Chrudim - Dnes, 23. května, se skupina asi 15 naštvaných zemědělců připojila k blokádě, kterou jejich kolegové hrozili celé republice. Očekávané dopravní problémy se však nekonaly.

Krátce před devátou hodinou ranní se ke kruhovému objezdu u chrudimského Liedlu začali přemisťovat rozzlobení sedláci se svou technikou. Solidárně se připojili ke svým kolegům, kteří se v celé České republice rozhodli vyjádřit svou nespokojenost s vládní politikou. Ta do budoucna počítá se zrušením "zelené nafty" a nově zavádí spotřební daň u vína. 

[[img:chrn_fullwidth:1171:Zhruba 15 traktorů a nákladních vozů jezdilo mezi chrudimskými kruháky.  Foto: Chrudimské noviny]]

Na akci mezi kruhovými objezdy dohlíželi dopravní policisté. Podle jejich vyjádření však blokáda neznamenala nějaké vážnější zhuštění silničního provozu. V podstatě šlo o běžnou dopravní špičku, kterou zná každý Chrudimák, pohybující se kolem půl desáté po našem městě.  

[[img:chrn_fullwidth:1172:Podle dopravní policie nevybočovala zácpa z normálu.  Foto: Chrudimské noviny]]

Krátce po desáté už nebylo po protestujících ani památky a Chrudim, obklopená řepkovými poli, se vrátila k běžnému životu města jako v kterýkoliv úřední den. 

Chrudim - Rada města schválila nájemní smlouvu s Klárou Štíchovou z Kutné Hory, jež měla údajně špatně fungující městskou saunu nahradit moderním saunovým světem plným nevšedních zážitků a ceremoniálů vybudovaném v bývalém nevěstinci Malibu. Městská sauna přitom měla být uzavřena. Starosta města Petr Řezníček (SNK-ED) ale vzápětí rozhodnutí radních pozastavil. 

[[img:chrn_fullwidth:1168:Bývalý erotický bar Malibu mezi plovárnou a zimním stadionem. Foto: Chrudimské noviny]]
Za celou akcí stojí místostarosta Roman Málek (Koalice pro Chrudim), který jednání o saunovém světě začal 23. března a do současnosti se podařilo dotáhnout přípravné kroky ze strany města až do této podoby.

Málek věří, že ačkoli bude v Pardubicích koncem května otevřeno nové aquacentrum za bezmála půl miliardy korun, chrudimské saunové centrum si své návštěvníky najde. Do budoucna se chce místostarosta zaměřit na inovace v místním krytém bazénu.

Uzavření současné sauny se jeví jako nekoncepční. Není to tak dávno, co médii proběhla zpráva o její rentabilitě a vysoké návštěvnosti, kterou potvrzuje i finanční odbor chrudimské radnice.

Není proto pochopitelné, proč by se město mělo zbavovat zařízení, které mu tvoří zisk. Navíc, nic není pro zákazníka tak prospěšné, jako zdravá konkurence, která tlačí ceny za služby dolů a kvalitu nahoru.

Současní návštěvníci sauny by jistě drobná vylepšení uvítali – třeba lepší dispozice baru, v němž se doplňují ztracené tekutiny, nebo možnost zapůjčit si prostěradlo, případně ručník bez příplatku.

Výběr dodavatele a následně pronajímatele objektu bývalého Malibu by měl probíhat takto:

- ocení se nájemné prostor

- nechá se zpracovat projekt na jejich rekonstrukci

- vysoutěží se dodavatel - tím se získá nejnižší cena

- poté se případně uzavře smlouva o rekonstrukci podle projektu, přičemž město musí dozorovat rekonstrukci. Následně se uzavře nájemní smlouva. Jen tak je možné zajistit, že akce bude průhledná a pro město nejvýhodnější. Riziko špatného nakládání s veřejnými financemi je totiž příliš vysoké.

[[img:chrn_fullwidth:1166:Bývalé Malibu, svého času jediný erotický podnik v Česku, kde například jeden z jeho nájemců vytáhl pistoli na sexuchtivé čínské diplomaty a dostal za to od Okresního soudu v Chrudimi podmínku, bylo v majetku města. Foto: Chrudimské noviny]]
Rada města se tedy sešla na svém mimořádném zasedání 14. května, aby projednala pronájem bývalého Malibu soukromému subjektu. Tento návrh obsahoval řadu ne zrovna běžných požadavků. Jedním z nich byla i podmínka, že městská sauna přestane fungovat, ačkoli pravidla hospodářské soutěže hovoří zcela jinak.

