Chrudim - Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi vypsalo veřejnou anonymní soutěž o vytvoření nové značky a logotypu. Cílem soutěže bylo vytvořit jednoduché, minimalistické a srozumitelné logo, které jasným způsobem odkazuje na funkci a poslání Muzea.

V soutěži se sešlo celkem 81 návrhů, mnohé z nich počítaly i s několika variantami, takže měla komise z čeho vybírat. Hojnost i kvalita a rozmanitost některých návrhů, všechny příjemně překvapila. Hodnotící komise se sešla v pátek 10. srpna v 9,00 hodin a po několikahodinovém rokování se shodla na vítězi. Stal se jím Michal Kukačka ze studia Mančaft z Ústí nad Labem.

Vítězný návrh si můžete prohlédnout zde. 

Opatovice/Praha - Jednání mezi firmou Czech Coal a Elektrárnami Opatovice se opět dostává do krizového bodu. Veškerá jednání měla skončit v pondělí 13. srpna. Nestalo se tak. Spor mezi elektrárnou a těžaři se znovu rozhořel. 

Elektrárny Opatovice (EOP) 13. sprna obdržely vyjádření Czech Coal o tom, že návrh nové smlouvy na dodávky uhlí nepřijímá. Návrh smlouvy přitom obsahoval závazek EOP platit za dodávané uhlí předem. Czech Coal tímto krokem potvrdil, že ve skutečnosti nemá obavu o zaplacení jím vytěženého uhlí, nýbrž že červnové odstoupení od smlouvy s EOP bylo ryze účelovým jednáním, jehož cílem bylo a je na EOP vytvořit tlak a dosáhnout razantního zvýšení ceny hnědého uhlí na úkor odběratelů tepla.

„Takový postoj Czech Coal nás velmi nepříjemně překvapil. Vždyť jaký jiný vstřícnější krok mohla EOP udělat? Závazek platit za uhlí předem, aniž by bylo ještě dodáno, dává přece každému dodavateli zřetelnou záruku solventnosti,“ říká Mirek Topolánek, předseda dozorčí rady EOP a dodává: „Tento stav zcela jasně dokládá známou věc, tedy že důvody odstoupení Czech Coal od smlouvy na dodávky uhlí byly pouze zástěrkou, a že tím pravým důvodem je snaha o zásadní zvýšení ceny uhlí.“

„Naším návrhem jsme vyšli vstříc výhradám, které Czech Coal vůči původní smlouvě měl a které vedly k ukončení dodávek uhlí ze strany Czech Coal,“ uvádí dále Jan Špringl, předseda představenstva EOP, přičemž dodává: „Czech Coal nepředložil ani své připomínky k našemu návrhu, ani svůj protinávrh. K jeho předložení Czech Coal okamžitě vyzveme. Snad nějaký předloží.“

EOP je přesvědčena, že Czech Coal si ke svému hlavnímu záměru – razantnímu zvýšení ceny hnědého uhlí, a tím svých zisků – záměrně zvolil jednoho ze svých nejvýznamnějších odběratelů, který je na uhlí těženém Czech Coal závislý. 

[[img:chrn_fullwidth:1817:Vyhasne po Novém roce kotel opatovické elektrárny?]] 

Czech Coal má na návrhy Elektráren Opatovice samozřejmě názor diametrálně odlišný.

Představenstvo společnosti Czech Coal a.s. se v pondělí 13. srpna zabývalo návrhem společnosti Elektrárny Opatovice, a.s. (EOP) na uzavření smlouvy o dodávkách hnědého uhlí. Konstatovalo, že uvedený návrh navzdory proklamacím představitelů EOP o „smírném řešení a vstřícnosti“ nic takového neobsahuje. Naopak EOP předložilo návrh ultimativní, který se zásadně liší od závěrů společného jednání i od mediálních výroků zástupců EOP. Czech Coal takový návrh odmítá. Zároveň znovu potvrzuje svou nabídku dodávat EOP uhlí pro výrobu tepla a teplé vody za cenu podle zaniklé smlouvy.

