„Rudý říjen, Českou republiku zachvátil komunismus, lidé se zbláznili!“ - podobných výkřiků jsou teď plná média a debat v hospodách. Jako by se ti komunisté a sociální demokraté navolili sami. Jenže oni se sami nezvolili. Zvolili je lidé, naši spoluobčané, možná zrovna vy.

Nepřestanu se divit, proč se druzí diví. Vždyť to bylo dlouho jasné, ale nikomu to evidentně starosti nedělalo. „Po nás potopa“ je totiž dokonalým heslem jak levice, tak i údajné pravice. Už dlouho viselo něco ve vzduchu a vnímavější jedinci tvrdí, že stále visí. Není zdaleka konec všem překvapením. Prozatím se stala jen na úrovni Senátu, jehož význam je pramalý, a krajů, jejichž existence je z mého pohledu stejně umělá a zbytečná.

Horko teprve bude. Až přijdou volby do obecních zastupitelstev a především do Poslanecké sněmovny. Bojíte se znárodňování, politických procesů, chystáte emigraci? Proč? Vždyť tohle všechno už tu máme. Jaká by nastala změna, kdyby většinu v lavicích sněmovny získali opět rudí? Snad by tak dlouho utahované šrouby postupně dotáhli naráz. Dnes se jen zbytečně utěšujeme iluzí, že nám vládne jakási pravicová strana, jejíž pravicovost má snad dokazovat pouze ta skutečnost, že zvyšuje daně a sdírá občany z kůže na všech stranách nejrůznějšími poplatky a bující byrokracií.

Že jsou ODS a TOP 09 pravicové strany? Jistě. Úplně stejně pravicové jako Dělnická strana sociální spravedlnosti...

[[img:chrn_fullwidth:2765:Opravdu je chceme zpátky?  Reprofoto: Chrudimské noviny]] 

S komunismem jsme se měli vypořádat už dávno. Nechtěli jsme ale být jako oni. Po více než dvaceti letech od sametové revoluce se zdá, že budeme jako oni. Pokud se totiž zločinná ideologie postavená na násilí a třídním boji jasně nepostaví mimo zákon, a nevyšetří se všechny její zločiny a komunističtí zločinci nezavřou do vězení, najde se vždy dost jedinců, kteří budou se vzdycháním vzpomínat na časy, kdy měli všichni všechno a nikdo nic.

Jestliže by se na komunisty jasně ukázalo jako na ty, kdo mají na rukou krev tisíců a milionů lidí, kdo zavinili statisíce rodinných tragédií a zničili stovky osudů, zůstal by komunismus zájmem několika málo "exotů". Podobně jako je třeba dnes Hitlerův nacionální socialismus (další levicová ideologie).

Vládu dlouhodobě nezajímalo, že lidé mají stále hlouběji do kapsy a bují černá ekonomika. Třeba ji to teď už konečně začne zajímat. Pokud ne, zbarví se do ruda brzy celá Sněmovna a budeme zase vydáni napospas nenávistné ideologii komunistů.

Bývalý ministr spravedlnosti USA John Ashcroft patřil bezesporu v Bushově administrativě mezi dravce a ve své době byl považován za jednoho z nejvlivnějších lidí této planety. Jen si vzpomeňte, jak dokázal po 11. září 2001 zatočit doma s teroristy. Není proto divu, že se vrhnul na byznys, kde jsou třeba ostré lokty, dobré kontakty a všeobecný přehled, který prokázal i při své návštěvě v Chrudimi.

Ještě než se začal zajímat o chrudimskou průmyslovou zónu Západ a produkci výrobce plaveckých bazénů a lehkých konstrukcí v Orli, které míří na trh v USA, provedla radnice jeden chytrý tah, že ho vzala na prohlídku Muzea barokních soch (Mubaso), které tak mělo vůbec poprvé šanci ukázat, že je doopravdy světové. A ostřílený mazák Ashcroft se nestačil divit. Důkazem je snímek výtvarníka Jiřího Sávy (viz. níže), který fotografii pohotově pořídil ze štaflí před Galerií Art na Resselově náměstí, kde právě pracoval na výzdobě výlohy. 