Další udivující podmínkou je doba pronájmu. Ta byla stanovena na 25 let. Nájem za tak dlouhou dobu se odhaduje na bezmála pět miliónů korun. Při takto vysokých objemech peněz je běžné, že se provede výše zmíněná soutěž a z ní vzešlý vítěz poté pronájem získá. Nic takového se ale v tomto případě nedělo.

Jakými cestami získala smlouvu paní Štíchová, je nejasné. Není také jasné, jaká bude rámcová investice a co si tedy vlastně nájemce vyúčtuje. Ověřit pak pravdivost takových faktur je prakticky nemožné.

Podle všech indicií to vypadá, že se jedná o zvýhodňování v podnikání, což je jasně v rozporu s pravidly veřejné podpory.

Jaký byl důvod k tomu, že se pronájem Malibu neprojednával na řádném zasedání rady města? Jde snad o pokus o nátlak, kdy si takový radní ani nemůže zjistit potřebné informace a vlastně hlasuje o tom, co nezná?

Je totiž jasné, že rada svým rozhodnutím poškozuje hospodaření vlastní obchodní společnosti, což je jedna z mála oblastí, ve které město v loňském roce vytvářelo zisk . Že se jedná o rozhodnutí v rozporu se zákonem, je pak zřejmé z výše napsaného. 

Smysl postrádá rovněž budování nové sauny, když zde bez jakýchkoliv problémů funguje ten, jenž se o správné otužování a pocení svých klientů stará dnes a výtěžek z jeho aktivit jde do kasy města, ne soukromníka. Navíc byla městská sauna nedávno modernizována a rozšířena o další kabinu. 

Vzhledem k absolutní neprůhlednosti se proto starosta města Petr Řezníček (SNK-ED) rozhodl, že pozastaví usnesení výkonu radních (viz příloha).

Příloha: 

POZASTAVENI USNESENI R 129.pdf

Práce novináře je někdy opravdu nevděčný úkol. Tedy, většinou. Člověk se logicky snaží psát tak, aby co nejlépe vystihl danou problematiku, popsal situaci, jíž byl svědkem. Neříkáš pravdu? Napíšu to. Říkáš pravdu? Napíšu i to. Posmíváš se druhým? Buď si jistý, že se to v mém článku objeví.  

Je jasné, že se tím nezavděčí všem a vždy bude dost těch, kteří ho budou považovat za pisálka píšícího na objednávku teď toho, jindy onoho. Aristoteles by řekl něco o argumentaci ad hominem, dnes se spíše hovoří o napadání osoby, místo kritiky faktů.

Jenže aby novinář mohl pracovat, potřebuje informace, podklady, materiály. A novinář pracující v deníku, je potřebuje co nejdříve. Nemůže sedět u párečku a nabírat kila.

[[img:chrn_fullwidth:1162:]]
Žel Bohu, spolupráce se státními zaměstnanci - vlastně zaměstnanci nás všech, i toho novináře - bývá často opravdovým utrpením. Přestože mají státní zaměstnanci ze zákona povinnost poskytovat informace, které nepodléhají utajení na požádání komukoliv, činí tak neochotně, se zbytečnými prodlevami a evidentně neradostně.

Těžko pochopitelné. Co jim má dělat větší radost, než práce pro jejich chlebodárce, z jehož daní jsou živi? Snad jen polední kávička a cigaretka s holkama z vedlejší kanceláře.

Ale pozor! Existují i státní a obecní zaměstnanci, kteří chrlí den co den tiskové zprávy v počtu, který rozhodně není malým. Ovšem jsou to zprávy, jejichž informační hodnota se blíží nule. Jeden příklad za všechny zde .

Novinář čekající dny a týdny na jednu zprávu tak není spokojeným obyvatelem zdravého města. 

Takový redaktor se totiž smutně dívá do mailové schránky a doslova hypnotizuje ukazatel nových zpráv. A ono nic. 

Mohu-li tedy hovořit za ty, kdo se denně pídí po střípcích, z nichž poté skládají celou skládačku, kterou čtenář za pár sekund proletí a následně s kamarády u piva diskutuje, kamarádkami na dětském hřišti probírá - mějte rádi své redaktory.

