Teplo je v létě někdy k neudýchání. Ví to moc dobře stavební dělníci, popeláři, pracovníci údržby zeleně a další, kteří jsou často nuceni pracovat i v extrémních teplotních podmínkách jako nyní. Všichni dohromady na to mají jeden společný recept - začít s prací co nejdříve, než je začne slunko grilovat jako kuře na rožni. A tak, pokud žijete v sídlišti jako já, vás nezřídka probudí pod okny řev travní sekačky nebo rachot kontejnerů, jejichž obsah právě polyká popelářský vůz.

Člověk si tedy po ránu chvíli zanadává, ale za moment se s tím musí chtě nechtě smířit, pokud má fungovat občanská vybavenost jeho bydliště. Nesmířil se s tím ale dnes jeden obyvatel Husovy ulice, kterého vyrušila ze spánku v pět ráno parta stavebních dělníků, která tou dobou už zateplovala panelák, v němž žije. Zavolal na ně proto strážníky, aby zjednali nápravu, a uspěl. Proč?

Doba nočního klidu není ve městě stanovena jen tak náhodou. Zohledňuje potřeby člověka na odpočinek s ohledem na jeho zdraví a stanovuje tudíž mantinely, které nelze překročit. A přesně tuhle hranici dnes zedníci překročili a byli proto z lešení vykázáni dolů. Sobecky mysleli v tu chvíli jen na sebe a nezajímalo je, co na to ostatní lidé. Vůbec nepomysleli na rozumný kompromis, jehož prostřednictvím jim městská vyhláška umožňuje začít s pracemi už v šest hodin ráno, přestože i to je pro leckoho brzy. Alespoň pro mne.

Vše je tedy o vzájemné toleranci. Pokud strpíme brzy ráno popeláře nebo údržbáře zeleně pod svými okny, aby v pozdějších hodinách netrpěli horkem, měli by i stavební dělníci pamatovat na to, že jejich spoluobčané potřebují určité množství hodin spánku k životu. Stačí, že nás ničí současné horko, natož ještě bezohlednost druhých. 

Chrudim - Likvidace staré ekologické zátěže v areálu bývalého strojírenského kolosu Transporta za více než 160 milionů ještě nezačala. A to přesto, že práce měly být už v plném proudu. Důvodem je administrativní nepružnost ministerských úředníků.

Firma, která zakázku získala ve výběrovém řízení, musela totiž nejprve zpracovat na sanaci jedovaté skládky projektovou dokumentaci, kterou vzápětí nechala posoudit ministerstvu životního prostředí, jehož kladné vyjádření k zahájení prací potřebuje. Ministerstvo se ale ještě doposud k projektu nevyjádřilo. Začít se sanací se přitom mělo už na začátku minulého měsíce.

My si jen připomeňme, že je nutné na zabránění pronikání chlorovaných uhlovodíků z bývalé Transporty do podzemních vod u Medlešic, Dřenic a v blízkosti samotného areálu vynaložit každý den necelých 20 tisíc korun. Jde o náklady na provoz hydraulické clony, která to umožňuje, a financuje ji Pardubický kraj.

Ten také loni schválil na likvidaci staré ekologické zátěže v bývalé Transportě dotaci ve výši 15 milionů korun. Dalších 158 milionů, které městu zprostředkoval poslanec a místostarosta Jan Čechlovský (ODS), má poskytnout právě ministerstvo životního prostředí, na jehož vyjádření k projektu se teď čeká. Jisté je nyní jen jedno, plánovaný termín dokončení sanace se už nestihne, protože akce nabírá značný časový skluz. Kdy se nakonec začne, bude záležet pouze na ministerských úřednících.

Pardubice - V úterý krátce po obědě se nad městem objevil oranžový mrak z jedovatých plynů, které unikly z areálu společnosti Synthesia Pardubice. Mrak zasáhl největší pardubické sídliště Polabiny, ale také Rosice nad Labem, Staré Hradiště, Doubravice a Ohrazenice. Podle svědků zahalil i Kunětickou horu.

