Chrudim – Setkání se sochařem Miroslavem Olivou po vernisáži výstavy Bestiárium a jiné podivnosti bylo velmi inspirující a vneslo i do této ponuré doby vlnu optimismu. Chrudimáci můžou být pyšní, že se nemusí jezdit obšťastňovat uměním nikam daleko, umělci mohli zjistit, že přiznat inspirační zdroje není žádné tabu a kdo se bojí, poznal, že vše se dá přežít lépe, když bereme život s humorem.

[[img:chrn_fullwidth:19397:Miroslav Oliva zahájil vernisáž sám.  Foto: Chrudimské noviny]] 

Sochař Miroslav Oliva se chopil úvodního slova na vernisáži své sedmé výstavy s názvem Bestiárium a jiné podivnosti  v přátelské atmosféře Galerie Art Chrudim a vyjádřil jí také velkou poklonu. „Jsou tady opravdové poklady. Zrzavý, Janeček, Lhoták, Kolář. Miró. Je to až neuvěřitelné, v podstatě taková galerie není v Praze. Bývaly galerie díla, ale takovou úroveň to nikdy nemělo. Takže všechna čest!“

Obchodník nebo voják?

Inspiraci a motivy pro výstavu Bestiárium a jiné podivnosti hledal Miroslav Oliva nejdříve v antice a středověku, až nakonec dospěl k názoru, že inspirovat se může i v nedávné době. „Proč se inspirovat bestiemi v antice, nebo středověku, když jich máme kolem sebe spoustu?“ Uvedl na vernisáži sochař, jehož jméno samo ke spojitostem s antikou vybízí. „Tatínek pochází ze střední Moravy a je docela dost možné, že Olivové se tu pohybovali od napoleonských válek, jako ti francouzští vojáci, jinak nevím, tatínek se dál nedopátral. Ale oliva je švestka známá od antiky a určitě se sem vozili,“ prozradil umělec.

[[img:chrn_fullwidth:19396:]]

Miroslav Oliva kočky miluje

Když nemoc covid-19 uzavřela umělce na tři týdny mimo civilizaci, společnost mu dělal jeho kocour. „Tři neděle jsem nehovořil. Mám doma kocoura, žena byla v Praze, já jsem byl sám a pode dveřmi mi podávali jídlo. Zazvonili a utíkali pryč,“ vtipkoval. Kočky miluje a jako zvíře ho fascinují, a to i v přeneseném významu slova. „Kočka neposlouchá, i přes veškeré výhody, které si od vás vezme. O tom je i ta Divná parta koček. Promítáme do nich svoje lidské nešvary.“

K dalším inspiračním zdrojům patří holka modrooká, jezinka za kavárenským stolkem nebo motiv šaška a královny inspirovaný Bolkem Polívkou a jeho „krásným hadrnictvím“. Když tvořil díla na chrudimskou výstavu, poslouchal různou hudbu a mimo jiné i kytici od Jiřího Suchého. „Je tam překrásná věta, že bludička je směs bahenních plynů uspořádaných do tvaru děvčete. A s tím se sochařsky vyrovnat je složité.“

[[img:chrn_fullwidth:19391:Divná parta.  Foto: Chrudimské noviny]]

I na vrhajících stínech záleží

Na výstavě se mu nejvíce líbilo, jak dokonale osvětlení vykresluje stíny soch na zdech. „Když jsem začínal, tak se to vše chápalo jako bytové doplňky a ty se dávají ke stěně,“ vysvětloval Miroslav Oliva. Socha je pro něj nekonečnou řadou profilů a čelní pohled je stejně důležitý jako jeho obrys na zdi. Pokud už nějaké dílo vlastníte, neváhejte zapojit do celkového vnímání i hmat. „Podívejte se, jak jsou ty stíny nádherné, je to krásný prostor,“ liboval si sochař v prostředí gotického sklepení Galerie Art Chrudim. „I Marino Marini zachází s tou hmotou tak, že stačí jemný posun a ten stín tam ten tvar dokreslí sám.“

[[img:chrn_fullwidth:19393:Sochař a manželé, kteří skoupili nejvíce jeho děl.  Foto: Chrudimské noviny]] 

Malejovský měl dar od boha

Na rozdíl od svých mladších, teprve se klubajících uměleckých kolegů nemá problém přiznat, kdo je jeho oblíbený umělec. „Marino Marini je můj miláček nejmilovanější. Bohužel jsem jeho díla viděl poprvé na vlastní oči až v době, kdy se mohlo vyjet,“ uvedl sochař s povzdechem o návštěvě Florencie, kterou jim doporučoval navštívit jejich profesor, který studoval na akademii ještě za první republiky. „Národní umělec Josef Malejovský byl těžkej socreál, ten dělal ty „Gottwaldy“ a partyzány a byla to nesmírná škoda. To byl boží modelér, sochař od boha. Ale to téma se mu moc nevedlo,“ vzpomínal s úsměvem Miroslav Oliva. 

