Chrudim – Výše částky, kterou každoročně Chrudimáci odvádějí městu jako poplatek za odvoz a zpracování komunálního odpadu, byla často předmětem diskusí. Někomu přijde příliš vysoká, jiným nízká. Podobné je s daní ze psů. V letošním roce se však v oblasti platby místních poplatků změnil zákon a této změně je třeba věnovat velkou pozornost.

Od placení poplatku jsou osvobozeni třeba kojenci do půl roku věku, senioři v domovech důchodců a domovech pro seniory, lidé mající trvalý pobyt na území města, ale prokazatelně pobývající mimo Chrudim celý kalendářní rok. Podobně jsou od placení daně ze psa na rok osvobozeni ti, kdo dají domov chlupáči z útulku a na dva roky majitelé očipovaných psů.

[[img:chrn_fullwidth:14824:Vyvážení kontejnerů mnohdy vázne.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Upozorňujeme občany, že od 1. ledna 2018 je nutné hlásit důvod osvobození či úlevy od placení místních poplatků do 15 kalendářních dnů od změny situace. Na rozdíl od předchozích let po 15 dnech nárok na osvobození či úlevu z poplatku za dané období zaniká a město je povinno tento poplatek vymáhat,“ uvádí vedoucí Oddělení daní a poplatků MěÚ Chrudim Miroslav Glaser.  

Příloha: 

1_2011.doc

ozv2_2015.pdf

Chrudim – Každé auto občas potřebuje opláchnout. Nabízí se několik možností, jak dosáhnout kýženého výsledku – buď vzít doma do ruky hadr a kbelík s vodou, nebo zamířit do některé z myček. A právě samoobslužná myčka na parkovišti u supermarketu Albert nepřináší jen radost.

Motoristům, kteří ji využívají, vrásky samozřejmě nedělá. Za pár korun si tu sami a dle vlastního uvážení mohou plechového miláčka řádně očistit. Jde o levnější alternativu automatických myček a dle recenzí uživatelů na webu,  samoobslužná myčka u Alberta nabízí kvalitní služby. Kdo jásá méně, jsou obyvatelé okolních domů.

[[gal:15193]]

„Především v létě je často problém usnout. Prakticky celou noc myčka jede a  hluk, který produkuje, je opravdu značný. V zimě se zkrátka zavře okno, ale v červenci a srpnu to moc nejde, pokud nechce člověk v paneláku zemřít vedrem,“ stěžuje si na hlučný provoz myčky jedna z obyvatelek přilehlého sídliště. Přeje si zůstat v anonymitě, redakce však její jméno zná.

[[img:chrn_fullwidth:5289:Občas se tu objeví i černá skládka.  Foto: Chrudimské noviny]]

Lidé, kteří bydlí na sídlišti u „hasičárny“, nemají vůbec lehký život. Pravidelně se jim ve vnitrobloku objevují odpadky vytahané havrany a bezdomovci kdo ví odkud, hasiči vyrážející ke svým zásahům také nejezdí potichu. Hlučná myčka je tak jen dalším kamínkem do mozaiky.

Chrudim - V sobotu 27. ledna se uskuteční nabitá akce s názvem URBAN SELF DEFENSE. Jedná se o komplexní seminář reálné sebeobrany a taktiky boje, která najde své užití především v městském prostředí. Seminář se uskuteční v tělocvičně Gymnázia Josefa Ressela. Cena za osobu činí 400 korun.

„Komplexnost je jedna z věcí, kterou bych na akci vyzdvihl. Beseda s právníkem o paragrafech v sebeobraně včetně konfrontace se skutečnými příběhy, které prošly českou justicí. Cvičení reálné, funkční a jednoduché sebeobrany od využití svého celého těla, až po sebeobranné prostředky a improvizované zbraně. Základy ovládání teleskopického obušku a boje s nožem. Modelové situace napadení ozbrojeným útočníkem střelnou zbraní, nožem, skupinou ozbrojených útočníků a další,“ říká k jedinečné příležitosti naučit se něco z bojových technik chrudimský „samuraj“ Richard Alexa. Program je následující: 09:00 – 13:00 hodin – zahajovací právní přednáška, cvičení, sebeobrana, sebeobranné prostředky a práce s nimi, 14:00 – 17:00 hodin – modelové situace a beseda s profesionálními instruktory z Kacu Group.