Jedovaté plyny unikly podobně jako v pondělí ze zásobníku. O provozní nehodě v chemičce, při které nebyl nikdo zraněn, byli neprodleně vyrozuměni starostové všech okolních obcí a jejich obyvatelstvo následně prostřednictvím městského rozhlasu. Lidé byli upozorněni, že by měli na přechodnou dobu přestat používat ventilaci a zavřít všechna okna. Současně jim bylo doporučeno, aby chránili svoje dýchací cesty s pomocí kapesníků.

"Jednou z možných příčin provozní nehody jsou extrémně vysoké venkovní teploty. Vedení společnosti proto přijalo okamžitá opatření a přerušilo část výroby. Majetek a osoby v areálu SemtinZone nebyly ohroženy," uvádí mluvčí Synthesie Jaroslava Doležalová.

Výbuch zásobníku způsobil v pardubické chemičce únik malého množství oxidu dusíku už v pondělí. Tehdy došlo s největší pravděpodobností v jednom z deseti zásobníků k přehřátí a nahromadění par a poté k jejich výbuchu. Na místě po oba dny zasahovali jak hasiči, tak i policisté.

Pustit rallye do historického centra města je asi tak stejné, jako skládat umělohmotné hlavolamy uprostřed barokní krásy. Neříkám tím nepustit rallye do města vůbec, ale na vhodnější místo. Podobně jako skládat hlavolamy třeba v Domě dětí a mládeže. Potom by nebylo nutné psát, že jakýsi nevzdělaný "šílenec" v zeleném mitsubishi otočil na plný plyn svoje "vytuněné" auto na dlažbě historického náměstí a poničil tak dlažbu, za kterou město utratilo svého času hezkých pár milionů.

Všechno je otázka vkusu, vzdělanosti a kulturní vyspělosti těch, kteří takové podniky organizují, povolují je nebo o nich v rozporu se skutečností píší, že nikomu nevadí. Všichni nesou každý svým dílem za poničenou dlažbu zodpovědnost. Přísliby pořadatele, že se všemi účastníky závodu věc projedná a upozorní je, aby se takového jednání napříště zdrželi, přicházejí nejen pozdě, ale jsou nicotné ve srovnání s mizivým diváckým zájmem o silné stroje v centru a způsobenou škodou.

Od organizátorů akce pochopení nečekejme, jim o město nejde. Oni potřebují jen atraktivní kulisu pro sponzory, jakým je historické náměstí Chrudimi. O město by mělo jít ale úředníkům radnice, kteří by měli včas rozpoznat, co se na Resselovo náměstí hodí anebo by měli stanovit natolik přísné podmínky ke konání takových soutěží, aby ti, co to způsobili, platili za vzniklé škody jako "mourovatí".

Mezi Pardubicemi a Chrudimí se nabízí ve spojitosti s létem jedno srovnání. Zatímco Pardubice svoje koupaliště na Cihelně dlouhodobě pronajímají soukromníkovi a vybírají ho podle toho, jak velkou bude chtět po městu dotaci, Chrudim provozuje plovárnu pod nemocnicí v rámci městských sportovišť ryze na své náklady. Není přitom žádným tajemstvím, že už několik let po sobě hospodaří v záporných červených číslech a radnice na její provoz pravidelně doplácí.

Možná by v této souvislosti neškodilo, kdyby se chrudimští radní poptali svých kolegů v Pardubicích na klady a zápory uvedeného nájemního vztahu, který ve městě perníku s úspěchem praktikují řadu let, a třeba by našli recept na to, jak mít plovárnu konečně ziskovou. Možná také zjistí, že tudy cesta pro Chrudim nevede. Toliko můj letní postřeh o novém vítězi výběrového řízení na pronájem letního koupaliště v pardubické Cihelně.

Chrudim - Záměr města kooperovat v Topolské ulici s některým ze soukromých developerů při výstavbě nové budovy, kde by výměnou za zdejší pozemky mohla dál fungovat v přízemí městská knihovna, nevyšel.

Mnozí investoři v oboru považují totiž nabídku za nevýhodnou a tak není vyloučeno, že bude muset zdejší pobočka knihovny, která funguje v nevyhovujících prostorách, omezovat svoje služby nebo se odsud dokonce časem nadobro vystěhovat. Nic na tom nemění ani fakt, že je o její služby stále větší zájem.