Všechna zásadní tvrzení přestavitelů EOP ohledně obsahu předloženého návrhu smlouvy jsou lživá. EOP nenabídly smírné řešení sporu. V návrhu dokonce výslovně uvádí, že se spor o plnění závazků ze zaniklé smlouvy neukončuje. Také není pravda, že vedení EOP navrhovalo platit za uhlí předem. Naopak, chtějí platit minimálně 21 dní poté, co uhlí odeberou.

„Vyžadujeme korektní přístup od každého našeho partnera a solidní jednání očekáváme i od EOP. Otázkou zůstává, zda je to možné,“ říká místopředseda představenstva Czech Coal a.s. Jan Dienstl. „Budeme pokračovat v konstruktivním jednání a očekáváme totéž i od EOP. Jsme přesvědčení, že ke shodě ohledně dodávek uhlí na teplo dojde, pokud si EOP nezajistí palivo jinde. Situaci není třeba dramatizovat. Dodávky tepla pro obyvatele Pardubic, Hradce Králové a další zákazníky EOP řeší naše stále platná nabídka, která ale předpokládá součinnost EOP,“ dodává.

Bohužel, informaci, kolik uhlí na zajištění tepla a teplé vody je potřeba dodat, EOP stále tají. Z veřejně dostupných údajů je ale snadné spočítat, že je to ročně cca 600 tisíc tun uhlí. Při výhřevnosti 14,5 GJ na tunu je z uvedeného množství paliva možné vyrobit cca 8600 TJ, tedy více než dvojnásobek toho, co EOP obyvatelům skutečně dodává (4100 TJ v roce 2011). Má-li nyní EOP k dispozici 1 mil. tun uhlí, je to s rezervou ještě víc, než na celou další topnou sezónu potřebuje. 

Salvátorská pouť je pro tento rok minulostí, Resselovo náměstí opustili poslední kolotočáři a stánkaři. Víkend nabitý zážitky a nezdravou stravou skončil, Chrudim se opět propadla do líného života provinčního maloměsta.

Stojí to za to. Projít si centrum města v období konání pouti, která přitáhne především „přespolní“. Pořád ještě je pojem „jet do Chrudimi na pouť“. Zajdeme si na pár atrakcí, nakoupíme v hypermarketu a hurá zpátky domů. Na rok máme klid.

A podle toho i centrum města o víkendech vypadá. Člověk, jdoucí v tento čas kolem morového sloupu, už skoro čeká, kdy kolem něj proletí nějaký druh stepního běžce, rostliny známé z westernů. Sem tam se najde nějaký odvážlivec, který přeci jen cukrárnu otevře, ale brzy svůj nápad přehodnotí. Lidé se do uliček kolem Resselova náměstí o sobotách a nedělích nehrnou. Však taky proč, všude je zavřeno. Kruh se uzavírá.

Přes davy návštěvníků, letošní pouť byla něčím výjimečná. Poprvé si snad každý všimnul, že atrakce plné vřískajících teenagerů se roztáčely méně, autíčka s tatínky a malými potomky brázdila pódia autodromů s daleko menší četností.

[[img:chrn_fullwidth:1801:Chrudimská pouť 2012 - poloprázdné kolotoče.  Foto: Chrudimské noviny]]

Možná je to způsobeno současnou vládní politikou levicové, pardon, pravicové ODS. Možná za to mohou úroky, hypotéky, pojištění, zdražující se potraviny. Skoro každý dnes raději otočí pětku dvakrát v dlani, než ji vloží do ruky pouťového umělce. A tak i sami pánové a dámy od kolotočů pomalu cítí v kostech, že výdělky jsou rok od roku nižší. Řešení existuje, ale k jeho úspěšné realizaci bude nutné znovu se ponořit do starých kronik, zeptat se pamětníků. Co je vlastně pouť? Proč se do Chrudimi svého času vydal i samotný císař? Kdo je Salvátor a kde se bere moc, která svého času přitahovala tisíce poutníků?