[[img:chrn_fullwidth:19394:]]

Režim ho neomezoval, na rozdíl od jiných

„Bylo až komické, když se někdy profesor Malejovský rozpovídal a najednou říká, ať jedeme do Florencie, že to musíme vidět. A pak mu najednou došlo, že mi můžeme jet tak akorát do Drážďan,“ uvedl sochař. A to byla jedna z věcí, co mu vadila. „A pak jsem viděl, že někteří vyjet mohli, ale to byl třeba kluk vysoce postaveného soudruha a měl i osobní ochranku, jinak by dostal do držky.“

Spolužačka Klumparová, významná sklářka, která dnes žije v Americe, utekla tenkrát za hranice do Francie. Nebo Ján Zoričák. Nemluvilo se o tom, a umělec to ani nějak zvlášť nevnímal. Charta 77 se mu dostala do ruky k přečtení poprvé až na vojně. „Nějak jsem ty informace neměl. Režim mě neomezoval. V keramice vás to neomezuje. Tam jsou témata jako žena a hudba.“

[[img:chrn_fullwidth:19401:Holka modrooká.  Foto: Chrudimské noviny]]

O něčem se mluvilo šeptem

Byl rozdíl mezi tím, co se učilo oficiálně. „Takže jsme se učili od spolužáků a v tom ateliéru se mockrát šeptalo, rozumíte,“ přibližoval tehdejší dobu sochař. Protože se ale brzy oženil, zůstával v tom období trochu mimo dění. „Kdežto oni chodili do hospod a něco řešili. A to je to důležité na té vysoké, setkávat se s lidmi, kteří mají názor.“ A o něčem se mluvilo šeptem. „Já jsem se to dozvěděl až po letech. Třeba že mnozí chodili pomáhat Olbramovi Zoubkovi. Antirežim, kdyby se to dozvěděl ‚náš starej‘, tak je vyhodí ze školy.“

[[img:chrn_fullwidth:19404:]]

Jednou objevil v Máji poklad

Chyběly zásoby keramického materiálu, kterého měli omezený přísun, i prodejny, nebyly glazury, nic, ani časopisy se nedaly objednat. „Protože je nebylo čím zaplatit, abych si objednal třeba Kunst und Handwerk, nebo časopis z Ameriky. Ale taky bych byl hned podezřelý a bůhví, jestli bych tu obálku vůbec dostal.“

Co se v umění řešilo v zahraničí, se dozvídali náhodně. „Jednou se mi poštěstilo v obchodním domě Máj objevit v regálu knihu o současné francouzské keramice, samozřejmě ve francouzštině,“ vzpomínal, jaký poklad objevil. „Koukal jsem jako blázen, samozřejmě jsem to hned popadl, i když to stálo sto dvacet korun, což bylo tenkrát hodně, když knížky stály jinak třicet korun.“

[[img:chrn_fullwidth:19388:]]

Současný oděv je děs, nedá se s ním pracovat

Jeho oblíbeným tématem je figura. Naopak současná politická nebo sociologická témata jsou mu vzdálená. Za největší problém považuje, jak umělecky ztvárnit dnešní oděv. „Figura je úžasná. Může být v ideálním případě nahá, nebo je v oděvu, když je to antika, tak si vystačíte s jedním kusem látky, který se dá ještě výtvarně zpracovávat. Kdežto udělejte tu paní bronzovou a sukně bude nad koleny ‚přefiklá‘ a stane se z ní neforemný ošklivý válec,“ uvedl a poukázal na sochu Věry Špinarové.  „Viděl jsem ji na vlastní oči v létě a je to děs, ten současný oblek. S tím se nedá pracovat. Namalovat se to ještě dá. Ale sochařsky už ne.“

Dělá si srandu z událostí únorového převratu, prý jak by to asi vypadalo, kdyby stál tenkrát Gottwald na náměstí v horkém létě. „Kabát to krásně schová. Proto ty splývavé věci. Když si vezmete renesanční sochaře, třeba Donatello a jeho světci. Nařasená draperie mu pomáhá v té kompozici a k otáčení těch diváků kolem celé sochy. Ale já moc nefilozofuju. Není mi to vlastní,“ zarazil se nesměle.

[[img:chrn_fullwidth:19403:]]

Písemnosti schoval pod hromadu uhlí

„Jednou jsem schoval kamarádovi, kterého z politických důvodů zavřeli, písemnosti. Jenže ve své blbé naivitě jsem to strčil do sklepa pod uhlí. Tam chodili ti estébáci jako první. Ale nic se nestalo,“ zavzpomínal na jeden ze svých dramatičtějších zážitků. „Oni ho za tři měsíce pustili, protože to jinak nešlo. Nelegální zbraň hodil do Vltavy.“

Nikam se nedral, neměl potřebu se angažovat. Vytvářel třeba soubor květináčů do hotelu v Teplicích, které oddělovaly stoly v jídelně, nebo jiné do spořitelny v Budějovicích, podle architektonických prvků, oktogonů, a to byly, jak říká, věci neproblematické. „Ten minulý režim jsem ani nijak zvlášť nevnímal. V keramice opravdu nemáte protivenství. Akorát ta komise.“

[[img:chrn_fullwidth:19402:Chameleon.  Foto: Chrudimské noviny]]