I když jsou jejich otázky občas hloupé, vlezlé, nepatřičné, málo znalé problematiky. Slibuji, že pokud je budete mít rádi, oni budou mít rádi vás. A protože vás budou mít rádi, budou o vás psát pravdu. Pravý přítel totiž říká i pravdu, která někdy bolí.

Chrudim - Městské zastupitelstvo schválilo poskytnutí půlmiliónové dotace na pokračující opravy střechy kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Podle chrudimského arciděkana Jiřího Heblta se tak letos dočká opravy i sanktusník - malá věžička nedaleko presbytáře, v níž se nacházel malý zvon:

„Finanční prostředky poskytnuté naší farnosti městem Chrudim budou použity na pokračování opravy střechy kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Tato oprava, která započala v roce 2009, je financována z příspěvků Města Chrudim, z dotačního programu Pardubického kraje a z Programu záchrany architektonického dědictví (PZAD) Ministerstva kultury České republiky.

Rozsah jednotlivých etap se stanovuje podle výše přidělených finančních prostředků na příslušný rok. Oprava probíhá v souladu s příslušnými zákony a pravidly v součinnosti s orgány památkové péče.

Termín dokončení opravy střechy závisí na tom, jak budou v dalších letech dotace přidělovány. Letos by měl být opraven sanktusník na střeše hlavní lodi a budou provedeny přípravné práce k další etapě. S instalací zvonku do věžičky zatím nepočítáme, ale pokud by se nějaká možnost otevřela, jak zvonek pořídit, určitě bychom ho umístili tam, kam patří.

[[img:chrn_fullwidth:1156:Sanktusník je malá věžička nedaleko presbytáře]] 

Oprava střechy je prvním krokem k zamýšlené celkové obnově vnějšího pláště kostela, po které současný neutěšený stav volá už léta. Doufám, že se dobré dílo s pomocí Města Chrudim nakonec podaří dovést k cíli,“ říká arciděkan Heblt.

Chrudim – Slavnostním výkopem otevřel utkání s Domažlicemi Míša Tereska, jenž trpí dětskou obrnou. V charitativní akci bylo vybráno přesně 55 327 Kč! Na jeho úspěch ale již jistý vítěz třetí ligy navázat nedokázal, v souboji nováčků nestačil na Domažlice v poměru 1:5.

Zápas proti Domažlicím byl ve znamení charitativní pomoci pětiletému Míšovi Tereskovi v jeho boji proti zákeřné nemoci. Výtěžek ze vstupného a jednorázové finanční dary od sponzorů budou použity na úhradu jeho rehabilitačního pobytu v Piešťanech. Míša provedl slavnostní výkop a dostal od kapitána Chrudimi Tomáše Linharta věcné dary.

Chrudimští se snažili dobrou věc podpořit ještě lepším fotbalem, regulérně ale musíme uznat, že se jim to i přes snahu nedařilo. Počáteční příměří trochu provětral Pavel Štěpánek, nejaktivnější hráč Chrudimi v prvním poločase, jenž zkoušel štěstí z velké vzdálenosti. První půle příliš šancí nepřinesla a o to více diváky šokovala 30. minuta, ve které se po chybě obrany dostal až před gólmana Kovařík a překrásným lobem otevřel skóre dnešního duelu – 0:1!

Toto byl i poločasový výsledek a po přestávce se začaly dít věci. Domácí vstoupili do druhé pětačtyřicetiminutovky jako uragán a prvních patnáct minut nepustili soupeře téměř z vlastní poloviny. Z toho pramenilo také vyrovnání, o které se po Kesnerově volném přímém kopu postaral přesnou hlavičkou Jiří Adámek – 1:1! Zbytek zápasu bychom mohli nazvat slovy: „Krutá realita.“

MFK bylo stále mírně lepší, jenže soupeř tvrdě trestal chyby v obraně. Po jedné z nich zůstal ve vápně nepokrytý Bezděk a hlavou o břevno opět poslal čtvrtý tým tabulky do vedení – 1:2! Ještě před tím, než se dokázali domácí vzpamatovat z inkasované branky, Domažlice se radovaly potřetí. Nedůraz mladého Drahoše potrestal Kovařík, který před gólmanem ještě předložil Leitlovi a ten se nemohl mýlit – 1:3!