Tradice jsou jednoduše natolik živé, nakolik si jejich přítomnost v našich životech přejeme.

Chrudim - Salvátorská pouť je v plném proudu. Její duchovní část nás ale teprve čeká v neděli. Jiří Kadeřávek, šéf Chrudimské besedy odpovídá na několik otázek.

Jak byste charakterizoval „světské“ - provozovatele pouťových atrakcí?

Jsou to především perfektní obchodníci. Tam, kde normální člověk říká, že se jde povozit, oni používají regulérní výraz „vydělat peníze“. Jedná se o lidi žijící ve svém zvláštním světě. Už dávno se nejedná o romantiku v maringotkách. Kdo měl někdy možnost podívat se do jejich pojízdných obydlí, zůstal jistě koukat s otevřenou pusou. Uvnitř se totiž nachází běžný městský nadstandardní byt.

Říká se, že jsou velkými ctiteli nepsaných pravidel.

Ano, to je do jisté míry pravda. Hodně ctí místa, kde mají umístěné své atrakce. Každý má to své. To jim ale nebrání do krve se hádat s druhým o pár centimetrů. Dobře totiž vědí, jak a odkud budou jejich nástroje k vydělávání peněz vidět, jak se k nim lidé dostanou. Přesto však i mezi nimi panuje řevnivost a právě uzavřenost komunity nedovolí běžnému člověku zjistit, co se za ní skrývá. Stačí si vzpomenout na rvačku, která proběhla před rokem na náměstí Josefa Ressela.

[[img:chrn_fullwidth:1783:Rozbalování pouťových atrakcí na Resselově náměstí. Foto: Chrudimské noviny]]

Vy jste se k nim dostal asi nejblíže.

Bude to tak. Ale i přesto si většinu svých tajemství nechávají pro sebe. V tomto odvětví se točí velké peníze a jen těžko se bude provozovatel svěřovat zrovna mně, kolik asi vydělal, kolik zaplatil za elektřinu. I tak někteří z nich v pondělí řeknou, jestli se jednalo o pouť dobrou, nebo špatnou. A to je taky vše, s čím se svěří.

Je pravdou, že chrudimská pouť je jednou z největších v republice?

Je. Spolu s tou v Heřmanově Městci a Matějskou v Praze opravdu patří ke třem největším v republice. Sjíždí se k nám asi patnáct různých rodin provozujících pouťové atrakce. Dost často je v posledních letech slyšet, že poutě upadají. Na vesnicích už své prostředky obživy ani nerozbalují, čekají právě na Chrudim, Městec. Lidé nemají peníze. A opravdu si stačí projít náměstí, aby člověk viděl, že většina sedaček je prázdná.

[[img:chrn_fullwidth:1787:V sobotu pouť trochu propršela. Foto: Chrudimské noviny.]]

Tohle všechno je ta „světská“ část pouti. Neuvažovalo se i o znovuoživení části církevní, skutečného putování z okolních farností?

Před několika lety se o tom skutečně uvažovalo. Ale ze strany chrudimského arciděkanství nebyl zájem. Možná dnes, když máme nového mladého kaplana, který má rád procházky, by se něco zorganizovat dalo. Stačí se domluvit na konkrétních krocích. „Světští“ by problém také neměli. Většina z nich je věřících, někteří mají dokonce děti křtěné přímo zde, v Chrudimi.

Jak dlouho trvá pouťová sezóna?

Začíná se Matějskou poutí v Praze a končí v září.

Děkuji za váš čas a odpovědi.

Chrudim - Nadcházející víkend je pro Chrudimáky jednoznačně ve znamení Salvátorské pouti. Město se pomalu plní stánkaři, atrakce jsou na svém místě. Pouť ale neznamená jen nákupní mamon.