Jeho dílo způsobilo u komise rozruch

Pravoslav Rada pořádal v Praze monotematické výstavy. „Když bylo téma Hudba v keramice, udělal jsem takovou porcelánovou hlavu s walkmannem a komise mi to vrátila. A já jsem nevěděl proč,“  přiznal Miroslav Oliva. „Došlo mi to až po letech, že to bylo z ideologických důvodů. Walkmann byl zápaďácká záležitost, najednou děti nosily sluchátka a v kapse přehrávač. A komunistům se to nelíbilo.“

Na výstavě si můžete prohlédnout ojedinělý soubor pěti plastik, které ale nejsou vystavené u sebe. „Jmenovalo se to Komise a je tam chameleon, soudruh, osel, panda a pták. Když jsem v životě před komisi něco výtvarného předkládal, tak takhle na mě ti lidé působili.“

[[img:chrn_fullwidth:19389:Medúza.  Foto: Chrudimské noviny]]

Výstřelky současného umění považuje za snobismus

Na současnou výtvarnou scénu, jak už to v dějinách bývá, se nedívá Miroslav Oliva s velkým pochopením. Nelíbí se mu ta nesrozumitelnost. „Jsem z toho docela nešťastný. Rozumíte, když se v této galerii podíváte kolem sebe, jsou tu i věci současné, třeba malíř Jakub Špaňhel, kterého mám rád, to jsou věci, které jsou srozumitelné. A já právě hledám nějaké vodítko, jak si to pro sebe rozeznat,“ vysvětloval sochař. „Dokonce padla taková nactiurthačská věta, že umění je to, co se za umění prohlásí. A ono to platí a pak se na to nabaluje snobismus a časopisy, které to ikonizují, a najednou je to prostě podivná doba. Ale doba se mění, tak uvidíme, jak to bude dál. Možná se zase lidé k řemeslu a rukodělné práci budou vracet.“ Letos dokonce opět vzrostl zájem o studium uměleckořemeslných oborů. Na keramické škole v Bechyni, kde Miroslav Oliva už několik let vyučuje, se na talentové zkoušky letos dostavilo dokonce 80 uchazečů.

[[img:chrn_fullwidth:19399:]]

Ateliérem je mu vlastní pokoj

Miroslav Oliva momentálně shání svůj nový ateliér. Mohl pracovat v bývalé prádelně, ale nakonec z toho sešlo. Sochy zatím tvoří v domácím prostředí, v cihlovém bytě z padesátých let, a vypalovat je jezdí do školy v Bechyni nebo do obchodu se sanitární keramikou.

Na chrudimské výstavě je k vidění 52 děl. „A je to akorát,“ říká. Nejvíce sochařských děl na této výstavě ještě před vernisáží skoupil manželský pár, jehož vášní jsou koně. I Miroslav Oliva má koně rád. Sám si pohled z koňského hřbetu vyzkoušel a je to pro něj nezapomenutelný zážitek. Ale není stoupencem vytrvalostních závodů. „Je mi vždy líto těch koní. Viděl jsem to jednou v Lysé nad Labem, když jsem byl dítě, a byl jsem docela vyděšený.“

[[img:chrn_fullwidth:19395:]]

Sochařina, to je dřina

Jeho „keramický jazyk“ se nezměnil. „Mám pořád tu hlínu a to mačkání. Hrozně rád bych se chtěl odpojit od konkrétna do abstraktna, aby ta hlína mluvila víc, ale je to hrozně složité, protože ten sochařský limit tam vždycky bude a je to boj.“

Chrudim – Z brzké realizace nové zastávky U kapličky zřejmě sejde. Když město představovalo participativní rozpočet, kladlo velký důraz na to, aby se občané před tím, než návrh podají, dobře poradili s úředníky, kteří posoudí, jestli jejich návrh splňuje všechna pravidla a požadavky. Teď se ukázalo, že ani tento postup nezabránil, aby se do soutěže dostal nakonec nezrealizovatelný návrh revitalizace zastávky U kapličky v Malecké ulici! Vše vysvětlil místostarosta Aleš Nunvář (Piráti), který má na starosti investice, i předkladatel návrhu tohoto projektu, Jan Doucek, i architekt Lukáš Pavlík.

[[img:chrn_fullwidth:19406:Ptačí zastávka je v nedohlednu.  Foto: Chrudimské noviny]]

Revitalizace zastávky U kapličky, pro kterou poslali občané 190 hlasů, se ukázala být totiž dražší, než se původně předpokládalo. Jedním z pravidel bylo, že se musí projekt vejít do ceny půl milionu korun. „Projekt už byl na hraně finančních prostředků, měli jsme vyhrazen milion korun,“ vysvětlil místostarosta Aleš Nunvář (Piráti) počáteční situaci. „Už se podle těch pravidel realizovat neměl, ale na návrh některého zastupitele se schválilo, že i tuto zastávku bychom měli realizovat a odbor investic začal stavbu připravovat.“ Hlasování zastupitelstva v této věci proběhlo poprvé v prosinci 2020. A na zastupitelstvu konaném 25. ledna 2021 podával návrh na realizaci zastávky v tomto roce starosta František Pilný (ANO 2011) a jeho návrh byl přijat.