[[img:chrn_fullwidth:2734:Bývalý americký ministr John Ashcroft právě skládá poklonu Luboši Jelínkovi za autorství projektu Muzea barokních soch v Chrudimi. Foto: Jiří Sáva ze štaflí

]]Ve chvíli, kdy byl snímek pořízen, potkal při prohlídce města Ashcroft v doprovodu chrudimského místostarosty Jana Čechlovského zcela neplánovaně místního galeristu a autora projektu Muzea barokních soch Luboše Jelínka, který, zatímco se město chlubilo muzeem, pracoval doma na štaflích. Exministr vysekl na místě galeristovi poklonu a převyprávěl mu nadšeně takřka celý děj filmu Kamenný příběh, který nalaďuje návštěvníky muzea na atmosféru chrudimského baroka.

Co to pro město a Muzeum barokních soch znamená? Že to rozhodně není promarněná ani megalomanská investice, jak tvrdí někteří místní rádoby konzervativní politici ve své předvolební propagandě. Jejich nářky jsou tak v ostrém kontrastu se slovy konzervativního politika světového formátu, který spatřuje v Mubasu nejen investici velkého duchovního rozměru, ale především výdělečný podnik, který je schopen přitáhnout z Prahy přes Kutnou Horu do Chrudimi řady zahraničních turistů. A to si bohužel tito lidé ve své malosti neuvědomují a dál táhnou svými neodpovědnými řečmi tento zdařilý projekt ke dnu.

Proto je dobře, že světem protřelý Ashcroft přijel do Chrudimi a vytřel svým úsudkem zrak všem místním demagogům, kteří nevidí dál než z jednoho okraje města na druhý. Čím více takto kvalitních kontaktů se zahraničím vznikne, tím méně prostoru tito "okopávači kotníků" dostanou a tím rychleji se Mubaso nadechne k životu. Argumenty všech neznalých škarohlídů tak shoří v této konfrontaci jak papír.

Jestliže jste v těchto dnech otevřeli svoji poštovní schránku, muselo na vás zákonitě vypadnout celé obludárium volebních kandidátů. Jedni velebí venkov, druzí slibují z pozice kraje prosadit snížení spotřební daně na pohonné hmoty nebo plnou legalizaci "švarcsystému", třetí ozdravení klima v politice, čtvrtí lákají voliče do skvělého týmu, další zase vábí na to, že jsou po letech u korýtek znovu oživeni novou silou, a éterem letí další hesla jako 200 milionů pro Chrudimsko, více svobody, zdravý rozum, nejsem takový blbec, jak se jmenuji, výstavba obchvatu, šance k nápravě, hospodárné a účelné vynakládání finančních prostředků, vyrovnaný rozpočet, bezpečný život...bla bla bla...

Každé čtyři roky je to stejné. Sliby se příliš nemění a ve spleti krajských a senátních voleb z toho mají někteří lidé v hlavách doslova předvolební guláš. Mnozí se v tom ani neorientují a příliš nerozlišují, jestli Franta, Pepík či Věra právě kandidují do Senátu nebo krajského zastupitelstva. Někteří totiž kandidují pro jistotu tam i tam ve jménu hesla: urvi, co můžeš.

Politika se tak dávno proměnila v podbízivou děvku, která slibuje voličům ráj na zemi. Tedy nemožné výměnou zato, budu-li zvolen. Ta hra je už dávno průhledná a obludárium stále početnější. Naše schránka ho ani nepojme. Přesto se pokaždé najdou miliony investované do těchto mnohdy prázdných slov, které v řadě rodin končí nemilosrdně v koši nebo ještě dřív v krabici přistavené přímo u schránek. Asi tak vypadá současná frustrace z politiky, kterou mnohde nahrazuje nostalgie po starých dobrých časech a pořádcích. A tak jediné, co člověka uklidňuje, že je u nás demokracie a může si v klidu říct: "Dnes prší, proto k volbám nejdu..." Jak dlouho si ale ještě budeme moci tento přepych dovolit? To nám napoví už tento víkend. 