V dřívějších dobách pouť znamenala skutečné putování. V celém blízkém i dalekém okolí se skupinky věřících vydávaly za zpěvu písní a modliteb na někdy i velmi namáhavé a daleké cesty. To vše „jen“ proto, aby se poklonili Nejsvětějšímu Salvátorovi, jehož zázračný obraz se nachází nad hlavním oltářem chrudimského chrámu. Jako každý rok, bude i letos vytažen z trezoru ten pravý, pořezaný švédskými vojáky.

Program, který chrudimské arciděkanství nabízí, je opravdu bohatý.

[[img:chrn_fullwidth:1782:Program pouti.]] 

Myslím, že jedinečnost chrudimské pouti si zaslouží i naši návštěvu v kostele. Zkusme dokázat panu faráři, že nejsme žádní „jednoročáci“ - ne, to není označení mladého divokého prasete, ale člověka, který do kostela zajde jednou do roka, obvykle na půlnoční.

Až budete mít pouťového veselí dost, můžete se vydat třeba zase do Hlinska. Věřte, že klid lesů, které se kolem městečka rozprostírají, bude učiněný balzám. A houby rostou.

Do Hlinska vás ale nezvu jen kvůli místní flóře. V sobotu 11. srpna začíná ve 14 hodin Hlinecký folkový špekáček. Vystoupí mnoho známých bardů, v čele s Pavlem Žalmanem Lohonkou.

V pivovaru Rychtář to bude trošku tvrdší nářez. Horkýže slíže, Sto zvířat, Imodium, Pipes & Pints zahrají a nepochybně i roztančí celý amfiteátr. Vstup je od 17 hodin, hrát se začne o hodinu později. Vstupenky koupíte i na místě za 240 korun českých.

[[img:chrn_fullwidth:1781:Sto zvířat.]] 

Procházka po městských lesích vás možná přivede až k bývalé střelnici milicionářů, později i myslivců. Nevyužitý plácek uprostřed lesa přímo volá po nějaké „atrakci“, které by procházce lesem dala další cíl. Zkuste něco vymyslet a poslat mi na mail.

V sobotu se také chystá už dříve avizovaný koncert Martina Langra na terase za Wiessnerovou vilou. 

Hezký pouťový víkend a pevné nervy těm, kdo bydlí v centru :)

Chrudim - Zdejší nezisková organizace Šance pro Tebe uspěla ve veřejné zakázce na zajištění terénních programů v sociálně vyloučených lokalitách. Zakázku vyhlásil Pardubický kraj a jejím hlavním cílem je podpořit obyvatele ve věku nad 15 let, kterým hrozí vyloučení ze společnosti. Terénní pracovníci Šance pro Tebe tak od začátku července aktivně pracují s ohroženými obyvateli v Chrudimi, Hrochově Týnci anebo Prachovicích.

Od července tohoto roku až do konce ledna roku 2014 bude nezisková organizace Šance pro Tebe aktivně pracovat formou terénní práce v tzv. vyloučených lokalitách měst Chrudim, Hrochův Týnec a Prachovice. Odbornou garanci v oblasti terénní práce pak budou sociální pracovníci ze Šance pro Tebe poskytovat i ve Svitavách.

Prozatím je projekt ve fázi vyjednávání zástupců Šance pro Tebe s představiteli obcí. „Zastupitelé obce Hrochův Týnec na svém jednání odhlasovali účast na projektu, z čehož je patrné, že obec má zájem na řešení problémů romských spoluobčanů,“ kvituje spolupráci města a Šance pro Tebe Petr Schejbal, místostarosta Hrochova Týnce. Stejně pozitivní přístup zaujala i paní starostka a zastupitelé z Prachovic. „Rádi bychom společně s ředitelkou a pedagogy zdejší základní školy dál pracovali na řešení specifických potřeb romských dětí, které školu navštěvují,“ objasňuje starostka Prachovic Bohuslava Čepová. Z jednání vyplynulo na příklad i to, že starostka i ředitelka základní školy stále hledají nové možnosti práce v oblasti vyloučených lokalit. Aktivity terénních pracovníků Šance pro Tebe tedy jenom vítá.