Architektonická studie versus projektová dokumentace?

Architekt Lukáš Pavlík vysvětlil, že oproti původní ceně za pouhou realizaci došlo k navýšení ceny v rámci rozpočtu projektanta, což je dáno více faktory. „Vzhledem ke zjištěnému nevyhovujícímu stavebnětechnickému stavu původního objektu oproti předpokladu není na doporučení statika využita část původní konstrukce, čímž vzrostly náklady na odstranění stavby, likvidaci a skládkovné a dále na větší rozsah nové nosné konstrukce včetně nového založení," uvedl.  „Dalším důvodem je stanovení rozpočtové ceny v aktuální cenové hladině, která v poslední době zaznamenala znatelný nárůst."

Návrh na revitalizaci zastávky podpořilo spousta lidí, kterým se líbil nápad propojení vzhledu zastávky s lokalitou Ptačí ostrovy. „Pro zastávku hlasovala celá naše rodina! Jednak se nám líbí a jednak se tak vyřeší i umístění informací o blízké PP Ptačí ostrovy, které je jinak ničeno vandaly," vyjádřila se v lednu například Naďa Gutzerová, která letos předložila do projektu Tvořím Chrudim úspěšný návrh na realizaci ptačích budek.

[[img:chrn_fullwidth:19386:Architektonická studie zastávky v Malecké. Zdroj: Med Pavlík Architekti]]

Jenomže posléze se podle slov Aleše Nunváře ukázalo jasné varování či ponaučení pro příště, jak dnes uvedl na tiskové konferenci k návrhu, jehož autorem v prvním ročníku Tvořím Chrudim byl Jan Doucek. „Když tento záměr občané předkládali, tak architektonická studie tvrdila, že tato stavba bude realizována za 496 tisíc korun. Jenže při tvorbě projektové dokumentace architektonická kancelář uvedla realizační cenu asi 900 tisíc korun," uvedl Aleš Nunvář. „Byl jsem z toho v šoku. Bohužel to vypadá, že už když to podávali do toho participativního rozpočtu, tak měli tušení, že za ten půl milion to nejsou schopni postavit a mysleli si, že to nějak dopadne.“

I přes úspory a snahu, aby se mohlo přání občanů naplnit, se celková cena snížila jen o málo, na 895 tisíc korun. „V tuto chvíli předkládáme zastupitelstvu návrh, aby zrušilo své usnesení a revitalizaci zastávky jsme za tyto peníze nerealizovali,“ vysvětlil další postup místostarosta Aleš Nunvář, s čímž částečně souhlasí i námi oslovený předkladatel projektu Jan Doucek.

[[img:chrn_fullwidth:19385:Zdroj: Med Pavlík Architekti]]

Vzkaz pro další ročník Tvořím Chrudim zní jasně

Předkladatel návrhu revitalizace zastávky U kapličky v Malecké ulici má jasno: „Je to jediný správný signál občanům města, že pravidla participativního rozpočtu nelze překročit, byť při podávání se zdálo, že se do limitu vejdeme," uvedl Jan Doucek a dodal: „Osobně bych ho ale okamžitě přesunul do realizace na příští rok v rámci plánovaných investic. Město bude v tuto chvíli mít šuplíkový projekt a záleží jen na vedení, co považuje za priority."

Chrudim – Chrudimský R Klub se i přes petici některých obyvatel a vládní omezení zatím stále drží. Podle vyjádření starosty se stížnosti na R Klub datují už k začátku roku 2021, kdy přišla petice několika občanů bydlících v Husovce a v Rooseveltovce a následovalo osobní setkání s odpůrci a obhlídka starosty Pilného s místostarostou Lichtenbergem přímo v klubu. Majitelé R Klubu je přesvědčili o novém odhlučněném konceptu jeho fungování. Ale autoři petice si stojí stále za svým, že klub do centra města nepatří.

[[img:chrn_fullwidth:19372:Momentka ze říjnového koncertu. Zdroj: R Klub Chrudim]]

Podle starosty by R-Klub bez odhlučnění fungovat nemohl

„Měla by to být spíše odpolední představení, různé stand-upy typu Na Stojáka a podobně," vysvětloval starosta František Pilný (ANO 2011) ještě před prvními koncerty, když sdílel své dojmy z obhlídky klubu kvůli zmíněné petici. „Klub je vyložen akustickou izolací, takže by nemělo být nic slyšet. V opačném případě by se to muselo řešit přes hygienu, městskou policii a podobně. Od začátku jsem říkal, že pokud by tam měl být R-Klub v tom duchu, jak ho známe z rozhledny, tak si troufám tvrdit, že to místo je zcela nevhodné pro takovéto umístění."