Blíží se volby a ze všech stran se na nás smějí kandidáti lepší, horší, stejní. Sebenepatrnější vesnička v bývalém chrudimském okrese neunikla nájezdu tlup lepičů, kteří svého chlebodárce vyvěsí na kdejaký plot a nástěnku. Vedle pozvánky na komunální odpad se některé obličeje vyjímají opravdu skvěle.

Čím více domácností obdrží volební lístky, tím větší nervozita mezi možnými senátory vládne. I přesto, že podle dlouhodobých průzkumů považuje většina obyvatel naší země Senát za zbytečný a ctihodné senátory jen za další vyžírky přisáté k už tak dost napjatému státnímu rozpočtu.

Jako jedinec tam člověk zmůže málo. Přesto si mnozí z kandidátů nejspíš myslí, že zrovna jejich názor budou protřelí matadoři vysoké politiky, jimž křeslo v Senátu přihráli jejich kamarádíčkové ze strany, poslouchat a respektovat. Pohádky jsou fajn, ale ne nadarmo se čtou dětem před spaním.

Strana zmůže možná více. Pokud ovšem rozhodnutí Senátu nepřehlasuje Poslanecká sněmovna. Což se nezřídka děje.

[[img:chrn_fullwidth:2710:...]]

Volební účast ve volbách je mizivá. Sotva olízne padesát procent. Obvykle se pohybuje kolem čtyřiceti. Komická situace, zdá se. Ani ne polovina oprávněných voličů tak v naší demokracii určuje život nadpoloviční většině těch, pro něž jsou volby nic než divadlo, lži, nenaplněné sliby a zbytečnost - doplň si, milý čtenáři, podle libosti sám. Neměl by se státní moloch zabývat spíše tímto fenoménem? Není to snad důvod k přehodnocení všeobecného volebního práva, systému voleb?

Evidentně není. Dokud totiž politika sype, pašíci u korýtka se jen tak odehnat nedají. Přesvědčit se mohl každý v sobotu a neděli na školním statku ve Vestci... Až budou senátory zasloužilí patriarchové ze všech možných oborů, kteří budou bez vidiny materiální odměny pracovat pro blaho nás všech, potom se možná dočká i Senát zasloužené úcty.

Konečně někdo přišel s návrhem, aby funkce v Senátu ČR byla čestná, tedy neplacená. Ve své předvolební kampani to navrhuje mezinárodně uznávaný genetik a soudní znalec Emanuel Žďárský z Lipovce na Třemošnicku, který se o post senátora uchází na Chrudimsku jako nezávislý kandidát. Vychází prý ze svých zkušeností z Kanady a Norska.

Podle mne je to trefa do černého. Senát se totiž těší v Česku tradičně velké neoblibě, čehož důkazem je mizivá volební účast při senátních volbách, která je tradičně o něco víc než dvacetiprocentní. Senát má být přitom pojistkou proti totalitě a nekvalitním zákonům. V tom spočívá jeho nezpochybnitelná role, kterou ale neumí před veřejností prodat.

Na druhé straně je malá Česká republika natolik územně rozparcelována (obce, města, kraje, ministerstva, vláda, Poslanecká sněmovna, Senát, prezidentská kancelář a další), že dává živobytí extrémně velkému počtu politiků a úředníků a ne vždy ku prospěchu věci, protože v této spleti mizí každý den neuvěřitelné množství peněz. Jde o nepoměr toho, co si naše malá zemička může vůbec dovolit. Proto je Senát trnem v oku snad každého občana této země, který považuje tuto instituci za nadbytečnou.