Terénní prací ve vyloučených lokalitách se rozumí vyhledávání občanů, kteří potřebují pomoc na příklad v oblasti bydlení, finanční gramotnosti, ale i ve výchově dětí anebo v prevenci zdravotních problémů. „Spolupráce s klienty probíhá terénní formou a to znamená, že se s nimi setkáváme na ulici nebo v rodinách. Řešíme nejčastěji dluhy a exekuce, pomáháme klientům se sháněním práce nebo lepšího bydlení, věnujeme se péči o děti a výchovnému poradenství,“ vysvětluje průběh terénní práce Martina Švadlenková, vedoucí Sociálního programu pro rodiny z neziskové organizace Šance pro Tebe.

[[img:chrn_fullwidth:1437:Klub Agora sídlo Šance pro tebe.  Foto: Chrudimské noviny]]

Práce sociálních pracovníků tak neprobíhá přímo na půdě organizace Šance pro Tebe, ale naopak v přirozeném prostředí klientů. Umožňuje to kontakt s lidmi, kteří z různých důvodů pomoc sami nevyhledají, případně ji zpočátku i odmítají. „Z pozice místostarosty mě nejvíc trápí nedostatečná docházka dětí do školy a mírný vandalismus v obci. Doufám, že výsledkem spolupráce bude zlepšení situace ve zmiňovaných oblastech a obecně v soužití romské minority s dalšími občany Hrochova Týnce,“ doplňuje místostarosta Schejbal.

Martina Švadlenková ještě popisuje, že sociální pracovníci své klienty také doprovází na složitější jednání a pomáhají s úředními listinami. Dodává také, že dobře nastavená komunikace s úřadem a obcí je v terénní práci vždy velkou pomocí. „Je pro nás důležité, aby s námi zástupci obce komunikovali. Rádi vyslechneme jejich nároky a bude-li to v našich silách a možnostech programu, budeme pracovat na zlepšení,“ vysvětluje Martina Švadlenková. Ostatně dobrá spolupráce Šance pro Tebe s úřady se projevuje i podporou ve formě poskytnutí prostor a zázemí pro pracovníky terénního programu.

Šance pro Tebe do minulého roku pracovala především s dětmi a mládeží. Nyní se věnuje už třem sociálním oblastem, které pomáhají ohroženým rodinám zvládnout těžké, ale i běžné životní situace. „Ve velice krátké době, během čtvrt roku, se nám podařilo navázat dobrou spolupráci s klienty i s úřady. Pro úředníky jsme se stali důvěryhodnými partnery v práci s rodinami,“ říká Milan Štorek, ředitel Šance pro Tebe.

Chrudim - Zastupitel Roman Málek (Koalice pro Chrudim) se zlobí. Staronové vedení chrudimské radnice prý provádí personální čistky v odborných komisích. Odvolán byl třeba David Kasal (VV).

Roman Málek tak prokazuje obdivuhodnou ztrátu paměti, protože jeho vlastní činnost po vítězných volbách, kdy zasedl jako místostarosta na radnici, nepřipomínala nic jiného. Odvolání stíhalo odvolání.

Současný místostarosta Jan Čechlovský potom připomíná, že změna v dozorčí radě sportovních areálů je pouze naplnění politiky, kterou jeho strana prosazovala celé předchozí funkční období Málkovy vlády. Odvolán byl Kasal a rezignoval Petr Lichtenberg (Svobodní).

První místostarosta Tejkl rovněž nesouhlasí s výrazem "čistka". Podle něj by se toto slovo spíše hodilo na začátek minulého volebního období, kdy změny v komisích byly opravdu značné.  

Chrudim/Pardubice - Pardubickému kraji se konečně podařilo najít kupce na bývalou chrudimskou léčebnu dlouhodobě nemocných. Unikátní stavbu získá firma Fabellam z Pardubic za 2.650.000 korun.