Město, kterému montovaná budova ze 70. let na dotčených pozemcích patří, nemá na její zboření a následnou výstavbu peníze. Vypsalo proto na začátku letošního roku z rozhodnutí předchozí městské rady výběrové řízení, v němž nabídlo developerům bezúplatný převod pozemků v Topolské ulici na výstavbu nových bytů, avšak za několika podmínek - že na své náklady zboří stávající "papírové" stavení a postaví zde bytovku, přičemž přenechá městu celé přízemí na provoz pobočky knihovny a dalšího obchodu.

Někteří investoři označili tento záměr ještě před vyhlášením samotné soutěže za nerealizovatelný, přestože ho radnice prezentovala jako výhodný. "Připravované řešení by mohlo vše vyřešit. Navíc přichází v době stavební recese a je to i možnost pro stavební firmy v době útlumu. Nepotřebují totiž prostředky na pořízení pozemků. Mohou tedy začít stavět a nabízet byty. Po ukončení přenechají jen část prostor městu,“ uvedl tehdy ke kooperaci s developery nedávno odvolaný chrudimský místostarosta Roman Málek (v Koalici pro Chrudim za KDU-ČSL).

Jak se nyní ukazuje, odhad investorů byl správný a do soutěže se nikdo nepřihlásil. Město tak ztratilo čas a ředitelka Městské knihovny v Chrudimi Hana Mazurová je teď nucena přemýšlet o dvou variantách, jak neuspokojivý stav na pobočce v Topolské ulici řešit - buď investovat do generální rekonstrukce zastaralé budovy nebo odsud pobočku vystěhovat. S ohledem na prázdnou městskou pokladnu je daleko pravděpodobnější druhá varianta. Pro obyvatele přilehlého sídliště, zejména důchodce a maminky s dětmi, by to tedy znamenalo docházet do knihovny do centra města a nikoli do té, kterou teď mají pod okny.

Chrudim/Topol - Starý, udřený „jézedák“ v montérkách, dolující ze svého stařičkého zetoru poslední zbytky výkonu nebo zemitý ostravský opravář snažící se za průtrže nadávek opravit rozbitou mašinu. To si asi většina z nás vybaví, řekne-li se slovo sedlák.

A pak přijde usměvavý tetovaný mladík, se stříbrným řetězem kolem krku, na němž se houpe miniaturní dvouválec. Veškeré předsudky a představy jsou rázem pryč. Když vám potom ukáže moderní techniku, s jejíž pomocí obdělává své pozemky, udýchaný zetor je minulostí.

Takový je Jan Komárek, nebo-li Johny V-moto. Honza je totiž krom úspěšného sedláka i neméně nadšeným dobrovolným hasičem a motorkářem.

A jak se Honza k zemědělství dostal?

„Úplně jednoduše. Po revoluci přišly restituce a i když se o tom nejdřív vůbec neuvažovalo, něco nám bylo vráceno. Tatínek pracoval v družstvu a chtěl tam i zůstat. Komunističtí funkcionáři se mu ale začali mstít, přeřadili ho na nižší post. Tatínek si proto řekl, že než zůstávat v práci za mrzký peníz, radši to zkusí na svém,“ začíná své vyprávění mladý topolský sedlák.

[[img:chrn_fullwidth:1829:Jan Komárek s autorem článku.  Foto: Chrudimské noviny]] 

Honzův tatínek si vzal stroje, které byly samozřejmě v hrozném stavu, a začal pracovat v Průmstavu. Teprve odpoledne, po práci se mohl pustit do druhé směny, při níž už mu pomáhal i budoucí úspěšný zemědělec Jan Komárek. Začínal s jednoduchými pracemi - popojíždění traktorem po poli, něco podržet, dívat se, jak opravit to i ono.

„Posléze se připojil i brácha. A protože nám v restitucích vrátili i starou avii, zkusil si zařídit vlastní autodopravu. Jak ale polí přibývalo, musela autodoprava z cesty a začali jsme se plně věnovat jen zemědělství. Nejdřív samozřejmě táta s bratrem, když ale táta odešel do důchodu, převzal jsem jeho podíl já. Takže teď hospodaříme spolu s bráchou,“ usmívá se Honza.