Nadbytečná není, je ale příliš drahá - tedy ideální důvod a nejvyšší čas začít přemýšlet o zřízení čestných senátorských funkcí a zrušení jejich dosavadních privilegií. Naopak se tu nabízí prostor zapojit do této legislativní práce vážené doyeny z nejrůznějších oblastí našeho života, aby alespoň někdo nezávislý a nad věcí klepl občas naše politiky přes prsty. Přijde mi totiž, že si řada současných kandidátů vyhlédla Senát jen jako zdroj dobré obživy, za který jsou připraveni maximálně hlasovat tak, jak jim to jejich strana dovolí bez ohledu na potřeby lidí. A to je přesně to, co v tuto chvíli naše země vůbec nepotřebuje.

Češi mnohdy Vietnamci pohrdají, často k nim cítí i odpor a výsměch. Proč? Snad proto, že jsou fyzicky menší a jejich čeština není často dokonalá. Je pravdou, že mnoho těch, kteří tvoří první generaci vietnamské komunity u nás, nevládne českým jazykem zrovna nejlépe, stačí si ale popovídat s jejich dětmi a nerozeznáte je od českých teenagerů.

A fyzická výška? Ale přátelé, opět se ukazuje, jak "plaveme" v historii, což je mimochodem i důvod, proč "plaveme" v přítomnosti. Moudrý člověk se totiž z historie vždy poučí. Nebo jste snad už zapomněli, jak malí a hbití Vietnamci vypráskali obrovité Američany z džunglí jejich překrásné země? 

Nechme ale předsudky, jichž je každý z nás plný. Chtěl jsem hovořit o dojmu, který na mě tito lidé udělali. Především jsou nesmírně přátelští. Stále se usmívají. Pokorní - zeptají se vás, když mají použít nějaké pro ně neznámé slovo. Hrdí - uvědomují si, odkud přišli a mají jasný cíl. Nesmírně pracovití - pro Petra z Resslova náměstí je samozřejmé, že pracuje. Žádat o nějaké dávky, politický azyl? Nepřichází v úvahu. Jsou zodpovědní - rodina je pro ně základ a jako samozřejmost chápou starat se o své staré rodiče. A tak bych mohl pokračovat.

Je jasné, že úplně všechno mi neřeknou a já se ze slušnosti neptám. Nechávám jim jejich tajemství a třeba na oplátku si tím získám větší důvěru. Pro příště. Často vídáme pouze jejich ochotné tváře, když si k nim jdeme koupit nějaké oblečení, či se najíst do skvělé restaurace. Víme ale vůbec, kdo tito lidé jsou? Proč přišli zrovna do našeho města, jaká tradice je provází - víte, že tak časté jméno „Nguyen“ patřilo původně vládnoucí dynastii ve Vietnamu a prostí lidé ho obdrželi jako odměnu za své mimořádné činy?

Jistěže se mezi nimi najdou i černé ovce. Jako v každé komunitě, i mezi námi. Narozdíl od jiných menšin si tito museli své postavení ve společnosti tvrdě vydřít a nečekali s nataženou rukou, až co jim kdo přihraje. Než tedy dalšímu vietnamskému mužíčkovi začne český Pepa tykat, měl by se možná na chvilku zastavit a popřemýšlet, nad koho se to vlastně povyšuje. Možná opravdu jen zjistí, že narozdíl od něj by rád své tradice vyhodil oknem za plné košíky jídla pochybné kvality, televizní programy ještě pochybnější kvality a stát, který mu utře i nos, až mu poteče nudle.

Buďme tedy k Vietnamcům spravedliví. Zaslouží si to.

Jestliže radnice neprovádí řádně kontroly reklamních ploch na majetku města, alespoň rychle reaguje na podněty a snaží se o nápravu. Přesně tak se stalo v případě firmy M&M Reality, která na několik měsíců zaplavila historické centrum a jeho nejbližší okolí křiklavými plakáty, které zde působily doslova jako pěst na oko, takže byly opravdu k nepřehlédnutí...

Plyne z toho jediné - když už si nevšime oko úředníka, měl by být ke svému majetku pozorný alespoň občan. Otázkou ale zůstává, nakolik má suplovat práci kontrolních orgánů, které platí ze svých daní. Selhaly v případě metylalkoholu, selhávají nyní i při správě města. Trochu málo zato, kolik nás tenhle aparát ročně stojí...