Bývalá LDN se prodávala přes realitní kancelář RAŠ s.r.o. a byli tři vážní zájemci. Nejvyšší cenu nabídla společnost Fabellam s.r.o. se sídlem v pardubické ulici 17. listopadu 237. Společnost se zabývá pronájmem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. 

Jednalo se o částku 2,650.000 Kč. Mimo tuto kupní cenu uhradí vítězná společnost 15.000 Kč za zpracování znaleckého posudku a 1000 Kč za vklad práva do katastru nemovitostí.

[[img:chrn_fullwidth:1395:Budou tady nové byty?  Foto: Chrudimské noviny]] 

Společnost Fabellam, s.r.o., uhradila zálohu ve výši 300.000 Kč, zbývající kupní cenu musí uhradit nejpozději do tří měsíců od data podpisu smlouvy. To znamená nejpozději do 25. 10. 2012. Teprve po úhradě celé kupní ceny bude podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Prodej byl schválen usnesením Zastupitelstva Pardubického kraje číšlo Z/419/12 ze dne 21. 6. 2012. Vyvěšení záměru Pardubického kraje na úřední desce bylo od 6. 4. 2012 do 9. 5. 2012

Záměr, jaký kupující společnost s budovou bývalé LDN má, není znám. 

Partnerství mezi Chrudimí a Ede končí. Pro nás bylo, dá se říct, výhodné, pro Holanďany už méně, a proto byly upřednostněny pragmatické kupecké počty před sentimentem společné dvacetileté historie či duchovní spřízněností. Takový je už zkrátka dnešní svět.

Ede dalo Chrudimi bezpochyby hodně dobrého - například finanční dar na provoz chrudimské nemocnice či zprostředkovalo výhodné úvěrování na některé projekty ve městě, a také výměnné pobyty mezi nejrůznějšími zájmovými spolky tam a tady nebyly k zahození. Méně zdařilý už byl ale třeba projekt biotopu, který patří do lesa a proměnil po staletí tradiční chrudimský náhon lemovaný mlýny v jakousi exotiku, k níž Holanďané všeobecně tíhnou a tak nám sem obrazně řečeno implantovali Micky Mouse namísto českého vodníka Česílka. Ale budiž jim odpuštěno, pozitiva spolupráce převažují.

Ede dalo ale Chrudimi ještě něco, což na radnici zřejmě nepostřehli. Ukončilo projekt, který byl pro jejich město nevýhodný. Holanďané tak učinili se vší zdvořilostí, taktně a rázně. Není to snad určitý signál i pro Chrudim? "Kamarádí se" ani ne s polovičním Svidníkem na Slovensku, kde snad jen socha armádního generála a pozdějšího československého prezidenta Ludvíka Svobody na tamním náměstí či záliba v pití pálenky jsou jedinými pojítky našich národů. A co teprve Olešnice v Polsku, která za druhé světové války takřka zmizela z mapy světa? Mají nás tato dvě městečka čím obohatit? Ekonomicky, kulturně či lidsky? Jaký je jejich přínos pro občany našeho města?

Chrudim jakoby byla nepoučitelná... Zatímco jí víc než desetiletí nadbíhalo za přispění honorárního konzula ČR ve Švédsku Antonína Petra švédské Partille, které je předměstím průmyslově rozvinutého a kulturně vyspělého Göteborgu s početnou komunitou českých emigrantů, začala hledat namísto Ede nové partnery kdesi na kopci v chorvatské Istrii, tedy v místě, kde žije asi 800 obyvatel. Co na tom, že se tu kdysi oženil Josef Ressel? Důležité je se ptát, v čem a komu bude takové partnerství prospěšné? Nepromění se chorvatský Motovun v další Svidník nebo Olešnici, které jsou jednou dvakrát do roka zastávkou představitelů naší radnice a dál už skoro nic?