Ne, ne. To ještě není vše. Uplynuly další čtyři minuty, když se čtvrtou gólovou radost ošpuntoval Bauer – 1:4! Definitivní hřebíček do rakve udělal střídající Veselý, který po dvou minutách na hrací ploše v šanci udělal Mrázkovi kličku a přesně k tyči dokonal „bůra“ - 1:5! První zápas po oslavách jisté výhry se nepovedl, Jiskra si odvezla vysokou výhru. 

Chrudim - Velkou soutěž o nejlepší chrudimské maturitní tablo vyhlašují Chrudimské noviny právě dnes. Kteří maturanti zvítězí v tomto roce s nejlepším a nejnápaditějším tablem? O tom rozhodnou čtenáři Chrudimských novin do konce tohoto měsíce.

Neklamným znamením blížícího se léta jsou mimo modré oblohy a krátkých sukýnek i maturitní tabla umístěná ve výlohách našeho města. Před panely s fotografiemi postávají zvědavci, aby se podívali, kdo tento rok uzavírá etapu života zvanou dětství a vstupuje na práh dospělého života. Více či méně povedená tabla jsou komentována, kritizována i oceňována, ale v každém případě budí velký zájem.

Redakce Chrudimských novin se rozhodla, že dá příležitost lidem ze širokého okolí, aby do tohoto hodnocení vstoupili a pomohli nám najít nejlepší a nejnápaditější chrudimské tablo. Pravidla jsou jednoduchá. Podívejte se na první stranu našich internetových novin a vyberte si v soutěži o Nejlepší maturitní tablo a pak už jen zvolte to, které se Vám nejvíc líbí. Každý může hlasovat vždy jednou denně a na konci měsíce se všichni dozvíme, která chrudimská maturitní třída se stane vítězem.

[[img:chrn_fullwidth:1148:Krytý bazén v Hotelu Jezerka na Seči]]
A cena? Velká párty pro celou třídu a jejich přátele u bazénu v hotelu Jezerka. Každý maturant z vítězné třídy dostane navíc voucher v hodnotě 500,-Kč a může tak ve společnosti svých přátel či přítelkyň strávit odpoledne a podvečer na velké bazénové párty s hudbou, drinky a příjemnou společností v největším hotelu v našem okolí.

Takže, dejte se do klikání a už se na vás všechny těšíme. A abychom neošidili i vás ostatní, připravujeme z této velké párty i reportáž s rozhovory s maturanty o všem možném.

Tabla jsou zde

Chrudim - Když před pěti lety zjistili Iva a Michal Tereskovi, že jejich malý Míša má dětskou obrnu, trvalo jim jen chvíli, než jim došlo, jak zásadně se od té doby změní jejich život. Po zdrcujících diagnózách s malými světélky naděje, se pustili do dlouhého boje se zákeřnou chorobou.

Od té doby oni i Míša absolvovali nespočítatelně lékařských vyšetření, zákroků a procedur,  než se dostali k informaci, že na Slovensku existuje něco, co může malého Míšu částečně vrátit do normálního života. Od té doby tatínek Michal nemyslí na nic jiného, než jak sehnat onu potřebnou sumu, kterou specializované pracoviště Adeli za léčbu požaduje.

Míša mezitím statečně bojuje a pere se s nesnázemi života. Věci, které všichni z nás považujeme za samozřejmé a snadné, překonává Míša s vypětím a to, co je pro nás chvilka, je pro Míšu hrozně dlouhá doba. Přesto všechno je to normální usměvavý kluk, který si rád hraje, miluje sport a hlavně hokej a také se snaží pomáhat doma rodičům. Co na tom, že nemůže chodit a leze při tom po zemi. Hlavně, když může mamince pomoci s domácími pracemi, aby to pak oba mohli večer vyprávět tatínkovi, když přijde z práce.

[[img:chrn_fullwidth:1147:Takhle krásně se z vozíčku můžu v lázních napít]]

V prosinci tohoto roku snad Míša pojede do slovenských Piešťan, aby konečně mohl podstoupit speciální léčbu ve zdravotnickém zařízení Adeli. Rodiče do té doby musí dát dohromady 100.000 korun, které bude léčba stát. Tatínek Michal Tereska se toho ale nebojí a neúnavně dělá vše pro to, aby potřebnou částku zajistil.

Lidem okolo manželů Tereskových není Míšův osud jedno a všichni se snaží nějak pomoci. A právě chrudimští fotbalisté, kteří oslavili před několika dny svůj velký úspěch, pozvali malého Míšu na svůj první „po vítězný“ domácí zápas a požádali ho, aby provedl na stadionu MFK slavnostní výkop.