Vyzkoušíte si sami na sobě heslo UTEČ – SCHOVEJ SE nebo BOJUJ! Akce by nevznikla bez spolupráce třech subjektů, které jí vtisknout svoji osobitost a profesionalitu. KRAV MAGA KAPAP Chrudim – pravidelná cvičení izraelské sebeobrany, která funguje. Učíte se bojovat nikoliv na body, ale přežít a eliminovat co nejrychleji protivníka. KACU GROUP – profesionální bodyguardi, střelci a bojovníci, kteří školí armádu a další státní složky zde i v zahraničí. KIDO RYU Chrudim – škola tradičních japonských bojových umění. Aikijujutsu s velkým odkazem na samurajské válečníky.  

Chrudim – Nejvíce obyvatel mělo druhé největší město Pardubického kraje v roce 1994. V Chrudimi tehdy žilo 24 484 lidí. V roce 2017 je to už „jen“ 23 102 obyvatel. Důvodů pro tento pokles je jistě mnoho. Jedním z nejzávažnějších faktorů je rezignace vedení města na podporu individuální i bytové výstavby

V obcích sousedícícíh s Chrudimí naopak počet obyvatel roste. Jak dokazuje tabulka vložená níže, obyvatelé těchto vesnic od roku 2010 přibývají, v samotné Chrudimi však mizí. Údaje poskytuje Český statistický úřad.

Pokud totiž chtějí lidé bydlet, nezbývá jim, než shánět parcely a byty jinde. Ve městě je nabídka značně prořídlá. Radnice sice vytvořila několik míst pro rodinné domky v nedalekých Markovicích, ale i v tomto případě jde o pouhý „satelit“ bez jakýchkoliv ambicí jeho obyvatele integrovat do místní komunity. Pokud by developer Milan Kušta nevystavěl své bytové domy, možností by opět kardinálně ubylo.

[[img:chrn_fullwidth:15180:]]

V posledních letech navíc město systematicky blokuje výstavbu v lukrativních lokalitách – na Skřivánku a na Větrníku. Na posledním loňském jednání zastupitelstva se tato neochota vedení města ukázala v celé nahotě. Předkladatel materiálu o směně a prodeji pozemků na Skřivánku, neuvolněný místostarosta Jaroslav Trávníček (ČSSD), tento bod proto nakonec raději stáhl. Směna a prodej by přitom Jiřímu Wiesnerovi a jeho sestře Haně Vybíralové umožnila přístup na pozemky a následně i výstavbu zhruba 20 rodinných domků. Celá oblast zelené plochy na Skřivánku je však zablokována, protože radnice si klade podmínky, na něž žádný z investorů nebyl ochoten přistoupit.

[[img:chrn_fullwidth:2644:]]

Na Větrníku jde o podobný případ – v nejužším vedení města je snaha změnit zdejší územní plán, protože pode toho stávajícího je tu možné postavit 40-60 bytů. Městský zastupitel František Pilný (Nez. za ANO 2011) však navrhuje změnu ze stávajícího režimu na území pro domy rodinné. Ty se sem však vejdou maximálně čtyři. Důvodem ke změně územního plánu má být údajný slib, že lidé žijící v bytovkách nad potenciálními domy, budou mít na věky naprosto nerušený výhled na město. Slib dala obyvatelům tajemná postava z vedení zdejší radnice. František Pilný stojí také za blokací posledního pokusu ing. Wiesnera stavět na Skřivánku. Jde o náhodu, nebo je František Pilný, sám stavař, ve střetu zájmů?

[[img:chrn_fullwidth:15035:]]

Klesající počet obyvatel města a naopak jejich nárůst v těsném sousedství má, mimo jíné, za následek pokles daňových příjmů do radniční kasy. Za jednoho zmizelého Chrudimáka to může činit až 14 tisíc korun ročně. Tyto peníze se sice přesouvají do pokladen okolních vesnic, nicméně i pro ně není „nepřirozený“ nárůst obyvatel často žádná výhra. Vesnická infrastruktura nezvládá zvýšený nápor nových rezidentů, místa ve školách a školkách nejsou. Lidé z těchto obcí pak často pracují ve městě, kam se dopravují auty. A auta musí někde stát. Jak vypadá parkování nejen v centru Chrudimě, ví každý jeho obyvatel. Neposledním negativem je i úbytek zajímavých lidí, kteří zde zkrátka nemají šanci bydlet a jdou raději "o dům dál". 