Komárek absolvoval střední odborné učiliště ve Chvaleticích. Tady získal průkazy k obsluhování všeho, co jen v zemědělství jezdí. Po výučním listě pokračoval nástavbou a za dva roky už měl hotovou maturitu.

„S bráchou máme svoje role rozdělené perfektně. On je spíš mechanizátor teoretik, praktické věci dělám zase já. Příprava půdy mě baví, kombajn, postřikovač je jeho parketa. Samozřejmě že zbylé věci děláme už společně,“ vysvětluje Komárek rozdělení práce v rodinném podniku.

„Plánování a vymýšlení, co s penězi, kam investovat, je někdy náročné, ale nestěžuji si. Když někdo něco umí a baví ho to, tak je to dobrý.“

Vývoje v Evropské unii se topolský sedlák nebojí. Dotační politika unie je sice podle něj nespravedlivá, ale českým zemědělcům zase tolik neubližuje.

„Drtíme a válcujeme celou Unii v kvalitě, produktivitě a výnosech, což v Bruselu dobře vědí, proto nás nemohou pustit na stejné podmínky, jaké mají ostatní státy. Kdybychom před lety nevstoupili, mnoho věcí by nebylo. Samotný trh by byl ale stabilnější. Dnes totiž ceny komodit kolísají neuvěřitelným způsobem. Každý rok jsou jiné. Jeden rok jednoduše hodně vyděláme, druhý rok sotva vyjdeme,“ přibližuje přístup úředníků Honza.

[[img:chrn_fullwidth:1831:Honza za volantem svého stroje.  Foto: Chrudimské noviny]] 

„Kdyby dnes Unie dotační tituly zrušila, měli bychom se lépe. Vrátil by se volný trh a mohli bychom klidně obchodovat. Snažíme se o to i tak. Jde to ztuha. Existuje tu totiž monopol pana Babiše, který vlastní prakticky vše, co sedlák potřebuje. Výkupy, prodává stroje, postřiky, vlastní některá družstva, která poté vytvářejí nepřirozenou konkurenci.

Zrušení dotačních titulů by ukázalo, jak je český sedlák konkurenceschopný. Oproti farmám v Rakousku nebo Německu jsou ty naše v průměru i dvakrát větší. Máme daleko vyšší výnosy a naše produkce je kvalitnější. Proto často obcházíme Babišovo impérium prodejem přímo z našich stodol a skladů,“ popisuje sedlák strasti s nadnárodními giganty.

Zrušení dotací v roce 2014 se tak dotkne pouze těch, co podnikají v rostlinné výrobě na horách. Tam se totiž moc velkých výnosů nedosáhne a dotace tak pomáhají. S největší pravděpodobností zde bude nutné obnovit pastvu a pastviny.

„Řevnivost mezi námi panuje, ale jde spíše o soupeření mezi sedláky a družstvy. Některá družstva totiž ještě hospodaří podle dávno přežitých postupů a užívají staré metody. Pozůstatky JZD pak vlastní velké plochy půdy a nechtějí je pustit. A zvláště u nás dole, kde máme nejkvalitnější půdu, existuje velká rivalita o pozemky. Malí sedláci si naopak pomáhají. Půjčujeme si stroje, hnojiva, postřiky ale i práci. Třeba když někdo nestíhá při žních. Snažíme se pomáhat jeden druhému,“ vysvětluje Honza Komárek.

Budoucnost zemědělství je mlhavá. Živočišná výroba je prakticky na svém dně. Zato rostlinné se daří dobře. Především řepka a pšenice se najde skoro na každém poli. A pěstovat řepku se vyplatí dvakrát, protože přidávání řepkového oleje do paliv jen tak nepřestane.

A šel by do toho znovu?

„Člověk by se měl věnovat tomu, čemu rozumí a co ho baví. Mohl bych se věnovat opravování aut, ale to taky stojí spoustu peněz. Obchod taky nemá své jisté. Stavební firmy také nemají jistou práci. Šel bych do toho znovu. Dvakrát se zkušenostmi, které dnes mám. Něco se dá udělat jinak, něco lépe,“ nerozmýšlí se topolský zemědělec.

