodit do školy. Později se rozhodli, že se vydají do světa hledat čas. Ten zatím ještě nikdo neviděl a nikdo ho nemá. Cestou necestou je provází písničky s kytarou. Malí diváci jsou udržování v napětí až do konce představení. Atmosféra skvělá, diváci jsou spokojeni. Dlouhá cesta Pavla Šmída nebyla zbytečná.

V pondělí 1. července vystupovaly ve Spolkovém domě soubory LD Maminy z Jaroměře a Poklad z Hlinska. Koordinátor od pořadatelů se všem snažil vysvětlit malou přestávku mezi soubory, neměla být dlouhá. Trochu zmatku způsobil mezi herci, kteří to měli již nacvičené a vyzkoušené.

[[img:chrn_fullwidth:24860:Kresba Jaroslava Korečka]]

Začátek patřil Maminám se zlou čarodějnicí. Hrálo se s marionetami. Ze začátku jsem se ve vyprávění hereček trochu ztrácel, která je vlastně krásná a která je ta šereda. Tu chtěla čarodějnice vdávat. Krasavici naopak sprovodit ze světa. Jak to provést, jí radil červený had. Nejdříve ji měli svrhnout do lomu. Stačilo otočit chaloupku a byl tam lom. Podruhé ji měl odnést ohromný pták. Přitom odhodil vědro, ve kterém měl had pelíšek, mezi diváky. Naštěstí ho těsně před koncem přinesla holčička ze čtvrté řady. Nakonec se to nepovedlo ani s jedem. Nadarmo se neříká, že se chybička vloudí. Jako vždy, vše dobře dopadlo. Pro šerednou přijel princ a krasavici si odvezl jeho brácha.

[[img:chrn_fullwidth:24859:Kresba Jaroslava Korečka]]

Začala malá přestávka, při které Maminy odklidily své kulisy. Byla řada na Pokladu s Červenou Karkulkou. Nejdříve představili své marionety. Největší úspěch měl vlk a jeho kousání. Těsně před začátkem se přihlásila malá holčička, že tatínek šel na záchod. Tak se pokračovalo v kousání. To už i na vlka bylo dlouhé. Najednou si holčička vzpomněla, že tatínek šel koupit něco k pití. Však si ho také vlk vychutnal, když se snažil nenápadně vrátit. Scéna opět chaloupka jako z hlineckého Betlému, ale uprostřed hlubokého lesa. Otočením jsme se ocitli uvnitř babčiny chloupky. Při představení zaznělo několik písniček s veselým textem a chytlavou melodií. Už při druhé se připojili diváci. Vše zachránil myslivec. Po svěžím představení se vytvořila dlouhá řada, která čekala na vlčí kousání.