Nezmění-li vedení města svůj přístup, trend úbytku obyvatel bude jistě pokračovat.

Začátkem roku 2018, přesně 3. ledna, jsem se vydal vlakem do hlavního města. Byl jsem pozván na vernisáž výstavy Jubilanti Hollaru 2018. Takové pozvání se neodmítá. Některým z vystavujících bylo více než devadesát let a přitom ještě tvoří. Ten samý den jeli slatiňanští turisté, vlastně turistky na výstavu impresionistů v Jízdárně Pražského hradu. Tak jsem se přidal.

Po zkušenosti z mé poslední Pražské návštěvy vlakem, jsem se trochu lépe připravil. Tenkrát jsem se podivoval dlouhé frontě na toaletu před Prahou. Po dojezdu jsem musel navštívit tu nádražní. Docela mě překvapila cena. Tolik mincí jsem neměl a musel jsem si u stánku rozměnit. Situace začala být kritická. Ve zmatku za mnou zapadl turniket do části označenou panenkou. Ukrajinka na mě marně volala: „Ženy, ženy!“, s typickým přízvukem na konci slova. Nakonec jsem to zvládl i bez mušle.

Když jsem konečně rozluštil na jízdenkovém automatu drobným písmem napsaná jízdní pásma, nasypal jsem tam mince, které vzápětí vypadly a rozkutálely se po zemi. Samozřejmě s takovým rachotem, že se lidé začali otáčet. Když jsem si pak kupoval jízdenku u stánku, ozval se známý rachot a pod automatem klečela paní mého věku. Po vystoupení z Metra jsem se obloukem vyhnul automatu a obrátil  se na trafiku.

Při nástupu do tramvaje jsem pomohl mladé mamině s kočárkem. Celou dobu jsem měl pocit, že si mě někdo prohlíží. Když jsem po vystoupení říkal Markétě: „Prosím tě prohlédni mě, poklopec mám zapnutý, tak co na mě vidí“. „Uklidni se, tady není zvykem někomu pomoci s kočárkem.“

[[img:chrn_fullwidth:15179:Jaroslav Koreček: Pražský hrad 2018]]

Po těchto zkušenostech jsem vystál frontu a s fotkou jsem si šel vybavit průkaz na městskou dopravu. Zbytečně, od sedmdesáti se jezdí na občanku. Začalo to dobře. Maruška nás protáhla Metrem i s přestupy. Sotva jsme vystoupili z tramvaje u hradu, začalo hustě pršet a zvedl se prudký vítr. Dlážděná hradní cesta z obou stran úzké chodníku a kovové zábrany. Na konci přístřešky s bezpečnostními rámy. Levou stranou se chodí na hrad. Pravá je pro výstavu. Tu také vzápětí uzavřeli a již utvořivší se frontu naháněl a cpal za zábrany vztekající se neurotický policista v reflexní vestě. Nezakrýval svůj hnus nad mokrou lidskou hmotou. Většina policistů zmizela ve služebně. Vycházeli pouze k projíždějícím limuzínám těch vyvolených. Za celou dobu co jsme čekali, projeli tři a jedna dodávka.

Ochranné rámy nejsou žádná novinka. Nikde nevzbuzují takové emoce, tak jako na Pražském hradě. Zavazadlo ti projedou vedle, projdeš rámem, někde se i zuješ a pokračuješ dále. Tady jsem stál, ruce zvednuté nad hlavou. V jedné mince v druhé telefon. Po průchodu na mě nastoupil se bzučákem. Viditelně mu to dělalo dobře. Nás tlusťochů ubývá a zde převládají vychrtlí Japončíci. Když mě od hlavy až k patě ojezdil, zalíbilo se mu moje břicho. Trochu mě to začalo znervózňovat. Lekl jsem se. Při své nenažranosti jsem mohl něco spolknout. Patrně byl přesvědčen, že najde Little boy. Chlapečka nenašel a já mu třikrát pomalu hláskoval kšandy, kšandy, kšandy. Nakonec mě se světáckým OKvystrčil do deště. Z tlačenice se ozývaly naštvané hlasy, že za tohle hradního pána volit nebudou. Jak je vidět, na jeho nezvolení se pracuje, kde se dá.