Nejenom toto přátelské gesto se odehraje na stadionu Za Vodojemem v sobotu, 19. května v 10.15 hod. Stejně tak budou fotbalisté organizovat i finanční podporu, kterou věnují na Míšovu léčbu. Chrudimští vítězové tak symbolicky pomohou malému Míšovi Tereskovi v jeho největším životním zápase.

Další informace na stránkách www.obrna.eu

Kam zmizelo 15 milionů na zakopání horkovodu podél řeky Chrudimky? Na tuto otázku nedostal včera zastupitel Thér od starosty Řezníčka jednoznačnou odpověď. Odpovědí byl zastupiteli pouze starostův úšklebek...

Je pravdou, že se lidé žijící vedle tohoto hrůzného monstra, které mají pod okny, na jeho zakopání těší už několik let. Těší se od doby, co radnice nechala na své tiskovce vyhlásit, že získala na jeho skrytí pod zem peníze od investorů obchodního domu Tesco a sousedního Parku Píšťovy. Avšak od té doby je ticho po pěšině...

Čekal bych proto od starosty víc, než jen úšklebek nad písemným návrhem zastupitele, který se evidentně narozdíl od některých pasivních nebo loajálních kolegů k starostovi v městském zastupitelstvu na danou problematiku důkladně připravil.

Čekal bych víc už proto, že měl starosta v minulém volebním období uvedené peníze ve své dikci a také proto, že je v současnosti činný v orgánech Opatovické elektrárny, kde je zavázán, stejně jako všichni jeho předchůdci od dob starosty Nového, nemalou roční odměnou v řádech statisíců korun.

Nastal tedy nejvyšší čas, aby se k problému postavil čelem a doložil, kam oněch 15 milionů zmizelo, nebo kde byly proinvestovány (prohospodařeny) a jak budou v rozpočtu nahrazeny. Je totiž nanejvýš logické a hospodárné spojit tuto investici s chystanou odbočkou horkovodu k městskému stadionu.

V opačném případě bude pohrobek socialismu (horkovod) dál hyzdit životní prostředí "zdravé" Chrudimě a pouze se arogantně rozkročí přes řeku Chrudimku pod záminkou zanedbatelných "úspor". Není totiž žádným tajemstvím, že Opatovice v nejbližších letech, zhruba od roku 2016, avizují drastické zvýšení cen odpadového tepla. To už si ale nejspíš nikdo ze zastupitelů ve své "zaneprázdněnosti" neověřil.

Chrudim - Zatím poslední Antidiskotéka Jiřího Černého poukázala na velký zájem chrudimských hudebních nadšenců. Málokdo z nich ale ví, že za pořádáním se skromně skrývá ještě jeden nadšenec. Do Chrudimě přivedl tyto pořady Jan Vichr.

Chrudimské noviny se ho proto zeptaly, kde se vzal nápad pozvat hudebního kritika pana Černého k nám do Chrudimě.

[[img:chrn_fullwidth:1074:Jan Vichr, dramaturg chrudimských pořadů Jiřího Černého.  Foto: Chrudimské noviny]]

Myslela jsem si, že za vším musí být nějaká agentura, ale jestli se nepletu, vy nepracujete v tomto oboru?

Ne, ne, jsem zaměstnán ve státní správě, tuto aktivitu mám jako svého koníčka, vyplývajícího ze zájmu o kulturní dění. Maturoval jsem v r. 1968. Intenzivně jsem prožíval ta krásná 60. léta, která se samozřejmě odrazila i v literatuře, hudbě nebo ve společenských událostech. A to mě drží dodnes.

Jak Vás to tedy napadlo?

O večerech v Divadelní kavárně jsem uvažoval již delší dobu. Žiju v Chrudimi zhruba deset let, pořad tohoto druhu mi zde citelně chyběl. Znám se s panem Černým poměrně dlouho. Někdy od 70. let, kdy jsem na jeho pořady chodil v Praze, a tak jsem toho využil.

Jiří Černý už tenkrát dělal Antidiskotéky?

Ano, dokonce mi (pro něj úplně cizímu člověku) přinesl na jednu z nich na kazetě nahranou desku, která díky tehdejší cenzuře nevyšla. No a pak jsme se občas různě potkávali, a mám pocit, že i rádi. Známosti jsem využil i v Pardubicích, ve volném čase jsem byl činný v místním filmovém klubu jako lektor.