Místostarosta Lichtenberg vyjádřil R-Klubu podporu

Místostarosta Petr Lichtenberg (Svobodní) vyjádřil provozovatelům klubu svoji podporu, když ujistil, že chtějí být v souladu s prostorem i lidmi a do vybavení a izolace klubu investovali velké peníze. „Samozřejmě, že tam rocková hudba bude, ale díky izolaci si osobně myslím, že venku nebude nic slyšet," uvedl. Tím nejpodstatnějším faktem v omezení hluku je, že klub zůstává po celou dobu hudební produkce uzavřen a lidé se pouštějí ven až na konci vystoupení. „Buďme rádi, že se nám rozšiřují kulturní možnosti pro Chrudimáky a počkejme si na to, jestli izolace funguje. Podle mě funguje a z hlediska hluku nebude problém. Jenom doplním, že takové kluby jsou v centrech měst zcela běžné."

[[img:chrn_fullwidth:19373:Fanoušci rockové hudby doufají v zachování R Klubu.  Zdroj: R Klub Chrudim]]

Kdo chce psa bít, hůl si najde

Jak se ukázalo, jedinými stížnostmi, které městská policie v Husově ulici od začátku podzimní hudební produkce zaznamenala, jsou udání za špatně zaparkovaná auta. Po měsíci od prvního večírku v novém baru oznámili majitelé klubu, že převezmou pod svá křídla v lednu i pardubický klub Žlutý pes a na vysvětlenou dodali: „Moc se těšíme na Vaši návštěvu obou klubů a na spoustu dalších nejen hudebních a kulturních akcí." Objevily se ale i spekulace o možném přesunu celé hudební produkce do Pardubic, což majitel a provozovatel R Klubu bohužel úplně nevyloučil. „Bojujeme, ale stavební zákon se obejít nedá. Petitenti mají vždy čtrnáctidenní lhůtu a neustále se odvolávají. Musí to vyřešit stavební, potažmo krajský úřad. Může to trvat ještě asi tak půl roku a potom by musela jít celá věc k soudu," uvedl majitel klubu Jiří Trubák.

Chrudim – Město Chrudim přistoupilo k opatření, aby se co možná nejvíce zamezilo šíření viru v situaci, kdy už i laboratoře v libereckém kraji zaznamenaly novou mutaci viru covid-19 s názvem „Omicron“ a v pardubickém kraji je v tuto chvíli hospitalizováno v nemocnicích 272 pacientů s covid-19. Přesto podle počtu účastníků i hlášek přímo z místa vzala většina obyvatel tento krok města spíše jako záznam dnešní doby než jako opatření.

[[img:chrn_fullwidth:19358:]]

O letošní společné rozsvícení vánočního stromu jako v jiných městech Chrudimáci nepřijdou, akce proběhne online. Zároveň se na dvě hodiny od 16. do 18. hodiny otevírají některé obchody pro rychlé předvánoční nákupy v rámci oživení Chrudimi pod názvem „Rozsvícená Chrudim“ pod taktovkou Mlsného pecivála.

„Rozsvěcení stromu na Resslově náměstí zůstává - začne v 16:50h. Nejprve zazpívá na Resslově náměstí naživo Slavoj, pak se rozsvítí stromeček. Vše bude přenášeno online a následně bude v online prostoru puštěno vystoupení dětí z našich mateřských škol ze záznamu - natáčelo se uplynulých 14 dní,“ uvedl starosta František Pilný (ANO 2011) a navíc dodal: „Tradiční sobotní a středeční trhy zůstávají, ty zakázané nejsou. Vánoční trhy zakázané jsou, ale prosím vydržte, ještě řešíme, jak to udělat, abychom je jen prostě nezrušili.“

[[img:chrn_fullwidth:19357:]]

Dnes na náměstí starosta na kameru popřál všem spoluobčanům "co nejkrásnější Vánoce 2021 a všechno nejlepší, hlavně to zdraví do roku 2022", poděkoval rovněž rodině Dubských za stromeček, ČEZU za energii a pak už jen odpočítal slavnostní rozsvěcení a popřál všem hezký zbytek večera.

[[img:chrn_fullwidth:19359:]]

Seznam účinkujicích:

MŠ Svatopluka Čecha, MŠ Víta Nejedlého, MŠ Strojařů, MŠ U Stadionu, MŠ Na Valech, MŠ Dr. alíka, Kroužky Východní Čechy, pěvecký sbor Slavoj Chrudim.

Otevřené obchody:

Mlsný pecivál, Královské dobroty, Kate Fashion antiaging, Tatoo Baron -Gaffer dílna, Ateliér U kočky, Milano moda Chrudim, Anděl přání a další...

Chrudim - Veřejné projednání v průmyslové zóně, kde měla v budoucnu stát kompostárna, vzbudilo mezi přítomnými v září 2020 velké emoce. Vše bude záležet až na vyhodnocení vlivů na životní prostředí. Stejně odpověděl na dotaz, kam celá věc za celou dobu postoupila, i starosta František Pilný (ANO 2011). Zákonem stanovená lhůta trvá přibližně 235 dnů a běží od oznámení záměru investora.

[[img:chrn_fullwidth:19356:]]

„V tuto chvíli je to na posouzení vlivu na životní prostředí, EIA. Uvidíme, s jakým výsledkem se nám to vrátí," reagoval starosta František Pilný (ANO 2011) na dotaz ohledně aktuální situace ve věci separačního dvora a kompostárny v Markovicích a pokračoval vysvětlením možných změn plánované výstavby.