Pryč jsou doby, kdy se regionální politici nechávali s oblibou zvěčnit s mediálně známými osobnostmi před jakýmikoliv volbami. Volební materiály se tou dobou hemžily zpravidla také různými doporučeními celebrit, sportovců či umělců, kteří o kandidátech tvrdili, jací to jsou féroví chlapi, vzorní otcové od rodin, kteří mají smysl pro fair play, a že by za ně položili ruku do ohně.

Kdeže loňské sněhy jsou. Dnes už takřka nikdo takovým pohádkám nevěří. Politika je úzce propojena s byznysem a dlouhá léta tu platilo "já na bráchu, brácha na mě". Tedy něco za něco - ty mi později dohodíš kšeft z veřejných prostředků a já s tebou teď na oplátku zapózuju před objektivy kamer a fotoaparátů, abys vyhrál volby. Přesně tahle taktika pomáhala dlouhodobě některým politikům sbírat hlasy důvěřivých voličů. Jenže ti už to dávno politikům "nebaští" a chtějí po nich konkrétní naplnění předvolebních slibů.

A v této nefunkční setrvačnosti teď zamrzla najatá reklamní agentura, která pro ODS v Pardubickém kraji organizuje kampaň před krajskými volbami. "Vyrobila" totiž za výrazného přispění asistenta poslance Čechlovského Jindřicha Šafaříka pořádný kopanec, když zveřejnila v předvolební agitaci bývalého chrudimského starostu po boku známého houslisty Šporcla bez jeho vědomí.

[[img:chrn_fullwidth:1993:Pavel Šporcl s bývalým starostou Čechlovským na Resselově náměstí]]

Není proto divu, že český Paganini skákal metr vysoko, když se viděl na agitce ODS, aniž dostal dopředu zaplaceno nebo se ho někdo jen slůvkem zeptal - smím? Je to škoda hned dvakrát. Uvedené faux paux postihlo kandidáta z Chrudimi a ještě k tomu člověka, kterého provází pověst rozhodného politika. Do třetice pak škoda, že to nikoho z volebního týmu ODS nenapadlo. Nezaškodilo by proto více vyrazit mezi dělný lid a vystoupit občas z virtuálního vlaku, jemuž se říká politika, která se už dávno vzdaluje realitě.

Postavit zoo koutek na Střelnici nebo nepostavit? Hned zkraje říkám: ano, postavit! A nic na tom nemění namitky Chrudimských patriotů, podle kterých se sem koutek nehodí. Důvodem má být zdejší zrekonstruovaná kaplička a potřeba obnovit zde v budoucnu historickou studánku. Podle mne toho ale tento rozlehlý prostor potřebuje daleko víc.

Především je třeba odsud vytěžit ostudný nános bahna z ramene řeky Chrudimky, na němž se nikdo nedokáže domluvit, ani na něm nemá nikdo zájem, vyjma důchodce, který tu žije v bývalém mlýně. Namísto věcné diskuze, jak proměnit tuto zapáchající stoku v čisté řečiště, se všichni odvolávají na nekonečnou polemiku o tom, komu vlastně řeka v těchto místech patří. Pokud by to takhle mělo pokračovat dál, rozleje se voda v brzké době z břehů do parku, protože ho odsud vytlačí vrstvící se masa smradlavého bahna.

Park samotný je rozlehlý a z větší části tmavý. Sídlí tu i početná (z mého pohledu přemnožená) kolonie hlasitých havranů, která stále více expanduje do okolí. Na severu pak sousedí tato lokalita s průmyslovou zónou a haldami železného šrotu, prašností chemické výroby a štiplavým zápachem z nedalekého lihovaru. Už tyto atributy nejsou příliš velkým lákadlem k aktivnímu odpočinku v těchto místech, vyjma posezení ve vyhlášené hospůdce U Kapličky, která je bezesporu největší atrakcí parku Střelnice, byť v ní není přímo usazena.