Před jízdárnou se mezitím vytvořila fronta na dvě hodiny. Dvakrát čekání v lijáku zpestřil školní dorost, který byl vpuštěn přednostně. Jak se kdysi říkalo: Mládí vpřed a staří na svá místa. Uvědomil jsem si, jak snadno se nechá lidské stádo dobrovolně zmanipulovat.

Slatiňačky se vraceli domů a mě čekal Hollar. Tam naštěstí vše probíhalo bez uniforem policie v příjemné atmosféře. Zpáteční rychlík nabral zpoždění a musel jsem čekat na další přípoj. Když jsem stoupal po schodech z podchodu a zvedl jsem hlavu, koho nevidím, čtveřici rozkročených policistů. Po návratu do Slatiňan jsem byl rád, že mám u nádraží auto. Užíval jsem si prázdné ulice. Ještě než jsem stačil zaparkovat, objevilo se za mnou policejní auto s houkačkou a blikajícími majáky. Policie mě před domem kontrolovala doklady a poprvé v životě jsem dýchal do přístroje. Alespoň máte premiéru, odvětil mi dobře se bavící policista. Zřejmě milovník divadla. Ptal jsem se, co má znamenat tohle představení, protože se již začaly rozsvěcet a otevírat okna sousedů. Ve dvacet dva hodin mě lustrovali deset let dozadu, kdy jsem měl přestupek za přejetí plné čáry. Příčinou tohoto zásahu bylo to, že jsem projel kolem motorestu.

Tak jsem mohl konečně zaparkovat, světla pomalu zhasínala a já čekám, kdo se mě poprvé zeptá co se to dělo. Napadlo mě, zdali by se neměl doplnit policejní slogan. Pomáhat, chránit a neprovokovat.

Chrudim – Není žádným tajemstvím, že stavbu první části obchvatu města provázela celá řada nejasností a vypuštěných projektů. Ať už se to týká „proslaveného“ sjezdu u Medlešic, nebo také zmizelého propojení silnice I/17 se silnicí I/37. A právě na tuto přípojku si teď vzpomněli členové dopravní komise rady města.

V rámci svého posledního loňského jednání neřešili pouze zklidňování dopravy na úseku Chrudim – Slatiňany, ale městským zastupitelem a členem komise Františkem Pilým (Nez. za ANO 2011) jim byla předložena takzvaná vyhledávací studie dopravního propojení zmiňovaných komunikací. Pokud by se podařilo původně plánovaný a následně zrušený projekt stavby silnice prosadit, podstatně by se zlepšila nejen obslužnost průmyslové zóny Západ, ale také by došlo k odklonění části dopravy směřující od Pardubic na Čáslav. V současné době kamiony projíždějí městem samotným a zahušťují v něm dopravu.

[[img:chrn_fullwidth:15173:Změní se šedivá v červenou?  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Členové komise diskutovali o dvou možných variantách napojení průmyslové zóny. František Pilný poukázal na to, že urychlení přípravy stavby pomůže zrušení železniční trati Chrudim – Heřmanův Městec. Před osmi lety tu mohla vyrůst cyklostezka, ale z tohoto plánu nakonec sešlo.

„Komisaři“ proto jednomyslně souhlasili s tím, aby vedení města jednalo se Správou železniční dopravní cesty o této možnosti. 

Chrudim – Na posledním loňském jednání městského zastupitelstva stačilo „postrašit“ místostarostu Jaroslava Trávníčka (ČSSD) vedením Ředitelství silnic a dálnic a politik okamžitě vyvinul patřičnou aktivitu. O případném zklidňování dopravy mezi Chrudimí a Slatiňany totiž v polovině prosince jednala i dopravní komise, politik se rokování zúčastnil.

Přestože jde o jednu z nejaktivnějších komisí, jimiž město disponuje, 14. prosince dorazili k diskusi pouze předseda Alexandr Němec, Martin Hájek a samozřejmě též František Pilný. Jedním z bodů jejich jednání, který jim odprezentoval místostarosta zodpovědný za dopravu Trávníček, byla právě možnost udělat ze silnice první třídy komunikaci, na níž vyrostou ostrůvky a dopravní značky s označením maximální povolené rychlosti.