„My jsme po tom jednání v Markovicích, které proběhlo v loňském roce, zpracovali ještě variantní dokumentaci, má tam vzniknout separační a sběrný dvůr, takže ta plocha by celkově byla menší," vysvětlil. „Kompostárnu bychom právě že vypustili, a uvidíme, jak se k tomu krajský úřad postaví. Osobně si myslím, že zmenšení by prospělo i tomu, že bychom mohli další část průmyslové zóny prodat nějakému zájemci, ale to rozhodnutí opravdu padne až v okamžiku, kdy bude EIA hotová,“ dodal starosta k plánovanému záměru.

Pardubice - Nejen o lynčování v chrudimských ulicích, nebo z jakého důvodu museli všichni Chrudimáci odevzdat svoje rádia, že stála káva na černém trhu 17 tisíc a proč někdo spálil seznam komunistů vyprávěla Alžběta Langová on-line z Institutu Paměti národa. Pokud jste nestihli začátek, nic se neděje, můžete si záznam posunout zpět. Jak se žilo za protektorátu? Co se mohlo a co se nesmělo? A čím se Pardubice lišily od ostatních měst Protektorátu Čechy a Morava? Odpovědi najdete v rozhovorech, které s pardubickými pamětníky natáčeli dokumentaristé Paměti národa. Posledním dílem z řady „Kino Příběhy 20. století“ prováděla dokumentaristka Šárka Kuchtová.

Dokument je prokládán autentickými vzpomínkami pamětníků z Východních Čech. „Okleštěné Československo mělo obrovský problém s novými běženci, přišlo tisíc lidí, o které se museli lidé postarat...“ uvedla pořad slovy o uprchlících ze Sudet dokumentaristka Šárka Kuchtová.

„Období Druhé republiky už není demokratický stát, jak si ideálně představujeme,“ začala vysvětlovat Alžběta Langová. „Stát se choval k uprchlíkům v určitých ohledech dost krutě. Úřady dostaly v prosinci 1938 nařízení sepsat všechny uprchlíky od roku 1910," popsala, jaká dohoda o výměně obyvatelstva proběhla s Německou říší. „Úřady v jednotlivých hejtmanstvých měly vytvořit seznamy. S vědomím všech důsledků tam zapisují, že nemají být vynecháni ani Židé německé národnosti. Přestože informovanost o tom, proč sem Židé ještě před Mnichovem přišli, musela být jasná.“

V chrudimském archivu schraňují více než 800 jmen z okresu Chrudim. „U jmen je přímo napsáno - ‚Navrhuje se výměna, jelikož jeho odchodem by se uvolnilo místo pro jiného uprchlíka, nebo - ‚Je to chudý člověk, nemajetný.‘ -Takže to už je ukázka, jak ten stát fuguje ve stylu diktatury," uvedla Ažběta Langová.

Ředitel městského úřadu například Němcům odmítl vydat seznam chrudimských komunistů. „Když odjeli, rada Pešek s pomocí uklizečky Dymákové seznamy spálili.“ Zatýkání probíhalo v několika fázích. „V první fázi pozatýkali všechny, které měli na seznamu. Potom nastalo jaro a léto, kdy se zdá, že je to spíš takový pokus se tvářit, že vlastně ten protektorát je něco jako ochrana, a ta správa se nechce tvářit tak tvrdě. Naopak bují národní život, konají se poutě. A potom vypukne v září válka a s tím se pojí další zatýkací akce...“

„Kino Příběhy 20. století“ z Institutu Paměti národa v Pardubicích přináší východočeská pobočka Paměti národa za podpory Statutárního města Pardubice, Pardubického kraje a holdingu Enteria.

Chrudim – V projektu participativního rozpočtu s názvem Tvořím Chrudim se počítalo se 1299 hlasy. Na prvním místě se umístilo dětské hřiště v Markovicích, ikdyž propagační video zhlédlo dosud jen 31 lidí. Vše se bude ještě projednávat na prosincovém zastupitelstvu.

„S velkou vervou a nasazením jsem se v březnu pustila do projektu na dětské hřiště v Markovicích, vypracovala projekt, natočila spot, odprezentovala na městě a nyní vbíháme do cílové rovinky, kdy potřebujeme po ukončení hlasování skončit do 3.místa. Moc děkuji za Váš čas a hlasy! “  sdílela autorka projektu Simona Hudečková v den zahájení hlasování a setkala se s velkou podporou.

Hlasování skončilo teprve v neděli a v pondělí o výsledcích jednala pracovní skupina. „Jednala online a odpoledne už to bylo připraveno do rady. I takto rychle jsme schopni pracovat. Rada města vzala na vědomí projekty, které se přihlásily, a až do čtvrtého místa je doporučila zastupitelstvu schválit k realizaci," uvedl starosta František Pilný (ANO 2011) a vysvětlil, že dětské hřiště na sídlišti v Topolské ulici už by se nevešlo do limitu. Na dofinancování by bylo potřeba 252 tisíc korun.