Vést proto intelektuální plky o tom, zda tu mít či nemít zoo koutek s ohledem na kapličku, a zda jej raději nepřemístit do čtyři kilometry vzdáleného Vestce, kam se dostanete pouze po frekventované silnici, mi přijde nepatřičné.

Za prvé - park Střelnice je na chrudimských Pumberkách, která ještě donedávna dýchala vesnickou atmosférou. Co to znamená? Že k nim neodmyslitelně patřilo a patří hospodářské zvířectvo, jež se má stát součástí zamýšleného zoo koutku. Za druhé - park Střelnice potřebuje nutně oživit a zbavit se ponuré nálady, která tu bohužel převládá. Co více si tu pro začátek přát než mladé rodiny s dětmi, radujícími se z přítomnosti zvířátek?

Je to jedno ze správných vykročení, jak sem přivést život, aniž by někdo ničil genia loci v okolí kapličky. Ostatně, co by kaplička samotná samotinká znamenala bez lidí? Vůbec nic. Proto neveďme horlivé debaty, zda má zoo koutek prozatím využívat pro zvířata objekt bývalého psího útulku Alík (předtím palírnu ovoce postavenou v akci "Z"), anebo jej odsud vykázat jinam. Bavme se o tom, jak smysluplně tento prostor využít a přizpůsobit jej potřebám lidí, kteří se sem dostanou odevšad z Chrudimi pěšky. Přiznejme si, že takových míst ve městě moc není. Teprve potom mohou následovat další kroky, včetně obnovení studánky, které postupně promění Střelnici ve smysluplný organismus.

Také to cítíte ve vzduchu? Nálada mezi obyvateli houstne a dávají svoje znechucení z politiky stále zřetelněji najevo. Stejně jako před rokem 1989 se ale zatím jen omezují na švejkovství a politici jsou pro ně častým terčem posměchu. Pokud je ale někdo z iniciátorů takové rebélie potrestán, jako olomoucký řidič autobusu Roman Smetana, který jako první v této zemi namaloval na hlavy politiků tykadla, vyjadřují mu lidé až obdivuhodnou solidaritu.

I proto nyní masově narostla na předvolebních billboardech v Chrudimi tykadla na hlavách politiků. A je jedno, z které jsou politické strany. Této veřejné potupě neušel v ulicích města například náměstek hejtmana Roman Línek, bývalý český premiér Miloš Zeman nebo kandidát sociální demokracie na prezidenta Jiří Dientsbier. To jsou jen ti, které jsem měl možnost vidět. Možná mezitím přibyli další.

[[img:chrn_fullwidth:1971:Roman Linek s tykadly na chrudimském nádraží]]

Jedno je ale jisté. Politické řemeslo se propadlo až na úplné společenské dno a tak trochu si za to můžeme sami. Dovolili jsme jim toho příliš a oni sami už dávno zapomněli, že mají lidem poctivě a s pokorou sloužit. Namísto toho jsme u řady z nich svědky, jak je politické hrátky drží u zdroje našich peněz, které se až neuvěřitelně rychle ztrácejí. Tedy žádná služba zodpovědného hospodáře či solidarita s občany, ale jen chladný kalkul, jak se co nejdéle udržet u moci.

[[img:chrn_fullwidth:1970:I Miloš Zeman dostal v Chrudimi tykadla]]

A přesně tohle otevírá lidem oči, čehož prvním projevem jsou tykadla na billboardech. Co bude následovat dál, mají teď v rukou samotní politici. Čím více arogance, sebejistoty a přehlížení se od nich dočkáme, tím více vzdoru si vyslouží. První test přijde už za tři týdny v krajských volbách. Je totiž možné, že při nich lidé vykroužkují z funkcí ostřílené politické lídry, anebo jen prostě vyjádří svůj nesouhlas s poměry vhozením prázdné obálky do volební urny. Možné je všechno. Vztyčená tykadla na billboardech jsou toho prvním důkazem.