[[gal:11761]]

Místostarostu k jeho vyšší aktivitě povzbudilo vystoupení zástupců Pirátské strany v průběhu jednání městských zastupitelů. Piráti, inspirováni několika zahrádkáři, obvinili vedení města z nečinnosti v této záležitosti. Ředitelství silnic a dálnic je prý připraveno realizovat všechny patřičné kroky vedoucí k utlumení dopravy na silnici vedoucí od chrudimského pivovaru ke křižovatce v ulici T.G. Masaryka ve Slatiňanech. Vedení místní radnice se však tradičně příliš „nepřetrhne“, a proto projekt prozatím stojí.

Místostarosta Trávníček členy komise seznámil s patřičnou dokumentací a „komisaři“ k ní neměli větších výhrad. K dopravním a stavebním úpravám by proto mohlo dojít již letos. 

Chrudim - Před rokem se v našich Chrudimských novinách objevil článek prezentující nově otevřený ochod s Královskými dobrotami. Znovu se vydávám za paní Regínou Gauglitz, aby mi vyprávěla příběh minulého roku. Po několika schůdcích otevírám dveře, za kterými mne vítá usměvavá paní Regína. Je v plné práci, protože zákazníků neubývá ani v období mezi svátky. U kávy se pokouším vcítit se do drobných každodenních příběhů člověka, který si jde za svým snem, v němž radost z dávání převyšuje mravenčí práci začínající podnikatelky.

Paní Regína označuje obchod za své „třetí dítě.“ Naznačuje tím, že se o práci stará ráda a pečlivě, ale má ještě přece dvě děti, rodinu, kterou si chce užívat a ona ji. Takže, jak sama říká, nechce za každou cenu v práci urvat, co se dá, čas na rodinu a na sebe si vzít nenechá.

R.G.:

„Máme za sebou jeden rok, sen, který se mi zhmotnil tak rychle, až tomu nemůžu věřit. Vše bylo nové a zároveň inspirující. Nebyl to rok jednoduchý, ale stále věřím, že si Chrudim takový obchod zaslouží a má tu své místo. Ráda bych poděkovala všem, kteří si již cestu k nám našli a jsou pravidelnými zákazníky.
Děkuji za doporučení, která si lidé mezi sebou předávají, za pochvaly a gratulace. Děkuji hlavně rodině, že to se mnou ještě zvládá a také mým šikovným holkám, bez kterých bych to prostě nebyla schopna zvládnout…“

Těmi holkami jsou myšleny spolupracovnice! Domácí milé prostředí, domácí oslovení! Obchod začínal se dvěma prodavačkami a teď ještě přibyla kuchařka a pekařka, což nebude konečný počet, protože to, co paní Regínu nabíjí, jsou plány do budoucna. Jsou to vize, které si vkládá každý rok do své snové mapy, inspirace kromě vlastní fantazie a vlastních nápadů čerpá z oblíbených kuchařek, z knih, které ji vždy nadchnou tak, že je označuje za srdcovou záležitost.

R.G.:

„Říkám, že nic není v životě nemožné, například jsem si nemyslela, že bych někdy dělala dorty. Nabídka zpracovat úrodu jahod, rybízu a dalších plodů mne přivedla nejen k výrobě džemů, ale začala jsem je využívat do domácích dortů. Hned ten první měl úspěch! Byl svatební a troufale třípatrový! Vědomí, že ho děláte pro báječné lidi, vás vede v práci takovým způsobem, že si nedovolím odevzdat něco, s čím bych nebyla spokojena. A proto musím poděkovat všem za tu obrovskou důvěru.“

Výrobky v Královských dobrotách připomínají malá umělecká díla. Produkty obchodu lákají farmářským původem, bio kvalitou a osvědčenou výraznou chutí. Cestou kvality se vydaly i svačinové a hlavně obědové variace.

Děvčata připravují vše nápaditě, chystají čerstvé ovocné nápoje, na každou oslavu dokáží připravit nejen sladkosti, ale i zdravé chutné občerstvení, dokonce tematicky zaměřené. Všechno v decentní promyšlené prezentaci od výběru papíru, krabiček, stužek a keramických ozdůbek.