V roce 1989 se mi podařilo zajistit účast pana Černého při promítání filmu „Newport Folk Festival“ z roku 1967, kde vystupovaly přední hvězdy folkového a bluesového nebe. On citlivě vstupoval do promítání s poznámkami k jednotlivým účinkujícím. Bylo to nezvyklé, velice zajímavé.

Na besedě po filmu naprosto otevřeně hovořil o svých názorech na tehdejší situaci a o své činnosti kolem roku 1968 i po něm. Dodnes se divím (a nejen já), že nás tehdy nezavřeli.

Vzpomínáte na práci při filmovém klubu?

Na dobu působení v Pardubickém filmovém klubu vzpomínám moc rád. Filmové kluby byly tenkrát ostrůvky svobodných výměn názorů; podařilo se nám v rámci filmových představení uspořádat besedy s osobnostmi, které jinak měly přístup na veřejnost v různé míře ztíženou, jako například režisér Jiří Krejčík, výtvarník Theodor Pištěk, režisér animovaných filmů Gene Deitch se svou ženou, režisér Fero Fenič a další.

A jedna zajímavost - v roce 1988 měli v Pardubicích světovou premiéru Ropáci Jana Svěráka, tehdejšího studenta režie na FAMU, za jeho osobní účasti. Ale tenkrát se o tom moc nesmělo mluvit. Ani ne tak z politických důvodů (i když Ropáci soudruhům moc nevoněli), ale hlavně proto, že film byl nominován na studentského Oskara do Ameriky.

Jedna z podmínek byla, že před  tím nesmí být uveden nikde jinde. A Honza Svěrák si chtěl ověřit reakce mimopražského publika. Ropáci tenkrát toho studentského Oskara získali.

[[img:chrn_fullwidth:1122:Jiří Černý.  Foto: Chrudimské noviny]]
Ale zpět k Jiřímu Černému ...

Nezapomenutelným zážitkem bylo pozdější střetnutí 18. 11. 1989 v sále Dopravních podniků v Praze na setkání členů Jonáš klubu, které pan Černý moderoval. Vzhledem ke známým sametovým událostem se večer změnil v manifestaci. Přímí účastníci předchozího večera popisovali své zážitky z Národní třídy.

Ta zjitřená atmosféra byla neskutečná. Pan Černý mi pak říkal, že kdyby večer proběhl, tak, jak byl původně naplánovaný, měl na podium vystoupit Václav Havel. Ale takhle musel být jinde…

Jiří Černý citlivě komentuje nejen hudbu, ale i dobu hodnotí velice srozumitelně.

To máte pravdu, obdivuji na něm, že nejen perfektně rozumí tomu, o čem vypráví, ale že dokáže hudbu zasadit do společenského kontextu. Asi není příliš známé, že má hluboké znalosti též o vážné hudbě (v Chrudimi měl minulý rok krásný pořad o Emě Destinnové).

Navíc velkou část osobností, o kterých vypráví, osobně zná, což využívá nikoli k tomu, aby se nějakým způsobem chlubil, ale k tomu, aby posluchači dotyčného ještě více přiblížil. Své názory i v době, kdy naprostá většina z nás potupně mlčela, dokázal zastávat otevřeně.

[[img:chrn_fullwidth:1076:Redaktorka Chrudimských novin Věra Nevečeřalová a Jan Vichr.  Foto: Chrudimské noviny]]
A kdy jste se rozhodl zkusit nabídnout Jiřímu Černému Chrudim?

Po revoluci bylo času na setkávání méně, ten revoluční kvas nás nějak pohltil. Občas jsem zajel na jeho Antidiskotéky, až mě napadlo (a dnes si vyčítám, že pozdě), že by mohl pan Černý přijet i do Chrudimi.

Po úžasném druhém koncertu Leonarda Cohena v Praze v srpnu v roce 2009, který jsem měl to štěstí vidět stejně jako on, jsem se s ním spojil. Zeptal jsem se ho, zda by se nechtěl o své zážitky z koncertu s námi podělit. On rád souhlasil, a tak započala naše trvalejší spolupráce.

Našel jste v našem městě vhodného pořadatele?

Nejdříve jsem přemýšlel o vhodném místě. Když padla volba na divadelní kavárnu, bylo jasné, že pořadatelem musí být Chrudimská beseda; chtěl bych jí touto cestou poděkovat za ochotu i vstřícné jednání.