A co se nám podařilo?

„Za ta léta se nám podařilo kompletně obměnit vozový park a stroje. Koupila se další půda a statek. Na to jsem určitě hrdý. Člověk by měl být hrdý na všechno. Když se něco nepodaří, tak je to spíše v obchodě, někdo vás podvede, což moc ovlivnit nejde. Nelze být ale paranoidní, nebo příliš důvěřivý. Rok od roku investujeme do dalších a dalších zdokonalení. I přesto, že už jsme dnes prakticky na vrcholu. Stroje máme takové, jaké jsme vždycky chtěli, všechno funguje. Plánujeme stavbu sil na obilí, neboť Unie plánuje novou normu a zrní by se nemělo skladovat na zemi. Přes padesát let to spolehlivě fungovalo a najednou je prý pšenice plná myší,“ směje se Komárek.

„Nakonec už jen zámkovou dlažbu a kytičky. Času je dost,“ končí náš rozhovor hasič, sedlák a motorkář v jedné osobě. 

Chrudim - Prodej bývalé Léčebny dlouhodobě nemocných (LDN) na chrudimském Kopečku byl prý prapodivný a uskutečnil se podezřele rychle. S tímto zjištěním přišla Česká televize, která se kvůli tomu navezla do hejtmanství Pardubického kraje.

Podle reportérů veřejno-právní televize byl architektonicky ceněný objekt s kubistickou fasádou prodán hluboko pod cenou a navíc firmě, která existuje necelý rok. Přestože znalecké posudky odhadují cenu bývalé LDN s přilehlými pozemky na zhruba deset milionů korun, pardubická firma Fabelan, která se zabývá pronájmem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, ji teď od kraje koupila za necelé tři miliony.

Náměstek hejtmana Roman Línek (v Koalici pro Pardubický kraj za KDU-ČSL) ale způsob prodeje i prodejní cenu objektu obhajuje. "Částka těsně pod tři miliony odpovídá současnému trendu na trhu s nemovitostmi," říká. Jak dodává, kraj prodal budovu s rondo kubistickým portálem za nejvyšší možnou cenu. "Je to reálná částka, za kterou se dal tento areál prodat. Byla to jediná cesta, jak se ho pokusit zachránit a vrátit zpátky k životu," míní Línek.

Firma Fabelan se zatím nechce vyjadřovat k tomu, jak s bývalou LDN naloží. Nicméně územní plán města Chrudim počítá s touto lokalitou pouze pro sociální služby a veřejnou správu. Pokud by tedy chtěl nový vlastník přestavět bývalou léčebnu například na komerční prostory nebo zde vybudovat byty, musel by přesvědčit městské zastupitelstvo, aby dalo změně stávajícího územního plánu v těchto místech zelenou. To ale pro něj bude samozřejmě znamenat zdlouhavá jednání bez nejistého výsledku, že uspěje.

Periodický i neperiodický tisk je v posledních dnech zaplaven alarmujícími zprávami. Obyvatelé Chrudimě, Pardubic i Hradce Králové jsou systematicky děšeni informacemi o krachujících jednáních mezi Elektrárnami Opatovice (EO) a firmou Czech Coal (CC). Pokud se giganti nedohodnou, hrozí prý některým obyvatelům zmíněných měst reálné nebezpečí umrznutí. Teplo, které jim do radiátorů dodávají EO prostě nebude.

Proč? Protože firma, která elektrárně dodává uhlí, uhlí dodávat přestane.

Proč? Protože EO se s CC nejsou schopné dohodnout na výši plateb za nezbytnou surovinu.

Slyšíme výkřiky o lhaní, manipulaci, braní rukojmích.

Kdo ale jen trošku nahlédl do zákulisí sporu, nemůže za kauzou nevidět něco zcela jiného.

Firma Czech Coal je typickým příkladem firmy, jakých v devadesátých letech vyrostlo víc než dost. Jejich vlastníci se dokázali v právním vakuu pohybovat jako ony pověstné štiky, šíbři, chcete-li. A tak se i stalo, že majetek státu - hnědé uhlí, má právo těžit ten i onen, diktuje si požadavky, jejichž oprávněnost je pochybná.