„Jsem rád, kolik lidí hlasovalo, že opravdu to začíná být pro lidi zajímavé. Je to prvek přímé demokracie v řízení našeho města. Na rok 2023 vyčlení zastupitelstvo opět 1,5 milionu korun, ikdyž někteří by byli i pro navýšení na dva miliony. Ale to by se zrealizovaly všechny přihlášené projekty, což asi není účelem soutěže a zájmu lidí," uvedl starosta a dodal, že už má jiný plán, jak by se hřiště na sídlišti v Topolské ulici mohlo zrealizovat, ale více bude vědět až po jednání zastupitelstva.

1. Dětské hřiště Chrudim - Markovice (986 hlasů)

2. Lanová loď – multifunkční herní prvek v místní části Topol (468 hlasů)

3. Vraťme ptačí zpěv do města! (218 hlasů)

4. Dětské herní prvky na Střelnici (193 hlasů)

5. Dětské hřiště sídliště Topolská (190 hlasů)

Pardubice – Kdo nemůže jet do Prahy na odborníky oceňovanou výstavu Torzo - Vzpomínky na budoucnoust s fotkami od Pavla Diase, kterou připravil Lukáš Bártl, ten si může připomenout podobné téma na vzpomínkové akci v Pardubicích. První transport do ghetta Terezín odjel 21. listopadu 1941. Transporty z Pardubic následovaly v prosinci 1942. Program s výstavou Židé v gulagu, autorů Adama Hradílka a Jana Dvořáka, se uskuteční 4. prosince v sále Slova Života Pardubice, v areálu Vadas v ulici 17. listopadu 216, který se nachází od Domu služeb pěšky 5 minut. Občerstvení bude zajištěno. Promítat a sdílet se budou staré fotografie, vzpomínky a svědectví. Vše probíhá pod záštitou Ústavu pro studium totalitních režimů.

[[img:chrn_fullwidth:19327:Bývalý židovský hřbitov v Přestavlkách.  Foto: Chrudimské noviny]]

Právě počáteční víra v racionálno a vědu obyčejných lidí dohnala nekontrolované byrokratické konání úředníků před osmdesáti lety až tak daleko, že začaly jezdit první transporty židovských obyvatel do Terezína. Ten se stal přestupní stanicí k táborům vyhlazovacím. Lidstvo svojí počáteční nečinností dopustilo, aby nakonec vše došlo ještě dál. Výročí bychom si měli připomínat každý rok, abychom nedopustili, aby se něco takového mohlo opakovat. Své si o tom myslí i pořadatel pardubické vzpomínkové akce, František Miláček.

[[img:chrn_fullwidth:18835:Jeden z domů, ze kterých museli lidé kvůli původu také pryč.  Foto: Chrudimské noviny]]

Pokládání květin proběhne symbolicky na místě bývalé židovské synagogy u Domu služeb v Pardubicích, v sobotu 4. prosince v 17 hodin. Zde byla umístěna v letech 1992-2018 pamětní deska obětem holocaustu. „Připomeneme si transporty do Terezína z prosince 1942 a 1256 občanů Pardubic a okolí, kteří trpěli a umírali. Je jich víc, než při bombardování Pardubic, nebo z odboje, které se připomínají,“ říká pořadatel akce, František Miláček. „Protože jsem křesťan, tak mi to leží na srdci. Motiv naší už asi čtvrté, nebo páté akce, protože minulý rok byla uzávěra, je ten, že kromě nás právě tuto věc nikdo nepřipomíná. Z Domu služeb při rekonstrukci zmizela i pamětní deska.“

[[img:chrn_fullwidth:19352:Výhled na Dům služeb.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Viděl jsem třeba průkaz z války, co měla moje babička, kde se vypisoval rodokmen, jestli ten člověk má 'správný' původ. Moje babička byla magistra farmacie a tyto organizace v roce 1940 chtěly, aby lidé měli potvrzení o etnické čistotě,“ říká František Miláček. „Když jsem viděl texty z protižidovských novin, tak se mi z toho úplně udělalo špatně, protože to bylo opravdu z našeho města, nenapsali to v Praze, nebo v Benešově, takže jsem potom přemýšlel i o tom, co si asi ti ostatní řekli, když Židé odešli do těch transportů: ‚Tak dobře, aspoň nám po nich zbyly ty baráky a obchody. A už nás tu nebudou vykořisťovat?‘ Ale spojování židovské hvězdy s dnešními protesty kvůli očkování mi nepřipadnou na místě,“ říká zároveň.

Chrudim – Mlčení komunálních politiků přerušilo v pátek večer vyjádření chrudimského místostarosty Petra Lichtenberga (Strana svobodných občanů), který měl jako jeden z mála odvahu svými slovy podpořit utlačovanou menšinu obyvatel této země. Těmito občany se  stali z různých důvodů nenaočkovaní lidé proti  nemoci covid-19. Vláda přitom celou dobu vyhlašuje, že očkování je dobrovolné. Jakými prostředky má být momentálně dosaženo maximální proočkovanosti, vzbuzuje u některých obavy a otázky, zda opravdu ještě žijeme ve svobodné zemi.