Já tedy navrhnu panu Černému témata, Chrudimská beseda sdělí volné termíny, a někdy kolem září to dáváme dohromady na příští rok. Mohu s potěšením říci, že ačkoli Jiří Černý další nabídky na pořádání antidiskoték především z časových důvodů odmítá, s Chrudimí počítá i do budoucna.  

Myslím, že hlavně poslední kavárna ukázala, jaký je velký zájem o Antidiskotéky, co plánujete na podzimní setkávání?

Dohodli jsme se na čtyřech vystoupeních v roce, což je, myslím, tak akorát. Rád bych samozřejmě častěji, Jiří Černý toho má opravdu moc.

Letos nás tedy čekají ještě Rolling Stones v září a koncem listopadu v čase předadventním opět Leonard Cohen. Je to reakce na časté žádosti o opakování tohoto pořadu, splácíme tím i určitý dluh těm, kteří se na první pořad nedostali. Bylo jich tenkrát hodně…

Pro příští rok uvažuji o hudebních profilech Boba Dylana nebo Johnnyho Cashe, Elvise Presleyho, Pink Floyd, skupiny Crosby, Stills, Nash & Young, Doors, z našich ETC, Marsyas nebo Spirituál kvintet. Bude problém z toho množství kvalitní muziky vybrat pouze čtyři zástupce. V hlavě nosím ještě jeden nápad, ale musím to ještě domyslet.

Víte, že mi Jiří Černý při rozhovoru řekl, že za poznání příjemného chrudimského publika vděčí právě Vám?

To mě samozřejmě velice těší. Každé setkání s panem Černým je pro každého z nás setkáním se vzácným člověkem, který ovlivnil a ovlivňuje více než dvě generace posluchačů a čtenářů. Člověk s obrovskými znalostmi a přehledem, který si na nic nehraje, je přirozený a skromný.

Jak napsal jeden z jeho přátel ve sborníku k jeho 75. narozeninám: „Chybíš všude tam, kde nejsi. A možná dnes více než tehdy.“  A já jsem moc rád, že alespoň čtyřikráte do roka Jiří Černý v Chrudimi nechybí.    

Děkuji za rozhovor. 

Chrudim - Muzeum barokních soch ve své první sezóně přichystalo pro každého návštěvníka něco. Na své si přijdou milovníci horrorů i počítačových her.

Zatímco rodičům zůstane v paměti krása soch barokních mistrů, děti se mohou zabavit hledáním zvířecích motivů na jednotlivých sochách či obrazech. Podle představ realizátorů této soutěže, jim odměnou bude možnost „zapařit“ si na počítači v podzemních prostorách bývalého kapucínského kostela. Atributy jednotlivých světců jim tak nadále zůstanou velkou neznámou.

Příští čtvrtek a pátek zaplaví město příznivci Bambiriády. Duchovní otec této akce - místostarosta Roman Málek, pak pro děti, krom tradičních gumových skákacích hradů, cukrové vaty a zmrzliny, připravil speciální program. Jaký? To je překvapením. Až se vaše dítko dostatečně vyřádí na atrakcích zábavných, můžete směle pokračovat v prohlídce soch.

Po ochutnávce vína, která se v pod dohledem svatého Jana Nepomuckého uskutečnila 31. března, bude 8. června následovat i tanec. Barokní nocí plnou tance vás provede soubor Villanella a pod vedením zkušených tanečníků se třeba i nějaký ten taneček naučíte. Paruka a pro dámy obruče pod sukni nejsou nutné. Program bude probíhat od 20 hodin do půlnoci a jedná se o součást Festivalu muzejních nocí 2012.

Hned druhý den – 9. června se konečně dočkají milovníci filmů plných krve, napětí a děsu. BIOBAROKO připravilo „Noc hrůzy“. Čas začátku hrůz v MUBASu pak byl stanoven na 20 hodinu. Jen několik málo kroků za zády svatého almužníka tak můžete shlédnout filmy Temné stíny, Ať vejde ten pravý a španělský trhák REC.

[[img:chrn_fullwidth:1140:Bude to hrůza]] 

Přesné znění programu, kterým Muzeum barokních soch oslaví 350 let od položení základního kamene kostela žebravých mnichů není zatím známé.

Tolik tedy prozatím z nabídky programu nesoucího charaktristické znaky rukopisu místostarosty odpovědného za kulturu v našem městě.