Vázat cenu hnědého uhlí na cenu černého? Podle některých v pořádku, podle jiných absolutní nesmysl.

V kuloárech se šeptá mnohé. Nejzajímavější je ale informace, která tvrdí, že současná přestřelka je vlastně jen dělostřeleckou přípravou. CC ostřeluje zákopy protistrany proto, aby cesta ke koupi elektráren v budoucnu byla o to snazší. Vůbec tak nejde o EO, dodávky tepla, smlouvy.

Vždyť co je lepšího, nebo lépe, výnosnějšího, než mít pod palcem jak zdroje suroviny, tak následné zpracování? Pan Babiš českým zemědělcům ukazuje, jak se to dělá. Vlastní od prodejen osiva, po stroje, které plodiny sklízejí, přes výkup komodit. Dokonalé dílo.

Možná se CC inspiroval zde, možná jinde. Budoucnost ukáže, kde se skrývá srdce páně Tykače. 

Chrudim - Dnes se podívám do trošku vzdálenějšího koutu našeho kraje, ale určitě to bude stát za to. Akce, jakou je Cihelna, se koná jednou do roka a přitáhne tisíce návštěvníků. Vítejte u dalších víkendových tipů.

Město Králíky leží kousek od česko - polských hranic a krom krásného poutního kostela v něm najdeme i prvorepublikovou pevnost Hůrka. Ta je přístupná veřejnosti teprve od roku 2008. Tátové a kluci libovolného věku jistě ocení práci všech, kdo se zasloužili o uvedení betonového monstra do původního stavu.

[[img:chrn_fullwidth:1819:Pozvánka na Cihelnu.]] 

Cihelnou ale žije celé město. Program je opravdu nabitý a zajímavý - začíná už v pátek 17. srpna a bojové ukázky nejen historické techniky jsou v plánu o sobotě 18. srpna.

V pátek se na Resselově náměstí představí posádky, které druhý den zkusí štěstí v Rallye Železné hory. Na závodníky v naleštěných miláčcích čeká dokonce zcela nová rychlostní zkouška. Doporučuji opatrnost. Lidem i lesní zvěři. Rok, co rok čteme o smrtelných úrazech, které zapříčinilo auto, jež řidič při podobné akci nezvládl. Diváci často stojí tam, kde nemají a neštěstí je hotové. Pokud se však dodrží všechny bezpečnostní předpisy, jen tak něco se zážitku z automobilových závodů nevyrovná. Pánové z Top Gearu by jistě souhlasili.

Protože sinice letos dopřály koupajícím se odvážlivcům v přehradě mezi Ohebem a Vildštejnem klid a čisté plavky, můžeme vyrazit i na Seč. Počasí by mělo být příznivé.

V sobotu o půl deváté večer se také na Košumberku chystá divadelní představení inspirované nejznámějším českým fabulátorem historie Aloisem Jiráskem. Staré pověsti české se pokusí oživit JDO Jaroslav. Vstupné 90 a 60 korun.

Milovníky rostlin, stromů a vůbec všeho, co kvete a roste jistě potěší nabídka slatiňanského zámku. V sobotu je další možnost zúčastnit se první komentované procházky po unikátním zámeckém arboretu. Komentované exkurze zavedou návštěvníky jak do slatiňanského parku, tak i do nově vzniklého malého zámeckého arboreta. Během každé z nich představí průvodce Vítězslav Haupt desítky zajímavých dřevin. Exkurze nikdy nebudou zcela stejné - pokaždé bude jiná trasa i výběr zajímavostí, které průvodce během exkurze představí. Na závěr každé z exkurzí proběhne i symbolická výsadba v zámeckém arboretu (návštěvník si může zasadit ,,svůj" keř nebo trvalku). Vycházka začíná ve 14 hodin na nádvoří zámku.

[[img:chrn_fullwidth:1821:Pozvánka do Slatiňan.]] 

Ať už se rozhodnete pro připomínku mobilizace, procházku za květinami, nebo jen chytání bronzu u přehrady, přeji krásný prázdninový víkend!