[[img:chrn_fullwidth:19324:]]

Obyčejní lidé houfně lamentují na sociálních sítích, jaké nehoráznosti se chystají. Jenomže naříkání online je úplně jiné a má jinou váhu, než vyjít do ulic. Na chrudimském náměstí byla 17. listopadu jen hrstka lidí, kdo by čekal demonstraci jako v Praze, ten se nedočkal. Někteří nepřišli na protest proti končící vládní garnituře a jiní prostě svátek slavili soukromě. Premiér toho odpoledne řekl, že prioritou už není zastavit šíření nemoci covid-19. Rakousko vyhlašuje pro svoje neočkované občany úplný lockdown a náš ministr zdravotnictví vysvětluje, že my se pouze inspirujeme od zahraničí a nejzásadnější je, že očkovaní nezaplňují nemocnice. Z této neděle na pondělí začal v naší republice platit upravený „bavorský model“, který má zajistit urychlení procesu očkování. A vlastně všeho, co z něj může vyplynout.

[[img:chrn_fullwidth:19321:]]

Až do rozdávání Zlatých Slavíků, a kontroverzního projevu miliardáře Karla Janečka v pátek večer, se ale nikdo z chrudimských politiků viditelně ani na sociálních sítích bez vyzvání v souvislosti s blížícími se opatřeními ke skutečné situaci nevyjádřil, až místostarosta ze strany Svobodných prolomil ticho. „Ano, naše svobody jsou velmi ohroženy. Politici nepochopitelně, a zdá se, že i záměrně, rozdělují společnost na dvě skupiny. Na ty lepší, privilegované a na ty druhé kategorie, kterým se vše zakáže a dovolí jen chodit do práce. A vše směřuje k tomu, že i oni se stanou těmi lidmi lepšími, protože jim očkování bude dáno jako povinnost,“ uvedl Petr Lichtenberg (v koalici Chrudimáci za Svobodné). „Jako běžný občan této země, i jako komunální politik – nedopusťme tuto jejich zlovůli a mějme odvahu se jednotně vzepřít!“

Účel světí prostředky?

Už starověký athénský politik Perikles věděl, že štěstí spočívá ve svobodě a svoboda v odvaze. Renesanční machiavelisté zase měli na prvním místě politické zájmy, když byli ochotní dopouštět se morálně pochybných jednání ve jménu obecně prospěšného cíle. A tak bychom mohli pokračovat. Také z článku, jenž vyšel roku 1895 15. května v Židovských listech na straně 4-7, mrazí, když se zde zmiňuje, jak rakouská vláda více než 1 milion říši věrných degraduje na občany druhé kategorie "a tak nejen vědomím státním sama otřásá, ale podřízeným úřadům sama dává špatný příklad a ve veřejnosti vzbuzuje mínění, že jest třída občanů, která jest z moci státní nechráněna, odstřelná jako ptáci."

Nesrovnáváme holocaust, ale mechanismy, které k němu vedly

Před 82 lety byla situace ještě horší, ale podle známého sociologa Zygmunta Baumana, který by 19. listopadu oslavil své 96. narozeniny, záleží na každém z nás, jak se k dané situaci postavíme. Mlčení není dobrý signál. Stejné mechanismy, které moderní společnost a byrokracie vytvořila a používá dodnes, se bohužel uplatňují stále a vedly už ne jednou k velkým obětem, jak vysvětlil i ve své knize Modernita a holocaust. Člověk by proto měl být ostražitý vždy.

Chrudim – Někteří už se možná raději odstěhovali, zbývající otrlí obyvatelé sídliště Na Šancích se snad konečně dočkají vyřešení protipovodňových opatření v oblasti Stromovka, kterou přívalový déšť, bahno a kamení z blízkého pole poprvé zaplavily v roce 2006 a stejná situace se v roce 2015 opakovala. Po patnácti letech si konečně radní i úředníci krajského úřadu ujasnili, jak by bylo nejlepší se s dalším přívalem vody vypořádat.

Starosta František Pilný (ANO 2011) tento týden potvrdil, že se s radními shodli na uzavření smlouvy s firmou Envicons z Pardubic. Vše je zatím ve fázi zadávání projektové dokumentace, o které řekl, že by neměla být tak „megalomanská“ jako byla ta minulá. „Záměr je konzultován i s krajským úřadem, takže si myslíme, že by to mělo projít jak schvalovacím řízením, tak dotacemi.“

Chystané protipovodňové opatření by se mělo skládat z několika menších poldrů nebo rybníčků a předchozí problém s vysokým napětím pod zemí by měl být zažehnán. „Nemělo by se jednat o tak vysokou hráz jako v té předchozí projektové dokumentaci. Měla by tam být i zatravněná louka s pár stromy,“ uvedl starosta. „Když se to opravdu dobře povede, mohlo by to vypadat jako další městský park.“ Cena se zatím dle odhadu starosty pohybuje okolo padesáti milionů korun. Archivní fotografie dokládají, jak se lidé poprali s povodněmi v roce 2006. Více můžete zhlédnout v albu na našem facebooku.