Už proto je odkaz Ede nedocenitelný. Dokázalo si na příkladu Chrudimě spočítat, kudy cesta nevede a postavit svoji další vizi nikoli na nic neřešícím "euroturismu", ale výhradně na strategickém partnerství, což se o Svidníku, Olešnici a nově o Motovunu rozhodně říci nedá. Neměla by tedy Chrudim hledat spíše rovnocenného, případně silnějšího partnera, jakým bylo po dvacet let Ede? Obávám se, že nám na tuto otázku naši holandští přátelé právě odpověděli, jen si toho na radnici nikdo nevšiml.

Chrudim - Bezmála dvacetileté partnerství mezi Chrudimí a nizozemským městem Ede na žádost Nizozemců letos na podzim skončí. Chrudim je prý pro ně dál nezajímavá a proto neuvažují o prodloužení další spolupráce. 

„Ano, když zástupci Ede přijeli v květnu na obvyklou návštěvu, jejich závěr byl jasný - oznámit nám, že  v roce 2013 naše spolupráce končí,“ potvrzuje starosta Petr Řezníček (SNK-ED) chrudimskou šeptandu.

Podle Řezníčka k tomu mají Nizozemci hned několik důvodů. „Po letech se našim nizozemským partnerům zdá, že je pro ně Chrudim svou velikostí a občanskou vybaveností moc malá. Do jisté míry je to pochopitelné. Ede patří k největším městům v Nizozemí a rádo by třeba posílalo studenty na výměnné pobyty do škol nebo univerzit. Tuto možnost mu ale Chrudim nabídnout nemůže,“ vysvětluje starosta jeden z důvodů uváděný Holanďany.

Za dvacet let najdeme v Chrudimi jen těžko veřejné prostranství či objekt, které by za svůj současný vzhled nevděčil právě přátelům ze země sýrů a tulipánů.

„Je to tak. Když se například revitalizoval náhon v Koželužské ulici a jeho další úseky, byli to právě zástupci nizozemské královny, kdo nám pomohli sehnat ten nejvýhodnější úvěr, podíleli se na výsadbě rostlin. Inspiraci jsme u nich hledali i v budování Centra sociálních služeb, parkových úprav a při realizaci stovek dalších projektů,“ popisuje krátce Řezníček spolupráci s městem Ede.

Dostávali ale Nizozemci také něco od nás? Nebyli jsme jen menším bratrem, který na tom starším parazitoval? „To rozhodně ne,“ ohrazuje se kategoricky starosta.

„Například v oblasti sociální péče jsme se dostali dál, než samotní Holanďané. Často nás chválili, protože díky našim úspěchům mohou oni sami načerpat inspiraci pro svou další práci. Příměr se sourozencem je ale přesný. Právě takové mám dnes pocity. Pokud smlouva o spolupráci skutečně nebude na  jaře 2013 podepsána, budeme jako mladší bratr, kterého ten starší nechal žít samostatně a určitě se ve světě neztratí,“ míní Řezníček.

[[img:chrn_fullwidth:1779:Takto známe Nizozemce asi nejlépe.]] 

„Nejlepší spolupráce byla pochopitelně se starostou prvním - Willemem Blankenem. Za těch dvacet let se na jejich radnici vystřídalo daleko víc královských úředníků - protože starosta je jmenován právě královnou - než zvolených zástupců tady u nás. Každý měl jiné představy a jinou vizi. Je jasné, že prodat několikrát do roka pár sýrů na našich slavnostech moc výnosné není. Ale věřil jsem v jistou duchovní spřízněnost,“ pokračuje chrudimský starosta.

Naděje, že si Nizozemci své kategorické "ne" rozmyslí, je podle něj malá, ale na dvacet let úspěšné spolupráce prý zapomenout nelze. Před několika dny se ale Petr Řezníček vydal do chorvatského Motovunu. Byla toho důvodem právě hrozba končící spolupráce s Ede? „Mnozí to asi netuší, ale Motovun není náhodně zvolené malebné městečko na kopci. Má velký vztah k našemu rodákovi - Josefu Resselovi. Ten zde žil a oženil se se svou první ženou,“ usmívá se Řezníček.