Výzvou pro chuťové pohárky a pastvou pro oči se stávají podávané polévky, dokázala bych o nich říct, že jsou jedna báseň, schválně: uzený vývar s praženou krupicí a kroupami, mexická fazolová polévka s hovězím uzeným masem podávaná se špaldovým chlebem, špenátovo brokolicový krém sypaný praženými semínky a třeba boršč zahuštěný kukuřičnou moukou pro bezlepkovou variantu, s chlebem nebo frankfurtská polévka s jemným párkem, lehce pikantní klobáskou a chléb…  

Denně chodí nové zboží i noví zákazníci. Paní Regína má velkou vizi farmářských trhů konajících se třeba na nedalekém Žižkově náměstí. To je ovšem výzva nejen pro ni, ale i zamyšlení pro naše zdravé město. Přejme hodně dalších úspěchů, bezkonkurenčních nápadů a příjemných setkání. Děkuji za povídání a fotografickou dokumentaci.

Chrudim – Jako každý rok, i letos se redakce Chrudimských novin chce ohlédnout za prací svých redaktorů a přináší pravidelný přehled nejčtenějších článků. Končící rok 2017 byl především ve znamení nedostavěného parkoviště u Hotelu Bohemia, nejvyšší čtenost však mají články docela jiné.

Přestože právě parkoviště vedlo nejspíše k nejpodstatnější diskusi, jež zasáhla prakticky celé město, letošní vítěz, co se čtenosti týká, je překvapivý. Celkem 16 966 čtenářů přitáhl text týkající se prodeje parčíku u „lidušky“. Druhé místo bere článek o řádění mladého chuligána v centru města, kterého však k jeho smůle zachytil fotograf. Ten nalákal 16 768 čtenářů. Bronzová medaile patří lednové informaci o zvýšení odměn politickým špičkám ve městě s 16 524 čtenáři. Bramborová medaile náleží článku o neochotě města zveřejnit, kolik berou jeho zaměstnanci – 16 375 čtenářů.

[[img:chrn_fullwidth:14599:Rozhodne osud Bohemky příští rok?  Foto: Chrudimské noviny]]

Jak ale vypadají absolutní čísla čtenosti jednotlivých článků? Úžasných 45 836 zájemců si našlo cestu na stránku s nabídkou práce pro noviny. Údaj je to zajímavý, protože množství těch, kdo kontaktovali redakci s námětem na článek, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Následují online kamery s 31 982 zvědavci a třetí místo stabilně „okupuje“ aprílový žertík z roku 2016, jenž přinášel „zaručenou“ informaci o budování ubytovny pro uprchlíky v budově Hotelu Bohemia. Bez několika málo kliknutí jde opět téměř třicet tisíc čtení chtivých návštěvníků stránky Chrudimskenoviny.cz. Zajímavou stálicí je recept na domácí hrachovou polévku s 23 371 čtenářem.

Redakce Chrudimských novin děkuje svým čtenářům za přízeň a přeje jen to nejlepší do nového roku. 

Konečně tu jsou Vánoční svátky. Předcházela jim obrovská reklamní kampaň. V obchoďácích zněly koledy již počátkem listopadu. Navážely se betonové zábrany, které někde decentně balily do krepáku. Vánoční trhy nenápadně jistili samopalníci. Do podvědomí se ukládalo, nejsou ty vánoce vlastně nebezpečné? Lidé nakupovali jako o závod. Že by se jejich finanční situace opravdu zlepšila? Když ne, tak jsou super výhodné půjčky. Vánočních koncertů je bezpočet a další předvánoční produkce se nadají ani stihnout. Ale křesťanská podstata vánoc se upozaďovala. Narození Ježíška komerce dokonale zastínila.

Většinou den před Štědrým večerem se Okrašlovací spolek Škrovád schází k předvánočnímu zpívání koled. Spolek má štěstí, že dva členové jsou znamenití muzikanti a zpěváci. Snadno se k nim ostatní přidají a ztrácí ostych. Já muzikanty obdivuji, kolik znají písniček. Sem tam sice vypadne nějaká sloka, ale někde se jiná přidá. Když dojdou koledy, nastoupí další žánry. Zpívání ve skalách s jejich ozvěnou má zvláštní až slavnostní atmosféru.
To ale není žádná novinka. Zpívat své modlitby do skal chodili naší předkové již v době Pobělohorské. Psané skály nad údolím potoka Mastník, kterého z části zalily vody Slapské přehrady, jsou toho dokladem.
Našemu setkání chyběla všudypřítomná pozlátka a blikající světýlka, ale o to bylo předvánoční zpívání upřímnější.